Andílek - 4. kapitola
Autor: Annys
Angie zatím dorazila do dimenze, kde se měla konat její zkouška.
Jako první si všimla, že jak vešli, hodinky na ruce se zprvu zbláznily a nakonec úplně zastavily.
Byly tu jen samé ženy, čarodějky. Hned ji zavedly do jejího pokoje. Její pokoj vypadal jako v klášteře.
Hned si začala vybalovat věci, vypadalo to, že ji budou chtít co nejdříve zaměstnat.
‘Mamka mi nabalila věcí jako na celý rok‘ pomyslela si a začala přemítat,
kam že ty věci všechny dá. Úplně naspod batohu našla obálku, byla popsaná
úhledným rukopisem její matky. Na obálce stálo ‘Angelina Jane Summersová‘,
to jen potvrdilo její odhad, že jí to napsala matka, jen ona a Angel jí tak říkali.
Musela si pogratulovat ke svým detektivním schopnostem, odhadla, co bude dopis obsahovat i jeho pisatelku.
Angie,
Už zase ti musím psát dopis, mohla bych ti to sice říct, ale poslední dobou mi nezbývají slova.
Vím, že tvoje zkouška pro mě bude krátká, ale pro tebe to bude jako několik let. Divíš se, že mi to
došlo, i když jste mi to s Willow zatajily? To víš, Willow nikdy moc lhát neuměla a Ty také ne.
Doufám jen, že se vrátíš co nejdříve, abych o tvé dětství nepřišla úplně. Ještě se musím rozhodnout,
kdy to přiznám Liamovi. Sice mu to v ostatních věcech docela pálí, ale v tomhle je dost za limitem.
Chtěla bych ti nějak nahradit tu dobu, kdy budeš bez nás. Rozhodně vyřiď Willow, ať se mi příště
nesnaží něco zatajit, je to jen zbytečné. Víš, jeden moudrý přítel mi řekl, že když uvěřím, dokážu
cokoliv. Taky mi řekl, že zlo mi může vzít všechno i můj život, ale jen víru a naději mi vzít nemůže.
Proto věř, že ať se stane cokoli, vždy za tebou s Liamem stojíme a dokážeš cokoli, když budeš chtít.
Stýská se mi po tobě už teď, když ti píšu. Doufám, že ti zkouška dopadne dobře a brzy se uvidíme.
Držíme ti tu všichni palečky. Měj se hezky, mám tě ráda
Buffy Anne Summers
Angie si tentokrát musela dát málem facku, nemohla uvěřit, že si myslela, že ji matka neodhalí.
Byla ale ráda, že matka vše odhalila, byla i ráda, že jí věří. Věděla, že ji čeká těžká zkouška a že jí v tom Willow asi nebude moci pomoct.
Buffy a Angel zrovna dorazili na poradu, která se konala jako náhrada za včerejší, nevydařenou.
Oba se usadili do čela stolu a čekali, s čím jejich oblíbený zaměstnanec přijde. Jmenoval se Pote.
Pote: „Takže vás tu vítám a jako první bychom měli vyřídit jako první.“
Zaměstnanec: „Mám problém, zbláznil se mi počítač a vymazaly se mi záznamy za celou dobu, co jsem zde.“
Pote: „Našel jste způsob, jak záznamy obnovit?“
Zaměstnanec: „Zatím ne, chtěl jsem se zeptat, jestli pro mě nemá někdo nějaké řešení.“
Pote: „Nemáte kopie, nebo zálohu?“
Zaměstnanec: „Ne, nenapadlo mě, že se mi tam vylije kafe.“
Pote: „Co s tím máme udělat my?“
Zaměstnanec: „Pomoct mi.“
Pote: „Jak?“
Zaměstnanec: „Nevím, proto jste tu ne?“
Pote: „Ne, nejsme tu, abychom řešili takové prkotiny.“
Zaměstnanec: „Nepomůžete mi?“
Pote: „Ne, ale ani z vás nevymlátím duši. Hned po skončení porady vyhledejte počítačového odborníka, on vám řekne, co dělat.“
Zaměstnanec: „Děkuji.“
Pote: „Myslím, že můžeme skončit.“
Všichni postupně odcházeli, jen Pote si ještě balil věci. Angel k němu přišel, Buffy zůstala sedět.
Angel: „Nechtěl byste nám něco říct?“
Pote: „Nejsem si toho vědom.“
Angel: „Čekal jsem, když už ne omluvu, že jste nebyl příliš přívětivý při poradě,
tak jsem čekal omluvu za to, že jste po jejím skončení poslouchal, co si s ženou říkáme.“
Pote: „Nechápu, co tím myslíte.“
Angel: „Používáte dost silnou kolínskou, mám docela dobrý čich.“
Pote: „Stále nevím, co tím chcete naznačit.“
Angel: „To, že jste nás celou dobu poslouchal a choval jste se hulvátsky.“
Pote: „Násilím nic nevyřešíte.“
Angel: „Ale já vás nebudu bít, nemám k tomu důvod. Jen stále čekám na vaši omluvu a vysvětlení.“
Pote: „Zdržel jsem se a náhodou jsem zaslechl, o čem mluvíte.“
Angel: „To ale nebylo moc vhodné, takhle nás poslouchat.“
Pote: „Jak jsem řekl, jen náhodou jsem vás zaslechl.“
Angel: „Dobrá, budu se tvářit, že vám to věřím, a když vidím váš nedočkavý výraz v očích jen čekám na vaše otázky.“
Pote: „S dovolením, chtěl jsem jen vědět, jestli jste mě vážně chtěli zabít.
Angel: „To si nemusíte brát osobně.“
Pote: „Doufám v to.“
Angel: „My také, teď už ale musíme jít.“
Pote: „Vezmu si z toho ponaučení. Ještě jednou se omluvám paní Summersová.“
Pote poníženě odešel a Angel se za ním jen díval.
Angel: „Zmýlil jsem se, je to možné?“
Buffy: „Možné je cokoli, i když ty se příliš nedivíš. Já se například divím, že jsi mu toho řekl tolik.“
Angel: „Divit se lze jen tomu, že se stále ještě lze čemu divit.“
Buffy: „Řekl moudrý Rochefoucauld. Můj oblíbenec.“
Angel: „Moudrý Wegelweide řekl. Řeč je tím lepší, čím je kratší.“
Buffy: „Proto s nikým nemluvíš?“
Angel: „Jen s tebou. Lidé nerozumní mi nestojí za čas a vyčerpání myšlenky.“
Buffy: „Proto tak rád konverzuješ s pětiletým dítětem?“
Angel: „Ano, protože je génius. Děti jsou mnohdy chytřejší než ti dospělí.“
Buffy: „Jsem unavená, jdu spát.“
Angel: „Jdu s tebou, budu se dívat jak spíš.“
Angelina už byla na zkoušce více než rok, čas tu byl tak nějak rychlejší. Zdálo se jí,
že den je pro ni jen mžik. Každý den si ale našla čas, aby si znovu a znovu četla dopis
od matky. Tušila, že zkouška bude těžká, i to že bude muset využít i všechny své snad i
netušené síly. Zkouška pro ni byla těžká, ale věděla, že je nezbytná. Se svojí silou byla
pro ostatní nebezpečná, když ji nedokázala ovládat. Její každodenní činnost začínala tím,
že si musela uspořádat všechny myšlenky a vzpomínky. Netušila, že jí v jakékoli situaci
pomůže jedna z mánií jejích rodičů. Citáty a přísloví. Jakoukoli situaci jí čarodějky rady nasimulovaly,
věděla si v ní rady. Až teď po tom dlouhém cvičení si uvědomovala pravou podstatu její síly,
závisela hodně i na jejích pocitech. Když byla unavená, její síla nestála za nic.
Lorne zrovna přišel do SSka, jeho tvář byla plna smíchu a radosti.
Lorne: „Buffy, víte, že vaše sekretářka chodí s tím Potem, co vás štve?“
Buffy: „Vážně, jak to víte. Posloucháte po firmě drby? Nebo si zpívala?“
Lorne: „Má ráda Cher.“
Buffy: „Démonka.“
Lorne: „Ne, člověk se špatným vkusem.“
Buffy: „A taková mi vaří kafe.“
Lorne: „Měla byste to řešit, ale mohla byste mi znovu zazpívat.“
Buffy: „Znovu? Já vám zpívala?“
Lorne: „Zpíváte krásně, ukolébavky pro Angie. Myslím, ale že je na to už velká.“
Buffy: „Má ráda ukolébavky stejně jako duchaplné konverzace. Konverzace jí nabídnout nemůžu, musím jí zpívat. Co jste se dozvěděl?“
Lorne: „Že vaše úmysly a myšlenky jsou čisté jako padlý sníh.“
Buffy: „Lichotíte mi.“
Lorne: „Ne, říkám jen pravdu. Ještě jedna věc. Jen jednou jsem vyděl v něčích myšlenkách a v srdci tolik lásky jako ve vašem.“
Buffy: „U koho?“
Lorne: „Jeden starý přítel, bez hudebního sluchu mi ukázal, jak je možno milovat.“
Buffy: „Angel?“
Lorne: „Umění konverzace sice ovládá, ale ve zpěvu je míle za vámi.“
Buffy: „Přeháníte.“
Lorne: „V něčem možná, ale v tomto ne.“
Buffy: „Neřeknete Angelovi, co jste viděl, že ne?“
Lorne: „Ne, ale mám podmínku, budete mi tykat.“
Buffy: „Samozřejmě. Když už o něm mluvíme, neviděl jsi ho?“
Lorne: „Naposledy jsem ho viděl jít naštvaného do tělocvičny.“
Buffy: „Bylo to zlé?“
Lorne: „Nic co bys nemohla vyřešit jediným úsměvem.“
Buffy: „Tak já jdu raději za ním.“
Lorne jí jen gestem naznačil souhlas a ona se hned rozběhla vstříc své lásce. Za Lornem mezitím přišel Connor.
Connor: „Lorne, něco se děje viď?“
Lorne: „Nic co by společně nevyřešili.“
Connor: „Matka se mi v poslední době zdá nějaká oslabená.“
Lorne: „Ano, něco se s ní děje, ale přikláním se k názoru, vysloveném už dříve silami. Spolu jsou silní, samotní mrtví.“
Connor: „Co by se stalo, kdyby se nepotkali?“
Lorne: „Svět by přišel o jednu z nejlepších přemožitelek a brzy by došel záhuby, protože jeho jediná přemožitelka by byla Faith.“
Connor: „Co tehdy Faith udělala tak strašného?“
Lorne: „Cordelie mi vyprávěla o tom, co se stalo před povýšením. Faith tehdy postřelila Angela jedem, na který byl jediný lék krev přemožitelky.“
Connor: „Co Buffy udělala?“
Lorne: „Skoro zabila Faith, poslala ji do komatu, ale ona jí ještě utekla, takže krev nebyla.“
Connor: „Tak mu dala napít svojí krve viď?“
Lorne: „Jak nepředvídatelné viď?“
Connor: „Občas mi připadá, že jsou tak slabí, protože se tolik milují.“
Lorne: „To sice ano, ale díky tomu jsou také silní.“
Buffy právě dorazila do tělocvičny a našla tam Angela zuřivě mlátícího do pytle.
Hned cítil, že přišla, přestal devastovat boxovací pytel a obrátil veškerou svoji pozornost k ní.
Nádherně voněla, musel ji políbit a dotýkat se jí, co nejdéle. Byla v jeho objetí tak křehká a bezbranná,
naprosto se oddávala jeho polibkům a hladově jich žádala stále víc. Nemohl ji od sebe odtrhnout,
líbat ji bylo jako droga. Byla křehká jako jasmín, silná jako staletý strom, ale zároveň vzácná
jako nejkrásnější orchidej. Nemohl se jí nabažit, ale cítil, že nepřišla jen tak na kus řeči.
Očima se jí ptal na důvod jejího příchodu.
Buffy: „Lorne říkal, že jsi rozzlobený.“
Angel: „Ne, jen jsem si potřeboval vybít energii, je tu teď nějak málo démonů, to něco naznačuje.“
Buffy: „Velký průšvih. Přišel jsi snad na něco?“
Angel: „Že jsem se opět zmýlil v jedné ze svých úvah.“
Buffy: „Je to vůbec možné?“
Angel: „Ano, zmýlil jsem se. Myslel jsem, že už tě snad nemohu milovat více.“
Buffy: „Láska je jako měsíc. Když doroste, zmenšuje se.“
Angel: „Valéry byl sice chytrý člověk, ale my se vymykáme normám.“
Buffy: „Láska je to, čemu se po svatbě říká omyl.“
Angel: „Twain řekl taky. Nejprve stvořil bůh muže a pak ženu. Potom mu přišlo muže líto a dal mu tabák.“
Buffy: „Vzdávám se, my dva se opravdu vymykáme z průměru.“
Angel: „Ne každý má to štěstí být průměrný.“
Buffy: „Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.“
Angel: „Tohle konečně sedí.“
Angel se k ní přiblížil tak, že se dotýkal svým čelem toho jejího.
Pomalu ji začne znovu líbat, nejdříve opatrně, jemně, ale jejich polibek se brzy stal vášnivým,
dravým. Jako by byl posledním v jejich životě. Buffy se na něj vyděšeně podívala, Angelovi bylo hned jasné, co mu svým pohledem říká.
Angel: „Nic se neděje, musel jsem.“
Buffy: „Když musíš, tak musíš.“
Buffy se k němu znovu přiblížila a znovu se začali líbat. Tentokrát je ale vyrušil Connor.
Connor: „Promiňte, myslel jsem, že cvičíte.“
Buffy: „Už jsme si zvykli.“
Connor: „Já jen, mami, čeká na tebe někdo na recepci, je to muž.“
Angel: „Jak starý.“
Connor: „Pokud to není upír, bude mu tak nanejvýš pětatřicet. Připadá mi známý.“
Buffy: „Tak já tam jdu, sejdeme se v SSku, hned jak to vyřídím.“
Na Buffy opravdu čekal nějaký muž, odešla s ním k sobě do kanceláře a nechtěla být rušena. Angel si hned zavolal Buffyinu sekretářku.
