Andílek

Andílek - 5. kapitola

Autor: Annys

Angie jim podrobně vypověděla vše o jejím pobytu v dimenzi čarodějek, neřekla jim jen o pravé podobě Whistlera. Buffy jí na oplátku řekla co se dělo, když nebyla doma.
Angel: „Nechápu, proč si to říkáte, když jste spolu mluvily každý den.“
Willow: „Co tím myslíš?“
Angie: „Angel myslí to, kdy jsme se setkávaly ve snech.“
Willow: „Neříkala jsem ti náhodou, ať to neděláš?“
Buffy: „Will, nech ji, ona za to nemůže, to já.“
Willow: „Ty? Ty jsi jí lezla do snů?“
Buffy: „Ty jsi s ní byla skoro deset let, ale já ne!“
Angie: „Moc se toho nezměnilo.“
Angel: „Pro mě ano, naposled jsem tě viděl jako šestiletou holčičku.“
Angie: „I mistr tesař se někdy utne.“
Buffy: „Jsem ráda, že jsi zpět, včera jsme dodělali tvůj nový pokoj.“
Angie: „Vím, říkala jsi mi to.“
Buffy: „Oh, zapomínám, co jsem ti říkala a co ne.“
Willow: „Něco se děje.“
Angie: „Volají nás.“
Buffy: „Kdo?“
Angie: „Samara, rada čarodějnic.“
Willow: „Jen vyšší vedení, já zůstávám.“
Buffy: „Odejdeš na dlouho?“
Angie: „Pro vás to bude jako mžik, neboj, čas tam na mě už nepůsobí, to jen na učenky.“
Buffy: „Vím, říkala jsi mi to.“
Angie: „Musím jít.“

Angie zvedla ruce, rozlilo se kolem ní žluté a červené světlo a najednou zmizela.
Buffy: „Působivé.“
Willow: „Na Samaru a ostatní čarodějky tak zapůsobila, že ji přijali rovnou do vyššího vedení, tam já přístup nemám. Proti Angie jsem řadová čarodějka.“
Buffy: „Poznali, co v ní vězí.“
Willow: „Dlouho se nestalo, aby si síly povolali k úkolu učenku.“
Angel: „Whistler byl divnej chlápek, co já pamatuji.“
Buffy: „Jak mu asi měla pomáhat.“
Willow: „Nic mi neřekla, síly jí to zakázaly, ale vypadá to, že jí řekly něco důležitého.“
Angel: „Pomalu si uvědomuji, že jsem málem zabil svou dceru. Malou Angelinu Jane.“
Buffy: „Nezabil, chtěl jsi z ní udělat upíra.“
Willow: „Jak to víš?“
Buffy: „Znám ho už moc dlouho.“
Angel: „Už jen mlhavě si vzpomínám, že mi vlastně naznačila, že jsem její otec. Ale Angelus je hňup, nepochopil to.“
Buffy: „Ne miláčku, Liam byl génius, stejně jako ty. Angelus musel být taky, jen si vzpomeň, jaké vymýšlel mučení, jak se mnou mluvil.“
Dan: „Neuvěřitelné.“
Buffy: „Ale, Dane, že já ti za to budu strhávat prémie?“
Willow: „O co jde?“
Angel: „Jednou to za jeden večer řekl dvacetkrát.“
Willow: „Neuvěřitelné.“
Buffy: „Ještě ty začínej.“
Willow: „Promiň, neuvědomila jsem si to, pamatuješ na moje rybičky?“
Buffy: „Byla jsi tenkrát ráda, že nemáš štěně.“
Dan: „Co jsi jim udělal?“
Angel: „Nerad bych to rozváděl do detailů.“
Willow: „Navlékl je na provázek.“
Angel: „Promiň, Willow.“
Willow: „To je dobrý, nestačily jsme si přirůst k srdci.“

Alex objal Willow ještě pevněji. V salonku se vyjevila hezká scéna, naproti sobě dva páry na sedačkách, tulící se k sobě a mezi nimi na každé straně dvě křesla. Nábytek v salonu se měnil každý den podle toho, kdo tam byl. Nyní tvořili zajímavou scénu, kterou kazilo jen jedno prázdné křeslo. Křeslo, na kterém seděla Angie, než odešla.
Buffy: „Mě nikdo nelituje.“
Dan: „Měla jsi domácí zvíře?“
Buffy: „Ne, každou noc mě chodil malovat, než mu vypršela propustka do domu.“
Angel: „Jo, vyměnili zámky.“
Dan: „Buffy musela ses cítit hrozně, lituji tě, Angelus byl blázen, proč tě maloval ve spánku?“
Willow: „Kdy jindy ji měl malovat?“
Dan: „Když je vzhůru ne? Ve spánku je to vyšinuté.“
Angel: „Tak to pozor, ve spánku ji maluji i teď.“
Daniel nahodil výraz ‚to jsem myslel‘ a nehodlal se k tomu dál vyjadřovat.
Buffy: „Alespoň nám už nezabíjí zvířátka.“
Lorne: „Žádná nemáme. Nejvíc jako zvíře tu vypadám já.“
Angel: „Tak to buď rád, že tu není Angelus.“
Dan: „Co hezkého, nebo spíš zlého jsi ještě udělal?“
Angel: „Jak jsem říkal, nerad bych zacházel do detailů.“
Buffy: „Chtěl mého přítele utopit v kyselině chlorovodíkové.“
Dan: „Ten Angelus byl ale vynalézavý.“
Buffy: „Kdo říkal, že to byl Angelus?“
Dan: „To byl Angel?“
Angel: „Byl z Iowy.“
Dan: „Už to začínám chápat.“
Buffy: „No, chudáček Liam nemá moc rád Angličany.“
Dan: „Pamatuji se, málem mě uškrtil.“ Začne si mnout krk při návratu vzpomínky.
Angel: „Nahání mi hrůzu, mám rád jen dva.“
Buffy: „Gilese a…“
Angel: „Wesleyho.“
Buffy začala popotahovat a vypadala, že se rozpláče.
Buffy: „Byl tak hloupý, až byl roztomilý.“
Dan: „Myslel jsem, že byl pozorovatel, jeden z nejlepších.“
Angel: „Buffy nemyslí inteligenčně, myslí v jiných věcech.“
Buffy: „Oblíbila jsem si ho, když pracoval pro tebe.“
Angel: „Já taky miláčku, ale nakonec byl s Fred.“

