Andílek - 2. kapitola
Autor: Annys
Podle úmluvy, že po zničení měňavců se odstěhují do Anglie, se všichni hned začali balit.
Jejich odjezd byl naplánovaný už dříve, a proto mohli odjet brzy. Během několika týdnů už všichni seděli v letadle směr Anglie.
Na letišti na ně už čekal Giles s Christianou. Nemohli se dočkat, až přijedou.
Giles: „Vítáme vás v Anglii. Doufáme, že se vám tu bude líbit.“
„Trochu méně formálně Gilesi.“ Řekla mu a vrhla se mu kolem krku.
Giles: „Taky jsem rád, že tě opět vidím Buffy.“
Všichni odjeli okamžitě k hotelu, kde mělo být jejich nové bydliště i pracoviště.
Vchodem do hotelu byly obrovské prosklené dveře, nad nimiž byla tabule, která jen čekala na název firmy.
Vchodem se vcházelo rovnou do recepce, která byla zařízena v klasickém evropském stylu. Za recepcí byla část
řízení hotelu, několik místností-kanceláří, pro recepci atd. Naproti recepci byly další prosklené dveře, tentokrát menší,
které vedly do baru, který byl řešen dvěma patry, v prvním patře byl bar spolu s několika stoly a menším pódiem.
Druhé patro baru bylo řešeno klubovým stylem. Vedle baru se vcházelo k výtahům, které vedly k hotelovým pokojům.
U výtahů byly také schody, které vedly ke sklepům, kde byly počátky podzemních tunelů a tělocvična.
Naproti vchodovým dveřím se rozléhala velká restaurace, zařízená v moderním, ale pohodlném stylu.
První patro hotelu bylo rezervováno jen pro kanceláře firmy, stejně jako patro druhé. Další patra už byla
jen soukromá, nepřístupná nezvaným lidem. Ve třetím patře byly dva byty. První byt, nalevo od výtahů patřil
Buffy a Angelovi. Byt naproti patřil Dawn se Spikem. Čtvrté patro bylo soukromé, patřilo k bytům.
Páté patro zaujímal byt Willow a Kennedy a ve druhé části patra zůstaly pokoje, které byly přichystané pro případné hosty.
Celý dům byl propleten počítačovou technikou, každý měl svůj kód. Dům byl snad nejbezpečnějším v okolí.
Snad i v celém Londýně. Dům byl také plný různých tajných chodeb vedoucích roztodivnými směry.
Všichni se zabydleli velmi rychle, Dawn naprosto fascinovaly zastíněná okna v jejich bytě, takže se mohli dívat ven i ve dne.
Willow naprosto milovala vybavení jejího bytu, nemohla uvěřit, jak skvěle se Buffy trefila do jejího vkusu. Spike byl nadšený z tunelů,
Kennedy z technického vybavení, ale nejvíce nadšená byla Buffy.
Buffy: „Konečně nebudu muset vařit pro barák plný lidí a uklízet po nich.“
Angel: „Doufám, že se vám byty líbí, s Buffy jsme vše vybírali osobně. Hotel zvenku vypadá velmi malý, myslel jsem, že bude jako Hyperion, ale je mnohokrát větší.“
Kennedy: „Je to úžasné, jak jste to dokázali tak rychle?“
Buffy: „Profesionální tajemství.“
Angel: „Je mi líto, že vás musím přerušit, ale měly by se rozdělit kanceláře a pracovní náplň.“
Buffy: „Zatím jsme rozdělili jen některé posty, recepci si už předem zamluvila Dawn. Liam bude hlavní king. Samozřejmě pod mojí kontrolou…“
Nenechali ji doříct, nebylo ji přes smích slyšet, pokračovat musel Angel.
Angel: „Kennedy se přihlásila, jako dobrovolník pro papírování, které bude zastávat společně s Cordy, hned jak přijede. Zatím jí bude vypomáhat Buffy nebo Willow. Giles s Willow tu budou hlavní mozky, kteří budou mít na starosti knihy. Zapomněl jsem na někoho?“
Buffy: „Myslím, že ne. Moc se mi tu líbí. Krásně to tu voní.“
Angel: „Je mi líto, že to nemůžeš vidět, když je to konečně dokončené.“
Buffy: „Nevadí, prohlédnu si to později.“
Willow: „Je to tu skvělé nemůžu se dočkat, až se to tu rozjede.“
Najednou slyší něco z recepce, Buffy tam jde.
Dawn: „Že by první zákazník?“
Odpověď nedostala, protože se všichni už rozcházeli po své práci.
„Dobrý den pane, přejete si?“ zeptala se Buffy muže u recepce.
Toole: „Paní Summersová, vy si na mne už nepamatujete?“
Buffy: „Ale ano, promiňte, nepoznala jsem vás, dokud jste nepromluvil.“
Toole: „Proč?“
Buffy: „To není důležité, co pro vás mohu udělat?“
Toole: „Přišel jsem se zeptat na zaměstnání ve vaší firmě, a jestli jste nezměnila názor ohledně našeho rozhovoru o Radě.“
Buffy: „Oh, tak to vás zavedu k Liamovi, on vám řekne vše, co budete potřebovat.“
Toole: „Děkuji vám, směl bych vás poprosit, abych si s vámi mohl ještě potom promluvit?“
Buffy: „Jistě.“
Mezitím došli k Angelově kanceláři, kde se Angel zrovna s někým hádal přes telefon.
Buffy: „Ehm, Liame je tu pan Toole, potřebuje si s tebou promluvit, mohu ti ho tady nechat? Neublížíš mu?“
Angel: „V pořádku Buffy, klidně můžeš jít.“
Buffy: „Dobrá jdu za Angie, pane Toole, zatím nashledanou.“
Buffy odešla a Toole se hned obrátil na Angela s první zvědavou otázkou.
Toole: „Promiňte, prvně jsem nevěděl, kam mě vaše žena vede, myslel jsem, že se jmenujete Angel.“
Angel: „Ano jmenuji, ale jako člověk jsem se jmenoval Liam, je to dlouhé povídání.“
Toole: „Chápu. Jistě víte, proč jsem zde. Přišel jsem, protože mě poslala Rada, abych navázal vztahy s přemožitelkou.
Proto tedy žádám o místo ve vaší nové firmě.“
Angel: „Místo je vaše, budete pracovat s Gilesem, Buffyiným pozorovatelem a s Willow, čarodějkou.“
Toole: „Dobrá, kdy mohu nastoupit?“
Angel: „Zítra. Teď mne omluvte, ale mám moc práce.“
Toole: „Děkuji, nashledanou zítra, pozdravujte vaši paní, nevypadala zrovna nejlépe, vypadalo to, snad jako by mě nepoznávala.“
Angel jen přikývl a Toole zdvořile odešel. Hned jak Toole odešel, Angel se vykradl z kanceláře, aby šel za Buffy.
Ta už na něj čekala v jejich bytě.
Buffy: „Konečně jsi tu, ten Toole je ale otravný, co chtěl?“
Angel: „Zaměstnat, poslala ho Rada.“
Buffy: „A ty jsi ho určitě zaměstnal viď?“
Angel: „Musel jsem, věřila bys, že si ani nevšiml, že nevidíš.“
Buffy: „To je ale ignorant viď? Ani Giles s Christianou to nepoznali.“
Angel: „Tebe to snad mrzí?“
Buffy: „Ne, jsem tomu ráda, nechceš mi dokázat, jak jsme ti chyběla?“
Angel: „Ne“
Buffy: „Liame???“
Angel: „Tak tedy dobrá.“
A že jí to Angel dokazoval. Začátek jejich nového života byl více než vášnivý a divoký.
Další den přišel podle úmluvy Toole do zaměstnání. Zastavil se v recepci.
Toole: „Promiňte, hledám pana Summerse, potřeboval bych s ním mluvit.“
Dawnie, která už pracovala v recepci, na něj zděšeně vykulila oči.
Dawn: „Co chcete po tátovi, on není v Anglii.“
Toole: „Promiňte, vy jste mě asi špatně pochopila, hledám pana Summerse, majitele.“
Dawn: „Angela“
Toole: „Ano jistě.“
Dawn: „Ale on se nejmenuje Summers. Sestra se jmenovala už za svobodna Summersová. Já se tak taky jmenuji.
Jmenuje se stéle stejně, protože Angel je upír, nemá příjmení.“
Toole: „Jistě, mělo mě to napadnout. Mohu s ním tedy mluvit?“
Dawn: „Zrovna je v tělocvičně, trénuje s Buffy, ale jak skončí, přijde sem, můžete tu počkat. Můžu vám přinést něco na pití?“
Toole: „Mohl bych se jít podívat na jejich trénink?“
Dawn: „No nevím, tahle část není určená veřejnosti.“
Toole: „Já zde pracuji.“
Dawn: „Tak dobrá, je to tudy, po schodech dolů.“
Naváděla ho Dawn a byla znechucená jeho spisovnou angličtinou. Toole se vydal do tělocvičny,
aby mohl sledovat svoji novou "svěřenkyni". Chvíli je pozoroval, byli tak sehraní, jako by si četli myšlenky,
předvídali každý svůj pohyb. Připadalo mu, jako by ani nešlo o boj ale o tanec. Chvíli je takto pozoroval, dokud si ho Angel nevšiml.
Buffy: „Co se děje Liame?“
Angel: „Máme společnost.“
Buffy se otočila směrem k Toolovi.
Buffy: „Kdopak to je?“
Toole: „Těší mne, že vás opět vidím paní Summersová.“
Buffy: „Oh, Toole nečekala jsem vás zde, co pro vás můžeme udělat?“
Angel: „Pan Toole tu pracuje miláčku, zapomněla jsi?“
Buffy: „Jistě, nevěděla jsem, že už ode dneška. Pane Toole, říkejte mi prosím Buffy. Paní Summersová zní směšně, klidně mi tykejte.“
Toole: „Oh jistě Buffy, přišel jsem se podívat na vaši bojovou techniku, bylo to neskutečné.“
Buffy: „To jsem tak špatná?“
Toole: „Právě naopak, nikdy jsem neviděl nic lepšího.“
Angel: „Ještě chvilku ji takhle chvalte a nedostaneme ji odsud.“
Buffy: „Ale no tak Liame, nebuď ironický. Pan Toole bude pracovat s Willow?“
Toole: „Ano budu.“
Dlouho v tělocvičně ještě řešili pracovní podmínky pana Toola a nakonec se dohodli na tykání. Všichni tři.
Všichni se potom sešli v soukromé části, aby Angel představil Toola jako nového člena "bandy".
Angel: „Tak bando, tohle je Daniel Toole, bude pracovat s Willow a s Gilesem. Je to něco jako Buffyin nový pozorovatel.“
Giles: „Buffy, proč jsi mi nic neřekla? Že máš nového pozorovatele, myslel jsem, že už s Radou nejsi ve spojení.“
Buffy: „Nejsem, Daniel požádal o místo ve firmě. Na vaší pozici se nic nemění Gilesi. Liam je moc dobrosrdečný a
tak to nechtěl říct naplno, Daniel je tu jako zaměstnanec, protože s Radou nechci nic mít a on mi chtěl přesto pomáhat.
Pořád jste můj nejoblíbenější Angličan.“
Toole: „Promiňte, nechci tu někomu zabrat místo, nebo tak nějak. Jsem tu jen jako další v řadě.“
Angel: „Tak co vy na to bando?“
Dawn: „OK, v pohodě, jen mu prosím vysvětli, že se nejmenuješ Summers, mě úplně dezorientoval.“
Toole: „Omlouvám se, nějak pomaleji mi to myslí. Vy jste slečna Summersová, Buffyina sestra?“
Buffy: „Ano promiňte je to dlouho, co jsem vás představovala, někdo přibil a tak. Liame, prosím.“
Angel: „Jistě, mě a Buffy znáte, drzou Dawn také, člověk Buffyina sestra. Vedle ní Spike, upír, její partner,
jinak William Krvavý. Nalevo vedle mě Rupert Giles, člověk, Buffyin pozorovatel,
Angličan. Vedle něj jeho partnerka Christiana, člověk. Následuje Willow Rosenbergová, člověk, čarodějka,
Buffyina kamarádka ze Sunnydale. Její partnerka Kennedy, bývalá přemožitelka. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.“
Buffy: „Ne, miláčku, řekl jsi to pěkně.“
Toole: „Kennedy, vy jste přemožitelka?“
Kennedy: „Ne opravdová, jen potencionální, hned po prvotním jsem toho nechala.“
Toole: „Oh, chápu, a co Faith, ta s vámi není?“
Buffy: „Ne, ona je ve škole. Určitě nás ale přijede navštívit.“
Potom ale všichni uslyšeli pláč Angie, takže je Buffy i s Angelem opustili.
Dost je udivilo, když dorazili do pokoje, Angie seděla v postýlce a mluvila na ně. Buffy se rozplakala.
Angel: „Proč pláčeš Buffy?“
Buffy: „Ale Liame, moje malinká už mluví i chodí a já to nevidím.“
Angie: „Maminko neplač, mám tě láda.“
Buffy vzala malou Angie do náruče a políbila ji na čelo.
Buffy: „Já tě mám tak ráda Angelino, ty můj andílku.“
Odnesla ji nahoru k ostatním, aby jim předvedla geniálnost její ratolesti.
Buffy: „Lidičky, podívejte Angie mluví, viď?“
Angie: „Ano, to koukáte co?“
Angel: „Teda, to má z těch vašich myšlenek, kdoví co nám řekne příště.“
Angie: „Angel s maminkou říkali, že budou mít kluka.“
Willow: Vážně?
Buffy: „Prozatím nic neplánujeme, ale potom bychom chtěli kluka. Viď, Liame.“
Angel: „Ano.“
Jejich rozhovor přerušil opět povyk z recepce. Stál tam nějaký muž. Dawn tam šla, aby ho přivítala a optala se ho, proč přišel.
Dawn: „Dobrý den, vítejte v Angel Investigation mohu vám pomoci?“
„Určitě, slyšel jsem, že se zabýváte případy jaksi nadpřirozeného rázu.“ Odpověděl muž.
Dawn: „Souhlasí, mám vás za někým poslat?“
Neznámý muž: „Slyšel jsem, že zde pracuje Buffy Summersová, mohl bych k ní?“
Dawn: „Předpokládám, že ano, zavolám, jestli je u ní volno.“
Neznámý muž: „Děkuji vám.“
Dawn telefonuje: „Ahoj, sestřičko je tu nějaký muž a chce jít přímo za tebou, můžu ti ho tam poslat?“
Dawn: „Dobrá, Dane, zavedete prosím pána k Buffy?“
Daniel: „S potěšením. Následujte mne prosím.“
Buffy seděla v kanceláři a kolem ní pobíhala Angie, když někdo klepal na dveře, Buffy jí řekla: „Angie, prosím otevři pánovi.“
Angie: „Ano, mami.“
Šla otevřít a přivedla podivně vyhlížejícího muže. Buffy vstala, aby mu podala ruku na přivítanou.
