Amnézie

Autor: Dawnie

Buffy se podívala do zrcadla. Tvář měla mokrou od slz. Ve tváři zoufalý výraz. Takhle už to dál nejde. Nemůžu se jím nechat ovládat. Nemůže mi tohle dělat. Nenáviděla se za to, co dělala, co cítila a jak se chovala. Musím se sebou něco udělat. Vzpomněla si na to, jak jí říkal: "Zlatovlásko.." Podívala se na své vlasy a najednou se jich chtěla zbavit. Chtěla vypadat jinak. Být někým jiným. Stát se jiným člověkem, kterému by už Spike nemohl ubližovat.
Zrak se jí stočil na nůžky, které ležely na nočním stolku.. Vzala je do ruky. Ještě jednou se na sebe podívala do zrcadla a pak vzala pramen vlasů a ustřihla si ho.

"A jak to chcete?" ptala se jí kadeřnice, když už Buffy seděla v křesle u holiče. "Já nevím, prostě mě udělejte jinou.." zaprosila Buffy. Buffy ale nedocházelo, že i když se nechá ostříhat, tak se tím nezbaví své posedlosti a touhy po Spikovi. Bláhově si představovala, že se tím něco změní.. Možná někde ve skrytu duše si to uvědomovala, ale snažila se tyto pocity v sobě utlumit. Otevřela oči a podívala se na sebe do zrcadla. Kadeřnice zdá se byla hotova. Buffy úlekem otevřela pusu. Koukala se na úplně jinou Buffy. Vlasy měla sotva k ramenům. Ale nebylo to jen těmi vlasy, její celkový rys obličeje se změnil. Usmála se na sebe. Vypadala spokojeně. Tak to má být.

Vyšla od holiče a měla chuť se vznášet..Připadala si najednou lehká jako motýlek. Osvobozená, volná od všech starostí. Venku sice bylo škaredě, ale na Buffy to nemělo vliv...měla dobrou náladu. Moc dobrou. Kousek opodál stáli Jonathan, Warren a Andrew. Trio rádoby zločinců, kteří byli spíše jen zastydlí puberťáci, ale když dali své vědomosti dohromady, dokázali velké věci, které mohli být nebezpečné. Jako například teď. Sestrojili pistoli, která dokázala zmrazit lidi. Udělat je neviditelnými. Právě ji chtěli uvést do provozu a nějak ji vyzkoušet. Ale zahlédli Přemožitelku!! A začali panikařit. "Dej mi to! Potřebuju být neviditelný!!" křičel Andrew. Jonathan, který držel pistoli mu jí ale nechtěl dát. Sám se zhrozil, když Buffy zahlédl. Do sporu se vložil Warren, který si rád hrál na šéfa. "Dejte mi to, vy pitomci!" a začal se s nimi o pistoli přetahovat. Jak se snažili co nejvíc se před Buffy schovat, pistole omylem vystřelila....a rána zasáhla Buffy!!

Trio se vyděsilo a dávalo se rychle na ústup. Jonathan se ale ještě otočil, aby se podíval, co se stalo s Buffy. Ale k jeho údivu Buffy vůbec nezmizela, jak předpokládal. Ležela sice na zemi, ale byla pořád pěkně viditelná a zdálo se, že i při vědomí. Žádné známky nějaké neviditelnosti. Asi ji to ani pořádně nezasáhlo. Naštěstí. To tak, mít na krku ještě Přemožitelku, to by nám tak ještě scházelo.. Dohonil Warrena a Jonathana a pustil příhodu s Buffy z hlavy.

Buffy ležela na zemi a zvolna se probírala. Moje hlava, co mám s mojí hlavou?? Strašně to bolí. Co se to se mnou stalo. ..kde to jsem??! a proč vůbec ležím na zemi? ...K čertu!
Ztěžka se postavila, kolem ní se vytvořil hlouček lidí a jeden z nich se jí zeptal. "Jste v pořádku, slečno?" Buffy se točila hlava..a ten houf lidí jí splýval v jednu šmouhu...Nedokázala odpovědět. Měla divný pocit, začala se třást..
"Zavolejte někdo sanitku..asi je v šoku. Nebo je zraněná." uslyšela jako by z velké dálky. Lidé kolem ní začali mít ostřejší rysy. Asi musím vypadat hrozně, proč jinak by na mě všichni tak zírali..? Ale pořád se jí zdálo, že je tu něco špatně. Měla takový mlhavý pocit, že se něco stalo, ale nevěděla co. Zkoušela si něco vybavit, ale nešlo to. Přišlo jí, že má v hlavě naprosté prázdno...Ten pocit se jí vůbec nelíbil. Dorazila záchránka a přistoupil k ní jeden ze záchranářů.." Jste v pořádku, slečno? Máte nějaká zranění...?" Když Buffy dlouho neodpovídala, raději dodal: "Možná bychom vás měli odvést do nemocnice na vyšetření... Jen mi řekněte vaše jméno a věk."

Buffy se na něho vyděšeně podívala...Žaludek se jí sevřel. Začínalo jí to pomalu docházet. Podívala se bezmocně na záchranáře, který čekal na její odpověď. "Já...já nevím. Nevzpomínám si. Na nic si nemůžu vzpomenout!!!" To už se jí pomalu začínal zvyšovat hlas. "Jen klid, to je v pořádku, postaráme se o vás." Začal chlácholivým hlasem záchranář. Chtěl jí pomoci do sanitky, ale Buffy byla vyděšená a zmatená. Ohnala se po něm a jednou ranou ho odhodila stranou. Zachránář teď ležel na zemi a trochu bázlivě se na ní díval. " Kluci, budu potřebovat posilu."...

Buffy právě vezli na příjem na pohotovost. "Máme tu bělošku, asi 20 let, - hlásil záchranář. "Je nezvladatelná, vytrhla se ze dvou řemenů, poškodila nám zařízení....pravděpodobně trpí ztrátou paměti." Zachranář se raději rychle vzdálil.
A k Buffy zatím přistoupil mladý doktor. " Dobrý den, jmenuji se doktor Marshall.Takže....ehm..vzpomínáte si ,co se stalo? Jak se jmenujete, kde žijete, nebo kolik vám je let?"
Buffy se vhrnuly slzy do očí. "Ne, já...na nic si nevzpomínám." Byl to hrozný pocit, připadala si bezmocná, vydaná všem lidem napospas... Co budu dělat?? Vždyť ani nevím, kde bydlím..mám nějakou rodinu, sourozence..?
"Ve vaší bundě jsme našli váš řidičský průkaz," řekl jeden ze záchranářů. "Jmenujete se Buffy Summersová, je vám 20 a bydlíte na Revello Drive, Sunnydale." Buffy na něj nevěřícně zírala a jen vykoktala: " Co? Proč Buffy? Kdo mi mohl dát tak hrozný jméno?" Nikdo na její otázku ale neodpovídal. Dělali jako by ji ani neslyšeli a dál pokračovali v hovoru. "Jsou tu nějaká telefonní čísla. Zavoláme tam, třeba je ta na nějaké členy rodiny." A nechali Buffy stát na chodbě. Připadala si pořád divně, ale zároveň ji hřál pocit, že už přeci jen něco ví.Ví,že existuje...dokonce zná už i svoje jméno, i když je tak hrozné....Buffy ?!?

