Andílek - 3. kapitola
Autor: Annys
Oba z toho byli, jak se patří "vyjukaní".
Buffy: „Panebože, kde je?“
Angel: „To tě chtěla si rozesmát, že se přemístila.“
Buffy: „Pochybuji, vypadala překvapeně.“
Angel: „Někdo ji unesl, zase.“
Buffy: „Co budeme dělat?“
Angel: „Willow.“
Podle Angelova návrhu oba šli za Willow, aby jim řekla, co se to děje.
Willow: „Nebojte se, najdu ji, bude to trvat asi půl hodiny a pak vás přemístím za ní. Teď mi ukažte místo, odkud ji přenesl.“
Po půl hodině je Willow opravdu přenesla k Angie. Byli v nějaké továrně a Angie tam stála a mluvila s upírem a s mužem, který vypadal na čaroděje.
Angie: „Víš čaroději, není dobrý nápad myslet na to, jak tě lze zabít.“
Angie použila telekinezi a velkou tyčí urazila čaroději hlavu, potom následoval upír. Použila znovu telekinezi a probodla ho dřevěným kůlem.
Buffy: „Panebože, ona je oba zabila.“
Angel: „Myslím, že máme důvod na ni být pyšní.“
Buffy: „Já tedy rozhodně, protože jsem to viděla.“
Angel: „Vážně?“
Angie: „Willow měla pravdu.“
Buffy: „Co tím myslíš?“
Angie: „Myslím tím, že to celé vymyslela Willow aby ti vrátila zrak.“
Buffy: „Tak to je moje holka.“
Angel: „No konečně.“
Buffy: „Panebože Angele, ty máš šediny.“
Angel: „Cože?“
Buffy: „Už jsme málem zapomněla, jak roztomilý dokážeš být.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Já tebe taky. Angie přeneseš nás zpět?“
Angie: „Beze všeho.“
Za chvíli byli všichni zpátky doma. Willow na ně čekala.
Hned jak Buffy uviděla Willow, vrhla se jí okolo krku.
Buffy: „Děkuju, Willow, už jsem myslela, že svou dceru už nikdy neuvidím.“
Willow: „Nemáš zač, ber to jako předčasný dárek k narozeninám.“
Angel: „Nechci rušit, ale myslím, že by si Buffy měla jít odpočinout.“
Willow: „Jistě Angel, to by určitě měla, jen běžte.“
Angel s Buffy odešli, zůstaly jen Willow a Angie.
Willow: „Zmákla jsi to dobře.“
Angie: „Já vím, už se těším, až to bude rutina.“
Willow: „Jen se těš. Zvíš, jaké to je být dcerou přemožitelky.“
Za měsíc (1. září po návratu Angie ze školy):
Angie: „Nuda, myslím, že by stačilo chodit tam jen každý druhý den, co myslíš?“
Angel: „Ne každý má tu čest být génius zlatíčko.“
Angie: „To se budu ale hrozně nudit.“
Buffy: „Nuda je na škole to nejhorší.“
Angie: „Ty jsi k tomu měla aspoň poslání, ale co budu dělat já?“
Angel: „Navrhuji úkoly.“
Buffy: „No tak Liame, byla tam první den.“
Angel: „Já nevím, před 250 lety byli domácí učitelé.“
Buffy: „Další prokletí 260 let starý otec.“
Angel: „Nekaz ji. Měla by se do školy těšit, všechny děti se tam těší.“
Angie: „To je pravda, všechny děti myslely jen na své oblečení a jak se jim škola líbí.“
Buffy: „Já školu ráda neměla nikdy, byla jsem neoblíbená. Ta divná co zabíjí upíry a každý den je v knihovně.“
Angel: „Prokletí.“
Buffy: „Dar, byla jsem ušetřena přátelství s takovými jako Cordelie.“
Angel: „Oh, tenkrát byla nesnesitelná, ještě dnes si pamatuji, co řekla, když mě viděla prve.“
Buffy: „Co řekla? Kde to bylo?“
Angel: „Přišel jsem za tebou do Bronzu a ona řekla: ‘ahoj pikantní dobrůtko! Bože! Rychle volejte 911!
Ten kluk bude potřebovat spoustu kyslíku, až s ním skončím.‘“
Buffy: „Vážně, to jsem nevěděla.“
Angie: „Jak to bylo s tím kyslíkem.“
Angel: „Nijak, já nedýchal.“
Buffy: „Kdy to bylo?“
Angel: „když povstal Pomazaný. Měla jsi v Bronzu rande s nějakým klukem na O.“
Buffy: „To všechno si pamatuješ? Já jsem ráda, že si pamatuji, že nějaký Pomazaný povstal.“
Angel: „Proto máš mě.“
Buffy: „Bez tebe bych byla ztracená.“
Angie: Jak to souvisí se mnou?“
Angel: „Nechali jsme se unést, až ti bude 260, taky budeš senilní.“
Angie: „Pochybuji, že se toho dožiji, s takovými rodiči se divím, že jsem se vůbec narodila.“
Buffy: „Tak úplně v plánu jsi nebyla. Všichni si mysleli, že mám chřipku a jsem tlustá.“
Angie: „Potěší.“
Buffy: „Až budeš přemožitelka, normální věci u tebe budou nenormální. Dokonce zkoušeli i rituály, jestli za to nemůže démon.“
Angie: „Tahle hra na pravdu se mi líbí stále víc.“
Angel: „A to jsi ještě neslyšela to nejlepší.“
Buffy: „Ale o tom už příště.“
Za měsíc (v říjnu):
Willow: „Cítím zase nerovnováhu.“
Buffy: „Je to zlé?“
Willow: „Zlé, možná ještě horší.“
Buffy: „Dokážu to přemoci?“
Willow jen smutně pokrčila rameny.
Angel: „Jde o zkoušku, o které mluvil Lorne?“
Willow: „Teď si nejsem jistá ničím.“
Buffy: „Dane, zavolejte Radě, co ví.“
Dan: „Myslel jsem, že s nimi nechceš nic mít.“
Buffy: „Víš Dane, nikdy jsem ještě takhle Willow neviděla, je to vážné. Musíme využít všech prostředků.“
Dan bez odpovědi rychle odešel.
Dawn: „Škoda, Londýn jsme měla ráda, jestli ho zlikviduješ jako Sunnydale, už s tebou nepromluvím.“
Buffy: „Ano, zničila jsem obchoďák.“
Angel: „Hrozný přečin.“
Buffy: „No tak, Liame, nebuď ironický, Dawn tak vyrostla.“
Angel: „A já tam strávil nejkrásnější období svého života.“
Angel políbil Buffyinu ruku a zamilovaně na ni hleděl.
Willow: „Co navrhujete, Gilesi?“
Giles: „Nic mě nenapadá, chybí nám vize. Neměla je Angie když byla malá?“
Buffy: „Ne, jen mi je posílala, když ještě nemluvila a nemohla mi říct, co ví.“
Giles: „A neví něco teď?“
Buffy: „Pochybuji, řekla by mi to.“
Angel: „Věštci určitě poslali nového posla, my ho jen musíme najít.“
Buffy: „Jak? Teď by se šiknul.“
Willow: „Co to vyhledávací kouzlo, co jsem použila na přemožitelky?“
Giles: „To by nefungovalo, musíme zjistit, kdo s ní byl v kontaktu jako poslední.“
Buffy: „No přeci já.“
Giles: „Jako člověkem.“
Angel: „Jako poslední jsem ji viděl mluvit s Dawnie, pak odešla a vrátila se až jako upír.“
Buffy: „Myslíš, že jí vize předala?“
Angel: „Pokud ano, proč se neprojevily?“
Giles: „Zatím jsme je nepotřebovali, nebylo tu větší zlo.“
Buffy: „Třeba takový Desátý viďte? Postupně zničíme většinu světových měst, jestli se nezastaví.“
Giles: „Zlo se nikdy nezastaví, zlo je v nás.“
Buffy: „Jak poetické.“
Giles: „Snažím se.“
Willow: „Tak jak najdeme toho, kdo převzal její vize?“
Buffy: „A co když je nikdo nepřevzal?“
Angel: „Vždy je někdo převezme.“
Buffy: „Nerada se opakuji! JAK ZJISTÍME, KDO JE PŘEVZAL?“
Willow: „To je oč tu běží.“
Angel: „Hamlet.“
Buffy: „A jsme zase na začátku, náš úděl je boj a my jsme naším údělem, naším osudem. Náš úděl tvoří nás, my jsme svým údělem. My jsme boj.“
Angel: „To řekl kdo?“
Buffy: „Buffy Summersová.“
Giles: „Ne Dawn to není, je to určitě poloviční démon, Cordelie by je nepředala člověku, nezvládl by je.“
Angel: „Dawn není člověk.“
Giles: „Ale ani démon, ona to není. Je to nějaký její přítel, poloviční démon. Nemůže jich snad být tolik.“
Angel: „Pokud to není upír, napadá mě jen Lorne.“
Buffy: „Ten by mohl, mám ho ráda.“
Angel: „To je hlavní miláčku.“
Buffy: „Navrhuji se ho jít zeptat, dlouho jsme ho tu neviděla, bydlí stále zde, ne?“
Angel: „Ano bydlí, ale není již příliš družný po tom s W&H.“
Angie: „Já ho viděla včera.“
Buffy: „Jistě, že nás to nenapadlo, je to Angelinin nejlepší přítel.“
Angie: „Zeptám se ho.“
Do SSka právě vstoupil další host.
Buffy: „My o vlku a vlk…“
Lorne: „Myslím, že jste se mnou chtěli mluvit.“
Willow: „Jak?“
Lorne: „Je mi to líto, ale vypadá to, že mi Cordelie opravdu předala vize.“
Buffy: „A viděl jste něco?“
Lorne: „Bohužel ano, doufal jsem, že to není pravda, ale co Willow říkala o nerovnováze, vše jen potvrzuje.“
Angel: „Je to zlé, Lorne, příteli?“
Lorne: „Mnohem horší než jen zlé.“
Buffy: „No tak nás už nenapínejte.“
Lorne: „Byl to démon, ovládající lidi, démony i nemrtvé. Nevím, jestli budeme schopni se ho zbavit.“
Willow: „By to poloviční démon? Jak se sem dostal?“
Lorne: „Vyhnali ho z jeho dimenze, uhnízdil se tedy zde a myslím, že se mu tu líbí, ale ještě nenabyl všechno svoji moc.“
Buffy: „Naše výhoda.“
Lorne: „Ano a máme ještě jednu.“
Buffy: „Jakou?“
Lorne: „Tvoji dceru, Buffy.“
Buffy: „Nepřipadá v úvahu, ty chceš proti němu využít moji dceru?“
Angel: „Buffy, no tak jako bychom ji už takhle nevyužili.“
Buffy: „Jenže teď je to jiné, nebezpečné.“
Willow: „Buffy má pravdu, ale Angie je dost silná, silnější než mi všichni dohromady.“
Angel: „O tom si promluvíme, až to bude aktuální.“
Lorne: „Nevím co to s tebou tvoje žena dělá, ale ty dokonce i mluvíš.“
Buffy: „Představte si Lorne že se dokonce i usmívá.“
Lorne: „Ještě že jsem k vám přijel.“
Během jejich rozhovoru přišel Spike a naznačil Buffy, že by s
ní chtěl mluvit. Buffy s ním odešla do své ložnice, Spike vypadal, že jí chce něco důležitého.