Buffy: „Dobrý den. Buffy Summersová. Čím vám můžu pomoct?“
Muž: „Ale, Buffy, vy se na mě nepamatujete?“
Buffy: „Můj bože, ten hlas. Lorne?“
Lorne: „Ano, jsem to já.“
Buffy: „Jak to, že vás Dawn nepoznala, myslela si, že jste člověk, nejste zelený?“
Lorne: „Neviděla mi do tváře. Bála se na mě podívat.“
Buffy: „Proč jste nešel za Liamem?“
Lorne: „Nevím, jestli by mě přijal.“
Buffy: „Určitě, je ještě jiný důvod, proč jste přijel?“
Lorne: „Ne chtěl jsem jen mluvit s Angelem. Buffy, vy nevidíte?“
Buffy: „Ne, jak jste to odhalil?“
Lorne: „Zeptala jste se mne, jestli jsem zelený.“
Buffy: „Oh, promiňte, nechtěla jsem.“
Lorne: „V pořádku, nechcete mi zazpívat?“
Buffy: „Radši ne, jeden takový mi stačí, víte moje dcera, ta která vám otevřela, čte myšlenky.“
Lorne: „Opravdu? Skvělé. Vy žijete s Angelem?“
Buffy: „Ano jsme manželé, už skoro čtyři roky.“
Lorne: „A ta dívka, kdo je její otec?“
Buffy: „Liam.“
Lorne: „A Angelovi to nevadí?“
Buffy: „Co?“
Lorne: „Že má vaše dcera jiného otce.“
Buffy: „Ale on je její otec.“
Lorne: „Ale vždyť…“
Zrovna vešel Angel, bez zaklepání, oba tím vylekal.
Buffy: „Liame, klepej, málem jsem z tebe měla smrt.“
Angel: „Promiň, Dawn volala, že je u tebe nějaký divný chlápek.“
Lorne: „To jako já?“
Angel: „To…to…není možné, Lorne?“
Lorne: „Ano, Angele, už to tak vypadá.“
Angel: „Kdy jsi přijel, kde jsi byl?“
Lorne: „Přijel jsem teď, o minulosti ti nic neřeknu.“
Angel: „Ok, Buffy znáš a tohle je moje dcera Angelina Jane.“
Lorne: „Už se známe, milé děvče, a jak si pobrukuje.“
Angel: „Ona taky čte myšlenky.“
Lorne: „Vím, proč ti Buffy říká Liame?“
Angel: „Dlouhá historie, zvykneš si.“
Lorne: „A odkdy nevidí?“
Angel: „Je to jen dočasné, miláčku, nebude ti vadit, když si Lorna odvedu?“
Buffy: „Jistě že ne, ale ať mi pak neuteče, rozhodně bude bydlet zde, bez námitek, chci si s ním ještě promluvit, uvidíme se v SSku jo?“
Angel: „Ano, pak ti ho tam přivedu.“
Oba odcházeli a Lorne se mezitím ptal Angela na věci, co se děli, když tu nebyl, Angel mu vše vypověděl. Pak už si jen povídali o minulosti a tak, jako staří známí.
Lorne: „A co to teda je to SSko?“
Angel: „Soukromý salon, nikdo tomu jinak neřekne, počkej, až zase všechny uvidíš.“
Lorne: „Tvá žena mi stačila. Je opravdu krásná, nikdy jsem neměl možnost ji dobře poznat. Blahopřeji, jsi šťastný muž.“
Angel: „To ano, a ještě k tomu mám malou Angelinu.“
Lorne: „Jak dlouho myslíš, že ještě neuvidí?“
Angel: „Nevím, ale přejde to, je jen trošku ve stresu. Ale nějak jí to nepřekáží, nikdo by to neuhodl. Jak jsi na to vlastně přišel ty? Řekla ti to?“
Lorne: „Ne, zapomněla se a zeptala se mě, jestli jsem zelený.“
Angel: „Uch, tedy ona byla vždycky tak bezprostřední.“
Lorne: „Nevadí, i ona se mi už omlouvala, té bych odpustil cokoli. Chtěl jsem, aby mi zazpívala, ale nechtěla, možná bych viděl, kdy uvidí.“
Angel: „Radši ne, dost blbě se vzpamatovávala z toho, když jí četla myšlenky Angie jako malá.“
Lorne: „To muselo být zlý.“
Angel: „Bylo, divím se, že to jen tak přešla.“
Lorne: „Je silná, ale ještě ji čeká obrovská zkouška, ta největší ze všech.“
Angel: „Vím. Jak dlouho zůstaneš?“
Lorne: „Nevím. Docela se mi tu líbí.“
Angel: „Tak pojď, jdeme za Buffy, určitě tam už čeká.“
Nemýlil se, už tam nervózně popocházela.
Buffy: „Tady jste, už jsem se vás nemohla dočkat.“
Angel: „Vím. Kde jsou ostatní?“
Buffy: „Dawn má recepci, Spike je doma, Willow cvičí a Kennedy šla nakupovat s Christianou.“
Angel: „Giles?“
Giles: „Ano?“
Buffy: „Gilesi zrovna jsme o vás mluvili. Lorna myslím znáte.“
Giles: „Ano, znám.“
Angel: „Myslím, že Lorne tu zná všechny. Kromě Kennedy a Dawn.“
Buffy: „To zařídím. Lorne, kde máš zavazadla?“
Lorne: „Nechal jsem je dole.“
Buffy: „Nechám ti je poslat do pokoje.“
Buffy šla zavolat Dawn do recepce aby někoho poslala s Lornovými zavazadly.
Buffy: „Zařízené, Dawn přijde taky, aby se objasnilo nedorozumění na recepci.“
Angel: „Zase byla drzá?“
Buffy: „No tak Liame, ona je jen přirozená, nepřetvařuje se, nemůže za to, je jako já.“
Lorne: „Byla velice zdvořilá, milá mladá dívka řekl bych, ale je něčím zvláštní. Připomíná mi vás, Buffy.“
Buffy: „Dawn je mystický klíč, vytvořená z mojí krve.“
Lorne: „Chápu, zvláštní rodinka.“
Angel: „Tak na to se připrav Lorne, nikdo tu není normální člověk.“
Buffy: „Dan, zapomněla jsem na něj, taky vám ho představím.“
Dawn: „Tak jsem tu, co potřebujete drahá rodinko?“
Angel: „Dawnie, tohle je Lorne, ten démon co čte myšlenky, když zpíváš.“
Dawn: „Těší mě, Dawn Summersová. Zpívala jsem si?“
Lorne: „Ano, ale nikomu to neřeknu.“
Dawn: „Děkuji.“
Angie: „Ahoj Lorne.“
Lorne: „Ahoj Angelino, ty jsi ale roztomilá.“
Angie: „Ty taky, máš hezkou barvu.“
Lorne: „Jak to že se mě nebojí?“
Buffy: „Vy se ještě ptáte? Já přemožitelka, Liam upír, teta Klíč, strýc upír…“
Lorne: „Ok chápu.“
Willow: „Ahojky, lidičky. Oh můj bože, vy jste Lorne ne?“
Lorne: „Ano, vy jste ta mocná čarodějka?“
Willow: „Jestli mocná nevím, ale čarodějka ano. Willow Rosenbergová.“
Lorne: „To vy jste obrátila řád přemožitelek?“
Willow: „Ano“
Lorne: „Tak to jste mocná.“
Dawn: „Promiňte, moc mě těšilo, ale musím do práce. Nashledanou.“
Lorne: „Ještě se uvidíme, třeba mi znovu zazpíváte.“
Willow: „Dawn, jdeš na recepci?“
Dawn souhlasně přikývla.
Willow: „Zavolej mi Toola, vypadá to, že tu je nějaký problém.“
Buffy: „Zase nerovnováha?“
Willow: „Ne, spálila jsem jeho oblíbenu knihu rituálů.“
Angel: „Tak tomu říkám problém.“
Po chvíli přišel Dan a Buffy jen gestem naznačila Angelovi, ať ho představí hostovi, ale než to stihl udělat, Daniel se na něj vrhl a chtěl ho povalit na zem. Nejrychlejší reflexy měla Buffy a zadržela ho jen kousek od Lorna.
Buffy: „Co to sakra vyvádíš?“
Dan: „Myslel jsem, že ti něco udělal. Vedl jsem ho k vám.“
Buffy: „Ne, v pořádku, to je Lorne, Angelův známý z L. A.“
Dan: „Promiňte, jsem Daniel Toole, jsem Buffyin pozorovatel.“
Giles: „Nejste.“
Buffy: „Není, jen tu pracuje, protože nechci mít nic společného s radou a Dan se mě snaží chránit.“
Lorne: „Viděl jsem. Ještě, že máte takové reflexy.“
Buffy se na něho jen usmála. Angel byl rád, že si tak brzy padli do oka, protože Lorne byl jeho starý
přítel a chtěl mu nabídnout, aby zde zůstal. Přišla chvíle ticha, kterou ale porušil přicházející Spike.
Buffy: „Oh, Williame, počkej za rohem, zahrnu závěsy. Zdálo se mi tu málo světla.“
Buffy rychle zatáhla závěsy a Spike přišel blíž.
Lorne: „Nazdárek Spiku, ty starej šejdíři, jak ses sem vetřel.“
Spike: „Chodím s Dawn, kamarádím s přemožitelkou a s Angelusem. Se to nějak seběhlo…“
Lorne: „Teda, ty chodíš s Klíčem?“
Buffy: „Prosím, Lorne, neříkejte jí tak, nemá to ráda.“
Lorne: „Promiňte, nevěděl jsem.“
Jejich přátelský rozhovor trval až dlouho do noci. Angelina zatím usnula na Lornově klíně a Buffy v náruči Angela.
Nakonec je ráno vyrušil až příchod zákazníka. Nejblíže byl zrovna Daniel. Zákazník mu nebyl ochoten cokoli sdělit,
tak ho raději rovnou zavedl za Angelem. Muž, který za ním přišel, vypadal velice rozrušeně.
Muž: „Dobrý den, jsem Robert Moose.“
Angel: „Jak bychom vám mohli pomoci?“
Moose: „Myslím, že nedaleko našeho domu mají bydliště upíři, nebo něco takového. Moc takovýmto věcem nerozumím, ale známí mi pověděli o vás.“
Angel: „Pokud jde o upíry, jste tu na správném místě.“
Zákazník podrobně vypověděl vše o svém problému s upíry a Angel už neměl pochybnosti o tom, že jde o upíry.
Angel: „Když počkáte chvíli dole v recepci, můžete nám hnízdo ukázat, ve dne spí, takže by tam všichni měli být.“
Moose: „Děkuji, neočekával jsem, že mi pomůžete tak brzy.“
Angel: „V pořádku, řekněte slečně v recepci, co byste si zatím dal na občerstvení a my tam hned dorazíme.“
Angel odešel pro Buffy, aby si šli prohlédnout hnízdo. Když došli dolů do recepce, muž tam čekal a tak hned vyrazili.
V hnízdě na ně nečekali jen obyčejní upíři, byli tam jejich staří známí, upíři řádu El Eliminaty. Oba si na ně těžko vzpomínali,
pak si ale vzpomněli, že v Sunnydale sloužili démonu Baltazarovi, který byl ale nyní mrtvý. Každý z upírů vlastnil dlouhý a krátký meč.
Buffy s Angelem si ale nebyli jisti, komu nyní slouží a tak odložili jejich likvidaci na později, věděli, že upíři jsou v téhle hře
jen pouhými pěšáky. Domnívali se více než dobře, řád El Eliminaty teď sloužil démonovi, který byl vyhozen ze své dimenze,
takže tu byl celkem nový. Willow o něm zjistila jen několik maličkostí. Například, jmenuje se Zorkan.
Nemá nějakou zvláštní moc, kromě telepatických schopností.
Buffy: „A to se opovažuje nás obtěžovat?“
Angel: „Ignorant, nebere ohled na tvou špatnou náladu. To mu určitě vrátíš, viď?“
Buffy: „Tak krásně se mi dnes v noci spalo, on mě vyrušil. To mu nezapomenu, bude ho to bolet.“
Angel: „To věřím. Miláčku, kdo v noci pohlídá Angie, my i Spike budeme na návštěvě u démona a Willow s Kennedy už mají své plány.“
Buffy: „Zkusím Gilese, Christiana ji má docela ráda.“
Angel: „Dobrá, vypadá to, že dnes v noci se moc neprospíš.“
Buffy: „Nechceš mi to vynahradit teď?“
Angel do telefonu: „Dawnie, zavolej prosím pana Moose, že se tam zastavíme v noci a vyřídíme to.“
Angel: „Dobrá je to zařízené, už jsem ti dnes řekl, jak jsi krásná?“
Buffy: „Myslím že jen pětkrát.“
Angel: „Tak to jsem tě zanedbával. Jsi nejkrásnější stvoření na světě.“
Buffy: „Je strašné, že se na tebe nemůžu podívat, ale pamatuji si každý rys tvé tváře, tvého úsměvu,
i když není už tak častý. Proč už se vůbec neusmíváš, začali jsme nový život, máš starosti?“
Angel: „Je mi tak líto, že kvůli mně nevidíš, zabíjí mě pomyšlení na to, co všechno jsem ti způsobil.“
Buffy: „Ne Liame, neopovažuj se to ještě někdy zopakovat, ty za to nemůžeš, je to má chyba. Jsem slabá,
moc závislá na ostatních, podívej, co se stalo, jen když sem si myslela, že je Angie mrtvá a ty zlý. Je to jen moje vina.“
Angel: „Miluji tě, myslel jsem, že to ani víc nejde, ale miluji tě každým dnem víc.“
Buffy: „Já tebe taky, Liame. Podívej, kdo to za námi přišel.“
Angel: „Oh, Angie, neuvěřitelné, Buffy, zlepšuješ se, cítila jsi ji dříve než já.“
Buffy: „Zase byla v kuchyni u Hoty. Jde to cítit na míle dopředu.“
Angie: „Ahoj rodičové, chcete slyšet, co mě naučil strejda Spike?“
Angel: „Určitě je to sprosté. Ale ano spusť.“
Angie: „Sensus confundomotor era ah pleator…“
Buffy: „Stop, kde Spike přišel k tomu kouzlu? Jak to že ho učí Angie. Hned jak ho uvidím, vyřídím si to s ním a neuteče mi.“
Angel: „Ale Buffy, je to jen neškodné kouzlo, Angie slib mamince, že ho nabudeš opakovat, mohlo by někomu ublížit.“
Angie: „Slibuji.“
Buffy: „Hodná holčička. Až se mi dostane Spike do rukou půjde se opalovat, slunce ještě nezapadlo.“
Angie: „Mami, proč jsi na strejdu tak zlá, nic zlého neudělal. On se nerad opaluje.“
Angel: „A hádej proč.“ Snažil se zadržovat smích.
Buffy: „Dobře, nic mu neudělám, ale dostane varování.“
Angie: „Můžu jít za Willow?“
Angel: „Proč bys nemohla.“
Angel dcerku jen poslal pryč.
Angel: „Jsi na ni moc přísná.“
Buffy: „Nejsem, ty jsi moc mírný.“
Během jejich rozmluvy se už úplně setmělo a tak se vydali vstříc Zorkanovi.
Zorkan tam na ně čekal. Upíři řádu El Eliminaty se bili statečně ale na sehraný tým Buffy a
Angela neměli. Při boji si naprosto rozuměli, když Buffy bojovala s jedním z upírů, zezadu se
k ní přiblížili další dva upíři. Otočila se a jedním dobře mířeným seknutím oběma usekla hlavu.
