Andílek - 13. kapitola
Autor: Annys
Druhý den ráno seděl Oz u stolu a psal něco na počítači, kolem něj chodili pracovníci v býlích pláštích.
Najednou se za ním objevilo žlutočervené světlo.
„Ahoj, co tu děláš?“ Zeptal se nově příchozí a ani se neotočil.
„Přišla jsem se podívat, jak ti to jde,“ přiznala a koukala se mu přes rameno na monitor, kde byly samé grafy, tabulky a statistiky.
„Co to je?“
„Stav bytostí s jistými schopnostmi, jejich nárůst za posledních pět let,“ vysvětlil jí, i když to jistě věděla a konečně se k ní otočil.
Angie: „Tak?“
Oz: „Jsem z tebe nervózní.“
Angie: „Já vím, čtu ti myšlenky.“
Oz: „To od tebe není milé.“
Angie: „Taky vím, o čem uvažuješ.“
Oz: „Jaká je odpověď?“
Angie: „Ano.“
Oz: „Ano, vážně se mnou půjdeš na večeři?“
Angie: „Ano, už jsem to řekla.“
Oz: „Kdy?“
Angie: „Kdy budeš chtít, ale spíš až koncem roku.“
Oz: „Cože?“
Angie: „Promiň, ty sis ještě nezvykl, mluvím v našem čase. Myslela jsem tím později večer.“
Oz: „Aha a jak tě mám vyzvednout?“
Angie: „Co v recepci?“
Oz: „Dobře, půjdeme na výstavu?“
Angie: „Těším se.“
Buffy s Angelem seděli proti sobě v Buffyině kanceláři, mezi nimi byl stůl a vážně se na sebe dívali.
Měli před sebou rozdělaných spoustu složek a po celém stole hordu papírů.
Angel: „Jak dlouho to musím hrát?“
Buffy: „Dokud si ho neprověříme, nemůžeme zase dopustit únik informací.“
V rohu se objevil Wesley, Buffy se na něj usmála, „dobrý den, dlouho jste se neukázal.“
Wesley: „Rád tě vidím, jak se má pozorovatel.“
Buffy: „Učí se rychle, ale nevím, zda mu můžeme důvěřovat.“
Wesley: „Máš podezření?“
Buffy: „Naskytly se určité nesrovnalosti.“
Wesley: „Jaké?“
Buffy: „Nellie ho z budoucnosti nezná a nedá se říct, že by uspěl.“
Wesley: „V čem přímo neuspěl?“
Buffy: „Nedá se říci, že přímo v něčem, prostě z něj nemám dobrý pocit.“
Wesley: „Tak si na něj dej pozor, instinkty tě ještě nezklamaly.“
Buffy: „Tak na to můžeš vzít jed. Dáváme si na něj pozor.“
Wesley: „Myslíš, že bude dobrým pozorovatelem?“
Buffy: „Nevím, ale potřebovala bych ho zaměstnat, kde se fláká Giles, nemůžu se mu dovolat.“
Wesley: „Na něm to nechat nemůžeme, nezvládl by to už.“
Buffy: „Nikdo kromě Gilese, a vás nemá ty znalosti.“
Wesley: „Co tvoje dcera?“
Buffy: „Angie nemá čas a ještě k tomu má znalosti jen ve specifických oblastech.“
Wesley: „Co ten váš přítel mytolog.“
Buffy: „Neozval se od mých narozenin.“
Wesley: „Zkus ho nějak sehnat, někdo ho musí učit, co nejdříve.“
Buffy: „Jasně, jistě najdu způsob.“
Wesley: „Věřím ti.“
Buffy se nadechovala, že ještě něco řekne, ale v tu chvíli Wesley zmizel.
„Nesnáším, když tohle dělá.“ Povzdechla si a otočila se zpět k Angelovi.
Angel: „Vypadáš zvláštně, když mluvíš se zdí.“
Buffy: „Ty zase nemluvíš vůbec.“
Angel: „Madame, jsem k vám snad nezdvořilý?“
Buffy: „Mám takový pocit signore, že se mi málo věnujete.“
Angel: „Čím bych mohl tak strašnou chybu napravit?“
Buffy mu chtěla odpovědět, ale najednou se chytla za hlavu. Angel vyskočil a oběhl stůl.
To už zvedla hlavu, podala mu ruku, pomohla jí vstát.
„Jdeme k Silám.“ Bylo jediné, co mu řekla a hned je přemístily.
Ocitli se v důvěrně známé místnosti, proti nim seděli na křeslech žena a muž.
„Vítáme vás.“ Řekla skoro posvátně žena a gestem naznačila Buffy a Angelovi, aby si sedli proti nim.
Sedli si vedle sebe na menší starožitné sofa, Buffy seděla s hlavou pokorně skloněnou a jakoby nad něčím přemýšlela.
Angel: „Proč jste nás zavolali?“
Gaia: „Stýskalo se nám po vás.“
Angel: „To je moc milé. Raději byste nám ale měli říct pravdu.“
Gaia: „Potřebujeme vás.“
Angel: „Už zase?“
Erót: „Po tomhle byste mohli mít chvíli klid.“
Angel: „Bereme to.“
Gaia: „Ještě nevíš, o co jde.“
Angel: „Stejně byste nás donutili to vzít.“
Erót: „Má pravdu.“
Angel: „Já vím, tak nám raději řekněte, o co jde.“
Gaia: „Potřebujeme, abyste nám pomohli obnovit ztracenou dimenzi.“
Angel: „Proč my?“
Gaia: „Máte s ní hodně společného a už jste tam byli.“
Angel: „Kde?“
Erót: „Půjde s vámi ještě Melissa, a pokud bude chtít i její manžel a s pomocí armády jedné organizace
zabývající se tímto problémem se pokusíte dimenzi obnovit.“
Buffy najednou zvadla hlavu a snad poprvé od doby, kdy u nich s Angelem byli, se podívala na Síly.
Buffy: „Znamená to, že když obnovíme Melissinu dimenzi, zůstane tam a bude jí vládnout?“
Erót: „Samozřejmě, věděli jste přece, že u vás nezůstane stále.“
Buffy: „Já myslela, že ano, když její domov zničili.“
Gaia: „Proto tam teď půjdete, abyste jí pomohli domov znovu vybudovat.“
Buffy: „Dobře, pomůžeme vám.“
Gaia: „Věděli jsme, že jste rozumní.“
Buffy: „Jsme jen ve službách dobra. Děláme co je správné pro ostatní, nehledě na to, co je správné pro nás.“
Erót: „Vám to nijak neublíží, jen strávíte nějakou dobu pryč.“
Buffy: „To si myslíte vy, jenže přijdeme o dvě naše děti.“
Gaia: „Nezemřou přece.“
Buffy: „Pro nás není tak jednoduché jako pro vás cestovat dimenzemi.“
Erót: „Pro tebe ano, démon v tobě to dokáže.“
Angel: „Kdy nás budete potřebovat?“
Gaia: „Měli byste se začít připravovat už teď, pošleme k vám velitele útvaru.“
Buffy: „Je to člověk?“
Erót: „Poloviční.“
Angel: „Jak poznáme, že je to on?“
Erót: „Musí se vám prokázat. Všichni mají zelené krystaly, když se dají k sobě, září. Tak se mezi sebou poznají účastníci mise.“
Buffy a Angelovi se objevily v rukách malé zelené krystaly, přiblížili je k sobě a krystaly začaly zářit.
Gaia: „Krystal si pamatuje, komu patří, pokud ho použije někdo jiný, nezáří, když ho přiblížíte k druhému.“
Buffy: „Skvělý, jako kreditka.“
Gaia: „Můžete jít.“
Ve chvilce se Buffy a Angel ocitli znovu v Buffyině kanceláři.
Buffy: „To… přece vždyť…“
Angel: „Můžeš cestovat portály, kdy budeš chtít, řekli ti to.“
Buffy: „Ale… je to můj syn.“
Angel: „Chceš mu proto bránit, aby se postavil na vlastní nohy?“
Buffy: „Myslíš, že mu tím bráním v rozletu?“
Angel: „Zkus se k němu chvíli chovat jako k dvacetiletému, ne desetiletému. Zkus se na něj dívat jinak a
pak uvidíš to co já, že mu jen bráníme, kvůli nám nemá šanci ukázat nám svůj potenciál.“
Buffy: „Jsi v pořádku? Nějak moc mluvíš.“
Angel: „Bylo to vyčerpávající, doufám, že jsi to z toho pochopila.“
Buffy: „Ale jistě, musím stanovit svého zástupce, u Melissy v dimenzi asi nemají internet.“
Angel: „Pokud je to tvá jediná starost…“
Buffy: „Je tu tolik tajných informací, nevím, komu bych to mohla svěřit.“
Angel: „Co Rony? Tvůj velký oblíbenec?“
Buffy: „Dawn by to mohla zvládnout s Ozem, ne?“
Angel: „Dobrý nápad.“
Buffy: „Musíme tu nechat Nellie?“
Angel: „Ano.“
Buffy: „Řekni Mel, ať ji zavolá. Chci tu mít Nellie, Mel a Connora. S Dawn a Ozem to vyřídím já.“
Angel: „Kam teď jdeš?“
Buffy: „Promluvit si se starým známým.“
Buffy odešla z kanceláře a Angel k sobě zavolal Melissu, aby zavolala všechny, s kým chtěla Buffy mluvit.
Buffy stála v jednom ze starých vyklizených skladišť. Jakoby na někoho čekala,
stála uprostřed místnosti. Pak se najednou otočila, jakoby za sebou něco, nebo někoho zaslechla.
„Trvalo ti to.“ Mluvila ke stěně, pak ze stínu vystoupil muž, duch.
„Jsem tu, tak co potřebuješ?“ Zeptal se jí a kroužil kolem ní.
„Musíš někoho najít.“ Oznámila mu a výhružně se na něj podívala, jen aby ho nenapadlo se jí pokoušet vzdorovat.
Kývl a tím jí dal znamení, aby pokračovala.
„OK, je to starý přítel Marc. Nevím kde by mohl být.“
„Víc mi neřekneš?“
„Ne, bude to stačit?“
„Jo, je to jasný, že tím jsme vyrovnaní…“
„Samozřejmě.“ Prohodila ironicky a duch zmizel.
„První část jsem zařídila.“ Řekla si s úsměvem a bez jediného ohlédnutí vyšla ze skladu.
Angel seděl v kanceláři Buffy, proti němu Connor, Melissa a Nellie. Pak do dveří vstoupila i Buffy.
„Skvělý, tak jste všichni tady.“ Prohodila s úsměvem a sedla si do svého křesla.