O pár hodin později:
Buffy ležela v posteli. Udělali ji pár vyšetření. Neměla žádné zranění. Jen ta drobná rána na hlavě způsobila prý podle doktorů krátkodobou ztrátu paměti. Měla by si vše vybavit za den, za týden, za měsíc...to zatím nedokáží odhadnout. Jak tak ležela a přemýšlela, otevřely se dveře a vešla drobná zrzka s přívětivým úsměvem, následovaná mladší brunetkou, blondýnou a jedním mužem. Všichni naráz zvolali: "Buffy!" "Měli jsme takový strach, volali nám z nemocnice, prý jsi měla nějakou nehodu.." pokračovala ta zrzka. Trochu nejistě se dívala na Buffy. "Prý si nic nepamatuješ.." Buffy se na ně dívala. Tak to jsou moji přátelé? Vypadají docela sympaticky .... a kdopak je ten kluk s trochu nejistým úsměvem...že by můj přítel...?
Uvědomila si, že čekají na její odpověď: "No, jo...je to tak. Na nic si nevzpomínám... kromě toho, že teď už vím své jméno a adresu....
V pokoji se rozhostilo ticho. Willow, Dawn a Alex se na sebe nejistě podívali.

O chvíli později..
Seděli u její postele a všechno jí vyprávěli. O jejím životě, o tom kdo jsou a hlavně co je Buffy zač. Dawn sice zpočátku nesouhlasila s tím, aby jí všechno řekli, ale ostatní jí přehlasovali. Podle Willow nemělo cenu před Buffy něco tajit. Ostatně její povinnost volá a oni nemohli riskovat, že by se v okolí začali nebezpečně množit upíři a démoni. Buffy z toho všeho ale byla pěkně v šoku. Pochopitelně. To že je přemožitelkou upírů se nedozvídá každý den! Jen se na ostatní dívala s nechápavým výrazem: "A to ty upíry jednoduše zabíjím, protože....jsem tak silná? Jsem snad nějaký Superman v sukních...?" pokusila se Buffy zavtipkovat? Všichni se ale tvářili vážně: "Buffy, je to tvá poslání, jsi Vyvolená, jediná v celé generaci...teda existuje ještě jedna přemožitelka, ale ta se dala na opačnou stranu..." pokusil se jí vysvětlit Alex. "Buffy, my víme, že je toho teď na tebe moc...chci říct, že tě chápem....ale nemusíš se ničeho bát....doktor říkal, že v nemocnici už nemusíš zůstávát. Prý domácí prostředí ti jen prospěje.." ozvala se ochranitelsky Dawn. "Ano, Buffy, myslím, že bude nejlepší když se vrátíš s námi domů." zakončila to Willow. Buffy se na ně jen poněkud křečovitě usmála. Domů? Co je to domů?

Vstupovali právě do jejich domu a Buffy se stále nemohla zbavit toho stísněného pocitu. Podívala se kolem sebe a pak na své přátelé, kteří se na ní povzbudivě usmáli. Achjo.. Vím, že bych to tu měla poznávat, žila jsem tu tolik let....ale vůbec mi to nepřipadá známé..
V obýváku už na ně čekal zbytek party - Anya a Tara. "Vítáme tě, Buffy," zvolali dvojhlasně.
"Já vím, že si teď nemůžeš na nic vzpomenout a nepoznáváš nás, tak já se ti představím...jmenuju se Anya a jsem bývalý démon pomsty, ale teď už jsem čistokrevný člověk," pyšně se usměje..."a tady s Alexem se budeme brát.....nechceš vidět, jaký mi dal prstýnek?"
" Zlato, nech trochu Buffy vydechnout." usměrnil ji Alex. Buffy se podívala na druhou dívku, která se na ní povzbudivně usmála
" A tohle je Tara...ona je ...ehm...no...." zakoktávala se Willow. " Chodím s váma do školy." zakončila to Tara a na Willow se raději nepodívala. " Připravili jsme ti tady nějaký fotky, prý to pomáhá, říkal to doktor..." ujmula se iniciativy Anya. " Ach ano, fotky...to je dobrý nápad." souhlasila Dawn. " Pojď se posadit Buffy...podívej tady na téhle fotce.....jsme při mých desátých narozeninách....zrovna jsme se sem nastěhovali..." Dawn se o tom nemluvilo zrovna nejlíp. Protože si pokaždé uvědomovala, že tohle všechno vlastně neprožila a že to jsou jen smýšlené vzpomínky... Ale teď na to nesmím myslet, teď je důležitější to, co se děje s Buffy. Buffy se posadila a zadívala se na fotku. Byla na ní ona, měla na hlavě nějaký příšerný účes a vypadala celkem šťastně, její sestra Dawn opravdu ještě byla malé dítě a právě sfoukávala svíčky na dortu a tam vedle seděla.....ach..to bude... " To je moje matka? " zeptala se. " Ano, to je naše matka." odpověděla Dawn trochu seškrceným hlasem. " A kde je teď? Proč tu není?" Dawn se podívala na ostatní s prosebným výrazem, který naznačoval: Řekněte jí to někdo, já nemůžu... "Buffy, tvoje matka...zemřela. Je to už téměř rok." řekla pomalu Willow. "Ach..." vydechla Buffy.

Po několika hodinách:
Buffy už seděla celkem klidně a zdálo se i spokojeně na gauči obklopená přáteli. Fotky už měli skoro všechny prohlédlé. A teď si jen tak užívali pohody. Nebo se aspoň snažili, aby to tak vypadalo. Alex se snažil bavit holky svými vtípky a Buffy se smála. Alex ji přišel milý a moc dobře věděla, proč si ho vybrala za kamaráda....teď se musela smát, když si vzpomněla na to, jak se domnívala, že je to její přítel..... nedovedla si představit, že by byl pro ni něco jiného než kamarád. Ale v duchu pořád měla takový nahlodávající pocit....nemohla se zcela přirozeně bavit....to ani nešlo. Věděla, že tihle lidé kolem ní jsou její blízcí, že Dawn je její sestra, že Willow je její nejlepší kamarádka....ale nedokázala si na nic vzpomenout, stále si tu připadala cizí. V nitru jí něco křičelo :Já sem nepatřím, tohle není můj skutečný domov....nedokázala se uvolnit. Připadala si napnutá k prasknutí, stále očekávala, že se probudí z nějaké noční můry a vše bude zase v pořádku. Že bude mezi svými blízkými.....ale nic takového se nedělo.

Náhle se ozval zvonek u dveří. Tara šla otevřít. ...A do obýváku vešel Spike. "Co ty tu děláš?" ozval se naštvaně Alex. Buffy se otočila a její tvář se rozjasnila. "SPIKU!" Všichni se na ní šokovaně podívali. "Buffy..." vydechl Spike. Willow se vzpamatovala a zareagovala: "Buffy, co jsi to řekla....ty ..ty si vzpomínáš ...na Spika...?" Buffy se na ní nevzrušeně podívala a řekla: " No, jo...vždyť je to ...Spike.. my spolu chodíme, ne??" Bože, mám něco na obličeji, nebo co ?? Proč na mě tak zíraj ? pomyslela si Buffy. Následovala asi minuta trapného ticha ..a pak se začal Alex smát . "Buffy, to je nesmysl. Ty a Spike ...že spolu...." další záchvat smíchu. "To se ti s něčím plete. Spike je upír, je to v podstatě náš nepřítel...akorát teď má takový období, že se nám snaží pomáhat, nebo se nám spíš jen plete do cesty..." Alex se podíval významně na Spika. Ten jen pozvedl obočí. Cítil upřený pohled Buffy. Nechápavě se na něj dívala. "Buffy, vážně...to je opravdu nějaký omyl." Řekla rozhodně Willow. "Ale jen mi řekni, jakto že Spika poznáváš...ty si na něj vzpomínáš?" Buffy se na ní upřeně zadívala.