Čímž si vysloužila Spikův obdivný potlesk. V hnízdě bylo asi tucet upírů, všechny zlikvidovali,
ale nenašli toho, kvůli komu jsou zde. Zorkan v hnízdě nebyl a neměli tušení, kde by ho měli hledat.
Byli už na ochodu, když se za nimi ozval skřípavý hlas. „To jste tu udělali takový nepořádek,
odcházíte a ani si se mnou nepopovídáte?“ promluvil na ně ten hlas, ale nic nebylo vidět.
Angel: „Sakra, Willow nám zapomněla říct, že může být neviditelný.“
Buffy: „Mě to starosti nedělá.“
Spike: „Tak jdeme na něj, nebo si s ním budeme povídat.“
Buffy: „Já si s ním chci popovídat, zajímalo by mě, co řekne jako omluvu za to dnešní ráno.“
Spike: „Co ti udělal?“
Buffy: „Probudil mě, z toho nejkrásnějšího snu na světě.“
Démon: „Tak to se ti omlouvám, přemožitelko, hádám, že nebyl přístupný pro děti jak se tak na tebe dívám.“
Buffy: „Byl, akorát jsem spala na příjemném místě.“
Spike: „A kde byla Angie, celou noc jste ji nechali samotnou?“
Buffy: „Ne ta spala v Lornově náruči, myslím, že se stal jejím nejoblíbenějším démonem.“
Démon: „To mě mrzí, protože jak se tak koukám do tvojí hlavy, její přízeň by se mi líbila.“
Angel: „Ale její matce ne, je na tebe naštvaná už teď a nepřej si ji vidět, když je opravdu nevrlá.“
Spike: „To je horší než hurikán.“
Buffy: „No tak chlapci kroťte se, nebo nedostanete večeři.“
Angel: „Ok tak co, budeme tu tlachat nebo i bojovat.“
Démon: „Podle toho na co myslíš opravdu, chápu, proč mě chceš co nejrychleji zlikvidovat. Neměl bys myslet na slabiny svojí přemožitelky.“
Spike: „Angele, ty si prase myslíš na to furt, že se nestydíš a ještě mu ukazuješ jak nás porazit.“
Démon: „Ty mu nemáš proč nadávat, ví přemožitelka, že jí spíš se sestrou?“
Buffy: „Ví a je jí to jedno, hlavně že to není démon.“
Démon: „Jo je to jenom upír, ale jak se tak dívám, vy to máte v rodině ne?“
Buffy: „Ano, ale jen já se sestrou, můj otec je člověk, milé viď?“
Angel: „Fakt bych si rád povídal, ale tlačí nás čas.“
Buffy: „Klid Liame, tohohle zvládneme za chvilku, William je na něj celý natěšený.“
Spike: „A taky že ano, vždyť mě doma čeká Dawnie.“
Démon: „Tak jdeme na to a přemožitelko, pozor na oči.“
Buffy: „Boj se o svůj život, ne o můj.“
Démon zavřel oči a začal něco latinsky odříkávat. Před ním se rozlilo modré světlo a najednou se před nimi objevila Angie.
Buffy: „Sakra, Angie! Ty pitomej démone, tohle ti nedaruju.“
Angel: „Buffy, klid soustřeď se.“
Spike: „Co s ní?“
Angie už ale věděla, přečetla si to. Angel i Buffy totiž mysleli na kouzlo, které ji naučil Spike a tak začala odříkávat.
„Sensus confundomotor era ah pleator obsulator.“ Odříkávala Angie.
Po dokončení kouzla se zdál démon více než dezorientovaný a tak mu Buffy prostě usekla hlavu.
„Vidíš, nezahrávej si se Summersovými.“ Vysmívala se mu.
Angel: „Angie, ty jsi můj malý genius.“
Buffy: „Panebože, ta s námi snad bude chodit i na hlídky.“
Spike: „Tak co bando, vydal bych se směr domov.“
Angel: „Mohl bys vzít domů Angie? My ještě zůstaneme na hlídce.“
Spike: „OK, co bych pro vás neudělal.“
Spike chytl Angie za ručku a společně odešli. Buffy s Angelem stéle stáli, na stejném místě jako při boji.
Buffy: „Strašidelné.“
Angel: „To ano, ještě že je Angie tak mocná.“
Buffy: „Ona je čarodějka, uvědomuješ si to? A hodně mocná když čaruje v necelých čtyřech letech.“
Angel: „Giles s Willow se o ni postarají, pamatuješ, jak si vzal Giles Willow do parády potom co byla zlá?“
Buffy: „Pamatuji, teď si bude ještě kouzlit. Je sice pravda, že nejsme normální lidé, ale jato že je tak mocná?“
Angel: „Ale my nejsme lidi. Ani jeden z nás není člověk.“
Buffy: „Ano, zapomněla jsem.“
Angel Buffy políbil na čelo a pevně ji objal.
Angel: „Jsme prostě taková normální rodinka.“
Buffy: „To jsme. Zůstane tu s námi Lorne? Je velmi milý.“
Angel: „Na démona určitě, dnes se ho zeptám, jestli bude chtít zůstat, Angie si ho oblíbila viď?“
Buffy: „Ano, je její miláček. A ty zase můj. S trochu ostřejšími zoubky.“
Angel: „Viď?“
Jemně ji kousl do krku a do ouška.
Chvíli před svítáním se vrátili do hotelu, kde na ně všichni nedočkavě čekali.
Willow: „Dost jsem se vylekala, když se Angie najednou přemístila pryč.“
Tak to bylo tedy přivítání.
Angel: „Buffy to bez ní nemohla vydržet, tak si ji tam nechala poslat. Představ si, pomohla nám ho zabít.“
Buffy: „Willow to ví, jistě cítila, že je čarodějka.“
Willow: „Přiznávám se, mohla bych si ji vzít pod ochranu? Chci zaučit novou čarodějku.“
Buffy: „Dobře, ale neuč ji zatím kouzla jako třeba návrat duše a tak. Zkuste zatím ta bezpečná.
Jo, a nemysli si, že jsem nevěděla, že jsi ji to kouzlo naučila ty a ne Spike.“
Willow: „Blbá výmluva, viď?“
Angel: „Jo, ale já to neprokoukl, Spike kdysi trochu čaroval.“
Buffy: „Tak to zase nevím já.“
Willow: „Většina starších upírů trochu čaruje. Vsadím se, že Angel taky.“
Angel: „Ano, kdysi a docela mi to šlo.“
Buffy: „To je můj Ferda mravenec, práce všeho druhu.“
Angel: „Těší mne. Buffy, nejsi unavená? Měla by sis odpočinout.“
Buffy: „Ne, Liame, jsem v pořádku.“
Angel k ní ale přišel, vzal ji do náruče a odnesl ji do bytu.
Willow zatím začala plánovat, jak bude zaučovat malou Angelinu. Jako první se jí rozhodla dát
svoje deníky z doby, kdy začínala čarovat. Odnesla je Angelině do pokoje, ta ještě nespala a tak si s ní o všem promluvila.
Angie: „Máma to dovolila?“
Willow: „Ano, má tě ráda a myslí si, že pro tebe bude nejlepší, když ti někdo ukáže jak se svými schopnostmi zacházet.“
Angie: „Myslela jsem, že mi nikdy nic nedovolí, nemá mě ráda.“
Willow: „Ale fuj, jak tohle můžeš říct, nemáš tušení, co kvůli tobě už podstoupila.“
Angie: „Nemá, nesmím jí číst myšlenky.“
Willow: „Ani nemusíš, protože ti to řeknu. Ale až zítra, ty si zatím pročti ty deníky.“
Willow odešla a Angie se hned pustila do čtení. Je asi dost zvláštní, že si mohla číst ty deníky že?
Byly jí teprve čtyři roky a ona už uměla plynule číst a velmi dobře psát. Všechno ji učil Giles, o
dějinách jí něco říkal Angel a ostatní ji učila Buffy. Byla velice všímavá, ale pokud ji chtěli "vyzkoušet"
jestli ji vůbec vnímají, musel ji zkoušet Spike, byl jediný, komu nemohla číst myšlenky, protože byl upír.
Tak seděla na posteli a pozorně četla Willowiny deníky, až natrefila na kouzlo, které se jí velmi zalíbilo.
Rozhodla se ho hned zkusit. Připravila si vše potřebné a začala zaříkávat.
„Volám vás všechny živly světa. Svolávám vás nyní. Vládce nad vnitřním a vnějším světem. Země a moře, ohně a vzduchu.
Všechny čtyři živly, dejte mi moc, okamžitě splňte má přání.“ Z mísy, kterou držela v rukou, vyšlehl plamen.
„To znamená, že to funguje.“ Blahopřála si. „Tak bych to měla vyzkoušet.“ Vydala se rovnou za matkou, protože právě
kvůli ní toto kouzlo provedla. Když přišla do její ložnice, Buffy zrovna vycházela v pyžamu ze sprchy, kde byl i Angel.
Angie: „Mami?“
Buffy: „Angie, jak to že nespíš, máš špatné sny? Chceš tu zůstat s námi? Vylo to asi zlé, to co jsi viděla.“
Angie: „Ne, všechno je v pořádku, jen jsem tě chtěla vidět.“
Buffy: „Ty jsi zlatíčko. Mluvila s tebou už Willow?“
Angie: „Ano, půjčila mi své deníky o magii.“
Buffy: „Hlavně nezkoušej to kouzlo pro návrat duše, když to Willow poprvé zkoušela, skončila v nemocnici.“
Angie: „Neboj, nemám ji komu vracet. Mami, dnes jsem viděla děti ve stejném věku, jako jsem já. Byly úplně jiné, mami jsem divná?“
Buffy: „Divná ne ale jiná ano, ne každý má za otce upíra. Vždy budeš jiná než ostatní,
já taky byla, ale naštěstí jsem měla Willow a Alexe, kteří mě chápali a ty máš mě a Liama.“
Angie: „Jsem chytřejší.“
Buffy: „Už jako miminko jsi byla génius, říkala jsem ti, jak jsi nám pomohla se strachem?“
Angie: „Ne.“
Buffy: „Dobře zítra ti to povím, ale teď by ses měla chvíli prospat.“
Angie: „Ale já nejsem unavená, nechci jít spát.“
Angel zrovna vyšel z koupelny a slyšel její poslední větu.
Angel: „Jako bych slyšel maminku.“
Buffy: „Liame, no tak. Angie, jestli chceš, můžeš tu s námi zůstat.“
Angie: „Ano prosím, děkuji. Přála bych si, abys viděla, maminko.“
Buffy: „Já taky zlatíčko, už skoro dva roky jsem tě neviděla. Nevím jak vypadáš.“
Buffy stěží zadržovala slzy a tak ji Angel pevně sevřel v náručí, zatímco Angie usnula.
Buffy: „Je tak krásná když spinká, neviňátko.“
Angel: „Ano, je. Buffy?“
Buffy: „Liame, já vidím, panebože to je zázrak.“
Angel: „To není zázrak, to je naše dcera. Přála si to a vyplnilo se to.“
Buffy se nyní už úplně rozplakala dojetím.
Brzy ráno se Angel s Buffy probudili, šli zkontrolovat hotel, a když se vrátili, Angie už byla vzhůru a hledala je.
Buffy: „Dobré ráno, miláčku, jsi opravdu génius, Angelino Jane Summersová, já vidím. Děkuji ti, maličká.“
Angelina: „Povedlo se to, hurá.“
Angel: „Tak co, nepůjdeme do SSka abychom to oznámili i ostatním?“
Místo odpovědi se Buffy i Angelina zvedly a následovaly ho k výtahu.
V SSku byla Willow, Kennedy a Daniel. Dawn byla na recepci, Spike spal a Giles ještě nedorazil.
Buffy: „Nazdárek lidičky, máme pro vás skvělou novinu.“
Kennedy: „Jakou, čekáte další dítě?“
Angel: „Panebože, jedno třeštidlo nám stačí.“
Buffy: „Vidím, Willow, dokázala to Angie.“
Willow: „Panebože, tak to je zpráva.“
Angie: „Přála bych si, aby na mě byli pyšní, naši i Willow.“
Buffy: „Jsme na naši malou Angie tak pyšná, je tak malá a tak mocná.“
Angie: „Přeji si, aby byla maminka konečně šťastná i Angel.“
Buffy s Angelem si zašli zatrénovat do tělocvičny. Jejich trénování ale nakonec skončilo úplně jinak,
než měli v plánu. Angel přitiskl svou milovanou na zeď a vášnivě ji líbal, hladově hledal její rty.
Dlouho po ní toužil. Skončilo to tím, že se navzájem zbavovali oblečení a milovali se spolu. Vášnivě,
hladově, jakoby to mělo být naposledy v životě. Vroucně po sobě toužili už tak dlouho. Když už byli u konce a
jen se opírali o zeď a líbali se, vyrušil je nezvaný host. Buffy se rychle přikryla Angelovou košilí.
Daniel: „Panebože, promiňte, nechtěl jsem rušit, chtěl jsem se podívat jak cvičíte.“ Říkal Toole zahanbeně a zakrýval si oči, dokud se neoblékli.
Angel: „Můžete. Promiňte, nechali jsme se unést.“
Dan: „Vidím.“
Buffy: „Omlouváme se, Danieli, hned začneme trénovat.“
Hned jak dokončila větu, postavili se s Angelem do bojového postoje. Bojovali spolu asi půl nebo tři čtvrtě hodiny
když Buffy konstatovala: „Liame, nešetři mě, jsem sice vysílená, ale až tak ne.“
Angel tedy začal své údery mířit přesněji a silněji. Buffy ale všechny jeho útoky vykryla, stejně jako on její.
Dan: „Nemůžu si pomoct, když vás vidím cvičit, vypadáte jako byste tančili.“
Buffy: „To je tím, že mě Liam tak šetří.“
Angel: „Nešetřím tě miláčku, jsi na mě už moc dobrá.“
Daniel mezi nimi cítil tu přitažlivost, a že by si přáli být sami a
tak se raději vzdálil. Angie se moc líbilo, jak jí její přání vycházejí a tak si přála,
aby se konečně její rodiče pořádně "odvázali", jako když spolu chodili na střední.
Její přání se hned splnilo a v jejich hlavách se zrodil úžasný plán.
Druhý den ráno je nikdo nikde nemohl najít, hledali je všude, až nakonec Willow našla
dopis od Buffy, kde se jí snažila vše vysvětlit a zadat jim jejich úkoly na dobu, kdy nebudou v přítomni:
Milá Willow,
Divné oslovení viď? S Angelem jsme si řekli, že bychom si chtěli trochu užít života. Ještě před svítáním jsme odjeli na "cestu kolem světa".
Raději jsem se rozhodla Ti to oznámit, aby sis nedělala starosti. Řekni Angelině, že ji mám ráda a brzy se vrátím. Danielovi řekni,
aby udržel v tajnosti incident v tělocvičně. Dawnie a Spike ať se Liamovi zatím postará o hotel a firmu.
Ty Willow se prosím postarej o Angie a její schopnosti. Budu Ti vděčná.
S Liamem si zatím budeme užívat někde v teple. Vyřiď Gilesovi, že by to měl taky zkusit.