Connor: „Proč jsme tady? Zase konec světa?“
Buffy: „Nuda, viď?“
Melissa: „Taky by si mohli vymyslet něco nového.“
Buffy: „Jde tu o to, že jsme asi jediní, koho Síly mají, zadali nám nový úkol.“
Melissa: „Jak to souvisí s námi?“
Buffy: „Máme jít znovu do tvé dimenze a obnovit ji.“
Connor: „Jak?“
Buffy: „Dají nám k dispozici nějakou armádu, s její pomocí máme vytvořit co nejlepší podmínky pro to, aby se tam vrátili její obyvatelé.“
Melissa: „Těch kdo přežili, ale asi není moc, viď?“
Buffy: „Alespoň někdo ano a to bude pro začátek stačit.“
Connor: „Stále mi nedochází, o co tu jde.“
Buffy: „Budu si muset vzít dovolenou a postarat se o vás.“
Melissa: „Kdy?“
Buffy: „Zatím nevíme, měl by přijít někdo z toho oddílu, aby nám něco řekl.“
Connor: „Kdy to ale bude?“
Angel: „Pro Síly to není důležité, můžou to být roky.“
Buffy: „To znamená, že se budeme muset připravit.“
Connor: „Hrůůza.“
Buffy: „To mi povídej, budu to tu muset dát na starost Dawn.“
Angel: „Zkrachujeme.“
Melissa: „To chcete říct, že tvoje naprosto nevyspělá sestra povede firmu a tím bude mít přístup k veškerým financím rodiny?“
Buffy: „Ano.“
Melissa: „Jsme odsouzeni k hladu a chudobě.“
Buffy: „Nebude to tak hrozné.“
Angel: „Horší, Buffy tvoje sestra si nedokáže ani spočítat kapesné.“
Buffy: „Zkuste jí věřit, třeba překvapí.“
Connor: „To bude překvapení, až uvidíme ty dluhy.“
Začal zvonit telefon, Buffy ho zvedla, řekla několik vět, seřvala Nikolu a s úsměvem ho položila.
Buffy: „Zbytek si řekneme v SSku, teď se musím postarat o Davida.“
Melissa: „Takže mám dneska už volno?“
Buffy: „Někam si zajděte.“
Connor: „Rozkaz mami, užij si to.“
Buffy: „Spolehni se.“
Connor odešel společně s Melissou. Angel vstal, obešel stůl a opřel se o něj tak, že stál
proti Buffy. Vzal její ruce do svých a políbil je. V tu chvíli do dveří vběhl David, Angel její
ruce rychle pustil a díval se na ni chladně. Pak se otočil k Davidovi.
„Mladý muži, to vás neučili klepat?“ Rozzlobeně na něj vyjel.
David: „Omlouvám se, paní Summersová mě volala.“
Angel: „Volala jsi ho?“
Buffy: „Ano, ale to vám stejně nedává právo takto neomaleně vstupovat do mé kanceláře, co kdybych měla jednání?“
David: „Promiňte mi to.“
Buffy: „Nezlobím se, posaďte se. Musíme spolu něco vyřešit.“
„My to ještě dořešíme, přijď ke mně.“ Řekl Angel, než odešel.
„Vezmi si zatím z bytu věci, nechci tě tam ani vidět.“ Zařvala ještě za ním, když odcházel.
David: „Vyrušil jsem vás?“
Buffy: „Ale ne, hádat se přece můžeme i jindy. Stejně to teď děláme pořád.“
David: „To je mi líto.“
Buffy: „Všivák jeden. Volala jsem vás ale kvůli něčemu jinému.“
David: „Poslouchám.“
Buffy: „Jistě jste si všiml, že vás zatím učím jen boji.“
David: „Říkala jste, že ten kdo mě bude učit teorii, přijede později.“
Buffy: „Právě v tom je ta změna, nepřijede. Přijede místo něj někdo jiný, jen ho musíme najít.“
David: „Já s tím nemám problém.“
Buffy: „To je skvělé, věděla jsem, že mě pochopíte. Měl vás učit můj pozorovatel, jenže už nemá moc náladu na cestování, říká, že je starý.“
David: „Může být jen tak starý jak se cítí.“
Buffy: „Díky že jste přišel, víc už nepotřebuji, pokud…“
David: „Chtěl bych se na něco zeptat, ale nevím, jestli to není nezdvořilé.“
Buffy: „Jen se ptejte, hlavu vám neutrhnu.“
David: „Mohl bych vás pozvat dnes večer do divadla?“
Buffy: „Ráda bych šla, ale musím se podívat, jestli něco nemám. Chvíli počkejte.“
Buffy zvedla telefon.
Buffy: „Nikolo? Spojte mi prosím Liama.“
„Domlouvá mi schůzky s klienty. Musím se zeptat, jestli něco nemám, na kdy to je?“ Zeptala se Davida.
David: „Na dnes večer.“
Buffy v telefonu cvaklo, to Angel zvedl telefon.
Buffy: „Liame? Jsi to ty, zlatíčko, mám něco na dnešek večer?“
Angel: „Proč?“
Buffy: „Sedím tu s Davidem, víš? Pozval mě na dnešek do divadla. Mám dnes čas.“
Angel: „Bylo by rozumné jít?“
Buffy: „Myslíš, že by to šlo odmítnout?“
Angel: „To by asi nebylo rozumné, viď?“
Buffy: „Sdílím s tebou tvůj názor.“
Angel: „Přijmi to, budu hlídat.“
Buffy: „Ne, to odmítám.“
Angel: „Nic jiného ti nezbude.“
Buffy: „Není jiná možnost?“
Angel: „Můžeš mě zabít, protože jenom přes mou mrtvolu půjdeš s tím chlápkem bez dozoru.“
Buffy: „Chceš říct prach.“
Angel: „Víš jak to myslím.“
Buffy: „Dobře, zkus to zařídit.“
Angel: „Mám o tom říct Melisse nebo někomu?“
Buffy: „Ne, zatím to není nutné.“
Angel: „Dobře, miluji tě.“
Buffy: „Děkuji Liame, ještě se uvidíme.“
Buffy položila telefon a omluvně se podívala na Davida.
Buffy: „Chvíli to trvalo, ale budu moci jít, Liam mi to přehodil.“
David: „Skvělé, sejdeme se v osm v recepci.“v
Buffy: „Budu se těšit.“
David přikývl a odešel, ona vstala od stolu, povzdechla si a přerovnala složky na něm. Byla úplně zabraná
do svých myšlenek, stále dokola přerovnávala papíry na stole tam a zase zpátky, načež ucítila, jakoby stál
někdo za ní, vzala tužku a ohnala se s ní. Zastavila se těsně před Angelem.
„Naštval jsem tě?“ Zeptal se jí, když viděl tužku, ale i přesto se k ní ještě o krok přiblížil.
„Ne, já nemůžu si zvyknout na tu myšlenku, že je Connor dospělý.“ Zavzdychla si, položila mu hlavu na hrudník a nechala se obejmout.
Angel: „Všechny děti dospějí.“
Buffy: „To je tak nespravedlivé, polovinu života se o ně staráš a oni pak dospějí.“
Angel: „Neber si to tak, neumírá přece a máš Angelinu a Nellie.“
Buffy: „Angelina? Tak se jmenuje ta dívka, co se objeví, když se něco stane?“
Angel: „Má přece hodně práce.“
Buffy: „Já vím, ale nemůžou přece všichni odejít.“
Angel: „Musí, nemůžou být stále v našem stínu.“
Buffy: „Proč?“
Angel: „Jsou už sušenky, jsou hotoví.“
Buffy: „Budu ti to věřit.“
Angel: „Nic jiného vám nezbude madame.“
Buffy: „Nevykej mi prosím, mám toho po krk.“
Angel: „No a co Nellie, ta půjde s námi?“
Buffy: „Ne, zůstane, bude chodit na hlídky místo mě.“
Angel: „Kdyby se něco stalo, ucítíš to.“
„Tím si nejsem jistá,“ řekla nejistě a zvedla hlavu.
„Neumím si to vysvětlit, ale to spojení, je nějak oslabené. Skoro ji už necítím, ale není to tím, že by se blokovala, to nedokáže.“
Angel: „Jak bychom to mohli zjistit?“
Buffy: „Já nevím, ale Angele?…. Já mám strach, co když se jí něco stane a já o tom nebudu vědět.“
Angel: „Tak nebudeš ani první, ani poslední.“
Buffy: „Chabá výmluva, protože já jsem Vyvolená.“
Angel: „Bude to v pořádku, možná jsi jen slabá.“
Buffy: „Nejsem Angele, cítím se dobře.“
Angel: „Mluvila jsi o tom s Nellie?“
Buffy: „Ano, ale nebyla mi schopná říct o moc víc než ty.“
Angel: „Tak si s tím nedělej starosti.“
Buffy: „Slibuju.“
Buffy seděla proti Davidovi u stolu. Po představení ji pozval ještě na večeři, nebyla z toho příliš nadšená,
ale co mohla dělat? Přijala. Celý večer byla pohroužena hluboko do svých myšlenek. Teď ale ucítila, jak jí David položil
ruku na tu její, kterou měla položenou na stole, jako první reakci ucukla, ale on ji zachytil.
„Počkej… chci ti to říct. Otevřela jsi mi oči.
Nemyslím to, že jsi mi řekla pravdu o tom všem kolem. Myslím svoje srdce, až teď vidím jak je svět krásný.
Protože v něm vidím tebe. Jsi tak krásná, miluju tě Buffy….“ Chtěl dál pokračovat, ale přerušila ho upozorněním na to, že je vdaná.
David: „Ale vdaná, leda s povinností. Jen se o všechny staráš a hlavně o něj jako o děti.
Dovol mi, abych tě miloval, dovol mi, abych i ukázal svět.“ Snažil se jí vyznat lásku, u toho jí hleděl do očí,
snažil se v nich číst, ale stále ještě pro něj byly tajemstvím.
Buffy: „Vy to nechápete, nemilujete mě, jen tu představu, kterou jste si vysnil.
A ta neexistuje. Nemilujete mě, věřte mi to prosím, zkuste otevřít oči a podívat se kolem sebe.
Je tu tolik krásna, které je tu a čeká na vás. Já to ale nejsem, já už svoje krásno našla.“
David: „Kde jsi ho našla? Snad mi nechceš namluvit, že ve svém manželovi?“
Buffy: „Ano, on je to krásno, miluji ho víc než svůj život. Je mi líto, pokud jsem ve vás vzbudila nějaké naděje, ale nemiluju vás.“
David: „Ale jeho přece taky ne. Viděl jsem to, to není možné. Jsi tak skvělá, nemůžete milovat jeho, toho hulváta bez vychování.
Se zastaralými názory, bez logického myšlení. Bez kouska citu v sobě.“
Buffy: „Nevíte, co říkáte. Nevíte, jaký je on ani jaká jsem já.“
David: „Vím, jako bych vás znal celý život, protože vy jste můj život. Vaše krása zastiňuje cokoli co je na světě,
ať tady, nebo v jiných světech. Vaše dobrota přesahuje lidské možnosti…“
Buffy: „Já nejsem člověk, nemůžu být člověk, já vlastně nemám žít, umřela jsem v roce 2001, chápete, nemůžete mě milovat.“
David: „Můžu a taky že tě miluji, více než cokoli.“
Buffy: „Nemilujete mě, nechci vám to stále opakovat. Já nejsem to, co milujete.“
David: „Ale ano, vaše dobrota, hned jak jsem vás viděl, to souznění ve vašich očích. Sotva jsem k tobě přišel
jako úplně cizí člověk, už jsi mě přivítala s otevřenou náručí.“
Buffy: „Věděla jsem, že k nám přijde pozorovatel a přítel mi dal za úkol najít vás a naučit všemu, co byste měl umět.“
David: „Přesto, neříkej, že ke mně nic necítíš.“
Buffy: „Přátelství, jste přítel a povinnost, vůči světu, protože pokud z vás neudělám pozorovatele, přemožitelky přestanou existovat.“
David: „To nemůže být pravda, byla jsi ke mně tak milá.“
Buffy: „Mám vás ráda, jste přítel, ale nemiluju vás.“
David: „Tohle nebyl dobrý nápad, já odvezu vás domů.“
Buffy: „Promiňte.“
David: „Nemůžete za to, že jste krásná. Váš muž má štěstí, nezaslouží si vás.“
Buffy: „Já jeho taky ne, oba jsme mrtví, takže na tom nezáleží.“
Buffy právě vešla do ložnice, Angel už tam byl, seděl na posteli, stále měl na sobě kabát mokrý od deště.