Angel: „Co to bylo za muže?“
Sekretářka: „Docela pohledný, mladý. Vypadalo to, že se důvěrně znají.“
Angel: „To mi stačí, díky. Můžete jít.“
Angel byl netrpělivý, připadalo mu jako věčnost, než se Buffy ze schůzky vrátila.
Bylo to ve skutečnosti jen o málo více než půl hodiny. Byl v SSku ještě s Danem a Lornem. Hned jak Buffy přišla, chystal se ji zahrnout otázkami.
Angel: „Kdo to byl?“
Buffy: „Starý známý.“
Angel: „Víc mi neřekneš?“
Buffy: „Domluvili jsme se na večer, zavzpomínáme na staré časy.“
Angel proměnil tvář na upíří, Buffy se k němu je pomalu přiblížila na co nejmenší vzdálenost a jemně mu přejela rukou po upíří tváři.
Buffy: „Je to spolužák ze střední, je ženatý a má dvě děti.“
Angel: „Nemůžeš jít sama.“
Buffy: „Jsi si tím jistý? Jak mi v tom zabráníš?“
Angel: „Všemi možnými prostředky.“
Buffy: „Ale no tak, oba víme, že je to zbytečné.“
Angel: „Pamatuješ, jak to dopadlo posledně, když přijel tvůj spolužák?“
Buffy: „Ano, jen jsem se přesvědčila o tom, že jsem udělala dobře, že jsem s ním nezačala chodit.“
Angel: „Věřím ti, ale jemu ne, co když ti bude chtít ublížit?“
Buffy: „Tak ho zabiji, miláčku děláš jako bych šla poprvé po setmění z domu.“
Políbila ho jemně na pravou tvář a on ji změnil zpět.
Daniel: „Můj bože neuvěřitelné.“
Buffy a Angel se nadále zabývali jen sebou navzájem a nevnímali, o čem jejich přátelé mluví.
Lorne: „Skvělé viďte? Jako kráska a zvíře.“
Dan: „Můj bože, neuvěřitelné.“
Lorne: „Dane, uklidněte se, tady je vám Bůh k ničemu.“
Dan: „To je tak neuvěřitelné.“
Lorne: „Skvěle Dane, lepšíte se.“
Dan: „Ona ho normálně políbila.“
Lorne: „To manželky dělávají.“
Dan: „Ona se ho nebála.“
Lorne: „To se u manželek také předpokládá.“
Dan: „Ona ho uklidnila.“
Lorne: „To už bývá nadstandardní.“
Dan: „Jak mohla vědět, na co myslí?“
Lorne: „Vždycky to ví a právě teď to vím i já a to mu ani nečtu myšlenky.“
Dan: „Na co myslí?“
Lorne: „Nebudu to raději říkat, bylo by to nevhodné, je to vulgární.“
Dan: „Oh, chápu. Ale jak mohla vědět, že jí neublíží, vždyť když je upír přeměněný, neovládá se, mohl ji kousnout.“
Lorne: „Nemohl, ji ne. Je to k neuvěření, ale i jeho špatná stránka Angelus ji miluje.“
Dan: „O Angelusovi jsem slyšel, ale nikdy jsem se s ním nesetkal.“
Lorne: „To můžete být vděčný tomu svému bohu, protože by vás na místě zabil.
Angelus je zrůda, je posedlý vraždami, krví, mučením. A hlavně, hlavně nesnáší Angličany.“
Dan: „To zní příšerně, proč je tak nenávidí?“
Lorne: „Protože jím sám je a pohrdá jimi.“
Dan: „To Angel taky.“
Lorne: „To sice ano, ale nezabije vás za to.“
Dan: „Je tak nebezpečný?“
Lorne: „Věřte mi, byl by vaší nejhorší noční můrou. Jen jediný člověk na světě se ho nebojí.“
Dan: „To je jasné, Angel.“
Lorne: „Ne, bojí se ho jako čert kříže, nebo svěcené vody. Jediný člověk, který se mu může postavit je ona.“
Rukou ukázal na Buffy, která byla ve vášnivém rozhovoru s Angelem.
Dan: „Protože ji miluje.“
Lorne: „Je jí přímo posedlý, stejně jako Angel.“
Dan: „To by nebyla taková hrůza, kdyby přišel o duši ne? Zkrotila by ho, podívejte, je jako beránek.“
Lorne: „Nemůžete pochopit jak nebezpečný Angelus je. Nezažil jste jeho řádění.“
Dan: „Myslím, že bych to měl prozkoumat do hloubky, co kdyby se vrátil?“
Lorne: „Na to ji moc miluje, nedopustí to, radši se nechá spálit.“
Pak si jich už začali oba všímat.
Buffy: „Koho spálit?“
Dan: „Angela.“
Buffy: „Ale to by bylo nespolečenské, někoho jen tak spálit.“
Lorne: „Říkal jsem Danovi o starém příteli.“
Buffy: „Znám ho?“
Lorne: „Jistě, Angelus.“
Angel: „Zase ten úchyl.“
Buffy se k němu naklonila, něco mu pošeptala do ucha. Angel se usmál.
Dan: „Co je šeptem…“
Lorne: „To byste slyšet nechtěl, věřte mi.“
Buffy: „My to máme povolené, jsme už šest let manželé.“
Dan: „Nebudeme to prosím rozebírat. Já bych raději věděl víc o Angelusovi.“
Angel: „Je to úchyl, je posedlý mučením, zabíjením, krví, týráním zvířat a Buffy.“
Dan: „To je dobré vědět, známe jeho hlavní slabou stránku.“
Buffy: „Dáme mu na hraní tchoře nebo mě.“
Angel: „Tchoře neberu ale druhou možnost ano a hned.“
Dan: „Myslím to vážně. Musíme najít způsob jak Angeluse zneškodnit.“
Buffy: „Navrhuji ho natřít medem a hodit do peří.“
Angel: „Když já med nerad.“
Dan: „Dělejte si z toho klidně legraci, ale stále tu ta možnost je.“
Buffy: „Dokázali jsme ho zvládnout tolikrát, zvládneme to znovu.“
Dan: „Jsi si tím jistá?“
Buffy: „Znám Angelusovu největší slabinu.“
Dan: „Dokážeš jí využít?“
Lorne: „Nemusíte se bát, ta ví co dělat, aby Angeluse potěšila…totiž zneškodnila.“
Buffy: „Na to můžete vzít jed.“
Dan: „Dobře, myslím, že mi stejně nic kloudného neřeknete.“
Angel: „Angelus zabil Willowiny rybičky.“
Buffy: „Důležitá stopa.“
Dan: „Proč?“
Angel: „Nevím, chcete se ho zeptat?“
Dan: „Raději ne, musí mít ale v něčem zálibu ne?“
Angel: „Rád maluje Buffy, když spí.“
Lorne: „Ale to ty taky.“
Buffy: „Ano, ale ne když spím. Jsou ale přece jen jedna osoba.“
Angel: „Taky jsem svým způsobem úchylný. Například mě vzrušuje…“
Dan: „Jistě, chápeme to.“
Buffy: „Pamatuješ, jak jsme počítali, kolikrát si Giles vyčistí brýle?“
Angel: „Nebo kolikrát Willow řekne ‘páni lidi‘ za sebou.“
Buffy: „Jak ti Alex počítal, kolik řekneš za večer slov.“
Angel: „Ano, pogratuloval mi k rozvinuté větě.“
Buffy: „Počítal, kolikrát za večer řekneš ‘je to nebezpečné‘ nebo ‘Buffy nemůže jít sama‘ nebo ‘soustřeďte se‘.“
Angel: „Kde ten cvok vlastně je?“
Buffy: „Stýská se mu po Will, trucuje.“
Dan: „Neuvěřitelné.“
Buffy: „Budu vám to počítat, už jste to řekl po osmé.“
Dan: „Ty jsi nás slyšela?“
Buffy: „Seděla jsem vedle vás.“
Dan: „Myslel jsem, že jsi zabraná do ehm.“
Angel: „Zpět k prvopočátku.“
Lorne: „To mi připomíná, povídali jste už Danovi o vašem prvním setkání?“
Dan: „Ne, ale rád bych slyšel, jak vznikla tato novela.“
Buffy: „Šla jsem temnou ulicí a on mě sledoval. Povalila jsem ho na zem. Co jsi to řekl?“
Angel: „Máte nějaký problém, madame?“
Buffy: „Jo, proč mě sleduješ?“
Angel: „Vím, co si myslíš, ale neboj se. Já nekoušu.“
Angel: „Myslel jsem si, že budeš vyšší a svalnatější. Jsi pěkně čiperná, řekl bych.“
Buffy: „Co chceš?“
Angel: „To stejné co ty.“
Buffy: „Co chci já?“
Angel: „Zabít je, Zabít je všechny.“
Buffy: „Špatně, ale vyhrál jsi tyhle hodinky a roční předplatné Želv. Ale jediné co chci, je být sama.“
Angel: „Myslíš si, že máš jinou možnost? Stojíš u brány do Pekla. A ta se brzo otevře.“… „Neotáčej se k tomu zády. Musíš být připravená.“
Buffy: „Na co?“
Angel: „Na žně.“
Buffy: „Kdo jsi.“
Angel: „Jak jsem řekl…Jsem přítel.“
Buffy: „Jo, dobře, ale možná že nechci přítele.“
Angel: „Neříkám, že jsem tvůj.“
Buffy: „Pak mi dal křížek a jako obvykle zmizel.“
Angel: „Ještě týden jsem měl zablokovaný krk, jak mi na něj dupla.“
Buffy: „Vždycky jsem měla sadistické sklony.“
Lorne: „Tak jak se ti to líbilo?“
Dan: „Čekal jsem romantickou hudbu, ne povídání o upírech.“
Buffy: „Dal mi křížek, který mi pak zachránil život.“
Dan: „Teď je to romantické. Spíš by mě zajímalo, jak ses setkala s Alexem, to byl trest?“
Buffy: „Ne, vrazil do mě na chodbě a řekl ‘Můžu tě mít?‘“
Angel: „Nikdy nebyl moc vynalézavý, já jsem se nechal zmlátit.“
Dan se tvářil nechápavě.
Buffy: „Poslali na mě Trojici a Angel mě zachránil, pořezali ho na žebrech.“
Lorne: „A ty jsi ho ochotně ošetřila.“
Angel: „Jo, dokud jsem neutekl.“
Buffy: „Srab, políbil mě a utekl oknem.“
Angel: „Ječela jsi, zkus být upír a poslouchat svůj křik.“
Buffy: „Jen trošku.“
Angel: „Měsíc jsem neslyšel na levé ucho.“
Buffy: „Přehání.“
Dan: „Ty ses lekla upíra?“
Buffy: „Jo, protože jsem ho políbila.“
Lorne: „Jako přemožitelka ses moc nevyvedla, když miluješ upíra.“
Angel: „S duší.“
Buffy: „I bez duše. Faith mi ho záviděla a Kendra ho málem zabila.“
Angel: „Jsem na roztrhání.“
Lorne: „Víš, kdy se vrátí Angelina? Chybí mi tu.“
Buffy: „Je pryč už čtyři dny, jako celá věčnost.“
Dan: „Zkoušky většinou trvají dva týdny, ale Angelina je zvládne tak za týden.“
Lorne: „To je moje šikulka.“
Angel: „Je po mě.“
Buffy: „Ehm, kdo je tu ‘V každém pokolení je jedna Vyvolená. Osamocena bude bojovat proti upírům, démonům a silám zla to přemožitelka.‘“
Angel: „Paměť po tobě jistě nezdědila, tu má po mě.“
Buffy: „Smůla miláčku, to se nedědí. Jak jsem slyšela, hudební sluch taky nemá po tobě.“
Angel: „To byla rána pod pás.“
Buffy: „Copak, máš bebí? Nechceš ho pofoukat?“
Angel: „Jo bolí to tady, na duši.“
Buffy: „S tou jsi měl vždycky problémy.“
Angel: „Ty taky, pamatuješ, jak jsi to chtěla léčit?“
Buffy: „To si náhodou pamatuji, náplastmi.“
Lorne: „Pomohlo to?“
Angel: „Až čas zahojí všechny rány a hle jsme šest let manželé.“
Do pokoje zavolala Tina, dívka, která zastávala recepční místo Dawn. Danovi volal někdo z Rady.
Dan (do telefonu): „Pochybuji, že s tím bude souhlasit.“
„Možná, ale znáte jistě její názor.“
„Ale jistě že chápu závažnost situace.“
„Já, co s tím mám co dočinění já.“
„Prosím nenuťte mě.“
„Půl roku si léčil zranění.“
„Práce, moje práce? V tom případě mi nevyhovuje.“
„Samozřejmě, nechci s tím mít.“
„Pokusím se, ale žádám proplacenou nemocenskou.“
„Prémie? O to tu nejde, tady jde o mé zdraví.“
„Vás to nezajímá?“
„Jistě to znám, je to důležité pro celý svět.“
„Netěšilo mě, nashledanou.“
Buffy: „Copak, Danieli, děje se něco závažného?“
Dan: „Řeknu vám to, když slíbíte, že mi neublížíte.“
Buffy: „Slibuji.“
Dan: „Rada mě nutí, abych vás přemluvil k znovuobnovení vašich svazků s Radou.“
Buffy: „Že jste to vy, rozmyslím si to.“
Několik vteřin nastalo ticho.