Vedle prázdného křesla se objevilo žlutočervené světlo a následně i Angie. Ani si nevšimla, že má stále na sobě bílé roucho náležící čarodějkám rady a posadila se, byla dost roztěkaná a vypadala nervózně, všichni čekali, co jim řekne.
Angie: „Barbara utekla.“
Willow: „Vážně? To je zlé.“
Buffy: „Není, přišla nás varovat.“
Angie: „Co vám řekla?“
Buffy: „Že máme věřit příběhům. A že nás pohltí. Co je zač?“
Angie: „Je součástí jednoho z vyprávění. Někdo příběhy vypustil a ty teď pohltí postavy a nechají je žít život jejich postav.“
Buffy: „Jaké příběhy?“
Angie: „Pohádky, vezmi si třeba Shakespeara, o většině příběhů mu někdo vyprávěl. Mami, všechny ty příběhy se ve skutečnosti staly.“
Buffy: „I pohádka o červené Karkulce?“
Angie: „Všechny pohádky jsou založeny na skutečnosti.“
Buffy: „Na každém šprochu, pravdy trochu.“
Angie: „Je to průšvih, ale naštěstí to zjistili včas, většinu příběhů uzavřeli.“
Angel: „Ale některé jim jistě utekly.“
Buffy: „A při naší smůle si vyhlídnou nás.“
Angie: „Čarodějky jsou znepokojeny, neví, co všechno se může stát, ani jaké příběhy tu zůstaly.“
Buffy: „Doufejme, že ne Drákula, naštvalo by mě muset ho zabít znovu.“
Angel: „Jsou i horší příběhy, třeba biblický konec světa.“
Buffy: „Nebo A nebe truchlilo.“
Willow: „Co to je?“
Buffy: „Můj oblíbený horor. Povstane nový vylepšený druh upírů a tyranizuje svět, až vyvraždí všechny lidi na světě.“
Willow: „Doufám, že obživnou pohádky.“
Angel: „Ty taky nejsou vždycky dobré. Slyšela jsi tu o Čachtické paní?“
Willow: „To je ta co se koupala v krvi?“
Lorne: „Ano, bylo by legrační, kdyby se v ní proměnila třeba naše Buffy.“
Buffy: „Taky chci být věčně krásná.“
Angel: „Angelino, jak dlouho bude trvat, než si příběhy najdou své postavy?“
Angie: „Asi do rána.“
Buffy: „Bude legrace.“

Ráno se Willow probudila, jak mohla předpokládat v objetí Alexe, akorát se jí zdálo, že je v pokoji nějak větší zima a postel, že je jiná. Když otevřela oči, myslela si, že stále spí. Byla v obrovské místnosti z kamene, zdi byly pokryty gobelíny a zem koberci. Celou místnost zabíral dřevěný nábytek, v gotickém stylu. Pokoji ale zaručeně dominovala obrovská postel s nebesy. Vedle ní spal Alex, ještě byla noc, ale měl na sobě divné oblečení, takové staré. Hodilo se k nábytku, až později si všimla, že její oblečení také dobově zapadá do interiéru. Později si taky uvědomila, že šli spát nazí, ne oblečení. Will začínala být vystrašená, tu se probudil i Alex.

Alex: „Co to máš na sobě?“
Willow: „Podívej se kolem sebe.“
Alex: „Sakra pohltil nás příběh.“
Willow: „Jenže jaký.“
Alex: „Hádám, jsme na hradě.“
Willow: „Dobrý odhad, Alexi, jenže kdy a kde.“
Alex: „Proč my? Ten hrdinný pár je tu Buffy s Angelem, ne?“
Willow: „Copak, cítíš se nedoceněný zeppo?“
Alex: „Ne, ale oni se do příběhů hodí víc. Jejich vztah je tak…“
Willow: „Romantický?“
Alex: „Proč se to stalo nám?“
Willow: „Jim třeba taky.“
Alex: „Těší mě, že v tom nejsem sám.“
Willow: „Co uděláme?“
Alex: „To se ptáš ty mě? Kdo je tu mocná čarodějka?“
Willow: „Předpokládám, že jde o řečnickou otázku.“
Alex: „Začínám být vystrašený.“
Willow: „Jsem ráda, že mě uklidňuješ.“
Alex: „Já jsem tu byl vždycky na nošení svačin. Ten hrdinný pár byla Buffy s Angelem.“
Willow: „To už jsi říkal.“
Alex: „Říkal jsem, že jsem vystrašený?“
Willow: „Ano, teď není čas na volání o pomoc.“

Do pokoje vešli sloužící, ale nebyli to lidé, byli to dvě ženy, ale démonky.
Alex: „A teď je na to čas?“
Willow: „Ano.“
Alex: „Will? Co se teď stane?“
Willow: „Nemám tušení Alexi, ale myslím, že to brzy zjistíme.“
Alex: „Tak proveď nějaké kouzlo.“
Willow začala odříkávat nějaké kouzlo v divném jazyku, až skončila větou, ‚zjev se mi‘. Před nimi se objevil nějaký duch nebo kdo, byl průhledný a oblečený v šatech, hodících se do doby, ve které zrovna byli.
Duch: „Co si žádáte?“
Willow: „Strážce příběhu, vyjev nám prosím jeho podstatu.“
Duch: „Kdysi dávno žil na jednom starém hradě manželský pár, šlo o bohaté šlechtice, mající blízko ke králi. Nebyl to ale obyčejný pár, muž zjistil, že je jeho žena nevěstka a chtěl ji opustit. Ona ho ale proklela kletbou, takže nebyl schopen ji opustit, někomu cokoli říci nebo cokoli jiného udělat. Jeho duše byla spoutána a on tak musel sloužit své ženě až do smrti.“
Willow: „Děkujeme ti, strážce příběhu, můžeš odejít.“
Duch zmizel, jako se objevil.
Willow: „Povzbudivý, zase jsem ta zlá.“
Alex: „Nezoufej, určitě je i jiná možnost.“
Willow: „Musíme zvrátit průběh příběhu. Vzpomínáš si, který příběh to je?“
Alex: „Nevím, trochu to připomíná Hrabě Smrt, ale to byl horor.“
Willow: „Mohlo by to být ono, potřebujeme zvrátit průběh příběhu, tak se z něj dostaneme.“
K posteli, kde stále ještě leželi Willow s Alexem přišla jedna ze služek.
Služka: „Měla jsem vám připomenout, že jste chtěli dnes jet na vyjížďku.“
Alex se naklonil blíž k Will a pošeptal jí: „Tam to celé začalo, našel ten znak.“
Willow (ke služce): „Pojedeme.“

