Andílek - 12. kapitola




Autor: Annys


Když dorazila, porada byla v plném proudu, nebo spíš se už blížila ke konci. Vešla, přítomným se omluvila za zpoždění a poslušně si sedla vedle Angela. Během chvíle schůzi ukončil, oba ještě zůstali, naklonil se k ní, letmo ji políbil, ale hned se odvrátil, vstal a odešel. Běžela za ním, zastihla ho na chodbě.
„Co se stalo?“
„To se ptáš ty mě? Kde jsi byla celou noc?“
„Na hlídce.“
„A nebyla jsi sama.“
„Co ti zase přelítlo přes nos.“
„Spike.“
„Co to má s ním společného?“
„Cítím ho, jsi jím úplně celá cítit, chce se mi zvracet.“
„Byl se mnou na hlídce.“
„Nedělej ze mě blbce, snad ještě poznám, co jste spolu dělali ne? Kdybyste spolu byli jen na hlídce, necítil bych ho tolik.“
„Není moc slušný k někomu čuchat. Nic jsme spolu nedělali.“
„Tomu mám věřit? Není možné abyste spolu nic nedělali.“
„Prosím tě, co bychom asi dělali? Je zasnoubený s mojí sestrou a já jsem vdaná, moc možností není.“
„Tak mi řekni, co jste dělali!“ Už na sebe oba křičeli.
„Byli jsme v baru.“
„Najednou je z toho bar, co? Předtím to byl hřbitov.“
„Nevěříš mi to?“
„Ne, neřekla jsi mi, proč jsi odešla. Odešla jsi sama, v neobvyklou hodinu a pak ráno přijdeš a všude z tebe cítím Spika. Co si o tom mám myslet?“
„Musela jsem být sama, musela jsem se s tím vyrovnat.“
„Sama? A co Spike?“
„Přišel ke mně, pomohl mi.“
„Proč Spike mohl a já ne?“
„Protože jeho jsem umřít neviděla.“ Křičela na něj tak, že to bylo slyšet na celou chodbu a on nebyl o nic tišší.
„Nevěřím ti to, kdyby tě utěšoval tak z tebe necítím alkohol, opil tě a pak…“
„Pak nic, usnula jsem jak zabitá a probudila se až ráno v posteli.“
„Předpokládám že nahá a vedle tebe spokojeně chrupal Spike.“
„To je paranoia, to se jinak vysvětlit nedá. Nevěříš mi, vůbec mi nevěříš.“
„Spikovi ne, je schopný všeho. U jednou tě málem znásilnil.“
„To bylo před patnácti lety a pokud vím, byl jsi to ty, kdo mě opustil.“
„Takže já můžu za to, že ses vyspala se Spikem?“
„Tenkrát, ale to je minulost.“
„Když jsi to udělala tenkrát, proč ne dnes?“
„Protože tě miluju ty blbče, ale ty mi nevěříš.“ Zlostně se k němu otočila zády, po tvářích jí tekly slzy.
Odešla, on se za ní ještě chvíli díval, pak sklonil hlavu a odešel k sobě do kanceláře, kde ho za chvíli navštívil Spike.
„Co tu chceš?“ Zakřičel na něj nevrle Angel a vstal od stolu.
Spike k němu došel, vrazil mu takovou, že se z toho Angel musel otřepat. Pak mu ji vrátil tak silně, že Spike vylétl ze dveří na chodbu. Už podruhé mohlo celé patro sledovat hádku, tentokrát i rvačku.
„Jsi vůl, normální vůl, vůbec si nezasloužíš, aby tě milovala.“ Vytýkal mu Spike dostatečně nahlas, že to všichni kolem slyšeli.
„A měla by milovat snad tebe? Nebyl jsi ničeho schopný, když vnímala a tak jsi ji opil.“
„Co to kecáš za blbosti? Ty roky ti fakt lezou na mozek, blbče.“
„Co ty můžeš vědět?“
„A proč myslíš, že odešla tak pozdě na hlídku?“
„Aby se s tebou mohla setkat, abys ji odtáhl do nějakýho zablešenýho baru.“
„Ne ty pako, seděla tam a brečela a víš ty proč? Kvůli tobě ty blbče. Sotva se jen trochu vzpamatovala, ty ji hned zase ublížíš.“
„Znalec promluvil. Ještě řekni, že se nic nestalo, pěkně jste si spolu povídali, pak jsi ji odvedl domů, kde se prospala a pak jsi ji poslušně pomohl se vrátit až sem.“
„Abys věděl tak ano! Jsi strašně natvrdlej, jak jsi starej taky jsi blbej! Opila se jenom kvůli tobě, málem se mi tam zhroutila.“
„Lžeš, lžeš, jen jsi hledal způsob, jak si s ní užít.“
„Jsi namyšlený, když si myslíš, že by se potom k tobě poslušně vrátila.“
„Ty prase. Neopovažuj se o ní takhle mluvit, nebo tě zabiju.“
„A z tvých úst to zní hůř? Uvědomuješ si co říkáš? Obviňuješ svoji ženu, které vděčíš za všechno z toho, že tě podvádí.
Jste spolu tolik let a nikdy to neudělala, ani tehdy když jsi ji zase opustil, poslušně se ti starala o firmu a nestěžovala si.“
„Jak bych ti to mohl věřit?“
„Urovnej si ty sám ve své hlavě, jestli jí věříš.“
„Ona byla včera tak bezmocná, nemohla by se ti ani bránit.“
„Proč myslíš, že jí tak bylo?“
„Dostala vizi od Sil.“
„Kecy, viděla tě umřít ty pako, byla z toho úplně mimo.“
„Jak?“
„Co kdyby ses jí zeptal, místo toho, abys mě mlátil?“
„Po tom jí nemůžu na oči.“
„Zase ta stará písnička. Běž, čeká na tebe.“
„Promiň.“
„To je dobrý, taky si do mě bouchla. Všichni mě tu mátí, zvykl jsem si.“
Zažbleptal přes roztržený ret Spike a sledoval jak Angel rychle odchází a sám taky šel, nechat se od svojí krásné Dawn ošetřit. Když sledoval pobavené lidi v kancelářích, musel se sám pro sebe usmát, tímhle představením si Angel jen upevnil svoji pozici násilníka a bručouna.
„Tak lidi, doufáme, že se vám to líbilo, od příště budeme vybírat vstupné.“
Zařval na lidi, kteří zvědavě vykukovali z kanceláří. Jedna žena se mu nabídla, že mu zranění ošetří, ale on ji s díky odbyl, těšil se na starostlivé jemné ručky jeho Dawnie.

Když vešel, Buffy ležela v posteli, vypadala, že spí. Pomalu k ní šel, pohladil ji po tváři, otevřela oči.
„Jsi sen?“ Řekla, napůl ještě spala a nevnímala, co se děje kolem ní.“
„Ne, jsem tady.“
„Neodejdeš?“
„Nikdy.“
„Nechci být sama.“ Vzlykla a natáhla k němu ruku, lehl si vedle ní a objal ji kolem pasu.
„Promiň, já bál jsem se o tebe a pak, všude jsem z tebe cítil Spika, já neovládl jsem se, promiň.“ Snažil se ospravedlnit a šeptal jí omluvy.
„Nezlobila jsem se, nikdy.“ Přiznala a Angel musel uznat, že měla Angie zase pravdu. A Spike taky, ani si ji nezasloužil.
„Miluju tě a nikdy tě neopustím, věřím ti víc než sobě.“
„To bys neměl.“
„Možná, ale teď to není důležité.“
„Co je teď důležité?“
„Ty.“ Pošeptal jí do ucha a nedokázal skrýt svoji touhu, které se ráda poddala.

Spike seděl na židli a proti němu stála Dawn, ošetřovala mu povrchové rány, které mu za tu chvíli nadělil Angel, byla ale zvědavá a stále z něj páčila, co se vlastně stalo.
„Když jsem se dozvěděl, že šla tak pozdě sama na hlídku, šel jsem raději za ní. Našel jsem ji, jak sedí zhroucená na hřbitově a brečí, napadnout ji v tu chvíli upír…“
„Určitě by ho zvládla.“ Dokončila za něj větu Dawn, která pevně věřila v možnosti své sestry.
„Pak jsem ji vzal do baru, všechno mi řekla, snažila se i filozofovat, ale to pro mě není, tak jsem ji opil.“
„Byl z ní neandrtálec?“
„Ne, jen usnula a ráno jí bylo pěkně blbě.“
„A co se stalo pak mezi ní a Angelem?“
„No, zavolala mi Nel, že se Buffy něco stalo, tak jsem k ní běžel, všechno mi řekla, Angel ji obvinil, že na hlídku odešla, aby se se mnou vyspala.“
„Cože? To jí vůbec nevěří?“
„Nevím, ale pak jsem slyšel i pár drbů, co si povídali zaměstnanci, prý ji dost hustě seřval a ona mi na konci prostě řekla, že ho miluje a jestli mu to nedochází, je prostě blbec.“
„To je příšerný, jak ale přišel na tebe?“
„Asi to z ní cítil, mihlo mě to napadnout, tohle ho vždycky totálně vytočí, když z ní někoho jiného cítí, jen malinko.“
„To je příšerný.“
„Vždycky k ní byl nechutně majetnický.“
„Divím se, že to vydrží.“
„Bohužel mazlíčku, myslím, že ho miluje.“
„Taky tě miluju, ale nikdy se mě neopovažuj obvinit, že jsem spala s někým jiným.“
„S kým taky s Angelem? To bys zaprvé neudělala a za druhé by tě Buffy zabila dříve než já, sestra nesestra.“
„To ti musím odporovat miláčku, myslím, že by mě nezabila.“
„Máš pravdu, zhroutila by se z toho, obviňovala by sebe, Angel by se připlazil, odprosil by ji a ona by mu zase odpustila. Stejně jako teď.“
„Jak víš, že už mu odpustila?“
„Na tohle mám čuch, myslím, že spolu právě dělají to, co bych taky rád dělal.“
„Ale jsi zraněný.“
„To mě nemůže zastavit.“ Zavrčel na ni a rukou, kterou jí ve chvíli ovinul kolem pasu, si ji přivinul k sobě.

Buffy s Angelem se vydali do baru za Ginny, jejich přítelkyní upírkou. Většina zaměstnanců tam zrovna něco slavila a všichni na ně zírali, když ruku v ruce vcházeli do baru a následně si sedli k pultu proti Ginny.
„Sakra, už zase?“ Odfrkla si povrchně Ginny.
„Nemůžu si pomoct.“ Svěřila se jí Buffy, protože hned pochopila, že má na mysli, že se s Angelem v poledne málem zabili a teď, tulili se k sobě jako novomanželé.
„Taky ty musíš být hodně dobrej v posteli.“ Poznamenala směrem k Angelovi.
„Nejlepší.“ Poznamenala Buffy a usmála se nad Angelovým výrazem.
„Stejně se tomu divím, po tolika letech manželství….“ Pronesla zkušeně Ginny, ale Angel ji hned přerušil tím, že co je pod peřinou, mělo by tam zůstat.
Ginny: „Pod peřinou?“
Angel: „Upíři, nemají smysl pro metafory.“
Ginny: „Oh pán asi zapomněl, co každé ráno snídá.“
Angel: „A slečna, kdo ji platí.“
Ginny: „Pokud vím, jsi totálně pod pantoflem, firmu vede tvoje žena, mimochodem moje kamarádka.“
Buffy: „Neříkej to tak nahlas, zničilo by mi to image přemožitelky.“
Ginny: „Sorry.“
Vedle Ginny začal zuřivě zvonit telefon. Ginny ho zvedla, řekla do toho pár nevrlých slov, neměla totiž ráda Nikolu a hned to zase položila.
„Někdo na tebe čeká u tebe v kanceláři.“ Poznamenala směrem k Buffy.
„Hned se vrátím.“ Slíbila Angelovi a políbila ho na tvář, ten si ji k sobě přitáhl a hladově ji políbil.
„Když odejdu, taky mě takhle políbíš?“ Prosila ho Ginny, ale oba jí naznačili něco ve smyslu, že si o tom může nechat zdát.
Buffy vletěla do kanceláře jako velká voda. Její oči se hned setkaly s Gilesovými. Hned se na něj vrhla a objala ho kolem krku.
Giles: „Můj ty bože, vidět tohle žena.“
Buffy: „Jak se po vás plazí skoro čtyřicítka?“
Giles: „Chceš říct, pětadvacítka ne?“
Buffy: „Okej, nebudeme o tom polemizovat, ráda vás vidím.“
Giles: „Já tebe taky Buffy, ale kvůli tomu tu nejsem.“
Buffy: „Průser?“
Giles: „Ano.“
Buffy: „Jakých rozměrů?“
Giles: „Hodně velký. Na světě není už žádný pozorovatel.“
Buffy: „To je špatné?“
Giles: „Až já a ty zemřeme, nebude kdo vychovat další.“
Buffy: „Wesley, příteli ukažte se.“
Giles: „Počkám.“