Spike: „Mazlíčku, strašně mě přitahuješ.“
Buffy: „Ty jsi opilý, Williame?“
Spike: „Ne, konečně jsem střízlivý. Konečně jsem otevřel oči, Buffy, stále tě miluji.“
Buffy: „Ty blázníš Spiku? Vždyť miluješ Dawn.“
Spike: „Ne, za celý život jsem miloval jen tebe.“
Spike se k ní přiblížil a chtěl ji políbit. Buffy se od něj chtěla odvrátit,
když couvala, neudržela rovnováhu a spadla na postel. Spike si lehl na ni a znovu se ji
pokusil políbit. Do dveří ale vtrhl Angel. Když uviděl Spika jak leží na Buffy, rozčílil se, chytl ho a mrštil s ním o zeď.
Angel: „Buffy, můžeš mi říct, co jsi to s ním dělala?“
Buffy: „Nevím co se s ním stalo Angele, nechápu to. Řekl mi, že se mnou chce mluvit, ale najednou mi řekl, že mě miluje a snažil se mě políbit.“
Angel: „Proč teda ležíš v posteli?“
Buffy: „Spadla jsem, když jsem mu uhýbala.“
Angel: „Dobrá, věřím ti, ale co to do něj teda vjelo?“
Buffy: „Nemám tušení, doufám, že jsi mu nic neudělal, protože je v bezvědomí. Byl jsi moc hrubý.“
Angel: „Vždyť tě málem znásilnil.“
Buffy: „Nebylo by to poprvé. Co s ním uděláme.“
Angel: „Zabijeme ho.“
Buffy: „Angele, prosím ovládej se.“
Angel: „Když si to přeješ. Odneseme ho do jeho bytu.“
Odnesli ho do jeho bytu a domluvili se, že o tom nikomu neřeknou, raději ani Dawn.
Mysleli si, že byl Spike opilý. Pak ale musela Buffy odejít dolů, čekal tam na ni nějaký muž.
Muž: „Dobrý den, jste Buffy Summersová?“
Buffy: „Ano, čím vám pomůžu?“
Muž: „Máme společného známého.“
Buffy: „Koho?“
Muž: „Richarda Wilkinse III.“
Buffy: „Ten je mrtvý.“
Muž: „Zabila jsi ho.“
Buffy: „Kdo sakra jste?“
Muž: „Tvá noční můra, přemožitelko, těš se.“
Buffy: „Co po mě chcete?“
Muž: „Zabít tě.“
Buffy: „V tom případě se taky těším.“
Muž: „Jo ještě něco, máš roztomilou dcerku, vypadá krásně, když spí.“
Buffy: „Zabiji tě a dokonce si to i užiji.“
Muž: „Těším se na tebe, zatím nashledanou. Málem jsem zapomněl, jmenuji se Anthony Timotson.“
Buffy: „Blbé jméno.“
Muž se jen otočil a odešel pryč. Buffy zatím šla nahoru k ostatním a všechno jim vyprávěla.
Willow: „Co to bylo za muže?“
Buffy: „Vypadal normálně až na tu mluvu.“
Angel: „Máme co dělat s druhým starostou.“
Buffy: „Nuda, všichni se opakují. Chci něco nového.“
Angel: „To je na tom boji nejhorší. Ta nuda.“
Buffy: „Co budeme muset nechat vybuchnout?“
Willow: „Nic, je skoro neškodný.“
Buffy: „Cože? A co to kolísání síly?“
Willow: „To nedělá on. Dělá to Angie.“
Giles: „Jak to můžeš vědět?“
Willow: „Protože kolísá ve prospěch dobra.“
Angel: „To jsi zjistila až teď? A co ten mocný démon z Lornovi vize.“
Willow: „Svoji moc nenabude.“
Buffy: „Takže je po problému, ne?“
Willow: „Není, protože ta přemíra síly Angie může i zabít.“
Willow jako by to přivolala. Do týdne Angie ležela ve vysokých horečkách v posteli a
Buffy u ní trávila celé dny. Ona i Angel se trápili jejím stavem. Zachránila je až Willow, která na něco přišla.
Willow: „Nedokážu přesně popsat, co se to vlastně děje, ale Angie převrátila magii ve prospěch dobra. Znamená to, že se to musí nějak vyrovnat.“
Buffy: „Cože?“
Willow: „Nejde o Angie, ale o její sílu. Síly to musí nějakým způsobem vyrovnat. A myslím, že to budou chtít vyrovnat její smrtí.“
Buffy: „Jaká je jiná možnost?“
Angel: „Že jim nabídneme jiné východisko, musíme se s nimi spojit.“
Buffy: „Jak?“
Angel: „Lorne je naše spojnice s Věštci. Půjdu za nimi a nabídnu jim jinou možnost.“
Buffy: „Jdu s tebou.“
Za hodinu:
Buffy s Angelem stojí v nějaké místnosti. Jde o velkou vybílenou místnost bez
oken a beze dveří. Jsou tam s nimi ještě muž a žena, oba oblečeni v antickém oděvu.
Žena: „Co jste nám přinesli?“
Angel si uvědomil, že zase zapomněli na dárek, Buffy si sundala z krku řetízek a předala ho ženě.
Muž: „Dobrá, proč jste přišli, stýskalo se vám?“
Buffy: „Jsme tu kvůli naší dceři Angelině Jane.“
Žena: „Ta dívka, která vyřadila síly z rovnováhy.“
Muž: „A co chcete po nás?“
Angel: „Její záchranu.“
Žena: „To nepůjde jen tak, pamatujete? Musíte všechno dát, abyste získali všechno. Ve vašem případě je všechno život vaší dcery.“
Muž: „Co nám dáte, abyste získali její život.“
Buffy: „Cokoli, třeba i ten svůj.“
Žena: „To nejde, není čas, abys zemřela, ještě musíš něco vykonat.“
Angel: „A co můj život.“
Muž: „Jsi ochotný být znovu démonem s duší, abys zachránil život své dcery?“
Angel: „Jsem ochotný pro cokoli.“
Buffy: „Já ne, nemůžete mi vzít jednoho, aby mi zbyl ten druhý.“
Žena: „Je mi líto přemožitelko, ale budeš si muset vybrat.“
Buffy: „Ale já si nechci vybrat.“
Angel: „Už jsem se rozhodl Buffy, Angie musí žít. Musí vyplnit svůj osud.“
Buffy: „Nechci tě znovu ztratit.“
Angel: „Radši ztratíš naši dceru, která může zachránit svět?“
Buffy: „Co je mi po světě, už jsme ho zachránila tolikrát. Je mi za to snad někdo vděčný.“
Muž: „Rozhodněte se brzy, té dívce nezbývá příliš času.“
Angel: „Stále tě budu milovat.“ „Rozhodl jsem se, obětuji svůj život pro její.“
Kolem Angela se rozlilo světlo, procházelo i jím samým. Když jím světlo přestalo procházet, zhroutil se k zemi. Hned se ale vzpamatoval.
Angel: „Co moje duše? Neublíží Angelus nevinným?“
Žena: „Duši jsme ti nechali, budeš ji mít už nastálo, pokud si to přeješ.“
Buffy: „To je jako všechno?“
Muž: „Ne, abyste si nemysleli, že jsme bezcitní, splníme vám nějaké přání.“
Buffy: „Nechte naši rodinu už na pokoji.“
Žena: „Nevím, jestli ti to budeme moci splnit přemožitelko, ale můžeš si být jistá, že pro nás máte všichni
tři ještě svoji cenu. Máme důvod vás zatím nechat žít.“
Buffy: „Potěší.“
Muž: „Zatím nashledanou, přemožitelko.“
Buffy: „Doufám, že se už nebudeme muset setkat.“
Muž: „Doufat můžeš, ale mohu ti slíbit opak.“
Buffy i s Angelem odešli. Síly si stále ještě povídaly.
Žena: „Mohli bychom je nechat šťastně žít.“
Muž: „Jsou mí oblíbení.“
Žena: „Moji také. Jsou tak lidští, i když ani jeden z nich není člověk.“
Muž: „Ty lidské slabosti. Láska, k čemu jim je?“
Žena: „Nevím, zeptáme se jich, až tu budou příště.“
Zpátky doma:
Angel ani Buffy neměli zatím chuť o tom mluvit s ostatními. Vydali se radši do svého bytu, aby se s tím vypořádali spolu.
Překvapilo je, že tam na ně čekal Spike.
Spike: „Mazlíčku, konečně jsi tady. Bál jsem se o tebe.“
Angel ho praštil pěstí do obličeje a tím ho poslal do bezvědomí.
Angel: „Ten nám tu tak ještě chyběl. Co to s ním sakra je?“
Buffy: „Není ovlivňovaný tím démonem?“
Angel: „Svoji sílu nemá získat, ne?“
Buffy: „Ovlivňovat myslím může.“
Angel: „Myslím, že tu teď máme jiný problém.“
Buffy: „Ano, naštvala jsem se na tebe.“
Angel: „Nebyla jiná možnost, Angie je důležitá nejen pro nás ale i pro lidstvo.“
Buffy: „Už zase záchrana lidstva?“
Angel: „Jsou dost neoriginální, viď?“
Buffy: „To jsou, jsi dobrý otec, že ses vzdal života pro ni.“
Angel: „Miluji tě, i když moje srdce nebije.“
Buffy: „Já tě budu taky vždy milovat, jako tajemného jsem tě stejně měla radši.“
Angel: „Už tě ale nebudu moci vzít na světlo.“
Buffy: „Na světle mi to nesluší.“
Angel: „Ty jsi krásná vždycky.“
Buffy: „Zase to bude: přemožitelka a její tajemný noční přítel.“
Angel: „Jsme známá dvojka.“
Buffy: „Dějiny se opakují.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Dokaž to!“
Angel ji položil na postel a začal ji dravě líbat. Když byli, jak se říká v tom nejlepším, Angel
změnil svůj obličej na upíří. Angel se potom Buffy omlouval, ale ona mu na to jen řekla.