Alex s Willow se přichystali k vyjížďce. Jeli lesem, který byl kousek od hradu. Jeli cestou a najednou proti nim vyjel jezdec na koni, Alex se mu hravě vyhnul, ale Willow nebyla v jízdě na koni příliš zdatná a při vyhýbáni se jezdci z koně spadla. Spadla z koně a upadla hlavou na kámen. Alex byl zničený, ani nevnímal, jaké pohyby dělal, než se k ní dostal a vzal ji do náruče. Z hlavy jí tekla krev a on se ji snažil zastavit, utrhl si rukáv košile a přitiskl jí ho na ránu, která nechtěla přestat krvácet. Zoufal si, nevěděl si rady, neustále, pořád za sebou volal její jméno, doufal v pomoc, ale nepřicházela. Byl sám na té polní cestě, kde klečel v prachu a držel hlavu své lásky na klíně. Když se jí snažil spravit šaty, které jí slézaly z ramen, uviděl na jejím rameni vypálenou lilii, kterou se značili jen nejhorší hříšnice. Teď už byl naprosto zmatený a zoufalý, jeho zoufalství rostlo. Dál volal o pomoc, stále naléhavěji a naléhavěji. Nikdo ale stále nepřicházel. Musel myslet jen na to, že tohle všechno není pravda, jen příběh, hloupý příběh bez konce. Vždyť v tom příběhu je ihned našli, ale on tu klečel snad celou věčnost. Náhle si to začal uvědomovat, bude tu stále klečet a ona mu zemře v náruči, pomoc nepřijde. Pokud mu Willow umře zde, umře mu už navždy, dlouho mu trvalo, než si začal plně uvědomovat, co se vlastně děje. Náhle se Willow začala probírat a rána na hlavě přestávala krvácet. Willow se probrala a jako by si uvědomila, že Alex odhalil její tajemství, skryté na rameni pod šaty. Chtěla se mu omlouvat, vysvětlovat. Nechtěl ale chápat, ve skutečnosti chápal, miloval a brzy odpustil. Neřekli ani slovo, jeden z nejdůležitějších rozhovorů jejich života za ně obstarali jen jejich oči. Příběh jako by se ubíral úplně jiným směrem, teď teprve úplně zvrátili jeho děj. Všechno kolem nich se najednou začalo točit a vše se rozjasnilo, až když byli zpět v pokoji zařízený jemným vkusem jejich přítelkyně. Alex tentokrát už neseděl v prachu na lesní cestě. Seděl na koberci vedle postele, měli oblečené normální oblečení, ale on měl utržený rukáv a jednou rukou ho držel těsně na ráně na hlavě Willow, druhou rukou si ji přidržoval na klíně a zoufal si nad jejím bezútěšným stavem. Dlouho s ní seděl na zemi, Willow upadla znovu do bezvědomí. Když se konečně vzpamatoval, odběhl do koupelny, kde měl lékárničku, ošetřil Willow její zranění a odnesl ji do nemocnice. Buffy s Angelem sice odešli spát jako ostatní, ale nespali. Jen leželi v objetí na posteli a povídali si. Povídali si dlouho do noci a pak skoro až do rána. Zrovna začínalo svítat, ale místo toho aby světla přibývalo, najednou ho kolem nich ubylo. Všechno setmělo a jako by se roztočilo. Vzpamatovali se až po chvíli, kolem nich bylo světlo, Buffy pohlédla směrem k oknu, nebylo ztmavené, ve stejný okamžik pohlédla na Angela, ale on nezačal hořet, chystal se sice uhnout slunečním paprskům, ale když paprsky dopadly na jeho kůži, nic se nestalo. Nemohli tomu uvěřit, ani tomu kde vlastně byli. Nevěděli, kde jsou. Byli v nákladně vybaveném velkém pokoji, s velkou postelí. Kolem nich byl všude rozestavěn nábytek. Pokoj byl velký, velmi luxusní a moderní. Leželi ohromeni na posteli a nebyli schopni jediného slova. Oběma ihned došlo, že si je vybral nějaký příběh a uvěznil je, ale nevěděli co dělat, v jakém jsou příběhu a hlavně nevěděli, jak příběh skončí. Do pokoje najednou vtrhly dvě děti, byly to chlapec a dívka. Chlapci mohlo být tak třináct, možná čtrnáct. Dívce bylo nejspíš osm nebo devět let. Nebylo pochyb, že šlo o jejich děti, ale stále nevěděli nic o příběhu, ve kterém jsou. Najedou se kolem rozlilo už důvěrně známé světlo, oznamující příchod jejich dcery. Angie tam ve chvilce stála a koukala na ně a oni na ni.