Buffy: „Ne.“
Dan: „Děkuji, vyřídím. Jsem další pozorovatel bez práce.“
Angel: „Co tě neplatím dost?“
Buffy: „Zničila jsem už tři pozorovatele, měli by mi dát nějaký diplom, nebo tak něco.“
Dan: „No jo Buffy, jsi zlá, zlá holčička.“
Buffy: „Na to mám patent.“
Lorne: „Kdo jiný by takovou dobu vydržel s naším Angelem?“
Buffy: „Sice toho moc nenamluví, ale jinak je jako štěňátko.“
Dan: „Angel? Dokázal bych ho přirovnat k čemukoli ale ke štěňátku nikdy.“
Lorne: „Protože ty jeho ani on tebe nemiluje. Jak se říká, zamilovaní jsou blázni.“
Buffy: „Plautus.“
Lorne: „Tak už je to tu zase.“
Buffy: „A kdo si začal?“
Dan: „Řekl bych, že bych to nevydržel ani s Buffy.“
Buffy: „To je pravda, všichni ode mě utekli.“
Lorne: „Člověk ji nedokáže zkrotit.“
Dan: „Roztomilé, přemožitelka upírů a upír.“
Buffy: „To ses spletl. Je to přemožitelka a její tajemný přítel.“
Dan: „Byla jsi vůbec někdy oblíbená?“
Buffy: „Byla jsem královna a školní princezna.“
Lorne: „To zavání Cordelií.“
Buffy: „Já měla na rozdíl od ní ráda lízátka.“
Angel: „To je pravda, pokaždé když jsem ji v L. A. viděl, měla lízátko.“
Lorne: „Odvolávám svoji Cordelii.“
Buffy: „Kdepak je vlastně tvůj nezvedený synáček?“
Connor právě jako na zavolanou přišel.
Connor: „Tady jsem. Ať je to cokoli udělal to Dan a já se jen koukal.“
Buffy: „Přiznej to, viděla jsem tě.“
Dan: „Co jsem provedl?“
Lorne: „Nic, Connor se jenom jistí.“
Buffy: „To vždycky říkala Angie, akorát ona všechno sváděla na Spika.“
Buffyina tvář se zachmuřila smutkem, Angel, stále sedící vedle ní ji objal. Vypadala, že bude brečet.
Dan: „Neuvěřitelné.“
Buffy: „Počítám vám to!“
Dan: „Omlouvám se, když já si právě vzpomněl, jak jste silná, pro okolní svět.“
Buffy: „Ať se stane cokoli, nikdy nebudu na kolena sražen, neboť můj duch bude stále bojovat.“
Dan: „Jestli přijdu i o tohle zaměstnání, natočím o vás telenovelu, nebo alespoň napíšu knihu. Bude se to jmenovat Anděl a jeho přemožitelka.“
Lorne: „Jak poetické Danieli. Jak vy jste se mohl stát pozorovatelem?“
Dan: „Posledních pět generací mi to přikázalo.“
Buffy: „S radostí přijmi svůj osud.“
Lorne: „Že ty jsi ho tak radostně přijala.“
Buffy: „V blázinci jsem byla jen chvíli.“
Dan: „Oni tě dali do blázince?“
Buffy: „Pořád jsem rodičům vyprávěla o upírech.“
Lorne: „A pak si jednoho vzala a blázinec pokračoval, nenechte se mýlit. Detektivní kancelář je jen záminkou.“
Buffy: „Máme tu špinavé kšefty.“
Angel se na Buffy podíval s nejasným výrazem ve tváři, jen ona pochopila,
co tím chce říci. Jako na povel se zvedla z jeho klína a šla zatahovat těžké závěsy,
aby do pokoje neproniklo sluneční světlo. Když svoji práci dokončila, posadila se mu zpět na klín a on ji políbil místo díku na tvář.
Dan: „Neuvěřitelné.“
Buffy: „Myslím, že byste se měl léčit.“
Lorne: „Mám hlad, nezajdeme si společně na snídani?“
Angel: „Musím do kanceláře, musím mluvit s vedoucími, jděte sami.“
Buffy: „Mám jít s tebou?“
Angel: „Vedoucí zvládnu.“
Buffy: „Je nás tu teď tak málo, nemůžu si zvyknout. Vezmeme s sebou Alexe.“
Dan: „Skočím pro něj.“
Všichni tedy odešli, ještě než budou muset jít každý po své práci, chtěli být ještě spolu. Společné snídaně v tomto domě nebyly každý den…
Angie seděla na posteli, zrovna svítalo a snažila se uspořádat svoje myšlenky. ‘Už jsem tu čtyři roky, matka věděla,
že to bude dlouhé. Ještě že mi poslala ten dopis, mám alespoň jistotu, že ví co se děje.‘ Vstala a vydala se za Willow,
chtěla si s ní promluvit, než bude muset jít cvičit.
Angie: „Ahoj Willow.“
Willow: „Ahoj Angie, zase o rok starší viď?“
Angie: „Jak to, že jen učednice stárnou?“
Willow: „My, kteří jsme tu v zástupu rady nebo jako ochránci učednic, jsme pod ochranou kouzla.“
Angie: „Takže je cílené, aby učednice rychleji stárly?“
Willow: „Potřebujeme je naučit co nejvíce věcem za co nejkratší dobu.
Která uplyne na Zemi samozřejmě. Právě teď bych řekla, že má Angel poradu a Buffy obsluhuje Alexe snídaní.“
Angie: „Uplynuli teprve čtyři dny a já to vnímám jako věčnost.“
Willow: „Dobrá zpráva je, že jsi jednou z nejlepších učednic, jsi za polovinou svého výcviku.“
Angie: „Jak dlouho to trvalo tobě?“
Willow: „Já jsem nebyla zde, byla jsem s Gilesem.“
Angie: „Měla bych už jít viď?“
Willow: „Čekají na tebe.“
Buffy potichu vklouzla do zasedací místnosti, kde právě Angel vedl poradu s vedoucími.
Posadila se na křeslo, kde měla sedět už od začátku, ale snídaně se jí prodloužila. Angel
zrovna řešil otázku problémů s výplatami upírům. Všichni vedoucí věděli, co je Angel a jeho
přátelé zač, jen nižší zaměstnanci nic nevěděli, ale tušili, že firma není jen detektivní kancelář.
Tušili, že s některými lidmi zde je něco v nepořádku. Proč by jinak šéf jezdil jen zatemněným autem a
jeho žena se každou noc vytrácela se zbraněmi z domu. To, že manželský pár, který firmu vedl spolu,
každý den soupeří v tělocvičně nepovažovali jen za zálibu v bojových uměních. Tušili, že s touhle firmou
to není jen tak, ale většina se jich mezi sebou ani neznala, takže nemohli vyvozovat závěry.
Jen několik lidí, nejbližších vedení vědělo pravdu. Buffyina a Angelova sekretářka a vedoucí.
I když nové recepční, Tině se zdáli některé návštěvy hotelu krajně podivné. Buffy seděla a
poslouchala vývoj problému, který měli celou dobu. Některým upírům nestačí jen prasečí krev.
Buffy se to zdálo neřešitelné, Angel věděl, jak bude celou věc řešit. Komu se něco nelíbí, může jít.
To bylo jeho hlavní heslo po celou dobu jeho podnikání. Otázka upírů se opět nevyřešila.
Teď měli hlavní problém s nějakou upíří sektou uctívající Hecate. Sami o sobě nebyli nebezpeční,
ale společně znamenali hrozbu. Angelovi bylo jasné, že tam nemůže poslat jen tak někoho. Bude to
muset vyřídit sám, nebo tam poslat někoho spolehlivého. Nakonec rozhodl, že se sektou si to vyřídí sám.
Buffy mu ale kladla za podmínku její přítomnost. Souhlasil s ní a schůze mohla být ukončena. V místnosti
zůstali jen Angel a Buffy, jako vždy po skončení porady.
Angel: „Tohle nebude jen tak, Hecate nám může přivodit krušné chvíle, pokud se jim podaří ji vyvolat.“
Buffy: „Co se může stát?“
Angel: „Má pod svojí mocí kouzla a nestvůry.“
Buffy: „Chápu.“
Angel: „Jdeme po setmění.“
Buffy: „Budu připravená.“
Oba odešli, každý na jinou stranu, Angel do své kanceláře a
Buffy zase do své. Buffy seděla za stolem a něco zuřivě psala na počítači. Najednou se napřímila, vypadala, jako by si něco uvědomila.
Buffy: „Emily?“
Její sekretářka vešla do kanceláře.
Emily: „Ano, co potřebujete?“
Buffy: „Vy chodíte s Potem?“
Emily: „Možná se budeme brát.“
Buffy: „Řekla jste mu, co jsme s manželem zač?“
Emily: „Nedovolila bych si to říci bez vašeho svolení.“
Buffy: „To je dobře, děkuji vám Emily, neříkejte mu to prosím.“
Emily: „Pokud si to nebudete přát…“
Emily se otočila a vrátila se zpět ke stolu zvedat telefony.
Buffy si položila hlavu do dlaní, nad něčím usilovně přemýšlela. Najednou zvedla telefon a
vytočila číslo na ředitel školy, do které chodila Angie.
Buffy (do telefonu): „Dobrý den, Buffy Summersová, volám
kvůli nepřítomnosti dcery ve škole.“ Musela chvíli počkat, než ji sekretářka přepojí.
„Dobrý den, Buffy Summersová, jak jsem říkala sekretářce, volám kvůli dceřiné nepřítomnosti.
Do školy už asi nepřijde.“…
„Není to z důvodu nespokojenosti s vaší školou, je skvělá.
Angie bude přehlášena do jiné školy. Pro zvláště nadané.“
… „Jsem ráda, že mě chápete, musíme rozvíjet její potenciál.“
Když Buffy položila telefon, zdálo se, jako by si snad i ulevila.
Giles měl pravdu, na nic se neptal. ‘Nebýt to ředitel školy docela milý člověk,
tedy pokud to je člověk.‘ Myslela si Buffy, myslela při tom i na svoji holčičku.
Jak si asi vede? Věřila, že se určitě vrátí co nejdříve, její schopnosti byly více než průměrné.
‘Jak asi bude vypadat, až se vrátí?‘ myšlenky se jí honily hlavou závratnou rychlostí.
Na podobné věci tu dobou myslel i Lorne, který právě seděl ve svém pokoji.
‘To děvče je důležité, Angel ani Buffy netuší, jak je důležitá.‘ Jeho myšlenky se ubírali
směrem budoucnosti. Věděl, že bude důležitá, ale svoji roli v tom sehrají ještě Buffy i Angel.
Večer se Angel s Buffy sešli v recepci a měli namířeno do boje se sektou uctívačů Hecate.
Byla to ironie osudu. Byla i jejich bohyní. Každý člověk byl svým způsobem zrůda. Takové
ona ochraňovala. Teď se ji snažil někdo vyvolat a použít ji proti jejím svěřencům. Brzy
dorazili do části podzemí, kde se měli upíři nacházet. Čekali jich více. Bylo jich tu
nanejvýš tucet a všichni obklopeni kolem sošky tříhlavé bohyně. Během boje se některým
upírům podařilo odpoutat pozornost dvojice, a proto byl schopný jeden z nich dokončit
rituál. Kolem Všech najednou byla úplná tma. Buffy ani Angelovi tma neviděla, byli na ni
zvyklí. Vypořádali se tedy s upíry v okamžiku a čekali, jaké kouzlo na ně dolehne od Hecate.
Buffy: „Co se teď stane?“
Angel: „Nevím, který rituál použili, ale myslím že převtělovaní.“
Buffy: „Co to pro nás znamená?“
Angel: „Až si najde vhodné tělo, převtělí se do něj a tělo jí bude nástrojem pomsty.“
Buffy: „Pomsty komu?“
Angel: „Říká se, že měla něco s nějakým vysoce postaveným bohem, přišlo
se na to a on se jí musel zbavit. Přestože byla předtím nadpozemsky krásná, přeměnil ji v tříhlavou bohyni, aby ji skryl v podsvětí.“
Buffy: „Teď by se hodila Anyanka.“
Angel: „Najde si nejspíš zamilovanou, nebo zhrzenou ženu.“
Buffy: „Kdo by to mohl být?“
Angel: „Nevím, ale vím, že do rána se ukáže, bude nám chtít poděkovat, za osvobození.“
Buffy: „Přinese bonboniéru?“
Angel: „Ne, zabije nás.“
Buffy: „To není moc hezký způsob, jak se někomu odvděčit.“
Angel: „Nechce být vyvolána. Chce mít klid, chce být sama se svým žalem.“
Buffy: „Mluvíš jako opuštěná milenka.“
Angel: „To víš, jeho žena na mě přišla, opustil mě.“
Oba odešli zpět domů. Nikdo na ně nečekal. Všichni buď spali, nebo se věnovali sami sobě,
jen Tina na recepci je pozdravila, vyřídila jim vzkaz od Dawnie. „Něco se stane, přijedeme.“
To byl celý její vzkaz, Buffy se nepodařilo z Tiny více vydolovat a tak jen mohla očekávat,
kdy sestra přijede. Nemusela čekat dlouho, přijela brzy ráno, těsně před svítáním.
Přišla ale sama a nešla se s ostatními pozdravit, šla rovnou za sestrou do kanceláře.
Buffy: „Dawnie, sestřičko konečně jsi tady.“
Buffy ji objala a nechtěla ji pustit.
Dawn: „Málem jsi mě zabila, to jsem ti tak chyběla?“
Buffy: „Ano, stýskalo se mi po mojí malé sestřičce.“
Dawn: „Nepřijela jsem na přátelskou návštěvu, to je ti, doufám jasné.“
Buffy: „Můžete bydlet ve svém bytě, nikdo ho zatím nezabral.“
Dawn: „Ne, ubytovali jsme se v hotelu, nezůstaneme tu dlouho. Jsme tu kvůli Hecate.“
Buffy: „Včera ji vyvolali. Jak o tom víte vy?“
Dawn: „Dostali jsme hlášku, že se ji pokusí vyvolat.“
Buffy: „Víte i do koho se převtělí?“
Dawn: „I to nám řekli, do tebe.“
Buffy: „Nejsem zhrzená milenka.“
Dawn: „Ale zamilovaná žena, která se bojí, že ji opustí její manžel ano.“
Buffy: „Proč já?“
Dawn: „Byla jsi nejblíže, silná, vhodná.“
Buffy: „Potěší. Musíme zavolat Angelovi.“
Dawn jen přikývla a Buffy něco rychle manželovi řekla do telefonu a
pak už jen čekaly. Přiřítil se vzápětí, jako velká voda, ale stále vyrovnaný jako vždy.
