Andílek

Andílek - 1. kapitola

Autor: Annys

Buffy stojí na hřbitově a rozmýšlí nad událostmi posledních dní, snad i týdnů. Od doby, kdy se uskutečnila její svatba s Angelem, se toho hodně změnilo. Ale nezměnilo se jen to, že se přestěhovali i s Dawn do nového domu, ale změnil se i její náhled na život. Když si teď někam vyjde, nedívá se už na svět tak pesimisticky, ani na lidi se už nedívá stejně, už v nich nevidí potencionální démony nebo upíry, teď v nich vidí jen lidi, kteří by mohli být stejně šťastní jako ona. Jistě, štěstí, nikdy nečekala, že by mohla něco takového opravdu zažít, ale teď je to jinak. Poprvé si to asi uvědomila, když po velmi vášnivé svatební noci s Angelem sešla do kuchyně a všichni tam na ni čekali….
No jistě oni přece ještě neodjeli a já už bych je málem vyháněla pomyslela si, když sešla dolů a uviděla tam většinu jejích přátel. Ale někdo tu chybí… ‘Panebože, snad se něco nestalo, ne teď ne teď když jsem konečně aspoň chvíli šťastná‘ už zase pomyslela na to nejhorší, ale hned uslyšela z vedlejšího pokoje rozhořčený hlas Angela, její životní lásky. Není se přeci čemu divit, vždyť se zase o něčem hádá se Spikem, copak si mohla myslet, že to bude dnes jiné??? Ale o čem se zrovna teď mohou hádat? Velmi ji to zajímalo a tak se přiblížila ke dveřím a snažila se zaposlouchat, ale jaksi zapomněla na jejich výborný čich a sluch, už o ní věděli dlouho. Angel naznačil Spikovi že budou v rozmluvě pokračovat později. Vstal a rázným krokem k ní vykročil, objal ji a jemně jí pohladil po tváři a optal se jí, jak se vyspala.
„Ale miláčku copak, jsi mě nechal vyspat??“ odpoví mu tiše na otázku otázkou.
Ale ouha, zase zapomněla na upíří smysly a kromě Angela to slyšel i Spike, který nahodil pohled velmi podobný tomu, který viděla nedávno u Angela, když naopak on slyšel to, co měla slyšet jen Faith a Willow o jejím bývalém vztahu se Spikem. Ale Angel se teď tvářil velmi uspokojeně, snad na jeho tváři zahlédla i zadostiučinění. Konečně byl pomstěn. S velkým díky ve tváři ji romanticky políbil. Mezitím co si užívali svoji chvilku souznění se Spike se někam vypařil a mumlal si přitom něco o bláznivé zamilovanosti. Po dlouhém objetí se vrátily zpět mezi ostatní, kde se kolem sebe jen nadále dívali skrz růžové brýle. V podobném duchu proběhlo těch několik následujících dní až doteď, kdy stojí na hřbitově a jen čeká na vhodného upíra na zabití, aby se mohla vrátit domů, protože byla v poslední době unavená a taky asi trošku nemocná, no prostě jí nebylo zrovna nejlíp a ještě k tomu musí tvrdnout na hřbitově.
Mezitím, kdy Buffy přemýšlela na hlídce, Angel se bavil s Willow, protože jim oběma leželo na srdci Buffyino zdraví a mysleli si, že s jejím chatrným zdravím má něco společného magie. Angel chtěl tuto možnost nechat na později, myslel si, že jde jen o chřipku. Willow to ale nenechala jen tak být a snažila se zjistit jaká to nemoc Buffy tíží. Angelovi se moc nelíbilo, že chce Willow na jeho milovanou použít magii a tak se velmi zaníceně hádali. Když ale slyšeli přicházet Buffy, rozhodli se svůj rozhovor nebo spíše hádku nechat na později a Angel si slíbil, že až bude dobrá příležitost, musí se jí optat na její názor, protože mu nebylo jasné co si o tom celém myslet a nechtěl k tomu jen tak připustit Willow, aby se jí zase vrtala v hlavě.

Buffy to ale naprosto zavrhla, co mohl asi čekat od přemožitelky, která je hrdá na to, že nebývá nemocná a navíc se zhrozila, že ji chce odvést do nemocnice, což se jí vůbec nelíbilo. Angel ji nechtěl rozzlobit a tak to odložil na dobu neurčitou. Potom co ráno vstal, zdálo se mu, že slyší nějaké zvláštní zvuky z koupelny a tak se tam šel raději podívat. Samozřejmě ho velmi překvapilo, co viděl. Buffy klečela u záchodu a objímala mísu. Až teď si uvědomil, že je to vážné, tak se na ni jen soucitně podíval a šel najít Willow. Je zvláštní jak dlouho se zdržuje v Itálii, napadlo ho. Prvně se jí optal na její zdraví a jak se má Kennedy, ale hned potom na ni začal chrlit podrobnosti dalšího postupu nemoci Buffy a dovolil jí, aby provedla rituál, který odhalí, zda to zapříčinily magické síly. Rituál nic nezjistil a Buffy tedy raději utekla na hlídku, aby se ji nesnažili dotáhnout do nemocnice. Angel se vydal hned za ní, nechtěl ji nechat jít samotnou, když je oslabená a taky si o tom s ní chtěl promluvit.
„Buffy nemůžeš předstírat že se nic neděje, vidíš to přeci sama, že něco není v pořádku a nesnažíš se to řešit.“ křičel na ni když za ní dobíhal.
Ona se najednou zastavila a absolutně s klidem mu řekla:
„Děly se nám i horší věci ne?? Měli jsme tu vidiny, čtení myšlenek, jedy, démony posedlé mojí smrtí a tak se nenechám rozhodit blbou chřipkou, ne?“
Mezitím, co vypočítávala jen malou část pohrom, které se jim za celou dobu co se znají staly, Angel se na ni jen díval a žasl, jak to dělá, že je tak klidná.
„Ale Buffy, tohle přece není jen tak, budeme muset najít řešení, vždyť se právě ukázalo že s tím nemá co dočinění nějaký démon. Ty se toho nebojíš?? Toho co se tu děje??“
Ptal se jí zaraženě Angel a čekal na odpověď, které se dočkal hned vzápětí.
„Ale to víš, že se bojím, Angele, bojím se tak, že čekám co se ještě stane. Myslela jsem že budeme šťastní, že to jen chvilkově překazil nějaký démon, který chce ovládnout svět, ale teď když vím, že to tak není, bojím se, co se stane, bojím se, že nás chce něco zase rozdělí. Bojím se toho, že nevím, co to je a tak s tím nemohu bojovat a ..“
Už to nemohla doříct, jen se třásla vzlyky v Angelově náruči a ten se ji snažil utišit, ale nevěděl jaká slova zvolit, protože se cítil stejně. Tak tam jen stáli a on ji objímal a konejšivě hladil po vlasech a po tváři. Oba se vzpamatovali, až když na ně zaútočil upír a pronesl tu obvyklou frázi:
„Zabiju tě, přemožitelko.“ Přičemž se za ním vyřítili další dva a tak se raději Buffy s Angelem dali do boje.
Oba bojovali stejně dobře jako vždy, akorát na Buffy bylo vidět, že ji to vysiluje. Ale pak se stalo něco neočekávaného, když Buffy zabíjela posledního démona, omdlela. Angel rychle zničil zbývajícího upíra a běžel jí na pomoc. Když ji vzal do náruče a myslel na nejhorší, vzpamatovala se a jen tak řekla "že by si dala zmrzlinu s polevou", jako by byli na procházce. Když se na ni Angel ztrápeně podíval, lehce se usmála a odvětila:
„Co se tváříš tak tragicky, někdo umřel? Já myslela, že oni už byli mrtví předtím.“
Angel se k ní místo odpovědi naklonil a políbil ji. Raději se rozhodli jít domů, promluvit s Willow a popřípadě zavolat Gilesovi. Když dorazili domů, snažil se Angel Buffy dostat do postele, aby si aspoň trochu odpočinula.
„Buffy drahoušku jsi vyčerpaná, běž si prosím aspoň na chvíli lehnout. Nechci, abys zase omdlela, nemůžu se na to dívat, nechci, na to tě moc miluji.“
Byla sice dojatá jeho starostlivostí, ale rozhodně se nechtěla jen tak vzdát, chtěla se s ním hádat, ale on udělal velmi neočekávanou věc. Políbil ji tak horkokrevně a divoce, že kdyby nebyla přemožitelka, snad by ji i poranil, ale nezranil ji, právě naopak, moc se jí to líbilo a žádala si víc, ale on jen řekl, že až se chvilku prospí.
On vždycky věděl jak na mě, teď se zase bude hádat s Willow o mě beze mě uvažovala a radši odešla do ložnice, aby splnila Angelovo přání, když ji o to tak hezky poprosil.

Hned jak se za Buffy zavřeli dveře, začala Dawn:
„Co je s Buffy, vypadá jak nebožtík, ona je nemocná??“
Dawn nevěděla, jak její nemoc probíhala a jak to celou dobu řešily, protože se teprve ráno vrátila, ale rozhodně neměla říkat to o tom nebožtíkovi, protože to Angela pobouřilo, ale nenechal to na sobě znát.
„Je už dlouho taková, začalo to týden nebo dva po svatbě, chvíli po tom, co jsi odjela. Snažíme se to už delší dobu s Angelem řešit, ale zatím nás nic nenapadlo, ale nemusíš si dělat starosti, hned jak ji přemluvíme, aby šla k doktorovi, všechno bude zase v pořádku.“
utěšovala ji Willow.
„K doktorovi??
"Na to nepomůžou ani skvělé Angelovy přesvědčovací metody, ne že bych je chtěla zpochybnit, Angele. Ale nezkusili jste se na to optat Gilese???“
To už musel zasáhnout i Angel.
„Nechtěli jsme ho vyrušovat, kvůli takové prkotině.“
to ale neměl říkat, protože když to Dawn slyšela, okamžitě se rozzlobila.
„Takže zdraví mojí sestry, mimochodem tvojí ženy, je pro tebe prkotina??“
Tak to Angela dorazilo. Ale nemohl už dál nic namítnout, protože zrovna dorazila Kennedy. Poté co vyslechla od Willow celé melodrama, snažila se to celé shrnout a vyvodit závěry.

„Takže hlavními znaky její záhadné choroby jsou, zvracení, chvilková vyčerpání, ospalost. To by možná na něco naznačovalo, další otázka: je ubrečená a trochu náladová??“
Angel souhlasně přikývl.
„Zrovna dneska se mi rozbrečela a potom i omdlela“
Kennedy sice viděla vystrašený pohled Willow a Dawn, ale přesto, nebo i právě proto pokračovala:
„Začala být vybíravá a rozmarná v jídle??“
„Jo je“ přisvědčila Willow a očekávala závěr své partnerky.
„Tak v tom případě mám pár dobrých zpráv a jednu špatnou pro Angela i tebe Willow“ po odmlce a napínání pokračovala.
„Ta první dobrá je současně i špatná – Buffy je těhotná, ta druhá, špatná je zároveň i otázkou:
Jak to že to nenapadlo člověka starého 250 let ani tebe Willow?"
Willow se zastyděla, Angel se začervenal nad tím že to opravdu nepoznal a Dawn se tetelila radostí. Vtom vešel Spike.

„Teda Angele ty ses vyznamenal, ta vaše svatební noc musela být vážně divoká, když jsi ji zbouchnul“
Přidal svou trošku do mlýna i Spike, který vše slyšel upířím sluchem. Angela rozhněvalo jak o Buffy mluví a tak mu pro jistotu jednu natáhnul, i když věděl, že by ji chtěl natáhnout spíš sobě za to jaký je hlupák. Pak to všichni ještě dlouho do noci řešili a to málem i to, na kterou půjde vysokou. Ráno šel Angel Buffy probudit. Jen ji jemně políbil na čelo a šeptal jí zamilovaná slůvka.
„Kennedy odhalila příčinu tvé záhadné nemoci.“ když viděl Buffyin tázavý pohled pokračoval.
„Chci, aby to byla holka.“
Vzhledem k tomu, že jí při tom položil ruku na bříško, brzy dovtípila se, hned začala štkát a nakonec se úplně rozbrečela. Angel si k ní jen lehl na postel, přitulil se k ní a rytmicky se začali pohupovat podle rytmu písně jejich lásky. Angel jí při tom jen šeptal děkovná a povzbuzující slůvka. Když se trochu vzchopila, řekl jí.
„Děkuji ti Buffy, učinila jsi mě nejšťastnějším mužem na světě, neboj všechno to zvládneme. Willow si myslí, že se ti brzy vrátí síla, a všechno bude zase v normálu a děťátko ti bude přidávat ještě svou sílu, která patrně nebude zanedbatelná. Ale asi ještě bude hledat nějaké ochranné kouzlo pro začátek než se bude moci děťátko chránit samo.“
To na ni vychrlil takovou rychlostí, že ho ze začátku ani pořádně nevnímala. Udivilo ji taky, jak dlouho mluvil, protože on se normálně vyjadřuje spíše v kratších větách. Byla tak ráda že na to není sama, ale přesto se moc bála jak to dopadne. Vždyť jeho otec je bývalý upír, matka přemožitelka, teta mystický klíč a jejich nejbližší přátelé jsou čarodějnice, upír, Angličan (jistě to trochu přehání ale přece jen), další přemožitelka a poloviční démon s vizemi. Angel ji jen nadále sledoval a nemohl se dočkat, jaký z toho jeho životní láska vyvodí závěr. Ale pak mu přišlo na mysl, že bude muset Buffy dostat k doktorovi. Je jeho všechno, nedokáže si představit jak by bez ní mohl žít. Tak moc ji miluje. Možná že jí to neříkám dost často napadlo ho, a tak to pro jistotu hned napravil.
„Buffy, miluji tě, nevím, jestli bych bez tebe dokázal být jen na minutu šťastný. A teď spolu budeme mít miminko, které bude jistě stejně krásné jako ty.“
Ještě chvíli si takhle vyznávali lásku a přemítali, jak se to bude celé vyvíjet. Hned jak se oba dost vzpamatovali z té úžasné noviny, zavolali všem svým přátelům, aby jim oznámili, co je učinilo tak šťastnými. Když volala Buffy Gilesovi, první co ho zajímalo, bylo, jestli těhotenství probíhá normálně a jak se na to Angel tváří, vzhledem k tomu, jak to dopadlo s jeho prvorozeným, když byl dítě. Buffy mu sice řekla, že zatím je vše normální a Angel je natěšený jako malé dítě. Začalo jí to ale vrtat hlavou a raději si přislíbila, že se to pokusí nějak zjistit jak se na to Angel doopravdy tváří a co na to říkal Connor.