Angie: „Vy si fakt nedáte pokoj, co?“
Buffy: „O čem to mluvíš?“
Angie: „Zase jste v nějakým průšvihu.“
Buffy: „Průšvih je naše druhé jméno.“
Angie: „Víte aspoň kde jste?“
Buffy: „Jsme v luxusní ložnici.“
Angie: „Máš sice úžasné postřehy, mami, ale řekni mi, co jste o příběhu zjistili.“
Angel: „No tak nemluv takhle s matkou, Angelino.“
Buffy: „Jsou tu dvě děti, dívka osm let, chlapec třináct. Jsem tu já s Liamem, on člověk já přemožitelka. Venku světlo.“
Angie: „Konečně něco kloudného. Máte ponětí co je to za děti?“
Děti odešly zpět do pokoje, ze kterého předtím přišly.
Buffy: „Vypadá to, že jsou naše.“
Angel: „Výborně, už máme čtyři.“
Angie: „Hádej čí je to vina.“
Buffy: „Copak, Angie, je ti líto, že ses narodila?“
Angie: „To teď nebudeme řešit, máme tu problém.“
Angel: „Co tu vlastně děláš?“
Angie: „Zachraňuju vás.“
Angel: „Ty? Nás? Ujasněme si, kdo je tu čí rodič.“
Angie: „Kdo se zase dostal do průšvihu?“
Angel: „To už přeháníš, my jsme to nechtěli, prostě jsme leželi na posteli a najednou jsme tady.“
Angie: „Jste jako magnet na problémy.“
Angel: „Tak v tom je ten problém? Nejsme ti dost dobří jako rodiče?“
Angie: „Uvědomte si, že mám zase zabitej celej den, protože vás zachraňuju.“
Angel: „My se tě neprosili, klidně si zase odleť.“
Angie: „Myslíte, že se z toho dostanete beze mě?“
Angel: „Dostali jsme se i z horších věcí, než jsi tu byla ty.“
Angie: „Potřebujete mě, beze mě se odtud nedostanete.“
Angel: „Ale dostaneme.“
Angie: „Uvědomte si, že vaše schopnosti už nejsou, co bývali. Je to více než deset let, co jste zabili první zlo, už nejste ti, co spolu bojovali proti starostovi, proti Faith, proti zlé Willow, proti Pánovi. Už nemáte ty síly jako předtím.“
Angel: „Před čím? Myslíš si, že stárneme?“
Angie: „Nejste schopni bojovat jako dřív.“
Angel: „Je mi 290, mě čas nic neříká. Uvědom si, jsme nesmrtelní.“
Angie: „Jo tobě je stále 27 a mámě 25, ale stejně můžete být unavení.“
Angel: „Já jsem unavený leda tak z tebe.“
Angie: „Nechceš si připustit, že je čas, k tomu pustit další generaci.“
Angel: „Zapomněla jsi na ‚v každé generaci je jedna vyvolená, osamocena bude bojovat proti zlu?‘ My to máme nadosmrti. Chápeš? Tohle není na volební období.“
Angie: „Na tomhle vůbec nezáleží, prostě už na to nemáte.“
Angel: „Nemáme? Co to s tebou ta rada udělala? Leze ti vysoká funkce na mozek, nebo ti zastřela vidění?“
Angie: „Beze mě byste byli nic, beze mě byste se nepotkali, beze mě by nebyla žádná přemožitelka a její hodný upírek.“
Angel: „Myslíš, že na tobě záleží osud celého světa? Probuď se, nebýt tebe, Síly by si našly jiný způsob.“
Angie: „Není jiný způsob. Uvědom si, už na to nestačíte. Tak uvolněte místo mladším.“
Angel: „Myslíš, že dokážeš nést naše břemeno za nás?“
Angie: „Nemyslím si to, jsem si tím jista, dokážu to i lépe.“
Angel: „Pýcha ti zastřela zrak. Zkus si plnit naše úkoly a naše poslání, necháváme ti volnou ruku, ale nezapomeň. Pýcha předchází pád.“
Angie: „Dobrá, ale moji pomoc zde zdá se stále odmítáš otče.“
Angel: „Naposledy si pomůžeme sami.“

Angie jim za proudu světel zmizela z očí, Buffy po ní ještě dlouho nevěřícně zírala. Nemohla uvěřit, že se to mohlo stát, ona to věděla, že se to stane. Rozplakala se Angelovi v náruči a on si ji přivinul k sobě a snažil se ji ukonejšit. Po dlouhé době byla schopna něco říci, Angelovi to připadalo jako celá věčnost.
Buffy: „Co jsme to udělali Liame, co jsme to dopustili?“
Angel: „Nedělej si starosti, ona si uvědomí, že hloupost a pýcha rostou na stejném dřevě.“
Buffy: „Ne, to ona neudělala, to já jsem se o ni špatně postarala. Strašně rychle musela dospět, moc rychle se o sebe musela sama postarat. Špatně jsem se o ni starala, ona byla naděje, zasloužím si trest, který mi Síly uštědří.“
Angel: „Nemluv hlouposti, to ji jen pýcha ovládá.“
Buffy: „Ne, to já. Věděla jsem, že se on ni nedokážu postarat.“
Angel: „Ne, starala ses o ni dobře, jen Willow ji vzala k čarodějkám příliš brzy.“
Děti znovu přišly do jejich pokoje.
Holčička: „Proč pláčeš, maminko?“
Buffy: „To nic holčičko, to jen zlá předtucha.“
Holčička: „Kdo byla ta divná paní, maminko?“
Bufy: „To byla Angelina Jane, holčičko.“
Holčička: „Proč tak brzy odešla, maminko?“
Angel: „Měla ještě něco na starosti.“
Do ložnice vešla žena, skromně oděná, vypadala jako Angličanka. Bylo zřejmé, že šlo o chůvu.
Chůva: „Tak děti, rozlučte se s rodiči, musíte jet.“
Buffy: „Kam jet?“
Chůva: „Do školy.“
Děti se s Buffy a Angelem rozloučily a s nimi odešla i chůva.
Buffy: „Co to bylo za ženu?“
Angel: „Vypadá to, že nějaká chůva.“
Buffy: „Napadá tě, o jaký příběh jde?“
Angel: „Nevím, ale je tu počítač, možná tam něco najdeme.“
Buffy: „Tady vpravo jsou líčidla, podívám se, jestli tam nenajdu něco divného.“ Každý odešel na jinou stranu místnosti, prozkoumat jejich identitu. Buffy si sedla ke stolku s líčidly a uvědomila si, že rozložení líčidel vypadá jako klávesnice, zmáčkla jako by automaticky několik líčidel a místo zrcadla se objevila obrazovka. Na obrazovce bylo logo nějaké společnosti, ASS. Angel našel na počítači to samé, otočil se k ní.