Buffy: „Stýskalo se mi po tom, upíři mě přitahují.“
Angel: „Už se nezlobíš?“
Buffy: „Nikdy jsem se nezlobila. Jak jsi na tom s duší?“
Angel: „Vypadá to, že je na svém místě, nelhali.“
Buffy: „Mají štěstí.“
Angel: „To my máme štěstí.“
Buffy: „Měli bychom to říct ostatním.“
Angel: „Spike je stále tu a v bezvědomí.“
Buffy: „Neviděl nás?“
Angel: „Je mimo.“
Buffy se teda i s Angelem vydali za ostatními do SSka.
Willow: „Kde jste byli tak dlouho?“
Angel: „Síly nás zdržely.“
Willow: „Co chtěly?“
Zrovna přišel Spike.
Spike: „Mazlíčku, co se to stalo? Nemáme ani chvilku pro sebe.“
Angel se k němu otočil s upíří tváří a znovu ho pěstí poslal do bezvědomí.
Willow: „Chápu, chtěli tvůj život za ten její.“
Angie: „Angel je mrtvý?“
Angel: „Ne miláčku, jsem jen znovu upír.“
Buffy: „Nevadí.“
Willow: „Jak jste na tom s duší.“
Angel: „Je tam, kde má být.“
Lorne: „Jste si tím jistí?“
Buffy: „Ano.“
Willow: „Jak si můžete být jistí?“
Buffy se na ni jen podívala, nehodlala to rozvádět do podrobností přes Angie.
Willow: „Chápu, takže vás nezdržely Síly.“
Angel: „Ony taky.“
Lorne: „Co to Spike blekotal o mazlíčkovi?“
Buffy: „Nevím, asi je opilý myslí si, že mě miluje.“
Willow: „Problém. Ví o tom Dawn?“
Buffy: „Ne a ani se to nesmí dozvědět.“
Druhý den nemohl nikdo najít malou Angie, jen Willow věděla kde je, ale měla zakázané to ostatním říct.
Angie totiž šla za tím démonem Timotsem. Věděla, že by ji Buffy nepustila a tak musela prostě utéct.
Vrátila se ale ještě před polednem. Buffy jí málem vrazila pohlavek, ale nakonec se ovládla a jen ji objala.
„Tolik jsem se o tebe bála.“ Říkala jí a utírala si slzy. „Kde jsi byla“ zeptal se jí přísně Angel.
Angie: „Byla jsem zabít toho tupce.“
Buffy: „A zabila jsi ho?“
Angie: „Ano. Omlouvám se, že jsem ti o tom neřekla, bála jsem se, že bys mě nepustila.“
Buffy: „Pustila bych tě. Ale stejně jsme na tebe pyšná.“
Za tři měsíce (v lednu):
Buffy klidně spala, když k ní přistoupil Angel s malým dortem. Políbil ji na čelo a ona se probudila.
Angel: „Všechno nejlepší, miláčku.“
Buffy: „Jak to?“
Angel: „Máš narozeniny.“
Buffy: „Vážně?“
Angel: „Večer je oslava.“
Buffy: „Už si matně vzpomínám, ty jsi Angel můj tajemný přítel.“
Angel: „Bravo slečinko, pokud si vzpomínáš, jsme manželé už šest let.“
Buffy: „Ale pane, nejste vy domýšlivý?“
Angel: „Ne více než normálně.“
Buffy se k němu přiblížila a políbila ho.
Buffy: „Kolik mi je vlastně let?“
Angel: „Dnešním dnem je ti 31.“
Buffy: „Jsme stařena.“
Angel: „Ne, jsi krásná, nezapomeň, jsi nesmrtelná, je ti stále dvacet, stejně jako mě je stále 27 i když mám už 285let.“
Buffy: „Milé, nikdy nezestárnu.“
Angel: „Časem tě to omrzí.“
Buffy: „Mě? Nikdy.“
„Nesfoukla jsi svíčky.“ Řekl jí Angel a ukázal na malý dort s jednou malou svíčkou.
Angel: „Pekl jsem ho sám.“
Buffy: „Jak milé.“
Angel: „Dobře, pomáhala mi Angie, ale jinak jsem ho dělal sám.“
Buffy: „Děkuji ti, miláčku.“
Angel: „Chtěl bych ti dát jeden z mých dárků už teď, nebylo by nejlepší, dávat ti ho před ostatními.“
Angel vytáhl neznámo odkud kazetu s náhrdelníkem. Buffy se na něj nemohla vynadívat, nedokázala pochopit,
kde Angel bere tolik peněz, že by jejich společnost tak vydělávala? Platy jejich přátelům taky nejsou zanedbatelné.
Už ta oslava Angie v Ritzu. Angel zachytil její tázavý pohled. „Neptej se, až ti bude 300let taky budeš vědět co a kam převést abys na tom vydělala.“
Buffy: „Černé obchody?“
Angel: „Co tě vede? Investice do nemovitostí atd. nelam si s tím hlavu.“
Buffy: „Promiň. Děkuji, je krásný.“
Náhrdelník byl vskutku nádherný, místo odpovědi ji jen políbil na nos a šel do koupelny, přichystat jí koupel.
Večer byla nádherná oslava, začínala hned po setmění v sále vedle baru. Hrála hudba a všichni tančili.
Dámy byly oblečeny ve skvostných večerních toaletách a pánové ve smokingu. Na Buffy čekal velký dort.
Hned jak sfoukla svíčky, čekaly na ni krásné dárky. Na její oslavu přijela i Faith s Robinem a Alex se
Sarah, přijel i Connor, její nevlastní syn… Od Faith dostala naprosto nečekaně dva nože. Od Alexe dostala meč.
Už si myslela, že dostala samé zbraně. Od Willow a Kennedy ale dostala amulet a od Gilese nějaké knihy.
Od malé Angie dostala vykouzlenou květinu, orchidej, která se leskla všemi barvami. Spike jí daroval malou sošku,
uctívající bohyni Athénu. Connor jí dal knihu s poezií. Od Angela ale dostala nejvíce darů, kromě náhrdelníku,
který jí předal už ráno, dostala šperkovnici, dýku, nový řetízek místo toho který dala silám a s ním i
přívěšek na něj, amulet ochraňující silou Victorie, bohyně vítězství a patronky přemožitelek.
Nevěděla ani jak všem poděkovat. Prostě se jim vrhla kolem krku.
Buffy: „Jsem tak ráda že jste všichni tady.“
Faith: „To víš, kdybychom nepřišli, Angel by si nás stejně našel.“
Buffy: „To je můj bodyguard.“
Angel: „Tak koho mám zmlátit?“
Buffy: „Dobré, zatím stačí, když sis se mnou zatancuješ.“
Oslava proběhla v opileckém duchu, kdekdo se opil. Skoro všichni kromě Buffy,
Angela a Angie. Večer přišla za Buffy Willow, byla sice dost připitá, ale mluvila jasně.
Willow: „Mám pro tebe ještě jeden dárek.“
Buffy: „Doufám, že to nedopadne jako minule.“
Willow: „Neboj se jde jen o takovou maličkost. Je to amulet, který nositele ochrání před čtením myšlenek a jejich změnou.“
Buffy: „Děkuji Willow, ale už ho nepotřebuji, já už si zvykla.“
Willow: „Raději ho uschovej, nikdy nevíš, kdy ho budeš potřebovat.“
Buffy kamarádku objala. Willow se pak potichu vytratila, hned po ní dorazil Angel.
Buffy: „Ještě jsem ti nestihla poděkovat.“
Angel: „Neskutečné, jestli tě budou všechny ty amulety ochraňovat, už mě nepotřebuješ.“
Buffy: „Ale, tady někdo žárlí.“
Angel: „Ne, máš tolik přátel, nevím jestli mě stále chceš, když už nejsem člověk.“
Buffy: „Chtěla bych tě i kdybys byl pokrytý slizem.“
Angel: „To už jsem někde slyšel.“
Buffy: „To si piš.“
Angel: „Málem bych zapomněl, mám pro tebe ještě jeden dárek.“
Buffy: „Ty mě normálně rozmazluješ.“
Angel vytáhl ze skříně plátno. Na obraze byla namalovaná usmívající se Buffy.
Obraz namaloval Angel, byl to snad nejhezčí dárek, který dnes dostala. Tento vyjadřoval lásku a obdiv jejího muže.
Buffy: „Překvapil jsi mě. Stejně jako tvůj syn.“
Angel: „Čím tě překvapil on?“
Buffy: „Neviděl jsi knihu, kterou mi dal?“
Angel: „Nějaká poezie.“
Buffy: „Skoro stejnou jsi mi dal kdysi ty.“
Angel: „Vážně.“
Angel se tvářil jako že si nepamatuje, kdy dal Buffy jakou knížku, ale Buffy ho přetáhla polštářem po hlavě, takže se musel vzdát.
Ráno se všichni sešli v SSku, většina s kocovinou. Zopakovali každodenní rituál ranních rozhovorů.