Buffy k němu šla, klekla si na zem proti němu a položila mu ruce do klína. Sevřel je svýma rukama, uklidnil ji ten
studený stisk, který chtěla cítit celý večer. Celý večer cítila, že je za ní, celou dobu je sledoval, jistě všechno
slyšel. Prosila ho očima, jen aby promluvil. To bylo to jediné, na čem jí zrovna záleželo. Pustil jí ruce,
naklonil se k ní a políbil ji na čelo.
„Miluji tě.“ Řekl jí a tím jí vykouzlil úsměv na rtech.
Angel: „Chápu, proč se do tebe zamiloval.“
Buffy: „Angele prosím…“
Angel: „Nemůžeš s tím nic dělat, jsi úžasná.“
Buffy: „Lhaní ti nejde.“
Angel: „Chudák, odmítla jsi ho, asi uteče.“
Buffy: „Panebože, jen to ne, Wesley by mě zabil.“
Angel: „Nemůže tě zabít, je to duch.“
Buffy: „To jsi mě povzbudil, ale stejně bych ho měla jít zkontrolovat.“
Angel: „Běž, počkám na tebe v SSku.“
Buffy ho políbila a vyběhla z pokoje.
Došla do Davidova pokoje, naposledy když tu byla, byl tam všude nepořádek.
Teď byl pokoj uklizený a prázdný. Na stolku vedle postele ležela obálka. Buffy ke stolku šla
a zvedla obálku, bylo na ní napsáno jen „Buffy“, rozdělal obálku a vytáhla z ní několik papírů.
Buffy,
Je mi líto, že Vás musím opustit, ale nemám jinou možnost. Rád bych Vás sevřel v náruči, líbal Vás na Vaše vznešená ústa,
která ke mně mluvila tak krásně. Byla jste ke mně tak milá, ale musím vás zklamat. Nebude ze mě pozorovatel, kterého jste
ze mě chtěla mít, ale mohu Vám slíbit že jednou ano. Jednou ze mě bude to, co si žádáte. Teď ale musím odjet, nemohu být
vedle Vás, když vím, že milujete jiného muže a mě nikdy milovat nebudete. Upřímně závidím Vašemu manželovi, doufám že ví,
jaké má štěstí. Miluji Vás, obdivuji vás. Neměl jsem dost možností plně poznat Vás, Vaše děti, manžela ani nikoho z Vašich
přátel tak, jak bych si přál. Vyřiďte jim prosím mou omluvu za můj předčasný ochod. Měl bych se ale hlavně omluvit Vám.
Byl jsem nevychovaný a indiskrétní. Neznali jsme se ani zpolovic tak, abych si mohl dovolit mluvit s Vámi tak, jak jsem
s vámi mluvil. Přijměte prosím moji upřímnou omluvu za mé nevhodné chování. Vyřiďte prosím taky moji omluvu Vašemu muži.
Chtěl bych vyjádřit slovy, proč odcházím, proč neudělám to, o co jste mě prosila, ale nemám k tomu slov, snad jsem zbabělý,
snad jsem nezodpovědný, ale necítím se dost vhodný pro Vaši volbu. Nemohu mít na zodpovědnost přemožitelku, nedokážu se
ani postarat o sebe. Měl bych na ni také špatný vliv, nejsem tak moudrý jako Vy, abych dokázal správně ovlivnit přemožitelku
a vést ji k zdárnému plnění jejích povinností. Snad jste dobrá přemožitelka, obdivuji Vašeho pozorovatele, rád bych poznal
jeho a taky Vašeho přítele, který mě mel zasvětit do tajů tohoto poslání. Bohužel k tomu není vhodná doba ani okolnosti,
snad někdy bude. Do té doby budu snít jen o Vás. Budete mě doprovázet v každé myšlence a na každém kroku, jako byste byla se mnou.
Jsem snad trochu troufalý, ale doufám, že snad někdy, v budoucnu mé city opětujete, nebo mi snad dáte alespoň menší, třeba i
nicotnou šanci. Miluji Vás a mé srdce tělo i mysl jsou jen ve Vašich rukách.
Navždy oddaný
David Robins II.
„Sakra, paličák, toho aby mi byl čert dlužen.“ Zanadávala si, aby si trochu ulevila od zlosti a nazlobeně
vyšla z pokoje, s dopisem v ruce. Doběhla do recepce. Našla tam Nikolu, jak si lakuje růžově nehty a sleduje televizi.
Buffy: „Kdy odešel David?“
Nikola: „Chvíli po tom, co jste se vrátili.“
Buffy: „To bylo před hodinou, ne?“
Nikola: „A odešel asi deset minut po tom.“
Buffy: „Říkal, kam jde?“
Nikola: „Neptala jsem se, tady se raději nikdy neptám.“
Buffy: „Huso.“
Zase si ulevila a naštvaně odešla. Nikola si za ní pomyslela něco o namyšlených kozách a dál si lakovala nehty.
Byla natolik flegmatická, že si z ní nic nedělala, i kdyby jí spadla na hlavu bomba, nic by si z toho nedělala, jen aby dostala rizikový příplatek.
Buffy naštvaně vběhla do SSka a málem smetla Melissu, která zrovna vstávala. Oběhla celý pokoj a sedla si vedle Angela.
Angel: „Tak co?“
Buffy: „Utekl.“
Angel: „Vážně?“
Buffy mu místo odpovědi podala dopis. Začal si ho hned číst, a jak ho četl, byl stále víc zachmuřený. Když ho dočetl, mračil se a očima metal blesky.
Spike: „Co napsal?“
Buffy: „Nechtěj to vědět, Spikey.“
Angel: „Tohle se mi vůbec nelíbí.“
Buffy: „Mě taky ne Angele, ale co s tím chceš dělat?“
Angel: „Najít ho a zabít. Dovolit si použít taková slova a ještě k tomu to napsat je neslýchané.“
Buffy: „Uklidni se Angele, není to tak hrozné.“
Spike: „Podejte mi ten dopis, chci ho vidět.“
Angel hodil po Spikovi dopis a ten ho se smíchem přečetl.
Spike: „Máš konkurenta Angele, jeho vyznání jsou skoro tak dobrá jako ta tvoje.“
Buffy: „Ani zdaleka, věř mi.“
Spike: „Je to roztomilé, ale pochybuji, že může být pozorovatelem duševně nemocný člověk.“
Dawn: „Proč by měl být duševně nemocný?“
Spike: „Chtěl bych vás líbat na vaše vznešená ústa, budu snít jen o vás, budete mě provázet v každé myšlence, na každém kroku, oddaný David.“
Connor: „Je pomatený.“
Angel: „Zabiju ho, chtěl tě políbit.“
Buffy: „Ne, nezabiješ.“
Angel: „Nebudu se o tom s tebou hádat, já jsem tě přemluvil, abys s ním šla, a já ho taky zabiju.“
Buffy: „Prosím, potřebujeme ho.“
Angel: „Vycvičíš si jiného, třeba vykastrovaného.“
Spike: „Ou, aby nakonec Angel nechtěl vykleštit všechny mužské příslušníky domácnosti.“
Angel: „Neprovokuj, nebo to udělám.“
Dawn: „Počkej, to nemůže, Buffy že to nemůže?“
Buffy: „Neboj, to neudělá viď, Angele?“
Angel: „No…“
Buffy: „Angele.“
Angel: „Jasně, Dawnie, nemusíš se bát.“
Dawn: „Díky Buffy.“
Buffy: „Zachraňuju rodinné vztahy.“
Angel: „Miláčku, prosím nezachraňuj Spika.“
Buffy: „Ještě ho budeme potřebovat.“
Spike: „Je hezké být potřebný.“
Angel: „Moc si nevěř, nedržet nad tebou Buffy ochranou ruku, dávno z tebe mám boxovací pytel.“
Spike: „Tak ještě že ji mám.“
Buffy: „Co byste beze mě dělali?“
Spike: „Měli bychom klid od Angela?“
Angel: „Můžeš se vsadit, že bys neměl tak pohodlný byteček a super job.“
Spike: „Jsi dnes zase obzvlášť milý, neměl jsi krev?“
Buffy: „To bylo sice vtipný hoši, ale navrhuju dát si pohov.“
Nellie: „Kdy odjedete, mami?“
Buffy: „No, nevím, zatím čekáme na toho jejich člověka.“
Melissa: „Jak ho poznáme?“
Angel: „Není to člověk.“
Nellie: „To nikdo tady a nehádali by nám to.“
Všichni se zahleděli do země. V SSku byla nejstálejší sestava Lorne, Dawn, Spike, Buffy, Angel, Connor, Melissa a přidala se k nim
i Nellie. Ani jeden z nich o sobě nemohl říct, že by byl stoprocentní člověk.
Dawn: „Hele, sestřičko a to mi vážně svěříš firmu?“
Buffy: „Je to přece rodinná firma, ne? Budou ti pomáhat Angelina s Ozem,to zvládneš.“
Angel: „A když ne, budeme muset spát pod mostem a vydělávat si na jídlo hraním scének.“
Dawn: „To jsou ve hře všechny peníze?“
Buffy: „Dá se to tak říct, firma má sice samostatný rozpočet, ale ty budeš mít v rukou i naše peníze.“
Dawn: „Panebože, to mě nebudeš ani kontrolovat?“
Buffy: „Asi tam nejede internet, ani mobily.“
Angel: „Klid, k výběru celého účtu potřebuješ můj i Buffyin souhlas.“
Dawn: „To mě uklidnilo.“
Buffy: „Bude to v pohodě, věříme ti.“
Spike: „Buffy ti věří, stejně jako dalším šesti miliardám lidí na planetě, nemáme se čeho obávat.“
Buffy: „Tím snad nechceš naznačit, že věřím každému?“
Spike: „Ale chci mazlíčku, je to více než zjevné.“
Buffy: „To přece není pravda, co moje instinkty.“
Angel: „Říkal lidí, ne démonů.“
Buffy: „Neměl bys být na mé straně?“
Angel: „Když má pravdu?“
Buffy: „Chceš spát na gauči?“
Angel: „Ok, Buffy má pravdu, nikomu nevěří, ani Davidovi nevěřila, ani Danielovi, ani Jonathanovi.