Angel: „Buffy, jak jsi věděla, co s tím udělat?“
Buffy: „Nevím, sedla jsem si k tomu a automaticky jsem něco zmáčkla.“
Angel: „Co myslíš že to je?“
Buffy: „Nevím, ale asi je to tajné, když to mám mezi líčidly.“
Angel: „Zkus najít další podrobnosti.“
Dalších pět minut něco hledali, až Buffy vykřikla „heuréka“
Angel: „Co jsi našla?“
Buffy: „Ta firma ASS, znamená to Agentury Security Spy. (Agentura utajení a špionů)“
Angel: „To je průser a my k nim patříme?“
Buffy: „Ano a máme tu i nějaký úkol.“
Angel: „Jaký?“
Buffy: „Nevím, je to španělsky.“
Angel se zvedl a šel k ní, aby si přečetl, co našla.
Angel: „Máme něco vyzvednout.“
Buffy: „Ty umíš španělsky?“
Angel: „Za tři sta let se něčemu naučíš.“
Buffy: „Se svojí italštinou a francouzštinou se dost stydím.“
Angel: „Nemáš proč, měli bychom jít zjistit víc o našem úkolu.“
Buffy: „Souhlasím, jdu se obléct.“
Buffy vešla do šatny a málem ji z toho kleplo. Zavolala na Angela, který měl šatnu vedle.
Buffy: „Samá kůže, podívej.“
Angel: „Mému vkusu rozumějí, samé obleky a černá.“
Buffy: „Nejsem na to už stará?“
Angel: „Ty? Nikdy.“
Buffy se oblékla do jednoho z kožených oblečků a Angel na ni jen udiveně koukal.
Buffy: „Co je? Co tak koukáš.“
Angel: „Sluší ti to, jsi tak…“
Buffy: „Kožená?“
Angel: „Sexy.“
Buffy: „Myslíš, že na to ještě máme?“
Angel: „Coby ne? Angelina se zbláznila.“
Buffy: „Tak jdeme na to?“
Angel: „Ještě něco.“
Buffy: „Co?“
Angel: „Miluju tě.“

Buffy se k němu přitiskla a políbila ho. Jeho ruce začali cestovat po celém jejím těle, její nový vzhled se mu zamlouval. Nemohl se jí nabažit i když teď žili život někoho jiného, jejich vášeň byla stále stejně nespoutaná. Tiskl ji k sobě stále víc, chtěl ji cítit, chtěl se jí dotýkat, chtěl ji mít co nejblíže u sebe. Ona ho ale náhle zarazila a odstrčila ho od sebe. Nevěřícně a nechápavě na ni zíral, jako odpověď ho jemně políbila na tvář. „Nemáme čas Liame, nesmíme přijít pozdě.“ Vysvětlovala mu svůj náhlý nezájem. Najednou, jako by něco zaslechl, zaposlouchal se a… Vzal ji do náruče a běžel k oknu, proskočil oknem z prvního patra ven a přistáli až na měkké trávě. Jen co se zvedl, rychle ji odnesl, co nejdál. Když běželi od domu pryč, dům najednou vybuchl. Buffy se nechápavě koukala a očima žádala vysvětlení.

„Slyšel jsem tikání.“ Vysvětlil jí co nejdřív.
„Proč by nás chtěl někdo zabít? Nic špatného jsme nedělali.“ Ptala se ho stále víc nechápavě.
„Ale, miláčku, myslí si, že jsme špioni, ty chce vždycky někdo zabít.“ Trpělivě se jí snažil vysvětlit náhlou averzi vůči nim a jemně ji hladil po tváři.
„Tak to bychom měli jít zjistit víc ne?“ Už začínala chápat, co jí chce říct.
Rukama ho objala kolem krku a tak mu nezbylo nic jiného než ji vzít do náruče a cestou k autu ji nést. Pozice se jí zalíbila, nechtěla se vzdát možnosti, být mu tak blízko. Když přišli k černému, sportovnímu autu, posadil ji na sedadlo spolujezdce a sám si sedl na pozici řidiče, sotva usedl, ucítil na své ruce její teplou, drobnou ručku. Jako by mu skrz ten jediný dotyk dodávala nesmírné množství energie. Nastartoval a chtěli vyjet vstříc osudu, ale najednou se zapnulo rádio a GPRS, z rádia se ozval ženský hlas.
„Dobré ráno Smithovi. Jaký máte den?“ Ozvalo se z rádia.
Buffy: „Trochu výbušný, Helene.“
Oba se udivili, že Buffy ví jak se sekretářka jmenuje.
Helene: „Vašeho krycího domu je nám líto, dostanete hned nový.“
Angel: „Tak co nám řekneš o našem úkolu.“
Helene: „Oh, Angele už jsem si myslela, že se neozveš. Kam jsi včera utekl?“
Buffy se na Angela výhružně podívala a on jí pohledem naznačoval, že neví o čem to Helene mluví.
Helene: „Neříkej mi prosím tě, že ses s tou mrchou zase usmířil.“
Angel vypadal stále víc zmatený.
Buffy: „Tou mrchou jsi myslela mě?“
Helene: „Je tam jiná blonďatá potvora v kůži?“
Buffy s Angelem si rozuměli i beze slov a teď se jim to hodilo, oba se shodli, že neví o čem Helene mluví.
Angel: „Nevím o čem to mluvíš, Helene.“
Helene: „Ale, miláčku, jsi dnes jak vyměněný.“
Angel: „Nehodlám se s tebou o tom bavit Hel řekni nám o našem úkolu.“
Helene začala sáhodlouze vysvětlovat detaily jejich nadcházejícího úkolu, Buffy a Angelovi se to zdálo dlouhé a tak Angel zastavil, naklonil se k Buffy a dravě ji líbal. Najednou se Helene odmlčela.
„To nemyslíte vážně“ To bylo jediné, co jim na to řekla. Ve skutečnosti to mysleli více než vážně.
„Vy v autě děláte sex a máte u toho zapnutej komunikátor?“ Ptala se jich spíše aby se ujistila.
Buffy: „Víš co, Helene, jdi si lakovat nehty. Žádnej sex neděláme, jen posloucháme ty tvý pitomý žvásty.“
Angel Buffy jemně kousal do ucha.
Helene: „Máte štěstí, že o tom neví šéf.“
Bufy: „O čem?“
Angel přejížděl dolů ke krku.
Helene: „Že se muchlujete v autě, když máte důležitý úkol.“
Angel putoval rukama po celém jejím těle a mapoval každý jeho rys.“
Buffy: „Uh, Helene, tak už to vyklop a přestaň otravovat.“
Angel se opět vrátil k jejím rtům. Buffy ho od sebe ale odtrhla, znovu.
Angel: „Co jsem udělal?“
Buffy: „Nic, jen máme úkol, chápej.“
Angel: „Promiň, nemůžu se od tebe odtrhnout, neměla bys vypadat tak sexy v tom oblečení.“
Buffy: „To abych si něco koženého koupila i v Londýně, protože tohle je fakt extrém.“
Angel: „Helene?“
Helene: „Co je.“
Buffy: „Tak co, ten úkol a tentokrát zkráceně.“
Angel opět nastartoval a pokračovali ve své cestě.
Helene: „Máte hlídat nějakého muže.“
„Nashledanou.“ Řekla Buffy a jednoduše komunikátor vypnula.
Angel: „Nechápu jak jsem tě mohl podvádět.“
Buffy: „Já ano, jsme spolu více než sedm let.“
Angel: „Ale já tě miluju.“
Buffy: „Já vím.“
Angel: „A nikdy bych nemohl milovat někoho jiného.“
Buffy: „Já vím.“