Buffy: „Jak se má kocovina, mládeži?“
Giles: „Abych pravdu řekl, dlouho jsem se takto neopil. Naposledy na tvých narozeninách.“
Willow: „Určitě jsme si to ale neužili, jako vy.“
Angel: „Nechápu, na co narážíš.“
Connor: „Vážně se divím, šest let manželství a furt toho nemáte dost.“
Angel: „Na to jsi ještě moc mladý, abys to pochopil.“
Connor: „Mladý.“
Buffy: „Nezapomínej, že tvému otci je 280, to jen tak nedoženeš.“
Connor: „Ale mám náskok. Víte co je na tom nejlepší?“
Angel: „Co, prosím tě?“
Connor: „Jsem skoro stejně starý jako moje nevlastní matka.“
Buffy: „Ironie osudu.“
Angel: „Hezké mít tak mladou a krásnou matku viď?“
Connor: „Hele, mami ty mu dáváš nějaký drogy nebo co? Je úplně jak vyměněný.“
Buffy: „Já jsem v tom nevině.“
Angel: „Chybí ti tvrdá výchova.“
Buffy: „Neplísni ho, Angele, říká jen pravdu. Změknul jsi.“
Angel: „Jsem slaboch, s řemenem na něj.“
Buffy: „Nemáš smysl pro mládež.“
Connor: „To jsou mi ale rodiče. Celá naše rodina je divná upírem počínaje a čarodějkou konče.“
Buffy: „To jsi ještě neslyšel to nejlepší.“
Connor: „Další překvápko?“
Buffy: „Ne to co myslíš. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli tu s námi nechceš zůstat.“
Connor: „No jasně. Už jsem myslel, že se nezeptáš, maminko.“
Angel: „Vy dva spolu něco kujete.“
Buffy: „My? Nic.“
Connor: „Macechy nemusí být vždycky bradavičnatý škaredý a zlý.“
Buffy: „Díky za poklonu.“
Angel: „Tak co to náhlé přátelství mezi vámi?“
Connor: „Je něco divného na tom, že mám rád svoji nevlastní matku?“
Angel: „Nikdy jsi Buffy neměl rád.“
Connor: „Protože jsem si myslel, že mi tě vzala.“
Angel: „A teď si myslíš co?“
Connor: „Že tě měla omotaného kolem prstu už dávno předtím.“
Buffy: „To jsem celá já.“
Angel: „Teď už ti Buffy nevadí?“
Connor: „Došlo mi, že je to docela fajn ženská. Ani si ji nezasloužíš.“
Buffy: „Moje řeč.“
Angel: „A to jste říkali, že nic nekujete.“
Willow: „Navrhuji, aby ti, kdo nepatří do rodiny šli a nechali je samotné.“
Angel: „Myslím, že taky radši půjdu.“
V SSku potom zůstali jen Buffy a Connor.
Buffy: „Teď prosím pravdu Connore, co znamená ta změna tvého vztahu ke mně?“
Connor: „Jak jsem řekl tátovi, myslel jsem si, že mi ho bereš. Celou dobu myslel jen na tebe. Až později mi došlo, že on bez tebe není nic.“
Buffy: „To jsi ho schválně provokoval, jak jsi mi říkal, mami?“
Connor: „Ne, vadí ti to? Víš, nikdy jsem matku neměl a ta jsi ta jediná, kterou jsem poznal.“
Buffy: „Zapomněla jsem, jaký jsi měl dětství. Nevadí mi to, mám tě docela ráda.“
Connor: „Můžu tě teda považovat za svoji náhradní matku?“
Buffy: „Ale jistě, akorát předčítání mi moc nejde, to vždycky dělal Angel.“
Connor Buffy objal.
Connor: „Řekla bys mi, jaký byl otec, když jsi ho poznala?“
Buffy: „Když jsem ho viděla prve, sledoval mě cestou z klubu. Málem jsem ho probodla. Daroval mi kříž, ten který teď nosím.“
Connor: „Tajemný cizinec, co?“
Buffy: „Zamilovala jsem se do něho, byl moje první láska. Nikoho jsem do té doby nemilovala tak jako jeho.“
Connor: „Proč odjel do L. A.?“
Buffy: „Duše.“
Connor: „Ano, o tom mi říkala Cordy i o tom jak zabil učitelku.“
Bufy: „Ne tak docela.“
Connor: „Byl vždycky tak mrzutý?“
Buffy: „Já ho tak neznala, akorát Cordy mi vyprávěla, jaký byl v L. A.“
Connor: „Já taky nevím, jaký byl, akorát z vyprávění. Prý vždycky nadskočil, když slyšel tvoje jméno.
Prý s nikým nemluvil po tvé smrti, až potom co se vrátil od mnichů.“
Buffy: „To snad ani nepoznali, ne? Vždyť on skoro vůbec nemluví.“
Connor: „A když něco řekne, tak to stojí za to. Všichni říkali, že jen s tebou mluví a směje se.“
Buffy: „Nevím, jen vím, že když jsem s ním, cítím tu jistotu. Jistotu, že se nic nestane.“
Connor: „Myslíš, že otec miloval moji matku?“
Buffy: „Více než sto let, Connore.“
Connor: „Jaká byla?“
Buffy: „S tím ti já nepomůžu. Znám ji jen jako zlou upírku, neznala jsem ji jinak.“
Connor: „Jsme rád, že si otec vybral tebe a ne ji.“
Buffy: „Děkuji, ale neměl bys tak mluvit o své matce.“
Connor: „Teď jsi má matka ty, mám tě rád.“
Buffy: „Taky tě mám ráda. Víš, jsi jako on.“
Connor: „Akorát se směji, to už jsem slyšel.“
Zrovna za nimi přišel Angel.
Angel: „Tak co, rodinko?“
Buffy: „Přišel jsi právě včas Angele. Zrovna jsme si říkali, kdy ses naposled usmál.“
Angel se na ni opravdu usmál a políbil ji jemně na tvář.
Angel: „Je nebezpečné, nechávat vás dva samotné.“
Connor: „Vážně jsi zabil učitelku?“
Angel: „No, ne tak docela.“
Buffy: „Já jsem se mu to snažila vysvětlit, ale myslím, že bys mu to měl vysvětlit ty.“
Connor: „Hezky ses z toho vykroutila.“
Angel: „Nebuď k Buffy drzý.“
Buffy: „Ale on není drzý, myslí to dobře, jsi moc přísný.“
Connor: „Díky mami, že se mě zastáváš. Tati myslím, že si ji nezasloužíš. Zlatá ženská tohle. Děkuješ každý den bohu?“
Angel: „Každou minutu, každou vteřinu.“
Buffy: „Oba dva přeháníte, ještě si budou myslet, že vám fakt dávám drogy nebo co.“
Angel: „Connore, mohl bys nás prosím nechat samotné?“
Connor: „Co bych pro vás dva neudělal.“
Connor odešel a nechal je samotné, jak si přáli.
Angel: „Děkuji, nevím, jak jsi to udělala, ale normálně tě má rád.“
Buffy: „Víš, až teď mi došlo, jak mu chybí dětství a matka.“
Angel: „Jsi vážně světice.“
Buffy: „No co, je to milý kluk. Připomíná mi tebe.“
Angel: „Mě? Taky je to můj syn.“
Angel poslední větu řekl více než pyšně a objal Buffy, že jí málem zlomil pár žeber.
Buffy: „Ale má jemnější způsoby.“
Angel si jen něco pro sebe zavrčel a políbil ji na tvář.
Buffy: „Tak je to lepší, už jsem myslela, že mě dnes ani nepolíbíš.“
Angel si ji k sobě přitiskl ještě blíž a začal ji líbat. Zuřivě a dravě. Buffy jejich polibek ale musela přerušit.
Buffy: „Zapomněl jsi, že musím dýchat. Teda, ale tahle tvoje stránka mi fakt chyběla.“
Angel: „A umím i lepší věci.“
Buffy: „Víš, na co mám chuť?“
Angel: „Ježíši, už zase? Ty si s tím fakt nedáš pokoj.“
Buffy: „Musím se udržovat v kondici.“
Angel: „Ale nemusíš pořád jen trénovat.“
Buffy: „Musím si vybít energii.“
Angel: „Na to znám i lepší způsob.“
Buffy: „To až potom, teď si chci zatrénovat.“
Oba se rychle přesunuli dolů do tělocvičny, chystali se na boj.
Angel: „Volíš zbraně.“
Buffy: „Beze zbraní.“
Oba se postavili do bojového postoje proti sobě. Kdykoli jeden z nich zaútočil, druhý jeho útok vykryl,
oba byli příliš zabraní do boje, než aby si všimli, že je někdo pozoruje, pozoroval je Dan.
Dan: „Neměli byste cvičit spolu.“
Přerušili boj, všimli si Dana, až když na ně promluvil.
Buffy: „Proč myslíš?“
Dan: „Znáte už až moc dobře styl boje toho druhého. Znáte každý pohyb toho druhého, ještě než ho vykoná. Takové cvičení je k ničemu.“
Buffy: „Angel je jediný koho nezmrzačím, zeptejte se Gilese, jak je vděčný, že se mnou už nemusí cvičit.“
Dan: „A co Spike? Ten by to mohl vydržet.“
Angel: „V žádném případě, to nedovolím.“
Dan: „Vždyť jde o boj, ne o sex.“
Angel: „A jak myslíte, že to dopadne vždycky s námi.“
Dan: „Nemusím si to představovat, viděl jsem.“
Buffy: „Dobrá ale s kým jiným mám cvičit. Já musím cvičit, jinak zlenivím.“
Dan: „Je mi líto, myslím že není jiná možnost.“
Angel na něho zavrčel.
Dan: „Nebuď hrubý, to svojí ženě nedůvěřuješ?“
Angel: „Jí ano, ale Spikovi ne. Vždyť ji chtěl znásilnit.“
Buffy: „Byl pod vlivem kouzla.“
Angel: „Předtím ne.“
Dan: „Vyřešte si to mezi sebou, ale bylo by nejlepší, kdyby Buffy trénovala se Spikem.“
Dan odešel a nechal je samotné.
Buffy: „Důvěřuj mi.“
Angel: „Nikomu jinému nevěřím tak, jako tobě. Co když to Spika zase chytne?“
Buffy: „Tak ho zmlátím.“
Angel: „Souhlasím.“
Dan věděl, že Buffy Angela přemluví a tak své rozhodnutí hned Spikovi oznámil. Nebyl z toho příliš nadšený.
Spike: „Chcete, aby ze mě vymlátila duši?“
Dan: „Copak je to tak zlé? To stejné mi řekla i ona.“
Spike: „Že ze mě vymlátí duši?“
Dan: „Ne, že se s ní všichni bojí trénovat. Nechápu to.“
Spike: „Neviděl jste, jak vždycky zřídila Gilese, týden pak vždycky chodil o holi.“
Dan: „Prosím vás, Spiku, jste poslední možnost, nemůže už trénovat s Angelem.“
Spike: „Proč, protože vždycky skončí v posteli?“
Dan: „Ne, protože nebojují naplno.“
Spike: „Dobrá beru to, ale jestli ji zmrzačím, před Angelem mě zachráníte vy!“
Dan: „Můžete se na mě spolehnout Spiku.“
Dan odešel. „Tohle bude moje smrt. Buď mě zabije ona, nebo on.“ Zamumlal si pro sebe pod vousy Spike.
Za týden:
Buffy: „Jdeme s Angelem a se Spikeym vyklidit jedno hnízdo, tak nezlob a nedělej kouzla, která by zničila svět nebo nás. Nebo obojí.“
Angie: „Copak jsem už někdy takové kouzlo udělala?“
Buffy: „Kdo málem spálil půlku Londýna já?“
Angie: „To nebyla moje chyba, copak jsem mohla vědět, že bude pršet?“
Buffy: „Nebudeme to už řešit, musím jít, pá broučku.“
Buffy se k ní ještě na odchodu otočila a dala jí pusu na rozloučenou. Angel i se Spikem na
ni už dole čekali, zbývala už jen ona. Měli se vydat do opuštěné továrny, kde hnízdí smečka upírů.