Buffy přikývla a obrátila se k volnému rohu pokoje, kde se obvykle Wesley objevoval, nikdo kromě ní a Angela nevěděl, že s ním mluvila téměř každý den, stalo se to pro ně už pravidelností a když ho jeden den nezavolala, přišel se na ni podívat, jestli se jí něco nestalo. Teď se objevil na obvyklém místě a srdečně ji pozdravil.
„Wesley, dlouho jsme se neviděli.“ Pronesla Buffy k rohu a Giles se jen podivoval tomu, jak už je jí to přirozené.
„Dnes ses neozvala, byla jsi pryč?“ Řekl Wesley, ale Giles ho neslyšel, jen Buffy.
„Dá se to tak říct, opila jsem se a přišla až kolem poledne.“
„Problémy?“ Staral se Wesley.
„Jsi blízko, Angel viděla jsem ho umírat.“
„Nezemřel ne?“ Ptal se, i když to věděl skoro na sto procent. Giles slyšel jen to, že Angel umřel a chtěl slyšet víc.
„Ne, byla to budoucnost, ale teď se to už stejně nestane.“
„To je dobře. Proto ses neozvala?“
„Tak trochu, s Angelem jsme se pohádali, hodinu jsme spolu nemluvili.“
„Vážně? Kdo začal?“
„Že se ještě ptáš, jako bys ho neznal.“ Odpovídala mu s trochou ironie v hlase.
„Koho zmlátil?“
„Spika.“ Giles nevěděl, na co odpovídala, jak asi Spike souvisel s jejich hádkou.
„Chudák.“
„Vlastně jsem tě zavolala z jiného důvodu, problém s pozorovateli.“
„Ti dělají vždycky problémy.“ Odvětil rozhodně a nahněvaně Wesley.
„Jenže nebude mít kdo vychovávat přemožitelky.“
„Tohle není z tvojí hlavy, být to na tobě, pozorovatele bys mučila.“
„Zase jsi mě prokoukl, to řekl Giles.“
„Stále je tak upjatý?“
„Ano, ale lepší se to, říká i nespisovná slova.“
„Jejda, tak ať nám poví, co o tom mizení pozorovatelů ví.“
Buffy: „Gilesi, můžete nám říct, co o tom víte?“
Giles: „Někdo naprosto srovnal se zemí jejich centrálu, kterou jsme po útoku prvního přemístili do New Yorku.“
Buffy: „Ale tam snad nemohli být všichni pozorovatelé, ne?“
Giles: „Bohužel, konala se důležitá schůze.“
Wesley: „A předpokládám, že nemá kdo vycvičit nové.“
Buffy: „Wesley říká, že nemá kdo připravit nové.“
Giles: „Přesně, pozorovatelé jsou od nynějška vyhynulý druh.“
Buffy: „Přemožitelka zabíjí, pozorovatel… pozoruje. K čemu jich? Taky vychovávám přemožitelku.“
Wesley: „Jsi první přemožitelka, která přežila třicítku.“
Buffy: „Tak co s tím sakra uděláme? Vy jste tu ty chytrý mozky.“
Giles: „První pozorovatel vznikl s první přemožitelkou.“
Wesley: „A když pozorovatelé zaniknou, přijde jeden z krve přemožitelky, který obnoví jejich síly a znovu bude učit přemožitelky.“
Buffy: „To snad ne, chcete po mě další zázrak, který někoho zachrání? Čarodějka, která zachránila kult Wicca a přemožitelka, která zabila Karin vám nestačí?“
Wesley: „Jak jsi mi říkala o tom obraze, možná to bylo to poselství, jak všichni vzhlíželi k tomu dítěti.“
Buffy: „Ne Wesley, to přeháníte. Tohle přesahuje hranice vykonstruovanosti k hranici příběhu SCI-FI.“
Wesley: „To proroctví vlastně neexistuje přesně, ale povídalo se to, kdysi. Všichni si mysleli, že je to Robin, ale pak se to zvrtlo.“
Giles: „O čem mluvíte?“
Buffy: „Moje další dítě má zachránit pozorovatele.“
Giles: „Ne, pokud myslí Wesley to proroctví, nebo spíš drb, tak to mělo být dítě člověka a byl to Robin.“
Wesley: „Víte to jistě?“
Buffy: „Ptá se, zda to víte jistě.“
Giles: „Ano, stoprocentně.“
Buffy: „Stále tu ale visí ta otázka: ‚Co s přemožitelkami bez pozorovatelů.‘“
Wesley: „Je hlavně jasné, že se tím někdo chce zbavit přemožitelek.“
Buffy: „Co s tím uděláme Wesley?“
Wesley: „Nemám tušení Buffy, nesetkal jsem se s podobnou problematikou. Rada pozorovatelů byla tak pyšná, že se ani nezabývala možností, že by mohla zaniknout.“
Buffy: „Wesley, vy na to jistě přijdete.“
Wesley: „Co napadá Gilese?“
Buffy: „Gilesi, co na to vy?“
Giles: „Někdo musí vyučit nového pozorovatele, který bude učit další, jako řetězový efekt.“
Wesley: „Jak najdeme toho správného?“
Buffy: „Co kdybychom použili to kouzlo na hledání a změnili ho na pozorovatele?“
Giles: „To by mohlo vyjít, Willow se o to postará.“
Buffy: „Angie jí když tak pomůže.“
Wesley: „Buffy, jsi ochotná toho pozorovatele připravit?“
Buffy: „Bude to Angličan?“
Wesley: „Mám neblahé tušení že ano.“
Buffy: „Že jste to vy… budu ho učit společně s Nellie, ale teorii by měl převzít třeba Giles.“
Wesley: „Důvěřuji tvému úsudku Buffy, bude plně pod tvým dohledem, přebíráš za něj 100% zodpovědnost.“
Buffy: „Nemůžu se dočkat. Kolik mu bude? Na puberťáka nemám nervy, čtyři děti mně stačí.“
Wesley: „Čtyři?“
Buffy: „Angelina Jane, Nellie Tara, Connor a Angel.“
Wesley: „Souhlasíš Buffy? Je to důležité.“
Buffy: „Jo už jsem si zvykla, že na mých bedrech leží tíha zodpovědnosti za svět.“
Wesley: „Raději půjdu, pozdravuj děti a Angela.“
Buffy: „Jistě, zítra se uvidíme.“
Wesley: „Sprav mě o úspěšnosti kouzla, proveďte ho co nejdříve.“
Buffy: „Můžete se spolehnout Wesley.“
Wesley odešel a Buffy se obrátila zpět k Gilesovi.

Giles: „Na čem jste se domluvili?“
Buffy: „Že na mě hodíte další povinnost.“
Giles: „Díky, Buffy.“
Buffy: „Ani nevíte jak dlouho jsem na to čekala. Když jsem zachránila svět, řekl někdo ‚Díky‘.“
Giles: „Tak jsem to řekl.“
Buffy: „Fakt díky.“
Giles: „Já jsem na to už příliš starý.“
Buffy: „Já ho přece nemůžu učit to o těch knížkách a tak, to bude na vás, nesmíte mě v tom nechat.“
Giles: „Rád bych už zůstal na odpočinku Buffy.“
Buffy: „Myslíte, že já si občas nechci odpočinout?“
Giles: „Já tě chápu, je toho na tebe moc, ale já jsem starý.“
Buffy: „Máte víc elánu, než můj manžel.“
Giles: „Taky je mu o dvě stě let více.“
Buffy: „To byl blbej příklad, ale víte jak to myslím. Není tu nikdo tak dobrý jako vy. Vy jste nejlepší.“
Giles: „Dobře, nastěhuji se zpět do Anglie, ale bude to bráno s mírou, žádné zabíjení.“
Buffy: „O to se postarám já.“
Giles: „Můžeš mě tu očekávat, až ho najdete.“
Buffy se s ním ještě rozloučila a vrátila se k Angelovi do baru.

Našla ho na stejném místě, akorát jistě mezitím vypil více sklenek. Přišla k němu. Malátně se otočil, vstal, objal ji a vášnivě ji políbil. Na jazyku cítila příchuť drahé whisky, kterou celý večer pil, skoro se opil, když tu na ni čekal. Pak ji pustil, sedli si znovu k pultu, stále ji ale držel za ruku, snad aby mu znovu neutekla.
„Promiň, Giles prochází krizí středního věku.“ Omlouvala se a dráždivě se k němu tulila.
„To jste řešili tak dlouho?“
„Ne, ještě mi dali další povinnost, musím se postarat o jednoho pozorovatele.“
„Zvládneš to?“
„Jistě.“
Bavili se ještě s Ginny nejméně do půlnoci, pak odešli, oba mírně připití. Došli do ložnice, oba proti sobě stáli a navzájem se pozorovali. Ve stejnou chvíli se k sobě přiblížili a spojili se polibkem, který v tomto případě mluvil za vše, nehynoucí lásku. Bylo to až absurdní, takové šťastné soužití, jistě to brzy mělo něco narušit.

Hned za svítání, místo, aby šla Buffy do kanceláře, musela připravit s Willow kouzlo pro pozorovatele. Willow se rozhodla, že to zkusí sama a nebude tak jednoduchým kouzlem obtěžovat Angie. Buffy stála proti Willow, která klečela proti kotli, ve kterém vařila bylinky. Nemohla si odpustit, že Willow vypadá konečně jako správná čarodějka. Když Willow do kotle hodila všechny bylinky, začala odříkávat nějaké fráze, které Buffy připadaly nudné a tak je ani neposlouchala. Pak ale málem spadla do ohně, když viděla, že Willow všechen obsah kotle lije do ohně. Ten nezapraskal, nezhasl. Rozzářil se zelenomodrým světlem a zvětšil se, chvíli sálal a pak se změnil zpět.

„Co to sakra mělo být?“ Obořila se na Willow Buffy.
„Mělo by to fungovat, brzy přijde.“
„Sám od sebe?“
„Ano“
„Vylepšení.“ Zavýskla si Buffy a vzrušeně zatleskala.
„Do čtyřiadvaceti hodin by měl přijít.“
„Super, jdu někoho zmlátit. Nevíš kam šel Spike?“
„To myslíš vážně?“
„Ne, jdeme si s Angelem po dlouhé době sami zatrénovat.“
„Tak hodně štěstí a nezabij ho.“
„Pokud to přežiju.“