Angel: „Co se děje, je tu?“
Buffy: „Ne, Liame, ale víme, kdo to bude. Dawn to někdo prozradil.“
Angel: „Oh, ahoj, Dawnie, nevšiml jsem si tě. Tak kdo to bude a jak ji zabijeme?“
Buffy: „Budu to já. Nebo jsem, to je jedno.“
Angel: „Sakra, ty jsi opuštěná milenka?“
Dawn: „Ne, zamilovaná. To neřešte, teď je důležité, jak ji toho zbavíme.“
Buffy: „No, to je správná otázka, jak mě zabijeme?“
Angel: „Nebudeme zabíjet tebe ale ji.“
Buffy: „To bude zábava.“
Dawn: „Musíme ji přesvědčit, že není důvod vyvraždit lidstvo, že je tu i čistá láska.“
Angel: „Jak? Jak přesvědčíme bohyni?“
Dawn: „Myslíš, že Buffy nemiluješ dostatečně silnou a čistou láskou?“
Buffy: „A ona je mnou, takže cítí to co já, nemohla si vybrat lepší tělo.“
Angel: „Musím Buffy přesvědčit, že ji miluji a ona odejde sama?“
Dawn: „Předpokládáme to.“
Buffy: „A co když ne? Zabijete mě, nemůže zničit svět, líbí se mi.“
Dawn: „Nebude stačit, když ji o tom přesvědčíš ty. Hecate se musí ujistit, že svět je krásný,
že je zde přátelství na život a na smrt. Láska, za kterou stojí umřít. Je proč žít.“
Buffy: „Roztomilé, jak to provedeme?“
Angel: „Musíme jí to dokázat, dřív než bude mít dost síly, aby svět zničila.“
Buffy: „Kolik máme času?“
Dawn: „Tři, možná čtyři dny.“
Buffy: „Bude to legrace.“
Po setmění šli Buffy a Angel jako obvykle na hlídku na hřbitov.
Stáli mezi kříži a náhrobky a čekali na upíry. Buffy v ruce pevně svírala pana Špičku,
když se před ní objevil upír, začal se na ni sápat, ale ona mu už automatickým pohybem
ruky vpravila kolík do hrudi tam, kde ještě nedávno tlouklo srdce. Po zničení upíra
slyšela nějaký lomoz z jedné rodinné hrobky. Šla proti hrobce z levé strany a Angel
z pravé. „Miláčku chytej a nandej jim to.“ S těmito slovy jí hodil kuš. Teď byli oba
připravení na to, co přijde z hrobky. Vyřítili se z ní upíři, čtyři, možná pět. Oba se
pustili do zabíjení, mysleli si, že zabili všechny upíry, tu se jim ale za zády vynořil
další upír. Byl mimořádně silný, Buffy s ním bojovala uvnitř hrobky dlouho. Když se snažila
odrazit jeden z jeho úderů, upadla na jednu z rozbitých kamenných rakví, upíra tím znejistěla
a měla možnost ho zabít, až potom co se přeměnil v prach, si uvědomila hroznou bolest v hrudníku.
Když spadla na rozbitou rakev, jedna z jejích hran se jí zařezala hluboko do zad.
Angel k ní rychle přiběhl, vzal ji do náruče a odnesl k autu. „Nechci do nemocnice,
to mě radši zabij.“ Bylo poslední, co řekla, než omdlela. Během chvíle ji odvezl domů a
uložil do postele, snažili se ji s Danielem co nejlépe ošetřit, ale rána stále krvácela a
její stav se zhoršoval. Její léčivé schopnosti s přítomností Hecate asi neúčinkovaly.
Po několika hodinách ošetřování se jim podařilo krvácení zastavit, Buffy ale zůstávala
stále v bezvědomí. Angel u ní proseděl celý zbytek noci i následující den. Seděl u ní a
povídal si s ní, i když mu nemohla odpovídat, říkal jí, jak moc ji miluje, povídal jí o
svém životě v L. A. o tom když byl člověkem… Dlouho čekal, jestli se neprobudí. Dan k ní
občas přicházel, aby zkontroloval, jestli rána nekrvácí.
„Jestli se do večera neprobere,
musí do nemocnice.“ Upozornil ho Daniel.
Angel: „Ona tam nechce, slíbil jsem, že tam nemusí.“
„To ji chceš raději nechat umřít?“ Danielovi přišlo naprosto nelogické,
že radši poslechne tvrdohlavou přemožitelku, než aby jí zachránil život.
„Dej mi čas do rána.“ Angel ho prosil, aby mohl strávit u své milované co nejvíce času, než ji odvezou do nemocnice.
„Nepotřebuješ se najíst? Chtěl by za ní jít Spike.“
„On se tomu odvažuje?“ „Taky ji má rád, nemáš na ni výsadní právo.“
Angel se musel vzdát a dovolit Spikovi Buffy navštívit. Přišel co nejdříve. Sedl si vedle její postele a vzal její drobnou ručku do dlaní.
„Chtěl bych ti pomoct, udělám cokoli. Já i Angel, ne, všichni jsme ochotní udělat cokoli, jen abys přežila.
Pokud si síly žádají oběť, dobrovolně se jim vydám. Ale pokud tě chtějí zabít jen kvůli Hecate a
ty umřeš, nedám si pokoj, dokud nenajdu způsob jak síly zabít, abych pomstil tvoji smrt.
Jsi pro nás důležitější než naše životy, obětujeme se pro tebe, chci jen, abys to věděla. Najdu způsob jak tě zachránit.“
Říkal jí vroucná slova a doufal, že ho slyší, protože kdo musí bojovat je hlavně ona sama a pokud se vzdala, nemá už naději.
Asi po půl hodině, kterou u ní směl strávit, k ní přišel Connor a vyměnil se s ním.
Connor: „Byla jsi pro mě druhá matka a neodpustím ti, pokud mi taky umřeš. Nezabiješ tím jen sebe ale i tátu,
nevydrží bez tebe ani jeden den, musíš bojovat. Ať tě drží v říši snů cokoli, tady s námi ti bude lépe.“
Když Buffy řekl své i Connor přišla k ní Dawn, její malá sestřička.
Dawn: „Buffy? Slyšíš mě, vím to, jsi teď s mámou. I ona mi odešla, ale ty nesmíš odejít,
nikoho kromě tebe už nemám. Prosím vrať se zpátky k nám, potřebujeme tě.“
Dawn nemohla říct více, protože se rozplakala, vystřídal ji tedy poslední z Buffyiných dnešních návštěvníků byl to Lorne.
Lorne: „Víš Buffy, říkal jsem ti o tom, co jsem viděl, když jsi zpívala malé Angie.
Neřekl jsem ti ale všechno. Viděl jsem ty nejčistší myšlenky, co jsem kdy viděl.
Ale taky naději, takovou naději, která prostoupí celým tělem i duchem. Ta naděje
ale nebyla pro tebe, ale pro nás. Jsi naše naděje a nesmíš dopustit, abychom zůstali samotní.
Ty nás nejen chráníš, ale dodáváš nám i odvahu. O všechny se tu staráš a co bychom bez tebe dělali?
Taky jsem ti říkal, že jsem viděl lásku, nespoutanou. Která nezačíná ani nekončí, protože trvá stále.
Taky jsem ti řekl, že to jsem viděl už jen u jednoho člověka, tedy upíra. U Angela, oba jste jí tak
prostoupení, vaše štěstí, radost ze života z vás sálá a dodává radosti i odvahy ostatním. Když jsem
ve svém baru četl ostatním myšlenky, většinou mysleli na to, jak získat nejvíce peněz, být úspěšný,
oblíbený. Všichni mysleli v první řadě na sebe, ale ty ne. Nikdy ti nešlo o tebe, první jsi myslela na
ostatní a neočekávala jsi, že by ti někdo něco dal. Musela ses vzdát své lásky, ale bojem jsi ji získala
zpět. Stále jsi ale myslela na dobro ostatních. Není moc takových lidí jako ty. Pokud někdo stojí za to,
aby tu zůstal, jsi to ty. Ať si říká, kdo chce, co chce, ale svět je krásný a s tebou je ještě víc, hraje
všemi barvami smíchu a radosti. Drž se Buffy, vím, že to dokážeš. Čekáme tu na tebe, máme tě rádi.“
Lorne vyšel z jejího pokoje uspokojen, že řekl vše, co měl na mysli a konečně tam mohli znovu pustit Angela,
protože pro něj byla nejdůležitější.
Angie už byla v druhé dimenzi sedmým rokem a vypadalo to, že
se její zkouška chýlí ke konci. Když šla večer spát, cítila, že se něco stalo, doma.
Jako by za ní do snu přišla matka, tak dlouho ji neviděla, ale stejně se nezměnila.
Seděly na lavičce na verandě nějakého domu, byl to hezký rodinný dům. Když do domu ve snu
přicházela, vypadalo to, jak by na ni Buffy už čekala.
Buffy: „Ahoj zlatíčko, tak jsi tu.“
Angie: „Kde to jsem?“
Buffy: „Vždy jsem ti chtěla tenhle dům ukázat, je to můj dům v Sunnydale, kde jsem chodila na stření školu.“
Angie: „To jste zničili ne?“
Buffy: „A s ním vzpomínky, teď sním a chtěla jsem se ještě jednou podívat do tohohle domu a do sídla, pojď, vezmu tě tam.“
Angie chytla matku za ruku a nechala se vést malým městečkem na místo Buffyiných vzpomínek. Dovedla ji k honosnému sídlu s
rozlehlou zahradou, ve které kvetly jasmíny.
Buffy: „Oblíbené kytky Drussily.“
Angie: „Co je to za místo?“
Buffy: „Tady bydlel Angel.“
Angie: „Je to krásné, ale opuštěné.“
Procházeli postupně pokoji a Buffy jí v každém z nich
vyprávěla její vzpomínky na dotyčný pokoj. Buffy ji postupně provedla všemi
jejími oblíbenými místy v Sunnydale. Potom se vrátili zpět domů a povídali si v Buffyině pokoji.
Angie: „Proč jsme tu?“
Buffy: „Jsem v bezvědomí a chtěla jsem ti to tu ukázat, našla jsem způsob jak do tvého snu.“
Angie: „Copak ty se nechceš probudit?“
Buffy se chvíli rozmýšlela, co odpovědět a mezitím se někde ze tmy ozval hlas.
„Miluji tě, nemůžeš mě opustit, to já mám umřít ne ty.“ Hlas zněl naléhavě.
Buffy: „To sedí Angel u mé postele, povídá si se mnou.“
Angie: „Proč se nechceš vrátit?“
Buffy: „Musím zastavit Hecate.“
Angie: „Tak ji nezastavíš.“
Buffy: „Myslíš, že svět stojí za to, aby ho nezničila?“
Angie: „I kdyby ne, musíme mu dát šanci změnit se.“
Buffy: „To nebude jiné, viděla jsem už tolik hrozných věcí. Tolik se toho zlepšit nemůže.“
Angie: „Kdo jsme, abychom posuzovali?“
Buffy: „Nejsme bohové, to máš pravdu, ale ona ano.“
Angie: „A co všechna ta láska, přátelství, dobro, pro to není důležité zachovat svět?“
Buffy: „Dobro, přátelství, láska, jen nehmotné statky, kterými člověk nemůže disponovat, protože si nikdy nemůže být jistý, že je jejich vlastníkem.“
Angie: „A nestojí svět za to, abychom se jejich vlastníkem mohli stát?“
Buffy: „Ona ví hodně o křivdě, ty necítíš tu bolest.“
Angie: „Každý trpěl, a ty možná mnohem více než ona, ale ty jsi měla tu možnost ne se pomstít, ale změnit to.“
Buffy: „Ona jen chce, aby ji někdo vyslechl.“
Angie: „Copak ty jsi ji nevyslyšela?“
Buffy: „Ona cítí smutek, drásající smutek, lásky, kterou nikdy nemůže mít.“
Angie: „Ty jsi taky milovala, taky jsi ji nemohla mít, ale bojovala jsi.“
Buffy: „Jak má bojovat s bohem?“
Angie: „Ona sama je také bůh, je zbytečné zalézt do ulity a stěžovat si, jak je život nespravedlivý, musí bojovat.“
Buffy: „Pro lásku je důležité bojovat, ale co když láska za boj nestojí.“
Angie: „To už si musí přebrat sama, jestli jí za to stojí. Já jen vím, že tam nahoře je člověk, který tě miluje tak,
že by za tebe obětoval vlastní život. Proč nejdeš za ním.“
Buffy: „Není to snadné.“
Angie: „Ale je, musíš jen chtít.“
„Buffy prosím, musíš žít. Bez tebe zemřu. Potřebuji tě, nech raději umřít mě, abys žila.“ Hlasy kolem nich byly stále naléhavější.
„Je možné milovat a přitom nebýt šťastný, je možné být šťastný a nemilovat. Ale milovat a být při tom šťastný, to by byl zázrak.“ Řekl smutně hlas.
Buffy: „Musím jít, někdo na mě čeká.“
V tu ránu se Buffy probudila. Angel nemohl uvěřit svým očím.