Děkuji Ti, Willow, jsi má nejlepší přítelkyně. Mnoho zdraví přejí
Buffy a Angel
P. S. Trochu formální, ale neřeš to. Razíme heslo: NEŘEŠ A
ŽIJ.
Willow byla z dopisu více než vyděšená. ‘Jak to asi vezme Angelina?‘
Pomyslela si zděšeně. Chtěla jí to říct co nejšetrněji, ale neočekávala, že už bude tak dospělá aby vše pochopila.
Willow: „Angie, už vím, co se stalo s rodiči.“
Angie: „Opravdu?“
Willow: „Odjeli na výlet, ale brzy se vrátí.“
Angie: „Skvělé, hlavně že se nestalo nic horšího.“
Willow ocenila její chladnokrevnost, nevěděla, že Angelina také dostala dopis od rodičů:
Angelino,
vím, co jsi provedla. Možná Tě to trochu zarazí, ale nejsme na Tebe naštvaní,
ani já ani otec. Rozhodli jsme se odjet, abychom měli aspoň chvilku pro sebe.
Máme Tě oba rádi. Není to asi dobré pro výchovu, ale nikomu prosím neříkej, že jsi od
nás dostala dopis a co jsi udělala. Potom co se s Liamem vrátíme, nejen že Ti
vypovíme vše o našich cestách, ale řekneme Ti i vše o našem vztahu. Víš, nikdy
jsem nedoufala, že bych mohla s Liamem někdy být, ale splnila se mi i ta nejtajnější přání a
když jsi ještě přišla Ty, já i otec jsme byli nejšťastnějšími lidmi na světě.
Bála jsme se, že se o Tebe nedokážu postarat, že tě nebudu schopná ochránit.
Až teď vím že zbytečně, všechno zvládneš sama. Já i Liam jsme na Tebe pyšní a není to
Tvým kouzlem. Máme tě s tatínkem rádi a věříme, že tam na všechny dohlídneš.
Postarej se, aby se o nás nikdo nestrachoval a aby nás nehledali. Brzy se vrátíme. Milujeme tě
Buffy a Angel
P.S. Prosím uč se magii co nejpozorněji, věřím, že nám budeš později pomáhat při boji s démony.
Angelina byla ráda, že se na ni Buffy nezlobí, za to co provedla, i když si nemohla být jistá, zda to
není tím kouzlem. Raději se rozhodla uposlechnout matčino přání, aby nikomu nevyzradila, že od ní dostala dopis.
V hotelu se všichni snažili plnit Buffyiny příkazy, protože nechtěli být později obětí jejího hněvu. Všechno se
snažili uvést do normálu, aby si nikdo ničeho nevšiml.
Angel s Buffy se nevydali přímo na cestu kolem světa, jak předem plánovali, vydali se jen na cestu po Evropě a
na Angelovo přání se vydali nejdříve do Bukurešti a později na ostrov Snagov. Divné místo pro dovolenou,
ale jejich první zastávka v hledání Drákuly. Angel byl dost majetnický a chtěl, musel se Drákulovi pomstít.
Dovolil si napít se z jeho milované, i když už viděl, že z ní někdo pil, což bylo mezi upíry neslýchané.
Šlo tu o jeho čest, nemohl přece dovolit, aby si o něm povídali, že jeho manželka chodí s každým ne?
Nevěděli, kde ho hledat. Jen věděli, že podle pověsti o něm, byl pohřben právě na ostrově Snagov,
i když si nemohli být jistý, zda tam ještě pobývá. Na ostrově nebyl, což se dalo předpokládat,
ale našli několik jeho bývalých stoupenců, bylo divné, že je nezabil. Každopádně, Angel je "trošku"
zmáčkl a dozvěděl se, že pátrá po nějaké určité osobě, jde o osobu, dívku, kterou už jednou našel a
opustil ji. Jmenovala se prý nějak jako by Budy, Bledy, Busy…
Angel: „Buffy?“
Upír: „No jo jasně, byl jí přímo posedlý.“
Angel ho pustli a následně zabil.
Angel: „Už si aspoň nemusíme dělat starosti s jeho hledáním co, puso?“
Buffy: „No jistě, že váháš, stačí se usadit na nějakém roztomilém místečku…“
Angel: „S pohodlnou postelí a on si nás najde sám.“
Buffy: „Ale kam pojedeme?“
Angel: „Nechtěla jsi do Paříže?“
Buffy: „Skvěle, Liame ty jsi bůh a nejen v posteli.“
Angel: „Co takhle se o tom ujistit, auto je myslím pohodlné dost, co říkáš?“
Buffy jen rozmile přikývla a vydali se směrem zpět k autu.
Byli v Paříži, v luxusním hotelu, kde se začínali nudit.
Buffy: „Ten Drákula je ale idiot, ani v takovým městě jako je Paříž nás nenajde.“
Angel: „Dneska nemáme moc náladu viď?“
Buffy: „Nevím, tak nějak se mi začíná stýskat po Angelině. Jsem moc upjatá, viď?“
Angel: „Ne nejsi, tak se mi po ní stýská, ale cestování je větší legrace, viď?“
Buffy: „To určitě. Už aby tu ten Drákula byl, začínám se na ty jeho kecy těšit.“
Najednou do pokoje vnikla lezavá, bílá mlha a objevil se už dlouho očekávaný host.
Drákula: „To jsem rád, že se na mě tak těšíte drahá přítelkyně.“
Angel: „No konečně jsi tady, už dlouho jsem si s tebou chtěl "promluvit"."
Drákula: „Jsem tu jen pro vás drahouškové.“
Angel: „Slovo ČEST ti nic neříká viď?“
Drákula: „Ve většině případů ne, jde o něco konkrétního?“
Angel: „Porušil jsi Nepsané zákony.“
Drákula: „Pokud jsou Nepsané, nemusím je dodržovat. Ty taky nedodržuješ zákon "upír nezabije upíra".“
Buffy: „Ten někdo dodržuje?“
Angel: „Miláčku jsi sice sladká, ale nech to na nás ano? Běž si zabít nějakého upíra.“
Buffy: „Liame, jsi zlý, nedopřeješ mi žádnou legraci.“
Drákula: „Jen ať tu zůstane, když tak líbezně prosí.“
Angel: „Však se to týká hlavně jí. Jak sis mohl dovolit vzít mi ji, když byla moje.“
Drákula: „To ty ses jí vzdal, já za to nemohl.“
Angel: „Ale teď je moje už napořád, ať si nikdo nedovolí se k ní jen přiblížit.“
Drákula: „Není tvoje, není upír a ty taky ne, proto pro tebe naše zákony neplatí.“
Angel: „Ale jsem jím, akorát trochu vylepšený. Rozumíš mi?“
Drákula: „Já ano, ale co na to řekne tvá milovaná. Buffy, jsi jeho?“
Buffy: „Jsem jen vaše hrabě.“
Angel: „Taková kouzla dokážu taky, ale jednou je moje a tím i napořád, nejsme sice upíři,
ale jsme nesmrtelní. Nesmrtelnost znamená, že jsme spolu už navždy.“
Buffy: „Liame, ten chlápek na mě zase zkouší nějaký triky. Mám ho dost, můžu ho zabít?“
Angel: „Buffy, ne to já ho musím zabít, nechápeš, jde o moji čest, když ho nechám naživu, dovolí si na tebe kterýkoli jiný upír.“
Buffy: „To si teď nedovolí?“
Angel: „Myslel jsem naprosto jiným způsobem zlatíčko.“
Drákula: „Tak se domluvte, nemám na vás celý den.“
Buffy: „Nevyrušuj, nebo tě zabiji.“
Drákula: „To mě nerozhodí, už jsi mě zabila dvakrát.“
Buffy: „Začíná mě štvát, asi ho zabiji znovu.“
Angel: „Jsme to ale nepohostinní, stále piješ červené víno, Dračku?“
Drákula: „Děkuji.“
Angel nalil do dvou sklenic červené víno, jednu podal Buffy a druhou Drákulovi.
Buffy: „Liame, miláčku ty si nedáš?“
Angel: „Dám si whisky.“
Nalil pro sebe whisky a všichni si připili "na nesmrtelnost".
Drákula se začal třást, kouřilo se z něj.
Buffy: „To vždy takhle reaguje na Portské?“
Angel: „Ne jen na svěcenou vodu.“
Buffy: „Liame, jsi pusinka, můžu mu useknout hlavu?“
Angel: „Jen si posluž, ale je třeba stříbra.“
Dořekl a gestem potvrdil svoji výzvu. Buffy vytáhla neznámo odkud stříbrný meč a jediným
sekem oddělila Drákulovu hlavu od těla. Angel ho bodl kolíkem a pro jistotu ho polil svěcenou vodou.
Buffy: „To by mohlo stačit ne?“
Angel: „Už jsme málem zapomněli, hostie.“
Poodešel k Drákulově oddělené hlavě a do úst mu dal svěcenou hostii. Poté přešel k oknu
a rozhrnul těžké závěsy. Pokojem se rozlilo sluneční světlo a Drákula shořel.
Angel: „To slunko je ale sviňa, co?“
Buffy: „Jo, tak to bychom měli, co dělá tvoje čest?“
Angel: „Má chuť na sex.“
Buffy: „To jsme dva.“
Když si spolu druhý den povídali, jakoby nad nimi kouzlo snad i vyprchalo. Jejich láska k dceři byla mnohem silnější než nějaká magie.
Angel: „Taky se mi začíná stýskat.“
Buffy: „Po čem?“
Ptala se jakoby nechápavě Buffy.
Angel: „Po Angelině. Bude mít narozeniny a my u toho nebudeme.“
Buffy: „Ale budeme, je nachystaná velkolepá oslava jejích PÁTÝCH narozenin, všechno už je domluvené, stačí jen, aby Angelina přečetla ten dopis.“
Angel: „Jaký dopis?“
Buffy: „Ten co jí chci poslat a chci, aby si ho šel odeslat.“
Angel: „jen co si ho přečtu.“
Buffy: „Souhlas, stejně jsi tam podepsaný.“
Angelino,
s otcem bychom byli rádi, kdyby ses s námi sešla, až přijedeme.
Popravdě řečeno bojím se Gilesova hněvu, Willow byla určitě ráda,
že tě má na starost a může tě učit, ale Giles nadšený jistě nebyl viď?
Ani nechci vědět, jak se na to tvářil můj hned po Gilesovi nejoblíbenější Angličan Daniel
Toole. Jak jsme řekla, chtěli bychom, aby ses s námi sešla. Budeme bydlet v hotelu Ritz na
ulici Piccadily. Budeme na tebe čekat v našem salónku, zeptej se prostě na Summersovi.
Budeme tam 20. května. Ano přesně na tvé narozeniny. Přijď prosím ve tři hodiny.
Budeme čekat. Moc se na tebe s tatínkem těšíme. Děkujeme ti oba za tvé přání.
A rozhodně se nemusíš bát, že jsem zapomněla na svůj slib, všechno ti povím.
Nikomu prosím neříkej, že přijedeme, ani že za námi půjdeš, řekni to jen Lornovi, on už bude vědět co a jak.
Milujeme tě,
Buffy a Angel
Angel: „Výborně, jak předpokládám, jistě se v hotelu bude konat oslava a ty jsi vše už zařídila.“
Buffy: „Ano.“
Angel: „Už ti někdy někdo řekl, že jsi praktická?“
Buffy: „I kdyby ano, od tebe to zní nejkrásněji.“
Angel: „Od kdy budeme v hotelu?“
Buffy: „Za dvě hodiny nám letí letadlo, mám sbaleno.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Ale Liame, to já přece vím.“
Angelina vcházela do hotelu s pocitem, že po několika měsících zase uvidí rodiče.
To její vinou přece odjeli. Teď se k ní určitě vrátili a chtějí s ní oslavit narozeniny,
bohužel z Lorna si nic nemohla přečíst a k ostatním se nedostala. Hotel se jí líbil,
byl tak luxusní. Ptala se dívky na recepci, kam že má jako jít. Nemohla pochopit, co
se to té recepční míhalo hlavou. Něco jako „Páni, taky chci mít takové rodiče, nejspíš
jsou to rodiče teda taková oslava, takový rodiče“ Angelina to rozhodně míň než chápala.
Brzy pochopila, takovou oslavu rozhodně nečekala. Byla velkolepá. Místnost byla osvětlená
barevnými světli, všechna okna zatažena těžkými závěsy. Čekali tam na ni všichni známí, její a
jejích rodičů. Byli tam Giles s Christianou, Willow s Kennedy, Spike s Dawnie, Robin s Faith,
Alex se Sárou a taky Cordelie, Dan, Lorne a hlavně rodiče! Dostala hodně dárků. Od Willow s
Kennedy dostala amulet chránící před zlem a kouzly, pokud ho bude Angelina nosit, její moc se
soustředí a bude chráněna proti ostatním kouzlům. Od Alexe a Sáry dostala knihu s kouzly ovlivňujícími
city. Od Gilese dostala pozorovatelské deníky o kouzlech. Spike s Dawnie jí dali řetízek s
pentagramem, i s varováním, že je to zdroj dobré síly, ale i zlé. Faith jí dala zdobené meče.
Všichni kolem si mysleli, že pro pětileté dítě je to příliš brzy, ale Buffy s Angelem je odradili,
tvrdili, že na ochranu není nikdy pozdě. Cordelie jí darovala krásné oblečení a Lorne, její oblíbenec
jí daroval křišťálový talisman velikosti dlaně, usměrňující myšlenky. Dárků od Angela a Buffy bylo bezpočet,
nejdůležitější pro ni byl ale řetízek, který se v Angelově rodině dědil po generace.
Buffy: „Pro tak malou holčičku až moc dárků ne? Nechcete něco dát mamince?“
Angel Buffy políbil na čelo a dal jí nový prsten Kladahů, věděl, že ten co jí dal dříve, ztratila, ale nevěděl jak.
Buffy: „Můj bože, už jsem myslela, že ho znovu neuvidím.“
Angel: „Co se stalo s tím předešlým?“
Buffy: „Pamatuješ - Acathla?“
Angel: „Jistě, peklo.“
Buffy: „Než ses vrátil, tam kde ses později objevil, jsem položila prsten.“
Willow: „Je možné, že tě přivolal?“
Giles: „Ne, prsten ne, samotný předmět nic nevyzařuje, to ta láska, s kterou byl darovaný.“
Všechny dívky i slečny v sále si povzdychli a muži sborově pronesli: „Jako z červené knihovny.“
Buffy: „Nevěděla jsem, proč to dělám.“
Angel: „Já ano, protože tě miluji.“
Oslava dopadla výborně. Všichni se postupně vraceli zpět domů, jen Angel, Buffy a Angelina zůstali.
Buffy: „Musíš odvolat svoje kouzlo.“
Angel: „Ne, to nesmí, neuvidíš.“
Buffy: „Už jsem si zvykla, stejně najdeme způsob, jiný způsob.“
Angel: „U nás doma, počkejte na mě dole, já to tu jen vyřídím.“
Společně všichni tři odjeli domů. Doma už byli všichni ve svých bytech. Všichni tři se vypravili do jejich bytu, aby uskutečnili kouzlo.
Buffy: „Tak Angie, začni, pokud jsi aspoň trochu po mě, máš kouzlo naučené zpaměti.“
Angie: „To mám. Donesu všechno potřebné a hned to bude.“
Když Angie odešla, Buffy jemně pohladila Angela po tváři. Zadržovala slzy.