Za hodinu oba stáli proti sobě a chystali se na boj, ani jeden nechtěl udeřit první, pak se ale Angel otočil ke dveřím a Buffy mu vrazila ránu pěstí. Mírně se otřepal, nedal na sobě ale nic znát a ránu jí hned vrátil. Během boje spolu stíhali i mluvit, probírali hlavně, co se děje doma, jak se mají jejich známí… Pak si ale Buffy vzpomněla na tu noc v baru.
„Přemýšlel jsi někdy proč?“
„Co tím myslíš?“
„To základní proč, nejčastější otázka. Proč já? Proč dnes? Proč s ním? Proč žijeme, dýcháme, existujeme? Sám si dosaď otázku.“
Proč o tom přemýšlíš?“
„Nedá mi to spát. Proč vlastně jsme, když nemáme možnost, vybrat si jak. Nemůžeme se rozhodnout, protože za nás už dávno rozhodli jiní, máme život nalajnovaní, ale nestojíme jim ani za to, aby nám řekli JAK.“
„Moc přemýšlíš.“ Ozvalo se jí za zády.
„Faith“ Vykřikla a když se ohlédla, schytala ránu od Angela.
„Au.“ Pronesla jeho směrem.“
„Říkala jsem ti to, nepřemýšlej, jednej.“ Snažila se jí promluvit do duše druhá přemožitelka.
„Chceš si hrát na chytrou, holka?“ Řekla co nejvíc ironicky Buffy.
„Ne, já být tebou, nepřemýšlím, žiju.“
„Ale proč?“
„Pro to řešit?“
„V tom to je, nikdy nemůžeš najít odpovědi na všechny otázky, ale na některé ti může někdo odpovědět, otázkou, tím se dostaneš dál.“
„Jak říkám, moc přemýšlíš, holka.“ Konstatovala Faith a vydala se k odchodu.
„Odcházíš?“
„Nepřišla jsem.“ Řekla Faith poslední slova, než zmizela.
„Začíná filosofovat.“ Zabrumlala si pro sebe a podívala se na Angela.
„Promiň, nevěděl jsem, že tam někdo je.“
„To je dobrý ale…“ Nedokončila větu, najednou jí z rtu začala téct krev, jakoby ji někdo uhodil a hned získala i druhou, až hlavu otočila.
Pak už ranám uhýbala, bojovala s neviditelným protivníkem, ale to nebylo prve, vždyť strávila dlouhou dobu v temnotě.
„Angele.“ Vykřikla na něj, byl blízko u skříně se zbraněmi, musel pracovat rychle, otevřel skříň, našel tam jen meč, Nellie měla většinu zbraní zrovna u sebe.
Meč hodil Buffy, nestihla mu ani odpovědět, hned musela mečem seknou, aby se protivníkovi mohla bránit. Angel sledoval celý boj a nevěděl co děla, bylo mu ale jasné, že to Buffy zvládne i bez něj a tak jen pozoroval její skvělé pohyby, jakoby šlo o představení. Pak se Buffy na tričku objevila krev, zranil ji. Hned to neviditelnému protivníkovi vrátila, sekla a Angelovi bylo jasné, že boj je u konce, usekla nepříteli hlavu.
„Okouzlující.“ Ocenil představení, stačilo ještě zatleskat a šarádě by nic nechybělo.
Pak starostlivým pohledem přejel ke krvi, která se jí objevila na tričku, lehce jí ho nadzvednul. Usykla bolestí, když jí přes ránu přejížděl prsty. Protivník měl taky meč, rána se jí táhla přes celý pravý bok, přes bříško až k levému boku a ztrácela se v cestě k pravé lopatce. Rána vypadala ošklivě. Pak si prohlédl tričko, ani stopa po meči, neporušené.
Dovedl ji do koupelny, kde jí chtěl zranění ošetřit, seděla vedle umyvadla, on držel v ruce dezinfekci a snažil se Buffy přemluvit ke klidu. Nechápal proč, ale byla nejistá, stále se třásla. Jemně dezinfekcí přejel celou ránu, tu pak ještě zašil a chtěl Buffy uložit do postele, chytila ho ale za ruku.
„Jsem v pořádku.“ Zašeptala a křečovitě ho za ruku držela.
Slíbil jí, že si promluví, ale prvně ji musel dostat do postele. V poledne jim přinesli jídlo, Angel ji jako starostlivý manžel nakrmil, pak si chtěl prohlédnout její zranění, ale nebyla po něm ani známka. Ani nejmenší oděrka, nebo modřina.
„Jsem přemožitelka, co jsi čekal?“
„Zranění, ta noha se ti léčila déle.“
„Protože mi ji síly odmítli uzdravit.“
„Roztomilé.“ Pronesl s mírnou ironií, která pro něj byla typická.
Pak zazvonil telefon, oznámili mu jen, že má Buffy přijít k sobě do kanceláře, že tam na ni někdo čeká. Chtěl jít s ní, ale to si nepřála, ráda dělala pracovní rozhovory sama, vyváděl ji příliš z míry a to si nemohla dovolit. Letmo ho políbila a ladným pohybem se přemístila ke skříni. Natáhla si kalhoty a košili, vypadala upjatě, ale seriózně, to byl její úmysl. Pak se znovu otočila k Angelovi, celou dobu ji pozoroval, proto tak ráda používala skříň, místo aby použila šatnu. Sedla si vedle něj, pohodila vlasy. Naklonil se k ní, dal jí do vlasů motýlí polibek. Začal si jednou rukou s vlasy hrát a druhou bloudil po jejím těle a tím jí stále vyhrnoval košili, což ji znervózňovalo, musela jít, ale nemohla se od něj odpoutat. Nějak, nevěděla ani jak ho přiměla, aby ji nechal vstát, stála teď už zády k němu, chtěla si vlasy dát do drdolu, zkušeným pohybem si vlasy chytla v půlce zad a vedla je až nahoru k hlavě, kde je chtěla nějak připnout, aby jí neposedně nepoletovali po zádech. Pak ale usykla, bolest nebyla úplně pryč. Angel rychle vstal, rukama jí přejel po jejích rukou a vzal do rukou vlasy, chvíli si s nimi hrál a než se nadála, měla je spletené do dlouhého blonďatého copu. Vzala jeho ruce do svých a místo díku je jemně políbila, pak si stoupla na špičky, políbila ho na tvář a chtěla odejít, ale držel ji za ruku, znovu si ji přitáhl k sobě, začal ji líbat.

„Musím jít.“ Snažila se říci mezi polibky.
„Já vím, ale chci, abys tu zůstala.“ Zavrněl na ni obvyklou prosbu, se kterou málokdy uspěl.
I když, nebyla-li schůzka nezbytná, posunula ji, aby mohla být ještě s ním, ale teď to nebylo možné. Vykroutila se z jeho sevření, znovu ho políbila na tvář, ale tentokrát ji nechal odejít.
Když dorazila do kanceláře, návštěvník k ní byl zády. Zdvořile ho pozdravila a omluvila se za zpoždění.
Jak slyšel její hlas, vstal. V tu chvíli hleděla do tváře asi pětadvacetiletému vysokému muži. Měl blonďaté vlasy, jemné rysy a modré oči, ve kterých se na chvíli ztratila, než znovu převzala kontrolu.
„Jsem Buffy Summersová.“ Prohodila a podala mu ruku. Jemně ji stiskl, podle pohybů hned poznala, že jde o Angličany, na ty už měla vycvičené smysly.
„Jsem David Robins.“ Představil se jí na oplátku.
„Proč jste k nám přišel, máte nějaký problém?“ Začala jako obvykle a posadila se, on se taky posadil, zatvářil se bezradně.
„Já nevím.“ Odůvodnil to, ale nic tím neobjasnil.
Buffy: „Promiňte, vy nevíte, proč jste přišel?“
David: „Ne, prostě jsem šel z oběda a najednou jsem se tu objevil.“
Buffy: „Jen tak? Kdo vám o nás řekl?“
David: „Slyšel jsem o vaší firmě z vyprávění, ale nikdy jsem zde nebyl.“
Buffy: „Proč jste chtěl mluvit se mnou?“
David: „Řekl jsem, že chci mluvit s ředitelem a zavedli mě k vám.“
Buffy: „Podivné.“
David: „Dost trapná situace.“
Buffy: „Taky myslím, nevím totiž, jak bych vám mohla pomoci.“
David: „Já to taky nevím.“
Buffy: „Kdo jste říkal, že jste?“
David: „Právě studuji mýty.“
Kolem něj se objevilo zelenomodré světlo, které Buffy viděla ráno v ohni, najednou jí všechno došlo, kouzlo jí ho přivedlo.

Buffy: „Teď je mi jasné, proč tu jste.“
David: „Ano?“
Buffy: „Slyšel jste někdy o upírech?“
David: „Samozřejmě, ale to je jen báchorka.“
Buffy: „A co když vám řeknu, že je to lež?“
David: „Tak vám to neuvěřím, musíte mi podat důkaz.“
Buffy: „Důkaz, žádáte si důkaz? Hned.“
Jen to dořekla, zmáčkla tlačítko na telefonu a přikázala Melisse, aby k ní přivedla Spika.
David zatím mlčel, než Spike přišel.
Spike: „Co si přeješ, mazlíčku?“
Buffy: „Mohl bys prosím panu Robinsovi ukázat, že upíři nejsou báchorka na strašení dětí?“
Spike: „Já ho nechci kousnout.“
Buffy: „Stačí, když mu ukážeš upíří tvář, Spikey.“
Ten ji jako na povel změnil a Davidovi ji ukázal, včetně zubů. Buffy čekala všelicos, ale ne to co udělal, pokrčil rameny a uznal, že upíři mohou existovat. Spike k němu natáhl ruku, představil se mu, Buffy objal a zase odešel.

Buffy: „Už mi věříte?“
David: „Ano, ale jak to souvisí s tím, proč jsem tady.“
Buffy: „Teď přijde má oblíbená část. V každém pokolení je jedna vyvolená, osamocena bude bojovat proti upírům, démonům a silám temnoty. Je to přemožitelka, jediná dívka na světě. Zrozena s nadpřirozenou silou a obratností k boji s upíry. Po celou dobu, co existují upíři, je tu i ona. Když jedna přemožitelka zemře, je povolána další a na její cestě osudem ji provází Pozorovatel, který jí pomáhá a vede.“
David: „Vůbec nic z toho nechápu.“
Buffy: „Je to trochu zdlouhavé, ale ty jsi na konci.“
David: „Já?“
Buffy: „Ano, víš, já jsem ta přemožitelka a ty jsi ten pozorovatel, na světě je jedna přemožitelka ale stovky pozorovatelů, ty teď vyvraždili. Pak jsem našla tebe, musím tě naučit být dobrým pozorovatelem, abys to naučil další a tím chránil přemožitelky.“
David: „Já? Jsem jen student.“
Buffy: „Věříte mi to?“
David: „Všechno, ale proč zrovna já a k čemu jsou ti pozorovatelé.“
Buffy: „Můj pozorovatel mi kdysi řekl ‚Přemožitelka zabíjí, pozorovatel, pozoruje‘ Mýlili jsme se, pozorovatel je pro přemožitelku důležitý. Chrání ji, učí ji, trénuje ji, vyhledává pro ni informace…“
David: „Mám být tvým pozorovatelem?“
Buffy: „Ale kdeže, přemožitelka ho má mít celý život, ale já se jich vzdala, teď se ke mně připlazili, abych jim vychovala následníka.“
David: „Myslel jsem, že jsou mrtví.“
Buffy: „Budu tě učit všemu, co jsi doposud pokládal za báchorky. První co ti řeknu je, že smrt není konec. Včera jsem mluvila s přítelem, který umřel před deseti lety a přikázal mi tě najít. Takže, jsi ochotný se učit, abys dál učil pozorovatele, kteří budou pomáhat přemožitelkám?“
David: „Myslíš, že to je můj úděl?“
Buffy: „Nevím, já ten svůj měla už než jsem chodila, moje děti taky. Tvůj osud je sice už nalajnovaný, ale ty nevíš jak, proto by ses měl rozhodnout.“
David: „Beru to.“
Buffy: „Super. Budeš bydlet u nás, do večera ti všechno zatím vysvětlím.“
David: „Tak tohle je na tak krátkou chvíli příliš.“
Buffy: „Jen počkej až ti představím rodinu.“
David: „Vás je tu takových víc?“
Buffy: „Plnej barák.“
David: „Nemůžu se dočkat.“
Buffy: „Jak to, že jsi mi tak rychle uvěřil?“
David: „Kdysi jsem zkoumal podobné mýty, teď se mi jen potvrdily.“
Buffy: „Ukážu ti tvůj pokoj, večer ti všechny představím a pak ti všechno řeknu.“
David: „Dobře.“

Buffy Davidovi ukázala pokoj, hned mu pár věcí vysvětlila, ale většinu si nechala na později. Pak ho nechala raději o samotě, aby si všechno mohl uspořádat v hlavě a domluvili se, že pro něj večer přijde, asi za dvě hodiny. Vrátila se k Angelovi, ten seděl v křesle a četl si složku jednoho z případů. Hned jak ji cítil, odložil složku a toužebně k ní natáhl ruce, jako dítě po vytoužené hračce. Sedla si mu na klín a nechala se sevřít v pevném objetí. Začal jí rukama putovat po celém těle, ale ruce mu zadržela, nechápavě na ni koukal, vždyť se tak těšil až se vrátí, ale ona mu chtěla něco důležitého říct. Pohodlně se uvelebila, opřela se o něj a chystala se mu povědět podrobnost jejího setkání s Davidem.

„Byl to docela milý kluk, ale podle mě moc mladý.“
„Mladý? Kolik mu je.“
„Asi pětadvacet, byl to Angličan.“
„Jak se ti zdál?“
„No, asi bude učenlivý, bude se snažit.“
„Kdyby tě štval, řekni.“
„Spolehni se.“ Pošeptala mu a konečně mu dovolila ji "přivítat".

Asi za dvě hodiny se rozešli, Angel šel rovnou do SSka, kde na ni měl čekat a Buffy šla pro Davida, který si měl zatím do pokoje přinést nejpotřebnější věci. Když k němu vešla, vybaloval si nějaké věci z tašky, sedla si za něj na postel, vůbec si jí nevšiml, dokud na sebe nepřipoutala pozornost, lekl se jí jako smrtky a vystrašeně si sedl vedle ní.
„Neměla byste mě takhle strašit, nebo žádného pozorovatele mít brzy nebudete.“
„Jdu sice tiše, ale upíři ještě tišeji, musíte si vytrénovat smysly, abyste o nich věděl dřív, než vás zabijí.“
Chopila se raději základních rad už teď, bude to pro ni pak jednoduší, nebo v to aspoň doufala.
„Zabijí?“
„Při nejlepším vám zlomí vaz, v horším případě vám vysají všechnu krev a v tom nejhorším z vás udělají upíra.“
Vysvětlovala mu klidně a jen pobaveně sledovala jeho obličej, který pomalu bledl.
„Jak ze mě udělají upíra? Kousnou mě?“
„Ne, tak je to jenom ve filmu. Ne, když jste v ohrožení života a napijete se krve upíra.“
„Nechutné.“
„Ale účinné, někdo to přímo vyhledává, touží být nesmrtelný.“
„Jaká je v tom ta stinná stránka?“
„Stinná? Všechno. Jste sice nesmrtelný, ale musíte se živit krví, a ve vás hnízdí démon. Upír je něco hnusného, zákeřného, sadistického, není v něm kouska citu. Pokud se člověk stane upírem, většinou v něm nezůstane ani částečka jeho původní osobnosti.“
„Takže v tom klad není?“
„Zkuste se zeptat upíra, uvidíte, co vám řekne.“
„To mám jít na hřbitov?“
„Ne, pojďte se mnou, pár vám jich představím.“
„Nemáte je zabíjet?“ Zeptal se dost nechápavě, Buffy se musela usmát, vstala a naznačila že má jít s ní.