Buffy: „Řekl Balzac, ale my jsme nikdy nebyli průměrní.“
Angel: „Slyšela jsi mě?“
Buffy: „Všechny, byla jsem s Angie.“
Angel: „Opravdu?“
Buffy: „Zkouška jí skončí za tři nebo za čtyři dny. Hecate odešla.“
Angel: „Jak?“
Buffy: „Slyšela vás, přesvědčili jste ji. Zavolej mi Spika a Dawnie.“
Angel odešel z pokoje, aby oba vyhledal, brzy se s nimi vrátil zpět.
Buffy: „Liame, nech nás prosím.“
Angel odešel a nechal tam ty tři samotné.
Buffy: „Zůstáváte tu, ať chcete nebo ne.“
Spike: „To nemůžu.“
Buffy: „To je pravda, nemůžeš. Ty musíš.“
Dawn: „Nemůžeme tu být všichni.“
Buffy: „Firma vlastní spousty nemovitostí, něco se tam najde, přece jen jste zaměstnanci.“
Dawn: „Díky sestřičko, bála jsem se o tebe.“
Buffy: „Vím, všechno jsem slyšela.“
Všichni znovu odešli a nechali Buffy s Angelem samotné, měli si co říct, Buffy mu řekla i to, že jejich
dceruška bude jiná, až se vrátí. Za dvě hodiny už byla Buffy naprosto zdravá, po odchodu Hecate se začala
rychle uzdravovat. Brzy se tedy všichni sešli v SSku, kromě Dawnie a Spika.
Connor: „Vážně jsi slyšela všechno, co jsme říkali?“
Buffy: „Ano, seděla jsem na houpačce na naší verandě a tak nějak odnikud ke mně doléhali vaše hlasy.“
Lorne: „A co tě přimělo probudit se.“
Buffy: „Byla jsem tam s Angie, snažila se mě přemluvit, ale stále mě nemohla přemluvit.
Pak ke mně dolehl hlas, který neprosil, ale přikazoval. Musela jsem se vzbudit.“
Connor: „Jak to, že tam byla Angie?“
Buffy: „Zrovna spala a já se jí nějak dostala do snu.“
Lorne: „Jak se má moje zlatíčko?“
Buffy: „Je jí už 13 a slíbila, že brzy zkouška skončí a vrátí se.“
Connor: „My to máme v rodině.“
Lorne: „Takové to bylo roztomilé děvčátko a teď to bude příšerný puberťák.“
Buffy: „Nebude. Ona je jiná.“
Connor: „Nikdo z naší rodiny není průměrný.“
Buffy: „Ano, poslední člověk ještě je. Můj otec.“
Connor: „Giles? To je Angličan.“
Buffy: „Ne můj pravý otec Hank.“
Connor: „Neznám.“
Buffy: „Neměl jsi možnost.“
Connor: „Co se s ním stalo?“
Buffy: „Bydlí v Anglii a to ho poangličtilo.“
Connor: „Blázen.“
Buffy: „Inteligentní blázen. Ví, co dělá zaplést se s naší rodinou je šílenství.“
Lorne: „Jeho chyba zlatíčko, nedělej si starosti.“
Buffy: „Už jsem se přes to přenesla.“
Connor: „Mami, neměla by sis odpočinout? Ještě před chvílí jsi málem umřela.“
Buffy: „Liame jde poznat, že je to tvůj syn. Ale ještě se směje, není to tak hrozné.“
Angel: „Má pravdu, měla by sis odpočinout, taky půjdu spát.“
Lorne: „Tak to si moc neodpočinete.“
Buffy: „Dobře jdeme.“
Oba se s Lornem a Connorem rozloučili a šli spát. Buffy vešla do pokoje jako první,
šla ke skříni a začala si svlékat oblečení. Hned za ní šel Angel, když vešel, stála
k němu zády. Stoupnul si těsně za ni, až se navzájem dotýkali, objal ji.
Angel: „Dnes jsem myslel, že tě ztratím.“
Buffy: „Přinutil jsi mě se vrátit.“
Angel ji udiveně pustil, ona se k němu otočila čelem, políbila ho na tvář. On se k ní sklonil a začal
ji divoce líbat. Přitiskl ji až ke skříni, zbavoval ji zbývajícího oblečení a dál ji hladově líbal…
Probudili se až se svítáním, všechny závěsy byly roztažené a tak se mohli společně dívat na východ slunce
i když přes tmavé sklo. Najednou se Buffy rychle na posteli posadila, Angel se na ni jen nechápavě díval.
„Angie…“ Nic víc nemusela říct, aby Angel pochopil. Něco se děje a Buffy to cítí.
Za Angie do pokoje přišla Willow a měla pro ni důležité zprávy, musela ji probudit brzy ráno, aby si stihly ještě promluvit.
Willow: „Vstávej, Angie, už je čas.“
Angie: „Ještě nesvítá.“
Willow: „Dnes je totiž vyjímečný den.“
Angie: „Zkouška končí?“
Willow: „Už umíš vše, co jsme tě mohly naučit, teď už zbývá jen vyzkoušet, zda jsme tě učily dobře.“
Angie: „Máš pro mě radu?“
Willow: „Ne, jen vzkaz od matky k této příležitosti.“
Angie: „Jistě nějaký citát.“
Willow: „Když si nepřiznáš svou chybu, uděláš další.“
Angie: „To bude nějaké přísloví viď?“
Willow: „Ano, čínské.“
Angie: „Víš, co tím chce říct?“
Willow: „Ne, ale jsem si jistá, že ti ho nevzkázala jen tak.“
Angie: „Ukázala mi Sunnydale.“
Willow: „Kdy?“
Angie: „Byla v bezvědomí a dostala se mi do snu.“
Willow: „Viděla jsi sídlo?“
Angie: „Krásné, všechno tam vonělo historií a vzpomínkami.“
Willow: „Kdyby Buffy napsala ‘Memoáry jedné přemožitelky‘ vydělala by balík.“
Angie: „Něco se děje, Willow viď?“
Willow: „Cítíš něco?“
Angie: „Ne, tohle všechno, co se děje, má nás to na něco připravit.“
Willow: „Nevím, holčičko, až tak daleko moje moc nesahá. Zkouška brzy začne.“
Angie: „Máš pro mě radu?“
Willow: „Ne, jen další přísloví. Komu není rady, tomu není pomoci.“
Angie se zatvářila dost nechápavě.
Willow: „Nepotřebuješ rady. Ale jednu ti dám. Ovládej se, leť vysoko a předpokládej.“
Angie: „Proč mi dáváte nepochopitelné rady?“
Willow: „Abys je pochopila v tu správnou dobu.“
Willow Angie objala a ukázala jí zvednuté palce. Odvedli ji do nějaké temné místnosti,
kde měla probíhat celá její zkouška. Řekli jí, že ji budou přenášet do domovské dimenze,
kde bude plnit tři úkoly. Když jí vše vysvětlily, cítila úder zezadu do hlavy a probudila
se až v nějakém chrámu modliteb, kde měla plnit úkol. Přišla k ní bělovlasá žena, oděná v kimonu.
Mluvila k ní jen čínsky. Angie jí ale vše rozuměla. Žena jí řekla, že je v čínském buddhistickém chrámu.
Že na ni čekali a modlili se, aby jim velký Buddha poslal pomoc. Útočí na ně totiž skupiny čínských katolíků
a uvěznili je v chrámu. Angie ženu pozorně vyslechla a rozhodla se jim pomoci, ale ještě chtěla vědět, zda se snažili vyjednávat.
Angie: „Zkusili jste se domluvit?“
Žena: „To nemůžeme, je to proti zásadám.“
Angie: „A co kouzelné slůvko kompromis.“
Žena: „Kdo tu koho obléhá?“
Angie: „Zkoušeli jste s nimi žít v klidném soužití?“
Žena: „Tento kraj je náš, včetně všeho v kraji.“
Angie se rozhodla setkat i s druhou stranou. Když vyšla ven z chrámu,
viděla venku nádhernou krajinu zdobenou ještě altány v čínském stylu.
Před bránou bylo několik stanů, značně starých a byli tam lidé, kteří
se zdáli být rozzlobení. Jako první k ní přišel muž, řekl, že katolíky vede a chystá se ji zajmout.
Angie: „Přišla jsem pomoci, neřeknete mi co se tu děje?“
Muž: „Buddhisti nám kradou dobytek a říkají, že je to přání jejich boha a hanobí naši zemi.“
Angie: „A proč je obléháte?“
Muž: „Chtěli jsme s nimi žít v klidném soužití, ale oni jsou stále proti nám. Chtěli jsme se domluvit, ale oni řekli, že jim to bůh nedovolí.“
Angie: „Jaká byla poslední kapka?“
Muž: „Nutili nás přestoupit na jejich víru.“
Angie: „Máte řešení?“
Muž: „Domluvit se a žít v míru.“
Angie: „Dokážete to?“
Muž: „Nechceme sváry, jen mír.“
Angie: „Proto je obléháte?“
Muž: „Jde o protest, řekli jsme, že tu zůstaneme, dokud si s námi nepromluví a nebudou se snažit najít řešení“
Angie se otočila a odešla zpět do chrámu. Žena už tam na ni čekala.
Žena: „Jak nám pomůžete?“
Angie si začala mumlat latinská slova, když skončila, nezdálo se, že by se něco změnilo.
Angie: „Chcete se domluvit?“
Žena: „Ne, nevěří našim ideálům, jsou to pohané, nebudeme se s někým takovým paktovat.“
Angie: „Kradli jste jim dobytek?“
Žena: „Ano, všechno zde tu patří nám.“
Angie si opět začala mumlat latinská slova.
Angie: „Domluvíte se?“
Žena: „Jak si přejete, každý má právo na svůj názor.“
Angie ucítila znovu ránu do hlavy a probudila se zpět v temné místnosti.
Čarodějka, která s ní byla, jí oznámila zdárné splnění úkolu. Čekal ji další.
A taky další rána do hlavy. Tentokrát se probrala v nějaké továrně. Byl tam Angel a další dvě ženy.
Angel: „Kdo jsi? Co tu sakra chceš?“
‚poslali mě zřejmě do minulosti‘ pomyslela si.
Angie: „Vyvolali jste mě, potřebujete mě.“
Angel: „Chtěl jsem čarodějku, ne spratka.“
Žena: „Nevěř tomu, co je na povrchu.“
Angel: „Když to říkáš ty.“
Žena: „Já jsem Darla, tohle je Angelus a vedle ta hubená je Drusilla.“
Drussila: „Někoho mi připomíná.“
Darla: „Někdy jsem ji už viděla.“
Angel: „Kecáte blbosti. Takže, čarodějko chceme změnit minulost.“
Angie: „Proč?“
Darla: „Máme problém s jedním mužem, jeho jméno je Holtz.“
Angie: „Lovec démonů.“
Angel: „Přesně, vyvraždili jsme mu rodinu a on nás teď honí.“
Angie: „Proč bych vám měla pomoct.“
Darla: „Protože tě jinak zabijeme.“
Angie: „Nezabijete, a i kdyby, rozhodně mi tím nějak neuškodíte, protože jsem nesmrtelná, stejně jako vy. Akorát že já se ráda opaluji.“
Darla: „Jsi si jistá, že víš jak na nás?“
Angie: „Ano, protože znám vaše slabiny.“
Angel: „To mě zajímá.“
Angie: „Tvoje Angelusi je kresba dívky, Drusillina jsou panenky a Darla? Darla má jedinou slabinu, lidství. Ještě vám tu ale chybí ten čtvrtý. William.“
Darla: „Co to kecá? Jak ví o Williamovi?“
Angel: „Je z budoucnosti. Znát strach v celé jeho velikosti a hrůze není dopřáno zbabělcům.“
Angie: „Rochefoucauld.“
Angel: „Moudrá dívka, když zná tohoto muže.“
Angie: „Je otcův oblíbený. Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.“
Angel: „Ta dívka se mi líbí stále více.“
Darla: „Myslíš, že nám pomůže?“
Angel: „Ona moc dobře ví, co dělá, jen si s námi hraje. Pomůže nám.“
Angie: „Na upíra chytré Angelusi, ale stejně špatně dopadneš.“
Drusillaa: „Ví více, než nám řekla. Zná nás z budoucnosti.“
Angie: „Ale teď chcete minulost, ne?“
Angie začala odříkávat zaklínadlo, které je všechny přeneslo do minulosti.
Všichni vešli do nějakého domu, kde znovu vyvraždili celou rodinu, jen udělali jednu změnu, z
jedné dívky udělali upíra. Splnili, co potřebovali a vrátili se.
Darla: „Teď ji zabijeme.“
Angel: „Ne, ať nám řekne něco o budoucnosti.“
Angie: „Angelusi, řekl jsi že vím, co dělám, myslíš, že ti něco řeknu?“
Angel: „Chytré děvče, opravdu mi někoho připomínáš.“
Angie: „Víš Angelusi, otec často říkával. Proti všemu se ubráním, jen od blbosti ne.“
Angel: „Dru, máš konkurenci, ona je větší blázen než ty.“
Angie: „Víš Liame, neuvěříš mi to, ale jednou se zase setkáme.“
Angel: „Odkud znáš mé jméno?“
Angie: „Vím toho více, narodil ses v roce 1727 v Irsku a tvé
jméno je Liam. Drusillaa, žila jsi v Londýně, tam tě našel Angelus a
vyvraždil ti rodinu. Darla tu si nechám na konec vytvořena Aureliem roku 1608, když umírala, pak vytvořila Angeluse.“
Angel: „Ta dívka se mi vážně líbí.“
Darla: „Mně ne, ví toho příliš.“
Darla se na ni vrhla a chtěla se z ní napít, ale odhodil ji Angelus,
který ji chtěl pro sebe, chystal se ji kousnout, ale vyrušila ho Angie, která promluvila.
„Já jsem tvoje…jestli to uděláš, budeš litovat.“ Řekla mu, ale tím ho neodradila.
Těsně před tím, než ji stačil kousnout, se osvobodila kouzlem a následně kouzlem všechny svázala.