Angel mluvil s Connorem hned po tom, co se tu zprávu dozvěděl. Popravdě Connor byl nadšený a samozřejmě se ptal jaký že bude mít to dítě apetit. Prostě tím myslel jestli Buffy nemá občas chuť na trochu krve.
„Krve??“ Angel se zalekl, ale po chvíli se uklidnil a našel správná slova pro odpověď.
„Buffy mi pije krev posledních několik let, zkus si žít na hromádce s přemožitelkou.“
Hned po tom, co to Connor vyslovil, mu to začalo vrtat hlavou, ne přímo to, že by bylo upír, ale spíše to, že asi nebude průměrný člověk s trošku větší fyzickou silou. Ale všechno se to nejspíš úplně vyjasní až když se bude moci dítě plně projevit, ne jen tak, že má jeho maminka uprostřed boje chuť na zmrzlinu.
Kromě Gilese a Connora se nikdo nevyjádřil k této novině jinak než s gratulacemi a občasnou poznámkou ‘však už bylo na čase‘. Jediný s kým ještě nemluvili, byla Cordelie, která nejspíš nebyla doma. Nejzávažnější problém během Buffyina těhotenství nebyly zdravotní komplikace, ale kupodivu její manžel. Angel nechtěl ani slyšet o tom, že by měla někam jít sama, protože by se jí mohlo něco stát a to nechtěl dopustit. Angel chtěl dokonce i zavolat Faith aby místo Buffy vzala hlídky na hřbitově, ale to už Buffy musela zasáhnut. Něco takového si přece nenechá líbit a začala se bránit.
„Angele, prosím dej mi trochu volnosti, vždyť nejsem nemocná ani nejsem z porcelánu. Jsem přece jen těhotná a ještě k tomu se moje síla skoro zdvojnásobila. Myslím, že se o sebe dokážu postarat. Řekni, co by se mi asi mohlo stát?“
Stěžovala si Buffy na ztížené podmínky posledních dní.
„Buffy prosím neobviňuj mě, že tě nějakým způsobem omezuji. Moc tě miluji a nechci abys měla nějakou komplikaci. Nechci totiž abys mi umřela, bojím se o tebe, nechci, abys umřela jako Darla.“
vyslovil svoje obavy Angel. Jeho upíří smysly jsou sice bystré, ale v rozhořčení si včas neuvědomil, že to celé vyznělo, jakoby srovnával svou lásku k Buffy s tou, kterou cítil k Darle. Buffy to naštvalo, považovala jejich lásku za něco trošku jiného, než jen vášeň mezi upíry, jejich výstupy na podobné téma byly stále častější a Buffy se bála o budoucnost jejich vztahu, bylo to až k smíchu, že původem jejich hádek byla jejich přílišná láska.
„Je mi to líto, tak jsem to nemyslel, zamýšlel jsem to tak, že Darla umřela když rodila moje první dítě a že nechci aby se to stalo i tobě.“
Snažil se zachránit situaci Angel. „Ale vždyť vím miláčku, jak to myslíš a taky tě miluji vždyť si tak roztomilý na tebe nejde se zlobit.“
Skončila jejich hádku smířením a jemně ho políbila na čelo. Na to Angel zareagoval přesně tak, jak si Buffy přála. Objal ji tak pevně, že jí málem zlomil pár žeber. Přitiskl ji ke zdi a začal ji bouřlivě líbat. Stáli tam tak přitisknutí ke zdi v pevném objetí a navzájem se zasypávali polibky. Konečně proběhlo plné smíření a všechno mezi nimi bylo zase znamenité, zase se začali dívat na svět skrz růžové brýle, házeli na sebe zamilované pohledy a nemohli se od sebe odlepit. Willow, která se s Kennedy rozhodla zůstat v Itálii, byla šťastná, když byla šťastná Buffy s Angelem, všichni kolem nich, i oni sami věděli, že jejich láska je nekonečná svou nesmrtelností a málokdo je tak blažený. Jejich život byl perfektní. Ale jak to začalo vypadat, nemělo to být jen tak. Jak Giles předpokládal, přemožitelčino těhotenství neprobíhalo bez zvláštních příznaků. Začalo to zvětšením fyzické síly, ale pokračovalo to tím, že Buffy začínala mít podivné sny o jejím životě s Angelem. Po snu o tom když ho musela zabít a pohltila ho Acathla se Buffy rozhodla s tím něco udělat a promluvit si s Willow. Po studené sprše sešla do kuchyně, kde byla Willow u kafe a ani se nepodivila, že tam byla, vždyť v tomhle domě byla stále pečená vařená.
„Ahoj Willow jak to jde?? Nechoď kolem mě s tím kafem!“
Začala rozhovor neutrálně a Willow si nešla pro odpověď daleko:
„Ahoj. Jak jsi spala?? Angel říkal, že špatně spíš byl tu před chvílí, šel ti pro něco na zub.“
„No jo, Angel je zlatíčko, doufám že koupí něco sladkého.“
nakonec se rozhodla, že celou záležitost zamete pod stůl, aby si Angel nedělal zase zbytečně starosti.
„Nechtěla jsi okurky??? No to je jedno, s těmi sny to jen tak nezamluvíš, tak jak to je??“
„Nemusíte si dělat starosti to je asi jen rozrušení z toho, že se nevejdu do žádného oblečení, připadám si jak balón.“
„Ještě počkej jak budeš vypadat za měsíc.“
„Děkuji, povzbudila jsi mě.“
Tak jejich rozhovor skončil nakonec tak, že řešily pohlaví dítěte.

Angel se vrátil až za hodinu a Buffy už si o něj taky dělala starosti, vždyť šel jen nakoupit. Když se mu snažila vyčíst snad i špatné počasí, vymluvil se omluvou pro přemožitelku nejvěrohodnější, jednoduše se doslechl, že se ve městě objevil nový démon a všichni se ho bojí, protože má moc nad každým – mrtvými, nemrtvými i démony.
„A to si s ním nikdo neví rady? To je tak mocný? Co o něm víš?“
nenechala ho ani domluvit Buffy.
Angel s Willow si jen pomysleli, že je zase ve svém živlu, akorát Angel si ještě k tomu pomyslel, že takhle vypadá strašně sexy, tak se rozhodl, že se tento stav pokusí udržet co nejdéle.
„Nikdo neví, jak se jmenuje, ale všichni mu říkají Hector, a nikdo neví, jakou přesně má sílu, nikdy jsem se s něčím podobným nesetkal.“
„Hector?? To má takovou sílu?? Tak na toho bychom se měli podívat důkladněji. Podívám se do knih.“
Odpovídala zamyšleně Willow a nereagovala na směšnou poznámku Buffy ‘že to už někde slyšela‘ a rozhodla se, že pokud nic nenajdou musí zavolat Gilesovi. Willow nic v knihách ani na internetu nenašla, tím pádem o něm věděli jen že má velkou sílu, nikdo neví jak vypadá a v čem jeho síla spočívá. Ale pozitivní je, že věděli, kde ho najít. Tak se tam s Angelem vydali.

Buffy s Angelem vchází do podzemní chodby, která začíná kousek od jejich domu. Dlouho bloudí v labyrintu chodeb. Buffy se bojí, jestli najdou cestu zpět, podívá se na Angela a cítí, že on ví co dělá, jeho jistota ji uklidňuje a naplňuje. Když bloudí víc jak dvě hodiny dojdou k místu, které připomíná něco mezi hnízdem upíra a halou hotelu. Velmi neobvyklý zjev Hectorova příbytku je zarazí. Oba pevněji stisknou zbraně v rukou a pohlédnou si do očí. Vidí důvěru, jistotu, odhodlání a lásku. Oba vkročí do pelechu a najednou kolem nich všechno setmí.

Buffy:
‘Panebože co se děje ’ strachuje se a volá Angela
‘Proč se neozývá? Snad se mu něco nestalo.‘
Náhle ho uvidí-sedí na zemi, krvácí, drží v náručí nějaké dítě… brečí… a ona stojí, nemůže se pohnout. K Angelovi se blíží Spike, chce na něj zavolat, nemůže Spike změní obličej na upíří a kousne Angela, Buffy ho chce zastavit, ale nemůže se pohnout, Angel umírá a Spike právě pije z dítěte-jejího dítěte. Otočí se k Buffy a řekne:
„Tohle jsem udělal pro tebe Buffy, miluji tě, kdykoli bych to udělal znovu. Bez nich ti je lépe, toužila jsi po tom, jen jsem ti to usnadnit, jsi volná, nezávislá, to jsi chtěla. Nikdy jsi nechtěla být na někom závislá.“ Buffy leží ne zemi, zhroutila se, brečí, nemůže se pohnout, nechce se pohnout, chce umřít.
Angel: ‘Co se stalo??’nemůže se Angel vzpamatovat, volá na Buffy.
„Buffy, kde jsi??“
Nikdo se neozývá, ale najednou… slyší pláč dítěte, chce k němu jít, pomoci mu, ale náhle vidí Buffy, je mrtvá a drží to dítě v náručí, dítě naříká, ale on mu nemůže pomoct. Connor prochází kolem něj. Angel se na něj snaží zavolat, aby pomohl dítěti, ale z jeho úst nevychází žádná slova. Connor se usmívá, jde k Buffy a pohladí ji něžně po vlasech a stále více se směje, chechtá se jako blázen, potěšen se dívá na její strnulou tvář plnou strachu.
‘Proč má Connor na rukou krev??’
Ptá se sám sebe Angel a nechce si připustit, že to Connor zabil Buffy. Z jeho rozmýšlení ho vytrhne náhlý pohyb jeho prvorozeného, vytrhl Buffy z náruče dítě-Angelovo dítě. Connor si dítě přitiskl k srdci a trhl mu hlavičkou… zabil ho, zlomil mu vaz… zabil svého bratra. Angel nemůže nabýt rozvahy po tom šoku, připadá mu to jako nejhorší noční můra. Connor položí mrtvé dítě Buffy zpět do náruče a stále s úsměvem na rtech se na morbidní scénu dívá … otočí se na Angela a říká:
„Co myslíš tati, není to hezké? Takhle jsou nejhezčí. Tohle sis přál, ne? Vždycky jsi po tom toužil, jsi zrůda, vždycky jsi byl, sám sis to přál udělat!“
Po těchto slovech to snad už nevydržím, chci jít k Buffy, pomoci jí, obejmout ji, přerušit Connorův nepříčetný smích… nejde to, nemůže se pohnout, oba jeho nejbližší umřeli a on se na to jen bezmocně díval a udělal to Connor, jeho syn. Chce umřít, přeje si umřít.
Najednou se kolem nich rozlilo světlo a oba se navzájem nalézají v temnotě svého strachu jako světlo na konci tunelu. Asi 15 minut oba seděli na zemi a nevěřícně se na sebe dívali. Oba se najednou zvedli. Jdou k sobě, nemohou uvěřit, že celou dobu byli jen několik metrů od sebe. Objímají se a brečí, oba jsou přesvědčeni, že to byl nejhorší okamžik jejich života. Po dlouhé chvíli se vzpamatovali a prohledali hnízdo. Překvapilo je zjištění, že to, co se jim stalo má určitou spojitost s démonem, kterého hledají, s Hectorem. Pohledem si naznačili, že si o tom promluví později, doma. Oba vešli do domu, kde na ně čeká Willow, Kennedy a k jejich zděšení taky Spike a Connor. Když jim oba vypověděli co viděli, když byli v hnízdě, všichni čtyři přísedící na ně upírali své pohledy. Ale všechny pohledy se na ně neubíraly stejně, dva byly vystrašené, jeden zúčastněný a soucitný a ten poslední vyznačoval nečekané pochopení a jistotu ve zdařilé rozuzlení záhady jejich vidin v hnízdě i záhady démona, Hectora. Poslední pohled patřil Willow, čarodějce, která na to vážně přišla a chystá se jim celou záhadu objasnit.
Willow: „Tak to vypadá, že tu máme za soupeře velmi silného démona. Vím už kdo to je, ale špatná zpráva je, že nevíme jak ho zabít.“
Buffy: „Nechápu, když víš kdo to je, jak to, že ho nemůžeme zabít?“
Willow: „Protože on je strach. Proto nikdo neví jak vypadá. Vypadá pro každého jinak, pro Buffy jako Spike který zabije Angela a její dítě a pro Angela jako Connor, který zabije Buffy, a jeho dítě. Vypadá jako váš nejhorší strach.“
Angel: „Tak to už jsme tu měli, nemá konkrétní podobu, ale jak to, že jsme o něm za celou dobu své existence neslyšel?“
Buffy: „Protože jeho útok nikdo nepřežil a pokud ano tak se zbláznil.“
Najednou Buffy vypadala jako by se jí nad hlavou rozsvítila ta pověstná žárovička.
Buffy: „S tou podobou jsi na to káp miláčku. Musíme docílit toho aby získal konkrétní podobu a tu pak zničit. Takže vlastně musíme porazit svůj strach, ale když to nikdo nepřežil, jak to že my jsme to přežili?“
Angelovi se rozzářily oči, byl šťastný, že to celé rozlouskl, ale musel Buffyinu mýlku uvést na správnou míru.
Angel: „Myslíš, že kdyby na nás použil náš největší strach, že bychom tu jen tak seděli a povídali si?? Ne to bylo jen varování, bude to stupňovat. Chce si nás vychutnat. Potom co se mi stalo v tom hnízdě, myslel jsem, že je to moje nejhorší noční můra, ale není.“
Buffy: „Takže musíme najít náš největší strach a přemoci ho. To bude jednoduchý.“
Angel byl na Buffy hrdý, všechno snáší skvěle, i když je těhotná a před chvílí zažila něco tak strašného, že se něco takového nestává každý den. Obdivuje ji. Miluje ji. Chce ji. A ona to cítila a snažila se rozhovor rychle ukončit…
Buffy: „Takže Spike jde na hlídku, Willow s Kennedy provedou výzkum, Connor zavolá Cordy a já s Angelem…“
Connor nenechal doříct Buffy větu.
Connor: „Proč mám volat Cordy??“
Buffy: „Potřebujeme mít všechny nejbližší pohromadě, aby nás nemohl jen tak vyděsit jejich smrtí.“
Willow: „Tak to bych měla zavolat Gilesovi a Alexovi ne??? Ať přijedou a vezmou i své drahé polovičky ne??“
Buffy: „Jistě, všichni budou bydlet u nás, a vy se sem aspoň než se to vyřeší taky nastěhujete.“
Spikovi došlo, že Buffy nedořekla co budou s Angelem dělat a chtěl odlehčit situaci: „Nedokončila jsi co budete dělat ty s Angelem!“
Všechny pohledy byly náhle upřeny na Buffy a čekaly na její odpověď.
Buffy: „Budeme se spolu snažit přijít jaký je náš největší strach, protože nejspíš zaútočí na nás dva.“
„Tak to má Buffy určitě pravdu“ snaží se zadržovat smích Willow.
Kennedy: „Buffy nám pěkně zadala úkoly, tak všichni do práce a já jdu udělat kafe, tohle bude dlouhá noc…“
A taky že byla, ale každý ji prožil jinak. Willow s Kennedy zuřivě prohledávaly všechny dostupné knihy a internet, Connor se snažil zastihnout ostatní, aby co nejdříve přijeli, Spike se po návratu z hlídky všem pletl pod nohy a Buffy s Angelem se vzpamatovávali z prožitého strachu…

Ráno se všichni sešli v kuchyni a snažili se tlumočit výsledky svých snažení. Connor mezitím zavolal Alexe, Gilese i Cordelii. Všichni souhlasili, že přijedou co nejdříve. Když na něj ale Angel hodil překvapený pohled přiznal:
„Dobře, Cordy jsem musel slíbit, že ji Buffy provede po nejlepších buticích v Římě a Alexovi, že se bude moct koukat na kabelovku, všichni nakonec přijali tak je to jedno ne??“
Angel vypadal, že ho vysvětlení uspokojilo a tak začal Spike:
„Všichni jsou zmatení, nezabil jsem víc jak půl tuctu upírů, všichni jsou vystrašení, bojí se Hectora.“
potom se přihlásila o slovo Willow a shrnula její a Kennedino celonoční pátrání do několika vět:
„Takže náš Hector se ve skutečnosti jmenuje Temor nebo taky Miedo, a nikdo neví jak vypadá, je tu už od počátku světa, od doby, kdy začal existovat strach. Nikdo ho zatím nepřemohl, ale my k tomu máme dobré předpoklady.“
Buffy i Angelovi se očividně ulevilo, ale přáli si vědět víc a tak pokračovala.
„Jak jsem říkala máme k tomu dobré předpoklady, protože více méně víme, proti čemu stojíme, Přemožitelka už viděla za svou existenci hodně strašných věcí, stejně jako 250 let starý upír…“
Angel si odkašlal, aby Willow naznačil její chybu ve výkladu jejich předností, ta si to rychle uvědomila a vše se snažila napravit.
„…bývalého upíra, takže když přemůžete svůj nejhorší strach, odhalí vám svoji pravou podobu a pak mu už stačí jen setnout hlavu a tělo polít svěcenou vodou.“
„On je upír??“ optala se nechápavě Dawn, která doposud jen seděla bokem a poslouchala, jak ostatní řeší nastalou situaci, taky pozorovala Spika, protože ho ráda pozorovala, moc se jí líbilo, jak mhouřil oči, když byl zamyšlený.
„Ale Dawnie, nejen upíři nemají rádi svěcenou vodu.“
Odpověděl jí otcovsky Angel, což se moc líbilo Buffy, protože si hned představila jak si bude krásně rozumět s jejich děťátkem, ze snění ji vyrušil Angel.
„Miláčku, jak jsi na tom s tím strachem už víš, co to je??“ zeptal se, i když nečekal kladnou odpověď.
„Nevím myslela jsem, že se nemůže stát nic horšího než to co se mi stalo tam dole.“
Ještě než to Buffy dořekla Spike se začal ošívat. Byl velmi nejistý, a když na něj Buffy pohlédla starostlivým pohledem, jen jí řekl něco v tom smyslu, ‘že se mu to neposlouchá moc dobře.’
Na to ale Buffy odpověděla, že ví, že by nikomu nikdy neublížil a že mu věří, což mělo za následek, že se nejen přestal ošívat, ale dokonce se mu na tváři k velkému potěšení Dawn objevil nejistý úsměv. Willow po dlouhé odmlce přemýšlení řekla, že se na to snad stejně ani moc připravit nedá, že strach stačí přemoci až ho na ně vytáhne. Na Angelově i Buffyině tváři se opět objevily známky úlevy a tím jejich "porada" skončila.