Oba brzy dojeli na místo určení. V jednom ze zapadlých barů v New Yorku na ně čekal mladý muž. Představil se jim jako Marc Nicholas. Šlo o muže zabývající se mytologií, Buffy nebylo jasné proč chce někdo zabít někoho, kdo se zabývá pověstmi. Marc jí vysvětlil, že odhalil že mytologie není jen obyčejnou mytologií, ale většina toho se zakládá na pravdě. Zjistil, že na světě přebývají poloviční démoni, kteří se snaží ovládnout vět a že jsou na světě taky lidé, kteří proti nim bojují. Kdykoli našel něco z posledních let, nalezl vždy dvě jména Angel a Buffy, mělo jít o manžele. Proto si nechal vyhledat je, protože se jejich jména nápadně shodovala. Mimo jiné se ho taky snažil někdo zabít, takže se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou.

Buffy: „My ale asi nejsme ti, které hledáte.“
Marc: „Jak se jmenuje váš manžel.“
Buffy: „Angel“
Marc: „Vaše dcera“
Buffy: „Angelina“
Marc: „Váš otec“
Buffy: „Hank“
Marc: „Co jste udělala na maturitě“
Buffy: „Zabila jsem starostu.“
Marc: „Jste to vy.“
Angel: „Sakra, to se ti vymklo.“
Buffy: „Jak o nás víte?“
Marc: „Dostal jsem se k nějakým informacím, z nějakých deníků, ale byly dost strohé.“
Angel: „Tak co pro vás můžeme udělat?“
Buffy: „Co je, Liame? Ty mu věříš?“
Marc: „Pomůžu vám a vy pomůžete mě.“
Buffy: „S čím byste nám asi mohl pomoct.“
Marc: „Vím, že jste tady uvízli a nepatříte sem. Přišel jsem za vámi abych vám odtud pomohl.“
Buffy: „Jste z příběhu?“
Marc: „Ano, ale chci se odtud dostat, půjdu s vámi.“
Buffy: „Co budete chtít na oplátku.“
Marc: „Abyste mi řekli víc o sobě a taky proč máte na krku amulet Victorie.“
Buffy: „Tak co Liame, já bych mu nevěřila.“
Angel: „Já ano, není to Angličan.“
Marc: „Ne, jsem Francouz.“
Buffy: „Beru ho.“
Venku už se mezitím setmělo, Buffy a Angel se s Marcem dohodli, že mu vše řeknou až je dostane z příběhu. Teď ale museli někam jít, v baru už nemohli vydržet. Šli k hřbitovu, nohy je tam samy zavedly. Hned na ně vyskočil první upír.
„Ani v příběhu od nich není klid.“ Zamumlala si pro sebe.
„Myslel jsem, že když změníme děj příběhu, pustí nás, co se stalo špatně?“ Zeptal se zvědavě Angel.
„Začali jste v příběhu vytvářet vlastní příběh.“ Hned mu odpověděl a sledoval jak se Buffy prochází po hřbitově a číhá na upíry.
„Mě spíš zajímá, jak se odtud dostaneme.“ Zakřičela na ně Buffy.
Marc: „Dnes jděte spát a já všechno zařídím, ráno za vámi přijedu.“
Buffy: „My ještě nevíme, kde budeme spát.“
Marc: „Najdu si vás.“
Buffy: „Dobrá, nashledanou.“
Angel s Buffy nasedli do auta a zapnuli komunikátor.
Helene: „Splnili jste?“
Buffy: „Jo, kde máme přespat?“
Helene: „Pošlu vám adresu na GPRS.“

Buffy komunikátor vypnula a přitulila se k Angelovi, sedadla jejich vozu byla blízko, takže nebyl problém, aby se mu schoulila v náruči a on zároveň mohl řídit. Brzy dojeli do domu, který jim připravili. Stály za dveřmi ložnice a objímali se.
Buffy: „Ty děti nebyli naše, šlo o krytí.“
Angel: „Vím, ale teď už dost slov, miluji tě.“
Nedal jí už další možnost protestovat, přikryl její ústa svými, objal ji. Přitiskl si ji těsně k sobě, toužil se jí dotýkat na co nejvíce místech. Toužil po ní, celý den. Celou noc se milovali, pořád dokola, stále. Když svítalo, leželi nazí na posteli a nepřikrývala je ani přikrývka, když do ložnice vletěl jako velká voda Marc. Hned jak viděl, že jsou nedostatečně oblečeni, otočil se a naznačil, aby se aspoň přikryli. Poté, co se zakryli dekou, Marc na ně rychle chrlil vše, co za celou noc zjistil.
Marc: „Vypadá to, že budeme muset použít několik kouzel. Zjednodušeně pár říkanek a přenese nás to zpět.“
Angel: „Proto rušíte?“
Marc: „Ano, je to důležité.“
Buffy: „Oblečeme se a hned za vámi přijdeme. Vy zatím vše připravte dole.“
Marc odešel a Buffy i Angel museli neochotně vstát a jít se obléknout. Za chvíli sešli k Marcovi dolů a on provedl kouzlo. Objevili se v jejich ložnici, tam odkud je předtím příběh vytrhl. Okamžitě si to štrádovali do SSka, aby vše vypověděli ostatním. Nikdo tam nebyl, všichni byli v práci nebo u sebe a tak Marc očekával až Buffy s Angelem splní svoji část dohody.
Buffy: „Dobře uznávám, pomohl jste nám, co chcete vědět.“
Marc: „Začneme tím amuletem.“
Angel: „Ochraňuje silou Victorie, která je patronkou přemožitelek.“
Marc: „O tom jsem slyšel, vyvolené, bojující s upíry a démony.“
Buffy: „To jsem celá já, nedám si pokoj.“
Marc: „Panebože, chci vědět všechno.“
Buffy: „Mám návrh, vy nám řeknete, co víte a my vás doplníme.“
Marc: „Moc toho není. V Sunnydale na bráně pekla se objevila dívka, která tam pak sedm let bojovala proti zlu se svým přítelem, kterého si pak vzala. Mezi démony i lidmi zajímající se o tyto záležitostmi je tento pár legendou a příčinnou strachu a tvoření mýtů. Například, že váš muž je upír a patří do rodiny Aurelia.“
Buffy: „Všechno je to pravda.“
Marc: „Řekněte mi prosím svůj příběh.“
Buffy: „Slibujeme, ale teď je čas představit vám naše spolupracovníky.“