Samozřejmě, že si na něj vzpomínám.. Spike je teď to jediné, co jí dávalo smysl. Hned jak se tu objevil, jako by u ní došlo k nějakému třesku...a vybavilo se jí vše, co se týkalo Spika. Všecko. To jak se seznámil...a hlavně to co spolu prožili...v posledních dnech....vybavilo se jí jejich první polibek ..v pozadí slyšela nějakou hudbu....pak si vybavila polorozbořené skladiště...kde se vášnivě líbali...a potom ..... Zadívala se na Spika...Proč nic neříká. Proč neřekne jak to je...
Spike její pohled cítil a mátl ho. Když sem šel, měl o Buffy velký strach, doslechl se, že Buffy měla nějakou nehodu a prý ztratila paměť...(drby se šířily v jeho kruzích rychle...) A teď to vypadalo, že si vše pamatuje, nebo jeho zcela určitě...ale proč to všem říká? Vždycky si myslel, že chce to, co se mezi nimi dělo a děje udržet v tajnosti, nebo nejlíp na to zapomenout....a teď to řekne naplno před svými přáteli, před kterými se to snažila co nejvíc utajit...

V místnosti bylo slyšitelné ticho. Znovu promluvila Willow: "Buffy, poslouchej...jak si to myslela.....ty Spika znáš? Vzpomínáš si na něho?" "Jo, já myslím, že jo..." trochu nejistě odpověděla Buffy. Všichni se po sobě nerozhodně podívali. "Ale to že vy dva spolu....no, víš....to co jsi říkala....to není pravda..." pokoušela se jí Willow vysvětlit. "Doktor říkal, že možná budeš mít nějaké informace trochu zkreslené, a že budeš možná trochu zmatená...ale to je v pořádku...je to normální.." začala Willow. Buffy se ještě jednou podívala na Spika. Ten její pohled opětoval, ale nic neříkal. Proč?? Připadala si ještě víc zmatená... Ale raději řekla: "Uhm...jo, máš asi pravdu Willow, nevím jak mě to napadlo ....víš, asi jsem jen ještě trochu zmatená a unavená... trochu mě bolí hlava .." Buffy se snažila znít pravdivě. "Samozřejmě...to je pochopitelné, Buffy... možná by sis měla jít odpočinout, už je dost pozdě." odpověděl jí Alex. A sám si v duchu oddechl, že je Buffy v pořádku - to co před tím říkala o Spikovi - to byl určitě nějaký počáteční šok...Buffy a Spike.....tss, to je naprostá hloupost... "Asi máte pravdu, bylo toho na mě pro dnešek dost....půjdu si asi lehnout." řekla Buffy, protože věděla, že přesně tohle od ní chtějí slyšet. Obrátila se odešla nahoru do svého pokoje. "Dobrou noc, Buffy, dobře se vyspi a kdybys cokoliv potřebovala, tak víš, že mám pokoj hned naproti." ozvala se ještě Dawn. " Jistě." odpověděla Buffy pohotově, pohledem přejela ještě jednou Spika (vůbec se nehýbal) a odešla nahoru.
Po jejím odchodu zavládlo dole nepříjemné ticho.

"To je divný, že si vzpomněla zrovna na Spika, co?" vyřkla Anya otázku, nad kterou dumali všichni. "To teda...já to nechápu...asi je tam nějaký útržek vzpomínek, nebo co...je možný že si pamatuje právě své nepřátelé..." přemýšlela Tara. "To byl ale pěknej úlet, jak mluvila o tom, že chodí se Spikem. Je vážně asi pěkně zmatená. Ve skutečnosti by o něj totiž nezavadila pohledem." Pochichtával se Alex. "Hej, já tady ještě stojím!" ozval se Spike. "Jo, to je právě to. Jsi tu zbytečně! Nikdo tě tu nepotřebuje, Spiku. Tak se prostě přestaň snažit....a jestli si myslíš, že zas budeš Buffy oblbovat, jen proto že si na tebe nevím z jakého důvodu vzpomíná, tak to se pěkně pleteš." Spike se na něj jen pohrdavě podíval: "Pěkně tě to štve, co , Harrisi?" Alex se na něj jen výhružně podíval. Spike vycítil, že už tu stejně nemá co dělat, a bude lepší, když odejde...Buffy už šla stejně spát... Vydal se ke dveřím. "A příště až nás zase budeš chtít poctít svou návštěvou, tak to ohlas předem, ať se můžeme připravit," volal za ním ještě Alex.

Buffy seděla ve svém pokoji a rozhlížela se. Zase se cítila tak nějak podivně. Koukala se na svůj noční stolek, kde měla svoje věci, otevřela svůj šatník a dívala se na svoje oblečení. Takže tohle nosím?? ...oh bože tahle sukně je děsná, na co jsem asi myslela, když jsem si jí kupovala ? Radši skříň zase zavřela. Sedla si na postel a zavřela oči. Myslela na Spika. Proč mě nepodpořil? Proč neřekl, že je to pravda a nechal ze mě dělat blázna...prý že jsem zmatená....to těžko...moc dobře si na všechno vzpomínám.... Pak ji to začínalo docházet.. Možná moji přátelé o nás nevěděli. Vždyť říkali, že jsme prý nepřátelé. Asi...jsem jim to neřekla.....no, nezdálo se, že by Spike byl nějaký jejich přítel... Samotnou ji to mátlo. Jak to že si na něj vzpomínám? A na nic jiného ne. Vše co se týká jeho to vím...hlavně to, co se týká našeho vztahu...je to tak zvláštní.. Nedokázala si vybavit jiné věci...všechno bylo jinak rozmazané..jakoby v mlze...ale jediný Spike byl jasný. O něm nepochybovala... Jako by to byl jediný záchytný bod...Dál přemýšlela...a připadala si hodně zvláštně. Znova se rozhlédla po pokoji a zase ji bylo smutno. Proč se to stalo zrovna mě? Určitě jsem měla před tím úplně normální život...a teď mám jen tohle!!!...Všechno je tak neosobní, tak děsivé, nevybavuje se mi žádná vzpomínka, nic...mi to tu nepřipomíná... Najednou ji napadlo, že by tady ani neměla být. Že by měla být úplně někde jinde...a s někým jiným...

Spike seděl ve své hrobce a usrkával krev. Nevypadal zrovna moc spokojeně. Byl plný dojmů a nevěděl co si má myslet. Takže Buffy si nic nepamatuje...teda mě si pamatuje!! trochu se pousmál...a zdá se že docela dost podrobně...ale jinak nic... Co asi teď dělá?...Předpokládám, že je na mě naštvaná...ten její pohled byl dost výmluvnej...jako by říkal: Tak proč nic neříkáš? Řekni jim, co mezi námi bylo!....Ale já opřece nemohl...vždyť to tak strašně chtěla utajit, hlavně před těma svýma kamarádíčkama...a teď tohle.... Jasný, musím to brát tak, že ta ztráta paměti ji ovliňuje ...a neví, co říká...Ale stejně je to dobrej pocit, že si vzpomněla právě na mě... tak to už něco znamená... Zase se začal potutelně usmívat.