Tím ale začala jiná porada, porada v ložnici Angela a Buffy, porada o jménu jejich potomka.
Angel: „Bude to holka, takže se může jmenovat jako ty. Buffy je hezké jméno.“
Buffy: „Ne to nepůjde, pronásledovala by ji smůla, víš, co mi říkají?? ‘přemožitelka, zabiji tě‘ a co když by jí to říkali taky?? Když jsem byla malá, ve škole se mi posmívali.“
Angel: „Dobře nebude Buffy. Mohla by být Agnes to je moc hezké jméno, znamená čistý, není to pěkné??“
Buffy ze stolu vytahuje blok a chystá se jméno připsat k vybraným jménům.
Buffy: „Moc pěkné jméno, takové trochu biblické. Mě by se líbila Darlene.“
Angel: „Dobrá připiš ho tam, jsem ještě pro Adela, ušlechtilý.“
Ještě chvíli se o jménech hádali až měla Buffy blok skoro plný.
Angel: „To by mohlo stačit, ale všechno jsou to dívčí jména, co když to bude chlapec??“
Buffy: „Nebude, bude to holčička, cítím to.“
Angel se zaradoval a pohladil jí bříško, které už začínalo naznačovat vysoký stupeň těhotenství.
Buffy: „Jestli mi na to břicho ještě párkrát sáhneš, budu ho mít vyleštěný jak schody v muzeu a to by mě vážně naštvalo a ještě k tomu mám zase hlad.“
Postěžovala si Buffy na nastalou situaci a Angel si zahrál na uraženého, ale když ho políbila, jeho obličej se rozzářil jako sluníčko. Když sešli zpět dolů do kuchyně, oznámili ostatním, že se to už může narodit, protože mají skoro vybrané jméno. Ale když se jich Willow optala, jaké že to jméno je, Buffy musela přiznat, že jich mají více než třicet.
Buffy:
Ležím na zemi, nade mnou klečí Angel jsme v nějakém sklepě. Sklání se ke mně, chce mě políbit. Co to dělá?? Míří mi k místu, kde jsou dvě malé jizvičky, z doby kdy se ze mě musel Angel napít. Usmívá se, ne, směje se, něco mi ten smích připomíná, už vím Angelus. Panebože to není možné. Teď se dotýká rty místa, kde už jednou pil a teď pije znovu, bolí to. Bolí to tam někde uvnitř, u srdce. Přestal pít, napřímil se, řekl ‘ne, chci být jen s tebou, miluji tě Buffy.‘
Angel Buffy drží v náručí. Snaží se ji ukonejšit.
„Klid miláčku, neboj, to byl jen zlý sen.“
Šeptá jí uklidňující slůvka a čeká, co mu Buffy o jejím snu řekne, protože její sny mají skoro vždy nějaký význam.
"To bylo strašné Angele, objímej mě prosím pevně, co nejpevněji.“
Řekne mu mezi vzlyky v jeho náruči.
„Co se stalo? Byl to Hector??“
ptá se dál Angel, ale Buffy mu jen odpoví, že to byla jen vzpomínka, vzpomínka na co chtěla zapomenout. Angela to sice neuspokojí úplně, ale prozatím to musí stačit, protože se Buffy zdá opravdu rozrušená. Ale Buffy to nehodlá jen tak přejít a rozhodne se jít za Willow a tentokrát jí vypovědět o jejích snech vše.
Willow zase seděla nad knihami a snažila se najít další podrobnosti o Hectorovi, když najednou přišla Buffy a vypadala velmi rozrušeně, musela jí pomoct. Nabídla jí místo u stolu vedle ní a jednoduše řekla:
„Tak povídej, jsou to ty sny viď??“
Buffy prvně zarazilo, ‘jak to, že to ví?? Vždyť jsem jí nic neřekla‘ řekla si Buffy, ale rozhodla se nedát na sobě svůj údiv znát a začala vyčerpávající story o jejích snech:
„No ty sny začaly asi dva možná tři měsíce po svatbě, ty sny jsou zvláštní a zachycují moje vzpomínky na můj vztah s Angelem. Zdálo se mi, jak jsme se setkali a on mi dal ten křížek, jak jsme se poprvé políbili, jak ztratil duši a já ho zabila a hodila do Acathly, jak se vrátil a na maturitním plese mě opustil. Jak jsme sešli po zničení Sunnydale, a teď posledně, jak se Angel stal člověkem.“ Willow to zarazilo, že se její sny týkají hlavně jí a Angela, možná že jde o popud, vhledem k jejímu těhotenství.
„Možná, že to souvisí s dítětem můžeme zkusit rituál na odhalení magie, možná že se dozvíme víc, nebo se ti můžu podívat do hlavy.“
Při poslední poznámce se Buffy lekla.
„Tak jo zkus s tím rituálem ale prvně musíme vyhodit Angela, aby se o tom nedozvěděl.“ Vymyslela plán postupu Buffy.
„Dobrá zavolám Spikovi ten ho nějak zabaví a pak začneme.“
Řekla Willow a hnala se k telefonu aby zavolala Spikovi. Spike samozřejmě souhlasil, přesně řekl ‘co bych pro vás neudělal holky‘, takže Angel byl mimo hru a mohlo se začít.

Willow začala s rituálem na magické působení, ten ale odhalil jen přítomnost čarodějky. Potom si ale vzpomněla na rituál, který ukáže přítomnost magických bytostí, nebo bytostí, používajících magii. Zašla za Buffy aby jí o něm řekla.
Willow: „Našla jsem další rituál, který by nám mohl pomoct, ale možná to nevyjde, ještě jsem ho nezkoušela.“
Buffy: „Pokud to neublíží té malé přijímám všechna rizika. Co to obnáší??“
Willow: „Zjednodušeně: Budu mávat bylinkami, odříkávat latinské formule a pokud tu je bytost s magickou schopností, bude kolem něj zářit fialové nebo růžové světlo.“
Buffy: „Takže já nic nemusím dělat?? To je super tak zdem na to.“
Willow přikývla a přinesla si věci potřebné k obřadu. Jak Willow řekla, tak udělala a už kolem sebe mávala bylinkami. Po několika minutách zaříkávání se kolem Willow rozlilo fialkové světlo, ta jen kývla, že to je v pořádku. Po další chvíli mumlání formulí se rozsvítilo další světýlko, tentokrát kolem Buffy, ale ne přímo, spíše by se dalo říci, že kolem jejího bříška. Obě to zarazilo, Buffy nahodila vytřeštěný pohled a Willow zapomněla zaříkávat. Světla kolem nich obou zhasla a Willow se posadila vedle Buffy a ta se jí hned mezi vzlyky zeptala:
„To znamená, že je to démon?? Moje malá holčička je démon??“
„Ne tak to se nemusíš bát, nemusí to znamenat přímo, že je démon, může to znamenat i že je přemožitelka, nevím, jestli to teď není dědičné, když jsme změnili ty pravidla. Ale bylo více než pravděpodobné, že bude mít nějaké schopnosti, vždyť ty jsi přemožitelka a Angel upír.“
Buffy: „Uf, tak to jsi mě uklidnila, a Angel není upír on byl upír.“
Když Buffy říkala konec této věty, tak slovo "BYL" zdůraznila velmi pečlivě. Willow to jen přešla a dál přemýšlela o úloze malé Summersové.
Willow: „Tak vzhledem k té úloze přemožitelky zavolám Gilesovi, ten nám řekne určitě víc myslím že odjel pro něco do města.“
Když tohle Willow dořekla, poslala Buffy do postele, aby si odpočinula, zdálo se jí totiž, že ji to dost rozrušilo. Raději zavolala Spikovi aby co nejdříve přivedl Angela domů, aby Buffy uklidnil. Potom ale musela zavolat Gilesovi, co když ta holčička byla vážně poloviční démon. Než stačila zavolat Gilesovi vrátil se domů Angel. Byl veselý, ale když viděl, že Willow se netváří moc šťastně, hned se bál o Buffy. Běžel do ložnice a tam ji našel brečící schoulenou na posteli. Co nejdříve se vrátil do kuchyně, kde hned uhodil na Willow co se stalo Buffy, vypadá nejmíň jako by se blížil konec světa.

Angel:
Nikdy, už nikdy nechci vidět Buffy takhle, bojím se na ni pohledět, každá její slza mě v srdci bodá jako ďáblova osidla. Vypadá tak bezbranně a já nevím, jak jí pomoct musím jít zpět dolů za Willow, aby mi to vysvětlila a co nejdříve se vrátit zpět k Buffy, aby nebyla v takovém stavu sama. Asi po deseti minutách vyprávění Willow jsem tam seděl jak zařezanej a nemohl jsem uvěřit tomu, že Willow byla tak hloupá a podstoupila takový rituál v Buffyině stavu. Musím jít hned k Buffy a říct jí, jak se to celé má, ta malá nemůže být démon, pár takových těhotenství už jsem viděl a tohle vypadá úplně normálně, takže jediná možnost je, že je ta malá něco jako čarodějka.
Po dalších 5 minutách ležíme s Buffy na posteli a objímáme se, vypadá klidně, ale bojím se, jestli mi uvěřila. Zajímalo by mě co, říkal Giles, a když se o tom zmíním před Buffy, jistě bude chtít jít se mnou. A taky že ano. Dole v kuchyni si všichni čtyři sesedli kolem stolu a Giles všem znovu interpretoval, to co před chvílí řekl Willow.
„Je tu možnost, že by byla ta malá přemožitelka, ale to bychom se stejně dozvěděli až po narození, protože Rada by nám to stejně neřekla. Ale to je teď jedno, protože, kdyby kouzlo ukázalo na přemožitelku, ukázalo by i na Buffy, ne jen na malou. Také jsem zamítl možnost, že by byla démon, byť jen poloviční, vzhledem k vašemu původu, takže zbývá už jen možnost, že jde o čarodějku.“
Giles nestihl větu doříct, protože při slově čarodějka se Willow pousmála, už si myslela, že vychová novou čarodějku, jenže Giles ji zarazil. „Nepůjde o klasickou čarodějku, jakou je třeba Willow, bude mít nejspíš hodně rozvinutou fyzickou sílu, protože ji mají oba rodiče a navíc bude asi moci číst myšlenky, vstupovat do snů…“
Tentokrát ho nenechala domluvit Buffy, protože řekla:
„Do snů, takže ona teď ví všechno, co se mi zdálo??“
Giles souhlasně přikývl a Buffy chvíli vypadala, že omdlí.
„Tak to je super, Angele, vypadá to, že s naší dceruškou budeme mít ještě starosti, protože ví všechno o našem vztahu, to chci vidět, až jí to budeme vysvětlovat.“
Řekla potom co se trochu vzpamatovala, a Giles k tomu jen řekl:
„Nenechala jsi mě to doříct, bude číst myšlenky a sny, a také myšlenky a sny ovládat. Možná i uvidí budoucnost. Není to ještě jisté, ale vypadá to, že s ní bude docela legrace.“
tak tohle slovo od Gilese nikdo nečekal.
„Ale mohla by nám pomoct proti Hectorovi ne??“
Řekl Angel. Buffy najednou strnula. Čekal co na to řekne Buffy, čekal příval slov, možná i pohlavek ale rozhodně ne to co udělala… Vstala a přešla k němu. Zatímco ona se k němu přiblížila, on vstal a nastavil tvář, na kterou ho ale nečekaně políbila. Potom ho objala a řekla:
„Miláčku, ty jsi génius a ta holka je po tobě“ Když viděla jeho tázavý pohled, dodala:
„Ten malý génius mi poslal vizi.“ dořekla a znovu ho políbila, ten se sklonil k jejímu bříšku a pohladil ho. Teď konečně dostal ten pohlavek, na který ta čekal.
„Za co to bylo?? Já nic neudělal“ zeptal se nechápavě, ona mu rázně odpověděla:
„Řekla jsem, ať mi nešaháš na břicho.“ To vykouzlilo na tvářích všech přítomných široké úsměvy.
Ale Angel ještě poznamenal: „No a co ti teda ukázala??“
Buffy: „No přece Hectora“
Angel: „A víš už, jak vypadá??“
Buffy: „Ne, od takového prtěte nemůžeš čekat zázraky, ale vím k
de je“
Angel: „A proto vás miluji, obě, můžu ti šáhnout na bříško??“ Buffy: „Dobrá, ale naposledy, příště tě srazím k zemi.“
Když Buffy ostatním vysvětlila, kam jdou a když se Angel dostatečně pomazlil s jejím bříškem, vydali se na cestu do Hectorova nového hnízda. Buffy byla v hlouby duše šťastná jak je její dítě úžasné, ale bála se, jak to pak zvládne, věděla jaké to je být výjimečná. Během jejího přemýšlení se dostali k Hnízdu. Kde je čekalo velké překvapení, protože to nebylo hnízdo, ale hotelový pokoj, akorát v podzemí. Tady na ně čeká velká zkouška jich samotných, ale i zkouška jejich lásky, tady v tom podzemním pokoji se ukáže pravost jejich lásky. Jedině tady se ukáže, jestli oba zvládnou být zároveň milujícím párem, rodiči, upírem a přemožitelkou.