Buffy: „Danovi jste věřili všichni.“
Spike: „To má pravdu.“
Dawn: „Chceš z toho udělat manželskou hádku?“
Spike: „Původně ne, ale vyvíjí se to dobře.“
Buffy: „Není pravda, že všem důvěřuji, že ne?“
Connor: „Ne mami, jen vidíš v každém to dobré.“
Lorne: „Vždyť má barák plný upírů, to nikomu nedůvěřuje, viď?“
Buffy: „I ty Lorne? Spikli jste se?“
Angel: „Ne miláčku, jsi nejlepší přemožitelka.“
Buffy: „Snadné vítězství, když jsem jedna.“
Nellie: „A co já?“
„Prosím tě, nejsi ještě přemožitelka.“ Prohodil ironicky Angel k dceři a na poslední chvíli těsně před obličejem zachytil Buffyinu vázu.
Buffy: „Co jsem řekla o házení věcí po otci?“
Nellie: „Provokuje.“
Buffy: „To je moje oblíbená váza Nellie. A ten po kom jsi ji hodila, je tvůj otec.“
Nellie: „Souvislosti mi docházej.“
Buffy: „Takže?“
Nellie: „Myslela jsem, že to platí jen pro dýky.“
Buffy: „Nebudeš po nikom nic házet. Kromě upírů a démonů.“
Spike: „Myslela ty, co nemají duši.“
Buffy: „Samozřejmě.“
Nellie: „Ok, váza dnes zůstane v celku.“
Buffy vzala Angelovi vázu z ruky a posvátně ji položila zpět na stůl.
Angel: „Omlouvám se Nellie, až budeme s matkou pryč, můžeš plně projevit svoje schopnosti.“
Nellie: „Byla mi dána důvěra?“
Angel: „Ve všech bodech.“
Objevilo se žlutočervené světlo a s ním i rozesmátá Angie.
Spike: „Skvělý, Summersovi jsou všichni tady, může začít párty.“
Angie: „Něco se chystá?“
Buffy: „Ne, Spike zase začal pít bourbone.“
Spike: „Nezačal!“
Nellie: „Proč jsi přišla, sestřičko?“
Angie: „Podívat se na rodinu, konečně mám chvilku klid, dlouho jsem vás neviděla.“
Buffy: „Že se taky ukážeš.“
Angie: „Angele? Koho chceš zabít?“
Angel: „O čem to mluvíš?“
Buffy: „Není slušné číst lidem myšlenky.“
Angie: „Tak na to nemysli, bije to do očí.“
Angel: „O čem mluví?“
Angie: „Máma se bojí, že někoho zabiješ.“
Angel: „Jo, Spika nejspíš a to hodně brzy.“
Nellie: „Toho chceš zabít posledních dvě stě let, ale ještě jsi to neudělal.“
Angel: „Vždycky ho bránila nějaká ženská. Prvně Drussila pak Buffy, Fred a teď znovu Buffy. Ten ví, co dělá.“
Dawn: „Tys měl něco s Fred?“
Lorne: „Ne, jen byl její oblíbenec.“
Spike: „Mě si oblíbí hned všichni.“
Angie máchla rukou a vedle ní se objevilo křeslo, sedla si a vzdychla, předpokládala, že to bude na dlouho. Pak do dveří vrazila Willow a s ní Alex.
Alex: „Nazdárek bando, jdeme rozvířit atmosféru.“
Spike: „Ty jsi nám tu chyběl.“
Alex: „Taky tě rád vidím.“
Buffy: „Bože, další hádka, sotva ho odtrhnu od Angela, už se pustí do Alexe.“
Spike: „Já se polepším.“
Angie: „Jsou tu všichni?“
Willow: „Dá se to tak říct, kde je David?“
Spike: „Utekl.“
Alex: „Zase? Co to s vámi je? Všichni utíkáte.“
Buffy: „Fakt?“
Angel: „Nechal nám tu i milý dopis.“
Willow: „O co tu jde? Ta atmosféra se mi tu nelíbí.“
Angel: „O nic přece.“
Angie: „Angel ho chce zabít, jako obvykle.“
Alex: „Tak proto utekl, všichni se bojí Angela.“
Angel: „Mě?“
Lorne: „Jsi přece mírný jako beránek, že?“
Buffy: „Moje řeč, všichni říkáte, že je zlý a přitom je tak milý, viď Angele?“
Connor: „Jak ke komu, každému se nepoštěstí být jeho žena.“
Angie: „Zbytečně hysterčíte, u nás máme horší, táta je proti nim v pohodě.“
Alex: „Koho tam máte? Hanibala?“
Spike: „To byl náhodou milej chlapík.“
Willow: „Ne fakt lidi, co se tu děje?“
Melissa: „Nic Will, můžeš být v klidu.“
Pak zazvonil telefon, Buffy ho zvedla.
Buffy: „Ano?“
Nikola: „Čeká tu na váš nějaký muž.“
Buffy: „V tuhle hodinu?“
Nikola: „Bohužel, je to prý důležité.“
Buffy: „Jak se jmenuje.“
Nikola: „To prý důležité není.“
Buffy: „A kdo to je?“
Nikola: „Nemám tušení, ale působí děsivě.“
Buffy: „Hned tam přijdu, ať počká.“
Buffy zavěsila a podívala se na ostatní.
„Je mi líto, že trhám partu a ruším party, ale povinnosti volají.“ Omluvila se všem a zvedala se k odchodu.
Angel: „Mám jít s tebou?“
Buffy: „Můžeš.“
Angie: „Ok, my tu ještě zůstaneme.“
Angel s Buffy vyšli z místnosti a ostatní chvíli mluvili o ničem, vážně jim odchodem pokazili zábavu.
Spike: „Hele řekni, co jsi četla Angelovi v hlavě?“
Angie: „Je to upír.“
Spike: „Vím, jak jsi byla v jeho a Buffyině mysli, když měla ty sny, řekni, co jsi viděla?“
Angie: „Minulost.“
Spike: „No tak, na co myslí?“
Angie: „Na co myslíš?“
Spike: „Ten chlap nemyslí na nic jinýho?“
Angie: „A ty ano?“
Spike: „Samozřejmě.“
Angie: „Všichni na to myslíte, i Connor a Alex.“
Connor: „Hej! Jsem tvůj starší bráška, trochu respektu, sestřičko.“
Angie: „To byl jen příklad.“
Alex: „Hele, já ještě nejsem úplně ztracenej případ.“
Angie: „Vážně?“
Alex: „To není slušný, koukat mi do hlavy.“
Angie: „Promiň, já tam koukám skoro všem, je to pro mě přirozené. Kdybys chtěl, mohla bych ti i poslat vizi s myšlenkami někoho jiného.“
Dawn: „Vážně? To dokážeš?“
Angie: „Ale samozřejmě, ale neudělám to, protože to nedělám, když to není důležité, pro člověka je to nebezpečné a bolestivé.“
Lorne: „Ale už jsi to dělala.“
Angie: „Samozřejmě, Buffy ale ta není člověk a Nel ta je taky v pohodě.“
Nellie: „Je to fakt hnusnej pocit. Počkej, jak víš o budoucnosti?“
Angie: „Já přece znám celou budoucnost, říkala jsem ti o tom.“
Nellie: „Takže ty víš všechno o…“
Angie: „Ano, klidně jste mi to ale mohly říct.“
‚Slíbila jsem mámě, že to udržím v tajnosti‘ přemýšlela Nellie.
Angie: „Taky jsi to udělala.“
‚To by nám teda mohla pomoct.‘ Přemítala znovu Nellie.
Angie: „Už není v čem, vyřešily jste to samy.“
Buffy s Angelem sešli do recepce. Buffy šla prvně k Nikole a Angel rovnou k návštěvníkovi.
Buffy: „Co mi o něm můžeš říct Niky?“
„Je dost upjatej, nemluví. Jako váš manžel a je tak nějak svázaný čímsi. No, jen koukejte.“
Odpovídala a při tom ukazovala na příchozího zuřivě salutujícího Angelovi.
„Dobře, díky.“ Řekla jí Buffy, i když příliš nevnímala, co jí Nikola odpověděla, otočila se a šla k Angelovi, který se posadil proti návštěvě.
Když přišla, oba vstali, Angel jí podal ruku, aby jí pomohl usednout a muž jí zuřivě salutoval. Natáhla k němu ruku a představila se,
odpověděl jí a představil se jako plukovník Time Hool. Odbyla ho mávnutím ruky a úsměvem a sedla si vedle Angela.
Buffy: „Takže, Time. Proč jste přijel právě k nám.“
Time: „Myslel jsem, že vám o mě řekli.“
Buffy: „Obávám se, že si nevzpomínám.“
Time: „Síly vám to měly povědět.“
Buffy: „Bohužel nevím, o čem to mluvíte.“
Time si sáhl do kapsy vesty a vytáhl z ní malý zelený kámen.
Buffy: „Chcete nás uplatit?“
Time: „Ne, chci se prokázat.“
Angel sáhl do kapsy kalhot a vytáhl z ní dva kameny podobné tomu Timovu.
Jeden z nich k němu přiblížil, nic se nestalo. Přiblížil k němu i druhý a oba začali výrazně zeleně zářit.
„Tak myslím, že si už rozumíme.“ Prohlásila s úsměvem Buffy, když viděla reakci krystalů.
Time: „Takže už víte, proč jsem tu?“
Buffy: „Ne.“
Angel: „Nic nám neřekli.“
Time: „Prý máte u sebe objekt, který má dimenzi pak vést.“
Buffy: „Ten objekt je moje snacha, takže pozor na jazyk.“
Time: „Omlouvám se.“
Angel: „Pohoda, tak co pro nás máte?“
Time: „Vy mi máte zadat úkoly ne já vám. Vy celou akci vedete.“
Buffy: „A že se nám to Gaia neobtěžovala sdělit.“
Time: „On je do toho zasvěcen ještě někdo jiný?“
Angel: „Ne. Ale proč jste teda tady?“
Time: „Mám vás informovat o stávajícím vývoji a přijmout rozkazy pro další vývoj.“
Buffy: „Tak nás informujte, ale jinde. Půjdeme ke mně do kanceláře, tam bude větší klid.“
Sedli si ke stolu v Buffyině kanceláři, Buffy s Angelem na jednu stranu a Time na druhou. Zvědavě se podíval na
uspořádání Buffyina stolu a zkoušel z něj odhadnout jaká jeho majitelka je. Na nic nepřišel, kromě jejího pouta na rodinu,
což poznal podle množství fotek na stole. Osobně se mu zdála milá a vstřícná. Musel ale uznat, že nebude
lehké ji zpracovat, bude jistě pracovat na profesionální úrovni a bude loajální vůči Silám a celé jejich misi.
