Před Rileym odchodu se cítím velice nerozhodná, i když uvnitř dobře vím co mám udělat, ale nevím jestli to ve skutečnosti zvládnu. Zničit, teď, jediné útočiště, které mám -místo kde se cítím v bezpečí, silná a ne sama. Ale musím to zvládnout, protože to co dělám je špatné.

Je to špatné a, a, a, zlé.  Ano Buffy, zkus si to říkat jako mantru – „Je to špatné! Zlá Buffy, zlá!“

Vždyť já ho využívám a jemu je to dokonce jedno!

Tohle musí skončit!

Hned teď!

Zamyšleně stojím pod vrtulníkem. Je to jako tenkrát, akorát předtím jsem měla v očích slzy, měla jsem rozfoukané vlasy od vítru a můj osud byl už předem napsaný perem, které patřilo Glory .

Zemřela jsem, místo Dawn, ale i kdyby zemřela Dawnie…vyšlo by to nastejno. Přemožitelka nePřemožitelka nezvládla bych to, umřela bych s ní…

 

Je to skoro stejné, jen teď se můžu rozhodnout sama nad svým osudem. Žádné Síly, žádná Rada Pozorovatelů, žádná  Glory. Jen já.

A to mě děsí. Mám dvě možnosti. Buď přestanu, co nejrychleji to půjde a nebo v tom budu pokračovat. Aspoň chvíli. Jen pár dní užít si to krásné zapomnění co mě on dává…Ne! Ne, Buffy! Musíš to už skončit jednou pro vždy.

Takhle to dál nepůjde.  Nemiluješ ho. Jsi si jistá, Buffy?  Ano! No…vždyť nemůžu milovat bezduchou věc, upíra, démona, monstrum!  Nebo ano?  Milovala jsi Angeluse i potom všem co ti udělal a  nejen tobě. A ty jsi ho i přes to všechno věrně milovala až dokonce, kdy se Angelus  změnil v Angela a ty jsi ho měla poslat pryč.  V mysli mi vyvstala otázka: „Proč bych nemohla milovat Spika?“  Vždyť je skoro stejný jak Angel, jen bohužel s Angelem jsem nemohla a nikdy nebudu moci tak divoce a ztřeštěně milovat…!

Opravdu jsem na to pomyslela, na to slovo na „M“? Na milování? Ne, Buffy! Je to jen sex a ne milování! Ano Buffy, jen sex, divoký, brutální, ztřeštěný sex. Ano, jenom sex, bez  citů a emocí.

Co si to Buffy nalháváš? Kdyby na Spikovi nebylo něco co by se ti líbilo, nechodila bys za ním jako pes za kostí. Ne, není stejný jako Angel a ano přiznávám, že má i svoje vlastnosti a přednosti, které Angel postrádá. A to mě na něm asi přitahuje – Angel je totiž úplně jiný než Spike a Spike je úplně jiný než Angel.

Poslední pohled na vzdalující se vrtulník. A Riley? Riley, no dobrá Riley byl zlatý střed obou…divné, že nám to nevyšlo. Možná jen kdybych… Ne, Buffy! Riley a Angel jsou minulost a ty se budeš muset rozhodnout jestli Spika chceš nebo ne. Pořád ho chci, ale nemiluji ho. Vím, že je tam nějaký cit, který mě nutí, abych za ním chodila, vím, že něco ve mně ví že se na něho můžu spolehnout a věřit mu, ale také vím, že ho teď nemiluji.

 

 

Procházím hřbitovem.

Ironie - je hezky, slunce svítí a ptáčci prozpěvují a já musím jít do zatuchlé hrobky a sdělit svému, ještě přítomnému, milenci že se s ním rozcházím. Tak mě napadá, nemělo by pršet?!

Buffy, nemysli na počasí jak to dělají staří blázni a už vejdi.

Rukama se utřu do riflí – potí se mi ruce, ale mám je nezvykle studené. Strach? Ne.

Nervozita? Možná. Odvaha? Snad  ano.