Buffy:
Je tu zima? Není, jen se mě zmocnil ten pocit, kdy nevím co čekám, kdy se nemůžu bránit. Nejhorší je, že se nemůžu bránit až…se mně zmocní můj strach.
„Angele jsi tu??“
je ale neodpovídá, nebo mě neslyší??
Neslyší mě, jen otevírám ústa a nevychází mi z nich žádný zvuk. Je tu a já stojím kousek od něj, nechápu proč, ale najednou mám chuť se s ním pomilovat a pak se napít jeho krve. Otočil se ke mně, ale to neměl dělat…Blížím se k němu, chci ho políbit a pak…

Angel:
Buffy se otřepala. Cítí ten chlad, co nás obchází? Chtěl bych tak jít k ní, políbit ji…teď se otočím, políbím ji, skloním hlavu k jejímu krku a nevím, co se stane dál, cítím, že něco je jinak než by mělo být…
„Pak jsme se políbili a já změnila svůj obličej na upíří, a Angel taky, začali jsme spolu bojovat. Pak mi všechno na chvíli zčernalo, ale hned jsem se vzpamatovala. V boji jsem začínala vítězit, povalila jsem ho na zem. Najednou jsem byla na něm, ale on už neměl upíří tvář, bilo mu srdce, a …“
Odmlčí se Buffy, ale vzápětí pokračuje dál
„pak všechno znovu zčernalo, a když jsem byla zase při vědomí, ležela jsem vedle Angela, měla jsem v ústech krev a on ležel vedle mě s kousnutím na krku.“
Buffy chtěla pokračovat dál, ale nemohla, protože ji přerušil Angel, mě také co říct.
„Mě se stalo to stejné, cítil jsem, že jsem zase Angelus a že zase zabil Buffy, ale pak jsem si uvědomil, že se mi to nemohlo stát, že se toho nebojím a přál jsem si jen,
aby to opravdu byla jen iluze. Když jsem se vzpamatoval z šoku, že jsem zabil Buffy a uvědomil si, že se toho už nebojím. Všechno se jakoby vrátilo a já stál v tom pokoji, ale nebyla vedle mě Buffy.“ teď přerušila Angelovo vyprávění Buffy a pokračovala.
„Když jsem vedle sebe uviděla bezvládné Angelovo tělo a došlo mi, že jsem ho zabila, myslela jsem, že zešílím. Rozbrečela jsem se a nemohla jsem přestat. Pak jsem ale uslyšela Angelův hlas, někde z dálky, říkal, že mě miluje a že pokud ho miluji tak moc jako on mě nemám se čeho bát. A tak jsem si uvědomila, že má pravdu, že se toho nemusím bát a pak jsem byla opět v pokoji a nebála jsem se.“
řekla s naprostým zaujetím a slzami v očích Buffy. Angel viděl, že Buffy nebude pokračovat a tak ve vyprávění pokračoval:
„Nechápu, jak Buffy slyšela, co na ni volám, ale potom se objevila vedle mě. Vzápětí po ní se proti nám objevila žena, řekl bych docela atraktivní, vysoká s úplně bílými vlasy. Vypadala bezbranně, ale přitom jako by se nebála. Vyšla proti nám a řekla ‘Nechápu, jak jste přemohli svůj strach, ale mě nepřemůžete.‘ Vrhla se proti nám s nějakou zbraní v ruce, ale Buffy jen zdvihla meč z podlahy a usekla jí hlavu, řeknu vám, bylo to působivé. Pak jsme její tělo polili svěcenou vodou a dál to znáte.“
„To znamená, že už neexistuje strach??“ zeptala se Dawn.
„Ne, Dawnie, jen jsme zabili něco jako zprostředkovatele, který ho jen vyvolával.“
odpověděla jí rychle Buffy a najednou strnula a následně vykřikla bolestí. Všichni mysleli, že jí malá posílá zase nějakou vizi, ale ona jim vše vyvrátila.
„Myslím, že se té malé už chce na svět.“ řekla jim jednoduše a všichni strnuli.
První, kdo se vzpamatoval, byla Will a začala velet.
„Dawnie rychle nahoru, pro tu velkou tašku, co je v Buffyině ložnici. Gilesi, vy jděte pro auto a ty Angele mi pomoz s Buffy.“
všichni ji hned poslechli až na tvrdohlavou Buffy.
„Na co taška a auto??
Já nikam nejdu, do nemocnice mě nedostanete, jen přes mou mrtvolu.“
řekla jednoduše a přesvědčivým výrazem je ujistila, že to myslí smrtelně vážně, ale náhle opět vykřikla a to byla chvíle pro Angela, který ji rychle vzal do náruče a odnesl do auta, než stihla něco namítat.

Po třech dnech.
Willow: „Konečně jste doma, nemohli jsme se vás dočkat, Alex už tam pro vás chtěl jít.“
Alex: „Tak mi ukažte tu pusinku, jestli je tak krásná jak maminka.“
Po těchto slovech se Angel zamračil.
Angel: „Tak tady je.“
Řekl Angel hrdě, když Buffy vcházela těsně za ním s miminkem v náruči.
Angel: „Má 3kila 20 a 48cm a je to nejhezčí dítě, jaké jsem kdy viděl.“
Giles: „Je vskutku hezká, má tvář jako ty Angele, ale usmívá se, a ty oči… celá maminka. Jaké má jméno??“
Buffy: „Jmenuje se Angelina Jane. Na jménu Angelina jsem k velké počáteční nechuti Angela trvala já a na Jane Angel, chtěl tím vyjádřit cosi jako dík a prosbu o odpuštění.“
Angel: „Ano pravda, její druhé jméno Jane, je odvozené od stejného jména jako Jenny, protože nebýt Jenny Calendrové, Angelina by se nikdy nenarodila. To Jenny mi kdysi řekla ‘nebudeš moci být s Buffy, pokud to nebude chtít i Angelus‘, potom mi Will řekla, že duši získám jen, když budeme oba chtít. Tenkrát jsem myslel, že myslí mě a Buffy, ale ona myslela mě a Angeluse. Je to dík za to, že umožnila její narození, ale je to i prosba o odpuštění, že u toho nemůže být.“
Gilese tyto slova dojala, jen přikývl a snažil se zadržet slzy, které se draly na povrch při vzpomínce na jeho Jenny.
Alex: „Jejda ta je krásná. Myslím, že jsem se zamiloval.“
Po tom do něj Sarah jemně dloubla a Angel na něj hodil jakoby nazlobený pohled, ale ve skutečnosti ho chápal.
Willow: „Angele, pokud si dobře pamatuji, když byl Connor malý, líbil se mu upíří vzhled viď??“
Angel: „Ano, co tím chceš neznačit??“
Willow: „Že bychom to mohli vyzkoušet. Spiku…“
Pohybem ruky naznačila, aby provedl její malý test. Ten přišel k malé Angie a změnil tvář na upíří. Ta se usmála a pohodila ručkou.
Buffy: „Tohle, že je dcera přemožitelky??“
Angel: „Nevím, ale sourozenecké pouto s Connorem nezapře.“
Willow: „Buffy nemáš se čeho bát, vždyť ty se taky usměješ, když vidíš upíra.“
Vzápětí se všichni rozesmáli, a když odešla Buffy s Angie do ložnice. Giles si odvedl Angela stranou.
Giles: „Angele, víš, chtěl bych ti poděkovat, nemáš tušení, co to pro mě znamená. Jenny by byla šťastná, že aspoň k něčemu její smrt byla.
Angel: „Pro mě to znamená také hodně, přál bych si nějak odčinit svoje jednání.“
Giles: „Myslím, že Jenny ti už odpustila, ale otázkou je, jestli jsi sis odpustil ty.“
Když se vrátili zpět k ostatním, odvedla si Angela Willow, odvedla ho do ložnice, chtěla si promluvit nejen s ním, ale i s Buffy.
Willow: „Jistě vám neušlo, že vaše dcera je svým způsobem výjimečná, takže jsem se vás chtěla zeptat, jak to hodláte řešit.“
Angel s Buffy na ni zírali a čekali, co jim nabídne.
Willow: „Dobře, beru to jako souhlas, Angelina teď zná většinu vzpomínek Buffy, ale ještě to samozřejmě nemůže pochopit, proč jste se tolikrát chtěli navzájem zabít atd. Takže přijde doba, kdy jí budete muset všechno vysvětlit. Předpokládám, že toho jste si taky vědomi, takže se vám nebudu plést do vašich plánů na její výchovu. Jak už jsem říkala, je to velmi výjimečná dívka a rozhodně to s ní nebudete mít lehké, tak jsem vám chtěla říct, že ať se stane cokoliv, já i Kennedy jsme tu pro vás.“
Tento dlouhý proslov oba unavil, ale byli Willow rozhodně vděční, protože ona ví, jaké to je být "jiná". Všechno za ně vyslovil Angel.
Angel: „Děkujeme tobě i Kennedy, Giles nám také nabídl svoji pomoc a naznačil něco v tom smyslu, že zde zůstane natrvalo, ale my se možná odstěhujeme jinam, nevíme, jestli je Řím nejlepší místo na výchovu dítěte.“
Willow: „Chcete se vrátit do L. A.??“
Buffy: „Do L. A. nejspíš ne, ještě nevíme kam, ale někam odjedeme.“
Angel: „Mysleli jsme možná na Paříž, nebo jen nějaké jiné místo v Itálii.“
Willow: „No jak už jsem říkala, ať odjedete kamkoli jsme tu pro vás.“
Buffy i Angel ji objali na znak díku a Buffy i Willow začali téct slzy. Když Buffy uložila Angelinu ke spaní, sešla k ostatním do pokoje, aby vyřešili otázku jejich bydlení.

„Spiku pozor, co když se vrátí Buffy??“ Varovala Dawn.
„Ta se jen tak nevrátí, vždyť jsou s Angelem sami, a vsadím se, že dělají ještě horší věci než mi.“
Uklidňoval ji Spike a dál ji vášnivě líbal, takže Dawn neměla čas na další připomínky. Miloval ji, ona ho taky milovala, už od doby, kdy se o ni staral, když se Buffy obětovala v boji s Glory, byl jí tenkrát ze všech nejblíže a její city nakonec přerostly v opravdovou lásku. Tak teď společně leželi na posteli, naprosto vyčerpaní po společně strávené noci. Tohle všechno se stalo asi před půl rokem, po Buffyině svatbě se oba přestali bránit svým citům a naprosto se tomu poddali. Ještě štěstí, že byli všichni zaměstnáni těhotenstvím Buffy. Ale když na to Buffy přišla, už měla namířeno pro kolík, aby si to s upírem vyřídila po svém, ale díky její nostalgii z nadcházejícího rodičovství se nechala "ukecat". Když zvládli Buffy, zbývalo už jen nějak zvládnout Angela, protože Buffy jim naznačila, že jim nebude bránit, ať si to ale s Angelem vyřeší sami. Angel byl tvrdší oříšek, toho nebude jen tak snadné obalamutit. Spike mu vše vyklopil, na jedné ze společných hlídek, kde se na něho Angel hned vrhl a nenechal ho nic vysvětlit, když se po chvílí uklidnil, nechal ho mluvit, bylo od něj milé, že mu dal 5minut na vysvětlování, než ho zabije. Spike neměl moc času na dlouhé vysvětlování a tak mu jen řekl ‘Miluji Dawn a ona miluje mě a nikdo, slyšíš, nikdo ani ty, mi nezabrání abych byl s ní, nenechám se od ní oddělit jako ty od Buffy, nechci, aby byla Dawn tak smutná jako byla tenkrát ona. Bylo to hrozné, nikdo jí nemohl pomoct a ty ses na ni vykašlal. Kdybys ji dost miloval, našel bys způsob jak být s ní už tenkrát, ne až teď. Já za ni budu bojovat, dobrovolně se jí nikdy nevzdám. ‘Angel znovu napřáhl ruku, že mu jednu natáhne, ale jen ho objal a řekl. ‘Věřím ti, že ji miluješ a doufám, že neuděláš stejnou chybu jako já. Ale jestli jí ublížíš, zabiji tě, tím si buď jist. Švagříčku.‘ Teď všichni seděli v obývacím pokoji a řešili další bydlení Buffy, Angela a Angeliny.

Angel: „Asi nebude nejlepší zůstat tady v Římě, je otázkou, kam pojedeme.
Buffy: „A taky jestli s námi bude bydlet i Dawn se Spikem, a kdyby chtěla, mohla i Willow s Kennedy.“
Dawn: „My chceme zůstat s vámi, nenechám si ujít, jak vyrůstá má malá neteřinka.“
Willow: „Je dobrý nápad, že bychom spolu bydleli všichni dohromady, jako dříve, ale kde seženeme tak velký dům?“
Angel: „To je náš poslední problém, hlavní je, kde ten dům bude.“
Kennedy: „Chcete zůstat v Evropě, nebo se vrátit zpět domů?“
Dawn: „A co Anglie??“
Angel: „Konečně první kloudný nápad. Hlasuji pro Anglii.
Buffy: „Já nechci do Anglie, oni jsou tak upjatí, promiňte Gilesi, ale stačí, že znám dva takové a už se děsím.“
Willow: „Dobře budeme hlasovat, já do Anglie chci, je to země s bohatou tradicí, kde můžu víc rozvíjet svoje schopnosti.“
Spike: „Já tam taky chci, pamatuješ Angele, jak se nám tam tehdy líbilo??“
Angel po něm jen hodil nazlobený pohled, což Spika umlčelo.
Giles: „Bylo by skvělé, kdybyste bydleli v Anglii, byli byste blíž a nemusel bych se trmácet tak dlouho letadlem.“
Dawn: „Ségra, tak to vypadá, že jsme tě přehlasovali.“
Buffy jí na to nic nestihla říct, protože zrovna někdo zazvonil u dveří. Buffy se po ostatních jen podívala s výrazem, jestli někoho čekají, ale oni jen záporně kroutili hlavami. Když Buffy došla ke dveřím, skutečně ji překvapilo, že tam stála Cordelie, její "kamarádka" ze střední. Skoro na ni zapomněli. Cordy se ale nenechala zapřít a hned se přihlásila o slovo.
„Ahojky lidičky, sem se na vás těšila, doufám, že mají obchody otevřeno, nemůžu se dočkat.“
započala s vervou shledání "po letech".
První na koho se vrhla, byl Angel, bylo poznat, že se ho nemohla dočkat. Hned potom co poobjímala Angela a Gilese. Přivítala se s Buffy mnohem vřeleji, než by se dalo předpokládat z jejich dřívějších vztahů. Když Cordy viděla miminko, o kterém prohlásila ‘že vypadá jako Angel, akorát se usmívá‘ přála si vyrazit po nákupech, a kdo jiný by s ní měl jít než Buffy. Na Cordelii bylo vidět, že si nepřeje jen obhlídnout obchody, ale přeje si něco říct Buffy.
„Víš Buffy, nebyly jsme sice na škole nelepší kamarádky, ale věř mi potom, co jsem odjela do LA se pro mě hodně změnilo, začala jsem tě chápat. Uvědomila jsem si, že jsem byla povrchní. Tak nemohly bychom spolu zkusit vycházet, zahodit ty studentský léta??“
vyklopila to nakonec Cordy.
„No jo, jasný chtěla jsem ti nabídnout něco podobného. Tak kámošky??“
odpověděla jí jednoduše Buffy, i když ji zprvu udivilo, jak se může člověk tak změnit a řekla si ‘tak proč to s ní nezkusit‘.
„Jasný ale jen když mi ukážeš nejlepší obchody.“ říkala Cordelie a smála se, když ji objímala.
„Stejně bych se s tebou musela bavit, když kamarádíš s Angelem.“to už se smály obě, i když předtím neočekávaly, že smíření bude tak snadné.
Zašly teda projít ještě pár obchůdků, když už sem ta Cordy přijela.