Vešli do SSka, Buffy se zdálo divné, že tam jsou všichni, krom Willow a Alexe, kteří se s nimi tady moc nestýkali a Nellie která jako obvykle malovala. Jen vešli, všichni k ní obrátili zraky. Zhluboka se nadechla a pustila se do představování. Prvně šla ke křeslům.
„Tak, Davide tady vpravo je Lorne, moc si před ním neprozpěvuj. A hlavně před ním nebuď násilnický.“
Jako prvního mu představila Lorna, David k němu šel a potřásl mu rukou. Buffy potom šla k první sedačce, kde seděli Dawn se Spikem.
„Myslím, že Spika už znáš a vedle něj je Dawn, moje sestra.“
„Těší mě, vy jste ten upír?“
„Jeden z nich.“ Odpovídal mu s úsměvem na rtech, těšil se na čerstvé masíčko, do kterého bude moci rýpat.
Buffy přejela pohledem zbytek místnosti, zbývali jí už jen tři lidé, kteří byli v pokoji. Angela si nechala na konec, proto se vrátila k Melisse a Connorovi.
„Tady sedí Connor a Melissa, ti jsou normální.“
„Jo normální, to na nás sedí.“ Rýpnul si Connor.
„Dobře, tak úplně normální nejsou, ale víc než ostatní. A pro vás pro všechny, tohle je David Robins, budeme ho s Nellie připravovat jako pozorovatele.“
„Super, viděla ho už Nel? Ta nebude moc nadšená.“ Spike si zase rýpnul.
Buffy: „Neviděla, ale myslím, že bych ji měla zavolat.“
Angel: „To bys měla.“
Buffy: „Jo, Davide, to je Angel můj manžel.“
Angel: „Skoro deset let manželství dělá svoje, zapomíná na mě.“
Buffy: „Ale miláčku, copak neznáš pořekadlo, to nejlepší na konec?“
Buffy si sedla vedle Angela a Davidovi nabídla křeslo.
Connor: „Mami, zavolej Nellie, jestli jí to brzy neřekneme, postupně nás všechny zabije.“
Buffy: „Ještě na to není vhodná doba.“
Connor: „Mami, ty bys nebyla naštvaná?“
Buffy: „Jo byla, máš pravdu. Hned ji zavolám.“
Angel: „Co Angelina?“
Buffy: „Až dorazí, dnes to ale nevypadá, má moc práce.“
Connor: „Tati jsem mimo já nebo máma?“
Buffy: „Myslím že já hochu.“
Angel: „Nemůžeš ale o matce říkat, že je mimo.“
Connor: „Jak se to řekne slušně? Maminka je trochu mimo, protože všichni z naší rodiny nesnáší Angličany.“
David: „Rodiny?“
Dawn: „Já proti Anglánům nic nemám.“
Buffy: „Černá ovce rodiny.“
Dawn: „Jsem starší.“
Buffy: „A náležitě toho využíváš, co?“
Dawn: „Aspoň nějaká výhoda.“
Buffy: „Začínám mít pocit, že David brzy uteče.“
Connor: „Ale mami, vždyť kdo tě pozná, zamiluje si tě.“
Buffy: „Nemusíš mi nadbíhat.“
David: „Promiňte, nějak mi stále nedochází to s tou rodinou.“
Angel: „To je přece jednoduché. Všichni jsou tu příbuzní.“
David: „Jak to?“
Angel: „No, Connor je náš syn, Melissa jeho žena, Dawn sestra Buffy Spike její muž a Lorne se něco jako stařešina rodu.“
Lorne: „Jsi starší než já, skoro všichni jste tu starší než já.“
Buffy: „Ano, přiznávám, mezi mnou a Angelem je jistý věkový rozdíl.“
Spike: „Zanedbatelný.“
Buffy: „Ty máš co říkat Spikey, Dawn je starší než mi všichni tady dohromady.“
David: „Promiňte, mám tu stále problém s tou rodinou. Váš syn je stejně starý jako vy.“
Connor: „Říkám, je super mít tak hezkou matku.“
Angel: „Není hezká, je krásná.“
Buffy: „Ticho. Davide, nikdo tu není tak starý jak vypadá. Dawn je tu déle než vesmír, prostě odjakživa, Spikovi je myslím kolem 160 Connorovi by mělo být dvacet, Angelovi je 300.“
David: „Stále to ale nevychází, musela byste ho mít tak v šesti letech.“
„No… Connor není přece tak starý.“ David se právě dotkl slabého místa, Connor přece její syn vůbec nebyl.
Connor: „Moje pravá matka zemřela při porodu, pak si Angel vzal Buffy.“
„Connor se narodil, když jsem s Angelem…“ Buffy se do toho zase zamotávala, naštěstí ji vysvobodil Angel.
„Když jsem Buffy opustil.“ Doplnil ji a tím ji z toho vymanil.
David: „Stejně jste všichni nějak staří.“
Melissa: „Upíři, nesmrtelnost.“
David: „Upíři? Všichni jste upíři?“
Dawn: „Ne! Já jsem Klíč, to je rozdíl neživím se krví.“
Angel: „Já jsem upír.“
Spike: „Já taky.“
Connor: „Moji rodiče jsou upíři, ale já ne.“
Buffy: „Já byla upírem jen chvilku.“
Lorne: „Já jsem jenom Krevlorneswath.“
David: „Už je mi to skoro jasný, kromě té části s přemožitelkou.“
Buffy: „To jsem prosím já.“
Angel: „Asi myslí to, že žiješ s upírem.“
Buffy: „Co je na tom divného?“
David: „Vždyť jste mi říkala, že jsou to krvelačné zrůdy bez citů.“
Angel: „To je pravda.“
Buffy: „Výjimky potvrzují pravidlo.“
David: „Výjimky?“
Buffy: „Tihle dva jsou beránci, neublížili by živé duši.“
Spike: „Jenom mrtvým a nemrtvým.“
David: „Jak ale může přemožitelka žít s upírem?“
Angel: „No, má to i svá úskalí.“
Buffy: „Jaká?“
Spike: „Často se dusí.“
Buffy: „Spiku, tohle se neříká.“
Spike: „Sorry a co ještě nesmím říkat? To o tvém krku?“
David: „Krku?“
Spike: „Jen ať vám ho ukáže.“
Buffy: „Ne, tahle diskuse se mi vůbec nelíbí.“
Angel: „Mě taky ne, Spiku sklapni.“
Spike: „Ne, jen ať mu ukáže, co znamená mít za manžela upíra.“
Connor: „Není to nic tak hrozného.“
Buffy: „Ne, je to soukromá věc.“
Angel: „Která by se neměla vůbec vytahovat.“
Spike: „Jen řekni Angele, jak chutná její krev?“
„Ticho, jestli o to Spike tak stojí…“ Vykřikla Buffy, vstala, šla k Davidovi, odhrnula si vlasy a na krku se jí odhalily dvě malé jizvičky.
Buffy: „Doufám, že ti to stačí Spiku, jestli máš ještě nějaké požadavky…“
David: „Váš manžel vám pije krev?“
Connor: „Jo, posledních patnáct let.“
David: „Panebože, kam jsem to…“
Buffy: „Ne, Connor to myslel metaforicky. Samozřejmě mi krev nepije. Bylo to jen třikrát. Třikrát mě kousl upír. A třikrát jsem to přežila.“
Dawn: „Moje oblíbená část, je to strašně romantický.“
Buffy: „To jistě. Dovolila jsem Angelovi, aby se napil mojí krve, protože by jinak umřel.“
David: „Už to chápu.“
Buffy: „Ti zbylí dva byli Pán a Drákula.“
David: „Tak to je už přehnané, nechcete mi doufám tvrdit, že Drákula žije.“
Buffy: „Ne, zabili jsme ho.“
Angel: „To bylo skvělé, byla jsi úžasná.“
Buffy: „Stále se nás bojíte, Davide?“
David: „Ne, ale stejně nechápu tu výjimku.“
Spike: „Máme něco víc než jiní upíři.“
Buffy: „Duše.“
David: „Myslel jsem, že tu upíři nemají.“
Angel: „Proto říkala, že máme něco víc než jiní upíři.“
Spike: „Jasně, jsme dvojka kluků s duší, založíme skupinu.“
Angel: „Dřív tě asi zabiju.“
Buffy: „Angele, máme hosta, nemůžeš Spika mlátit.“
Spike: „Včera si taky bouchl, proč ne dnes.“
Buffy: „Protože to nebylo tam kde to budu muset uklízet. Nezapomeňte na hrozbu pánvičky.“
Spike: „Jo, tak to bolí.“
Connor: „Mami, sestřička.“
„Ano, Ano.“ Přitakala, zavřela oči a sklonila hlavu. Pak ji zase zvedla a usmála se.
Buffy: „Přijde, jen něco dodělá.“
Angel: „Nemaluje?“
Buffy: „Ale jistě že ano, ale přijde až za chvíli.“
David: „Kdo?“
Buffy: „Naše dcera, budu vás učit společně s ní. Vy pozorovatel, ona přemožitelka. Nebudete ale jejím pozorovatelem, tím jsem teď já.“

Do pokoje vběhla Nellie, její ateliér byl k SSku blízko, tak jí to netrvalo dlouho.
Nellie: „Jsem tu, je to důležité.“
Buffy vstala, šla k Nellie.
„To je David Robins, pozorovatel.“ Řekla jí, zbytek už mohla Nellie říci sama, Buffy se znovu posadila.
David vstal a podal Nellie pravici.
„David Robins. Pro vás jen David.“
„Nellie Summersová. Pro všechny Nel.“ Odpověděla mu, pak se posadila do svého křesla vedle rodičů.
Buffy: „Tak to máme za sebou.“
Nellie: „Já myslela že nemám mít pozorovatele a není nějak mladý?“
Spike: „Řekla sedmiletá dívka.“
Buffy: „Není tvůj pozorovatel, všechny zabili a Wesley mi přikázal naučit nového všemu co by měl umět.“
Nellie: „Angličan?“
Buffy: „Ten přízvuk není tak strašný.“
Nellie: „To znamená, že bude cvičit s námi?“
Buffy: „Občas, nepotřebuje umět tolik co přemožitelka.“
Nellie: „Proč já nejsem pozorovatel.“
Buffy: „Protože jsi moje dcera, holčičko.“
Nellie: „Pozorovatel to má jednoduší.“
Buffy: „Vážně? Já se divím, že se mnou Giles vydržel, pozorovatel je za přemožitelku zodpovědný.“
Nellie: „Stejně raději bojuju než se hrabu v knížkách.“
Angel: „Pravá dcera své matky.“
Buffy: „To mi připomíná… Angelino!“