Angie: „Ani netušíte, jak budete litovat, že jste mě chtěli zabít.“
Potom zmizela, objevila se zpět v temné místnosti, stále se třepala strachem.
Čarodějka jí oznámila, že i druhý úkol splnila na výbornou. Také jí řekla, že ji čeká třetí úkol,
nejtěžší. Opět rána do hlavy. Probudila se až doma, ale v jejich starém domě v Itálii.
'ještě jedna rána do hlavy a umřu z toho' pomyslela si a šla vstříc úkolu.
Podívala se dolů do obýváku, byli tam Willow, Dawn, Spike a ona, jenže v malém vydání.
Do bytu právě vešli Buffy s Angelem. Chtěla v první řadě slyšet, co si povídají, zůstala proto sedět na schodech a poslouchala.
„Tak jste konečně tady.“ Vyčetla jim Willow, hned jak vešli do domu.
„Ahoj lidičky, Dawnie, půjčíš mi na chvíli Angie?“ zeptala se Buffy sestry hned, jak vešla, protože potřebovala cítit, že ji drží v náruči.
Buffy: „Děkuji ti, už myslela jsem, že jsem ji navždy ztratila, stejně jako tebe, Willow, Liama.
Jsem ráda, že jsi tu. Váš byt nás stal hodně peněz tak ho nemůžeme nechat prázdný.“
Dawn: „Co tím myslíš Buffy, děsíš mě.“
Buffy: „Byl tu Angelus.“
Willow: „Vím, je Angel ještě upír?“
Angel: „Myslím, že ne, v zrcadle jsem byl, tluče mi srdce a nemám chuť na krev.“
Dawn: „To je dobře, Spikey už si ztěžoval, že mu ji budeš brát.“
Buffy: „S ním si to tak ještě vyřídím. Prej William. Hrůza.“
Buffy prošla kolem ostatních do kuchyně, aby připravila něco k jídlu pro Angie.
Než se vrátila, Angel všem vypověděl vše co se stalo v podzemí, kromě toho, že Buffy ztratila zrak, protože ho žádala, aby vše udržel v tajnosti.
Dawn: „Kdy jsi zjistila, že to není Spike?“
Buffy: „Prvně, když řekl, že neměl nikdy problémy s duší a pak si nepamatoval na své oblíbené jméno.“
Během jejich rozmluvy se setmělo a vešel Spike, naprosto zamyšlený, na nikoho nepromluvil, nikdo o něm
zatím nevěděl, ale Buffy ho klidně pozdravila, i když k němu byla zády. Požádala ho, aby za ni vzal hlídku, že se na to nějak necítí.
Spike: „OK, zase sem něco zaspal. Tady někomu zase tluče srdce viď?“
Angel: „Zrovna jsme o tobě mluvili.“
Dawn: „Spikey, jaké je tvé oblíbené jméno?“
Spike: „Nevím, já jich mám víc?“
Buffy: „No tak Williame, vzpomínáš? Iniciativa.“
Spike: „Nežádoucí?“
Dawn: „No jistě! A na to sis vzpomněla?“
Buffy: „Nevím, prvně jsem si nepamatovala nic a potom se mi vracely vzpomínky hlavně z vysoké a ze střední.“
Willow: „Jaké?“
Buffy: „Teď si to zase nepamatuji, byly to jen záblesky.“
Angel: „Buffy?“
Buffy: „Ano, Liame?“
Willow: „Tady něco nehraje, to hrajeme hru s jmény?“
Angel: „Ne, Buffy mi už několikrát řekla Liame, od toho souboje s měňavci mi neřekla jiným jménem.“
Dawn: „To je špatně?“
Willow najednou hodila po Buffy vázu, která stála na stole. Ta ji v poslední chvíli zachytila.
Buffy: „Will, proč to po mně házíš?“
Willow: „Jen kontroluji tvé reflexy. Co mám napsané na lístku s nákupem?“
Ptala se jí a podávala jí útržek papíru.
Buffy: „Mléko, nízkotučné jogurty, chleba, kafe.“
Dawn: „Co to má znamenat?“
Willow: „Je tam ještě něco jiného B?“
Buffy: „Faith?“
Willow: „Dezorientovaná, Buffy jak dlouho nevidíš?“
Dawn: „Buffy ty nevidíš, co se tu sakra děje, prvně jména, boje…“
Willow: „Buffy skvěle ukázala, jak dobrou je přemožitelkou, nebýt toho dezorientování, nepřišli bychom na to. Nevidí a klamala nás celé odpoledne.“
Dawn: „Jak jsi to dokázala?“
Buffy: „Jednoduché, léta cvičení s Gilesem a přítelem šátkem.“
Willow: „Teď není důležité, jak to dokázala, ale jak to vyřešíme.“
Angel: „Myslím, že je to jen tím dezorientováním. Byl to pro ni asi šok, až se vzpamatuje, zrak se jí vrátí.“
Buffy: „Jako bych slyšela Gilese.“
Dawn: „A proč nám všem říká normálně a jen Angelovi říká jinak?“
Willow: „Předpokládám, že kvůli šoku z toho, že zabil Angie, odmítla jeho upíří identitu, nevím, jak dlouho to bude trvat.“
Vypadalo to, že jejich rozhovor končí, tak Angelina vyšla ze svého úkrytu a šla se jim ukázat.
Angie: „Myslím, že je něco jinak než by mělo být, Willow co tu dělám?“
Willow: „Ty mě znáš, kdo jsi?“
Buffy: „Panebože…“
Buffy větu nedopověděla, jen vstala a šla k Angelině. Přejela jí rukou po tváři.
Buffy: „To je přece Angie.“
Angelina: „Jsi dobrá mami, Angel to nepoznal.“
Willow: „Tak to je průšvih, co jsi vyvedla?“
Angelina: „Já? Nic, byla jsem na zkoušce u rady čarodějnic, měl mi začít třetí úkol a najednou jsem se objevila zde.“
Willow: „Vyvolali jste někdo čarodějnou pomoc?“
Všichni kolem záporně kývali hlavou.
Willow: „V tom případě jsi ve špatném úkolu. Jaké byly předchozí dva.“
Angelina: „Můžu ti to říct, když jsem nesložila zkoušku?“
Willow: „Můžeš být klidná. Tvojí zkoušku by to nemělo ovlivnit.“
Angelina: „Prvně mě poslali do buddhistického kláštera vyřešit problém s katolíky,
jako druhý úkol mě poslali do minulosti, k Angelovi. Chtěli po mě vrátit čas, aby z Holtzovy dcery udělali upíra.“
Willow: „Druhý úkol jsi splnila?“
Angelina: „Ano, poslali mě do třetího.“
Willow: „Neřekla jsi Angelovi něco?“
Angelina: „Jen, že oblíbený autor citátů mého otce je Rochefoucauld.“
Willow: „Máme tu problém, poslali tě do špatného času a správného místa, nebo do správného místa a
špatného času. Kdo s tebou byl jako ochrana při zkoušce?“
Angelina: „Ty.“
Willow: „Jak jsi získala schopnosti.“
Angelina: „Narodila jsem se s nimi, ale projevili se až v mých třech letech, kdy jsi mě naučila první kouzlo.“
Willow: „Které?“
Angelina: „Na zmatení nepřítele.“
Willow: „Na pokolikáté jsi ho zvládla?“
Angelina: „Will, urážíš mě, napoprvé.“
Willow: „Bylo to tvé první kouzlo? V kolika letech.“
Angelina: „Ve třech.“
Buffy: „Sice ráda poslouchám, že je moje dcera génius, ale neměl by se nějak vyřešit ten přehmat?“
Willow: „Promiň Buffy, nechala sem se unést. Angie co jsem ti řekla, než jsi šla na zkoušku?“
Angelina: „Že má Buffy napsat memoáry.“
Willow: „Ne tohle, dala jsem ti tři rady.“
Angelina: „Jako první Komu není rady, tomu není pomoci, ale asi máš na mysli: 'Ovládej se, leť vysoko a předpokládej'“
Willow: „Předpokládej, to byl klášter, ovládej se, to byl Angelus a leť vysoko, jistě jsi dostala ještě jednu radu, která
se s mojí smísila. Moje rady totiž vytvářeli tvoje úkoly.“
Angelina: „Proto jsi říkala, že při úkolech pochopím. Nevím, jakou jsi mi dala ještě radu.“
Buffy: „Já vím, pokud jsem o tvé zkoušce věděla, poslala jsem ti čínské přísloví.“
Angelina: „Jistě ty vaše zpropadený citáty. Řeknu vám něco rodičové, předháníte se v citováním a je to fakt ulítlý.“
Buffy: „Nikdy jsme nebyli průměrní.“
Angelina: „Také vaše oblíbená výmluva. Tu slýchávám několikrát denně.“
Willow: „Tak jaké bylo to přísloví.“
Buffy: „Když si nepřiznáš svou chybu, uděláš další.“
Willow: „Jak to víš?“
Buffy: „Je oblíbené mého otce.“
Willow: „Nevím, co mohli vymyslet jako kombinaci tvojí a mojí rady.“
Angel: „Musíte najít Buffyinu chybu a Angie ji má napravit.“
Willow: „A co leť vysoko?“
Angel: „Bude to z minulosti, kde Angie ještě nebyla. Bude to nadhled.“
Angelina přistoupila blíž k Angelovi, nechala se jím obejmout, doslova se mu schoulila v náruči.
Angelina: „Skoro jsem zapomněla, jaké to bylo, když jsi byl člověk.“
Angel: „Věděl jsem, že to nebude nastálo.“
Buffy: „To zvládneme, miláčku.“
Angelina: „Jako s upírem je s tebou stejně větší legrace.“
Willow: „Měli bychom se vrátit k jejímu úkolu.“
Buffy: „Udělala jsem tolik chyb, že není snad možné jednu z nich vybrat.“
Willow: „Musí to souviset s tebou, Angelem i Angie. Pokud…“
Buffy: „Pokud co?“
Willow: „Nemá Angie sourozence.“
Angelina: „Ne, to nemám. Naši říkali, že by dalšího takového, jako jsem já, nepřežili.“
Willow: „To nám hodně usnadňuje.“
Willow zvedla ruce a odříkala něco latinsky. Objevily se potom v sále
rady čarodějnic. Nejvyšší čarodějnice postavením byla Samara, udiveně na ně pohlédla.
Samara: „Co si přeješ, Willow, ta dívka má být na zkoušce ne?“
Willow: „Ano, má třetí úkol. Jenže jste ji poslali do špatného místa nebo času, my čarodějku nevolali.“
Samara: „Jakou jsi jí dala radu pro tento úkol?“
Willow: „Leť vysoko, ale její matka jí také dala radu. Když si nepřiznáš svou chybu, uděláš další.“
Samara: „Stalo se to kombinací dvou rad.“
Willow: „Angelina nám řekla něco z budoucnosti, musíte nám změnit paměť.“
Samara: „Uděláš to ty, teď se vraťte a rozlučte se. Až nám dáš znamení, přesuneme učednici do jejího úkolu.“
Willow znovu zvedla ruce, řekla nějaké kouzlo a ve chvilce se objevily zpět v obýváku.
Buffy: „Netrvalo vám to dlouho.“
Willow: „Musíte se s Angie rozloučit, brzy ji pošlou do správného úkolu a následně do jejího času.“
Buffy: „Zrovna když jsi přišla, odcházíš.“
Angelina: „Neboj mami, až budeme v Londýně, budeš mě mít u sebe pořád.“
Buffy: „Už se těším a neboj, my ty citáty omezíme.“
Angel: „Slibuji. Tvůj druhý úkol, chtěl jsem tě zabít?“
Angelina: „Ano, ale neber si to tak.“
Willow: „Musíš jít.“
Buffy: „Měj se hezky, holčičko.“
Angelina: „Spolehni se.“
Willow zvedla ruce a Angie zmizela.
Probrala se až v nějaké velké vybílené místnosti,
kde byli ještě muž a žena. Oba oblečeni v antickém oblečení a plni očekávání se na ni dívali.
Žena: „Konečně tě poznávám osobně, Angie.“
Angelina: „Pokud se nemýlím, jste Síly, které mě chtěly zabít.“
Muž: „Není tak hloupá, bude se hodit.“
Angelina: „Když jsou Síly tak mocné, proč povolaly mne.“
Žena: „Nedočkavá, jako rodiče.“
Muž: „Nechceš znát svoji budoucnost, příčinu událostí ani jejich průběh?“
Angelina: „Na mě si s hádankami nepřijdete, co po mě chcete?“
Žena: „Potřebujeme tě jako posla.“
Angelina: „Na to máte Nesmrtelné ne?“
Muž: „Ty jsi k tomu mnohem vhodnější.“
Angelina: „V jaké budu době?“
Žena: „Půjdeš do roku 1996 a setkáš se s bytostí, mužem, který je důležitý pro nás a pro budoucnost.“
Angelina: „K čemu ho mám přimět?“
Muž: „Ukážeš mu jednu dívku a přemluvíš ho, aby jí pomohl. Potřebujeme mu vytyčit cíl.“
Angelina: „No a jaký je háček?“
Žena: „Opravdu je chytrá.“
Muž: „Háček je v tom, že ti neřekneme, o koho jde, jen tě zavedeme k tomu muži.“
Angelina: „Ještě něco v tom bude.“
Žena: „To už musíš odhalit sama, ale mám radu, neukazuj se mu přímo.“
Angelina: „Tak mě tam hoďte, ale bez rány do hlavy prosím.“
Angelině se zatmělo před očima a ocitla se v nějakém kanále. Seděl tam muž, který páchl
jako by tu strávil celou věčnost. Přešla k němu, byl to opět její otec, konečně pochopila,
proč se mu nesmí ukázat, změnila si kouzlem podobu na muže. Když šla k němu, ani si jí nevšiml, byl v hrozném stavu.