Tou dobou si doma všichni povídali o situaci, která nastala s příjezdem Cordy a taky dumali jak přemluvit Buffy k odjezdu do Anglie. „S Cordy je všechno v pohodě, jen myslím, že bude těžší pořízení s Buffy.“ vyslovil se nakonec Angel.
„V pohodě??“ Alex ho nechápal.
Nakonec všichni vymysleli plán jak přemluvit Buffy i jak to zařídit s Cordelií aby nebyla protivná, Angel je usvědčil v tom, že se nemají čeho bát, že budou překvapeni, jak se změnila. Tak šli všichni něco dělat, než dojde Buffy a budou se muset pustit do přemlouvání. Alex se šel dívat na televizi, kde běžel jeho oblíbený pořad, Angel se posadil do koutku a dumal neznámo nad čím, Willow si hledala v knížkách spolu s Gilesem nějaké rituály a obřady. Kennedy se rozhodla zatím trošku pouklízet a Dawn si se Spikem u televize zamilovaně povídali, to Alexe zrovna nepotěšilo. Když už to nemohl vydržet, a byl naprosto nepříčetný, na celý pokoj zařval:
„Ticho nevidím.“
Tomu co následovalo potom, se rozhodně ticho říct nedá, protože všichni přerušili práci a naprosto se oddali nakažlivému smíchu a to i upjatý Giles. Když se vrátily Cordy s Buffy z nákupů, Alex si zrovna povídal dost nahlas s Kennedy, která Cordelii neznala o jeho vztahu s ní.
„Naprosto mnou opovrhuje, nevynechá jedinou příležitost, aby mě zesměšnila, je tak povrchní, že byla schopná se i několik hodin hádat, jestli jsou její šaty originál, nebo jen kopie, a nejvíc ji vystraší, když jí řekneš, že má špatné vlasy.“
Zprvu si myslel, že se Kennedy tváří tak divně kvůli tomu, co říká a tak pokračoval.
„Nikdy se mi její vlasy nelíbily, nikdo ji na škole neměl rád, byla vyloženě neoblíbená….“
dál s radostí pokračoval ve výkladu, ale už mu došlo, že se Kennedy netváří jen tak divně.
„Ona stojí za mnou, že jo??“
Soucitné přikývnutí Kennedy ho usvědčilo v tom, že se zase jen zesměšnil.
„Má fakt pravdu, až na ty vlasy, ty nebyly tak hrozný.“ zachránila všechno Cordy.
„Zrovna jsme s Buffy mluvily o malé Angelině, a doporučila jsem jí, aby se přestěhovala do Anglie, kde bude velmi hezké bydlení pro tak výstřední rodinku jako jste vy.“
„Cordy mě přemluvila, jsem pro odjezd do Anglie, ale až za několik měsíců, Angie je ještě moc malá.“
Buffy tímhle všechny naprosto překvapila, nikdo neočekával, že se nechá přemluvit tak jednoduše a ještě k tomu od Cordelie.
„To je skvělé. Už se těším.“ řinčela Dawn, čímž vytrhla z úvah Angela, který vůbec nepostřehl, že se vrátily.
„Tak co, kolik jste toho koupily?“ prohodil na přivítanou a vlepil Buffy hubičku a do vlasů.
„Nejvíc jsem toho koupila pro malou Angie. Podívej, co jí koupila Cordelie, není to hezké?“
řekla upřímně svému Angelovi a ukazovala mu při tom hezké šatičky.
„Roztomilé, máme malý problém, mohla bys se mnou jít do ložnice?“
ptal se naléhavě, a když přisvědčila, nechali tam ostatní, aby se jen dohadovali, co tak důležitého jdou řešit.
Ostatní nechali dole. Když došli do ložnice, Angel za nimi hned zabouchl dveře a přitiskl se k ní. Nemohl se dočkat jejího těla, myslel na ni celou dobu, co byla pryč. Nakonec se ale ovládl.
„Jak to, že jste se s Cordy tak smířily?“
„Nevím, připadalo mi, jakoby to co se stalo na střední snad ani nebyla pravda, připadalo mi, jako by se vrátila moje stará kamarádka.“
„Jak tě dokázala tak rychle přemluvit?“
„Řekla mi, že je tam nejlepší sex a obchody.“
„Vážně?“
„Ne, tak nějak jsme si povídaly, o době, kdy jsem nemohla být s tebou, říkala mi o tvém životě v L. A., jaké to tam bylo, napadlo nás, že bychom tam mohli znovu založit Angel Investigation, ve městě jako je Londýn jsou určitě takové služby potřeba a Cordy by tam chtěla zase pracovat, byla by s námi i Willow, Spike, možná Giles, jako dřív co myslíš miláčku, nemá Cordy skvělé nápady?“
„To je skvělé, mohli bychom mít kanceláře v domě, ale ten by musel být teda pěkně velký.“
„A co znovu najít nějaký hotel? Tam bylo místa dost ne?“
„Starý dobrý Hyperion. Škoda, že byl zničen při bitvě s W&H.“
„Skvělé, jen o tom říct ostatním, něco jako rodinná firma.“
„Miluji tě.“Teď už se Angel nemohl ovládat, přitiskl Buffy ke zdi a divoce ji líbal, obtočila si nohy kolem jeho pasu a jen se líbali, všechno kolem nich zmizelo, neslyšeli ani jak někdo klepe na dveře a následně vešel. Dotyčný si prvně odkašlal, aby si ho konečně všimli. Všimli, přestali se líbat, i když velmi nedobrovolně a poslouchali, co tak důležitého jim chce říct. Byl to Giles, rozhodně nebyl nějak zvlášť nadšený, z toho že vyslali zrovna jeho.

„Nechtěl jsem vás rušit, ale ostatní mě donutili sem jít, abych vyzvěděl, co tak důležitého bylo, že jste tak rychle zmizeli. Samozřejmě jsem pochopil a odcházím.“
Dokončil překvapivě dlouhou zpověď.
„Gilesi, nedělejte si starosti, hned jdeme za vámi a vynasnažte se prosím shromáždit všechny dole, já a Buffy tam hned přijdeme a budeme si s nimi chtít promluvit o něčem důležitém.“
Giles se zalekl, co ohromujícího jim zase oznámí.
Když sešli dolů, všechny jejich plány na znovuobnovení jejich firmy jim pečlivě osvětlili a všichni byli jejich plánem DOSLOVA nadšení. Všechno už bylo naplánované do nejmenších detailů, už jim zbývalo jen najít vhodné místo pro bydlení Dawn, Spika, Willow, Kennedy, Angela, Buffy a Angie a zároveň pro otevření firmy. Giles s Christianou budou bydlet také v Londýně, takže to budou mít blízko. Alex se rozhodl odjet k Faith do školy, aby jí trochu vypomohl.

Za měsíc Buffy s Angelem už vybrali vhodné místo, velmi připomínal Hyperion, svou podezřelou minulostí a tím, že šlo o "chátrající" hotel. Jen pro ostatní zúčastněné bylo místo, jejich dalšího pobytu stále tajemstvím a tak to mělo zůstat až do doby než tam přijedou, až to bude opravené. Zatím tam odjeli jen Angel s Buffy, aby dohlédli na práce na renovaci. Angie tak zůstala v péči Dawn se Spikem, ale Buffy to bez ní dlouho nevydržela a vrátila se pro ni. Takže tam celá rodinka zůstala až do dokončení prací a následně se vrátili pro ostatní, aby je tam uvedli a všechno jim ukázali. Pro Willow, Kennedy, Spika a Dawn se vrátili asi za tři čtvrtě roku a měli pro ně velké překvapení. Bylo to, že malá Angie nejen že vyrostla a začala i chodit, ale začali se už projevovat její schopnosti. Když Buffy zjistila, že Alex se Sarah odjeli do školy za Faith a ani se s ní nerozloučil, byla smutná. Angel se Willow svěřil, že má obavy o Buffy, protože má často deprese, že je pro Angie špatnou matkou, že se o ni špatně stará. Teď ji už jen dorazilo, že Alex odjel a nic neřekl. Angel byl bezradný a úplně nepříčetný. Rozbil vázu a několik talířů a chtěl rychle zabít nějakého upíra, ale ti zrovna spali, takže ho musela uklidnit Buffy probuzená řinčením nádobí. Willow se nezdála rozrušená, ale vypadala, že ještě před chvílí brečela. Jak paradoxní, že Angela, který se rozzuřil, kvůli špatnému psychickému stavu své ženy musí utěšovat právě ona. Protože ona jediná ho dokázala uklidnit. Byl sice člověk, ale s tím, že mu zůstaly některé upíří schopnosti, v něm zůstala i část démona, kterého v sobě měl. Démona, který se za normálních okolností neprosazoval, ale co se týkalo Buffy, mělo pro Angela naprosto jiný rozměr. Willow si začala o oba dělat starosti, měla i menší podezření na Angie, že je příčinnou špatného duševního stavu její matky, vždyť Buffy je přece přemožitelka a tu jen tak něco nerozhodí. Buffy rychle vycítila, že si s ní chce Will promluvit a tak poslala Angela se Spikem ven.

„Buffy, Angel si o tebe dělá starosti, prý se s tebou něco děje, nechceš mi něco říct?“zeptala se Willow své nejlepší přítelkyně.
„Víš, pamatuješ, jak mi Drákula lezl do hlavy? Tak se v poslední době cítím, jako by mi někdo neustále četl myšlenky. Děsím se toho. Angel si jistě myslí, že je to kvůli Angie viď? Ne, to se mýlí, Angie je andílek, nikdy bych neočekávala, že bude tak hodná, a jak se na mě kouká…“
„A nenapadlo tě, že by to mohla být Angie? Ona má přesně ty schopnosti, které popisuješ a potom co viděla ve tvých snech, když jsi byla těhotná, se snaží porozumět.“
„Will, přeháníš, Angie je jen malé dítě, teprve se naučila chodit.“
„Ne, Buffy, to se mýlíš, Angie má sice teprve rok, ale stejně tě zná, rozumí některým tvým větám, těm jednodušším a myslím, že ti čte myšlenky.“
„Myslíš, že proto se mi vrací pořád dokola některé vzpomínky, hlavně na Acathlu a maturitní ples? Jak jsem byla u Angela v L. A.?“
„Myslím, že ano, Mluvila jsi s Angie někdy o Angelovi?“
„Mluvila?“
„Tak dobře říkala jsi jí někdy o tom, co k němu cítíš a co se mezi vámi kdy stalo?“
Když Willow viděla, že Buffy jen záporně kroutí hlavou, pokračovala.
„Zkus si s ní někdy takhle povídat, říkej jí všechno a ona ti už do hlavy nepoleze.“
„Já si s ní povídám, ale nikdy by mě nenapadlo, že jí mám říct víc o tom, co cítím k Angelovi. Vysvětlit jí ty sny. Jak to, že nečte myšlenky Angelovi?“
„Předpokládám, že protože byl upír, takže její schopnosti na něj ještě nedosáhnou.“
„Díky Will, vážně jsi mi pomohla, a nevěř, že jsem měla deprese.“
„Nějak se mi tomu nechtělo věřit, že zrovna ty by ses zhroutila.“
To už se ale vrátil Angel a s Willow si vyměnili pohledy ‘vyřízeno?‘ ‘vše je OK‘. Buffy si šla lehnout a Angel odešel hned za ní.
Když přišel do ložnice, Buffy se zrovna koupala, naznal tedy, že není nejlepší chvíle na usmiřování a šel se podívat za Angie. Dlouho se od ní nemohl odtrhnout, je jeho zlatíčko a tak když se vrátil do ložnice, Buffy už ležela v posteli a vypadala, že spí, tak si Angel jen lehl vedle ní. Ona se k němu hned přitulila. Její miláček ji jen líbnul pusinku do vlasů a sevřel ji pevně jako ve svěrací kazajce. Jejich usmíření proběhlo divoce a nezkrotně, čehož si všiml hlavně Spike, který měl společný pokoj s Dawn hned vedle a všechno slyšel, přičemž si hned ráno neodpustil pár kousavých poznámek směrem k Angelovi, přičemž se ho rovnou zeptal, kde jeho "divoženka" je. Angel mu na to ale nemohl odpovědět, když se vzbudil, byla už pryč. Kolem osmé hodiny večer si už o ni začali dělat starosti. Nikdo nevěděl, kde je. Spike si myslel, že se musela jít vzpamatovat po té noci s Angelem a někdo si myslel, že už toho bylo na ni moc a tak na chvíli utekla, kromě Angela s Willow, kteří s ní mluvili jako poslední a tak věděli, že večer už byla v pořádku. Dohodli se tedy, že pokud se do deseti hodin nevrátí, vydají se ji všichni hledat. Buffy ale do deseti hodin nepřišla a tak se ji po skupinkách vydali hledat.

Buffy:
Tak po téhle noci si rozhodně musím dát studenou sprchu. Pak bych mohla jít ven, možná něco koupit nebo tak nějak. Fuj tak ta sprcha mi udělala fakt dobře.
„Sakra, jak se odsud dostanu? Jak dlouho jsem byla v bezvědomí? Sakra, člověk nemůže jít ani po ulici, aby ho nikdo nepřepadl. Šla jsem po ulici a najednou proti mně šel Angel. Tak jsem šla k němu, objala ho a zeptala se, jak se vyspal. Normálně mi odpověděl, a když jsme šli na kafe, normálně mě zezadu fláknul do hlavy, je tohle možný? Pak mě odtáhl tady do té jeskyně nebo co to je. Když za mnou pak přišel, z Angelovi nádherné tváře se proměnil na "cosi" s rohama.“ Srovnávala si Buffy myšlenky. Tu se ale ten démon vrátil a ona s ním hned začala bojovat. Po chvíli ho přemohla a podařilo se jí utéct, ale když běžela po ulici, potkala Angela a začala se s ním prát. Začínala vyhrávat, a když už ho chtěla dorazit, přiběhl Spike.
„Co to sakra děláš, prvně s ním spíš, utečeš mu a pak ho mlátíš? Co je to za logiku člověče?“ zeptal se jí.
„Ty jsi Angel? Panebože promiň. Kontrolní otázka: co jsem ti řekla včera večer?“ ujišťovala se Buffy.
„To mám opakovat tady na ulici? Ses zbláznila ne?“ řekl, když si masíroval poraněná místa a Buffy mu konečně uvěřila.
„Dobře je to Angel. Pohoda.“
„Co jsi mu řekla?“ ptal se Spike
„Nebuď zvědavej, i tak jsi slyšel dost.“ Naparoval se Angel.
„Tak co? Navrhuju nabrat kurs domů a vy mi zatím povíte, co tu děláte.“ Ukončila to Buffy a vyrazili.
Buffy jim vše vypověděla o tom, jak ji "Angel" unesl. Spike s ostatními se musel přiznat, že si mysleli, že utekla. Což ji rozhodně nepotěšilo. Buffy se na Angela podívala a chtěla říct „promiň“ ale než to stačila vyslovit, předběhnu ji a rovnou odpověděl.
„To nevadí, aspoň jsme vyrovnaní, já tě zas praštil do hlavy.“ Nikdo v tu chvíli nevěděl, na co Angel odpovídá, ale nebyl čas to řešit, protože někdo opět zazvonil.
„sakra, copak jsme na nádraží? Tady se dveře netrhnou.“ Mumlala si Buffy, když šla otevřít.
Čekal tam na ni někdo neznámý.