U dveří se totiž objevili postavy jejich přátel. Stál tam Connor, Willow, Alex a Lorne. Buffy se rovnou ujala úlohy představování Buffy: „Tak bando, tohle je Marc Nicholas. Marcu tenhle je Connor, náš nezvedený synek, člověk. Vedle něj ten s jedním okem je Alex Harris, člověk, byl se mnou na střední v Sunnydale. Ta zrzka co si ji Alex tak přivlastňuje je Willow Rosenbergová, čarodějka, taky spolužačka ze střední. Vedle ní je Lorne, démon, Angelův přítel z L. A.“
Lorne: „A tvůj přítel snad nejsem?“
Buffy: „Ale to víš že ano, jsi můj nejoblíbenější démon.“
Lorne: „To bych řek.“
Marc: „Vy jste jejich syn? Jste člověk? Jaké máte schopnosti?“
Connor: „Jsem jen Angelův syn, Buffy je má nevlastní matka. Moje pravá matka zemřela, byla to upírka.“
Marc: „Úžasné, lepší než jsem očekával.“
Buffy: „Willow, co se ti stalo?“
Willow s Alexem všem podrobně vypověděli, co se jim stalo v jejich příběhu. Buffy a Angel jim také vše řekli, když skončili, zrovna dorazila Angie.
Angel: „Angelino Jane, jsem rád že tě vidím, máme spolu nevyřízené účty.“
Angie: „Co se děje?“
Angel: „Ty se nepamatuješ? Měla bys matku odprosit, aby ti omluvila všechny ty hnusné věci, co jsi jí řekla.“
Angie: „Nechápu o čem to mluvíš Angele, zrovna jsem se vrátila z rady a vypadá to, že ses zbláznil.“
Angel: „Vážně jsi byla celý den na radě?“
Angie: „Ano, přísahám řešili jsme důležitý problém.“
Buffy: „Jaký,“
Angie: „Řeknu vám to později, co je to za muže?“
Buffy: „Oh, zapomněla jsem. Angie tohle je Marc Nicholas, pomohl nám z příběhu a sám z něj utekl. Marcu, tohle je naše dcera Angelina Jane.“
Marc: „To už je vaše pravá dcera?“
Angie: „Jaká jiná bych měla být? Levá?“
Buffy: „Ne Angie, Marc je dezorientovaný kvůli Connorovi.“
Angie: „Tak to sorry, Marcu já jsem právoplatná dcera Angela a Buffy Summersové.“
Marc: „Jak…“
Buffy: „Všechno vám vysvětlíme později. Teď mám to tušení přichází poslední část domácnosti.“
Dan: „Dobrý den.“
Buffy: „Marcu, tohle je Daniel Toole. Bývalý pozorovatel.“
Marc: „To těžko, já ho znám.“
Dan: „Nechápu, o čem to mluvíte, pane.“
Marc: „To je ten muž z příběhu, který mě chtěl zabít.“
Dan: „Tak to vypadá, že jste mě odhalili.“
Buffy: „Cože? Danieli, kdo jste?“
Dan: „Najala si mě významná osoba, abych vás hlídal a držel vás dál od její stopy.“
Buffy: „Jak jste mohl, já vám věřila.“
Angel: „Je to Angličan, mohl jsem to vědět.“
Buffy: „Vy jeden…“
Dan: „Copak je Buffy, ty si nevzpomínáš na příběh, co jsme spolu dělali?“

Buffy vytáhla od pasu dýku a hodila ji po Danovi, kterému se dýka zaryla hluboko do srdce. Z rány začala vytékat krev, nebyla ale červená, ale modrá. Daniel se proměnil v zrůdného démona, párkrát sebou trhnul a zemřel. Jeho tělo se následně vypařilo.
Buffy: „Aspoň po něm nebudu muset uklízet.“
Angel: „Skvělá trefa miláčku, předstihla jsi mě.“
Connor: „To je nás víc, které předstihla.“
Buffy: „omlouvám se, příštího zrádce nechám vám.“
Alex: „Byl to šlechtic, měl modrou krev.“
Buffy: „To je mi líto.“
Buffy se najednou chytla bolestně za břicho a chvíli se svíjela v bolestech. Angel ji chytil do náruče a snažil se ji uklidnit, křeč brzy přešla. Schoulila se Angelovi v náruči a on ji k sobě jen pevně přitiskl.
Angie: „Mami, jsi v pořádku?“
Angel: „To bude dobré, to je asi ze stresu, odnesu ji do postele, musí si odpočinout.“
Marc: „Já…“
Angel: „Vám vše řekneme zítra, zatím vás požádám, abyste se zde ubytoval.“
Marc: „Děkuji.“
Willow: „Zařídím to Angele, nemusíš se bát. Postarej se zatím o Buffy.“
Angel přikývl, ale ještě pohlédl na Angie, ona pochopila. Nechtěl aby někdo slyšel, co jí chce říct. ‚Řekni všem ať mu nic neříkají, nemůžeme si být jistí‘ Přečetla si a hned to řekla ostatním tak, aby to jejich host nezachytil. Angel odvedl Buffy do postele a Willow Marca do jeho pokoje. Alex odešel do kuchyně. V SSku zůstali jen Connor, Angie a Lorne. Brzy se k nim vrátil Angel. Všichni na něj upřeli ustrašené pohledy.