Buffy: „Chci si zapamatovat každý tvůj rys, než tě zase uvidím. Chci si zapamatovat tvůj úsměv, dlouho se zase společně nezasmějeme.“
Angel: „Vždycky tu jsem pro tebe.“
Buffy: „Vím.“
Angel: „Jsi moje.“
Buffy: „Navždy.“
Angie se vrátila a začala vyvolávat: „Přivolávám hojivou moc na mou nebezpečnou vůli, ať se všechny má vyslovená kouzla okamžikem zruší.“
Angel: „Buffy?“
Jeho hlas zněl trochu přidušeně.
Buffy: „Liame?“
Buffy neviděla, všechna přání vyslovená Angie byla zrušena.
Buffy opět vztáhla ruku k Angelově obličeji, aby ho pohladila po tváři, ale on ji zadržel. Ruku jí položil na místo, kde byli jeho srdce.
Angel: „Navždy, navždy budeš v mém srdci, i když už nebude bít.“
Buffy: „Vím, jen tím že nevidím, jsem odhalila věci, které mi dosud byly skryty.
Teď když nevidím, konečně vidím pravdu a ne jen přetvářku, za která se schovává za slunečním svitem.“
Angel: „K tomu aby člověk viděl, nestačí mít jen otevřené oči. K tomu je třeba mít otevřené srdce.“
Buffy: „A to se mnohdy otevře, až když zavře oči. Cézane.“
Angel: „Ano, politik ale myslitel.“
Angelina: „Mami, slíbila jsi mi pravdu.“
Buffy: „Pokud jde o sliby, buď velmi opatrný a dodrž, co jsi slíbil. Tak kde mám začít?“
Angel: „Nejlépe na začátku.“
Buffy: „V Los Angeles jsem chodila na střední školu Hemery High. Potom mě oslovil Merrick,
můj pozdější pozorovatel a řekl mi o přemožitelkách. V jednom dost hnusném boji Merrick umřel a já jsem podpálila tělocvičnu, abych to dokončila.“
Angie: „Začíná se mi to líbit. Nejsi takový svatoušek, jak se zdá.“
Buffy: „Naši se rozvedli, mě vyhodili ze školy a tak jsme se s mámou odstěhovaly
do Sunnydale. Giles mě oznámil, že je mým novým pozorovatelem, a já s ním vymetla podlahu.
Pak ale upíři zajali Jesse a já jsem musela zakročit, ale přemluvil mě k tomu i jeden muž.
Tajemný muž, když jsem šla z Bronzu, místního klubu, sledoval mě a dal mi křížek.“
Angelina: „Ten, který teď nosíš? Kdo byl ten muž?“
Buffy: „Ano, je to on. Začala jsem tedy vykonávat znovu povinnosti
přemožitelky a skamarádila jsem se s Willow a s Alexem. Taky s Cordelií, ale na škole jsme si
moc nerozuměly, až teď spolu kamarádíme. Bojovali jsme spolu proti upírům i s tím tajemným mužem.
Až jsem ho jednou políbila. Zjistila jsem, že je to upír, ale on mi řekl, že nikomu neublíží. Pomáhal mi. Zamilovala jsem se do něho.“
Angel: „Ten muž se do ní ale zamiloval mnohem dřív, už v Los Angeles, kde ji viděl poprvé, a když odjela, vydal se hned za ní.“
Buffy: „Pak ale nastal mírný problém s duší, díky které můj upír nikomu neublížil. Po mých 17. narozeninách ji ztratil.
Stal se zlým, a když říkám zlý nemyslím tím, že občas někoho zabil.“
Angel: „Byl Buffy naprosto posedlý a zabil i Jenny, Gilesovu přítelkyni, po ní se teď jmenuješ.“
Buffy: „Když se chytal vyvolat démona Acathlu, který by spolknul svět, musela jsem ho zabít, jen
jeho krev mohla démona zastavit. On ale dostal duši od Willow zpět. Bylo to hrozné zabít ho, milovala jsem ho.
Často jsem pak chodila na místo, kde zemřel, kde jsem ho poslala do pekla. Na to místo jsem položila prsten
Kladahů, stejný jako mi dal dnes otec. Ten stejný mi dal i tehdy. Tam kde jsem položila prsten, objevil se zpět.
Můj Liam. Zase jsme se sblížili, ale pak mě opustil.“
Angelina: „Ty jsi maminku opustil?“
Angel: „Ano, nevím proč, myslel jsem to pro její dobro.
Odjel jsem do Los Angeles, kde jsem měl agenturu, stejnou
jako dnes akorát menší. Měl jsem ji s Doylem, démonem a s Cordelií,
známou ze Sunnydale. Doyla zabili a Cordelie dostala jeho schopnosti,
vize. Potom se vrátila Darla, upírka, která mě proměnila. Narodil se nám syn
Connor. Toho unesl jedem můj nepřítel do jiné dimenze, kde zestárl a za chvíli mi ho vrátil, bylo mu 18.“
Buffy: „Já jsem zatím nastoupila na vysokou v Sunnydale, chodila jsem s Rileym,
chlapcem z Iniciativy, tajné vládní organizace. Dali mi do péče mystický klíč k otevírání dimenzí,
dali mu podobu mojí sestry Dawn, její podobu vytvořili z mojí krve a všem dali nové myšlenky. Potom jsem se dala dohromady se Spikem.“
Angelina: „Ty jsi chodila se strejdou Spikem?“
Buffy: „Vždycky mě přitahovali upíři, mě i Dawn. No potom jsem umřela, abych ochránila Klíč.
Oživili mě, samozřejmě Willow. Vytrhli mě z nebe, jediný Spike mě tehdy chápal, tehdy jsme si
taky spolu začali. Willow začala chodit s Tarou, čarodějkou, kterou později zabil jeden z Trojice,
se kterou jsme zrovna bojovali. Willow to neunesla a stala se zlou. Nakonec ji zastavil Alex, řekl
jí, že ji miluje. Ona se uklidnila a Giles ji vzal do Anglie, kde ji naučil ovládat svoji moc.“
Angelina: „A to se mě teď snaží taky naučit?“
Angel: „Přesně tak, není to jen o moci, je to i o ovládání. Usměrnění citů, myšlenek.“
Angelina: „S tím nebudu mít problémy, mami pokračuj, co se stalo dál?“
Buffy: „Pak přišel První, První zlo, nešlo ho zničit. Povolali jsme Potencionální
přemožitelky. Do té doby platil řád, že po smrti jedné přemožitelky povstane druhá,
ale Willow tento řád změnila, a proto jsou teď ve škole a učí se být správným, i přemožitelkami.
Potencionální přemožitelkou byla i Kennedy. Prvního nám nakonec pomohl zabít Spike, obětoval se,
zničil tím nejen První zlo, ale i celé Sunnydale a s ním i pekelnou bránu. Zemřela bohužel i Anya,
bývalá démonka pomsty, Alexova přítelkyně.“
Angelina: „Teta Faith není opravdová přemožitelka?“
Buffy: „Ale je. Když jsem umřela při boji s Pánem, povstala nová přemožitelka Kendra. I když jsem byla po několika minutách oživena.“
Angel: „Oh, jak tě utopil a Alex ti dával dýchání z úst do úst.“
Buffy: „Ano tehdy. Potom ji zabila Drusilla a po Kendře byla povolána Faith a ta ti svůj příběh řekne sama, když ji o to poprosíš.“
Angelina: „Co se stalo, když jsi zničila Sunnydale?“
Buffy: „Odjela jsem do Itálie, zatímco Angel vedl zajímavý život.“
Angel: „To ano, dostal jsem poštou amulet a z něho "vylezl" Spike, ten mi pak pomohl v boji s W&H.“
Buffy: „Pak mě cosi donutilo odjet do L. A. za Angelem, kde jsem našla Spika, abych pravdu řekla, myslela jsme, že vidím přízrak.“
Angel: „Já taky, když jsem je našel v mé kanceláři na zbytku mého stolu. Buffy mě ale rychle vzpamatovala
pěkně mířenou ranou, že jsem schytal druhou o zeď. Svěřila se mi taky, že si vzpomíná na den, který se nestal.“
Angelina: „Oh ten znám, to přeskoč.“
Buffy: „Zlobila jsem se na něj, ale pak jsem mu odpustila. Když ale zjistil, že jsem byla v baru se Spikem,
vyhnal mě. Odjela jsem zpátky do Itálie. Přijel až na mé narozeniny. Sdělil mi, že zná způsob, jak se stát člověkem.
Musí všechno dát, aby něco dostal. Ve skutečnosti jsme dali myslím příliš málo, na to kolik jsme dostali. Dostali jsme šanci.“
Angel: „Byl jsem člověk, i když s upířími schopnostmi a tak jsme oba získali nesmrtelnost,
moje jediné přání totiž bylo, zůstat navždy s Buffy, splnili nám to. Pak jsme dostali ještě něco. Dostali jsme tebe, Angelino Jane Summersová.“
Angelina: „Konečně vím všechno a ne jen útržky, které mi dovolila máma přečíst.“
Buffy: „A stačí ti to?“
Angelina: „Stačí, už nepotřebuji znát vaše myšlenky, ale zajímalo by mě, jak to bylo s tetou Faith,
proč mi to nechcete říct, o všech jste mi řekli, jen o ní ne.“
Buffy: „To ona ti to musí povědět, na to mi nemáme právo.“
Angel: „Maminka má pravdu, jen ona ví přesně, jak to bylo.“
Buffy: „Víš Angie, chci tě jen upozornit. Ne vždy ti všichni porozumí, mě taky nikdy
nikdo nerozuměl, kromě mých přátel Ty jsi také výjimečná, také ti asi ne každý porozumí, ale máš nás, a všechny tady.“
Angelina: „Vím, chtěla bych vám ale také pomáhat v boji se zlem.“
Angel: „Ale ty nám pomáháš, více než si myslíš.“
Angelina: „K čemu je mi tak brzy moje moc, když jí nemůžu využít k dobru?“
Angel: „Naučíš se ji ovládat a budeš později bojovat s námi, stejně jako mi pomáhal Connor v L. A.“
Buffy: „Proto chceme, abys Willow pozorně poslouchala a učila se od ní.“
Angelina: „Ale nikdy nebudu jako Connor.“
Angel: „Nebudeš, stejně jako nikdo jiný. Jsi jedinečná, jsi naše dcera,“
Buffy: „Milujeme tě, i když je ti pět a jsi děvče. Milovali bychom tě ať bys byla jakákoli.“
Angelina: „Já vím. Myslím, že už bych měla jít spát.“
Angel: „Ano je pozdě, bylo toho dnes moc.“
Angelina odešla a rodiče očekávali, že půjde spát, ale to Angelina rozhodně neměla v plánu. Šla za Willow, která byla s Kennedy v SSku.
Willow: „Angie, mluvila jsi s rodiči?“
Angelina: „Ano, řekli mi o Taře.“
Willow: „Je to už dlouho.“
Angelina: „Proč mi nikdo nechce nic říct o tom, co bylo s tetou Faith, matka mi řekla o všech, ale o ní mi nic neřekla.“
Kennedy: „Už půjdu, slíbila jsem Dawn, že za ní ještě skočím.“
Willow: „Je to dost ošemetné, jen Faith ti může říci, jak to opravdu bylo.“
Angelina: „Ještě jsem se chtěla zeptat, kouzlo na splnění přání jsi napsala sama?“
Willow: „Víceméně, pozměnila jsem jedno staré, ale skoro celé jsem ho vymyslela znovu…“
Willow Angie vypověděla, jak nejspolehlivěji vytvořit vlastní kouzlo. Nemohla mít nejmenší tušení, co má její svěřenkyně v plánu.
Udělala vše podle toho co jí Willow o kouzlech řekla. Její kouzlo se mělo dařit. Asi po půl hodině skončila se
zaříkáváním a sfoukla svíčku. Všechno se kolem ní začalo točit. Omdlela. Až ráno ji přišel vzbudit Angel,
lekl se toho, co uviděl. Nejen že jeho dceruška ležela na zemi, v pentagramu, ale rozhodně nevypadala tak, jak si ji z večera pamatoval.
Angel: „Proboha, Angelino to jsme toho vypil tolik nebo s tebou vážně něco není v pořádku?“
Angelina: „Vypadám snad jinak?“
Angel: „Jinak? To si děláš legraci?“
Angie přešla místnost aby se podívala do zrcadla.
Angelina: „To se teda nějak nevyvedlo, to mělo být kouzlo vědění.“
Angel: „Proboha proč?“
Angelina: „Chtěla jsem vám být nějak prospěšná. Konečně, Connor ti taky pomáhal.“
Angel: „Jenže jsem prošvihl celé jeho dětství a on mě pak nenáviděl. Viděl jsem ho jako miminko a pak až v osmnácti letech.“
Angelina: „Angele, co se to stalo?“
Angel: „Chtěla jsi vědět, zestárla si.“
Angie: „To je mi asi patnáct ne?“
Angel: „Nejhorší věk.“
Angie: „Co s tím uděláme.“
Angel: „No až se to dozví Buffy, nejspíš se radši sami zabijeme, abychom utekli jejímu hněvu.“
Angie: „Bude to zlý?“
Angel: „Zlý? Nic horšího jsi nikdy nezažila. Doufejme, že to Willow vrátí zpět.“
V to doufali oba. Co nejdříve to šli oznámit Buffy, ještě zrána, když je předávkovaná kofeinem. Angel se to ale nakonec rozhodl jí to oznámit sám.
Angel: „Miláčku, Angie provedla kouzlo vědění.“
Buffy: „Panebože. Tak kolik jí je?“
Angel: „Nejspíš patnáct, rozdíl deset let.“
Buffy: „V rozsahu její moci jsme se zmýlili, podcenili jsme ji, její moc je mnohem větší. Použila pentagram?“
Angel: „Ano. Půjde to vrátit?“
Buffy: „Jistěže, tohle kouzlo umím i já, kdysi jsem ho použila.“
Angel: „jak moc ses posunula?“
Buffy: „O dva roky.“
Angel: „Vrátila jsi to?“
Buffy: „Je to mnohem lehčí než to způsobit. Víš, vlastně jsme to očekávala.“
Angel: „Opravdu?“
Buffy: „Connor. Myslí si, že je v jeho stínu.“
Angel: „Je opravdu jako ty, skoro to stejné mi řekla ona. Takže ji nepřerazíš, až ji přivedu?“
Buffy: „Ne, ale sežeň Willow ať to vrátí zpět.“
Angel zašel za Angie a dovedl ji k matce.
Angie: „Zlobíš se?“
Buffy: „Ne aspoň to dokazuje, že jsi moje dcera, udělala jsem to stejné.“
Angie: „Opravdu?“
Buffy: „Samozřejmě, rozhodně jsem nebyla žádný svatoušek.“
Buffy Angie objala.
Buffy: „Dobře, že nevidím, přišla bych o celé tvé dětství.“
Angie: „Ale kouzlo se mi povedlo, mám více vědomostí.“
Buffy: „Jako průměrná patnáctiletá dívka, ne?“
Angie: „Ne o moc víc než jsem měla předtím, kromě módy.“
Buffy: „Já v patnácti podpálila tělocvičnu, nejsem dobrý příklad, ale je pravdou, že už od té doby miluji tvého otce.“
Zrovna přišla Willow, pro kterou Angel doslova letěl.