Angelina: „Dobrý den, přišel jsem za tebou.“
Angel: „To mluvíš se mnou?“
Angelina: „Je tu někdo jiný?“
Angel: „Co chceš ode mě?“
Angelina: „Pomoci ti.“
Angel: „Proč, já nemám budoucnost ani přítomnost, jen špatnou minulost.“
Angelina: „Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.“
Angel: „Kdo jsi, když cituješ Rochefoucaulda?“
Angelina: „Whistler, přišel jsem ti pomoct.“
Angel: „Nerozumím ti.“
Angelina: „To je mým prokletím, lidé mi nerozumí.“
Angel: „Jako bych tě znal.“
Angelina: „Znají mě všichni a zároveň nikdo.“
Angel: „Nejsi člověk.“
Angelina: „Jsem démon, poslali mě k tobě Síly.“
Angel: „Jsi dobrý nebo zlý?“
Angelina: „Sloužím vyšším místům a ty nejsou dobré ani zlé.“
Angel: „Vážně ti nerozumím.“
Angelina: „Prostě a jednoduše, poslali mě Síly, potřebují, abys pomohl jedné dívce.“
Angel: „Proč já?“
Angelina: „Připadal jsi jim asi nejvhodnější.“
Angel: „Jak jí můžu pomoct?“
Angelina: „Bojuje se zlem a ty jí pomůžeš, je to přemožitelka upírů.“
Angel: „Zabije mě.“
Angelina: „Neboj, zařídím to.“
Angel: „Je to můj osud?“
Angelina: „Moudrému zřídka vstoupí osud do cesty.“
Angel: „Seneca byl blázen, spáchal sebevraždu.“
Angelina: „On asi nebyl ten moudrý, pomůžeš jí teda?“
Angel: „Zrovna nemám nic jiného na práci.“
Angelina: „Beru to jako souhlas. Tak pojď se mnou.“
Angel šel hned za Angelinou, v podobě Whistlera. Vyšli z kanálu a šli nocí směrem k nějakému domu.
Angelina ukázala Angelovi jeden z pokojů, kde v posteli spala drobná blonďatá dívka.
Sama se až divila, že tak dobře ví, kde je dům a dívčin pokoj. Angela očividně dívka zaujala, dlouho ji pozoroval, jak spí.
Angel: „Ona je můj úkol?“
Angelina: „Dá se to tak říct.“
Angel: „Ona je přemožitelka?“
Angelina: „Ještě o tom neví.“
Angel: „Je tak drobná, tak zranitelná, jsi si tím jistý?“
Angelina: „Skrývá v sobě velký potenciál.“
Angel: „Nemůžu se jí ukázat.“
Angelina: „Najdeš vhodnou příležitost.“
Angel: „Je krásná.“
Angelina: „Můj úkol zde myslím skončil. Pomůžeš jí?“
Angel: „Udělám, co bude v mých silách.“
Angelina: „Nashledanou.“
Angelina byla přenesena zpět do místnosti k Silám.
Angelina: „Co tu dělám? Můj úkol neskončil?“
Žena: „Ne, ještě jednou budeme Whistlera potřebovat.“
Angelina: „Proč jste mi neřekli, že jde o mé rodiče?“
Muž: „Neptala ses.“
Angelina: „Půjdu opět k nim?“
Žena: „Ano, půjdeš za matkou, musíš jí říci, jak zastaví Acathlu.“
Angelina: „Mám jí říct, ať Angela zabije?“
Muž: „Očekávala jsi, že bude zkouška lehká?“
Angelina: „Tak mě tam hoďte.“
Angelině se nečekaně opět zatmělo před očima a ocitla se v domě,
který jí ukázala Buffy ve snu. Byla v domě Gilese, zrovna přicházela její matka a tak změnila podobu na Whistlera.
Buffy se rozhlédla, ale nikoho neviděla. Ze schodů sešla Angelina v podobě Whistlera.
Angelina: „Není tady.“
Buffy: „Kdo jste?“
Angelina: „Whistler.“
Buffy: „A co tu děláte?“
Angelina: „Čekám na tebe.“
Buffy: „Proč?“
Angelina: „Nikdo se mnou nechce jít na ples.“
Buffy nemá náladu na vtípky. Přijde k němu, chytne ho za krk a přirazí ke zdi.
Buffy: „Dneska jsem měla opravdu blbý den, jasný? Jestli něco víte, mluvte.
Pokud budete vtipkovat, tak ti vyrvu hrudní koš a budu ho nosit jako čepici.“
Angelina: „Zajímavá představa. Velmi pěkné. Pardon, tak těch žertů necháme. Neviděli tě vejít.
Dnes bude Angelův velký den. Je tu aby Acathlu zastavil, ne ji osvobodil. Pořád se ocucáváte a
to ho pak kazí. Co s tím uděláš? Co bys chtěla udělat.“
Buffy: „Cokoliv budu muset.“
Angelina: „Ptám se, čeho jsi ochotna se vzdát.“
Buffy: „Ty snad nevíš, co bys mi chtěl říct? Jsi nesmrtelný démon, poslaný, aby vyrovnal dobro a zlo?“
Angelina: „Přesně.“
Buffy: „Tak se zvedni za svého nesmrtelného zadku a bojuj se zlem. Protože já už jsem tím otrávená.“v
Angelina: „Vždycky to musíš udělat sama. Jsi totiž jediná. O to jde.“
Buffy: „Ušetři mě.“ (otočí se a odchází)
Angelina: „Meč nestačí. Musíš vědět, jak ho použít.“
Buffy vyšla ze dveří a zabouchla. Najednou, jako by ucítila nutkavou potřebu vrátit se
tam a poslechnout si, co jí chce Whistler říct. Otočila se tedy a šla zpět do domu. Angelina (Whistler) vypadala, že to očekávala.
Buffy: „Tak co mi řekneš?“
Angelina: „Co chceš vědět.“
Buffy: „Musím meč použít, jak?“
Angelina: „Angelova krev Acathlu nejen otevře, ale i zastaví.“
Buffy: „Pokud Acathlu otevře, musím ho zabít.“
Angelina: „Chytrá holka.“
Buffy: „Proč bych ti měla věřit?“
Angelina: „Jsme s Angelem staří známí.“
Buffy: „Slyšela jsem. A to Silám nedochází, že když já přijdu o Angela, oni přijdou o přemožitelku?“
Angelina: „Myslíš, že tak ho ztratíš už navždy?“
Buffy: „Je jiná možnost?“
Angelina: „Najdeš způsob, jak ho získat zpět.“
Buffy: „Znáš něco z budoucnosti?“
Angelina: „Víc než si myslíš.“
Buffy: „Jak budu vypadat ve třiceti?“
Angelina: „Na pětadvacet. Budeš nesmrtelná.“
Buffy: „Žúžo, dárek od Sil?“
Angelina: „Ne tak úplně. Dostali jste to s Angelem společně.“
Buffy: „Budeme spolu?“
Angelina: „I tak se to dá říct.“
Buffy: „Nejsi obyčejný démon viď?“
Angelina: „Ne tak úplně.“
Buffy: „Nerozumím ti.“
Angelina: „To je moje prokletí, nikdo mi nerozumí.“
Buffy: „Proč mi to všechno říkáš?“
Angelina: „Ani nevím, nevím ani, co tu vlastně dělám.“
Buffy: „Seš divnej.“
Angelina: „I to mi lidi často říkaj.“
Buffy: „Jako bych tě odněkud znala.“
Angelina: Už jsme se setkali, a setkáme se i v budoucnosti. Ale teď není čas na vzpomínání.“
Buffy: „Já vím, musím jít zabít svého milence. Ale přesto díky.“
Angelina: „Jednou mi to vrátíš i s úroky, věř mi.“
Hned jak Buffy odešla, Angie byla znovu přenesena zpět k Silám.
Angelina: „Jaký to mělo smysl?“
Žena: „Měla jsi pochopit.“
Angelina: „Myslíte, že jsem pochopila?“
Žena: „To je jen na tobě.“
Muž: „Mělo tě to poučit.“
Angelina: „Bude si to matka pamatovat?“
Žena: „Jen do té doby, kdy poprvé odešla.“
Angelina: „A Angel?“
Muž: „Ten si pamatuje jen Whistlera. Tomu paměť nezměníme.“
Angelina: „Je má zkouška u konce?“
Muž: „Ano, přeneseme tě zpět k čarodějkám.“
Žena: „Můžeš se ještě na něco zeptat.“
Angel: „Když jste věční, jak jste vznikly?“
Muž: „Ze všeho a z ničeho.“
Angelina: „Už mluvíte jako Whistler. Být člověkem znamená nejasně cítit, že v každém je něco ze všech a ve všech něco z každého.“
Žena: „Valéry měl pravdu, až na to, že mi nejsme lidé.“
Angelina: „Proč tedy máte podobu muže a ženy.“
Žena: „Abychom byli lidem blíž.“
Angelina: „Nepřidělává vám to lidských vlastností?“
Muž: „Je lepší, když chápeme lidské vlastnosti.“
Angelina: „Myslela jsem, že si jen hrajete s lidskými osudy.“
Žena: „To ano.“
Angelina: „Není věčnost nudná?“
Muž: „Proto si hrajeme s osudy lidí.“
Angelina: „Proč jste si vyhlídli zrovna moje rodiče.“
Žena: „Jsou zajímaví, jejich osud je tak spletitý.“
Angelina: „A vy jim ho s radostí komplikujete.“
Muž: „Jsou zábavní.“
Angelina: „Dáte jim někdy pokoj?“
Žena: „jednou jim to vynahradíme.“
Angelina: „Budu vám věřit, můžu se už vrátit?“
Žena: „Pozdravuj od nás rodiče a Samaru.“
Muž: „Neříkej jim o pravé identitě Whistlera.“
Angelina: „Ostatní jim můžu říct?“
Žena: „Ano, zatím nashledanou.“
Angelina byla znovu přenesena a brzy se ocitla zpět před radou čarodějnic.
Tentokrát tam byly úplně všechny, na druhé straně sálu seděli i učednice,
v sále byli všichni, kteří k radě nějak patřili. Tentokrát mezi dívkami a čarodějkami viděla i několik mužů.
Samara: „Vítám tě zpět Angelino.“
Angelina: „Mám už zkoušku za sebou?“
Samara: „Ano, splnila jsi ji více než na výbornou, dlouho jsme tu neměli tak nadanou
čarodějku. Je to už velmi dávno, co si síly vybraly naši učenku pro úkol.“
Angelina: „Jsem vyznamenána vaší chválou, děkuji.“
Samara: „Má slova nejsou planá, Jsi tu sedm let, zůstaň prosím ještě aspoň roky dva a uč další učenky.“
Angelina: „Snad ani nejsem hodna…“
Samara: „Ještě nevíš, co všechno se v tobě skrývá. Budeš pro radu důležitá, tímto tě žádám o účast na jejích zasedáních.“
Angelina: „Jsem poctěna takovou důvěrou, ale byla jsem už dlouho pryč, a když budu ještě v radě…“
Samara: „Potom co se poprvé vrátíš z naší dimenze, nebude na tebe zdejší čas účinkovat, jako na nikoho z nás, budeš mimo čas.“
Angelina: „V tom případě mi bode mi bude ctí.“
Samara: „Čarodějky, mágové, učednice a všichni přítomní. Zde před vámi stojí nejtalentovanější čarodějka,
jakou jsem v posledních letech viděla. Zkoušku splnila na výbornou a dostává povolení pro všechny typy kouzel.“
Čarodějka: „Není příliš brzy povolit jí všechny druhy kouzel?“
Samara: „Naopak, je příliš pozdě.“
Čarodějka: „Tolik jí věříš?“
Samara: „Víc než sama sobě.“
Mág: „Schůze by se mohla ukončit ne?“
Samara: „Ano, řekla jsem vše, co jsem potřebovala.“
Až po několika hodinách se ocitla ve svém pokoji sama. ‚Zůstanu tu ještě dva roky, žúžo‘ pomyslela si a usnula.
Buffy seděla na posteli a Angel ji objímal.
Angel: „Co se s ní stalo?“
Buffy: „Začala její zkouška.“
Angel: „Řekneme to Lornovi.“
Oba se oblékli a vyrazili směrem k salónku. Seděli tam jen Lorne a Connor, poslední dobou tu bylo nějak prázdno.
Lorne: „Tak co, jak jste se vyspali?“
Buffy: „Dívali jsme se na východ slunce.“
Lorne: „A?“
Buffy: „Nádhera, ještě jedna věc, Angie začala zkouška.“
Lorne: „To se brzy vrátí ne?“
Buffy: „Doufám.“
Najednou sebou Buffy škubla.
Angel: „Co se děje miláčku, bolí tě ta rána?“
Buffy: „Splnila první úkol.“
Angel: „Tak brzy?“
Buffy: „Nezapomeň, čas tam plyne jinak, náš den je u nich celý rok. Aby stihly co nejdříve vychovat učenky.“
Lorne: „Je to týden, je o sedm let starší?“
Buffy: „Ano.“
Angel se na Buffy starostlivě díval, natáhl k ní ruku. Hned pochopila jeho gesto,
chtěl ji mít co nejblíže u sebe. Vyhověla mu, sedla si vedle něj na sedačku.
Lorne: „Ještě, že tu není Dan.“
Buffy: „Už by říkal ‚neuvěřitelné‘.“
Lorne: „Stejně vypadáš unaveně, nechal tě Angel aspoň chvíli vyspat?“
Buffy: „Dlouho jsme si povídali, ale spala jsem docela dlouho.“
Lorne: „Nechtěla by sis ještě odpočinout?“
Buffy: „To nejde, musím pracovat.“
Angel: „Dávám ti volno.“
Buffy si jako znak souhlasu lehla a položila mu hlavu do klína. Angel si začal pohrávat s jejími vlasy, ona v témž okamžiku usnula.