Dveře od hrobky vrzly a Spike se otočil, kdo že ho to přišel navštívit. Ani ho to moc nepřekvapilo. Tak trochu podvědomě ji čekal. Ale přesto se zeptal: "Co tady děláš, Buffy?" Buffy na něj jen vrhla významný pohled. Spike stočil pohled na postel a chvíli se odmlčel. "Takže cestu ke mně si nezapomněla, jak tak koukám." "Vždyť ti to říkám. Vzpomínám si na vše.." řekla Buffy potichu. "Proč, Spiku? Proč jsi jim nic neřekl?" zeptala se na otázku, nad kterou přemýšlela celou cestu k němu. "Buffy, zdá se že ne na všechno si pamatuješ, jak mi tady tvrdíš...vždyť to ty jsi nechtěla...aby se to ONI dozvěděli....říkala jsi něco v tom smyslu, že mě zabiješ, pokud se jen slovem zmíním... to jsi říkala po té naší první noci, vzpomínáš?" Zkoumavě se díval na Buffy a čekal jak zareaguje. Buffy se na chvilku zarazila....vzpomínala na jejich první noc v tom starém domě.. jak ji pak .... podal její spodní kalhotky se slovy....."Tyhle budeš taky potřebovat" ...další záblesk...."Přísahám Bohu, jestli někomu řekneš o minulé noci, tak tě zabiju!" slyšela sama sebe. "Máš pravdu, asi by nebylo dobré, jim to teď říkat..." podívala se na něj a její výraz vyjadřoval zase naprostou sebejistotu. "Zvlášť teď...když ty jsi to jediné na co si vzpomínám......asi by to nepřijali moc dobře.."

Buffy se začala cítit trochu nesvá. V hlavě se jí míhaly vzpomínky na onu noc. A to dost intenzivně. Podívala se na Spika a on už v jejím pohledu dokázal číst. Bufy se zas raději podívala jinam. Začala si nevědomky hrát se šňůrkou u bundy. Spike se zvedl a pomalu došel k ní. Buffy se na něj podívala a trochu se usmála. Uvědomila si, že je ráda, že tu s ním je. Připadala si tu bezpečně a chráněně...byla ve známém prostředí. A to pomalu odbourávalo její rozporuplné pocity. Popošla blíž ke Spikovi a zatoužila po tom cítit jeho doteky. Nahnula se k němu a dotkla se rty jeho tváře. Začala ho pomalu líbat a hladit.. Spike se také zapojil i když ho Buffyino chování trochu vyvádělo z míry.. Takhle Buffy ještě neznal. Byla tak vstřícná, ochotná....pravý opak staré Buffy. Ale teď je všechno jinak. Pravidla se změnily. Stáhl ji z ramen bundu. Spadla na zem a Buffy si toho ani nevšimla. Stáhla Spikovi košili a pomalu ho nasměrovala k posteli.. Oba dva se na sebe usmáli. Věděli, co bude následovat........

Později už Buffy ležela vedle Spika a spokojeně se usmívala. Spike se nad ní naklonil a dotkl se jejího ramene. "Byla jsi úžasná." Buffy se jen potutelně usmála. "Cítím se skvěle..... a....ale už je pozdě, měla bych....." "Já tě odsud rozhodně nevyháním, lásko." "Já vím. Ale měla bych se vrátit.....tam...." Buffy nedokázala říct "domů" Nic jsem nikomu neřekla....a nechci aby se dozvěděli, že jsem tam nestrávila noc." Spike se nespokojeně zašklebil. Nelíbila se mu přestava, že by Buffy zase měla odejít. Chtěl si ji ještě chvíli užít. Ale Buffy se začala pomalu zvedat a hledat kusy svého oblečení. Zatímco se oblíkala, Spike ji sledoval a vychutnával si aspoň ten pohled. "Co na mě tak koukaš?" zeptala se, když si uvědomila jeho pohled. Spike jen pozvedl a obočí a olízl si rty. Bylo jasné na co teď právě myslí. Buffy trochu zčervenala, ale hned zase pokračovala v oblékání. Právě zvedala ze země bundu, když k ní Spike přistoupil. On oblečený nebyl. Objal ji kolem pasu a tlumeným hlasem řekl: "Teď je to jiné, že? Nemyslím jen to, že si ztratila paměť...ale to že si vzpomínáš právě na mě...to něco znamená. A to že si za mnou dnes večer přišla....Buffy.." Spikovi došly slova, ale Buffy chápala co chce říct. " Já vím. Zaváhala.. co vše mu má ještě říct ..
"Samotnou mě to taky děsí... Já nevím, cítím se zvláštně....když jsem tam.... doma... všechno na mě padá....vidím jak se oni snaží, abych se cítila líp...a já se snažím....ale je to těžký..... a pak si uvědomím, že se snažím jen kvůli nim, aby si o mě nedělali starosti.....a ...je to strašně vysilující. Díval se na ní chápajícím pohledem. On sám tu jejich partu neměl nijak v lásce.. I když jim v poslední době dost pomáhal, hlavně potom co tu Buffy nebyla...ale uvědomoval si, že to jsou oni, kdo ho oddalují od Buffy... A teď se tak cítí i Buffy...

O pár hodin později Buffy šla zamyšleně směrem k domovu, hlavou jí vířily myšlenky...převážně na Spika.. ale taky na ostatní, doufala, že její návrat domů nikdo nespozoruje..Už stála na dvorku za domem a podívala se nahoru na své okno a zkoumala jak vyleze nahoru. Kupodivu to šlo docela snadno a rychle.....Asi to není poprvé, co se takhle dostávám do svého pokoje... Jen co vylezla oknem, uslyšela v sousedním pokoji nějaký hluk.. Ach, Ne, Dawn je asi ještě vzhůru, .. Buffy se snažila pohybovat, co nejtišeji, ani se nesnažila převléknout a rychle zalezla do postele, a přikryla se až pod bradu dekou. Zavřela oči. Za chvíli se otevřeli dveře a Dawn zůstala stát na prahu a jen se na Buffy dívala, potom popošla k její posteli a sedla si. Buffy se snažila pravidelně oddechovat a vůbec vypadat klidně. Asi se ji to podařilo, protože Dawn se k ní jen naklonila a odstranila ji pramen vlasů s z čela. Udělala to tak láskyplným pohybem, až to Buffy dojalo. Ještě jednou se na Buffy podívala a pak opatrně, aby ji nevzbudila odešla z jejího pokoje. Buffy se ještě dlouho neodvážila ani pohnout. Měla špatné svědomí kvůli Dawn, že ji takhle podvádí, ale zároveň jí něco říkalo, že by Dawn neměla vědět, co se dělo dnes v noci.... Se zvláštním neklidem a taky s únavou ale zachvíli usnula.
Ráno už se probudila svěží a připravená na další den ve svém "novém životě". Sešla dolů do kuchyně, kde už Dawn s Willow připravovali snídani. "Jé, Buffy, ty už jsi vstala? Zvolala šťastně Dawn. "Děláme palačinky, chceš legrační tvary, nebo ty obyčejné?" zeptala se Willow. "Ty legrační tvary zní dobře.."
" A jak si se vyspala?" ptala se Dawn.
"Jo, dobře" zalhala Buffy
Ale neměla bys být touhle dobou už ve škole, Dawn?" chtěla odvést Buffy pozornost od nepříjemného tématu. "Jo, víš, já myslela, že bych tu zůstala s tebou, abys ...tu nebyla tak sama."
"To je v pořádku, Dawnie, neměla bys kvůli mně zanedbávat školu. A taky, bude tu se mnou přece Willow..
Dawn protáhla obličej. " Ale přece jen si myslím, že by bylo lepší kdybych tu zůstala s tebou, víš...kdybys něco potřebovala, a ve škole stejně dnes nic nebude...." její hlas zněl prosebně. "Oh, no, dobře. Ale jen vyjímečně." Má asi nějaké problémy ve škole, doufám, že mi to brzo řekne...co ji jen může trápit??Zamyslela se Buffy.
Dawn se radostně usmála: "Uvidíš, budeme mít skvělej den, je tu ještě spousta fotek, které jsi neviděla, a můžeme ti vyprávět historky, nebo...jít na nákupy,už jsi viděla Magický obchod ?? nebo jít do kina..." nadšeně plánovala Dawn. Vyrušilo je klepání na dveře. Buffy šla otevřít, byla zvědavá, kdo k nim tak brzo jde..
Otevřela. Dívala se do tváře staršího muže s brýlemi, na sobě měl sako a kravatu....
" Buffy, to jsem rád, že tě vidím".... Řekl a naklonil se k ní, aby ji objal. Pak se zastavil, jako by si teprve teď uvědomil, že si ho Buffy nemůže pamatovat. Ale to už přišla Willow :
"Gilesi! Kde se tady berete? Kdy jste přijel?"