Willow: „Vy to snad máte v rodině nebo co. Ježíši, jako malá jsi vypadala jako Angel,
ale teď jsi kopií své matky. Oči i vlasy, úsměv máš ale stále Angelův.“
Buffy: „Tak co Willow, spravíš to?“
Willow: „Beze všeho.“
Netrvalo to ani tak dlouho, aby si Buffy dopila asi šesté kafe.
Angie: „Děje se něco?“
Angel: „Vypadáš normálně.“
Buffy: „Normálně na pět nebo normálně na patnáct?“
Willow: „Urážíš snad mé schopnosti?“
Buffy: „Ne jen se ujišťuji, když to nevidím.“
Do SSka najednou přiběhl Daniel, očividně rozrušený.
Buffy: „Co se vám stalo, Danieli?“
Dan: „V recepci je nějaký muž, chce mluvit s tebou a s Angelem.“
Angel: „Dobrá, hned přijdeme.“
Seběhli dolů na recepci, kde na ně čekal neznámý muž.
Oba hned poznali, že jde o upíra. Léta zkušeností. Chovali se k němu tedy více než odměřeně, nevěděli,
jak se zachová, nebo proč přišel. ‘Je tak hezký, učiněný anděl. Neřekl ani jak se jmenuje, kolik mu je asi let?‘myslela si Dawn.
Angel: „Proč jsi přišel?“
Buffy: „Ty ho znáš?“
Angel: „Ne, ale upíři si tykají, společenská pravidla jim nic neříkají.“
Upír: „Nazdárek. Jsem Samuel, prostě Sam. Slyšel jsem hodně o slavném Angelusovi, tak jsem se za ním zajel podívat.“
Angel: „Kolik ti je?“
Sam: „Nejsem ani zdaleka tak starý jako ty, je mi pouhých 100let.“
Buffy: „I to je dost.“
Angel: „Na upíra málo.“
Buffy: „Tak co tu chceš?“
Sam: „A ty jsi kdo? Upír nejsi. Jak se opovažuješ na mě mluvit tímto tónem?“
Angel na něj zavrčel, Samuel se stáhl.
Sam: „Oh, přítelkyně. Angelusi, nečekal jsem člověka. Slyšel jsem, že to táhneš s Darlou.“
Angel: „Darla je mrtvá.“
Sam: „Kdo ji zabil?“
Angel: „Zabila se sama, obětovala se.“
Sam: „Blázen.“
Buffy: „Je sice milé, to vaše vyprávění, ale musím u toho bít já? Svrbí mě ruka, ráda bych ho seznámila s panem Špičkou.“
Angel: „Neboj miláčku, dočkáš se, ale přišel s dobrými úmysly. Nesmíme ho zabít.“
Buffy: „Zase ty vaše pravidla a čest, co?“
Sam: „Ta malá se učí ale rychle. Nejen hezká, ale i chytrá. Dobrá volba Angelusi.“
Angel: „Tak proč jsi přišel, nechci být nezdvořilý, ale mám ještě něco na práci.“
Sam: „Chci zabít přemožitelku a chci tě požádat o pomoc.“
Buffy: „Už ho můžu zabít?“
Angel: „Počkej, poslechneme si, co nám přišel říci. Začíná to být zajímavé. Kterou chceš zabít?“
Sam: „Tu pravou, ne ty nastrčené, ty nejsou nebezpečné, ale tahle ano.“
Buffy: „To je pravda.“
Angel: „Proč ji chceš zabít?“
Sam: „Hodně upírů už začíná vadit a několik se jich vsadilo, kdo ji dřív dostane. Patřím mezi ně.“
Angel: „A kdo ti poradil mě?“
Sam: „Další z těch kdo se vsadili, opil jsem ho a on mi řekl, že mi pomůžeš.“
Angel: „Který?“
Sam: „Lyle Gorchov.“
Buffy: „Ten nás asi vážně nemá rád. Co myslíš Liame, řekneme mu to?“
Angel: „A překazit tu legraci?“
Buffy na něj hodila pohled říkající ‘nebuď přece zlý, je to je blbý upír‘ což Angela rozhodně přesvědčilo.
Angel: „Dobrá, Same představuji ti svou manželku Buffy Summersovou, přemožitelku.“
Buffy: „Uráží mě, že mě nezná, mě, která zabila Prvního.“
Sam: „Sakra, to bude bolet.“
Buffy: „Pan Špička se těší.“
Angel: „Ale můžeš se ještě zachránit.“
Sam: „Udělám cokoli.“
Buffy: „Řekni nám více o té sázce a možná tě nezabiju.“
Sam: „Přijímám.“
Angel: „Chci ho mít pod dozorem.“
„Dawnie“ zavolal následně směrem k recepci.
Dawn: „Ano?“
Angel: „Zavolej nahoru, ať připraví pokoj U5. Budeme mít hosta.“
Sam: „Co to je? Heslo pro mučení? Řeknu to i bez toho.“
Buffy: „Neboj se ty hrdino, jde o pokoj pro upíry se zastíněnými okny.“
Sam: „Takový komfort. To si snad nezasloužím.“
Angel: „To máš pravdu.“
Angel upíra odvedl do pokoje, který pro něj dal připravit a Buffy s Dawn zůstaly a recepci samy.
Buffy: „Líbí se ti, viď?“
Dawn: „Ano, mate mě to, miluji Spika. Nechápu to, miluji jeho, ale tenhle upír mě nesmírně přitahuje.“
Buffy: „Chceš si promluvit?“
Dawn: „Zatím ne, všechno je v pořádku.“
Buffy: „Chtěla jsem se ještě zeptat, nevíš, kde by mohl být Giles?“
Dawn: „Nevím, dnes jsem ho ještě neviděla.“
Buffy: „Zkus ho někde najít, pak ho pošli ke mně. Budu u sebe v kanceláři.“
Buffy odešla a Angel zatím byl v pokoji, připraveném pro Sama a chystal se s ním promluvit.
Angel: „Buffy není zvyklá jednat s upíry po dobrém, musíš si ji získat. Buď rád, že ses chtěl dohodnout, nepřál bych ti, aby tě mučila.“
Sam: „Ty jsi to zažil?“
Angel: „Nesčetněkrát.“
Sam: „Jen mi vysvětli jak to, že sis vzal člověka? Ještě k tomu přemožitelku.“
Angel: „Byl to můj osud. Mezi upíry se kdysi vyprávěla pověst o upírovi, který se zamiluje
do přemožitelky. Zplodí spolu dítě, zázračné dítě. Vypadá to, že jsem tím upírem já.“
Sam: „Teda. Jak to, že jsem neslyšel o tom, že jste spolu?“
Angel: „Nevím, ale mezi upíry jsem často brán jako jejich hanba.“
Sam: „Trefné a Drákula jim nevadí, vždyť jen díky němu všichni ví jak nás zabít.“
Angel: „Jsi na něj nějak vysazený?“
Sam: „Převzal mi holku, chci ho zabít. Dá se říct, že jsem jím posedlý. Taky proto jsem kontaktoval tebe, slyšel jsem, že se mu chceš taky pomstít.“
Angel: „Tak to tě musím zklamat. Už jsem ho zabil. Dovolil se napít z Buffy, i když už jsem z ní pil.“
Sam: „Ignorant. Vůbec nedodržuje Nepsané zákony.“
Angel: „To je všechno co jsi mi chtěl?“
Sam: „Ne, ještě něco. Kdo je ta dívka na recepci?“
Angel: „Dawn, Buffyina sestra.“
Sam: „To bude asi problém viď?“
Angel: „Určitě, nejen že je to sestra přemožitelky, ale ještě k tomu už s jedním upírem chodí.“
Sam: „Vážně? Ještě nemají Svazek ne?“
Angel: „Nemají, ale být tebou radši ruce pryč.“
Angel po tomto rychle rozloučil a šel radši rychle po své práci. Dawn mezitím našla Gilese a zrovna s ním telefonovala,
protože Giles nepovažoval za nutné se dostavit.
Dawn(do telefonu): „Gilesi, Buffy s vámi chce mluvit. Vypadá to, že je to důležité, byla rozrušená, když to říkala.“
Giles (do telefonu): „Nevíš, o co přesně se jedná?“
Dawn(do telefonu): „Byl tu nějaký muž, dlouho s ním oba mluvili, nevypadali nadšeně. Buffy ho chtěla zabít.“
Giles (do telefonu): „Upír?“
Dawn(do telefonu): „Nevím, ale byl moc hezký.“
Giles (do telefonu): „To asi Buffy nerozrušilo. Hned přijedu.“
Dawn(do telefonu): „Vyřídím, nashledanou.“
Giles dorazil opravdu vzápětí, dá se říct, že Dawn ani nestihla položit telefon.
Giles: „Kde je?“
Dawn: „U sebe v kanceláři.“
Giles do její kanceláře doslova vběhl.
Buffy: „Co se děje?“
Giles: „Na to se chci zeptat tebe, když Dawn volala, říkala, že je to důležité.“
Buffy: „Dawn to zbytečně zdramatizovala, chtěla jsem s vámi jen mluvit.“
Giles: „Oh, dobrá, tak se posadím.“
Buffy: „Jistě, promiňte. Posaďte se. Chtěla jsem s vámi mluvit o Angelině.“
Giles: „Stalo se něco, slyšel jsem o jejím kouzlu vědění.“
Buffy: „Jako byste mě neznal, taky jsem ho použila.“
Giles: „Ale ne v pěti letech, je ohromně inteligentní a mocná.“
Buffy: „Právě o tom jsem s vámi chtěla mluvit. Myslím, že už by mohla jít do školy.“
Giles: „Jistě, s její inteligencí mohla již ve čtyř letech.“
Buffy: „Nevíte o nějaké dobré škole, která by byla blízko, a moc by se neptali? Víte jak to je s její rodinou, je jaksi "zvláštní"“
Giles: „Ve vašem případě je zvláštní slabé slovo. Jedem můj přítel vede základní školu, je to čaroděj. Zkusím ho kontaktovat, předpokládám,
že se nebude moc vyptávat.“
Buffy: „Děkuji Gilesi, chtěla bych, aby měla klidné dětství. Aspoň v rámci možností. To se slepou matkou a otcem upírem asi moc nepůjde.“
Giles: „Buffy, víš moc dobře, že s tou první věcí můžeš něco udělat. Je jen na tobě, kdy se tomu konečně postavíš čelem.“
Buffy: „Vím, ale není to snadné. Nevím, jestli se o sebe Angelina dokáže postarat, až já nebudu moci. Nemohu bojovat se zlem, když se o ni tolik bojím.“
Giles: „To je jen přirozené, že se bojíš. To způsobuje tvůj blok.“
Buffy: „Jak se ho zbavím?“
Giles: „Důvěřuj Angelině, je mocnější než myslíš.“
Buffy: „Děkuji Gilesi. Jste jako můj otec, akorát vy se o mě zajímáte. Angelinin dědeček se ještě neozval od jejího narození.“
Giles: „A co kdyby ses mu ozvala ty? Nechápu, jak můžeš být tak tvrdohlavá, vždy jsi byla taková. Tvoje sestra je taková i
tvoje dcera je taková, projevuje se to již tak brzy. No nic, já mu jdu zavolat, uvidíme, jak to dopadne.“
Buffy: „Ještě jednou děkuji, Gilesi.“
Giles se rychle vypakoval, protože mu bylo jasné, co se chystá jeho svěřenkyně udělat.
Buffy (do telefonu): „Dobrý den, můžete mě spojit s Hankem Summersem?“ „Ano, počkám“
Asi po deseti minutách:
Buffy (do telefonu): „Ahoj, tati.“
Hank (do telefonu): „Buffy, jsi to ty?“
Buffy (do telefonu): „Ano, tati. Volám, jestli bys ke mně nechtěl zajet, mám pro tebe překvapení.“
Hank (do telefonu): „Určitě přijedu, dlouho ses neozvala a já tě nikde nemohl najít, nebydlíš ve Francii?“
Buffy (do telefonu): „Ne, už skoro dva roky jsme v Londýně.“
Hank (do telefonu): „Opravdu? Dobrá přijedu. Kdy?“
Buffy (do telefonu): „Šlo by to už zítra?“
Hank (do telefonu): „Určitě, moc se těším.“
Buffy (do telefonu): „Já taky. Ahoj zítra.“
Buffy byla potěšena vývojem situace. Teď už to stačí jen nějak oznámit Angelovi.
Večer byli všichni společně v SSku a Buffy se všem chystala oznámit své budoucí záměry.
Buffy: „Zítra přijede můj otec. Angelinin děda.“
Angel: „Proč jsi mi to neřekla, jel bych na druhý konec země.“
Buffy: „Nebude to tak hrozné, myslím, že už se smířil s mým posláním.“
Angel: „Ale na svatbě nebyl.“
Buffy: „To nebyl, ale už to bude lepší, slibuji. Moc se na nás těší.“
Angel: „Ještě že je dům tak velký a mám se kam schovat.“
Buffy: „Přece by ses ho nebál, takového dědka.“
Angel: „Vy máte tu bojovnost v rodině.“
Buffy: „To ano. Jo lidi, chtěli jsme vám s Liamem říci, že pokud to s Gilesem a jeho přítelem dobře dopadne, Angelina půjde brzy do školy.“
Giles: „Dopadlo to dobře, od září může nastoupit.“
Buffy: „To je za dva měsíce a já nemám nic koupené.“
Angel: „To bys měla zavolat Cordelii, aby ti s tím pomohla.“
Buffy do Angela dloubla, dělal si z nich legraci, z jejich nákupních horeček.
Buffy: „A taky že zavolám. Pokud máš něco proti, nabízím ti možnost souboje.“
Angel: „Přijímám, hned?“
Buffy: „Pokud se nebojíš.“
Celá parta se vydala dolů do tělocvičen, nemohli si nechat ujít jejich souboj.
Buffy: „Meče nebo pěsti?“
Angel: „Meče jsou ušlechtilejší.“
Buffy: „Do první krve.“
Oba začali působivý boj s meči, ale všem tam pořád něco chybělo.
Dan: „Halo, lidičky chci vidět opravdový souboj, ne jen oťukávání. Angele, zaútoč.“
Angel: „Buffy je v handicapu.“
Buffy: „Na mě neber ohledy, já se cítím dobře.“
Jejich boj začal naplno. Připomínal ale spíše tanec,
jako by si četli myšlenky, předvídali každý pohyb. Oba jsou schopni vykrýt
každý pokus o útok, dokud Buffy nezaútočí v nestřeženém okamžiku. Angel se
jen stihne pootočit, takže mu meč projde těsně vedle těla a její meč sekne o zem.
Angel začíná chápat, že Buffy právě začala opravdu bojovat, ne ho jen zkoušet.
Angel sekne mečem přímo proti Buffy, ale meč se jen dotkne země a Buffy ho pohotově
přišlápne. Angel je beze zbraně. Angel je na zemi a Buffy na něj míří mečem. Oba jsou jako v transu.
Buffy: „Pamatuješ Liame? Je to dlouho, viď?“
Angel: „Ano, akorát se trochu pozměnily role.“
Buffy: „To má být všechno beze zbraně, bez naděje, bez života?“
Odmlčí se.