Proti nim se objevilo žlutočervené světlo. Pak i Angelina v bílém obřadním rouchu, které musela povinně nosit.
Angie: „Mami, dnes je svátek, musím tam být.“
Buffy: „Promiň, holčičko, Brian to chvilku zvládne.“
David: „Jsem David Robins.“
Angie: „Angelina Jane Summersová a nejmenuji se podle té herečky.“
Buffy: „Teď můžeš jít Angelino, že se Brianovi omlouvám.“
Angie: „Jistě, až skončí svátky, přijdu. Tak za dva tři měsíce.“
Buffy: „Budeme tě s Angelem čekat.“
Angie: „Ukaž panu Robinsovi oko verité absoloue.“
Angie zmizela za obvyklé světelné show.
David: „Další vaše dcera?“
Buffy: „Nejstarší dcera.“
David: „Co to bylo za světlo?“
Buffy: „Přemístila se k nám z dimenze kultu Wicca.“
David: „Čarodějka?“
Buffy: „Dá se to tak říct.“
David: „Který stupeň?“
Buffy: „Na ni se to nevztahuje, dávno. Je kněžka.“
David: „Kněžka kultu Wicca?“
Buffy: „Neřekla jsem to teď?“
David: „Má přístup ke kouzlům na věčné mládí, ovládání času prostoru, myšlenek.“
Angel: „To uměla už jako malá.“
David: „Ona nám četla myšlenky?“
Angel: „Mě ne, vám ano.“
David: „Co viděla?“
Buffy: „To se brzy dozvíme. Connore, prosím přines oko, je položená v ložnici ve stolku.“
Connor: „U tebe?“
Buffy: „Ano, vedle dveří do šatny.“
David: „Jaké oko?“
Angel: „To se brzy dozvíte. Miláčku, už jsem myslel, že si to ani neověříš po tom incidentu s Danem.“
Buffy: „Důvěřuj ale…“
Pak už doběhl Connor, držel malou kouli velikosti jeho ruky, podal ji Buffy.
Angel: „Měli bychom ji zkontrolovat.“
Buffy: „Dobře, nějaká otázka. Hm…. Nic mě nenapadá.“
Spike: „Tak se už zeptej!“
Buffy: „Dobře, moje sestra se jmenuje Dawn.“
Koule v jejích rukách změnila barvu na kouřově modrou.
Angel: „Špatná otázka.“
Buffy: „Matka se jmenuje Joyce.“
Koule jasně zčervenala.
„Je v pořádku, ještě ty.“ Konstatovala Buffy a kouli ještě předala Angelovi.
„Můj syn se jmenuje Connor.“ Koule se zbarvila modře.
„Nerad mlátím Spika.“ Koule se zbarvila do zelena s nádechem kouře.
„Super, funguje. Davide!“ Kouli mu předala, zůstala stát proti němu.
„Vaše jméno?“
„David Robins.“ Koule získala zelenou barvu.
„Řekněte lež.“
„Myslím si, že vaše recepční je likvidátor.“ Koule celá zčernala.
„To je jednoduché, zelená pravda, černá lež. Jste člověk? Odpovězte celou větou.“
„Jsem člověk.“ Koule zezelenala.
„Stýkal jste se dosud vědomě s démony?“
„Nestýkal.“ Koule znovu zezelenala.
„Uzavíral jste s někým podezřelé smlouvy?“
„Ne.“ Koule zčernala.
„Jaké smlouvy jste uzavřel?“
„S jednou bankou, úroky byly lichvářské.“ Koule zezelenala.
„Proč jste přišel?“
„Nevím, řekli mi to až tady.“ Koule stále zůstala zelená.
„Myslíš si, že Buffy je sexy.“ Zařval na něj Spike.
David: „Musím odpovídat?“
Spike: „Samozřejmě.“
David: „Ne.“ Koule celá zčernala.
„Ano.“ Opravil se a koule zářivě zezelenala.
Všichni se podívali na Angela, ten změnil tvář na upíří, všichni čekali co udělá, nikdo se ani nepoohnul, jen Buffy k němu přiběhla aby ho uklidnila, něco mu pošeptala, slyšel to i Spike, usmál se tomu. Buffy se snažila Angela uklidnit, vložila mu ruce do těch jeho, křečovitě jí je svíral. Políbila ho a on zase změnil tvář na lidskou, pustil jí ruce, přejela mu po znovu lidské tváři, znovu něco pošeptala, už se uklidnil. Vstala a vrátila se k Davidovi.

Spike: „Poslyš, chlape, měl bys uvažovat o kurzu sebeovládání. Davide máš štěstí, že tě neroztrhal.“
David: „Myslel jsem, že neublíží živé duši.“
Connor: „U Buffy dělá výjimku.“
Spike: „Ale můžeš být klidný Angele, každej chlap, který kdy Buffy viděl si myslí že je sexy.“
Buffy: „Spikey, nepruď.“
David: „Omlouvám se já…“
Angel: „To já se vám omlouvám, občas se hůř ovládám.“
Spike: „Všimli jsme si.“
Melissa: „Spiku, neotravuj.“
Buffy: „Kolik je?“
Connor: „Bude jedenáct.“
Buffy: „Máme ještě čas.“
David: „Čeká mě ještě nějaké překvapení?“
Buffy: „Vlkodlak.“
David: „Ne, tak to už si ze mě děláte legraci.“
Buffy: „Vážně, studovali jsme spolu na střední.“
David: „Koho jste v té třídě ještě měli?“
Buffy: „Pár zombie, upírů, čarodějku, loutku…“
David: „Dobře, dobře, nic jsem neřekl.“
Melissa: „Buffy? Angie se něco stalo?“
Buffy: „Ne, nic neříkala, zdála se ti jiná?“
Melissa: „Taková smutná, vždycky byla tak milá.“
Buffy: „To ty svátky, je to pro ni vyčerpávající.“
Connor: „Neboj Mel, sestřička to zvládne, je to přece genius.“
Angel: „Vždyť je to taky moje a Buffyina dcera, nemůže být blbá.“
Buffy: „Naštěstí mají tohle holky po tobě, kdyby byly po mě, nevyvázli by z toho tak lehce.“
Angel: „Nikdo z toho nevyvázneme živí.“
David: „Cože? Vy zabíjíte svoje děti?“
Buffy: „Panebože ne! On citoval jednoho filosofa, neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí.“
Connor: „Nebojte, na to si brzy zvyknete.“
Buffy: „Jednou je nikdy, dvakrát je zvyk.“
David: „To bych si už měl zvyknout, ne?“
Spike: „Neboj, časem ti to ani nepřijde. My už si jich ani nevšímáme, oni dva si spolu slovíčkaří a my mluvíme o vážných věcech.“
Buffy: „A není to krásný?“
Spike: „A Buffy řeší všechny hádky.“
Buffy: „Pánvička je můj přítel.“
Angel: „A můj nepřítel.“
Spike: „Nemáš si brát za manželku přemožitelku, ta tě zmlátí. Já mám tu lepší sestru, krásnou jemnou Dawn.“
Buffy: „Pch, Spikey to si s tebou ještě vyřídím.“
Dawn: „Musí přece chválit svoji ženu, proč chválit cizí.“
Angel: „Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl.“
Spike: „Jo, Angelusi ty a tvoje filosofování.“
Angel: „Neříkej to!“
Spike: „Promiň, špatně se vyrovnáváš se svou stinnou stránkou viď? Jsi jako doktor Jekyll a pan Hyde.“
Buffy: „A ty jsi jako frankensteinovo monstrum, hora keců a mozek žádný.“

Angel se na něj vítězoslavně usmál a Spike mu řekl potichu, aby to slyšel jen on: „Ještě jsme neskončili hochu.“ Měl ale smůlu, slyšela ho i Buffy.
Buffy: „Opovaž se Spiku, v domě se prát nebudete, leda v tělocvičně a nechci tam žádnou krev.“v Spike: „Chudáčku Angele, musí se za tebe prát tvoje žena.“
Buffy: „Rozmyslela jsem se, zmlať ho, klidně tady.“
Dawn: „Buffy!“
Buffy: „Co je? Tak si ho hlídej, nebo…“
Spike: „Nebo do mě zarazíš kolík, tom už je starý.“
Buffy: „Ale furt to funguje. Máš ale štěstí, že se mi to nechce uklízet.“
David: „Na to jsem se vás chtěl zeptat, jak lze zabít upíra?“
Buffy: „Sluneční světlo, kolík do srdce, useknou hlavu, to je moje nejoblíbenější, dřevěnou kulkou, ale to se už nedělá a svěcená voda. To je myslím všechno, ne?“
Angel: „ještě svěcená hostie miláčku, pamatuješ na Drákulu?“
Buffy: „Jo, tomu se pěkně čoudilo z pusy.“
David: „A co ho třeba udusit?“
Buffy: „Můžete to zkusit, ale dlouho nepřežijete, upíři nedýchají, nemají puls a neodráží se v zrcadle.“
Angel: „A nelze jim číst myšlenky.“
Buffy: „V některých případech ano, ale to je složité.“
David: „A co krev?“
Buffy: „Myslíte vyhladovět ho?“
Angel: „To bych vám neradil, upír je nebezpečný sám o sobě a hladový je ještě horší.“
Connor: „Mami, bude půlnoc.“
Buffy: „Musíme jít, ale brzy se vrátíme.“
Connor: „Pozdravujte Angie.“
Buffy: „Samozřejmě.“
Oba vstali, Buffy se na všechny usmála, rozloučili se a odešli do ložnice.

Connor: „Dnešek byl fakt pernej, Spiku ty jsi vůl.“
Spike: „Sorry, nemohl jsem si pomoci.“
Connor: „Nemůžeme si dovolit přehmaty. Dneska jsi zašel hodně daleko.“
Spike: „V čem?“
Connor: „Přece víš, Angelus a to kousnutí.“
Spike: „Přeháníš, je na to pyšná.“
Connor: „Má z Angeluse strach.“
Spike: „Nemá, miluje ho.“
Lorne: „Myslím, že Spike má pravdu Connore, nepřehnal to. Ale bylo to na hraně, příště by ses měl klidnit.“
Connor: „Jo a co pak uděláme, až se zase něco stane? Řekneme ‚Oh, my jsme nevěděli?“
Melissa: „Uklidni se Connore, bylo to v pohodě.“
Connor se znovu nadechoval, že něco řekne.
Melissa: „My to víme, ona to přece zvládne, už je v pohodě, kdyby se něco dělo, Angel by nám řekl.“
Connor: „Tím si právě nejsem jistý. Byla zraněná a jistě to neměla z hlídky.“
Spike: „Počkej, to jako myslíš že znovu…“
Connor: „Nevím, ale všiml jsem si, že má zranění na boku.“
Spike: „Nic jsem neviděl, ani krev.“
Connor: „Měla to už zhojené, ale bolelo jí to, bolest jí ochromovala pravou ruku.“
Melissa: „To je paranoia, měla ruku v pořádku.“
Connor: „Ne, jak jí Angel stiskl ruce, tak ji to bolelo.“
David: „To by bolelo každého, málem jí ty ruce rozdrtil.“
Connor: „Právě že ne, viděl jsem už několikrát, jak jí takhle drží ruce, ale nikdy ji to nebolelo.“
Melissa: „Příliš ji pozoruješ.“
Connor: „Je to moje matka Mel.“
Nellie: „A taky jednou způsobíš její smrt.“
Melissa: „Kde ses tu vzala Nel? Neviděli jsme tě přijít.“
Nellie: „To jsem měla v úmyslu, ale nebojte, zase odcházím.“
Nellie znovu odešla, David za ní nevěřícně koukal.

David: „Z té holky mě nasakuje husí kůže.“
Spike: „Celý Angel, až na ty květiny.“
Connor: „Co tím myslela?“
Melissa: „Ale nic, jen to tak plácla.“
Connor: „Nellie jen tak něco neplácá, jsme rádi, když z ní vytlučeme kloudnou větu.“
Spike: „To říkám, celý Angel.“
„Spiku?“ Spike zvedl hlavu směrem k Lornovi. „Drž hubu.“ Uzemnil ho Lorne, Spike se zaklonil, založil ruce v protestujícím gestu a mlčel.
Dawn: „Podle mě je to všechno v pohodě.“
Melissa: „Zdá se mi naopak šťastná, taková živější.“
Dawn: „No, včera se s Angelem pohádali, tak si to zase trochu okořenili.“
Melissa: „Tak to už chápu.“
Dawn: „Stejně bych s ním ale nevydržela, já dostala toho lepšího s duší.“
Melissa: „Ona by s nikým jiným taky nevydržela.“
Dawn: „A on s ní taky ne.“
Spike: „Já to říkal vždycky, ona potřebuje v chlapovi monstrum.“
David: „Myslím že to, že ji kousnul není zrovna důkaz lásky.“
Dawn: „To vy nemůžete pochopit, zachránila mu život. Klidně by i zemřela, jen aby to přežil.“
David: „Když ji miluje, jak to mohl udělat?“
Spike: „Neudělal to dobrovolně, přinutila ho.“
Melissa: „Podruhé ale ne.“
Spike: „To je pravda, ale stejně nechápu, jak to dokázala.“
Melissa: „Já mám z Angeluse strach a to jsem o něm slyšela jen vyprávět.“
Spike: „Máš proč, kdybys ho potkala, byl bych si jist, že by to byl nejhorší okamžik tvého života. On není ani trochu Angel, to jenom Buffy ho v něm vidí. Angelus je stvůra, která zabije kohokoli a bez jakýchkoli výčitek. Samozřejmě, kromě jednoho člověka, Buffy.“
Melissa: „Běhá mi z toho mráz po zádech, když si představím, že může kdykoli…“
Spike: „Teď už ne. Angelus je teď součástí Angela a ten ho občas trochu pustí ze řetězu. Třeba jako dnes, to byla naprosto učebnicová ukázka.“
Melissa: „A proč tolik nadělá kvůli Drákulovi?“
Spike: „Protože Drákula se z ní napil, i když viděl, že patří někomu jinému, Angelovi.“
Melissa: „Patří?“
Spike: „Když upír někoho kousne, znamená to pro něj věčné spojení s tím člověkem a jiný upír se ho už nesmí dotknout, patří tmu, kdo ho kousnul jako první.“
Melissa: „To je morbidní.“
Spike: „Není, upíři mají určitá pravidla, která dodržují. Hlavní je to o vlastnictví a druhé, že upír nezabije upíra.“
Melissa: „Jsou to gentlemani od krve.“
Spike: „Dá se to tak říct.“
David: „To je přece hrozný.“
Connor: „Není, proč by bylo.“
David: „Ví tohle všechno přemožitelka?“
Spike: „Samozřejmě, je pyšná, že Angelovi patří.“
Dawn: „Ti dva by bez sebe nemohli žít.“
Melissa: „A Angel Buffy patří?“
Spike: „Těžko, pochybuji, že by se napila jeho krve, když byla upírka.“
„Takže by ji mohl kdykoli opustit, ale ona jeho ne?“ Dawn z toho vyvodila závěr, nastala trapná chvíle ticha.
„A co je tohle ve skutečnosti za firmu?“ Chvíli ticha přerušil až David.
Connor: „Detektivní firma.“
David: „To máte v registru, ale co jste opravdu?“
Connor: „Řešíme případy problémů s upíry a démony. A kontrolujeme jejich stavy.“
David: „To jste mi mohl říct rovnou.“
Spike: „Takhle to bylo zajímavější, ne?“
Melissa: „Ne.“
Za nimi se už objevili Angel s Buffy. Angel nesl Buffy v náruči, ona se na něj usmívala a něco si spolu šeptali.