„Co pro vás můžu udělat?“ ptala se nechápavě.
„Dobrý den jsem Daniel Toole, poslala mě sem Rada pozorovatelů.“
„Ti nám tu ještě chyběli. Tak pojďte dál, proč jste přišel?“
ptala se ho pohotově, když ho uváděla do obývacího pokoje, kde čekali i ostatní. Angel když viděl neznámého člověka a jak se na něj Buffy dívá, napadl ho a chystal se ho málem i sníst, ale pak zakročila Buffy.
“Počkej, chceš říct, že ho poslala Rada? Já jsem hned cítil, že je to Angličan.“ Vyjádřil se opovržlivě Angel.
„Promiňte. Můj manžel Angel, nemá moc rád Angličany a Radu.“
„Jak Angel věděl, co nám chce Buffy říct?“ zeptala se Kennedy své přítelkyně.
„Oba ví, na co ten druhý myslí.“ Odpověděla jí Willow a Kennedy to naprosto uchvátilo.
„Úžasné. Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív?“ „Mluví spolu stále jen beze slov, je to úchvatné viď?“
Kennedy jí na to už ale nestihla odpovědět, protože se ozval neznámý host.
„Dobrý den, těší mě, mohli bychom si prosím promluvit někde v soukromí?“
optal se zdvořile a tak ho Buffy zavedla do dalšího pokoje, který sloužil jako druhý obývací pokoj.
„Jde o něco důležitého? Radě asi uniklo, že jsem s nimi už dávno zpřetrhala všechny svazky.“
„Omlouvám se, nevyrušoval bych, kdyby mě sem Rada neposlala s cílem, abych se nenechal odbít.“
„Dobrá tedy poslouchám.“
„Jde hlavně o dva problémy, první jsou pro vás zřejmě "měňavci", setkala jste se s ním už?“
„Ano pokud je to ten nepříjemný chlápek co se s oblibou přeměňuje na mého manžela tak ano.“
„Unikla jste jim?“
„Byl tam jen jeden, ale ano, právě jsme se vrátili.“
„Zvláštní, přežila jste, to se jen tak nestává, asi jste opravdu tak silná jak se říká.“
„S měňavkou, nebo jak mu to říkáte, si to nějak vyřídíme, jaký byl ten druhý problém?“
„Jde o to, že se chcete přestěhovat do Anglie. Rada se chtěla pokusit obnovit s vámi pracovní vztah, když budete v její blízkosti. A já bych měl být váš nový pozorovatel.“
„Tak to ne, to odmítám, už jednou jsem řekla, že s Radou už nechci mít nic společného, a proč mi chtějí přistrčit pozorovatele?“
„Myslí si, že by to bylo vhodné, kdybyste s nimi opět navázala vztahy.“
„Nepřipadá v úvahu. Ve svém poslání přemožitelky stále pokračuji a budu pokračovat i v Anglii, ale nechci mít s nimi nic společného, nechci tím nějak urazit vás.“
„Vaše rozhodnutí respektuji. Slyšel jsem, že budete zakládat detektivní agenturu, nemohla byste mě tam zaměstnat?“
„Promluvím si o tom ještě s manželem a zavolám vám, dáte mi prosím číslo? Později se vám ozvu.“
„Dobrá, jste si jistá, že měňavce zvládnete?“
„Ano, ale pokud nám poskytnete nějaké informace, rozhodně jimi neopovrhneme.“
„Jistě.“
„Dobrá, mohli bychom se přesunout zpět, aby nás slyšeli i ostatní, protože pro mě jsou ty vaše rituály španělskou vesnicí.“
Angličan jen přikývl a vydal se za Buffy k jejím přátelům.
„Pro začátek vás představím, mého manžela již znáte, kamarádka Willow, její partnerka Kennedy, moje sestra Dawn, na jejím klíně moje dcera a jako poslední Spike, tak bando, tohle je Angličan Daniel Toule, poslala ho Rada.“
„Ehm, jmenuji se Toole, promiňte, chtěl jsem se zeptat, nejste vy dva upíři?“ ptal se a ukazoval na Angela a Spika.
„Ano, já ano, ale tenhle slaboch se trhnul, je teď skoro normální.“ Odpovídal mu celkem neochotně Spike za sebe i za Angela.
„No tak Spikey, nebuď zlý. Promiňte, nemá moc v lásce Angličany.“
„To je jich tu asi víc.“ Dokazoval návštěvník a ukazoval na Angela.
„To ne, jen na ně nejsme moc zvyklí, viď?“ chtěla všechno zachránit a žádala o pomoc Angela.
„Zvyklí? Nesnáším je, hlavně Radu, jsou tak zaneprázdnění svou upjatostí, že nevidí co se kolem nich děje a vzdali se tam své nejlepší přemožitelky.“
„Angele, prosím.“
„Ok všechno v pohodě, jen mi trochu tečou nervy, tak co jste nám chtěl?“
Vzdal se nakonec Angel, že si to přeci jen poslechne.
„No slyšeli jsme, že máte nějaké problémy s dítětem, které má nadpřirozené schopnosti.“
Započal Toole, ale tím i doslova vytočil Angela, který se už neudržel a jednu mu konečně vrazil, což chtěl udělat už delší dobu. Ještě štěstí, že zde nebyl Giles. Buffy místo aby Angela dále uklidňovala, ho jen podpořila, aby když už je v tom mu vrazil i za ni, protože stejně nemá Angličany ráda a tohohle především.
„My žádné problémy s Angelinou nemáme, váš zdroj se asi musel zmýlit.“
Vysvětlovala mu "klidně" matka označeného dítěte. „Možná jsem se zmýlil.“
„Raději byste asi měl vyklopit, co víte o měničích nebo jak se jmenují a opustit náš dům než se na Radu opravdu rozzlobíme.“
"Měňavci" neboli měniči jsou řádem démonů, se kterými bude těžší se vypořádat, protože mohu měnit podoby, na lidi, které znáte, takže by bylo nejlepší, pokaždé, když se rozdělíte, zeptat se na otázku, kterou může znát jen dotyčný. Jak jsem slyšel, už jste se s nimi setkali. Nejjednodušší způsob, jak je zabít, bude kouzlo, pronesené před soubojem, které je oslabí a budete je moci zabít. Po jejich oslabení jim stačí jen obvykle oseknout hlavu, nebo je probodnout stříbrným mečem, předpokládám, že takový máte.“ Podal vyčerpávající výpověď pan Toole.
„Jistě, stříbrný meč tu mám, myslím, že nebude nutné to kouzlo pro oslabení, protože jsem ho už jednou přeprala, tak proč by se mi to nemělo podařit znovu?“ odpověděla Buffy
„Nechci sice zpochybňovat vaše bojové schopnosti, ale na měniče jen bojové umění nestačí, protože čím větší vynaložíte sílu na svoji obranu, tím větší silou se vám budou bránit, ten který vás unesl, vás chtěl zřejmě jen varovat.“
„To je od něj milé, ale klidně mohl poslat vizitku.“
„Hm to jistě, doufám, že jsem vám svými informacemi pomohl, znovu se omlouvám za vyrušení a opětuji svoji prosbu o zvážení nabídky, kterou k vám vznesla Rada skrze moji osobu. Zanechám vám zde svoje číslo, abyste mi mohla zavolat.“
„Děkujeme za pomoc a určitě se vám ozvu. Sbohem.“
Jen co Angličan odešel, Spike neodolal a optal se Buffy, co že se jí Toole chtěl. Buffy se jim vše snažila dopodrobna vysvětlit a Angel se tvářil stále víc zachmuřeně, když Buffy skončila, už jí zase připomínal toho upíra, kterého znala z dřívějších let. Věděla, že nemá zrovna vřelé vztahy s Radou a upjaté Angličany také nemusí, ale neočekávala, že by se mohl tak rozzuřit. Angel naopak se bál, aby to, co řekl Toole o Angelině, znovu nevrátilo Buffy do pochyb. Toole a Rada pro ně byli nebezpečím, možná větším než měňavci, protože tento nepřítel byl "dlouhodobý". Z předešlých zkušeností vědě, že Rada se nevzdá, dokud nedosáhne svého cíle. Rada s jejich prostředníkem Toolem pro ně byla nebezpečím číslo jedna a tak se rozhodl ho raději později přijmout do jejich firmy, aby ho měli pod kontrolou, protože pod svícnem bývá největší tma.

Po vyřešení tématu "Rada a jejich Toole" pokračovali dál v tématu odjezdu do Anglie. Buffy se přesunula pohodlně na Angelův klín a společně s ostatními chtěli dořešit poslední detaily jejich odjezdu, po zabití měňavců. Kromě několika nehodných démonů jim už nic nepřekáželo v přesídlení. Jak se ukázalo, jejich jediný problém se měl brzy vyřešit. Nikoho by v tu chvíli nenapadlo, že s přičiněním Angie. O několik dní později Buffy probudil brzy ráno pláč její dcerušky z vedlejšího pokoje. Angel ji neochotně pouštěl z vyhřátého pelíšku, ale služba není družba a tak se musí makat. Řídila se podle rady Willow, povídat si s malou, protože zjistila, že jí nemůže nic chybět, takže se stalo asi něco jiného. Zeptala se jí, jestli se jí něco škaredého zdálo. Jemně ji zvedla z postýlky a hladila ji po hlavičce, říkala jí, jak je šťastná, že ji má… V poslední chvíli položí Angie zpět do postýlky. Buffy totiž dostala od Angie vizi, najednou viděla, jak jde společně s Angelem po ulici, políbí ho a najednou se Angel promění v démona a snaží se ji zabít, nejde ale o měňavce, nýbrž o Angeluse… Když se Buffy dlouho nevracela, i když to slíbila, Angel se po ní šel podívat do pokoje Angie. Našel ji ležet na zemi vedle postýlky, ‘nejspíš omdlela‘ řekl si a pokusil se ji zvednout, když ji uložil zpět do postele, čekal, až se probudí. Naštěstí to netrvalo dlouho, a když se probudila, podrobně mu vypověděla vše, co se jí stalo s Angie. Angela to více než rozrušilo a rozhodl se hned vyhledat Willow, aby jim řekla, zda je vůbec možné, aby se Angelus vrátil. ‘Prvně měňavci pak ještě Angelus, my ten nový život snad nezačneme.‘ Myslel si Angel, a byl naštvaný sám na sebe.

Angel: „Tak co myslíš Will? Musíme se obávat návratu Angeluse?“
Buffy: „Jen ať přijde, já se ho nebojím, můžeme ho pozvat na kávu, co říkáš miláčku, dal by si rozpustnou, nebo normální?“
Angel: „Angelus nepije kávu, ale na trošku krve by se jistě pozvat nechal.“
Will: „Jste jak malí, vy se ho nebojíte, vy si nepamatujete na moje rybičky?“
Angel: „Pamatuji, je mi jich líto, v novém domě jich můžeš mít klidně plný byt, koupím ti jich, kolik budeš chtít.“
Will: „Děkuji, je to milé, ale pokud se Angelus vrátí, nejsem si jistá, jak dlouho vydrží, a měli byste si uvědomit, že jako první půjde po tobě a Angie.“
Buffy: „Jsem si toho vědoma, ale jak už jsem řekla, nebojím se ho, stejně se nemůže vrátit, když je Angel člověk ne?“
Willow: „Teoreticky ne, ale člověk ani přemožitelka si nemůže být ničím jistý. Neměl by, ale vzhledem k tomu, že je stále Angelovou součástí, stát se to může.“
Angel: „Já se toho přidrzlého úchyla nikdy nezbavím.“
Buffy: „To asi ne, ale dokáže být i docela zábavný.“
Willow: „Zábavný? To ano rodilý šprýmař.“
Buffy: „Will nebuď ironická. Nějak se s ním vypořádáme, měniči jsou větší problém, Angelus o sobě dá vědět, ten se ve světě neztratí, ale oni ano.“
Willow: „Vím, dělám na tom, pokud za námi nepřijdou, nevím zatím, kde bychom je mohli hledat.“
Buffy: „Už aby bylo po nich, chtěla bych už odjet.“
Angel: „To mi všichni miláčku, neboj, nejsi jediná, začíná tě to tu nudit viď??“
Buffy: „Jo nevydržím dlouho na stejném místě, chce to změnu, doveďte mi sem ty měnáčky, ať je můžu zlikvidovat.“
Angel: „Tak to je moje holka, vždy ochotná pro pěknou bitku.“
Buffy: „Pitku taky, dlouho jsme nikde nebyli, co se narodila Angie, co někam vyrazit?“
Angel: „Beru, ale jen mi dva.“
Buffy: „Dawn jistě ráda pohlídá Angie, zatímco budeme pryč.“
Zmiňovaná chůva právě přišla a tvářila se odmítavě.
Dawn: „Nejde to, máme už domluvený program se Spikeym.“
Willow: „S Kennedy ji rády pohlídáme, chtěli jsme jen zkoušet ty vyhledávací kouzla, nebude nám překážet.“
Angel: „Will, snad ji nechceš použít, jako zdroj energie, pro lepší působení kouzla.“
Willow: „To víš, že nechci, stejně pomáhá jen Buffy, jak to vypadá, ale mohla by nám pomoci, možná mi ukáže, kde hledat.“
Buffy: „Dobrá, ale jestli se jí budeš motat v hlavě jak mě, nepřej si mě. V mučení jsem vážně dobrá.“
To se ale objevil i Spike, ten jediný jim tam chyběl.
Spike: „Nelže, fakt je dobrá, ale nepředpokládám, že by na tebe použila stejné mučení jako na mě. Ukazovala ti své umění, Angele?“
Spikovi se opět podařilo Angela rozzuřit, to už jsme tu dlouho neměli. Angel: „Ukazovala. Chceš, abych ti já ukázal to moje? Pochybuji, že by se ti líbilo stejně jako to její.“ Buffy: „No tak, hoši nepoperte se mi tu, a když byste stejně museli, jděte ven, nebudu po vás uklízet, copak si nepamatujete ty rány pánvičkou?“
Spike: „Ten nagelovanej šašek si začal, provokuje mě, proč něco neřekneš jemu mazlíčku?“
Buffy: „Jste jak malí kluci co se rvou o hračku, Angele, ty bys měl mít rozum, jsi starší.“
Spike se tvářil uspokojeně a Angel uraženě.
Buffy: „A ty Spikey, by ses měl držet svého mučení, své ženušky a neprovokovat ho, nebo za něj neručím a jsem přesvědčená, že bys z toho nevyšel jen tak. Ještě bych mu pomohla. Začínáš mě štvát.“
Dawn: „Nebuď na Spikeyho zlá, vždyť si dělal jen legraci, nemůže za to, že vy jste jak starý papriky a zapomněli jste, co je to legrace.“
Buffy: „Dawnie a ty si myslíš, že život je legrace, že záchrana světa je legrace ?“
Dawn: „To jistě není, ale i když jsi několikrát zachránila svět, byla s tebou stále legrace. A teď se na sebe podívej, divím se, že od tebe Angel ještě neutekl, vůbec o sebe nedbáš, není s tebou legrace a na ostatní jsi protivná.“
Angel už nemohl dál snášet, jak se Dawn s Buffy hádají, mezitím Willow odešla, aby nemusela poslouchat jejich hádky.
Angel: „Nehodlám od nikoho utíkat. Jsi sice Klíč, ale neumíš si představit, jaké to je, když na tobě závisí budoucnost světa. Zkus si vychovávat dítě, zachraňovat svět, starat se o drzou sestru a o barák plný lidí, pak teprve můžeš soudit.“
Buffy: „Ne Angele, Dawn to myslí dobře, má pravdu, možná by s námi už nechtěla dál bydlet, až odjedeme do Anglie. Jestli chce, může zůstat tady, přenechám jí svůj dům, je už dost velká.“
Dawn: „Chceš se mně zbavit? Vždyť se o mně máš starat, jak tu mám zůstat bez tebe? Myslíš, že se tak vyhneš zodpovědnosti? Angie odložíš kam? Necháš ji Angelovi v Anglii a zajedeš si na malý výlet?“
Buffy: „Dawn, já…“
Nemohla dokončit, co chtěla říct, protože se kolem ní všechno začalo točit a najednou se octla úplně jinde. Když se všechno přestalo točit, chtěla pokračovat, ale najednou se viděla proti sobě, byla v jiném těle. To stejné se stalo Dawn. Ani jedna z nich nechápala, co se děje, ale Willow jim vše vysvětlila.
Willow: „Řekly jste si tolik špatných věcí, ani jedna nemůžete vědět, jaké to je být v kůži té druhé a tak jsem se vám to pokusila přiblížit. Budete zpět ve svém těle a životě až když pochopíte, jak se obě mýlíte.“ Tyto slova k nim zazněla nějak z dálky, nikdo kromě nich nic nezaznamenal. Nikdo jiný o tom nevěděl, jen Willow a ony dvě. Obě hned vyběhly pryč z pokoje, do ložnice.
Až Buffy (tělo Dawn) se odhodlala přijít k Dawn (tělo Buffy) a pokusit se vše vyřešit. Začala ale plakat Angie a tak se musela Buffy (v těle Dawn) vzdálit. Chovala a utěšovala malou Angie, když přišel Angel.