Potom už seděli všichni v obývacím pokoji..s Dawn, Buffy, Will, Alexem i Anyou, kteří přišli. Buffy byla stále trochu nervozní z toho nového člověka, o kterém ji trvdili, že je její Pozorovatel. Znělo to směšně..Pozorovatel,..jako by se o sebe neuměla postarat sama.. Přijel až z Anglie a to Buffy nasvědčovalo, že je to asi důležitá osoba v jejím životě, když kvůli ní přijel z takové dálky, ale opět si ho nedokázala nikam zařadit. I když se na ní povzbudivě díval a když se setkaly očima - chápavě s usmál... i přesto byl pro Buffy cizí. V pokoji chvilku bylo trapné ticho, tak se Alex ujal slova: "Takže, abychom se vlastně dostali k tomu, proč Giles přijel. Samozřejmě kvůli tobě Buffy, ale také potřebujeme pomoc s jedním démonem. Protože jsi samozřejmě teď v poslední době vynechala hlídky, démoni si začínají vyskakovat, a začali se nebezpečně množit. Tenhle je z nich nejhorší. Říká si Vertigo a v podsvětí už je docela velkou autoritou. Je velmi mocný a má svoji bandu upírů, kteří mu každý večer nosí jednu oběť. Kterou pak s potěšením mučí...... před tím, než ji zabije.." Alex udělal pomlku. "Takže teď vlastně potřebujeme vaši pomoc, Gilesi a hlavně vaše znalosti. Víme, že tu máme k dispozici vaši zásobu knih, ale vlastně nikdo jiný se v nich nevyzná tak dobře jako vy." Giles se trochu pousmál. "Dobře, udělám co budu moct."
"Super, takže dnes bude bádací večer?" ptala se Dawn.
"Jo, asi už to tak vypadá, stejně jsem neměla na večer jiné plány, a už vůbec ne, plánování svatby, výběr šatů pro družičky, zajištění jídla a rozeslání pozvánek..." začala naštvaně vypočítávat Anya.
"Zlato, všechno to stihnem, uvidíš, ..teď je ale tohle důležitější." Uklidňoval ji Alex. Anya se jen zašklebila. Jí samotné připadala její svatba teď to nejdůležitější na světě a vůbec neměla náladu na nějaký výzkumy démonů... Giles se právě snažil vysvětlit Buffy, co se od ní očekává.
"Vím, že je to na tebe rychlé, ale co nejdříve by ses měla ujmout svých přemožitelských povinností. Toho démona musíme zastavit, a bez tebe to nezvládneme. My samozřejmě uděláme vše potřebné, zjistíme informace, najdeme jeho slabiny, ale ...ty .....ehm, od tebe se očekává, že ho najdeš..a zabiješ." Nejistě se podíval na Buffy. Ta se tvářila trochu vyděšeně,... "Já nevím,...co když to nezvládnu? Co když jsem neztratila jen paměť, ale i mé schopnosti??" ptala se úzkostně Buffy.
"Ne, to si nemyslím...ostatně, můžeme to vyzkoušet." odpověděl Giles a vyzval Buffy, aby se postavila před něj a zkusil na ní jeden výpad ze zadu. Buffy ho instinktivně a i trochu automaticky přehodila přes záda. A teď se na něj dívala jak leží na zemi a těžce oddychuje.
"Tak formu si jak se zdá neztratila. To je jenom dobře..." sbíral se ze země.
"Napadlo mě, že bychom o tom démonovi potřebovali nejen informace, tady z knih, ale i něco z jeho okolí. Víte, napadlo mě, jestli se o něm mezi upíry ví, tak možná existuje osoba, která by nám mohla pomoci...."

Buffy, Willow a Alex se vydali za Spikem do jeho hrobky. Ostatní zůstali v domě a dělali průzkum. Dawn zavolala i Taře, jestli by jim nemohla pomoci. Věděla sice, že je jich na výzkum dost, ale doufala, že by se Willow a Tara třeba zase mohli usmířit. Měla je obě ráda, a věděla, že si obě navzájem chybí a tohle byla vhodná příležitost, jak se zase setkat....
Alexovi tohle řešení vůbec nevyhovovalo, nechtěl se s Spikem setkat a vadilo mu, že s ním musí počítat. Raději by sehnal informace kdekoliv jinde, jen ne od něho. Buffy měla ale na tváři blažený výraz.Nenapadlo ji, že se s ním tak brzo setká. Trochu se na něj i těšila. Vešli do jeho hrobky a zdá se, že Spike spal.
"Hej, vstávej, mrtvolo." zavolal Alex. Spike se zvolna probíral a zaostřoval na postavy, které stály u dveří. Poznal Buffy a na tváři se mu objevil úsměv, který ale zase zmizel, když poznal, Alexe a Willow. "Měl jsem dlouhou noc, to nemůžete nechat člověka vyspat?" zeptal se nevrle.
"Jo, člověka, jo.." odpověděl pohotově Alex.
"Potřebujeme informaci o jistém démonovi, říká si Vertigo.." začla Willow.
"Mužu se nejdřív obléknout, nebo vám musím odpovědět hned?" provokoval Spike a chystal se vylézt z postele nahý.
"Ne, zadrž....další části tvého těla vidět nemusím." řekl znechuceně Alex a rychle se otočil stejně jako Willow.
Buffy se podívala na Spika a na rtech ji hrál úsměv. Nevypadala, že by pro ní bylo jeho nahé tělo nějaký problém.... Ale to už do ní žďuchla Willow.
"Buffy" v jejím hlase se ozvalo zděšení a Alex si významně odkašlal. Buffy si uvědomila, co dělá a trochu zklamaně se otočila, ale ještě stihla zachytit Spikův pobavený pohled. "Takže, o jakého zlého chlápka má jít?" ptal se Spike, když už byl oblečený.
"Zdá se, že je velmi mocný, má své vlastní najaté upíry, kteří mu každý večer nosí jednu oběť, s kterou pak dělá věci, který si radši ani nechci představit. Skrývá se někde v podsvětí.. takže jestli o tom něco víš, tak to vyklop, nemáme čas se tady s tebou vybavovat!" zakončil to Alex. Buffy se na něj za jeho chování v duchu zlobilo, ale raději nic nedala na jevo. A tak jen čekala na Spikovu odpověď. Ten si dával na čas. Využil každé příležitosti, jak Alexe aspoň trochu vytočit. Jejich vzájemné sympatie byly nulové. "Říkáš, Vertigo..no, možná bych něco věděl.....ale už nevím, jestli to chci říct zrovna tobě, Harrisi." usmál se na něj Spike.
"Jak chceš, může to jít i po zlém, ...že Buffy.." hledal Alex podporu u Buffy.
"No..uh.......já věřím, že nám to Spike řekne dobrovolně." Zadívala se přívětivě na Spika a vykouzlila na tváři úsměv.
"Přemožitelko, tobě se nedá odolat." Odpověděl Spike a pohnul se směrem k ní. Buffy se trochu vyděsila, co chce dělat, ale šel si jen pro svůj kabát. "Myslím, že vím, kde získat víc informací," prohlásil seběvědomě.
"OK, takže my dva půjdeme do terénu, prozkoumat okolí, zjistit něco víc. A vy lidi, byste se měli vrátit k nám domů a pomoc jim ještě s výzkumem. Čím víc budeme o tom démonovi vědět, tím líp. Hned jak na něco přijdete, dáte nám vědět." zakončila to Buffy. Spike se na ní podíval. Hezky si to vymyslela, Buff, moc hezky..my dva spolu... Alex samozřejmě z toho nadšený nebyl: "Neboj se ,Alexi, já to zvládnu. Vážně. Je to v pořádku." Snažila se ho uklidnit Buffy. "Dobře, kdyby něco, tak zavolej...a buď opatrná." rozloučila se s ní Willow.