Connor: „Děje se něco?“
Angel: „Mělo by?“
Dawn: „No, vždycky když tohle děláš, něco se děje.“
„To je ale sprosté od vás, do starých rodičů se navážet.“ Odfrknul si ironicky Angel.
„Oni totiž nevědí jaký pocit je, držet ji v náruči.“ Pošeptal si Spike, slyšel ho hlavně Angel a Buffy.
Angel: „Jak ty to můžeš vědět?“
Spike: „No, Buffy byla trochu mimo tak jsem ji musel nést.“
Buffy: „Kdy?“
Spike: „Když ses opila.“
Buffy: „Promiň. Alkohol mi opravdu nedělá dobře.“
Spike: „Nemůžu říci, že by mi to vadilo.“
Dawn: „Spikey!“
Spike: „Ale Dawn je lepší.“
Buffy: „O tom bych si nedovolila pochybovat, vždyť je z mojí krve.“
Dawn: „Sestřičko, nemáš ty náhodou přehnané sebevědomí?“v Buffy: „Jsem nad zemí.“
Spike: „Všimli jsme si.“
Angel: „Máš štěstí, Spiku.“
Spike: „Sis ji mohl zachraňovat sám.“
Angel: „Děkuju, Spiku.“
Spike: „Nikdy bych nevěřil, že to řekneš.“
Angel: „Taky to bylo na dlouhou dobu naposled.“
Angel už došel k pohovce, položil Buffy a sedl si vedle ní. Buffy se hned přesunula a pohodlně se mu uvelebila na klíně.
Connor: „Co říkala Angie?“
Buffy: „Nic důležitého, jen jsme si povídali.“
Melissa: „Byla tu Nellie, nestalo se jí něco?“
Buffy: „O ničem nevím, co vám řekla?“
Melissa: „To… to bych nerada opakovala.“
Connor: „Že kvůli mně zemřeš.“
Buffy: „Opravdu?“
Dawn: „Vypadala trošku mimo.“

Buffy zavřela oči, nic se nedělo. Pak je ale otevřela, vstala a šla do rohu pokoje. Tam se opřela o zeď, předklonila se a zavřela oči. Chvíli se vůbec nehýbala, pak se ale skácela k zemi a držela se za hlavu. Angel k ní hned běžel, sedl si vedle ní a objal ji.
„Snažila se proti mně blokovat, je silná.“ Šeptala mu.
„Překonala jsi to?“
„Jo, tak dobrá ještě není, musím za ní.“
„Zvládneš to?“
„Nevím, půjdeš se mnou?“
„Pokud to chceš.“ Jejich rozmluva proběhla tiše, ale pak vstali a chystali se odejít k Nellie.
„Kam jdete?“ Ptal se Connor, když si všiml, jak Buffy vypadá.
„Jdeme si zahrát na hodnýho a zlýho rodiče.“ Odpověděla mu Buffy a snažila se o úsměv. Oba odešli, všichni přemýšleli, co to právě viděli.
Spike: „Tak tohle mi už připadá divný.“
Melissa: „Slyšel jsi co říkali?“
Spike: „Buffy se snažila spojit s Nel, ale ona se ji snažila blokovat.“
Connor: „Proč by to dělala?“
Spike: „Možností je spoustu, ale asi už se lepší, protože ji to dost vyčerpalo.“
Dawn: „Jak moc?“
Spike: „Požádala Angela o pomoc.“
Connor: „Tak to je asi vážné.“
David: „Proč?“
Spike: „Angel není ten typ rodiče, který děti vychovává, ten s nimi spíš diskutuje. A ještě k tomu, ho nikdy nežádá o pomoc, vždycky je to nedobrovolný.“
Connor: „Pitomá přemožitelská hrdost!“
Melissa: „Klid, začínáš z toho být labilní.“
Spike: „Hele, dokud si vážně nestěžuje, jsme v pohodě.“

Angel dovedl Buffy do Neliina ateliéru, ta stála zamyšlená u obrazu a málem si jich nevšimla, pak se ale ohnala pěstí, naštěstí už ne štětcem.
Nellie: „Mami, nečekala jsem tě.“
Buffy: „Věděla jsi moc dobře, že sem jdu, zkoušela jsi mě zablokovat.“
Nellie: „Vyšla jsem ze cviku.“
Buffy: „Víš proč to spojení máme?“
Nellie: „Abys mě měla stále na očích?“
Buffy: „Abych věděla, jestli jsi v pořádku.“
Nellie: „Proč ty blokovat můžeš a já ne?“
Buffy: „Protože to není pro moji ale tvou bezpečnost.“
Nellie: „Bezpečnost?“
Buffy: „Angele, prosím nech nás chvíli samotné.“
Angel: „Dobře, pak mě zavolej.“
Buffy: „Spolehni se.“
Angel vyšel ze dveří, Nellie si sedla na sedačku a vedle ní i Buffy.
Buffy: „Bylo to od tebe nezodpovědné, spoléhala jsem se na tebe, že to s Dannym vyřešíš.“
Nellie: „Jsem blízko.“
Buffy: „To znamená, že víš něco nového?“
Nellie: „Je to v pohodě.“
Buffy: „Jak to?“
Nellie: „Tím, že jsem přišla, jsem to změnila, nenarodí se. Síly to tak zařídily, protože tebe a Angela potřebují.“
Buffy: „Tak proč jsi o tom říkala Connorovi, domluvily jsme se, že jim o tom neřekneme.“
Nellie: „Musela jsem, stále si o tebe dělá starosti, obskakuje tě a přitom jsi kvůli němu umřela.“
Buffy: „Tak mi teď něco slíbíš, ano?“
Nellie: „Co?“
Buffy: „Že už se k tomu nebudeš vracet, jsi s námi, teď máš novou šanci.“
Nellie: „Dobře, ale ještě jedna věc.“
Buffy: „Ano?“
Nellie: „Dej si pozor na toho Davida.“
Buffy: „Prošel testem s koulí.“
Nellie: „Jenže v budoucnosti nebyl.“
Buffy: „Dám si na něj pozor.“
Nellie: „Zítra za svítání?“
Buffy: „Určitě, musíme Davida zacvičit.“
Nellie: „Já taky?“
Buffy: „Ne, ty si budeš cvičit boj s mečem. Já se postarám o Davida.“
Nellie: „Super, meče miluju.“
Buffy: „Já vím, já taky.“
Nellie: „Můžeš už zavolat Angela, ať si nedělá starosti.“
Buffy vstala a přešla k telefonu, řekla pár krátkých vět Nikole a zase zavěsila.
Buffy: „Půjdu, ty se zatím měj.“
Nellie: „Dobře.“
Buffy: „Ještě něco, zkus být na Connora milá.“
Nellie: „Musím?“
Buffy: „Udělej to pro mě.“
Nellie: „Dobře, když si to přeješ.“
Buffy vyšla z místnosti, Nellie stále seděla na sedačce a přemýšlela, pak se zvedla a šla do SSka.

Zrovna si povídali, nebo spíš pomlouvali Nikolu. Všichni jsou tady přesvědčení, že je to teroristka, nebo špiónka, když vešla Nellie.
Dawn: „Nel, že se taky ukážeš, kde je sestřička a bručoun?“
Nellie: „Šli spát.“
Spike: „Jo tak to jsou úplně v pohodě.“
Melissa: „Prej ti šli nadat.“
Nellie: „Ne, jen jsme diskutovali. Musím si zvykat.“
Dawn: „Na co?“
Nellie: „Že se o mě staraj.“
Spike: „Ještě řekni, že se o tebe nestarali, vždyť tě Buffy nechce samotnou málem pustit ani na záchod.“
Nellie: „Byla jsem samostatná.“
Melissa: „Tak to chápu, že si musíš zvykat, jenže chápej jsi takový malý zázrak. Málem o tebe přišli tak si tě musí pěkně pohlídat.“
Nellie: „Já to vím, jsem ráda, že se o mě zase někdo stará.“
Spike: „Bručoun taky?“
Dawn: „Ten se nestará, ten existuje.“
Melissa: „Vždycky musí být jeden, co se stará a jeden, co si s dětmi povídá.“
Spike: „Takže je tam bručoun navíc.“
Melissa: „Spiku nepruď, každej nemůže být vysmátej jako ty.“
Lorne: „Spike mu jenom závidí.“
Dawn: „Bych chtěla vědět co asi, Buffy je neurotička.“
Melissa: „Ale o všechny se tu stará.“
Lorne: „Má to v popisu práce.“
Spike: „Je taková lidumilka, že můžeme být rádi, že nám tu nezaložila útulek pro bezdomovce.“
Nellie: „Akorát s upíry si moc nerozumí.“
Spike: „Ti když ji naštvou, po chvíli ji prosí o smrt.“
Dawn: „Pamatuješ jak dvě hodiny týrala toho v Itálii?“
Spike: „Jo, ten byl na kaši.“
Dawn: „Jo, ta je vždycky uměla potýrat.“
Melissa: „Člověk by to do ní neřekl, taková jemná dívka a co těm chudáčkům dělá.“
Nellie: „Nesmí se dát na první ani druhý dojem, musíš člověka vidět zevnitř, ne jen zvenku.“
Spike: „Já jich už viděl a věř, že zvenku vypadají lépe.“
Nellie: „Víš jak to myslím.“
Spike: „Jasně, však my ji známe.“
Nellie: „Ne, to si jenom myslíte, víte jen slabou část.“
Lorne: „Má pravdu, dokud jsem ji neslyšel zpívat, myslel jsem si, že je úplně jiná.“
Melissa: „Jak ty ji ale můžeš znát, Nel?“
Nellie: „Naše spojení není z její strany přerušené vždy.“
Dawn: „To musí být divný, vědět, co zrovna cítí.“
Nellie: „Raději to vědět nechtěj.“
Spike: „Ty jako cítíš co dělají?“
Nellie: „Jen když zapomene, ale už jsem se to naučila nevnímat.“
Dawn: „To je fakt divný, jako bys jim koukala do ložnice.“
Nellie: „Já jsem nemyslela ložnici, oni jsou v baru.“
Spike: „Takže ložnice ne?“
Nellie: „To na to nezapomíná, díkybohu.“
Melissa: „V baru? Oni taky vytáhnou paty z domu?“
Nellie: „Jsou u Ginny.“
Dawn: „To je ta ztřeštěná upírka?“
Spike: „Ne, je milá.“
Dawn: „Však nic neříkám.“
Melissa: „Nel? Ty vážně víš, co k nám cítí? Třeba když s námi mluví?“
Nellie: „Většinou. Všechny vás bere jako děti, o které se musí postarat. Hlavně Spika, toho neustále omlouvá.“
Spike: „Mám privilegium.“
Melissa: „To má Angel.“
Spike: „Já taky.“
Dawn: „Měla jsi to spojení stále stejné?“
Nellie: „Ne, když jsem byla malá, bylo silnější, teď se začíná vytrácet.“
Melissa: „To je jasné, už se o sebe postaráš sama.“
Spike: „Pamatujete, jak nám Buffy poprvé ukázala Nel jako miminko?“
Melissa: „Byla jako panenka, malinká a strašně zranitelná.“
Lorne: „Stále plakala. Buffy jí zpívala hezké ukolébavky.“
Nellie: „Já si pamatuju jenom, jak se nade mě sklání Angie a Connor. A Buffy s Angelem.“
Melissa: „To si nic jiného nepamatuješ?“
Nellie: „Tak matně, takovou hezkou paní, byla oblečená celá v bílém a kolem ní zářilo bílé světlo, hezky se usmívala.“
Melissa: „Pak jsi ji už neviděla?“
Nellie: „Nikdy, ale myslím, že ji máma dobře znala, bylo to u Sil.“
Lorne: „Kdo to mohl být když kolem ní bylo bílé světlo?“
Spike: „Duch.“
Melissa: „Duch, ale čí duch?“
Connor: „To byla určitě Joyce, máma mi říkala, jak za ní byla.“
Dawn: „Máma?“
Lorne: „Není to tak neobvyklé, vždyť mluví s duchy.“
Dawn: „Ale to jen málokdy.“
Connor: „Častěji než myslíš.“