Mělo jít o klasickou rychlovku. Do továrny dorazili brzy, chvíli po setmění, většina upírů tam ještě byla.
Většinu jich zlikvidovali bez problémů, akorát Spike měl s jedním problém, Byli v patře na malé lávce,
ze které se mohli oba lehce zřítit z docela velké výšky. Upír na Spika vytáhl svěcenou vodu, neměl na
vybranou, musel se upíra nějak zbavit, když se s ním pral, oba spadli z lávky dolů. Upír dopadl na
dřevěný kůl a tak se hned proměnil v prach. Spike dopadl vedle něj, vypadal, že je v bezvědomí.
Buffy se k němu hned přihnala, Angel zabil zbývajícího upíra a běžel také k nim. Buffy si klekla
vedle Spika na zem a položila si jeho hlavu na klín. Za chvíli se upír probral.
Spike: „Kde to jsem, kdo jsi?“
Buffy: „Sakra, Liame, on si nic nepamatuje.“
Angel: „Propleskni ho, on se vzpamatuje.“
Buffy: „Spikey, to jsem já Buffy, ty se na mě nepamatuješ?“
Spike: „Bohužel ne, paní, ale jste krásná. Nejste vy anděl?“
Angel: „Máš pravdu, pomátl se.“
Buffy: „Musíme ho vzít domů.“
Odnesli ho domů a Buffy u něj probděla celou noc, Dawn byla mimo město, měla se
vrátit až za tři týdny. Chvíli po půlnoci se Spike probral. Vypadal, že si na všechno vzpomněl. Vzpomínal si na Buffyino jméno i na Angela.
Buffy: „Cítíš se dobře, Spikey?“
Spike: „Potřeboval bych se rozhýbat.“
Buffy: „Můžeme si jít zatrénovat, ale až ti bude lépe.“
Spike: „Dobře Buffy, jak si přeješ.“
Do pokoje vběhla Angie jako velká voda. Buffy ji hned okřikla.
Buffy: „Angie, neběhej tady, Spikeymu není dobře.“
Angie: „Ano maminko, půjdu radši za Angelem.“
Buffy: „Je u sebe v kanceláři.“
Angie se co nejrychleji vytratila, nebylo radno matku pokoušet.
Za týden se Spike už úplně zotavil, nikdo si nevšiml, že si
některé věci stále nepamatuje. Ve skutečnosti si vzpomínal jen na tu dobu, kdy chodil s Buffy.
Dan: „Buffy, měla bys jít trénovat.“
Buffy: „Spike se na to ještě necítí.“
Spike: „Já jsem v pohodě, jde jen o výmluvu.“
Buffy se na něj škaredě podívala a oba se vydali do tělocvičen.
Buffy se ho snažila co nejvíc šetřit, nevěděla, jestli je schopen s ní bojovat naplno.
Přišla za nimi Angie. Když si jí všimli, přestali bojovat.
Spike: „Co potřebuješ, drahoušku?“
Angie: „Angel musel někam odejít a tak jsem šla za vámi.“
Buffy: „Promiň zlatíčko, ale teď trénujeme, nemáme na tebe čas. Copak nemáš hodinu s Willow?“
Angie: „Ježíši, já zapomněla, ta mi dá.“
Buffy: „Tak poběž a pozor na oheň.“
Angie: „Spolehni se.“
Angie odešla a Spike se k Buffy otočil.
Spike: „Dost na Angelovi visí viď?“
Buffy: „Jo, mají se rádi. Je dobré, že spolu tak vycházejí.“
Spike: „Nemůže ji zkazit?“
Buffy: „On? Ne, stará se o ni hezky.“
Spike to už nechtěl poslouchat a tak pokračovali v boji. Po další půl hodině ale boj znovu přerušil.
Buffy: „Co se děje, Spikey?“
Spike se k ní přiblížil, až se jí dotýkal čelem. Snažil se ji políbit.
Líbal ji a tlačil ji k zemi, snažila se mu na zemi vytrhnout, ale on si to vyložil jako její touhu po něm a
přitvrdil. Začal jí strhávat oblečení, které měla na sobě na cvičení. Křičela, ale on si to znovu vyložil
jako její touhu a vzrušení. Ztrhal z ní už skoro všechno oblečení, když do tělocvičny vtrhl Angel,
uviděl skoro nahou křičící Buffy a na ní Spika, který se ji očividně snažil znásilnit. Opět.
Chytil ho pod krkem a hodil s ním o protější zeď. Zranění nezranění, tohle už je nad jeho trpělivost.
Změnil obličej na upíří a mlátil ho, div z něj nevymlátil duši. Kupodivu ani nebyl v bezvědomí,
ale i tak se nebránil. Když ho Angel mlátil tak krutě, že upadl do bezvědomí, Buffy se bála, že ho
zabije a tak se ho snažila zadržet. Byl zuřivý, nemohl se vzpamatovat, chtěl ho jen zabít. Potom ale
ucítil na rameni její dotyk, chtěla ho zadržet. Až teď byl schopný se uklidnit. Pustil Spika a objal Buffy.
Třásla se mu v náruči zimou, kromě kalhotek byla úplně nahá, přišel právě včas. Dal jí svoji košili a ještě
pevněji ji objal. Stále se mu třásla v náruči. Asi čtvrt hodiny ji takhle nehybně držel v náruči, vypadali
jako sousoší. Vyrušil je až příchod Gilese, který se chtěl na něco zeptat Buffy. Když uviděl hrozivou scénu,
jako první reakci strnul a nebyl schopen slova.
Giles: „Co…co se to…co se tu stalo?“
Angel: „To Spike, zbláznil se. Chtěl Buffy ublížit, přišel jsem právě včas, než něco stihl udělat.“
Giles: „Buffy jsi…jsi v pořádku?“
Buffy se jen neznatelně pohnula v Angelově náruči, Angel odpověděl za ni.
Angel: „Je ještě v šoku.“
Giles: „Co…co jsi mu udělal?“
Angel: „Nejraději bych ho zabil, ale Buffy mě zadržela, je v bezvědomí.“
Vtom se Spike probudil, chytnul se za hlavu a chystal se říci Angelovi pár škaredých slov.
Giles: „Spiku co jsi to provedl? Ztratil jsi rozum?“
Spike: „Au, co je špatného na sexu?“
Angel: „Já ho snad zabiju.“
Giles: „Špatného? Nic, jen to že by ses své partnerky neměl dožadovat násilím.“
Spike: „Jakým násilím, vždyť spolu chodíme a to je normální, že spolu občas spíme, ne?“
Angel: „Jenže vy spolu nechodíte.“
Spike: „A co Angie, to není její dcera?“
Giles: „Ale jistě, že je. A právě ona dokazuje, že spolu nechodíte.“
Spike: „Jak to? Vždyť je moje.“
Angel: „Na to jsi přišel jak? Já jsem její otec, ty jsi upír, nemůžeš mít děti.“
Spike: „A ty snad ano?“
Angel: „Já už mám dvě, ty pako.“
Giles: „Tady něco není v pořádku. Spike si myslí, že má vztah s Buffy a že Angie je jeho dcera?“
Spike: „Přesně tak.“
Angel: „Na to jsi přišel jak?“
Spike: „No, ty jsi přece odešel do L. A. a já tu zůstal s Buffy, chodíme spolu.“
Angel: „Jenže to bylo nejmíň před osmi lety.“
Giles: „Asi má amnézii a vzpomíná si jen na tu dobu.“
Angel: „To přece není důvod, aby znásilnil Buffy, ne?“
Spike: „Jaký znásilnil, to ona se mnou chtěla trénovat. Myslel jsem, že to chce.“
Angel: „Vždyť křičela, bránila se.“
Giles: „Prosím nemohli byste toho nechat? Angele, ty odveď Buffy do postele a zůstaň u ní, já to se Spikem vyřídím, ještě bys ho zabil.“
Angel jen přikývl. Buffy se mu stále třásla v náruči, nevypadala, že bude schopná tam dojít.
Dal si tedy její ruce kolem krku a odnesl ji tam. Ještě, že použil výtah pro rodinu, který nebyl
přístupný ostatním zaměstnancům, nemusel snášet zvědavé pohledy a nemusel odpovídat na vtíravé otázky.
Odnesl svou milovanou do ložnice, kde ji položil na postel. Hned usnula. Zůstal s ní, až dokud se neprobudila.
Hned potom se vydali do SSka, všichni si už dělali o Buffy starosti, po tom co jim řekl Giles.
Willow: „Jak se cítíš?“
Buffy: „Jako bych prospala týden. Kde je Spikey?“
Giles: „Odjel hned, jak jsem mu vrátil paměť a on si uvědomil, co udělal.“
Buffy: „Vy jste ho nechali odjet? Byl v pořádku?“
Giles: „Fyzicky ano, upíři se léčí dobře, ale Angel ho málem zabil.“
Angel: „Měl jsem ho zabít.“
Buffy: „Neměl, chudinka. Dawnie mi to v životě neodpustí, jestli ho nenajdu.“
Giles: „Ona to pochopí.“
Buffy: „Ne, to vy to nechápete, můžu za to já.“
Giles: „Ty? Copak ty jsi zapomněla?“
Buffy: „Ne, to nedokážete pochopit.“
Buffy se cítila vyčerpaná, seděla společně s Angelem na sedačce, přitulila se k němu a on ji ochranitelsky objal. Hrál si s jejími vlasy.
Giles: „Jak to že to nepochopím, Spike si uvědomil, jak Buffy ublížil a utekl.“
Willow: „Jste prostě chlap. Dawnie je žena, my to bereme jinak. Dawnie to bude brát jako, že to Buffy dopustila.“
Giles: „Říkal, že se nebránila, jen křičela a považoval to za souhlas.“
Buffy: „Nechtěla jsem mu ublížit, byl zraněný.“
Willow: „Už to chápete? My ženy to bereme úplně z jiného hlediska.“
Giles: „Nechápu, ale jak jsi říkala ani to nepochopím. Doufám jen, že bude Buffy v pořádku.“
Buffy: „Jsem v pohodě, akorát jsem unavená, chtělo by to boj. Nejlépe s meči.“
Angel: „Nepřipadá v úvahu.“
Buffy na něj udělala štěněčí oči a zapředla jako kotě.
Angel: „Dobře, slibuji ti boj, na který jen tak nezapomeneš, ale až zítra.“
Buffy na něj znovu zakňourala, ale on na ni zavrčel a tím ji umlčel. Jen se zavrtěla v jeho náruči, aby se cítila pohodlněji a usnula.