Spike a Buffy zůstali osamotě. Ona se ani nestačila nadechnout a Spike už ji chytil kolem pasu a nasměroval k posteli. Nebránila se, postel byla měkká a Buffy do ní lehce zapadla. Spike ji rychle svlékal bundu a to samé chtěl udělat i s ostaními částmi jejího oblečení...Buffy ho ale zabrzdila.."Spiku, počkej, musíme vystopovat toho démona,..vždyť víš...ach..počkej.." smála se, protože Spike právě zápasil s jejím zipem u kalhot.
"Démon počká, lásko. Já ne."
"Před chvilkou odešel Alex a Willow, přece nemůžeme..." Spike jiumlčel vášnivým polibkem, který když skončil, tak Buffy naprosto zapomněla, co chtěla říct a dokázala se soustředit jen na to, co teď Spike dělá. Rukou ji hladil po břichu a zajel níž a hladil lem jejich kalhotek. Buffy slastně usykávala a hladila ho ve vlasech a ještě víc se k němu přimkla. Ani si nevšimla, že už ji Spike sundal tričko, a že tu leží v podstatě nahá..Překulila se na bok a teď byla nahoře ona. Dívala se mu do očí a začala ho svlékat.
"Tos měla říct rovnou, vůbec jsem se nemusel namáhat s oblékáním.." popíchl ji Spike. Buffy se od něho trochu odtáhla a chtěla se naštvat.
"Ale no tak, no tak. Přece by ses na mě nezlobila, zlatovlásko..." a sám si sundal kalhoty..

Zachvíli už vedle sebe leželi, udýchaní, unavení, ale se spokojeným výrazem ve tváři. Buffy se nadzvedla a podívala se na Spika, rukou mu přejela po spáncích a sjela na bradu a pak až na jamku pod klíční kostí.
"Měli bychom se vydat hledat toho démona" řekla zastřeně.
"Opravdu je to, to co chceš dělat?" upřeně se na ní zadíval.
"Jistě, samozřejmě." Odvrátila zrak a doufala, že si nevšiml zbytků vášně v jejích očích.
"Hm, tak v tom případě, bychom měli vážně jít." Začal se zvedat Spike a čekal, že ho Buffy zastaví. Moc dobře poznal, že se jí nikam nechce. Ale Buffy už se také zvedla a začala se oblékat.
"Ale, počkat, počkat, tak jsem to zrovna nemyslel,..klidně tu ještě můžeme zůstat.." natáhl se a chytil ji za pas. Ale ona se odtáhla.
"Vážně, musíme jít, ten démon se tu někde potlouká a možná si už vyhlíží svou další oběť, takže nesmíme zbytečně ztrácet čas."
"Zbytečně?" zeptal se Spike trochu dotčeně.
"Ty víš, jak to myslím." Otočila se k němu Buffy, Spike se jen zašklebil a šel se oblékat. Věděl, že teď už je Buffy za Buffy-přemožitelka a že převládla její odpovědnost za své poslání.

Vydali se na cestu, Spike ji vedl do jednoho démoního baru, kde slyšel nějaké drby o tom démonovi. Vcházeli do baru, Spike tu byl častým hostem. Znal se s barmanem a zdravilo ho tam i pár žen. Buffy se na ně nevraživě podívala. Spike si všiml jejího výrazu.
"Co je, Buffy?" zeptal se nechápavě
"Nic!" odsekla mu a nepřestávala se mračit. Sedli si k baru a přitočila se k nim jedna bruneta.
"Ahoj, Spiku, dlouho jsi tu nebyl. Povinnosti?" svůdně se na něj usmála a Buffy zcela ignorovala
"Jo, vlastně jen jedna povinnost, ale docela milá." Objal Buffy kolem krku.
Buffy se k němu přitulila a věnovala brunetě vítězný pohled. Ta se na ní jen kysele usmála a odplula dál.
"Kdo to byl? Pokud je to nějaká tvoje bývalá, tak jsem ráda, že si na ni nevzpomínám..."
"No, ne, ...takže ty umíš žárlit?" podíval se na ní se zájmem Spike a ve tváři měl zas ten svůj potměšilý výraz.
"Já že žárlím? Jen říkám, že aspoň na něco je ta ztráta paměti dobrá." zamumlala Buffy. Spike si stejně myslel své a ruku z jejího ramene už nesundal. Jen se zeptal barmana: "Hej, Jacku, potřebujeme něco vědět...tobě se tu určitě svěřuje spousta lidí, nebo prostě jen občas něco zaslechneš, takže..co nám můžeš říct o démonovi jménem Vertigo?" Spike pro jistotu vytáhl z kapsy pár bankovek a položil je na stůl. Jack se úlisně zašklebil, sebral peníze a odvětil: "No, možná bych něco věděl..."

Z baru už vycházeli s přesným popisem místa, kde se démon nachází i se jmény jeho kumpánů. Spěchali za ostatními domů, aby jim to vše mohli říct. Buffy věděla, že už mají docela zpoždění. Kdybychom se jen nezdrželi tak dlouho u Spika.. Buffy se při vzomínce usmála. Spike ji držel kolem pasu a ona ho objímala druhou rukou. Cítila se tak nějak bezpečně, chráněně ..i když šli naprosto neznámými částmi města, neměla strach nebo obavy.Cítila se příjemně a klidně. Občas se podívala na Spika a on zas na ní...

Náhle se před nimi objevili tři známé postavy: Alex, Anya a Willow. Buffy a Spike se zarazili. Willow jen stihla vykoktat: "Kde jste byli tak dlouho?" a dál zírala na Buffy zavěšenou do Spika. Vypadali tak spokojeně a nenuceně. Anya měla vyvalené oči: " Takže my se tady moříme tím únavným výzkumem, i když bych měla spoustu jiných daleko důležitějších věcí na práci...a vy si tady zatím pěkně užíváte..!" Buffy se konečně od Spika trochu odtáhla. Zahanbeně se na ně podívala. Alex se tvářil všelijak. Nechápal, proč se Buffy tak chová, proč zrovna s ním šla hledat toho démona a nechtěla sebou nikoho jiného,...a proč se s ním sakra vede kolem pasu? A tváří se jako, že se nic neděje. Co to má znamenat?! Buffy se snažila rychle zamluvit tu situaci a dělat, že nevidí jejich překvapené obličeje.