Hned ráno za svítání se Buffy sešla s Nellie v tělocvičně, Nellie už měla všechno připravené.
„Nechybí nám někdo?“ Nellie se snažila být co nejmíň ironická, i když si vážně nemohla pomoct.
Buffy: „Počkáme, zatím zkusíme telekinezi.“
Jen co to Buffy dořekla, vběhl do dveří David.
Buffy: „Jdete pozdě.“
David: „Zaspal jsem.“
Buffy: „Budete si muset zvyknout, že musíte vstávat před svítáním, máme hodně práce.“
David: „Dobře, můžeme začít.“
Buffy: „Nellie, ta zatím cvič telekinezi, my si osvojíme pár základních pravidel.“
Nellie přikývla a odešla na druhou stranu tělocvičny, byla ale zvědavá, jestli bude Buffy na Davida přísná, nesnášela, když někdo přišel pozdě.
Buffy: „Takže, jako první si musíte zapamatovat, že sice jste jistota a opora přemožitelky, ale jen v teoretické části, málokterý pozorovatel se dokáže sám vypořádat s upírem…“
David: „K čemu jsem tedy tady, neměl bych se učit hledat v knihách?“
Buffy: „Ale přemožitelka nemá s kým trénovat, ten do koho bude mlátit budete vy a vy ji taky budete všemu učit.“
David: „Já ji naučím bojová umění?“
Buffy: „Dá se to tak říct. Pamatujte, hlavně musíte svojí svěřenkyni za každou cenu věřit a musíte se ji snažit poznat.“
David: „Poznat?“
Buffy: „Chápejte, čtrnáctiletá holka se právě dozvěděla, že je přemožitelka upírů, má z toho šoky.“
David: „Musím na ni být mírný?“
Buffy: „Ne, s mírností to nemá nic společného. Chci abyste věděl, že já nikdy s radou nebyla moc zadobře, neuznávala jsem jejich metody, takže vás to budu učit po svém.“
David: „To je jak?“
Buffy: „K osobnějšímu vztahu k vaší svěřenkyni, samozřejmě nemyslím ten co vy, myslím spíše vztah otcovský, nebo nejlepšího přítele, ale i přes to si musíte držet autoritu, přemožitelka vás musí na slovo poslouchat.“
David: „To zní jednoduše.“
Buffy: „Ale není, přemožitelky jsou vzpurné. To vím z vlastní zkušenosti.“
David: „Vy jste poslouchala svého pozorovatele?“
Buffy: „Byl jako můj otec a já chci, abyste jím byl i vy pro svoji svěřenkyni. Nesmíte ji brát jako práci, jako výzvu.“
David: „Výzvu?“
Buffy: „Musíte čekat kdykoli ránu!“
„Cože?“ David to ani nestihl dopovědět a dostal ránu pěstí.
„Au,“ zavzlyknul si a postěžoval.
Buffy: „Jak říkám, čekejte kdykoli odkudkoli ránu.“
David: „Budu si to pamatovat.“
Buffy: „Ještě něco, zapamatujte si pravidlo 3N: Nikdy Nikomu Nevěř.“
David: „Nikomu?“
Buffy: „Ani mě, nemůžete si být nikdy ničím jistý, chápete?“
David: „Myslím že ano, ale proč byste mi lhala zrovna vy?“
Buffy: „Ve světě, do kterého jsem vás uvedla, ve světě démonů, upírů, čarodějek, v tomhle světě není nikdy to, co se zdá. Například moje sestra Dawn. Kolik myslíte že jí je?“
David: „Pětadvacet?“
Buffy: „Je starší než cokoli na světě. Byla tu od vždycky, chápete mě?“
David: „Ne.“
Buffy: „Ona je mystický klíč k dimenzím, který stvořili z mé krve.“
David: „Teď to chápu.“
Buffy: „Teď vám s Nellie, ukážeme ukázku z boje… Nellie!“
Nellie k ní hned přiskočila a za ní letěla dýka, Buffy ji chytila a káravě se na Nellie podívala.
Nellie: „Promiň, zapomněla jsem se.“
Buffy: „Málem jsi trefila Davida.“
„Promiň.“ Řekla s ironickým úsměvem, který Buffy znala od Angela. Jenže Nellie ho tentokrát vyslala směrem k Davidovi. Pak se s Buffy postavily proti sobě. Pustily se do jednoduchého boje zblízka, Buffy měla jasně celou dobu navrch a nakonec Nellie poslala k zemi, David se netvářil nějak zaujatě.
Buffy: „Co na to říkáte?“
David: „Čekal jsem něco lepšího, podle toho, co jsem o vás slyšel.“
„Pch, vám ještě ukážu, jen co přijde….“ Ani to nedořekla a ve dveřích stál Angel.
Hned k němu běžela, skočila mu do náruče, nohy mu obemkla kolem pasu a rukama ho objala kolem krku.
„Ou, čím jsem si to zasloužil?“ Zeptal se jí se smíchem, jen co měl možnost promluvit.
„Stýskalo se mi.“
„Viděli jsme se před hodinou.“
„Strašně dlouhá doba.“ Postěžovala si a zase se mu vpíjela do úst.
„Štěstí, že nedýchám, jinak bys mě zabila.“
„Nelíbí se ti to?“
„Myslím, že máš práci.“ Řekl chladně a podíval se směrem k Davidovi. Buffy se ho pustila a smutně se na něj podívala. „Něco jsem udělala?“
„Ne miláčku.“ Ujistil ji a políbil ji.
„Ukážeme Davidovi boj zblízka?“
„To tě přece nebaví.“
„Ale i to musí umět, ne vždycky může bojovat s upírem s mečem. Kromě tebe.“ Mluvila k němu podezřele chladně.
„Dobře, nejsem proti, víš jak rád s tebou bojuju.“ Přijal nabídku a pokusil se ji políbit, odvrátila od něj ale tvář.

Odstoupili od sebe několik kroků. Zdálo se, jakoby kolem sebe kroužili ale ve skutečnosti se ani jeden nepohnul. Pak Angel zaútočil na Buffy zprava, ta jeho ránu blokovala a druhou rukou ho zespodu praštila do obličeje. Buffy chce hned znovu zaútočit, ale Angel jí ruku zachytil a shodil ji k zemi, Buffy rukou trhla a shodila ho na zem vedle sebe. Než dopadl k zemi, sama už vstávala a chystala se na další ránu, ale Angel jí podkopl nohy. Oba zároveň vstali, znovu kolem sebe pomyslně kroužili. Tentokrát první zaútočila Buffy, Angel její ránu blokoval. Vyměnili si několik ran, ale ani jeden z nich neměl vyloženě navrch, jejich šance na poražení protivníka byly vyrovnané. Pak se Buffy pokusila vysokým kopem zasáhnou Angela do boku, ale on jí nohu chytil a trhnul jí s ní. Tvář se jí zkřivila bolestí, ale bojovala dál a pokusila se o několik dalších výpadů. Angel boj ukončil, když viděl, že je Buffy zraněná. Hned k ní šel aby se jí na nohu podíval.

„Promiň, neublížil jsem ti?“
„Ne, jen jsem kopla tou zlomenou nohou.“
„Promiň.“ Přiblížil se k ní ještě blíž a chtěl ji rukou pohladit po tváři, znovu se od něj ale odvrátila.
Buffy: „Tak co na to říkáte, Davide?“
David: „Ohromující. To bylo něco úžasného.“
Buffy: „Já jsem vám to říkala. A ty Nellie na to ani nemysli.“
Nellie: „Byl to jen návrh.“
Buffy: „To se dělá? Házet po otci mečem?“
Nellie: „Měla jsem jen malou dýku.“
Buffy: „I to stačí.“
Nellie: „Není přece dřevěná.“
Buffy: „Nellie, nehádej se o tom prosím se mnou. Pokud chceš po někom něco házet, budu to já jasné?“
Nellie: „Když ty to vždycky chytneš.“
Buffy: „Měla bys tu telekinezi vylepšit.“
Nellie: „Dobře, nebudu po nikom házet dýky.“
Buffy: „Děkuji, jsem na tebe pyšná.“
Nellie: „Super, můžu jít?“
Buffy: „Ano holčičko, dnes nemusíš na hlídku, vezmu sebou Davida.“
Nellie: „Počkej, nebude to nebezpečné?“
Buffy: „Dokážu se o něj postarat.“

Nellie po ní hodila dýku, která jí zbývala v ruce, Buffy ji chytila a hodila ji nazpět. Nellie pomocí telekineze změnila směr jejího letu a tak se zabodla do dveří skříně. Pak se na matku ještě usmála a odešla.
Buffy: „Puberta.“
David: „To jste myslela vážně s tou hlídkou?“
Buffy: „Samozřejmě, ale nemusíte se bát, postarám se o vás.“
David: „Jistě?“
Buffy: „Ano, věřte mi.“
David: „Říkala jste ať nikdy nikomu nevěřím.“
Buffy: „Jedna nula pro vás.“
David: „To mi jistě nevydrží dlouho.“
Buffy: „Spolehněte se.“
Angel šel zezadu k Buffy, objal ji a ruce jí položil na bříško, čekal, že se k němu přitulí, jako obvykle. Teď to ale bylo jiné, naopak se od něj odtáhla a chladně se na něj podívala. Ustoupila krok od něj a znovu se obrátila k Davidovi.
< Buffy: „Stavím se pro vás po západu slunce.“
„Dobře, budu se těšit.“ Řekl s nuceným úsměvem a vyšel ze dveří.
Buffy se otočila k Angelovi, udělala jeden rychlý krok a znovu na něj skočila, nohy si obtočila kolem jeho pasu, rukama se k němu přitiskla. Jeho ústa se žádostivě přitiskla na ty její. Rukama ji držel kolem pasu a tiskl si ji k sobě. Udělal několik kroků a opřel ji o zeď, zaklonila hlavu, když jí do zad tvrdě narazilo dřevěné obložení. Ruce přesunula z jeho krku na záda, nemusela se ho držet, protože on ji pevně svíral kolem boků. Pak rukama znovu přešla ke krku, chytla se límce jeho košile a sjela prsty ke knoflíkům, postupně je začala rozepínat, ruce se jí třásly, prudce trhla a oddělila tak zbytek knoflíků až se mu košile rozhalila. Pak mu košili úplně strhla, ta se líně snesla na zem. Jemně jí zavrčel do úst, když se musel pousmát nad její nedočkavostí. Stále ji vášnivě líbal, ale zároveň se jí rukama pustil a snažil se jí svléct tričko. Ještě pevněji mu sevřela nohy kolem boků. Po dlouhém boji se mu podařilo zbavit se trička, přestal ji líbat na ústa a cestoval po tvářích až na krk a ramena. Pak se za nimi ozvalo zdvořilé zakašlání. Nedobrovolně se od sebe odpoutali, Buffy si oblékla tričko a zamračila se na recepční, která je vyrušila.

„Promiňte… nechtěla jsem…nechtěla jsem rušit.“ Koktala ze sebe a nepřestávala zírat na Angela, který byl bez košile.
„Hej, nezírej.“ Okřikla ji Buffy a chytla se Angela za ruku.
„Promiňte… já… nechtěla jsem.“ Blekotala Nikola dost zmateně.
„To už jsme slyšeli, proč jsi přišla?“ Buffy vypadala vážně naštvaná.
Nikola: „Volal vám pan Osbourne, že za ním máte oba přijít.“
Buffy: „Hned tam přijdeme.“
Nikola na ni hodila vystrašený kukuč a utekla. Buffy se znovu přitiskla k Angelovi.
„Musíme jít.“ Přemlouval ji, ale nezněl u toho příliš přesvědčivě. Buffy se od něj ale i přes to odtáhla, hodila mu košili a kouzelně se na něj usmála. Obléknul si košili a společně vyšli ven. Zamířili do bytu, aby se převlékli.
V obýváku potkali Nellie, když zrovna vycházela z pokoje, nesla si skicy, ale hned jak je viděla, zarazila se.
„Jdete z tělocvičny?“ Ptala se a měřila si je pohledem.
Buffy: „No, máme jít za Ozem.“
Nellie: „Vy jste se poprali?“
„Proč?“ Ptala se opravdu nechápavě Buffy a odpovědí jí byl Nelliin překvapený pohled na jejich nedostatečné ošacení.
Angel: „To Buffy.“
Nellie: „Nenapadlo vás po těch letech dát si pohov?“
Buffy: „Po letech je to nejlepší.“
Nellie: „To byste mohli řešit s někým jiným než svojí dospělou dcerou.“
Angel: „A jak myslíš, žes přišla na svět?“
Nellie: „Bez podrobností prosím.“
Buffy: „Stejně bychom ti je neřekli.“
Nellie: „Tak já raději půjdu, mějte se.“
Když vešli do ložnice, Buffy si Angela změřila pohledem a naznala, že košili zničila. Když se už oblečení vydali k Ozovi, vlastně ani nevěděli, kam mají jít. Museli zavolat Nikole.