Angel: „Dawn? Co tu děláš, kde je Buffy?“
Buffy (tělo Dawn): „Musela si někam odskočit, tak jsem se přišla postarat o neteřinku.“
Angel: „A je v pořádku, copak ty jsi s ní mluvila?“
Buffy (tělo Dawn): „Ne nemluvila, ale myslím, že šla zpytovat svědomí.“
Angel: „Ona?“
Potom Angel odešel hledat Buffy. Když ji našel, snažil se ji políbit, ale ona se od něj odvrátila.
Angel: „Copak je miláčku, ty se na mě zlobíš?“
Dawn (tělo Buffy): „Zlobím? Co tě to napadá, přijít a líbat mě?“
Angel: „Co je na tom špatného?“
Dawn (tělo Buffy): „Špatného? Úplně všechno. Líbej si svoji ženu a ne mě.“
Angel: „Svoji ženu? To nejsi ty? Co jsem zaspal?“
Dawn (tělo Buffy): „Ale nic, promiň, jen nemám náladu.“
Angel: „V pořádku, chápu tě, Dawn tě naštvala.“
Dawn (tělo Buffy): „Dawn? Ne ona to myslela dobře, ona měla ve všem pravdu, jsem sobecká, že jsem si to neuvědomila dřív.“
Angel: „Opravdu? Jak myslíš, je to tvoje sestra.“ Dawn (tělo Buffy): „Ano je a tak si to s ní budu řešit sama. Vyřiď to prosím i Willow, ona pochopí.“
Angel: „Dobrá, tak já radši půjdu.“
Mezitím přišel Spike za Dawn do pokoje Angie a chtěl si s ní promluvit.
Spike: „Neměla bys být k sestře nespravedlivá, o všechny se tu stará, teď, když vychovává dítě, stala se trochu usedlou, ale opravdu jsem to přehnal. Měla by ses jí omluvit a promluvit si s ní, mazlíčku.“
Buffy (tělo Dawn): „To bych možná měla, ale myslím, že jsem stejně měla pravdu, nebyla jsem k ní nespravedlivá, ona ví, že ji mám ráda a že to s ní myslím je dobře.“
Spike: „Já vím, mazlíčku, ale bylo toho na ni moc, snaž se jí vyjít vstříc. Potřebuje tě, Angel je slaboch, ten jí moc nepomůže.“
Buffy (tělo Dawn): „Angel není slaboch, náhodou jí moc pomáhá, ona ho miluje, víc než cokoli jiného.“
Spike: „Teď mluvíš jako ona, stále se ho jen zastává, i když jí překáží ve vykonávání jejího poslání.“
Buffy (tělo Dawn): „To není pravda, podporuje ji, potřebuje jeho podporu, bez něho by se už dávno zhroutila.“
Spike: „Jak to, že Buffy najednou tak znáš a tak se zastáváš Angela, Taky jsi říkala, že se ti moc nelíbí, že si myslí, že je tvůj otec.“
Buffy (tělo Dawn): „Cože? To přece není pravda. Mám přece Angela ráda, on mě má taky rád.“
Spike: „Roztomilé, ty jsi tak roztomilá, mazlíčku. Tak důvěřivá, tak otevřená a každého máš ráda, vidíš na nich jen to nejlepší, připomínáš mi svou sestru, když byla mladá.“
Buffy (tělo Dawn): „Opravdu, myslíš, že teď je jiná?“
Spike: „Myslím? Vím to, byla tak otevřená všemu co ji čeká, každému důvěřovala, každého měla ráda, ale teď když je s Angelem, změnila se, všechno vidí černě, už se netěší ze všech maličkostí světa jako dřív, už nikomu nedůvěřuje.“
Buffy (tělo Dawn): „Ty ji už nemáš rád? Myslela jsme, že jste přátelé.“
Spike: „Právě že jsme, proto se o ni bojím, Angel ji změnil, stejně jako mateřství, nevím, jestli bude někdy zase taková jako dřív.“
Buffy (tělo Dawn): „Nevěříš jí? Ona se k nám snaží být otevřená, každého co nejlépe přijmout, má nás všechny ráda, chce tu být jen pro nás, ale ve skrytu si myslí, že to nezvládne, toho se bojí.“
Spike: „Já vím, cítím to, i Angel to cítí. Snažím se jí pomoct, ale nevím jak, možná si toho s dítětem na sebe naložila moc, a teď chce dělat přemožitelku, matku, hospodyňku a ještě pracovat v Angelově firmě. Nezvládne to, Dali jí toho na bedra moc.“
Buffy (tělo Dawn): „Ale ona to tak chce. Musí to tak být, je to její předurčení, pomáhat lidem. Zároveň ale nechce ztratit svůj soukromý život.“
Spike: „Jako by na mě mluvila ona, já to vím, všechno to vím, ale nevím, jestli to všechno ví i Angel, aby jí pomohl. Všechno sama nezvládne.“
Buffy (tělo Dawn): „Angel to ví, pomáhá jí. A myslím, že ona ví, že ji máš rád a chceš jí pomoct, ale ona to takhle chtěla.“
Spike: „Jsi zlatíčko, mazlíčku, hned mám chuť se s tebou pomilovat.“
Buffy (tělo Dawn): „Proboha jen to ne!“
Spike: „Cože? Co vyvádíš, děláš, jak kdybych byl cizí nebo co.“
Buffy (tělo Dawn): „Promiň, nějak nejsem ve své kůži.“
Mezitím se setmělo a Buffy musí jít na hlídku. Angel to Buffy připomněl. Ona odešla, ale za chvíli ho volala na pomoc, že je těch upírů na ni moc, aby jí pomohl. Angel když přišel, viděl jen upíry tři a žádného zabitého, všechny zabil. Dawn (v těle Buffy) si začala uvědomovat, že Buffy opravdu nemá lehký život, každý večer hlídky a ještě k tomu dítě a ONA. ‘Moc jí nepomáhám‘ Pomyslela si a rozhodla se jí to říct, že ji chápe a bude se jí snažit pomáhat. K podobnému závěru mezitím dospěla i Buffy. Proto, když se Dawn (v těle Buffy) vrátila hlídky, všechno si řekly a pochvíli se jim vrátily zpět jejich těla. Hned jak se jim jejich těla vrátila, Buffy šla za Spikem, aby mu řekla, jak mu křivdila.

Buffy: „Spikey, je mi líto, jak jsem se k tobě chovala, vím, že se mi snažíš pomoct a jsem ti za to vděčná.“
Spike: „Tobě nějak svitlo ne? To ti ty upíři museli dát pořádně zabrat. Taky tě mám rád, vím, co pro nás děláš, a doufám, že budeš dělat nadále, neber si tak, co říkala Dawn, mýlila se, ona to ví, uvědomuje si to, má tě ráda, neodháněj ji od sebe.“
Buffy: „Vím, konečně všechno vím, jak říkáš, svitlo mi.“
Spike: „To je dobře, právě včas.“ Konstatoval a přátelsky ji objal.
Mezitím šla Dawn za Angelem.
Dawn: „Angele? Je mi líto co jsem řekla, sestra tě má ráda, nikdy ji neopouštěj, oběma jsem vám křivdila, uvědomuji si to a chtěla jsem se vám omluvit.“
Angel: „Já vím Dawnie, nikdy bys pro Buffy nechtěla nic špatného, neboj se, že by tě od sebe odehnala. Miluje tě víc než cokoli jiného, nenechá si tě vzít.“
Dawn: „Já vím.“ Když domluvila, objala ho. „Jsi jako druhý táta, akorát trochu starší.“
Angel: „A ty jako třetí dítě, vopruz co?“
Dawn: „Taky myslím, to jsme ale ulítlá rodinka co?“
Angel: „To jsme, ale nechtěl bych to jinak.“
Willow nakonec pro klid duší dole všem prozradila více o svém malém kouzlu, což hlavně mužskou část dost vylekalo.
Spike: „Takže já jsem se málem vyspal se svou švagrovou? S Buffy?“
Angel: „Cože, Buffy co mi na to řekneš?“
Buffy jen pokrčila rameny.
Spike: „Víš, co mi řekla? ‘proboha jen to ne‘“
Angel: „Tak to je v pořádku.“
Buffy: „No to není v pořádku, jak to že o mě pochybuješ?“
Angel: „Nepochybuji, jen jsem se ujišťoval.“
Buffy: „Jistě, jen se přiznej, co jsi dělal s Dawn?“ Dawn: „Co by se mnou měl dělat? Akorát jsem se utvrdila v tom, že váš pokoj je opravdu hodně zvukotěsný, protože Angel je, nevím, jak bych to řekla.“
Angel: „Nechápu, co tím myslíš, já s ní nic nedělal fakt.“ Buffy: „Já přece vím, ale zajímalo by mě, co zjistila.“
Dawn: „Že Angel myslí na sex snad pořád, toho nepřevychováš a jak znám tebe sestřičko, myslím, že v tom nevidíš žádný problém.“
Buffy: „To máš pravdu, nevidím, ale Spike tedy rozhodně není žádný svatoušek.“
Angel: „Myslím, že bychom to už neměli rozebírat.“
Buffy: „Taky myslím, neměli bychom se jít podívat na Angie?“
Angel: „Určitě, už jsem myslel, že se nezeptáš.“
Oba odešli "za Angie" a Dawn se Spikem zůstali v pokoji sami.
Spike: „Tak už chápu, co vždycky dělají, když jdou, jakože hlídat Angie.“
Dawn: „Neměli bychom taky?“
Spike: „Že váháš.“
Rodinné rozepře byli sice za vydatné pomoci Willow zažehnány, ale čeká je ještě větší zkouška.
Angel se probudil brzy ráno, chtěl se jít projít, ale cítil zvláštní nechuť k tomu, vyjít ven, tak šel dolů udělat ostatním kafe, Buffy tam na něj už čekala. Šel k ní, políbil ji na dobré ráno. Ona si ho k sobě ale víc přitáhla.
„Chci cítit, že jsi tu.“ Řekla mu na vysvětlenou.
„Vždycky tu jsem, zase špatné sny?“ Ptal se zúčastněně.
Buffy: „Ano, stále se mi vrací ta vize“
Angel: „Zvláštní, že ti poslala vizi, která se nemůže stát.“
Buffy: „Ale co když ano?“
Angel: „Angelus se nemá jak uvolnit, to bych musel být upír.“
Buffy: „To naštěstí nejsi, tak co kdybychom zašli někam na snídani?“
Angel: „Teď to asi nepůjde, Dawn se Spikem se ještě nevrátili.“
Buffy: „Ale vždyť je světlo, kde mohou být?“
Angel: „To byla řečnická otázka ne?“
Buffy: „Ano jistě, už jsem zase moc upjatá, co když Spike vyjde na světlo?“
Angel: „Proč by to dělal?“
Buffy: „Pravda, upír by asi těžko šel dobrovolně na slunce.“
Angel: „Ale až se vrátí, mohli bychom někam zajít s Angie.“
Buffy: „To bychom mohli, ale co měňavci?“
Angel: „Nemáme se čeho bát.“
Neměli, aspoň prozatím. Přišla Willow a měla velmi ustaraný výraz.
Buffy: „Stalo se něco, zase ti vybouchlo nějaké kouzlo?“
Willow: „Ne, ale myslím, že se něco stane, je porušená rovnováha magie.“
Angel: „Jak moc je to zlé?“
Willow: „Nevím, ještě to zjistím, cítím jen vychýlení z rovnováhy v magii.“
Buffy: „A co to znamená pro mě a moje plánované odpoledne plné nákupů?“
Angel: „Je mi líto, miláčku, ale budeš ho muset zrušit.“
Willow: „Není to tak zlé Angele, Buffy klidně můžeš odpoledne utužovat sourozenecké vztahy a koupit si něco nového.“
Angel: „Will?“
Buffy: „No tak Angele, uvolni se, užívej života. Však nemusíš jít s námi, a můžeš si někde v nějaké kopce stěžovat se Spikem, jaká je s námi nuda.“
Angel: „Tak to není, promiň ale myslím si, že bys neměla chodit.“
Buffy: „Kdyby bylo potřeba zachránit svět, budu mít mobil. No tak prosím, slíbila jsem to, Dawnie bude naštvaná.“
Zrovna vešla zmiňovaná osoba.
Dawn: „Nazdárek lidi, trošku nás zaskočilo sluníčko, tak jsme museli podzemním tunelem. Copak je? Nějaká zkáza? Záchrana světa?“
Angel: „Ne, Dawnie, ale bohužel Buffy bude muset zrušit vaše naplánované odpoledne.“
Dawn: „Cože? Ségra, vždyť jsi říkala, že záchranu nechystáš a s Angelem si můžeš užívat, až se vrátíme.“
Willow: „Sorry, že se vám vnucuji do rodinných hádek, ale jakou s tím má spojitost Angel?“
Buffy: „Můžete mi říct, o čem se tu hádáte?“
Dawn: „Ty se mnou nechceš jít nakupovat, aby sis mohla užívat s Angelem.“
Angel: „Fakt? No to je skvělý.“
Buffy: „No tak žádný užívání nebude, odpoledne se jde nakupovat, zkáza světa se odkládá na později, jinak mám mobil.“
Willow, Dawn: „Souhlas.“
Angel: „Ty abys mě někdy poslechla.“
Angel nahodil uražený pohled, ale Buffy k němu přistoupila blíž, aby mu něco pošeptala.
„Zkáza odložena na později, nemůžu dopustit, aby se mi Dawn zase odcizila, doufám, že to chápeš“ špitla mu do ucha.
Angel jen pokrčil rameny a pomyslel si něco o nezodpovědnosti.
Odpoledne Buffy se sestrou odešla na plánované nakupování a Angel musel zajít za Willow s jeho malým problémkem.