Lorne: „Z čeho je tak vyčerpaná?“
Connor: „Prospala přece den i noc.“
Angel: „Šla do snu k Angie, to ji asi vyčerpalo.“
Connor: „Je neuvěřitelné, jaké mají mezi sebou spojení.“
Lorne: „Nepotřebují ani telefon.“
Za tři hodiny:
Angel: „Obraz bude brzy hotový, je na něm ona.“
Buffy sebou najednou trhla a vzbudila se. Vyděšeně koukala kolem sebe.
Connor: „Mami? Co se děje?“
Buffy: „Zase jsem byla s Angie.“
Lorne: „Má po zkoušce?“
Buffy: „Ano, vrátí se za dva nebo tři dny, nechají si ji tam, aby učila učenky.“
Angel: „Jak se má?“
Buffy: „Úkoly prý byly těžké. Jako první úkol měla rozeznat pravdu. Měla vyřešit spor katolíků a buddhistů.“
Lorne: „Dali jí ze začátku lehký úkol.“
Buffy: „Ano, splnila ho rychle. Druhý úkol byl Liam. Lépe řečeno Angelus.“
Angel: „Já jsem byl stále s tebou.“
Buffy: „Bylo to v minulosti. Povolal jsi s Darlou a Drussilou čarodějku, aby vrátila čas.“
Angel: „Matně si vzpomínám, přišla velmi mladá dívka tak třináct let. Byla velmi chytrá, málem jsme ji zabili, ale přenesla se. Řekla, že budu litovat.“
Buffy: „No, tak to byla naše Angie.“
Angel: „Panebože, málem jsem zabil svou dceru.“
Buffy: „Třetí úkol byl Whistler, měla mu pomoci.“
Angel: „Splnila?“
Buffy: „Na výbornou, povolili jí všechna kouzla a rovnou přijali na vysokou funkci v radě čarodějek.“
Lorne: „Whistler je ten, kdo ti ukázal Buffy?“
Angel: „Dá se to tak říct.“
Buffy: „Pomohla mu dvakrát, ještě jednou před Acathlou, když mi řekl, že tě mám zabít.“
Lorne: „Jak mu pomáhala?“
Buffy: „Byla posel Sil, prý si už dlouho nevybrali pro úkol učenku.“
Lorne: „Mají vás rády.“
Buffy: „Pozdravují nás.“
Angel: „Koho a kdo.“
Buffy: „Tebe a mě. Síly.“
Connor: „Báječné, začíná se mi tu líbit.“
Buffy vypadala ještě vyčerpaněji než předtím než šla spát,
Lorne jí doporučil další spánek. Uložila se zpět do své původní pozice a tentokrát usnula klidně, beze snů.
Lorne: „Angie se na ni napojila.“
Angel: „Ne, to Buffy na ni.“
Connor: „Jsme divná rodina.“
Angel: „To jistě synu, tebou počínaje.“
Connor udělal na Angela rádoby zlý pohled a šel si dát něco k jídlu, měl už zase hlad.
Lorne: „Už aby se Angie vrátila nebo se Buffy nevyspí snad nikdy.“
Angel: „Jak to, že ji to tolik vyčerpává?“
Lorne: „My ji sice vidíme, jak spí, ale ve skutečnosti je vzhůru, ale jinde.“
Angel: „Takže ji nevyčerpá to spojení, ale že nespí.“
Lorne: „Zkráceně ano. Řekni, jsi na ni pyšný viď?“
Angel: „Ano, na obě.“
Lorne: „Až se Angie vrátí, budete mít dvě dospělé děti, nepřemýšlíte o dalším?“
Angel: „Nejspíš radši ani ne, moc vzrušení najednou. Angelina Jane byla sice zlaté dítě, ale stejně je to fuška.“
Lorne: „Chcete si s Buffy užívat klidu co?“
Angel: „Zase budeme sami.“
Lorne: „Chápu, výhoda věčného mládí. A není ti to líto?“
Angel: „Že jsem neviděl děti vyrůstat? Nevím, dojde mi to asi až později.“
Lorne: „Vypadá, že spí klidně.“
Angel: „Je krásná viď?“
Lorne: „K nakousnutí.“
Angel: „Nebuď ironický.“
Lorne: „Teď bude chvíli klid.“
Angel: „Bude to teď jednoduší s čarodějkou.“
Lorne: „Angie, už aby byla zpět.“
Angel souhlasně přikývl a dál byl zaujatý jen Buffy, pozoroval ji
jak spí a zároveň snil i když nespal, snil o ní. Další den byl poklidný, nečekalo je
žádné překvapení nebo odchýlení od "normálního" programu. Večer už zase všichni seděli v SSku,
rozjímali a přemýšleli o předchozích dnech. Daniel, Lorne a Connor seděli na křeslech a Buffy s
Angelem seděli na sedačce.
Daniel: „Je tu klid poslední dobou, viďte?“
Lorne: „Co tu není Spike s Dawnie, dá se to tu i vydržet.“
Connor: „Jo, jste tu samí usedlíci, co neustále přemítají o životě.“
Buffy: „Je tu nuda, chce to Alexe.“
Daniel: „To se utápí ve smutku?“
Angel: „Ne, ve whisky. Byl jsem u něj.“
Buffy: „Panebože, když jsem tam byla já, byl v pořádku.“
Connor: „Měli bychom se na něj podívat.“
Buffy: „Jo, zajdu tam.“
Buffy odešla k Alexovi do bytu, aby ho zkontrolovala. Angel měl pravdu, seděl v křesle a popíjel whisky.
Buffy: „Alexi, Ježíši co to tu děláš?“
Alex: „Piju, vadí ti to?“
Buffy: „To si piš, že mi to vadí. Můžeš mi říct, proč se tu opíjíš?“
Alex: „Willow mě opustila, zase chodí s nějakou čarodějkou.“
Buffy: „Ale, kde jsi na to přišel?“
Alex: „Proč by tam jinak byla tak dlouho?“
Buffy: „Je tam s Angelinou. Myslíš, že na tebe čekala tak dlouho, aby tě potom opustila?“
Alex: „Vrátí se brzy?“
Buffy: „Zítra, možná pozítří.“
Alex: „Jsi si tím jistá?“
Buffy: „Stoprocentně. Nechceš teď jít za ostatními, nebo se chceš vyspat.“
Alex: „Musím se vzpamatovat, ale později přijdu.“
Buffy: „Budeme na tebe čekat.“
Ve skutečnosti u něj strávila asi půl hodiny, po které se vrátila zpět k ostatním.
Angel: „Jak se má?“
Buffy: „Myslel si, že ho Will opustila. Bude to v pořádku.“
Connor: „Přijde?“
Buffy: „Jen co se trochu vzpamatuje, hrozné jak jsme dopadli.“
Dan: „Koho přesně myslíš?“
Buffy: „Naše trojice. Já, Will a Alex. Nic jsme nedokázali.“
Lorne: „Jen jsi párkrát zachránila svět.“
Buffy: „Začínám se znovu nudit.“
Connor: „Můžeme si zahrát monopoly.“
Buffy: „To se radši budu nudit.“
Seděli tam asi další hodinu, povídali si tak trochu o ničem.
Potom ale přišel Alex a konverzace se rozproudila. I když byla konverzace v
nejlepším, Buffy opět usnula Angelovi na klíně a neprobudila se až do rána.
Vypadalo to, že se jí něco divného zdá, protože sem tam ze spaní něco říkala,
většinou šlo o nesmyslné útržky vět, nebo jména. Probudit ji dokázali až k ránu.
Connor: „Mami, spala jsi celou noc a ještě včera, nepřeháníš to trošku?“
Angel: „Co se ti zdálo?“
Buffy: „V mém snu byl Wesley a Joyce, snažili se mě před něčím varovat.“
Lorne: „Ale před čím?“
Buffy: „Něco, co na nás má útočit zevnitř, mám se mít na pozoru před všemi a před vším.“
Lorne: „To znamená, že tě čeká zrada někoho, koho znáš.“
Buffy: „Wesley mi taky poradil, ať se spojím s Radou.“
Angel: „Jak ti ta má pomoct?“
Buffy: „Ať si říká, co chce, rada ať se jde vycpat.“
Connor: „Moje řeč, nemám je rád.“
Dan: „Já taky ne. AI mě platí lépe.“
Connor: „Kdo by nás ale mohl zradit, všichni se tu známe celou věčnost.“
Dan: „Kromě mě.“
Buffy: „Ne i vy k nám patříte, musíme si prostě dát větší pozor, komu důvěřujeme.“
Lorne: „Brzy s vámi začnu trpět stihomamem.“
Connor: „Vítej mezi nás.“
Buffy: „Nikdy nebudeme mít klid.“
Angel: „Ale ano, budeme.“
Buffy: „Dnes je zase schůze všech zaměstnanců ne?“
Angel: „Ano, měli bychom sebou hodit já jedl, ale ty ne.“
Buffy: „Nemám hlad, můžeme jít.“
Connor: „Ahoj já jdu také, musím si něco zařídit ve městě.“
Buffy: „Ahoj, my musíme jít.“
Angel, Connor i Buffy odešli, museli ještě něco zařídit.
Porada byla ze začátku celkem nudná, ale potom tam přišla nějaká žena,
vtrhla na schůzi během projednávání dalšího osudu Tiny, recepční, která
byla jako zástup místo Dawn. Žena vypadala zvláštně, moc se nehodila mezi
muže v oblecích a ženy v kostýmcích. Žena byla velmi hubená, byla sice mladá,
ale její tvář naznačovala starosti, byla plna vrásek. Měla úplně bílé vlasy,
tmavé šaty ušité z hrubé látky a přes ně přehozený plášť.
Buffy: „Přejete si? Tahle chůze je jen pro zaměstnance.“
Žena: „Jsem Barbara, přišla jsem tě varovat.“
Buffy: „Mě? Před čím?“
Barbara: „Hrozí ti nebezpečí, měj se na pozoru.“
Buffy: „Jaké nebezpečí, od koho?“
Buffy začínala být nervózní.
Barbara: „Příběhy a vyprávěnky, nejsou jen vymyšlené. Můžou tě svázat.“
Buffy: „Svázat?“
Barbara: „Měj se na pozoru a mysli srdcem.“
Buffy: „Kdo jsi?“
Barbara: „Přítelkyně, nespoléhej se na nic jiného než jen na své srdce.“
Buffy: „Děkuji vám, jak se vám odvděčím?“
Barbara: „Věř příběhům a vyprávěnkám.“
Buffy otvírala ústa a chystala se něco říct, ale v tu ránu žena zmizela.
Zmizela stejně, tak jako se objevila, nikdo se zaměstnanců neměl ponětí, co to mělo znamenat,
nevěřícně zírali na Buffy a čekal, co jim na to řekne. Tu ale vstal Angel, aby všechny uklidnil.
Angel: „Nevím co to mělo znamenat, ale netýká se to vás, takže můžete být v klidu. Schůze končí. Nashledanou.“
Všichni odešli, Buffy s Angelem mezi prvními. Šli rovnou do SSka, aby probrali, co se právě stalo. Stále tam ještě seděli Lorne a Daniel.
Buffy: „Co to mělo být?“
Angel: „Mluvila divně, viď?“
Buffy: „Před čím nás chtěla varovat?“
Angel: „Před příběhy. Pohltí tě a svážou, tak to říkala.“
Buffy: „Jak mi můžou ublížit příběhy?“
Dan: „Nevím, jestli to něco znamená, ale kdysi jsem slyšel, že nějaký démon vyvolává příběhy a uvězní v nich své oběti a nepřátele.“
Angel: „Zkus o něm najít co nejvíce.“
Dan: „Už na to letím.“
Buffy: „Pokud vám to nebude vadit, musím si něco zařídit, budu v ložnici. Až přijde Connor, hned ho za mnou pošlete.“
Angel: „Neboj, pošleme ho k tobě.“
Buffy odešla a zůstali jen Lorne a Angel.
Lorne: „Tak to nám tu ještě scházelo.“
Angel: „Bude to fuška.“
Lorne: „Co šla dělat?“
Angel: „Nemám tušení, ale připadá mi to, jako by v bytě stěhovala nábytek.“
Lorne: „Oh, neměl bys jí pomoct?“
Angel: „Ne, kdybych se jen opovážil, už bych ležel na zemi.“
Buffy čekala v bytě, ale ne dlouho. Connor přišel po necelé hodině.
Buffy: „Tady jsi.“
Connor: „Táta říkal, že se mnou chceš mluvit.“
Buffy: „Vím, kam se vytrácíš, nechceš si promluvit?“
Connor: „Zpívám v kapele.“
Buffy: „Ne, chodíš za nějakou dívkou.“
Connor: „Jak to víš?“
Buffy: „Jsem matka.“
Connor: „Je úžasná, věř mi. Je taky moc hezká přímo nádherná.“
Buffy: „Nechceš nám ji ukázat?“
Connor: „Když vám ji představím, opustí mě.“
Buffy: „Postarám se o to.“
Connor: „Díky mami, bude se ti líbit.“
Buffy: „Nepochybuji, zavoláš mi prosím Angela? Nemůžu pohnout s tou postelí.“
Connor: „Přestavuješ byt?“
Buffy: „Ne, měním všechen nábytek.“
Connor: „Proč?“
Buffy: „Je to dlouho co jsem to tu zařizovala, už nemáme malé dítě. Nepotřebujeme ochranu pro malé děti.
Ještě k tomu, až se Angelina Jane vrátí, bude jí patnáct, její pokoj už není aktuální.“
Connor: „Pomůžu ti.“
Buffy: „Ne, zavolej Liama, jen ať se snaží.“
Další den:
Všichni seděli v SSku a povídali si. Potom přišla Tina a oznámila jim, že za nimi přišli nějaké dvě ženy.
Buffy: „Tak je přiveďte sem.“
Za Buffyinými zády se vynořila Angie.
Angie: „Jsme tady!“
Buffy: „Holčičko.“
5. kapitola