Angel: „Jako dítě.“
Giles: „Dítě, puberťačka, kotě a štěně v jednom.“
Angel: „Právě teď mi připadá jen jako zranitelné kotě.“
Willow: „věř mi, s tebou se cítí silná, jen s tebou je přemožitelka.“
Angel se pousmál a sklonil se k Buffyině hlavě aby ji políbil do vlasů a přivoněl si její
nádherné vůně. Teď pro něj byla jen ona, nikdy ji už nenechá ani minutu samotnou. Nevnímal okolí.
Přišel Connor, aby se zeptal, jak se Buffy má, viděl ale, že určitě dobře. Povídal si tedy dál s
ostatními, ale znatelněji tišeji aby nevzbudil Buffy.
Connor: „Jak se cítí?“
Willow: „Řekla bych, že teď už dobře.“
Connor: „A co táta?“
Giles: „Málem ho zabil, div že z něj duši nevymlátil. Nikdy jsem ho neviděl tak rozzuřeného.
A kdybys teprve viděl Spika jak dopadl. Nechtěl bych se mu připlést do rány, když je v ráži.“
Connor: „Zajímavé, já nikdy neviděl, že by ho něco vyvedlo z míry.“
Willow: „Nic co se týká jí, není jen tak.“
Giles: „Spike udělal dobře, že tu nezůstal, ale měl by se časem vrátit.“
Willow: „Dawn bude nešťastná, mělo by se to vyřešit, než se vrátí a neříkat jí o tom.“
Giles: „Buffy si to tak asi bude přát.“
Najednou zazvonil telefon. Volala Kennedy, že u Angela někdo čeká.
Angel musel odejít, Buffy odešla taky, nikdo nevěděl kam, jen jediný člověk to věděl Angel.
Buffy šla do tělocvičny, mlátit do pytle, musela ze sebe prostě vymlátit celý ten šok, stres.
Najednou za ní přiběhla Kennedy, řekla jí, že Angelova sekretářka s brekem utekla někam do baru.
To byl signál pro Buffy. Šla do baru najít Sáru.
Buffy: „Copak se děje, Sáro?“
Sára: „Nic paní Summersová, jen jsem trochu ve stresu.“
Buffy: „Znovu ti opakuji, že jsem Buffy. Tak a teď mi řekni, co se stalo.“
Sára: „Nic, Buffy, jen nemůžu si zvyknout.“
Buffy: „Angel?“
Sára: „Ano, Buffy.“
Buffy: „Byl na tebe zlý?“
Sára: „Ne, jen byl trošku vyvedený z míry a ten obličej je tak strašidelný.“
Buffy: „Oh, tak to je kámen úrazu. Na to si zvykneš, nemusíš se ho bát. A když se na tebe takhle obrátí, vyplázni na něj jazyk.“
Sára: „Na šéfa?“
Buffy: „A kdyby se cokoliv dělo, buď mi zavolej, nebo mu řekni, že mu to vzkazuji.“
Sára: „Děkuji vám.“
Buffy: „Teď utřít slzičky a zpět do práce, já jdu utužit manželské vztahy.“
Buffy se tedy vydala i se Sárou do kanceláře. Zatímco Sára zůstala venku, Buffy šla dovnitř, aby si s manželem promluvila.
Buffy: „Neruším?“
Angel: „Ty nikdy.“
Buffy: „Děje se něco?“
Angel: „Nevím o ničem, děje se něco?“
Buffy: „Strašíš zaměstnance a já to pak urovnávám.“
Angel: „Je mi to líto, nechtěl jsem Sáru vyděsit.“
Buffy: „Myslela si, že je to Angelus.“
Angel: „Promiň, ten chlap mě vytočil.“
Buffy: „Mě se neomlouvej to Sáře, asi si to neuvědomuješ, ale ty projdeš chodbou a všichni se letí schovat.“
Angel: „Já myslel, že tak svědomitě pracují.“
Buffy: „Myslí si, že na ně hrajeme něco jako hodného a zlého poldu.“
Angel: „Ani se nemusím ptát, který jsem já.“
Buffy: „Co s tím uděláš?“
Angel zvedl telefon a zavolal k sobě Sáru.
Sára: „Ano, šéfe?“
Angel: „Chtěl jsem se vám omluvit Sáro, nechtěl jsem vás vyděsit.“
Sára: „To je dobrý, šéfe, jen mi ruply nervy.“
Angel: „Dnes už tu nebudu, jdu domů. Kdyby bylo něco důležitého, budu doma, prkotinami nerušit.“
Buffy: „A klidně vyřiďte ostatním, že se ho nemusí bát.“
Sára: „Ano, paní.“
Angel: „Sáro? Opravdu se předem mnou všichni schovávají?“
Sára: „No šéfe, ano.“
Angel: „A pak to žehlí Buffy, že jo?“
Buffy: „Já ti to říkala, hodná a zlý.“
Sára: „Buffy, vy jste poklad.“
Angel: „Taky si myslím.“
Buffy: „Tak jdeme, ještě si musíme promluvit.“
Buffy i s Angelem odešli. Sára zůstala a nemohla uvěřit svým očím, Angel jakoby se proměnil.
Nemohla uvěřit, že je opravdu tak moc jiný se svojí ženou.
Buffy s Angelem nebyla dlouho sama, Angel musel brzy odejít, přišla za ní Angie a Connor.
Angelina: „Maminko, ty jsi smutná?“
Buffy: „Ne více než normálně zlatíčko. Tatínek mi dělá starosti.“
Angie: „Angel? Ten se o sebe postará.“
Buffy: „Víš, připadá mi stále víc ve stresu, utrhl se i na Sáru.“
Angie: „Nemysli si, že si s tím Angel neporadí. Je teď blbá doba.“
Buffy: „jsi moje zlatíčko. Teď mě napadlo, proč mu neříkáš tati?“
Angie: „Angel k němu tak nějak patří.“
Buffy: „Zvládne to?“
Angie: „Určitě, ale musíš mu s tím pomoct.“
Buffy: „Jak? Já se ve vedení firmy nevyznám.“
Angie: „Nech ho vést firmu a ty jednej se zaměstnanci, hlavně nedopusť, aby si práci nosil domů.“
Buffy: „Myslíš, že mu tím pomůžu?“
Connor: „Jenom s tebou je silný pamatuješ?“
Buffy: „Ještě že vás máme děti.“
Angie: „Táta si myslí, že to bez tebe nezvládne a má pravdu.“
Buffy: „My čtyři společně jsme silní.“
Connor: „Sami jsme mrtví. Co uděláš se Spikem?“
Buffy: „Budu se ho snažit najít.“
Angie: „Budete ho potřebovat. Nejen ty a Angel ale i Dawn. Protože vy budete potřebovat Dawn.“
Buffy: „Jak filosofické, Angie.“
Connor: „Naše chodící encyklopedie a slovník v jednom.“
Buffy: „Buď rád, že máš za sestru zrovna ji. Představ si, že by Angel zůstal s Cordy.“
Connor: „To by byla moje smrt.“
Angie: „Ale tys ji měla ráda, viď maminko?“
Buffy: „Ano to měla Angelino, změnila se co byla v L. A. ale stále nezapomněla na střední školu a to ji ubíjelo až ji to zabilo.“
Connor: „Chtěla být herečka.“
Buffy: „A já krasobruslařka a zatím vedu s manželem firmu, která pod zástěrkou detektivní agentury bojuje proti démonům.“
Connor: „Tomu se říká ironie osudu.“
Zrovna se vrátil Angel.
Angel: „Tak co rodinko, co jste probírali?“
Buffy: „Povídali jsme si o ironii osudu, čím jsi chtěl být?“
Angel: „Chtěl jsem malovat.“
Buffy: „To se ti splnilo, zatímco já nikdy bruslit nebudu.“
Angel: „Pamatuješ, jak to nakonec dopadlo?“
Buffy: „K tomu se nebudeme vracet. Nechtěl bys mi namalovat Angie a Connora?“
Angel: „Jen jako rodinu.“
Connor: „Ale my jsme rodina!“
Angie: „Sice divná, ale přece.“
Connor: „Je prokletím být nedoceněný, když tvoje pětiletá sestra je génius.“
Buffy: „Já taky byla nedoceněná, můj otec mě vydědil a sestra je důležitá pro vesmír.“
Angie: „A já jsem malá.“
Angel: „A já mám rodinu, která si neustále na něco stěžuje.“
Connor: „Angie? Myslím, že půjdeme. Chtěla s tebou mluvit Willow o nějakém kouzlu.“
Angie: „Tak jo, dobrou mami, dobrou, Angele.“
Angie i s Connorem odešli a pár zůstal osamělý.
Angel: „Miluji tě, Buffy, řekl jsem ti to dnes?“
Buffy: „Ne, ale já to vím. Je všechno v pořádku? Zdálo se mi, že se něco stalo.“
Angel: „Nestalo, jen mě štve ta byrokracie.“
Buffy: „To byl úředník?“
Angel: „Ano.“
Buffy: „Ty nech pro příště mě, jsem na ně zvyklá. Ty budeš jednat jen se zákazníky, které ti pošlu.“
Angel: „Děkuji, zlatíčko, jsi poklad. Nemám s nimi trpělivost.“
Buffy: „Jsem tu jen pro tebe.“
Angel: „Co bych bez tebe dělal?“
Buffy: „Byl v kanále a užíral se duší.“
Angel: „Pravda, Whistler. Dlouho jsem si na něj nevzpomněl. To on nás svedl dohromady.“
Buffy: „Miluji tě.“
Angel si ji přitáhl víc k sobě a hrál si s jejími vlasy. Buffy se k němu ráda přitulila a
nechala se od něj kolébat ke spánku, jedině tak se cítila v bezpečí. Vyrušil je až telefon,
který naléhavě zvonil na nočním stolku. Volala Willow, měli co nejdříve dorazit do SSka.
Willow: „Volala Faith, potřebuje pomoc, už nezvládá přemožitelky jen sama s Alexem.“
Buffy: „Na jak dlouho odjedeš?“
Willow: „Nevím, ale musím sebou vzít i Gilese a samozřejmě Kennedy.“
Buffy: „Už mi to nezůstane nikdo ze vzpomínek, když nechám utéct i tebe.“
Willow: „Stále jsi má nejlepší kamarádka, neopouštím tě.“
Buffy: „Neopouštíš, utíkáš. Všichni ode mě utíkají. Je tu stále někdo nový, ale žádná připomínka minulosti, existuje ještě Sunnydale?“
Willow: „Existuje v tvých vzpomínkách, ne v nás.“
Buffy: „Ne Willow, už ho nahradili nové vzpomínky, Sunnydale mi zůstalo už jen v lidech, kteří tam se mnou byli.