"Máme informace o tom démonovi, jeho úkryt je kousek za hřbitovem u západní zdi. A co vy? Máte něco? A kde máte ostatní? Je Dawn v pořádku?" zasypávala je Buffy otázkami. Alex se na ní ještě pořád nevěřícně díval. Čekal na nějaké vysvětlení. Ale slova se opět ujala Willow: "
Prošli jsme snad všechny knihy, ale nic jsme nenašli, ani Giles si nevěděl rady...a to už je co říct..." Buffy se zamyslela: " Tak si budeme muset poradit sami. Podíváme se k tomu jeho úkrytu, ne?"
"Počkej, počkej, nemáme žádné zbraně, nemůžeme tam jen tak vtrhnout."zadržel jí Spike
"Jo, Spike má pravdu, já se chci ještě dožít svojí svatby.." přizvukovala Anya.
" Ano, samozřejmě,"
Buffy vypadala trochu zmateně. Měla to být vlastně její první akce jako přemožitelky. Asi se ještě bude muset hodně učit. Ale co když to nezvládnu? Co když jsem přece jen ztratila svoji sílu...jasně, Gilese jsem zvládla, ale proti opravdovému démonu jsem ještě nestála... ? Jak s ním budu bojovat ?Co když udělám nějakou chybu? Na chvíli ji ovládl strach. Spike její pocity trochu vycítil a povzbudivě ji poplácal po rameni. Buffy se na něj trochu nejistě usmála.
"Já nevím, jak vy, ale nezajdeme pro ty zbraně?" řekl trochu naštvaně Alex, nemohl si nevšimnout těch jejich pohledu a gest. A nechápal, co to má znamenat ,jediné co věděl bylo to, že se mu to vůbec nelíbí.
"Jo, půjdeme se připravit. Já když jsem byla ještě démonka pomsty, kladla jsem velký důraz na přípravu a celkovou informovanost o problému, protože..."
"To stačí, zlato, všichni určitě chápeme význam přípravy.." přerušil ji Alex. Anya se na něj zamračeně podívala: "Proč mě vždycky přerušuješ ? Myslíš, že můj názor není důležitý? Protože jestli ano...."
"Hele, lidi, teď není čas na hádky, měli bychom jít..." snažila se je uklidnit Willow.

Dorazili k nim domů, kde už čekali Giles, Dawn a Tara. Dawn si oddechla, už začínala mít o svou sestru trochu strach. Přece jen byla poprvé v terénu...a mohlo se jí něco stát... "Tak co jste zjistili ?" ptala se Tara, podívala se na Willow, ale radši zas uhnula pohledem a koukla na ostatní. "Už víme, kde je Vertigo, ale nemůžeme tam jít jen tak, potřebujeme nějak zbraně,že?" Buffy se podívala na Spike a ten se na ní chápavě zašklebil.
"Buffy, musím tě zklamat, nerad to říkám, ale ze svých knih jsem nic nezjistil. Není tu žádná užitná věc, která by se hodila. ...je mi to líto."
Giles vypadal nešťastně. "Ale nemůžeme dlouho čekat, tenhle Vertigo se zdá dost nebezpečnej, a jestli je pravda, to co se říká, ....prostě nemůžeme čekat až vyvraždí půlku Sunnydale.." začal Alex.
"Jo, nemáme moc na výběr," podpořila ho Willow.
"Správně! My to zvládneme! Na nás je nějakej démon krátkej!" zavelela bojovně Anya. Buffy teda došla pro zbraně a kažedému jednu přidělila. Sama si vzala velkou ostrou sekeru.

Blížili se k hřbitovu. Buffy byla napnutá, nevěděla co se bude dít, trochu ji to děsilo a zároveň i vzrušovalo. Giles se kolem sebe obezřetně rozhlížel. Měl takový svíravý pocit z vlastní bezmocnosti. Že jako Pozorovatel Buffy zklamal, když ji nedokázal poradit... Ale to už se blížili k démonově úkrytu. Byla to vlastně jedna velká hrobka. Buffy si představovala něco většího, honosnější, možná trochu tajemnějšího... Opatrně otevřela kamenné dveře. A tam ho spatřila. Nepochybovala, že je to on. Seděl na trůnu, jako nějaký král. Kůži měl červenou, celou šupinatou, dva dlouhé zakroucené rohy, místo rukou pařáty, oči měl podlité krví a divoce oddechoval.
"Tak konečně se poznáváme, přemožitelko. Čekal jsem, kdy mě tu najdeš. Ale musím uznat, že vypadáš míň hrozivě, než jsem slyšel.".. řekl nadutě Vertigo.
"To teprve poznáš." Vykřikla Buffy a dál se s ním nemínila vybavovat. Vypukl boj, ze všech stran vylezli jeho sluhové - upíři a několik démonů. Ale vypadalo to na vyrovnaný boj, ....hlavně díky Spikovi - to musela uznat, dokázal zvládnout třeba dva démony na jednou.. ale i sama Buffy se divila, jak ona dovede bojovat, jako by to nebylo nic těžkého, odrovnávala upíry jednoho po druhém... nečinili ji žádný problém. Vůbec si nepředstavovala, že může být tak silná.

Ale bylo vidět, že mají převahu. Anya dokázala statečně bojovat, však už měla nějaké zkušenosti, Alex už taky nebyl žádné nemehlo. A Giles, kterému v mládí přezdívali Trhač, dělal čest svému jménu.
Nakonec zůstal jen Vertigo a dva jeho nejsilnější upíři. Jeden se přitočil k Spikovi, a protože se trochu znali, popíchl ho.
"Takže ty teď pomáháš přemožitelce? Kde jsou ty doby, kdy ses nám chlubil, kolik si jich už zabil. A teď? Děláš jí poskoka. Je mi z tebe špatně."
"Pořád lepší, než bejt poskok téhle stvůry." Praštil ho Spike. Upír se zapotácel a pomalu se škrábal ze země. Vertigo viděl, že tento boj má prohraný. Snažil se nějak se dostat pryč. Ale jak byla hrobka rozmlácena, začal se bortit strop i stěny, svícny padaly dolů ...začalo hrořet. Hrobka se začínala sesypávat. Gang se rychle dával na ústup. Stihli ještě vylézt ven... ale hrobka se pomalu ale jistě bortila. Buffy se rozhlížela po Spikovi. Nikdo ho neviděla. Pak ji to došlo. Ach, bože..on tam zůstal...nééé. Musím tam pro něj jít... Alex viděla jak se zoufale dívá kolem sebe. A poznal, co chce dělat.
"Buffy , počkej , teď tam nemůžeš. Neblázni to nejde! .. Spike se určitě zachránil, dostal se pryč nějakým jiným východem..." snažil se jí lhát.
"Pusť mě!" vytrhla se mu.
"Buffy, chceš se zabít?! Nechoď tam!" křičel za ní. Ale viděl už jen její záda, jak prolézá napůl rozpadlými dvěřmi. "Gilesi, proboha...ona se zbláznila." Křičel vyděšeně Alex.