Buffy: „Tak Time, můžete začít.“
Time: „Zatím jsme shromáždili vybavení a celý oddíl, který byl k misi přiřazen. Nyní je podrobíme speciálnímu tréninku a
přípravám, než budeme moci odejít přímo do Ulirii.“
Angel: „To je všechno?“
Time: „Něco chybí?“
Buffy: „Ne, jen jsme čekali, že nám řeknete bližší informace.“
Time: „Ty dostaneme až na místě.“
Buffy: „Jak tedy budeme vědět, proti čemu stojíme?“
Time: „To nám řeknou včas, než začneme se specifickým tréninkem.“
Angel: „Řeknou to vám?“
Buffy: „Ne, asi si zase zavolají mě, jako předtím. Vždycky přece volají mě.“
Angel: „Neměli bychom sebou vzít Nellie, ona je přece hlavní spojení.“
Buffy: „Ne pro tuto příležitost. Síly s ní mají jiný záměr. Musí zatím zůstat tady a hlídat naše krvechtivé kamarády.“
Time: „Krvechtivé?“
Buffy: „Upíry, hlavní náplň mojí práce. Jsou celkem nudní, stále jen samá krev a boj.“
Time: „Vím, co jsou upíři. Takže vy jste vážně přemožitelka?“
Buffy: „Občas mi tak říkají.“
Time: „Panebože, vždyť o vás jsou učiněné legendy.“
Buffy: „To je trochu přehnané.“
Time: „Zabila jste víc démonů než většina naší jednotky. Zničila jste První zlo.“
Buffy: „Ne, to přítel, já jen byla u toho.“
Time: „Jste vážně slavná, kdybychom učili podle učebnic, jistě byste tam byla.“
Buffy: „Ale v nějaké knížce už jsem, myslím.“
Time: „Ano, v denících vašich pozorovatelů. Ty se u nás vyvažují diamanty, jsou tím nejcennějším.“
Buffy: „To je divný.“
Time: „Ani trochu. Bude mi největší ctí sloužit pod vámi.“
Angel: „Mě taky.“
Buffy: „Ještě ty začínej, dneska mi fakt lezeš na nervy.“
Angel: „Co, měla bys tu raději Davida?“
Buffy: „Tak tohle ne, nebudu se teď hádat.“
Angel: „Já mám zrovna teďka chuť.“
Buffy: „David tu není, tak to není důležité.“
Angel: „Neodkládej zase všechno na později.“
Buffy: „Dobře, vyřídíme si to ráno v tělocvičně, meče.“
Angel: „Souhlasím.“
Time: „Počkejte, nemám vám nějak pomoct, slečno Summersová?“
Buffy: „Ale vůbec. A jsem paní, tohle je můj manžel.“
Time: „O tom nikde nejsou záznamy.“
Angel: „Tím se asi příliš nechlubí.“
Buffy: „Měli by, my dva společně bortíme všechny předsudky generací přemožitelek a pozorovatelů před námi.“v
Angel: „To chceš říct, že se o mě Giles ani nezmínil?“
Buffy: „Já jeho deníky nečetla.“
Time: „Dostupné jsou jen deníky do konce Prvního zla, pak záznamy nejsou.“
Buffy: „Ty má Giles u sebe a přísahal, že je do své smrti nevydá.“
Angel: „On O NÁS ještě vede deníky?“
Buffy: „Jen trochu teď už ne, spíš ze začátku.“
Time: „Kdo teda jste.“
Angel: „Já se nepředstavil? Angel.“
Time: „Ten upír?“
Angel: „Dá se to tak říct, čtyřikrát člověk, pak znovu upír.“
Buffy: „Raději mám výraz nemrtvý Američan.“
Time: „Vy tak jste, jistě jste ten s duší, ten první.“
Angel: „Jo, Spike byl až druhý.“
Time: „Měl bych vás zabít.“
Angel: „Pokud si troufáš…“
Time: „Kdy?“
Angel: „Klidně hned, příteli.“
Buffy: „Miláčku, hlavně mu moc neubliž.“
Angel: „Spolehni se, jak moc mu nemám ublížit?“
Buffy: „Jen povrchové rány, které snadno ošetřím. Pozor na břicho a zápěstí, ty by se léčili dlouho.
A hlavně vnitřní orgány, to by si pobyl v nemocnici.“
Angel: „Slibuju, že ho nezabiju, jen si vybiju zlost na Davida.“
Buffy: „Ale tady ne, minulý týden mi to malovali.“
Angel: „Půjdeme do tělocvičny, ať ti nenadělá nepořádek.“
Na Buffyino přání se přesunuli do tělocvičny. Time si sundal vestu bundu a zbraně, položil to vedle, aby měl místo pro pohyb.
Buffy: „Pozor na košili, víš, jak nerada přišívám knoflíky.“
Angel: „Tahle se ti nelíbí.“
Buffy: „Dobře, tak mu hlavně moc neubližuj, potřebujeme ho.“
Angel: „Kdyby něco, jistíš to?“
Buffy: „Vždycky. Teď do toho, nemáme přece celý den.“
Angel Buffy políbil na tvář a nevzrušeně se postavil proti Timovi. Angel s
Timem se do sebe pustili, celou dobu měl Angel jasně navrch, nesnažil se ani trochu krotit. Když byla Timovi jasná
jeho prohra, vytáhl na Angela i nůž. Time se skácel k zemi vyčerpáním a nedostatkem sil. Buffy si k němu sedla,
prohlédla mu zranění. Angel poslechl, co mu řekla a moc mu neublížil, měl jen několik modřin, podlitin,
tržných ran a nejspíš vykloubené rameno.
Angel: „Je v pořádku?“
Buffy: „Jo, žádná zlomenina, jen na několika místech mírně krvácí, ošetřím mu to. Ty nemáš ani škrábnutí.“
Angel: „Nic co by stálo za tvou laskavou péči.“
Buffy: „Mé péči se stejně nevyhneš, uvidím to tak jako tak.“
Angel: „Nic to není, ale myslím, že vojáček přichází k sobě.“
Time otevřel oči a posadil se, Buffy klečela vedle něj a podpírala ho.
Time: „Co se tu sakra děje?“
Buffy: „Omlouvám se, naštval jste ho.“
Angel: „Omlouvám se ti, byl jsem naštvaný a to se blbě krotím.“
Time: „Na vás je můj výcvik asi k ničemu.“
Angel: „Z toho si nic nedělejte. To je každodenní trénování s přemožitelkou.“
Time: „Nechci vidět, jak bych vypadal, kdybych si troufl na vás.“
Buffy: „Já se krotím, lidem tolik neubližuji.“
Time: „Komu ano?“
Buffy: „Upírům, nemají mě moc v lásce.“
Angel: „To věřím, miláčku, jsi postrach.“
Buffy: „Time, jak se cítíte, bolí vás něco?“
Time: „Rameno.“
„Asi je vykloubené, hned to spravím.“ Než to dořekla, prudce mu trhla paží a otočila ji několikrát o 90°,
Time trochu zaskučel bolestí, ale nesl to tvrdé zacházení statečně.
Time: „Neříkala jste, že lidem neubližujete?“
Buffy: „Pomohla jsem vám a ještě k tomu, vy nejste člověk.“
Time: „Jak to víte?“
Buffy: „Poznám to a ještě k tomu mi to řekli.“
Time: „To je neuvěřitelné.“
Angel: „Poslední co to říkal, skončil jako flek na koberci.“
Time: „Fakt?“
Buffy: „Donašeč. Ti si nic lepšího nezaslouží.“
Time: „To ji…“
Nedořekl, protože do dveří vběhla Nellie.
Nellie: „Nikola volala, že jdete do tělocvičny, myslela jsem, že jste se s Angelem zase pohádali.“
Angel: „My se nikdy nehádáme, holčičko, to si pamatuj.“
Nellie: „Ano Angele tak o co tu jde? Ty jsi ho zmlátil? On šahal na mámu?“
Angel: „Ne, vyřizovali jsme si staré účty.“
Nellie: „Ty ho už znáš?“
Angel: „Ne, ale on mě ano.“
Buffy: „Přines mi prosím nějaké náplasti.“
Vedle Buffy během chvilky ležely dva balíčky náplastí, ta je bez připomínek zvedla a zalepila jimi několik menších zranění, která už desinfikovala.
Angel: „Ať nám v koupelně doplní lékárničku, stačí, když to řekneš Nikole, ona to zařídí.“
Nellie: „Můžu si nechat uklidit pokoj?“
Buffy: „Pokolikáté?“
Nellie: „Po druhé.“
Buffy: „Dnes si ho uklidíš sama, necháš si jen utřít prach a vyměnit záclony.“
Nellie: „Stejně to už není výchovné.“
Angel: „Nehádej se s matkou, nebo taky dostaneš ránu.“
Nellie: „Nebojím se.“
Angel: „Já taky ne, ověříme si to?“
Nellie: „Jdu za tou Nikolou.“
Buffy: „Ať si pospíší.“
Nellie vyběhla z tělocvičny a Buffy se za ni Timovi omluvila.
Time: „Zajímavé děvče.“
Buffy: „Naše dcera, Nellie Tara.“
Time: „Přemožitelka?“
Buffy: „Snažím se.“
Angel: „Čím je starší, tím je bojovnější. Začíná se bát, aby na mě někde za rohem nečekal kolík, který nebude držet ničí ruka.“
Buffy: „Ne, když po tobě hází věci, ví, že to chytíš. Kolíkem by nezaútočila.“
Angel: „Já vím, ale co neúmyslně, používá telekinezi dost nezodpovědně.“
Buffy: „Má naopak skvělou trefu i postřeh, trénujeme to.“
Angel: „Ty dýky byly dobré, to musím uznat.“
Buffy: „Věděla, že bych to chytla, protože jsem věděla, že je hodí.“
Najednou se Buffy otočila směrem k rohu tělocvičny se skříněmi a zbraněmi.
Buffy: „Co tu chceš?“
Hank: „Já ti to říkal, jsou s nimi jen problémy.“
Buffy: „Prosím tě, já pálila věci, celé dny jsem nebyla doma, mámu málem zabili a ne jen jednou. Byla jsem horší než Nellie.“
Hank: „Jenže mezi vámi a námi je rozdíl.“
Buffy: „Ano, my se s Angelem milujeme.“
Hank: „Jistě ne na dlouho.“
Buffy: „Co ty můžeš vědět, jsi mrtvý, otravný a duch, který je nehmotný tak mi nemůže dát ani pohlavek.“
Hank: „Jsi drzá.“
Buffy: „Jo a víš co? Vůbec mi to nevadí. Tak nepruď a vysmahni.“
Hank: „Jednou změníš názor, já mám celou věčnost.“
Buffy: „Já taky, a jestli se i přes to dostanu do nebe, osobně se postarám o to, aby ses dostal do pekla a tam se škvařil,
stále dokola. I kdybych měla umřít jen kvůli tomu, udělám to.“
Hank: „Nač ta silná slova dceruško? Nebe nezná hříšníky, copak není lidské odpouštět?“
Buffy: „Nejsem člověk, zapomněl jsi? Kvůli tomu jsi se mnou posledních deset let svého života nemluvil.
A taky kvůli tomu, že můj manžel není člověk a ani naše dcera. Ještě nějaké poznámky?“
Hank: „Teď ne, ale přísahám, nepřestanu, dokud nezměníš názor.“
Buffy: „Tak si přísahej, ale teď vypadni.“
Buffy se otočila zpět na Angela a vyjádřila svoji nechuť k tomu, že mu nemůže ani nakopat zadek.