Jako první odešla Anynka a Faith. Po ní utekl i Alexander. Cordelie se proměnila v upíra. Dawn i Spike odešli.
Kdo mi teď zbude, když odejdeš i ty a Giles?“
Willow: „Neodcházím na vždy, vrátím se co nejdřív. Buffy přemožitelkám hrozí nebezpečí.“
Buffy: „Dobrá běž, jsem jen hysterická koza. Vím, že musíš jít Willow, vím i že s tím nic nezmůžu.“
Willow ji přátelsky objala a šla si rychle sbalit věci, musela odletět co nejdříve. Zůstali tam jen Buffy, Angel a Connor.
Angel: „Udělala jsi dobře, že jsi ji pustila.“
Buffy: „Mám řece ještě vás.“
Angel: „Jedině tady a s námi jsi doma.“
Buffy: „Ne, jen dvěma místům jsem za celý život mohla říkat domov. První byl v Sunnydale, kde se mnou byla Joyce. To druhé je až tady,
tady kde je celá moje rodina. Nikoho kromě vás už nemám.“
Angel: „Mýlíš se Buffy, nezůstali jsme ti jen my. Giles, Willow, Alex i Faith jsou tu pro tebe stále. To lidi tvoří domov, ne místa.“
Buffy: „Byla tu se mnou už jen Willow a Giles, kteří mi připomínali, proč to celé dělám.“
Connor: „Musíš to vydržet Buffy, kromě tebe a táty už nikoho nemám.“
Buffy: „Já to vydržím, vždycky jsem to musela vydržet. Když mě Angel opustil, když mě Faith
chtěla zabít, když zemřela matka, když mi dali do opatrovnictví Klíč, když mi už nikdo nevěřil.
Když mi už nezbyl nikdo, byla jsem sama, ale musela jsem vydržet.“
Angel: „Teď nejsi sama.“
Buffy: „Nejsem, musím se starat ještě o vás.“
Angel: „My se naopak postaráme o tebe.“
Buffy: „Ty jsi ta jediná jistota, která přetrvá. Ty jsi to jediné, čím jsem si za celý život jistá, i když jsem pochybovala o všem. O tobě ne.“
Angel: „Vím to a taky jsem tu vždycky pro tebe.“
Buffy: „Víš, já cítím, že někdo z nich umře.“
Angel: „Tím si nemůžeš být jistá.“
Buffy: „Vždycky jsem cítila, když se blížila smrt. Teď cítím, že někdo z nich umře. Musí se stát něco strašného, aby se mohlo zrodit něco dobrého.“
Angel: „Myslíš, že to ovlivníš tím, že je nepustíš?“
Buffy: „Ne, zemřelo by ještě více lidí, ale chci jim pomoct.“
Angel: „Ale já tě nemůžu pustit, potřebujeme tě tady.“
Buffy: „Vím, už tu nejsem jen jako sama za sebe.“
Angel Buffy políbil a ona odešla spát. Hned jak se vzdálila, vrátila se Willow.
Willow: „Děje se něco?“
Angel: „Má strach.“
Willow: „Je tak zranitelná, nikdy jsem ji tak neviděla.“
Angel: „Zvládne to.“
Willow: „Nebýt to nemožné, řekla bych, že je znovu těhotná. Tenkrát taky o všem pochybovala.“
Angel: „Máš pravdu, je to nemožné. Bohužel, byla by šťastná.“
Willow: „Potřebuje hlavně tebe, víc než kdy jindy. Stejně jako ty potřebuješ ji. Nesmíte se teď jeden druhého vzdát.“
Angel: „Už nikdy se jí nevzdám.“
Zatímco si Willow povídala s Angelem, šel se Giles s Buffy rozloučit.
Giles: „Neruším?“
Buffy: „Čekala jsem vás, Gilesi.“
Giles: „Chtěl jsem se s tebou ještě rozloučit.“
Buffy: „Gilesi, pamatujete si ještě moji matku?“
Giles: „Jakby ne. Byla to úžasná žena. Chybí ti Buffy, ale ona je stále tady.“
Buffy: „Gilesi, přemýšlel jste někdy, jestli to má smysl?“
Giles: „O hodně věcech jsem přemýšlel, jestli mají vůbec smysl. Jen o jednom jsem nikdy nepochyboval, náš boj bude mít vždy smysl.“
Buffy: „Jenže co je zlo? Konec jednoho zla je jen krůčkem k druhému.“
Giles: „Máš pravdu, Buffy, stejně jako kdysi Wegelweide, ale nezdá se ti svět bezpečnější vždy, když něco zabiješ?“
Buffy: „Ano, jenže na jeho místo nastoupí dva další a ještě horší.“
Giles: „Dokud budeš v dobro věřit, bude mít nad zlem vždy svou převahu.“
Buffy: „Ale stačí jen věřit?“
Giles: „Ber to i z té druhé stránky, co nám zbude, když už nebudeme moci věřit?“
Buffy: „K čemu nám bude víra, když budeme mrtví.“
Giles: „Všechno nám zlo může vzít Buffy, jen jedinou věc ne. Víru.“
Buffy: „Gilesi mluvíte jako kniha, děkuji vám. Až teď věřím, že to má smysl.“
Giles: „Předtím jsi nevěřila?“
Buffy: „Člověk těžko věří ve smysl snažení, když nevidí výsledky.“
Giles: „Myslíš, že jsi ničeho svým snažením nedosáhla?“
Buffy: „Přesně tak to myslím. Ať se snažím sebevíc, vidím kolem sebe jen smrt.“
Giles: „Musíš se podívat hloub, až pod povrch. Myslíš, že bych s tebou teď mluvil, kdybys mi tolikrát nezachránila život?“
Buffy: „Několik lidských životů nemůže vyvážit tolik ztracených. Nedokázala jsem ochránit Cordelii, Anyu, Taru, Oze,
když nedokážu ochránit je, jak mám pomoci všem?“
Giles: „Nemusíš zachránit svět, abys zachránila život. Nikdo nezmůže všechno. Myslím, že málokdo se může pochlubit,
že zachránil více životů než ty.“
Buffy: „Myslíte, že životy jiných vyváží životy mých nejbližších?“
Giles: „Myslíš, že jejich životy mají větší cenu než životy lidí, které neznáš?“
Buffy: „Pro mě určitě ano.“
Giles: „Ale i ti cizí lidé mají své blízké, rodiny, přátele.“
Buffy: „Každý život má svoji cenu.“
Giles: „Když se procházíš po ulici a vidíš maminku s kočárkem, pomyslíš někdy na to, že nebýt tebe, ta žena by ten kočárek nevezla?“
Buffy: „Je to moje povinnost.“
Giles: „Kdysi někdo moudrý řekl: Abys byl dobrý, nestačí jen nekonat nic zlého, musíš vykonat i něco dobrého.“
Buffy: „Gilesi víte občas myslím na to, že kdybych se nestala přemožitelkou, nemusela bych je vidět umírat, možná by Joyce ještě žila.“
Giles: „Naopak, neumřela by na rakovinu, ale už dávno by ji zabil nějaký upír.“
Buffy: „Díky Gilesi, doufám, že Faith pomůžete stejně dobře jako mě.“
Giles: „Také doufám, že jim tam budu nějak platný, když už se budu trmácet takovou dálku.“
Buffy ho přátelsky objala a řekla mu ještě několik slov na rozloučenou. Po něm se ještě rozloučila s Willow a s Kennedy.
Ještě během noci všichni odjeli, dům zůstal skoro prázdný.
Za měsíc:
Ráno se Buffy probudila s příšerným pocitem. Cítila, že se něco stalo, její přemožitelské schopnosti jí to
napovídaly. Musela co nejdříve zavolat Willow, něco špatného se stalo.
Když dotelefonovala, tvářila se vystrašeně.
Angel: „Miláčku co je? Co se stalo?“
Buffy: „Mrtví, jsou mrtví. Já jsem to věděla a nezabránila jsem tomu.“
Angel: „Nemohla jsi tomu zabránit, to víš. Jsou…jsou mrtví všichni?“
Buffy: „Ne, Willow, Alex, Faith, Robin a několik přemožitelek přežilo, ale málo.“
Angel: „Kdo teda umřel?“
Buffy: „Sarah, Alexova přítelkyně i Kennedy a většina přemožitelek.“
Angel: „A jak to snáší?“
Buffy: „Brečela, ale říkala, že si s Alexem pomáhají. Až všechno vyřeší, vrátí se.“
Angel: „Myslíš, že to zvládne? Víš, jak to dopadlo s Tarou.“
Buffy: „Ne, ovládne se, už to dokáže.“
Angel: „Jak jsi věděla, že se to stane.“
Buffy: „Nevím, možná Angie.“
Angel: „Těšíš se, až se vrátí?“
Buffy: „Ano, jen Giles a Faith zůstanou. Vrátí se jen Alex a Willow.“
Za 6 měsíců (září):
Sandra, dívka, která prozatím pracovala v recepci, zavolala nahoru, zrovna když se konala porada.
„Někdo tady dole na vás čeká, prý je to životně důležité“ říkala naléhavě do telefonu, takže Buffy
musela poradu ukončit a odejít. Čekalo tam na ni překvapení. Čekali tam na ni její kamarádi Willow a Alex.
Buffy je hned objala, jakoby je neviděla celou věčnost. Málem jim zlámala všechny kosti.
Willow: „Prosííím, pusť mě, nemůžu dýchat.“
Buffy: „Promiň já jen…“
Willow: „To nic, nebudeme už o minulosti mluvit, teď jsme tu a to je důležité.“
Alex: „Zůstaneme tu s tebou.“
Buffy: „To je skvělé, Connor obsadil Dawnin byt, takže ti můžu nabídnout jen pokoj. Ty se Willow samozřejmě můžeš vrátit k sobě do bytu, pokud chceš.“
Alex: „Mě bude pokoj stačit, proti té cimře co jsem měl tam, to bude určitě palác jak tě znám.“
Willow: „Já se nastěhuji k sobě, děkuji. Vrátila se Dawn?“
Buffy: „Ne, zůstala se Spikem v Itálii, občas mi volá, ale Spike se mnou nemluví.“
Willow: „To je mi líto.“
Buffy: „Dawn mě možná přijede navštívit.“
Willow: „Jak se tady všichni mají?“
Buffy: „No s Angelem teď firmu vedeme společně. Connor mi tu se vším pomáhá.