Giles se na něj podíval a snažil se působil klidně. Ale ve skutečnosti sdílel jeho obavy. Sám nejdřív chtěl za Buffy běžet a zadržet ji. Ale už bylo pozdě. Už byla uvnitř, v hořící hrobce, která se každou chvíli mohla na ní shroutit. Uvědomoval si, že je to nad její síly. Je sice Přemožitelka, ale není všemocná. Byl to sebevražedný pokus. A když mu došlo, že se tam vrátila kvůli Spikovi, byl rozrušený ještě víc! em>Proboha, co ji to jen napadlo..? Willow začla nervozně kašlat a obrátila se k Alexovi. Možná trochu očekávala, že řekne něco jako : "Buffy se z toho dostane.. " Ale viděla na něm jen to, jak se bojí a jak je naštvaný sám na sebe, že jí nedokázal zadržet. Vracet se teď pro Buffy je nemyslitelné... " Ona se asi zbláznila." pronesla Anya trochu šokovaně to samé, co před chvílí Alex. A s obavami se dívala na hořící hrobku...

Buffy byla uvnitř a rozhlížela se kolem. Věděla, že musí jednat rychle. Oheň se rychle šířil kolem ní. Každou chvíli měla hrobka spadnout a pohřbít všechno živé i mrtvé. Trochu se roztřásla. Kouř kolem ní houstl a nebylo vidět víc jak na pár metrů. A Spike nebyl nikde v dohledu! Musím ho najít. Musím ho najít. opakovala si. Proklesťovala si cestu dál do středu hrobky a rozhlížela se kolem. Začala volat: "Spiku! Spiku...!" hlas měla trochu hysterický. Když si představila, že tu leží někde poblíž zraněný, v bezvědomí...nebo třeba už.... Ne, na to nesmím myslet... Znovu zoufale a co nejvíc nahlas zavolala: "Spiku. Spiku!" Kousek od ní spadl velký kamenný pilíř a vše ostatní se začínalo pomalu bortit. Otočila se a v tom ho zahlédla. Ležel v rohu schoulený, se zraněnou nohou, ale zdá se že při vědomí. Úlevou málem omdlela. Dostala se až k němu. Nebyl čas ptát se, zda je v pořádku. Bez přemýšlení ho zvedla a opřela si jeho ruku o ramena. Táhla ho za sebou, protože zdálo se, že nemůže jít sám. K východu jim zbývalo pár kroků. Máme to za sebou. Zvládli jsme to... Ale její myšlenky byly předčasné. Právě se totiž na ní řítil další obrovský sloup a než Buffy stačila zareagovat, pohřbil ji pod sutinami. Zůstala tam ležet v bezvědomí s velkou ránou na hlavě.................

Otevřela oči a zmateně mžourala kolem sebe. Začala kašlat a šíleně ji bolelo v krku. Konečně se nadechla čerstvého vzduchu. Ale ucítila ostrou bolest hlavy. Dotkla se čela a na její ruce se objevila krev. Spike se vedle ní pohnul a trochu s ulehčením řekl: " Budeš v pořádku, Buffy. Je to jen malá rána, a přestává to krvácet." Nejistě se na něj podívala, jako by ho viděla poprvé. Snažila se zvednout, ale Spike ji v tom zabránil a položil ji do trávy. Buffy byla unavená, rozbolavělá a taky zmatená. Ale pomalu se jí to začínalo všechno sestavovat. Padající sloup, Spike, hrobka v plamenech, Spike... ale vybavovaly se jí i další věci... Glory, Dawn, její skok do portálu a to jak ji Willow přivedla zpět, maminka, Angel, upíři, apokalypsa.. Všechno do sebe začlo zapadat. Buffy se znovu hluboce nadechla. Připadala si najednou silná, jakoby celistvá, dokonalá. Už nebyly žádné nejasnosti, pochyby, mlhy nebo šedivá místa. Její mysl byla zase jasná.

Podívala se na Spika, který ji s obavami pozoroval. "Buffy jsi v pořádku?"
" Jo." dokázala jenom říct.
"Já jen, že jsi vypadala tak....." Buffy ho nenechala dokončit větu.
" Vzpomněla jsem si." ………………
"Jo, jsi naprostý blázen. Jak tě mohlo napadnout se tam pro mě vracet?? Myslel jsem, že máš víc rozumu, tohle byl totiž pěkně blbej nápad .." začal se rozčilovat Spike.
Buffy se na něj ještě jednou podívala, protože věděla, že nepochopil.
" Myslím tím, že už si vzpomínám. Vrátila se mi pamět. Asi ta rána do hlavy...."
Spike na ní zprvu jen zíral, pak polkl a snažil se usmát. Ale moc dobře se necítil. Takže konec hry. Vše se zase vrátí do starých kolejí. Buffy bude zase jako před tím.... Buffy se honilo hlavou to samé. Poslední kousky skládačky se poskládaly a ona až moc dobře věděla, co poslední dny dělala a teď si připadala trochu trapně. A nevěděla, jak se má k Spikovi chovat. Napadlo ji, že v tomhle to bylo jednoduší, když si nic nepamatovala. Nemusela nic předstírat. Žádné vzpomínky ji netížily. Mohla být sama sebou. Cítit to co chce, bez zábran. Teď nevěděla, co dělat.
Samozřejmě, že se pro Spika vrátila, protože by nesnesla pomyšlení, že by tam zůstal, zemřel. Nedovedla si představit, co by potom dělala. Bez něho. O kolik by to bylo před tím jednodušší. Teď by ho určitě šťastně objímala a byla by ráda, že oba dva přežili. Ale to by udělala " tamta " Buffy. A ta už je pryč, aspoň si to tak myslela. Po straně se na něj podívala, ale pak zase uhnula pohledem. Spike prolomil mlčení. "
No, vlastně bych ti měl poděkovat, že si mě z té hrobky vytáhla. Takže jsme si vyrovnaný." Další ticho.
"Já... začal pomalu Spike... tohle pro mě ještě nikdo neudělal. Víš, jako riskovat pro mě život. Nikdo."
Buffy se raději dívala do země. "I když bych ti měl spíš vynadat, protože to byla naprostá hloupost, ale... moc to pro mě znamená."
Buffy stále zkoumala trávu kolem sebe.
" Buffy, proč si se pro mě vrátila?"
Musel se zeptat. Buffy přemýšlela, co mu říct : No, já... nikde jsem tě neviděla, a došlo mi, že si tam asi zůstal. Bylo to hrozný. Nepřemýšlela jsem. Jen jsem věděla, že tě tam nemůžu nechat, že tě musím dostat ven.
Odvážila se na něj podívat, a jeho pohled ji málem vyrazil dech. Byl tak plný lásky, něhy a vděčnosti. Nedokázala ten pohled ignorovat. Chvíli zatoužila být tou "starou" Buffy. A možná proto se ani nebránila, když se k ní pomalu naklonil a objal ji. Spočinula mu s úlevou v náručí. Spike ji pevně sevřel, jako by se bál, že se mu vytrhne. Buffy na to ale neměla ani pomyšlení, nebo sílu. Konečně si vydechla a uvolnila se. Zjistila, že jí z očí tečou slzy. Spike ji jen tiše pohladil po vlasech. Byly tak pohrouženi do sebe, že si nevšimli, že se k nim blíží parta. Alex, Willow, Giles, Anya je viděli z dálky a běželi k nim.

"Tady jste, Buffy.....báli jsme se, že.." Willow zmlkla při pohledu na ně. Seděli tam tak klidně a objímali se. Ještě je asi zcela neregistrovali. Pak se ale Buffy odtáhla a s uplakanýma očima, které ale zářily štěstím se na ně podívala...

Konec:)