Angel: „Nechci chodit kolem horké kaše.“
Willow: „Tak začni, jsem jedno velké ucho.“
Angel: „Mám hrozný hlad.“
Willow: „To je ten problém?“
Angel: „Ne tak docela, mám hlad, chuť na krev.“
Willow: „Tak to je problém a předtím se ti to nestalo?“
Angel: „Právě že ne nechápu to, co jsem člověk, nechtěl jsem krev.“
Willow: „Co s tím uděláme?“
Angel: „Nemám tušení. Myslíš…myslíš, že se ze mně stává znovu upír?“
Willow: „Nevím, myslela jsem, že tvá přeměna je nastálo.“
Angel: „A jak to zjistíme? Svěcená voda, slunce nebo kolík?“
Willow: „Myslím, že nebude až tak zle. Bude nejspíš stačit menší rituál. Podívám se do knih.“
Angel: „Tak to bych čekal spíš od Gilese, ale budiž, neříkej o tom prosím nic Buffy, nechci, aby si dělala starosti.“
Willow: „OK nemáš se čeho bát, náš zájem je stejný.“
Angel: „Díky.“

Angel odcházel chodbou zpět do ložnice a procházel kolem zrcadla, díval se do země a přemýšlel nad důsledky a tak neviděl, co viděl Spike, který šel proti němu. Podíval se do zrcadla, čekal Angelův odraz, ale neviděl ho, neviděl svůj, což bylo normální ale ani jeho, což bylo neobvyklé. Otočil se na něj, aby mu to řekl, Angel ho zpočátku nevnímal.
Spike: „Angelusi? Viděl si se teď?“
Angel: „Já? Proč?“
Spike: „Pojď, podívej se do zrcadla.“
Došli k zrcadlu, ale ani jeden se v něm neviděl.
Spike: „Já myslel, že se už v zrcadle vidíš.“
Angel: „Já taky, Spiku máš tady krev?“
Spike: „Krev? Angele, nechtěl bys mi říct co se tu děje?“
Angel: „Chtěl, ale sám to nevím, Willow se to snaží zjistit, hlavně to neříkej Buffy, ani Dawnie.“
Spike: „OK v pohodě, doufám, že se to vyřeší, protože bychom tu mohli mít ještě víc starostí a to by bylo fakt už asi moc.“
Oba odešli a Willow se mezitím snažila najít řešení. Šla z Angelem hned, jak nějaké našla.
Willow: „Mohli bychom použít ten rituál na odhalení démonů, ale pozměnila bych ho, místo města plán domu a viděli bychom, zda jsi ještě člověk.“
Angel: „Odhaluje to i upíry, Spike si už taky všimnul, když mě neviděl v zrcadle, něco se děje Willow.“
Willow: „Dobrá zkusíme to hned.“
Rituál neodhalil přítomnost démona, jen magické bytosti. To ale mohla být i Willow. Ale Willow si tím jen potvrdila, co už věděla.
Willow: „Angele, myslím, že se z tebe stává zase upír, ale je to magickou cestou, takže by to mohlo jít ještě zvrátit. Možná bys to měl Buffy říct.“
Angel: „Ještě ne, až budeme mít úplnou jistotu.“

Další den šla Buffy z hlídky domů a potkala Angela. Nenapadlo ji, zeptat se ho co tam dělá, často s ní chodil na hlídku. Nepřišlo jí ani divné, když s ní zašel do podzemí, že našel hnízdo upírů. Když došli do "hnízda" žádné upíry nenašli, Buffy se tomu divila a když se na to chtěla Angela zeptat, poslal ji do bezvědomí jedinou, dobře mířenou ranou. Potom co se probudila z bezvědomí, byla přikovaná řetězy ke stropu.
Angel: „Dobré ráno, šípková Růženko, dlouho jsme se neviděli viď?“
Buffy: „Co tím myslíš?“
Angel: „Tobě to stále nedochází viď? Dříve jsi bývala pohotovější.“
Buffy: „Ale…to…to přece není možný, vždyť to není možný.“
Angel: „Ale je, docela jsem se na tebe těšil, víš.“
Buffy: „Jak?“
Angel: „Neboj, nebyla v tom jiná ženská, to víš, ten slaboch miluje jenom tebe. Prostě zase nějaká magie. A ani Willow za to nemůže, někdo jiný, snažila se zjistit kdo, než zemřela, chudinka.“
Buffy: „Ne, proč jsi ji zabil?“
Angel: „Nevím tak nějak mě to baví.“
Buffy: „Jak jsi mohl?“
Angel: „A to ještě nevíš všechno. Zabil jsem ještě tu tvou drzou sestru, tu druhou lesbičku, toho fakana…“
Buffy: „Ne, všichni jsou mrtví, moje Angie, malá Angie. Proč jsi ji musel zabít, byla ještě tak malá, tak nevinná. Jak jsi mohl zabít svoje dítě.“
Angel: „No bylo to docela lehký, vzal jsem ji z postýlky, zrovna spinkala, pěkně ji pochoval a pak…prostě jsem trhl hlavičkou, bylo to jednoduchý, i když ten slaboch ve mně fakt bojoval.“
Buffy: „Zabiju tě přísahám, nedám si pokoj, dokud tě nezabiji, nenávidím tě, nenávidím.“
Angel: „Já vím, miluji tě.“
Buffy mu ale jen plivla do tváře a odvrátila se od něj.
Tou dobou v jiné části podzemí byl k podobně ke stropu připoután řetězy. Proti němu stála Darla.
Darla: „Jak jsi mě mohl nechat zemřít? Je čas na moji pomstu.“
Angel: „Pomstu? Komu? Viděla jsi už svého syna?“
Darla: „Viděla, řekl mi o tom tvým novým spratkovi, tak jsem se na něho šla kouknout, docela hezká holčička, ale už ji bohužel neuvidíš vyrůstat.“
Angel: „Ty jsi ji zabila?“
Darla: „Ano a udělalo mi to docela radost.“
Angel: „Bože, zabiji tě.“
Darla: „A to nevíš ještě to nejlepší.“
Angel: „Co? Podrobnosti tvého návratu?“
Darla: „Ne, to jak jsem si pohrála s tou tvou děvkou.“
Angel: „Ona není žádná děvka, jenom počkej, až se odsud dostanu.“
Darla: „Té už je to stejně jedno.“

Angel se rozzuřil, vytrhl řetězy ze stropu a osvobodil se. Chytil Darlu pod krkem a chystal se ji zabít, ale najednou se proměnila se v démona podobného tomu, kterého mu popisovala Buffy. Vzpomínal si, že Toole říkal, že mu musí useknout hlavu. Snažil se ho škrtit řetězem, ale neměl mu hlavu čím useknout. Řetězem, kterým ho předtím škrtil ho připoutal a hodil sebou najít něco, čím ho může zabít. Procházel kolem dalších "místností" podobných té, ve které démon věznil jeho, když uslyšel pláč, ženský pláč. Šel za ním, zdál se mu známý. V tom ji uviděl, ležela na zemi, připoutána řetězy, jeho milovaná. Přišel k ní, aby jí pomohl vstát, aby mohli utéct. Když ho ale slyšela, v jejím obličeji viděl nesmírnou bolest, zoufalství, nenávist, takový pohled plný čirého zoufalství u ní ještě neviděl. Bála se ho, odtáhla se od něj. Začala mluvit v nesouvislých větách, až po chvíli jí porozuměl, co říká. „Ty! Zabil jsi moji malou holčičku, zabil jsi ji bez nejmenšího slitování. Zabil jsi všechny, všechno, tak jak jsem tě nesmírně milovala, tak tě teď nenávidím. Neulehčím ti to tak, že bych tě zabila, jak jsem slíbila. Neudělám to, najdu způsob jak ti vrátit duši, abys cítil to co já, přinutím tě opakovat si v hloubi mysli ty okamžiky, kdy jsi je zabíjel pořád dokola.“
Řekla mu s naprostým odhodláním.

Angel: „Ale proč, nejsem si vědom, toho, že bych někoho zabil. Vím jen, že zde je hnízdo měňavců.“
Buffy: „Lžeš, jako vždy, ale já už se tě nebojím, nemám co ztratit.“
Angel: „I kdybych byl Angelus jak říkáš, nikdy bych nelhal, Angelus by se toho nezalekl.“
Buffy: „Nevěřím ti, jsi jen podlý upír, nevím, kdo a jak to udělal, ale přísahám, že nic mě nebude těšit víc než pomsta.“
Angel: „Ale já tě miluji, nikdy bych neublížil tobě, ani Angelině.“
Buffy: „Neopovažuj se vyslovit její jméno, nebude pohaněno tím, že by vyšlo z tvých úst.“
Angel: „Promiň, vím, že mi nevěříš.“
Buffy: „Nevěřím, myslela jsem, že mi Angelus už neublíží, že se ho už nebojím, ale on byl jako nepříčetný.“
Angel: „Byl? Říkala jsi, že jsem to já a já jsem stále tu.“
Buffy: „Nevidím tě sice, nevěřím ti sice, ale svého Angela bych poznala kdykoli. Jeho doteky jsou jedinečné, jeho polibky, ale není možné, aby se to tak měnilo, chvíli Angel, pak Angelus.“
Angel: „Buffy, teď jsi sama řekla, že jeden z nich musí být někdo jiný, měňavec.“
Buffy: „Ale jak to poznám, jak můžu vědět, že to nejsi ty?“
Angel: „Podívej se na mě, zeptej se mě na cokoli.“
Buffy: „Já tě nevidím, nemůžu se na tebe podívat.“
Angel: „Jak to že mě nevidíš?“
Buffy: „Proč nejím čokoládovou zmrzlinu.“
Angel: „Kvůli dni, který se nestal.“
Buffy: „Angele jsi to ty? Miláčku, řekni, že nejsou mrtví, prosím.“
‘Je tak bezbranná‘ Pomyslel si Angel.
Angel: „Nejsou, Buffy podívej se na mě, řekni mi, co se tu stalo?“
Buffy: „Nevím, přišel jsi, řekl, že jsi zabil Dawn, Angie, Willow, všechny a pak se mi s etmělo před očima a už jsem jen slyšela, co říkáme. Asi půl hodiny potom, co jsi odešel, jsi přišel, a přesvědčil jsi mě.“
Angel: „Ty opravdu nic nevidíš? Panebože, co jsem to provedl?“
Buffy: „To jsi nebyl ty jen…“
Nemohla větu doříct, někdo totiž přišel.
Angel: „Spiku! Dost, že jsi tu, Buffy nic nevidí, jsme v hnízdě měňavců a jeden vypadá jako Darla a druhý jako já.“
Spike: „Tak to je legrace, Angelusi. Ještě, že jsi mi ji tu zabavil, taky se chci pobavit, díky, že jsi mě zbavil té přemožitelčiny sestry.“
Buffy začíná být znovu zmatená.
Angel: „Spiku, co to kecáš za blbosti, ty jsi tak nějak mimo.“
Buffy: „Ty jsi mi lhal a já ti bláhově věřila.“
Spike: „Konečně procitnutí viď?“
Angel: „Ne miláčku, nevěř mu.“
Spike: „Angelusi, ona ti to prostě nevěří, pochop to.“
Angel: „Buffy, jsi moje.“
Buffy najednou zbystřila, něco ji vzpamatovalo.
Buffy: „Vždycky Liame. Williame, pamatuješ na Rileyho?“
Spike: „Co...jistě…ano co je s ním?“
Buffy: „Pamatuješ si, jak ti s oblibou říkal?“ Spike: „No…Williame?“
Angel: „Vážně?“
Buffy: „Ne, Nežádoucí 17.“

Spike se proměnil v démona…
Buffy to už úplně postavilo na nohy.
Démon: „Sakra, neprošlo, zkusíme to znovu, Once more, with feeling.“
Buffy: „A kde je památná věta, zabiji tě přemožitelko? Stýská se mi.“
Angel: „Buffy, můžeš?“
Buffy: „Zabíjet démony? Kdykoliv, Liame.“
Když si Buffy trochu ulevila tím, že usekla hlavinky dvěma měňavcům, nemohla si odpustit menší narážku.
„Hele když tak měníš podoby, co kdyby ses proměnil v něco normálního?“ zeptala se ho a hned si sama odpověděla.
„Myslím, že psychologové tomu říkají krize identity, ale myslím, že se to dá léčit.“
Dokončila a usekla mu hlavu. „Ale to ty asi nestihneš.“
Angel: „Jsi v pořádku?“
Buffy: „Ano, konečně jsem, jak se říká, procitla.“
Angel: „Takže už vidíš?“
Buffy: „Ne.“
Angel: Jak víš, kde jsem?“
Buffy: „Cítím tvou přítomnost vedle sebe.“
„Tak jste konečně tady.“ Vyčetla jim Willow, hned jak vešli do domu.
„Ahoj lidičky, Dawnie, půjčíš mi na chvíli Angie?“
zeptala se Buffy sestry hned, jak vešla, protože potřebovala cítit, že ji drží v náruči.
Buffy: „Děkuji ti, už myslela jsem, že jsem ji navždy ztratila, stejně jako tebe, Willow, Liama. Jsem ráda, že jsi tu. Váš byt nás stal hodně peněz, tak ho nemůžeme nechat prázdný.“
Dawn: „Co tím myslíš Buffy, děsíš mě.“
Buffy: „Byl tu Angelus.“
Willow: „Vím, je Angel ještě upír?“
Angel: „Myslím, že ne, v zrcadle jsem byl, tluče mi srdce a nemám chuť na krev.“
Dawn: „To je dobře, Spikey už si ztěžoval, že mu ji budeš brát.“
Buffy: „S ním si to tak ještě vyřídím. Prej William. Hrůza.“
Buffy prošla kolem ostatních do kuchyně, aby připravila něco k jídlu pro Angie.
Než se vrátila, Angel všem vypověděl vše, co se stalo v podzemí, kromě toho, že Buffy ztratila zrak, protože ho žádala, aby vše udržel v tajnosti.
Dawn: „Kdy jsi zjistila, že to není Spike?“
Buffy: „Prvně, když řekl, že neměl nikdy problémy s duší a pak si nepamatoval na své oblíbené jméno.“
Během jejich rozmluvy se setmělo a vešel Spike, naprosto zamyšlený, na nikoho nepromluvil, nikdo o něm zatím nevěděl, ale Buffy ho klidně pozdravila, i když k němu byla zády. Požádala ho, aby za ni vzal hlídku, že se na to nějak necítí.
Spike: „OK, zase sem něco zaspal. Tady někomu zase tluče srdce viď?“
Angel: „Zrovna jsme o tobě mluvili.“
Dawn: „Spikey, jaké je tvé oblíbené jméno?“
Spike: „Nevím, já jich mám víc?“
Buffy: „No tak Williame, vzpomínáš? Iniciativa.“
Spike: „Nežádoucí?“
Dawn: „No jistě! A na to sis vzpomněla?“
Buffy: „Nevím, prvně jsem si nepamatovala nic a potom se mi vracely vzpomínky hlavně z vysoké a ze střední.“
Willow: „Jaké?“
Buffy: „Teď si to zase nepamatuji, byly to jen záblesky.“
Angel: „Buffy?“
Buffy: „Ano, Liame?“
Willow: „Tady něco nehraje, to hrajeme hru s jmény?“
Angel: „Ne, Buffy mi už několikrát řekla Liame, od toho souboje s měňavci mi neřekla jiným jménem.“
Dawn: „To je špatně?“
Willow najednou hodila po Buffy vázu, která stála na stole. Ta ji v poslední chvíli zachytila.
Buffy: „Will, proč to po mně házíš?“
Willow: „Jen kontroluji tvé reflexy. Co mám napsané na lístku s nákupem?“
Ptala se jí a podávala jí útržek papíru.
Buffy: „Mléko, nízkotučné jogurty, chleba, kafe.“
Dawn: „Co to má znamenat?“
Willow: „Je tam ještě něco jiného, B?“
Buffy: „Faith?“
Willow: „Dezorientovaná, Buffy jak dlouho nevidíš?“ Dawn: „Buffy ty nevidíš, co se tu sakra děje, prvně jména, boje…“
Willow: „Buffy skvěle ukázala, jak dobrou je přemožitelkou, nebýt toho dezorientování, nepřišli bychom na to. Nevidí a klamala nás celé odpoledne.“
Dawn: „Jak jsi to dokázala?“
Buffy: „Jednoduché, léta cvičení s Gilesem a přítelem šátkem.“
Willow: „Teď není důležité, jak to dokázala, ale jak to vyřešíme.“
Angel: „Myslím, že je to jen tím dezorientováním. Byl to pro ni asi šok, až se vzpamatuje, zrak se jí vrátí.“
Buffy: „Jako bych slyšela Gilese.“
Dawn: „A proč nám všem říká normálně a jen Angelovi říká jinak?“
Willow: „Předpokládám, že kvůli šoku z toho, že zabil Angie, odmítla jeho upíří identitu, nevím, jak dlouho to bude trvat.“

->> 2.kapitola