Uh…tak do toho Buffy. Uhladila jsem si vlasy, zkontrolovala se až po paty a prstýnek od Angela, který jsem si nasadila proto aby mi vždy připomněl, že dělám správnou věc, jsem, ani nevím proč, přetočila aby symbol nešel vidět. Možná jsem nakonec litovala toho, že jsem si ho vzala.

Tak už běž!  Pokrčila jsem rameny a nezvykle tiše jsem vstoupila.

 

Už z dáli jsem slyšela jeho cynický hlas, ale nebyl to jeho obvyklý tón, bylo tam ještě něco…bolest?  Ty hloupoučká, vždyť jsi mu ten jeho kvartýr úplně rozbombardovala! A  to doslova.  „Takže je zpět. Myslel jsem, že se budeš muchlovat s tím vojáčkem.“

„Už je pryč.“ Hlesla jsem. I se svou dokonalou manželkou. Ale je pravda, že Sam jsem si za těch málo hodin docela oblíbila. Myslela jsem si že ji budu nenávidět, nebo na ni žárlit, ale ne…

„Takže jsi přišla pro trochu studené útěchy? Postel je trochu zničená, ale, to nikdy nebyl náš…“  Tohle nemůžu poslouchat!

„ Proto tu nejsem.“

 Pohlédnem si do očí. V těch Spikových se zračila velká nevědomost a pak najednou ztvrdly a  když už si myslel, že přišel na to, proč jsem tu, tak se šeredně zmýlil. 

„A také tu nejsem, abych rozbila tvé kotlety kvůli tvému hloupému plánu. To jsi jenom ty. Měla bych si to pamatovat.“ Zněla jsem ukřivděně, ale nemyslela jsem to tak. Necítila jsem to…

 „Takže to je mnohem horší, je to, ty mi říkáš, že…“

„ Je konec.“ 

„Tuhle melodii jsem si zapamatoval, lásko. Myslím, že mám i list s notami. To nezmění, to co chceš.“ Jde ke mně. Srdce se mi zrychluje. Slyším ho až v uších. Strašně, ale tak nějak příjemně duní. Vím co tohle znamená.  Bože…už dost.

„Já to vím. Chci tě. Pořád tě chci.“ I teď „Být s tebou... činí věci... jednoduššími. Na malou chvíli.“

 „ Pěti hodinám v kuse neříkám malá chvíle.“ To ne, ale čas alternativní. Tak Buffy,  když už jsi to nakousla tak to aspoň dokonči. Do toho…

„Využívám tě. Nemohu tě milovat. Já jsem jen slabá a sobecká...“

 „ Na to si skutečně nestěžuji.“ Spiku, prosím. Nechoď až sem.  

„ ...a to mě ubíjí.“  Proč? Proč se na mě díváš jako raněné zvíře?  „V tomhle musím být silná.“ Spiku, nedívej se na mě, takhle! „ Je mi to líto... Williame.“   Promiň má, skoro, lásko.

Vyšla jsem z hrobky upíra, který mi byl těch několik týdnů nejblíže mému srdci.

Slunce mě na chvíli ozářilo svými teplými paprsky. Zhluboka jsem se nadechla a čekala jsem, že přijde úleva a na mém srdci nebude ležet obrovská tíha celého těla. Namísto toho jsem pocítila chlad a prázdnotu. No dobrá, když si myslíte, že tohle mne zlomí a po pěti minutách dojemného dialogu mezi sobeckou Přemožitelkou a zamilovaným upírem  se tomuhle upírovi vrhnu do náruče, jako by se nic nestalo, tak se mýlíte.

Ale jednou, možná…až budu zocelená, silná, prostě stará dobrá Buffy Anne Summers (i když si myslím, že to nebude možné)  a budu Spika milovat, tak se naše rty zase spojí. Ale teď to musím překonat a najít ztracenou sílu Přemožitelky Buffy.

Jak už jsem řekla: „Vím, že teď Spika nemiluji“  ale jednou…proč ne?

Zatím sbohem….

Konec