Angel: „Co říkal?“
Buffy: „Přísahal, že bude otravovat, dokud nezměním názor.“v
Angel: „Uděláš to?“
Buffy: „On ještě neví, že pro to bude muset udělat mnohem víc, než mě jen chodit otravovat život.“
Angel: „Jsi na něj tvrdá.“
Buffy: „Ne Angele, celý život na mě kašlal a až po své smrti zjistil, že má dceru.“
Angel: „Typicky otravný člověk.“
Buffy: „Ano, Wesley, dlouho se neukázal.“
„Jsem tu, co pro mě máš?“ Ozvalo se na Buffy z rohu.
„Wesley!“ vykřikla překvapeně Buffy.
Angel: „Děje se něco?“
Buffy: „Proč jste přišel Wesley, nevolala jsem vás.“
Wesley: „Ale ano.“
Buffy: „Oh, promiňte, jen jsem se o vás zmínila.“
Wesley: „Kde je David?“
Buffy: „Je mi to líto, Wesley, nenechal se zadržet.“
Wesley: „Zabili ho?“
Buffy: „Ne, utekl, nechal mi dopis, snad se vrátí.“
Wesley: „Potřebujeme ho.“
Buffy: „Je mi to vážně líto, Wesley, zklamala jsem vás.“
Wesley: „To není tvoje vina Buffy.“
Buffy: „Ale je Wesley, podělala jsem to.“
Wesley: „Dobrá, promluvíme si o tom později, kdo je ten muž?“
Buffy: „On? Oh, dáreček od Sil, asi vypadám jako vedoucí útulku. Stále mi někoho dávají, abych se o něj postarala.“
Wesley: „Odkud utekl?“
Buffy: „Odnikud, vede útvar, který nám má pomoci při jednom úkolu.“
Wesley: „Tak to vás nebudu zdržovat, nashledanou.“
Buffy: „Nashledanou Wesley.“
Wesley zmizel a Buffy se vrátila ke starostlivému pečování o Tima.
Angel: „Ti duchové tu mají deska party?“
Buffy: „Nejspíš, nemáme chvíli klidu.“
Angel: „Co uděláme s Hankem?“
Buffy: „Zatím nic, ale brzy si najdu způsob, jak ho zabít.“
Angel: „Je mrtvý.“
Buffy: „Jak se ho zbavit.“
Angel: „To souhlasím. Jak se má náš přítel?“
Buffy: „Bude v pohodě. Time? Kde sídlí váš útvar?“
Time: „V táboře v severní Africe.“
Buffy: „Panebože, jak jste se dostal sem?“
Time: „Letadlem, máte odjet se mnou.“
Buffy: „Hned?“
Time: „Co nejdříve.“
Buffy: „Angele, zůstaň tu chvíli s Timem, já jdu zařídit pokoj pro něj. Time, nevadí vám světlo?“
Time: „Nijak zvlášť.“
Buffy: „Skvělé.“
Buffy se vrátila během chvilky a vedla i Connora.
Connor: „Co jste tu dělali?“
Buffy: „Neptej se, zaveď otce do postele, hned ho přijdu ošetřit, jen se postarám o vojáčka.“
Angel: „To je dobrý Buffy, ať Connor pomůže tobě.“
Buffy: „Mám tě praštit po hlavě?“
„Tak jdeme Connore, máme málo času.“ Zvolal Angel nadšeně.
Buffy: „Vy teď půjdete se mnou Time, odvedu vás do vašeho pokoje a postarám se vám o zbytek zranění.“
Time: „Co váš muž?“
Buffy: „Ten to přežije. Přežil by i pád atomovky.“
Time: „Nechci mu nějak bránit…“
Buffy: „Nebojte, nezbije vás za to, v tomhle stavu nejste ničeho schopný.“
Time: „O čem to mluvíte?“
Buffy: „Brzy poznáte, ale teď vás musím dovést do pokoje.“
Buffy odvedla Tima do jeho pokoje a položila ho do postele, všechny rány mu už ošetřila, chtěla jen dohlédnout, aby si odpočinul.
Time: „Děkuji vám.“
Buffy: „To nestojí za řeč, omlouvám se za Angela, je trochu prudší povahy. Ale normálně je mírný jako beránek.“
Time: „To si dokážu představit.“
Buffy: „Teď si hlavně odpočiňte.“
Když vstávala z postele, Time ji chytl za ruku. „Proč tak výjimečná žena jako vy ztrácí čas s upírem?“ Zeptal se jí.
Buffy: „Jestli znáte jen část z Gilesových deníků, znáte odpověď.“
Time: „Není přece možné, aby přemožitelka milovala takovou bestii.“
Buffy: „Předsudky jsou v mém domě zakázané. Zkuste je odhodit a podívat se kolem sebe, co vidíte?“
Time: „Rodinu, velkou firmu, peníze, citová pouta.“
Buffy: „To všechno jsme vytvořili spolu my dva.“
Time: „Ta dívka i ten chlapec…“
Buffy: „Naše děti, říkala jsem, že nejsem obyčejná přemožitelka.“
Time: „Ano, jste výjimečná, ale stejně nechápu, když jste celou tu dobu toužila mít normální život, proč jste skončila takhle.
Kdykoli vás Síly zavolají, plníte jejich příkazy.“
Buffy: „Nebýt Sil, nebyla by tu žádná legrace, proč myslíte, že si tak hrají s našimi životy?“
Time: „Hrají?“
Buffy: „Je to prostě jen hra, zábava, aby se celou tu věčnost nenudily.“
Time: „Co je zábavného na smrti a trápení.“
Buffy: „A co smutného na lásce, štěstí, přátelství?“
Time: „Jste příliš optimistická na to, že víte co je zlo.“
Buffy: „Ale vím i co je dobro a to mi dává tu odvahu dál za něj bojovat. Teď spěte, budete potřebovat síly na cestu.“
Time už pustil její ruku, zavřel oči a usnul, Buffy ho přikryla a potichu vyšla z pokoje.
Buffy vešla do ložnice, Angel seděl v křesle a čekal na ni. Stoupla si před něj a tvářila se přísně.
Buffy: „Jsi zraněný, měl bys ležet.“
Angel: „Nemůžu, když jsi tak daleko.“
Buffy: „Za trest ti to teď půjdu vydesinfikovat.“
Angel: „Ošetřil jsem to sám, je to jen povrchové.“
Buffy: „Nech prosím na mě, abych rozhodla, jaké šetření je nutné zranění muže, kterého miluji více než svůj život.“
Angel: „Věř mi, nejlepší lék bude, když tu teď zůstaneš se mnou.“
Buffy: „Jsi tvrdohlavý jako mezek.“
Angel: „Aspoň to máme společné.“
Buffy: „Teď ale vážně do postele.“
Angel: „Jedině když půjdeš se mnou.“
Buffy: „Kdo tu klade podmínky?“
Angel: „Ty?“
Buffy: „Stejně bych šla.“
Angel: „Tak proč se hádáš?“
Buffy: „Vypadáš tak roztomile, když se hádáme.“
Angel: „Ty vypadáš roztomile stále.“
Buffy: „Je pěkné povolání být krásnou ženou.“
Angel: „A co teprve milovanou.“
Buffy: „Mluvím vážně, musíš si odpočinout, bylo to škaredé zranění.“
Angel: „Ale jen, že to chceš ty.“
Buffy: „Miluji tě.“
Angel: „Já vím.“
Ostatní byli v SSku, zrovna se vrátil i Connor, chyběli jim jen Buffy a Angel.
Angie: „Já myslím vypadnu, abych mohla přijít za rok, až budou odcházet.“
Nellie: „Počkej, ale co když se ještě vrátí?“
Connor: „Nevrátí se, Angel byl zraněný, určitě už spí, oba.“
Angie: „Takže mi už nic nebrání, mějte se tu zatím hezky.“
Willow: „Ahoj Angie.“
Angie: „Jo, Will měla by ses ukázat u nás, budeme prověřovat schopnosti.“
Willow: „Někdy přijdu.“
Angie: „Nejpozději do tří let.“
Willow: „Budu tam.“
Alex: „Na co myslím, Angie?“
Angie: „Snad nechceš, abych takové prasárny říkala před tolika lidmi a mladší sestrou.“
Alex: „Na to nemyslím.“
Angie: „Jsi si tím jistý?“
Alex: „Ano.“
Angie: „Dobře, právě myslíš na bílé králíčky.“
Alex: „Dík.“
Connor: „Jaký má tohle smysl?“
Angie: „Alex si chce jen něco dokázat, přitom na to už zase myslí.“
Spike: „Jsem fakt rád, že jsem upír.“
Angie: „Stejně jsi jak otevřená kniha, i když to nevidím, vím to.“
Spike: „Spěchala jsi, ne?“
Angie: „Ahoj.“
V tu chvíli všichni viděli červenožluté světlo a Angie jim zmizela.
Connor: „My taky půjdeme, předpokládám, že nás zítra budou potřebovat.“
Ráno se v zasedačce sešla neobvyklá skupinka lidí. Seděli tam Buffy, Angel, Connor, Melissa, Nellie, Angie a Time.
Probírali další okolnosti mise a hlavně odjezd čtveřice.
Time: „Měli bychom odjet co nejdříve, až si všechno zařídíte.“
Buffy: „Já už všechno připravuji, ale stejně to bude trvat, musím Dawn ukázat všechno ohledně firmy.“
Connor: „My jsme připravení, můžeme odjet.“
Angel: „Máte sbaleno všechno? Asi se už nevrátíte.“
Melissa: „Vzala jsem nám většinu věcí, něco jsem nechala, jistě sem budeme jezdit.“
Buffy: „Nevím jak jsi to stihla, já nemám sbaleno nic.“
Angel: „Kromě zbraní samozřejmě.“
Connor: „Ty zaberou jistě nejvíc místa, to abychom objednali nejmíň pět letadel.“
Buffy: „Je připravené firemní. To, které jsme měli připravené na cestu do Francie.“
Melissa: „Takže nepojedeme v noci?“
Buffy: „Nejspíš budeme muset ve dne, bude to bezpečnější.“
Angel: „Jak pro koho.“
Connor: „Tak máma si zařídí všechno s firmou a Angel sbalí věci.“
Buffy: „Ne, Angel nevezme, co chci.“
Angel: Zbraně si sbalíš sama.“
Buffy: „Ne, chci balit já, a taky budu.“
Melissa: „Dobře, já ti pomůžu sbalit a Angel zařídí firmu.“
Buffy: „Dobře, ale s Nikolou to vyřídím já.“
Connor: „Konečně ji vyhodíš?“
Buffy: „Ne, ale dám jí ultimátum, pokud se do mého návratu nezlepší, poletí.“
Connor: „Jsi na ni mírná, měla bys ji vyhodit hned.“
Angel: „To nemůže, má s ní soucit a věří jí, že se bude snažit.“
Melissa: „Nikola je přece celkem milá.“
Connor: „Ale neschopná.“
Buffy: „Nechte to na mě, jasné?“
Connor: „Ano mami, nesnažíme se klást odpor.“
Angel: „Takže se rozdělíme, každý jde připravovat věci na odjezd.“
V noci leželi Buffy a Angel na posteli, Buffy měla hlavu položenou Angelovi na hrudníku a on si hrál s jejími vlasy.