Buffy: „Jsi sám, co ti ještě zbývá?“
Buffy jen dokončuje větu a chystá se Angela bodnout přímo do srdce. Willow se ji snaží zarazit,
ale Dan naopak zarazí ji a jen jí pošeptá. „Konečně je tu ta chvíle, jejich boj.“
Angel se podívá Buffy do očí.
Angel: „Já.“
Chytne meč do rukou. Meč odstrčí a s ním i Buffy. Ta udělá několik kroků zpět a Angel vezme svůj meč.
Buffy po něm ale sekne, a když je Angel na kolenou, nakopne ho a on padá na zem. Buffy ho nakopne do obličeje.
Angel: „Buffy, co se děje?“
Buffy: „Shh, o to se nestarej. Miluji tě.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Zavři oči.“
Buffy se k němu nakloní a políbí ho, ustoupí krok zpět a chce ho bodnout do hrudníku.
Těsně před ním se ale zastaví. Buffy tečou po tvářích slzy. Najednou omdlí.
Angel: „Buffy, jsi v pořádku?“
Buffy najednou otevře oči. Angel se k ní skloní a políbí ji.
Buffy: „Bylo to tak těžké, co by se stalo, kdybych to neudělala?“
Dan: „Zabila bys svého manžela.“
Willow: „Ona nemyslí teď, myslí tenkrát. Nevšiml jste si? Byli jako v transu. Myslím, že se něco stalo.“
Buffy: „Ano, stalo, málem jsem tě zabila.“
Willow: „Kdy se to stalo Angele?“
Angel: „Acathla. Akorát začátek byl naopak. Nevím, cos se to s ní stalo, nikdy jsem neviděl v její tváři tomu podobný výraz.“
Dan: „Může to tu někdo vysvětlit nezúčastněným?“
Angel: „Ano, později. Buffy můžeš jít?“
Buffy: „Jsem v pořádku. Nepůjdeme si o tom povědět jinam?“
Všichni odešli do SSka, čekalo je dlouhé vyprávění.
Angel: „Víš, Dane, když jsem byl zlý, snažil jsem se vyvolat démona Acathlu.“
Dan: „Jsi dost ambiciózní, to ti nestačila třeba Afrodita?“
Angel: „Problém byl v tom, že vyvolat i zabít ho měla moje krev. Buffy proti mně bojovala, následně mě zabila a tím zneškodnila Acathlu.“
Dan: „Doposud chápu, ale nechápu, co tu děláš, když jsi mrtvý a co jste to předvedli tam dole.“
Buffy: „Víš Dane, Angel mi dal kdysi prsten Kladahů, tím jsem ho přivolala zpátky, ale než přišel, neměla jsem o tom ani ponětí.“
Dan: „Myslíš ten, který ti dal na Angelininých narozeninách? Tak o tom jste tam mluvili? Vypadalo to, že všichni kromě mě ví, o čem
mluvíte. Dokonce i Angie.“
Angel: „Máš naprostou pravdu. Nevím co se tam dole stalo, ale když mě Buffy zbavila meče a já byl na zemi.
Začal se znovu odehrávat náš rozhovor. Nevím jak je to možné, dosud ho mám v paměti, jako by to bylo včera.
‘A to má být všechno? Beze zbraně, bez přátel, bez naděje. Sama…co ti ještě zbylo?‘“
Buffy: „Já“
Angel: „Přesně tak to bylo, akorát dnes jsme měli prohozené role. Potom mi Willow vrátila duši,
nevěděl jsem, co se stalo. ‘Je mi jako bych tě neviděl měsíce. Co se děje?‘“
Buffy: „Shh, o to se nestarej“ … „Miluji tě“
Angel: „Miluji tě“
Buffy: „Zavři oči.“
Buffy začaly po tvářích opět téct slzy, nahrazovaly ty,
které jí ještě dole v tělocvičně setřel Angel. Její slzy vyjadřovaly bolest, bolest ze
znovuprožití tak strašné scény. Angel si ji k sobě znovu přitáhl, držel ji pevně v náruči.
Angel: „Potom mě zabila.“
Buffy: „A Acathla se zavřela.“
Dan: „Panebože, jak to, že jste nám to znovu přehráli?“
Giles: „Když jsme spolu s Buffy odpoledne mluvili, poradil jsem jí, ať se vypořádá
se strachem. Nečekal jsem že jeho kořeny vedou tak daleko do minulosti.“
Willow: „Buffy se to prostě nějak spojilo, jako reakce na váš rozhovor, ale co Angel?“
Giles: „U obou se vyvolali vzpomínky a jen se jimi nechali unášet, dokud si Buffy neuvědomila, co dělá, že ho nechce zabít.“
Angel: „Buffy, myslím že toho bylo moc, měla by sis jít odpočinout.“
Buffy jen neznatelně přikývla a tak ji Angel vzal do náruče a odnesl ji do ložnice.
Položil ji do postele a políbil ji na čelo. „Navždy“ řekl potichu, nebylo ho ani slyšet,
je neznatelně pohnul rty, když se skláněl na svou milovanou.
Ráno byli všichni brzy vzhůru, aby přichystali vše na příjezd Hanka, Buffyina otce.
Přípravy byly v plném proudu (všichni seděli v SSku a pili kafe), když zazvonil telefon, zvedl ho Angel.
Angel (do telefonu): „Ano, Dawnie?“… „Hned tam budeme.“
Angel: „Myslím, že přijel Hank.“
Řekl to velmi jednoduše, stručně. Jako na povel Buffy vyskočila a oba se vydali dolů,
aby ho nenechali dlouho čekat. Dole na ně čekal, ve vášnivém rozhovoru s Dawnie. Když
ale Hank uviděl Buffy, rychle k ní šel, aby ji objal. Objetí ale rychle přerušil, uviděl totiž Angela.
Angel: „Dobrý den.“
Hank: „Vy ještě stále visíte na krku mé dceři?“
Buffy: „Tati, nemluvili jsme spolu už více než šest let, hodně se toho změnilo.“
Hank: „Například co?“
Z Buffy se najednou vynořila jakoby z ničeho Angie.
Buffy: „Tati, chci ti představit svoji dceru, Angelinu Jane.“
Hank: „Ahoj maličká, kolikpak ti je let?“
Angie: „Je mi pět. A myslím si, že bys měl říci, co si právě myslíš.“
Hank: „Když mi to doporučuješ. Chtěl jsem vědět, jestli je jeho.“
Hank se při tom dost opovržlivě podíval na Angela.
Buffy: „Ano, je, čí by byla?“
Hank: „Myslel jsem, že je upír a že ti nemůžou.“
Angel: „Ale můžu, Angie je samozřejmě moje.“
Hank: „A to jsi neměl ani dost odvahy na to aby sis mou dceru vzal?“
Buffy: „Tati, my jsme už skoro šest let manželé.“
Hank: „Tak to mění situaci.“
Angie: „Myslím, že by bylo vhodné, abys mamince řekl, co si myslíš.“
Hank: „Jak ty můžeš vědět co si myslím?“
Buffy: „Ona není tak úplně člověk. Já ani Liam nejsme úplně lidé. Angie má určité schopnosti.“
Angel: „Je to génius. Zázračné dítě.“
Hank: „Panebože, ještě že se toho Joyce nedožila.“
Buffy: „Tati, ale to přece nemůžeš říct.“
Hank: „Ale můžu a odcházím.“
Teď už se do toho ale musela přidat i Dawn.
Dawn: „Tak si jdi, ale buď si jist, že tím ztratíš svoji dceru už navždy.“
Hank: „Já nemám dceru.“
Hank se s tímto otočil a bez dalšího slova odešel pryč.
Angel: „Máš pravdu, už se s tím vyrovnal.“
Angelina: „Jeho myšlenky jsou černé, špatné. Myslí si, že jsi ho zklamala. Myslí si, že ani ty ani Dawn nejste lidé.“
Buffy: „Nemluv takhle o svém dědovi prosím, Angie.“
Angelina: „Ale to jsou jeho myšlenky.“
Buffy: „Já vím.“
Angel: „Neboj miláčku, on se umoudří.“
Angel odešel k sobě do kanceláře a Buffy šla cvičit, dokud
pro ni nepřišla Dawn, že má návštěvu. Angel pracoval u sebe v kanceláři až dlouho do noci a když přišel do SSka, Buffy tam nenašel.
Angel: „Kde je Buffy?“
Všichni záporně kývli hlavou. Zašel proto dolů k Dawn na recepci, jestli ji neviděla.
Dawn: „No hned po setmění někam odešla s nějakým mužem, který pro ni přišel.“
Angel: „A ty jsi ji nechala odejít?“
Dawn: „Je už velká, vypadala, že ho dobře zná.“
Angel si už nevěděl rady, Dawn se omluvil a šel ji hledat do noci.
Buffy se ale ve skutečnosti vrátila mnohem dřív než on. Když se ráno vrátil, u nich v ložnici vypukla dost hlasitá hádka.
Angel: „Kam jsi šla, jak jsi mohla odejít a mě nic neříct, nejen mě, ani nikomu jinému.“
Buffy: „Neřvi na mě, Liame, Giles věděl, s kým jdu, byl to ředitel školy, na kterou jsem přihlásila Angie.“
Angel: „Čím to, že ti nevěřím. Jsi tak hezká, těžko bys šla s někým v noci pryč jen tak. A když už ne ty tak on.
Copak sis mohla myslet, že jde s tebou jen tak? Jak jsi mohla být tak nezodpovědná.“
Buffy: „Nevěříš mi, Liame? Po těch letech ti stále nedošlo, že miluji jen tebe?“
Angel: „A kde k tomu má důkaz.“
Buffy: „Pokud mi nevěříš, je mi to líto. Možná by sis měl věci trochu přebrat v hlavě.“
Angel: „Co tím chceš říct?“
Buffy: „Že odcházím, stěhuji se pryč z ložnice do jednoho z pokojů v patře.“
Buffy jen naštvaně odešla, ale uvnitř v ní všechno křičelo.
Po dvou hodinách:
Willow přišla za Buffy do pokoje, nevěděla, co si s Angelem řekli, věděla jen, že to bylo
zlé a hlasité. Taky věděla, že musí jít za svou nejlepší kamarádkou a pomoci jí.
Willow: „Ahoj, Buffy, můžu dál?“
Buffy: „Ty vždycky Will.“
Willow se posadila na postel vedle ní.
Willow: „Co se stalo, Buffy, slyšeli jsme křik až nahoru.“
Buffy: „Liam mi nevěří Willow, nevěří mi, že ho miluji.“
Buffy položila Willow hlavu do klína a rozbrečela se. Willow se ji rozhodla nechat vybrečet, než zajde za Angelem, aby jejich hádku vyřešila.
Po dvou hodinách:
Buffy ve svém pokoji usnula, i když by právě den a tak se Willow rozhodla,
že je nejlepší čas navštívit Angela. Byl stále ještě v bytě, kde s Buffy
bydlel, v obývacím pokoji. Seděl na pohovce a zíral do prázdna. Willow si k němu přisedla, chtěla si s ním promluvit.
Willow: „Co jsi Buffy řekl?“
Angel: „Vrátila se až ráno, chápeš to? Už mě nemiluje, je to moje vina. Naštvala se, protože kvůli mně s ní otec nemluví a tak mě podvedla.“
Willow: „A to ti řekl kdo?“
Angel: „Cítím to, už mě nemiluje tak jako dřív.“
Willow: „To je pravda, miluje tě mnohem víc. Vůbec si neuvědomuješ, co v ní máš.“
Angel: „Ale uvědomuji, nechci ji ztratit.“
Willow: „Proto jsi ji ztratil.“
Angel: „Co mám dělat? Tolik ji miluji.“
Willow: „Miluješ. Já vím, i ona to ví, ale dal jsi jí důvod pochybovat, protože pochybuješ o ní.“
Angel: „Nepochybuji o ní, ale o ostatních. Je tak zranitelná, muži jsou draví.“
Willow: „A proč křičíš na ni?“
Angel: „Zase jsem to zpackal, viď?“
Willow: „To ano, ale ona ví, že ji miluješ, stačí jen abys přestal pochybovat.“
Angel: „Co mám udělat teď?“
Willow: „Ty se ještě ptáš? Zvedni ten svůj zadek a plav za ní.“
Angel: „Rozkaz.“
Angel se za ní tedy rychle vydal a Willow na sebe byla pyšná. Už zase zachránila jejich manželství.
V pokoji kam se Buffy odstěhovala, Angel seděl vedle její postele a pozoroval ji, jak spí. Měla nejspíš noční můru,
stále ze spaní vyslovovala jeho jméno. Až se nakonec probudila a rychle ho objala.
Angel: „Promiň, bojím se o tebe, jsi teď tak zranitelná, nedokážu tě ochránit. Promiň, měl jsem strach.“
Buffy: „Vím, nemusíš se bát. Jsme tvoje, navždy.“
Angel: „Vím, co se ti zdálo.“
Buffy: „Měla jsem jeden ze svých přemožitelských snů, ale bylo to divné, nebylo to o nadcházejícím zlu.“
Angel: „A o čem byl?“
Buffy: „O Williamovi a o Dawn. Dawn se zapletla se Samem a William se stal zlým a začal vyvražďovat město.“
Angel: „Jak to zvrátíme?“
Buffy: „My s tím nemůžeme udělat nic, je to jen na nich. Ale stalo se to celé během dvou dnů.“
Angel: „Tak to se máme na co těšit.“
Hned to ráno, potom co na Dawn nehezky Angel řval, za ní přišel Sam.
Sam: „Ahoj Dawn, vypadáš sklesle, stalo se ti něco?“
Dawn: „Angel si neuvědomuje, že moje sestra není bezmocná malá holka.“
Sam: „Láska může zastřít pohled viď?“
Dawn: „Nejen pohled, od té doby co Buffy nevidí je Angel ještě více majetnický. Divím se, že mu to sestra nezatrhla už dřív.“
Sam: „Pohádali se?“
Dawn: „Oni dva? Nikdy. Ti se hádají jen ve dvou případech. První je když chce Buffy Angela obléct do něčeho
jiného než jen do černé. Druhý případ kdy se hádají, je, kdo toho druhého miluje víc. Blázni.“
Sam: „To je romantické ne? Neříkej, že bys taky nechtěla takový život.“
Dawn: „To víš, že chtěla.“
Sam: „To ti zatím nabídnout nemůžu, ale mohli bychom pro začátek zajít na kafe.“
Dawn: „To by bylo skvělé, zavolám Kennedy, aby za mě vzala recepci.“
Večer se vypravili do restaurace, kde Samovi Dawn ochotně vylévala srdíčko ze svých starostí.
Dawn: „Jejich hlavním problémem je, že se milují až moc. To je taky jejich hlavní slabina. Nikdo to
nechce říct nahlas, ale to že Buffy nevidí, je jen Angelova vina.“
Sam: „Co jí provedl.“
Dawn: „Moc ho miluje.“
Sam: „Hrozné provinění.“
Dawn: „Ty to nechápeš, neznáš je dost dlouho. Zkus je někdy pozorovat, jak se na sebe dívají…jsou jako jedno tělo, dokonce i ví na co ten druhý myslí.“
Sam: „Opravdu? Obdivuhodné.“
Dawn: „A to jsi je ještě neviděl spolu bojovat. Když cvičí, je to jako tanec. Takový soulad.“
Sam: „Fascinující.“
Sam se k ní naklonil přes stůl a chtěl ji políbit, Dawn mu to ale nedovolila.