Pak už stáli v nově vybodované části budovy a oba museli uznat, že se jim povadla. Oz před nimi stál v bílé košili a kalhotách, Buffy si musela pomyslet, že vypadá fakt skvěle, že ho tak ani neviděla, pevněji stiskla Angelovu ruku a dál poslouchala, co se jim snaží říct. Když skončil, Angel chápavě kýval hlavou, ale Buffy si připadala jako blbec.
„Promiň? Přestala jsem to chápat od toho jak jsi nás vítal.“ Snažila se mu vysvětlit svůj handicap.
Oz: „Jde tu o to, že máme problém s čarodějkami, které nejsou registrované a jsou náchylné k obrácení.“
Buffy: „Proč jsi to neřekl hned?“
Oz: „Protože mám vejšku z přírodních věd a mytologie.“
Buffy: „Já mám jeden rok na UC Sunnydale, víš co to znamená?“
Oz: „Nevím.“
Buffy: „Že na mě musíš mluvit anglicky.“
Oz: „Promiň.“
Buffy: „O tom ale určitě Angelina ví, ne?“
Oz: „Nevím, nevěděl jsem, jak ji zkontaktovat. Popravdě, informace o čarodějkách jsou dost utajované.“
„Angelino, koukej sem naklusat.“ Řekla prostě a klidně, hned se vedle ní objevilo žlutočervené světlo a Angie s ním.
Angie: „Ahoj, co potřebuješ?“
Buffy: „Já nic, ale Oz něco říkal, tak to vyřeš s ním.“
Oz: „Dobře já…“
Buffy se na ně na oba podívala, pohledem sklouzla i na Angela.
„My s Angelem si to tady zatím prohlédneme.“ Prohlásila a táhla za sebou i Angela.
Oz: „Mohla byste mi říci nějaké informace o čarodějkách ve městě?“
Angie se kolem sebe rozhlédla. „Kdo?“ Tvářila se dost nechápavě, když nikoho dalšího v místnosti neviděla.
Oz: „Vy.“
Angie: „Já? Proč mi vykáš?“
Oz: „Protože se neznáme, tak jsem nechtěl být nějak.“
Angie: „Co blbneš? Vždyť tě znám od narození.“
Oz: „Já…“
Angie: „Prostě to neřeš, tykej mi a jsem prostě jen Angie jo? Tak co potřebuješ vědět?“
Angie s Ozem si vyloženě rozuměli, smáli se, i když mluvili o práci. Mluvili spolu skoro až do noci, když si všimli, že je pozdě, museli se rozloučit.
Oz: „Jak tě můžu kontaktovat, když budu zase něco potřebovat ohledně těch čarodějek.“
Angie: „Kvůli práci sem nepůjdu, zanechám ti to u mámy.“
Oz vypadal, že se zamyslel.
„A když tě budu chtít vidět?“ Zatvářil se rozpačitě, ale ona se na něj usmála a položila mu ruku na tvář.
„Prostě mě zavolej, stačí tiše, přijdu když uslyším své jméno.“ Když mu to řekla, položil jí ruku na tu její, vzal ji do dlaně, přesunul si ji k ústům a jemně ji políbil. Pak mu zmizela, zůstalo po ní jen žlutočervené světlo, díval se po něm a usmíval se. Pak za sebou slyšel kroky, otočil se, za ním stála Buffy a usmívala se.
Oz: „Neviděl jsem tě.“
Buffy: „To se mi stává často, vyřešili jste to?“
Oz: „Trošku, ale hodně nám toho zbývá.“
Buffy: „Docela blbě se usmíváš.“
Oz: „Promiň.“
Buffy: „Jsem ráda že jsi to ty, správnej chlap.“
Oz: „O čem mluvíš?“
Buffy: „Jsem máma a tebe znám taky docela dobře.“
Oz: „Je tak chytrá a krásná.“
Buffy: „Já to věděla, hned jak jste se pozorovali prvně. Angel si ničeho nevšiml.“
Oz: „Na tohle jsi měla čuch. Ale koho se bojím, je Angel.“
Buffy: „Snad se ho nebojíš.“
Oz: „Jeho?“
Buffy: „Myslíš to vážně?“
Oz: „Já nevím, setkal jsem se s ní jen dvakrát a připadám si, jako bych ji znal celý život. Vidím v ní anděla.“
Buffy: „Tak já ti pomůžu.“
Oz: „Děkuji.“
Buffy: „Zkus se s ní pořádně sblížit.“
Oz: „To se spolehni.“
Buffy: „Jdeš se mnou do SSka?“
Oz: „Ne, ještě něco dodělám.“
Buffy: „Tak jo, měj se.“

V SSku už všichni byli, tentokrát i Willow a Alex, jen Nellie jako vždy chyběla. Hned jak Buffy zahlédla Angela, sedla si vedle něj, ale nepolíbila ho jako obvykle, jen se na něj škaredě podívala.
Spike: „Cos provedl?“
Angel: „Já?“
Spike: „Kdo asi, na tebe je tvoje žena naštvaná.“
Angel: „Nevím, ona je naštvaná stále.“
Buffy: „Doufám, že ti tu nezavazím, mohla bych třeba odejít.“
Angel: „Chceš se zase hádat?“
Buffy: „Máš zájem?“
Angel: „Nechápu, proč jsi zase protivná.“
Buffy: „Nejsem protivná, ty jsi na mě zlý.“
Angel: „Ale prosím tě, přestaň fňukat.“
Buffy: „Fňukat? Mám toho dost, kašlu na tebe.“
Angel: „Dobře.“
Buffy: „Dobře.“
Oba se k sobě otočili zády. Jenom Spike slyšel, co si potichu říkají, když ví, že je nikdo nemůže slyšet.
David: „Kdy půjdeme?“
Buffy: „Běžte se připravit, přijdu pro vás.“
David: „Budu čekat.“
David odešel. Buffy s Angelem se k sobě otočili, letmo se políbili, pak se líbali stále vášnivěji, hladověji, žádostivěji.
Melissa: „Nechápu to, pohádali jste se, ne?“
Oba se od sebe mírně odtáhli a podívali se na Melissu.
Angel: „My? Proč? My se přece nikdy nehádáme, nebo ano?“
Buffy: „Samozřejmě že ne, nemáme k tomu přece důvod.“
Dawn: „Jste složitej pár.“
Spike: „Nejsou, jsou úplně normální, milujou se.“
Melissa: „Proč se teda hádají.“
Buffy: „My se přece nehádáme.“
Buffy se přesunula Angelovi na klín, zuřivě ho líbala.
Spike: „Ehm, Buffy čeká na tebe David.“
Přerušila polibek aby se nadechla, „ať si čeká“ a rovnou mu i nadala.
Spike: „Mohl by mít podezření.“
Nenechala se jím ani v nejmenším vyrušit.
Connor: „Tomu říkám plíce.“
Spike: „Jestli si toho všimne, celé vaše snažení bude k ničemu.“
„Tohle ti jednou vrátím.“ Vyslala výhružku ke Spikovi a vstávala, že půjde k Davidovi.
Angel se k ní ale naklonil, objal ji rukou kolem pasu a přitáhl si ji tak k sobě. Nedalo se říct, že by se vzpírala, směle se mu oddala. Spike vstal a několika rychlými kroky dorazil ke stolu, na kterém byl položený telefon, řekl do něj pár krátkých vět, usmál se pro sebe a znovu si sednul.
Connor: „Kam jsi volal?“
Spike: „Nikole, ať Davidovi řekne, že Buffy přijde později, ať se zatím připraví.“
Connor: „Prozíravé.“
Spike: „Bude to tak hodinu, dvě.“
Buffy s Angelem si jich vůbec nevšímali, věnovali se jen sobě. Buffy mu zase podezřele trhala s košilí, musel se tomu smát. Do SSka zrovna přišla Nellie.

„Co to dělají?“ Ptala se a rukou máchla jejich směrem.
Connor: „Jako by to nebylo normální.“
Nellie: „Ti musí ale kupovat hodně oblečení, to je už druhá nebo třetí jen za dnešek.“
Spike: „Aspoň, že se nehádají, zase by tu všechno lítalo.“
Melissa: „Tobě se to kecá, vždyť za jejich hádky můžeš stejně skoro vždycky ty.“
Spike: „Nemůžu si pomoct, baví mě to.“
Connor: „Je zřejmě taky.“
Buffy vstala, sklonila se k Angelovi a letmo ho políbila. „Ještě přijdu.“ Slíbila a vytratila se.
Angel: „Nevím co ta holka chce.“
Spike: „S tebou si taky člověk není jistý.“
Angel: „Smůla, už jsi odhalil svou dobrou stránku, už ti to nevěřím.“

Buffy dorazila s Davidem na hřbitov, žádný upír na ně nečekal, posadila se na náhrobek a David si stoupl proti ní a ona mu začala dávat rady. Jak být co nejlepším pozorovatelem, když doprovází přemožitelku na hlídce, což je většinou.
David: „Proč musím chodit s přemožitelkou na hlídky?“
Buffy: „Je lepší, když není sama. Někdo by jí měl krýt záda.“
David: „Kdo je kryje vám?“
Buffy: „No, když jsem začínala tak manžel, ale co je Nellie velká, chodí se mnou ona.“
„Jaké to je žít s upírem, když víte že byste ho měla zabít?“ Zeptal se jí David a Buffy mlčela, to u ní nebylo obvyklé.
David: „Promiňte, to byla indiskrétní otázka.“
Buffy: „Nevím, už jsem ho zabila, ale jinak nad tím nepřemýšlím.“
David: „Spíš mi připadalo že ano.“
Buffy: „Jo, vy myslíte, jak jsme se hádali? Sice vám do toho moc není, ale my se teď hádáme stále.“
„Upííír.“ Zařval David a Buffy ho jediným pohybem zabodla a tím ho proměnila v prach.

Angel seděl nabručeně na sedačce a ostatní skoro neposlouchal. Pak si k němu sedla Nellie.
„Tváříš se, jakoby ti sebrali oblíbenou hračku.“ Konstatovala, když si ho přeměřila.
„Taky že jo.“ Prohlásil Spike. Angel na něj zavrčel.
Spike: „Děláš, jako bys z ní hračku nedělal.“
Angel: „Ona přece není hračka.“
Nellie: „Milý.“
Do pokoje vběhla Buffy, rozjařená a špinavá. Angel vstal a šel rychle k ní, chtěl ji obejmout, ale odstrčila ho a pohodila rukou za sebe, Angel rozpoznal přicházející postavu, Davida. Odstoupil od Buffy a rychle se vrátil zpět.
Nellie: „Tak co?“
Buffy: „Pár chlapíků, samí nováčci.“
Spike: „Proč jsi teda tak špinavá?“
Buffy: „Ukazovala jsem Davidovi nějaké chvaty.“
David: „Asi umřu.“
Buffy: „Teď vás zase nechám chvíli žít, nebudete se mnou muset na hlídky, jen každé ráno tréninky.“
David: „Můžu jít?“
Buffy: „Ale samozřejmě, kdybyste něco potřeboval, na recepci stále někdo je.“
David: „Dobrou.“
David odešel, Buffy odešla hned po něm.
Angel: „Taky půjdu, možná ještě přijdeme.“
Nellie: „Dobře, já jdu malovat.“
Spike: „Zase tu zůstaneme jen my, stálice.“
Lorne: „To už je úděl.“
Spike: „Zase začneme vzpomínat na staré dobré časy?“

Buffy vešla do bytu, nikdo tam nebyl, vyhovovalo jí to, šla rovnou do ložnice, kde se svlékla a pak se šla osprchovat. Když vycházela z koupelny, zrovna vešel Angel. Dělala, jakoby si ho nevšimla, stála u skříně a sundávala si župan, stoupl si za ni. Jemně jí přejel rukama přes ramena. Tím jí župan sundal, až se jí zavlnil kolem těla a spadl k zemi. Otočila se k němu čelem, letmo ho políbila. Vzal ji do náruče a odnesl do postele. Přikryl ji a ona hned usnula. „Kde jsi?“ Řekla potichu ze spaní. Pohladil ji po tváři, svlékl se a lehl si vedle ní, objal ji a ona se mu instinktivně stulila v náruči.




13. kapitola