Buffy: „Jaké myslíš, že to bude?“
Angel: „Co?“
Buffy: „Tak dlouho pryč, budeme mít na chvíli úplně jiný život.“
Angel: „Myslíš?“
Buffy: „Určitě, jediná Angelina se s námi bude schopná spojit, budeme od ostatních odříznutí.“
Angel: „Myslíš, že to tak bude jinak?“
Buffy: „Jsme přece zvyklí, že jsme tu se všemi společně.“
Angel: „Budeme zase chvilku sami, ne?“
Buffy: „Bojím se o Nellie.“
Angel: „Nemáš přece proč.“
Buffy: „Je ještě tak mladá.“
Angel: „Ale je po tobě, určitě to zvládne a ještě konečně projeví svoje schopnosti.“
Buffy: „Je to tak brzy.“
Angel: „Jistě to zvládne, nemysli na to teď, je to jen další úkol mezi jinými, naprosto stejnými.“
Buffy: „Jak můžeš být tak klidný?“
Angel: „Jeden z nás přece musí.“
Buffy: „Vždycky jsi tak klidný, já jsem hysterická a ty si prozpěvuješ.“
Angel: „Jsi totiž jedinečná.“
Buffy: „Jsem vyvolená.“
Angel: „Miluju tě.“
Buffy: „Já vím.“
Angel: „Co budeme dělat poslední noc tady doma?“
Buffy: „Asi si nebudeme povídat, viď?“
Angel: „Kdybys chtěla.“
Buffy: „Právě že nechci.“
Angel jí dal letmý polibek do vlasů, ona zvedla hlavu a políbila ho na chladné rty. Pevně ji sevřel v náruči, cítila se
bezpečně v tom chladném objetí, které hřálo láskou.
Connor s Melissou taky mluvili o budoucnosti, i když pro ně to měla být větší změna.
Melissa: „Nebude se ti po nich stýskat?“
Connor: „To jistě, jsou to rodiče, jsem s nimi posledních několik let.“
Melissa: „Pochopila bych, kdybys tu chtěl zůstat.“
Connor: „Chci jít s tebou.“
Melissa: „Víš to jistě? Je to dost změna, nikoho tam nebudeš znát. Neuvidíš dlouho sestřičky.“
Connor: „Stejně jsou na mě už moc chytrý.“
Melissa: „Stejně bych ti nechtěla v ničem bránit.“
Connor: „Poslouchej mě Mel, jsi to nejlepší v mém podivném životě, miluju tě, a proto chci zůstat navždy s tebou.“
Melissa: „Ale Buffy…“
Connor: „Dlouho jsem si myslel že je to nejlepší ženská na světě, ale ty jsi ji předčila. Ona je moje matka, ale miluju tebe.“
Melissa: „Takže jdeš se mnou?“
Connor: „Kamkoli, třeba i do pekla.“
Melissa: „Tam nemusíš, jen domů.“
Connor: „Přemýšlela jsi někdy, proč ses tu tenkrát ocitla?“
Melissa: „Aby mě Síly zachránily.“
Connor: „Myslíš, že věděly že se tam teď vrátíš a obnovíš Ulirii?“
Melissa: „Ony vědí všechno Connore.“
Connor: „Když vědí všechno, jak si mohly nechat tolikrát tak blbě zkazit plány.“
Melissa: „Nepamatuješ co říkala Buffy? Vždycky se najde někdo, kdo jim zkříží plány.“
Connor: „Tak navrhuju se pořádně vyspat, protože zítra to bude pořádná jízda.“
Melissa: „Co myslíš že budeme v Africe dělat?“
Connor: „Nemám tušení, ale jsem si jistý, že to bude nová kapitola našeho života.“
Melissa se ke Connorovi blíž přitulila, chtěla začít tu novou kapitolu v jeho objetí.
Bylo dlouho po půlnoci, ale ještě se neschylovalo ke svítání. Buffy už dlouho ležela s otevřenýma očima a zírala do stropu.
Angel vedle ní spokojeně pochrupoval. Najednou vstala, přešla k oknu, dívala se přes tmavé sklo do tmavého světa před ní.
Pak se otočila, vzala župan z židle u stolku a tiše, aby nevzbudila Angela, vyšla z pokoje.
Time byl u sebe v pokoji, nedokázal spát. Věděl, že ho ještě dnes v noci něco čeká. Dělal zrovna asi padesátý druhý klik,
když se ve dveřích objevila drobná nožka v modrých pantoflích. Vzhlédl a viděl před sebou drobnou ženu v jemném modrém župánku
s rozpuštěnými dlouhými blonďatými vlasy a laskavým úsměvem na rtech. Koukala na něj okouzlujícíma zelenýma očima.
„Doufala jsem, že nespíte.“ Mluvila k němu a připadalo mu, jakoby k němu mluvila pohádková víla.
Time: „Nemohl jsem spát.“
„Já taky ne, musela jsem k vám přijít, zeptat se vás na pár otázek.“
„Jistě, posaďte se.“ Nabídnul jí místo na křesle proti jeho posteli. Oblékl si košili a posadil se na postel.
„Zítra už odjedeme, chtěla jsem vědět, na co bych se měla připravit.“
Time: „Buffy, nemáte se čeho obávat, snad jen té bandy chlapů, které teď budete velet.“
Buffy: „Já? Copak já můžu někomu velet?“
Time: „Budou vás poslouchat na slovo, bez poznámek budou vykonávat všechny vaše příkazy. Půjdou kvůli vám na smrt, pokud si to budete přát.“
Buffy: „Nikdy mě neviděli.“
Time: „Ale slyšeli o vás. Jste jako hrdinka bájí.“
Buffy: „A jsem tam prsatá vysoká brunetka?“
Time: „Ne, malá hubená blondýnka.“
Buffy: „Chci abyste mi řekl, do čeho jdu?“
Time: „Hned jak přijedeme, musíte se pustit do jejich výcviku. Prozatím to bude kolem šedesátky chlapů.
Později je budete vyřazovat. Z několika vámi vyvolených vytvoříte elitu dvaceti nebo patnácti vojáků, kteří vás budou provázet
na každém kroku. Zapomeňte na soukromí, kterého si užíváte tady. Zbytek, který vyřadíte a ještě další jednotka,
kterou k nám pošlou budou bojovat a snažit se obnovit Ulirii.“
Buffy: „Povzbuzující.“
Time: „Musíte čekat hrozné podmínky, musíte čekat nepředstavitelně těžké zkoušky, musíte čekat všechno.“
Buffy: „Vy taky budete celou tu dobu s námi?“
Time: „Jsem vaše osobní ochranka.“
Buffy: „Mám bodyguarda, jako holywoodské hvězdy?“
Time: „Něco takového, odteď se od vás nesmím hnout ani na krok.“
Buffy: „Budete mi nosit kufry?“
Time: „Pokud si to budete přát…“
Buffy: „Skvělý.“
Time: „Nebude to ale jen legrace, čeká vás dost hnusný období života.“
Buffy: „Takže co bude teď?“
Time: „Navrhoval bych vám se jít vyspat, bude to jízda a vypadáte dost zmrzle a unaveně.“
Buffy: „Myslíte, že teď budu spát lépe?“
Time: „Klidně bych se vsadil.“
Buffy: „A vy? Budete teď spát lépe?“
Time: „Snad, zítra musím být schopný za vás nasadit život.“
Buffy: „Raději to o tom ochránci neříkejte před Angelem, špatně by to nesl.“
Time: „Slibuji.“
Buffy vstala, naposledy se na něj ještě usmála a odešla z pokoje. Time si lehl na postel a koukal se do stropu.
Přemýšlel o té ženě, o vyvolené, jediné na světě, která se mu před chvílí zmrzle otřásala na křesle. Pociťoval teď
strašnou touhu ji chránit. Dlouho tu ženu obdivoval, teď se s ní setkal a nechápal, jak může tak křehké a bezbranné
stvoření tolikrát odvrátit konec světa.
Když se Buffy vrátila do ložnice, Angel stále spal. Sundala si župan a lehla si nazpět vedle něj.
Hned ji pevně sevřel v náruči. Přitáhla si k sobě blíž deku, cítila takový vnitřní chlad, kterého se nedokázala zbavit.
Poslední události, včetně jejího rozhovoru s Timem ji nutily stále přemýšlet. Prvně jí hlavou přebíhaly nesouvislé myšlenky,
kterým nemohla najít konce a smysly. Pak se ale její myšlenky začaly utvářet a začaly jí tak ukazovat jasný obraz.
Ukazovalo se před ní to, o čem už dlouho přemítala. Přinese jí nový úkol novou šanci na změnu? Pak se Angel pohnul,
trhnul sebou a ještě pevněji si k sobě Buffy přivinul.
Ráno se všichni neobvykle sešli v SSku, byli tam všichni, dokonce i Oz. Buffy, Angel, Melissa a Connor už byli připravení na odjezd,
chtěli se už jen rozloučit. Čekali na příchod Angie. Pak se už objevilo očekávané žlutočervené světlo a s ním i Angie celá oblečená v
bílém rouchu a dlouhými blonďatými vlasy spletenými do spousty tenoučkých copánků.
Angie: „Jsem tu, čekáte dlouho?“
Buffy: „odkud jdeš?“
Angie: „Měli jsme právě oslavu, Brian to vezme za mě.“
Willow: „Hezké vlasy.“
Angie: „Oh, ty copánky? Včera mi je dělala Maia. Musím je shodit.“
Alex: „Bude jídlo?“
Buffy: „Ano, brzy má někdo přinést nějaké deserty.“
Melissa: „Alexi, myslíš i na něco jiného?“
Angie: „Ano, na to druhé.“
Buffy: „Dej mu jídlo a sex a bude v sedmém nebi.“
Connor: „Nic mu nedávej.“
Melissa: „Proto tu nejsem, ať mu to dává jeho žena, ne?“
Buffy: „Neřešte to prosím před mojí patnáctiletou dcerou.“
Spike: „A vy s Angelem děláte co?“
Buffy: „Spiku, pamatuj na hrozbu pánvičky.“
Spike: „To už dnes nesmím nic říct?“
Buffy: „Můžeš, ale dávej si pozor co.“
Angie: „Za jak dlouho pojedete?“
Buffy: „Kolem oběda by mělo být připravené letadlo, zavolají nám.“
Nellie: „To je ještě spousta času.“
Dawn: „Nemůžete přece letět v poledne, to je nejsilnější slunce.“
Buffy: „Neboj, všechno je zařízené, nemůže se nic stát.“
Spike: „Aspoň doufej.“
Buffy: „Nesýčkuj.“
Nellie: „Rodino, vypadá to, že se budete muset rozloučit.“
Angie: „Zatím jedou jenom do toho tábora ne?“
Angel: „Potom sem ale nebudeme moct, budeme muset jít rovnou do Ulirii.“
Nellie: „Melisso, jak to tam vypadá?“
Melissa: „Všude jsou dlouhé lány polí, rozlehlé louky zbarvené nejpestřejšími barvami květin. Cesty tam jsou
prašné a červené od písku. Města tam jsou velká, obehnaná hradbami stovky let starými. Domy jsou tam nízké a
velké, nebo úzké a vysoké. Jeden podobný druhému. Když se podíváte ze střehy domu, vidíte krásné panorama
nedotčené panenské krajiny. Hory jsou až na samém okraji země, jen tam sněží. Jinak je v celé zemi stále
krásné počasí, které se nemění a vůbec neprší a ani není zamračeno. Lidé jsou tam usměvaví a vstřícní.