Sam: „Promiň, nechtěl jsem.“
Dawn: „Ne to ty mi promiň, jestli jsem ti dala nějak něco najevo, já miluji Spika.“
Sam: „OK, chápu.“
Sam nahodil smutný výraz a jemně ji pohladil po tváři. Dawn se na něj usmála,
nevěděla, že přes okno je viděl Spike. Ten rychle utekl, takže ho ani spatřit nemohla, ale Sam ho viděl, jeho plán vycházel.
Dawn: „Možná bychom měli radši jít.“
Sam: „Dobrá.“
Oba šli společně do hotelu a Dawn se nechala pozvat na skleničku do Samova pokoje. Dawn se opila a nakonec v pokoji usnula.
Ráno ji probudilo tlučení na dveře…šla otevřít, za dveřmi stál Spike.
Dawn: „Co tu děláš?“
Spike: „Na to bych se možná měl zeptat já tebe ne?“
Dawn: „Co tím myslíš?“
Spike: „Viděl jsem vás, včera.“
Dawn: „Ty jsi mě sledoval?“
Spike: „Ne, byl jsem večer na obhlídce a cítil jsem tě, byl jsem se podívat, co tam děláš.“
Dawn: „A co jsi zjistil?“
Spike: „Že mě podvádíš tady s tím slabochem.“
Dawn: „Panebože, už se chováš jako Angel, jsi hned podezíravý, jen jsme zašli na večeři a pak na skleničku.“
Spike: „K němu do pokoje viď? Proč jste nešli do baru dole?“
Dawn: „Nevím, Sam mě sem pozval.“
Sam se probudil a zachytil jejich hádku.
Sam: „Co se tu děje?“
Dawn: „Nic, Spike si myslí, že mezi nám něco je.“
Sam: „To mi chceš říct, že není?“
Spike: „Vidíš? Přiznal to.“
Dawn: „Ale velký kulový přiznal. Tys ještě neměl krev, nebo se ti nedokrvuje mozek? Mezi námi nic nebylo, opila jsem se a usnula.“
Sam: „Chceš zapřít, co mezi námi v noci bylo?“
Spike: „Slyšel jsem dost, stěhuju se do krypty.“
Dawn: „Spikey, prosím neodcházej.“
Spike se ani neotočil a odešel. Neměl v úmyslu cokoli dalšího slyšet, jen si najít nějakou kryptu a tam truchlit nad další ženou, která ho zradila.
„Tak Spike je z cesty, cesta k Dawn volná a až ji zabiju, Spike se promění a cesta k přemožitelce bude volná.“ Říkal si Sam pro sebe.
Sam: „Je mi líto Dawn, ale myslím, že ti nedůvěřuje.“
Dawn: „Proč jsi to řekl?“
Sam: „Jak jsem řekl, je mi to líto. Chtěl jsem ho vyzkoušet, jestli ti důvěřuje. Vymklo se to.“
Dawn: „To je dobré, myslel jsi to dobře.“
Sam: „Jsme rád, že mi důvěřuješ.“
Dawn se k němu otočila zády. Sam využil příležitosti a kousnul ji do krku,
napil se z ní a nechal ji ležet na zemi, teď má důležitější práci. Vydal se totiž za Spikem do krypty.
Sam: „Nazdárek, Spiku ta tvoje je fakt dobrá.“
Spike: „Co jsi jí udělal?“
Sam: „No, vyspal jsem se s ní a pak jsem ji vypil.“
Spike: „Ty svině.“
Sam: „Ale no tak, nebuď hrubý.“
Spike: „Kdo ti to přikázal, proč jsi to udělal?“
Sam: „No sestra přemožitelky je ze hry, ty už taky. Cesta k přemožitelce volná, zabiju ji.“
Spike: „To se ti nepodaří, je chráněná Angelem, k ní se nedostaneš.“
Sam: „Ale podaří, ta její hloupá sestra mi prozradila všechny jejich slabiny. Dostanu ty
prachy a všechno bude konečně OK. Víš, Angel mě naštval že zabil Drákulu, když mu zabiji jeho lásku, pomstím se dostatečně.“
Spike: „Pracuješ sám?“
Sam: „Ano, nikomu bych svůj mistrovský plán neprozradil.“
Spike: „Zabil jsi ji, aby ses pomstil Angelovi?“
Sam: „Ano, mistrovský plán viď?“
Spike mu nemohl odpovědět, protože se zhroutil k zemi a začal sebou třást. Po chvíli se zvedl a měl na tváři výraz plný hněvu a touhy po pomstě.
Spike: „To ano, jdeme zabít přemožitelku.“
Sam: „Působivé, něco nám teď chybí?“
Spike: „Spíš jsem se zbavil přebytku.“
V hotelu Buffy brzy našli, byla v tělocvičně, kde poslední dobou trávila většinu svého času.
Spike: „Ahoj, mazlíčku.“
Buffy: „Ahoj Williame, jsem ráda, že tě vidím, nechceš se mnou trénovat?“
Spike: „A co pravý boj?“
Buffy: „Co se děje, Williame?“
Spike: „Ale to Dawn, chudinka skonala.“
Buffy: „Ty jsi ji zabil?“
Sam: „Ne on, to já.“
Začali spolu bojovat. Chvíli to vypadalo, že Spike se Samem proti Buffy vyhrají, že jsou v převaze.
Najednou ale Spike trefil pěstí Sama přímo do obličeje a tím ho povalil na zem. Sam byl zmatený
náhlou změnou. Nestihl si tedy všimnout, že se k němu blíží Buffy. Zvedla ho ze země a vrazila mu takovou ránu, že schytal málem druhou o zeď.
Buffy: „Ty jsi chtěl zabít moji malou sestřičku?“
Spike: „Ty jsi chtěl zabít moji Dawnie?“
Buffy: „Je čas ho zabít.“
Buffy dokončila větu a následně vykonala pohyb, pro ni tak automatický. Prostě ho probodla kolíkem. Někdo na
druhé straně odhrnul závěs, vedoucí k šatnám a vešel Angel s Dawn. Dawn měla obvázanou ránu na krku.
Buffy: „Tohle fakt miluji, myslím, že se začnu živit jako herečka, odjedu do L. A. a nebudu si dělat starosti s nějakými upíry.“
Angel: „Ale s nimi je to větší legrace ne?“
Dawn: „Pravda, tenhle byl obzvlášť blbý ani nepoznal, že to na něj všichni hrajeme.“
Spike: „Ale mazlíčku, tvá rána není hraná.“
Dawn: „To nic není.“
Buffy: „Docela legrace, ale bolí mě celý člověk, musím se jít vyspat, vy si zatím řešte partnerské neshody.“
Angel: „Myslím, že jdu s tebou, miláčku.“
Angel objal Buffy kolem ramen a oba společně odešli. Spike s Dawn ale zůstali v tělocvičně, nezbylo než si promluvit.
Spike: „Bylo to o fous viď?“
Dawn: „Tentokrát ano, nebýt Buffy.“
Spike: „Zapletla by ses s ním?“
Dawn: „Asi ne, ale možná by bylo lepší, mít jistotu.“
Spike: „Že tě miluji?“
Dawn: „Ne, že mi důvěřuješ. Že se Buffy nemusí bát, že kterémukoliv upírovi vykecám její slabiny. Jsem pro ni nebezpečná.“
Dawn se začala otřásat vzlyky a schoulila se v náruči svého milence. Spike ji jen konejšivě hladil po vlasech a snažil se,
aby jeho slova byla pro ni útěchou.
Spike: „Já ti důvěřuji více než sám sobě i Buffy ví, že se na tebe může spolehnout.“
Dawn: „Možná si tím je jistá, ale dělá dobře?“
Spike: „Já tě ochráním. Miluji tě.“
Oba strnule seděli na zemi tělocvičny v pevném objetí asi půl hodiny, než si přišla postěžovat Kennedy.
Kennedy: „Jsem ráda, že si tu akci užíváte, ale recepce mě nudí.“
Dawn: „Hned jsem tam. Je to přece moje práce.“
Za týden:
Dawn vtrhla do Buffyiny ložnice, která byla zrovna ve vášnivém rozhovoru s Angelem.
Dawn: „Sorry, že vás ruším hrdličky, ale je tu Cordy.“
Buffy: „No konečně. Hned za ni přijdu, zatím ji zaveď do SSka. My tu ještě něco musíme dořešit.“
Dawn: „OK, nebudu rušit.“
Dawn odešla a Buffy se vydala do SSka aby přivítala kamarádku po dlouhé cestě.
Buffy: „Jsem tak ráda, že tě vidím Cordy, tady je to horší než na bráně pekla. Do obchodu se dostanu, jen když přijedeš ty.“
Cordelie: „Ještě, že mě máš viď?“
Buffy: „Opravdu, těšila jsem se, až přijedeš.“
Cordelie: „Tak co tu máme za problém?“
Buffy: „Angie jde v září do školy a já nic nemám koupené.“
Cordy: „Tak to máme co dohánět.“
Buffy: „Kdy vyrazíme?“
Cordy: „Třeba hned.“
Obě vyrazily do města a zpět doma byly až k večeru.
Cordy: „Všechno máš nakoupené a já vyrážím do ulic nočního Londýna, drahá přítelkyně.“
Buffy: „Jdeš sama?“
Cordy: „Blázníš? Ne, s tím chlápkem z restaurace.“
Buffy: „Tak dobře, holčičko a do půlnoci doma.“
Cordy: „Nemusíš se bát, maminko.“
Cordy po tomto opravdu vyrazila do města, ale do rána ji doma
neviděli. Buffy s Angelem byli jediní, kdo si o ni dělali starosti. Cordelie ve skutečnosti přišla až druhý den po setmění.
Cordelie: „Nazdárek, co ty protáhlé obličeje.“
Buffy: „Kde jsi celou tu dobu byla?“
Cordelie: „Byla jsem s kamarády.“
Zrovna dorazil i Spike, hned jak uviděl Cordelii, začal se chovat divně.
Buffy: „Co se děje, Williame?“
Spike: „Ona…ona je upír.“
Buffy: „Ale co to kecáš, vždyť to je Cordy.“
Spike: „Kde je Angel?“
Buffy: „Je nahoře.“
Spike: „Jednou ti to připomenu.“
Cordelie: „Co je s ním?“
Buffy: „Od té záležitosti se Samem je podezíravý, omlouvám se za něj. Zatím dobrou, uvidíme se ráno.“
Cordy: „Ahoj ráno.“
Buffy odešla spát, ale Cordelie zůstala stát v hale, čekala, až Buffy odejede, aby se mohla nepozorovaně vypařit.
Buffy už spala, když za ní přišel Angel. Políbil ji na čelo, tím ji probudil.
Buffy: „Kolik je hodin?“
Angel: „Bude svítat.“
Buffy: „Kde jsi byl tak dlouho. Čekala jsem na tebe.“
Angel: „Pracoval jsem. Spike říkal, že Cordy je upír.“
Buffy: „William je kecka, byla úplně normální.“
Angel: „To, že je tvá kamarádka ti zastřelo zrak, upír upíra pozná, cítí to.“
Buffy: „Snad ještě poznám upíra, ne?“
Angel se na ni jen podíval, vypadala krásně, když byla zamyšlená.
Buffy: „Myslíš, že je to možné?“
Angel: „Proč by nebylo?“
Buffy se mu stulila v náruči, znovu usnula. Angel ji jemně položil zpět mezi peřiny a odešel zpět za Spikem.
Angel: „Máš pravdu, nenechá si to vymluvit. Jdeme ji najít.“
Oba odešli k pokoji, který pro Cordelii připravili. V pokoji nebyla, nenapadlo je,
kde by mohla být. Museli počkat na západ slunce, tak ji venku najdou snáze.
Po západu slunce se ven vydala i Buffy, ne však s nimi společně. Šla na hlídku, na hřbitov. Potkala tam osobu, kterou by čekala nejmíň.
Cordelie: „Jsi překvapená, že mě vidíš?“
Buffy: „Docela ano, nečekala bych tě na hřbitově.“
Cordelie: „Teď je to pro mě přirozené prostředí.“
Buffy: „William a Liam měli pravdu?“
Cordy: „Ano měli, víš Buffy, měla bys důvěřovat upířím smyslům.“
Buffy: „Co se ti stalo?“
Cordy: „Opila jsem se s tím chlápkem z restaurace a ráno jsem se probudila takhle.“
Buffy: „To je ale blbá smrt.“
Cordy: „Víš, je tak povznášející být upírem.“
Buffy: „Víš, co to znamená?“
Cordy: „Že si nebudu muset dělat starosti s denním make-upem?“
Buffy: „Ne, že tě budu muset zabít.“
Cordy: „To se ještě uvidí.“
Cordelie ale pro Buffy nebyla žádný soupeř, jako živá
nebyla a teď také ne. Buffy Cordelii rozprášila, až potom si uvědomila,
že zabila svoji nejlepší kamarádku. Byla rozrušená, raději se vydala domů.
Dawn už v recepci nebyla, bylo pozdě. ‘Jedině dobře, aspoň se nikdo moc nevyptává‘
pomyslela si zkroušená Buffy. Angel ještě doma nebyl a tak šla spát, až ráno ji probudil.
Angel: „Ahoj miláčku, jak ses vyspala?“
Buffy mu neodpověděla, jen pokrčila rameny.
Angel: „Dobrá, než se zeptáš, kde jsem byl, hledal jsem Cordy.“
Buffy se do očí draly slzy.
Angel: „Ale copak se děje, miláčku?“
Buffy se k němu jen smutně otočila a schoulila se mu v náruči.
Angel: „Nechceš mi to říct?“
Buffy se stále víc otřásala vzlyky.
Angel: „Je to kvůli Cordy?“
Buffy kladně kývla hlavou.
Angel: „Už nám věříš?“
Buffy opět kývla hlavou.
Angel: „Potkala jsi ji?“
Buffy opět kývla hlavou.
Angel: „Zabila jsi ji?“
Buffy už ani nekývla a dál se otřásala vzlyky v jeho náruči.
Angel: „To nic, miláčku, to bude dobré. Musela jsi to udělat.“
„Já vím, ale dopustila jsem to.“ Řekla mu přidušeně.
Angel: „Nemohla jsi tomu zabránit, byla dospělá.“
Buffy: „Když jsem nedokázala ochránit ji, jak ochráním Angie?“
Angel: „Toho se bojíš?“
Buffy kývla hlavou a oba dál zůstali v tichém objetí, dokud za nimi nepřišla Angie.
Angie: „Maminko, neplakej kvůli tetě Cordelii, způsobila si to sama.“
Angel: „Takhle nemluv, Angie.“
Angie: „Ale Angele, ona si přála zemřít.“
Buffy se k Angie vystrašeně otočila a řekla: „To jsi jí viděla v hlavě?“
Angie: „Ano mami, přece bych nelhala.“
Buffy: „Promiň zlatíčko, tak jsem to nemyslela.“
Angie: „Já vím.“
Najednou se kolem Angie rozlilo modravé světlo a ona najednou zmizela.
->> 3. kapitola