Ale z Angie se snad zblázním, je jí šest a je strašně geniální. Zrovna včera řešila, možnosti
jak se vyhnout globálnímu oteplovaní Země a tání ledovců. Když to chtěla řešit se mnou, řekla jsem jí,
že ze Zeměpisu jsem měla za tři a poslala jsem ji za Angelem.“
Alex: „A vyřešili to?“
Buffy: „Myslím, že na něco přišli.“
Willow: „Co její moc?“
Buffy: „Chyběla jsi jí tu, neměla s kým kouzlit. Angel už jí nestačí.“
Alex: „Co tu máš pro mě?“
Buffy: „Naše kuchařka Hosty, dělá skvělé želé.“
Alex: „Bezva, chci se s ní seznámit.“
Willow: „Jak to je mezi tebou a Angelem?“
Buffy: „Skvělé, lepší to být ani nemůže.“
Willow: „To je dobře, myslím, že si půjdu vybalit.“
Buffy: „Ano jdi, já musím ještě něco zařídit.“
Alex si odkašlal, jestli na něj náhodou nezapomněla.
Buffy: „Tebe odvedu do tvého pokoje.“
Hned jak Buffy odvedla Alexe do jeho pokoje, zašla ještě za Willow, aby si mohli konečně promluvit.
Willow: „To jsi ty?“
Buffy: „Čekala jsi někoho jiného?“
Willow: „Ne, proč jsi přišla?“
Buffy: „Proč?“
Willow: „Blbá otázka viď?“
Buffy: „Co máš s Alexem.“
Willow se otřásla a začala se kroutit.
Willow: „Nic, co bych s ním měla mít.“
Buffy: „Nikdy jsi neuměla lhát.“
Willow: „No, ono se to nějak zvrtlo.“
Buffy: „Dlouho se k tomu schylovalo, konečně jste se odhodlali.“
Za měsíc (říjen):
U Willow a Alexe v bytě.
Willow: „Už je to lepší?“
Buffy: „Jo, Angel není stavěný na styk se zaměstnanci a úředníky.“
Willow: „Teď, když už se stará jenom o démony je to lepší viď?“
Buffy: „Jo, dokonce už zase začal malovat.“
Willow: „Ale pořád nejsi šťastná.“
Buffy: „Chybí mi Dawnie a Spike.“
Willow: „Neozvali se?“
Buffy: „Jak je znám ozvou se až půjde do tuhého.“
Willow: „Víš, chtěla jsem s tebou mluvit ještě o Angelině.“
Buffy: „Co přesně potřebuješ?“
Willow: „Potřebovala bych ji odvést do jiné dimenze, aby si s ostatními čarodějkami vyzkoušela i důležitější kouzla než jen hýbání předměty.“
Buffy: „Pokud to bude pro její dobro. Na jak dlouho to bude?“
Willow: „Nevím, až bude připravená.“
Buffy: „Co škola? Je jí přece jen šest let.“
Willow: „Ona ji už dávno nepotřebuje.“
Buffy: „Mluvila jsi o tom s Angelem?“
Willow: „Ano, dovolil to, ale řekl, že jen pod podmínkou, že budeš souhlasit.“
Buffy: „No a jaký je ten háček?“
Willow: „Jaký háček myslíš?“
Buffy: „Vždycky je v tom nějaký háček.“
Willow: „Je tam něco jako rada čarodějnic, které jí dají svolení k vyšší magii. Nevím, ale jak dlouho to bude trvat.“
Buffy: „Jak dlouho ji neuvidím?“
Willow: „Ty jen několik dní, tam jde čas rychleji než tady.“
Buffy: „Dobrá, souhlasím. Kdy odejdete?“
Willow: „Jen zařídím nějaké detaily, odejdeme před svítáním.“
Buffy: „Dobře, jen se s ní rozloučím.“
Buffy seděla na posteli a vedle ní i její dcera, Angelina Jane.
Buffy: „Odejdeš.“
Angie: „Ano a nevím, za jak dlouho se vrátím.“
Buffy: „I kdybys tam byla jakkoli dlouho, pamatuj. Jsme na tebe s Angelem pyšní, ať se děje cokoli.“
Angie: „Myslíš, že mi čarodějky povolí vyšší kouzla?“
Buffy: „Museli by být blázni, aby nepoznaly co v tobě je.“
Angie: „Bude se mi stýskat.“
Buffy: „Poslouchej Angelino Jane Summersová, znám tě až moc dobře a proto vím, že budeš ve svém živlu.“
Angie: „Máš pravdu mami, těším se. Mám pocit, že tím konečně dokážu, že za něco stojím.“
Buffy: „Neudělej nám ostudu.“
Angie: „Spolehni se, mám tě ráda.“
Buffy: „Já tebe taky.“
Angie i Willow odešly, jak říkaly ještě před svítáním.
Hned druhý den se konala porada, kterou vedla opět Buffy.
Zaměstnanec: „Chci si stěžovat, našel jsem v kuchyňce hrnek od krve, co je to za hygienu?“
Buffy: „Hygienické to opravdu moc není, to máte pravdu, ale co s tím mám udělat já?“
Zaměstnanec: „Nemělo by to vedení nějak řešit?“
Buffy: „Mám to jít uklidit, nebo dát viníkovi zákaz vycházek?“
Zaměstnanec: „Nehodláte to řešit?“
Buffy: „Pokud dotyčného rodiče neučili, nechovat se jako prase, nic s tím neudělám.“
Zaměstnanec: „Když to ale nechcete řešit, tak co tu je za pořádek.“
Buffy začínala být ze zaměstnance vyčerpaná, už nevěděla, co s ním.
Zaměstnanec: „Možná bych si měl stěžovat na vedení.“
Buffy už z toho blba byla na prášky.
Angel: „Zamítnuto, přejdeme k dalšímu bodu.“
Zaměstnanec: „Ani vy to nechcete řešit?“
Angel: „Paní Summersová se vás ptala, jestli to má jít uklidit, zeptám se také. Mám to jít uklidit, nebo co s tím mám udělat?“
Zaměstnanec: „Šéfe, vždyť je to hnusné, nemělo by se to opakovat. Ještě k tomu je na mě drzá nějaká sekretářka.“
Angel: „Vy jste tu nový?“
Zaměstnanec: „Ano, nastoupil jsem v pondělí.“
Angel: „Tak vám navrhuji držet hubu a krok.“
Zaměstnanec: „Co je tohle za firmu? Všude bordel, drzé sekretářky a sprostý šéf.“
Angel: „Lepší sprostý šéf než blbý zaměstnanec.“
Zaměstnanec: „Co si to…Neměl byste spíš nadávat té pitomé sekretářce než mě?“
Angel už začínal být vytočený.
Angel: „Ta pitomá sekretářka je moje žena vy imbecile.“
Buffy: „Liame, uklidni se. Je tu nový, neví, jak to tu chodí.“
Angel: „Myslím, že nebude mít možnost to zjistit.“
Zaměstnanec: „Promiňte šéfe, nevěděl jsem…“
Angel: „Vaše jediná možnost je, žádat paní Summersovou o odpuštění.“
Angelovi z očí začínaly sršet blesky, neměl se zaměstnancem trpělivost.
Buffy: „Není nutné žádat, co už bylo prominuto.“
Angel: „Jak řeknu, tak bude a nikdo nebude urážet jakéhokoli zaměstnance, ať se jedná o moji ženu,
nebo o uklízečku. Žádám vaši okamžitou omluvu, jak paní Summersové, tak i všem ostatním přítomným za nevhodnou scénu.“
Zaměstnanec: „Omlouvám se, ale považoval jsem za vhodné, nastalou situaci řešit.“
Angel: „A jaké tedy navrhujete řešení?“
Zaměstnanec: „Já navrhuji, aby se viník přihlásil a aby dovolil aby se to neopakovalo.“
Angel: „Myslím, že není nutné, řešit to na poradě.“
Zaměstnanec: „Mě to naopak připadá jako nutné.“
Angel: „Prosím, nechcete vést firmu místo nás?“
Zaměstnanec: „Kdokoli by firmu vedl lépe než vy…“
Buffy: „Pane prosím…“
Zaměstnanec: „Nechte mě sakra domluvit.“
Buffy: „Omlouvám se, pokračujte…“
Buffy se mu zdvořile omluvila a sedla si, aby dál nerušila průběh porady. Angel se teď už opravdu rozzuřil,
chystal se změnit tvář a zaměstnance přinejmenším umlátit k smrti. Buffy, která seděla vedle mu, ale položila
ruku na tu jeho, tak aby to nikdo ze zaměstnanců nepostřehl a aby ho zároveň uklidnila. On se na ni podíval,
očima se mu snažila naznačit, že mu za to snad nestojí, Angela tím uklidnila.
Angel: „Ne, pokračovat budu já, když vám na tom tolik záleží, vyhledejte viníka a promluvte mu do duše, aby se
incident neopakoval. Teď bychom měli poradu raději ukončit, nebo začneme řešit, kdo roznáší po firmě drby.
Pokračovat budeme zítra, dostavte se prosím všichni, poradu povede tady pán, který si potrpí na pořádek.“
Zaměstnanec: „Vynasnažím se splnit všechny příkazy.“
Angel: „Tak všichni zpět do práce.“
Všichni se rozešli, v místnosti zůstali jen Buffy a Angel.
Angel: „Nechápu, proč jsem se nechal tak vytočit.“
Buffy: „To je dobré, byl tu nový a nevěděl, jak si potrpíš na dobré chování.“
Angel: „On zřejmě ani nevěděl, co to je. Jaké věci si to dovolil o tobě říct. To že si to vůbec dovolil
je do nebe volající a že si to dovolil k tobě, měl jsem ho za to na místě vyzvat na souboj.“
Buffy: „Dnes už je takové chování normální, nikdo už není k nikomu zdvořilý. Gentlemanství teď asi neletí. Za tvých časů tomu bylo jinak.“
Angel: „Díky, že jsi mě uklidnila, zase jsem málem vyděsil k smrti půlku zaměstnanců.“
Buffy: „Ti si to už budou pamatovat.“
Angel: „To bych doporučoval, nevím, jestli bych se měl účastnit dalších porad.“
Buffy: „Musíš tam být, kdybys tam teď nebyl už dávno bych z něj vymlátila duši.“
Angel: „Nepůjdeme si radši povídat do SSka?“
Buffy: „A nepůjdeme domů.“
Oba odešli, nevšimli si ani, že je celou dobu někdo poslouchal, byl to ten drzý zaměstnanec.
4. kapitola