Kohokoliv potkáte, je k vám milý, nabídne vám postel, jídlo i příjemnou společnost.“
Willow: „Proč by někdo chtěl zničit tak krásnou zemi?“
Melissa: „Pak přišli Generálové, vyhlásili volby, chtěli zrušit monarchii a zavést vládu parlamentu, kterému by
bezmezně vládli oni. Nikdo na jejich záměry nepřistoupil, pomstili se. Prostě, když nemohli vládnout té krásné zemi oni, nebude jí vládnout nikdo.“
Willow: „Co udělali?“
Melissa: „Nějakým způsobem všechny zabili. Stihlo uniknout jen pár lidí, kteří se tam teď vrátí, a budou se snažit obnovit jejich milovanou zemi.
A přežila jsem ještě já Mellanie Lana Simone Sitha Adalia z Uliriie, ta ve kterou doufali. Která se pokusí zachránit svoji zemi.“
Buffy: „Ty máš fakt tak dlouhý jméno?“
Melissa: „Jo, hrůza co? Ještě že nemáme občanky.“
Buffy: „A to jsme si s Angelem mysleli, že je divné dávat dítěti dvě jména.“
Angel: „Dohromady mají holky čtyři.“
Angie: „Super, naše sestřička se bude jmenovat Angelina Nellie Tara Jane.“
Buffy: „Na to zapomeňte, žádná sestřička nebude.“
Nellie: „My víme, protože to bude kluk.“
Buffy: „Ne, žádné dítě nebude, ani holka a ani kluk.“
Angie: „Uvidíme, kdo se bude smát naposled.“
Buffy: „To snad bude na mě a ne na tobě.“
Willow: „Bohužel musím uznat Buffy, že to není jen na tobě.“
Buffy: „Dobře, změníme téma jo? Co třeba náš pes, podívejte jak krásně spí.“
Nellie: „To je pravda, ten nedělá nic jiného, ještě žere. Alexi? Nejste příbuzní?“
Alex: „To bylo fakt vtipný. Neměla by sis dělat legraci z někoho, kdo je stejně starý jako tvoji rodiče.“
Angie: „Tobě je tři sta?“
Alex: „Víš moc dobře, jak jsem to myslel. Ježíši já chodil do školy s její matkou a ona mě tu normálně ztrapňuje.“
Buffy: „Neber si to tak, ona ztrapňuje i Spika a Dawn a ti jsou mnohem starší.“
Alex: „A co Angel?“
Buffy: „Po něm hází věci.“
Spike: „Zajímavá rodinka.“
Angel: „To ještě nevíš to nejlepší.“
Buffy: „ to mu prosím neříkej.“
Nellie: „Stále mluvíme o psovi? Mám tušení že se to zase zvrtlo.“
Angie: „Jen je nech, ať si hrají.“
Angel: „Jsme přece vaši rodiče.“
Nellie: „To je pravda…“
Buffy: „Jen je nech, my jim to ještě vrátíme.“
Angie: „Už se nemůžu dočkat, co nám uděláte, kdy udělám tohle…“ Jen to dořekla, zvedla ruce a mírně jimi pootočila.
V tu chvíli se všichni objevili v plavkách.
Buffy: „Panebože, tohle mi udělala vlastní dcera.“v
Nellie: „Je to super, odhadla tvoji barvu.“
Angel: „Vypadáš krásně.“
Buffy: „Světle modrá je sice moje barva, ale nemusela bych tu zrovna sedět v plavkách.“
Angie: „Omlouvám se, spravím to, pokud chceš.“
Angel: „Co když nechci já?“
Spike: „Tak máš smůlu, ne že by se mi nelíbilo, že jsou tu všichni kromě Angie v plavkách, ale vzhledem k tomu, že jsem ženatý…“
Angie udělala stejný pohyb rukama, ale naopak a všichni se opět objevili oblečení.
Buffy: „Pěkné zpestření.“
Angel: „To bych řekl, v plavkách ti to sluší.“
Buffy: „Navrhuji další změnu tématu.“
Spike: „Tohle nás bavilo, třeba se příště objevíme nazí, kdoví co vaše ztřeštěná dcera udělá příště.“
Angie: „Co kdybych odhalila jen tebe strejdo Spikey?“
Spike: „Dobře, změna tématu.“
Willow: „Co váš odjezd?“
Buffy: „Už se to blíží, viď?“
Angel: „Dramatizujete to.“
Alex: „Kdy bude to jídlo.“
Buffy: „Alexi, ty jsi fakt totálně nenáročnej člověk.“
Willow: „Je pusinka.“
Buffy: „To ti přece neberu, jen je vysazenej na jídlo.“
Alex: „Po tom, co jsem se všechno dozvěděl o světě nemám jinou radost než jídlo a zrzečku.“
Nellie: „To je přece roztomilé, Will přirovnává tě k jídlu.“
Willow: „Mohlo být hůř.“
Buffy: „Jak hůř, že bude mít jídlo raději než tebe?“
Angel: „To snad ne. Alexi, braň svou mužnost, chystají se z tebe udělat zákusek.“
Alex: „Jen ať se děvčata baví.“
Buffy: „Jsi roztomilý Alexi, vážně.“
Nellie: „Všichni jsou tu roztomilí a úchvatní.“
Buffy: „Špatná nálada?“
Nellie: „Ne, jen mi nedochází, co je na Alexovi roztomilého.“
Melissa: „Právě že nic a v tom je ten fór. Pro Buffy je roztomilý a milý každý. O všech si to myslí. Jen o málokom je o tom skálopevně přesvědčená.“
Angie: „A jsme zase u Angela.“
Spike: „Kterej blázen by si mohl myslet o Bručounovi, že je roztomilej?“
Nellie: „Byla to řečnická otázka, nebo chceš odpověď?“
Spike: „Odpovím si sám, Buffy. Jistě jí dává nějaké drogy, jsem o tom přesvědčený.“
Angel: „Drogy? Jen žárlíš, že mě milovala prvního.“
Spike: „Cože? Já mám tu lepší sestru, pamatuješ?“
Angel: „Vždycky jsem byl ve všem první. Pamatuješ? Upír, Drussila, duše, Buffy a to jmenuji jen to nejdůležitější.“
Spike: „Dlouho jsem se opičil po tobě, ale pak mi došlo, že můžu mít něco lepšího. Takže mám teď úžasný život, lepší sestru
Summersovou a přednáším na univerzitě.“
Angel: „Pravda Spiku, polepšil ses.“
Buffy: „A dost, umíte vy dva něco jiného než se hádat?“
Spike: „Ale jistě, jen ať začne Angel, tomu jde to prvenství nejlíp.“
Angel: „Co kdybych ti dal dnešní první ránu?“
Buffy: „Tak dost hoši, zase si dejte chvíli pohov jo?“
Angel: „Když si to přeješ, miláčku.“
Buffy: „Děkuju.“
Nellie: „Málem bych zapomněla, dokončila jsem další obraz, který je pro tebe.“
Buffy: „Nemůžu se dočkat, až ho uvidím, až se vrátím.“
Nellie: „Snad se ti bude líbit.“
Buffy: „Určitě.“
Nellie: „Ještě něco, co když se vrátí ten tvůj zvěd?“
Buffy: „Je to duch, moc sis s ním nepokecáš, ale on půjde za mnou, neboj.“
Do SSka vešel Time. Prohlédl si celé osazenstvo, položil ruku pro jistotu na zbraň a šel k Buffy. Nakonec se zastavil vprostřed místnosti.
Time: „Volali, všechno je připravené.“
Buffy: „Zavolejte prosím Nikole, ať někdo odnese kufry do aut.“
Time: „Rozkaz.“
Buffy: „A neříkejte rozkaz, prosím.“
Time: „Rozkaz, totiž ano.“
Time se otočil a vyšel na chodbu, kde byl další telefon. Buffy zatím vstala, zároveň vstali všichni. Jako k prvnímu šla Buffy ke Spikovi.
„Drž se Spikey, a starej se mi o holky.“ Šeptla mu, když ho objímala.
„Spolehni se.“ Přislíbil jí, ustoupil krok bokem a tím jí dal možnost přistoupit k Dawn.
K němu zatím šel Angel, prvně mu potřásl rukou, pak zaváhal, ale nakonec ho objal.
„Jestli se jim něco stane, zabiju tě.“
„Na to spoléhám zase já, brácho.“ Mrknul na něj Spike.
Pak se Angel dostal k Lornovi.
„Měj se brácho, uvidíme se.“ Řekl mu optimisticky Angel, ale Lorne se tak optimisticky netvářil.
„Pokud tu ještě budu až se vrátíš příteli. Může ti to trvat roky.“ Přiznal s obtížemi Lorne.
„My přece nestárneme, ne?“
„Jsi o tom tak pevně přesvědčen, že bys na to vsadil?“ Ptal se ho pochybovačně Lorne a tím zaséval semínko pochybnosti hluboko v Angelovi.
Všichni se zobjímali a rozloučili. Buffy už zbývala jen Nellie, Angie a Dawn. Prvně objala Nellie.
Buffy: „Věřím ti, zvládneš to.“
Nellie: „Díky mami, mám tě ráda.“
Buffy: „Tohle není sbohem.“
Nellie: „Není, hodně štěstí.“
Buffy: „Tobě taky. Předvídej, kryj se a hlavu vzhůru.“
Nellie na ni spiklenecky mrkla a uvolnila matku pro Angie. Ta chvíli točila rukama proti sobě, než jí v rukách zůstala orchidej.
Tentokrát měla jinou barvu. Modrou, předala ji Buffy.
Angie: „Nos ji u sebe, přinese ti štěstí.“
Buffy: „Věřím ti.“
Angie: „Kdykoli budeš potřebovat…“
Buffy: „Zavolám.“
Buffy ji objala a pak už zbývala jen Dawn.
Dawn: „Tentokrát utíkáš ty.“
Buffy: „To jsem ale hrozná sestra, viď?“
Dawn: „Nic neříkej.“
Buffy: „Všechno by znělo jako sbohem.“
Dawn: „Postarám se o firmu.“
Buffy: „Věřím ti, sestřičko.“
Pak už Angel objal Buffy rukou kolem pasu a vedl ji pryč. Zbývali tu poslední. Buffy tekly po tvářích slzy. Musela se loučit
s lidmi, se kterými prožila posledních deset let každý den.
Klopýtala až k recepci, kde seřvala Nikolu a upozornila ji, že je stále v podmínce. Pak ji odvedl do
garáží. Sedli si do auta, místo řidiče tam seděl Time. Buffy e pohodlně usadila a nechala se odvézt.
Na letiště, odkud je mělo letadlo odvézt ještě dál. Do nové kapitoly jejich života. Ale to samozřejmě
přeháněla a zbytečně to dramatizovala. Tak se jen blíž přitulila k Angelovi, opřela mu hlavu o rameno a usnula.
Probdělá noc si sebou nesla následky. Kdo ví, jestli se probudí až v té nové kapitole, nebo ještě než skončí ta předchozí.
14. kapitola