Connor: „Bude máma v pořádku?“
Angel: „Jo, jen toho bylo moc.“
Angie: „Nemohla jsem Danovi přečíst jedinou myšlenku.“
Angel: „To teď není důležité, všichni si dávejte pozor na Marca, než o něm zjistím víc.“
Lorne: „Nemyslím si, že křeče v břiše jsou ze stresu, měl by ses o ni postarat.“
Angel: „Ano, hned se tam vrátím, chtěl jsem jen uklidnit děti.“
Angel k Buffy hned letěl, nebyla na tom dobře. Svíjela se v bolestech na posteli. Snažil se ji uklidnit, pomoci jí. Křeče se stále stupňovaly, za chvíli k nim přišel Lorne.
Lorne: „Promiňte že vyrušuji, ale Síly se po vás shánějí.“
Angel: „Co tím myslíš?“
Lorne: „Musíte hned k nim.“
Angel: „Oba?“
Lorne: „Chtějí vás oba.“
Angel: „Buffy se nemůže hýbat.“
Lorne: „Přenesou vás.“
Angel: „Kdy?“
Lorne: „Kdy budeš chtít.“
Najednou se Angel přenesl k Silám do stejné místnosti jako vždy, v náruči držel Buffy, která se stále zmítala v bolestech. Žena na ně se soucitem pohlédla a v okamžiku se vedle nich objevila menší postel a žena Angelovi naznačila, ať tam Buffy uloží.
Žena: „Je nám líto, že jsme vás nutili přijít teď, když je tvá žena v tak špatném stavu.“
Angel: „Děkuji, nevěděl jsem že Síly cítí soucit.“
Žena: „Jen málokdy, ale vás jsem si oblíbila.“
Angel: „Proč jsme tu?“
Žena: „Nechceš spíš vědět, co se s ní děje?“
Angel: „Neočekával jsem, že byste mi to řekly.“
Žena: „Řeknu ti to, je o tvá vina.“
Angel: „Má? Co jsem udělal?“
Žena: „Je v jiném stavu. Je to chlapec.“
Angel: „Ale vždyť…chápu“
Žena: „Kvůli tomu tu ale nejste.“
Angel: „Proč má ty strašné bolesti?“
Žena: „Dítě není v pořádku.“
Angel: „Umírá?“
Žena: „To ti nemůžu říct.“
Angel: „Proč tu tedy jsme?“
Muž: „V jedné z dimenzí, v Ulirii je vedena občanská válka, potřebujeme zachránit dědice trůnu, než válka skončí.“
Angel: „Jak to souvisí s námi?“
Žena: „Chceme ho uložit k vám, jen vy dva jste schopni se o ni postarat.“
Angel: „Postaráme se o ni, ale nemohly byste nějak zařídit…“
Muž: „Neměli bychom zasahovat do životů lidí.“
Angel: „Zasáhli jste nám do něj až moc.“
Žena: „Potřebujeme je, mohli bychom jim pomoct.“
Muž: „Nejde to, bohužel.“
Angel: „Proč, proč jí nemůžete zachránit život.“
Muž: „Můžeme, ale musíš se rozhodnout, buď přežije ona nebo to dítě.“
Angel: „Vy ale potřebujete ji.“
Žena: „Ano, ale nemusíš se bát. Pokud teď budete přinášet určité oběti, zasloužíte odměnu.“
Muž: „Máte na to celou věčnost.“
Angel: „Zachraňte ji, my se o ni postaráme.“
Žena: „Dobrá, běž teď k ní. Postarej se o ni. Zůstanete tu a my vám ji hned přivedeme.“
Angel: „Ještě něco, nepřemýšleli jste o nábytku?“
Muž: „Dobrý nápad.“

Kolem Angela se objevil starožitný nábytek. Síly zmizely, šli pro tu dívku. Angel si lehl k Buffy na postel a objal ji, aby ji ukonejšil. Bolesti zdá se přestaly, jak Síly slíbili. Přemítal, jak Buffy asi řekne, že její dítě zemřelo. Objal ji a ona se k němu přivinula, usnuli. Síly se k nim vrátili, až když byli oba vzhůru a čekali na ně. Síly sebou ale nikoho neměly. Žena: „Zatím není vhodná doba, dát vám ji, ale určitě si vás zavoláme. Tentokrát se spojíme přímo s vámi.“

Angel: „Máme jít?“
Muž: „Je na to správná doba.“
Nikdo, nikdo nebyl schopen ji utěšit. Angel na tom nebyl nejlépe, takže ji nemohl utěšovat i když byl jediný kdo to mohl dokázat. Ani Willow, ani Alex, ani Angie ji nemohli utěšit, jediný s kým mluvila, byl Connor.
Connor: „Mami, proč nechceš mluvit s tátou.“
Buffy: „Já chci hochu, ale není to tak jednoduché. Pokaždé, když se na něj podívám, uvědomím si, že je to moje vina.“
Connor: „Není, ty to víš mami. Nemohla jsi proti tomu nic dělat, ani jeden za to nemůžete, víš že říká to stejné? Neustále to opakuje.“
Buffy: „Ublížila jsem mu, tolik chtěl další dítě. Tohle byla jediná možnost.“
Connor: „Najdeš jinou možnost, ale teď se musíš vzpamatovat.“
Buffy: „Je ještě vůbec proč?“
Connor: „Co tím myslíš?“
Buffy: „Už mě nepotřebujete, ani svět mě nepotřebuje.“
Connor: „Angel tě potřebuje.“
Buffy: „Nebude mu beze mě lépe?“
Connor: „Ty máš horečku?“
Buffy: „Měla bych jít za ním.“
Connor: „Jen pokud chceš.“

Na znak souhlasu se zvedla a šla za ním. Byl v jednom z pokojů určených pro upíry, hosty upíry. Ležel na posteli a byl duchem nepřítomný. Sedla si vedle něj a položila mu ruku na tvář. Zavrněl. Položil svoji ruku na tu její. „Jestli jsi sen, neodcházej.“ Říkal jí nepřítomně.
Buffy: „Nejsem sen, ale stejně neodejdu, už nikdy.“
Angel: „Nezlobíš se na mě?“
Buffy: „Ano, nechal jsi mě dva dny samotnou.“
Angel: „Už to nikdy neudělám, slibuji.“
Potom už se všichni normálně bavili v SSku, ale stále se všichni báli dotknout toho citlivého tématu. Buffy si potom odtáhla Connora bokem, že je unavená a jde si odpočinout, ale ještě mu chtěla něco říct.
Connor: „Co se děje mami?“
Buffy: „Víš, chtěla jsem s tebou mluvit o té tvojí přítelkyni.“
Connor: „Rozešel jsem se s ní.“
Buffy: „To je mi líto, nechceš si promluvit?“
Connor: „Víš, ani není o čem. Byla jiná, než jsem si ji vysnil. Pořád jenom řešila takové povrchní věci.“
Buffy: „To občas slečny řeší. Stejně je mi to líto.“
Connor: „Mě ne, už jsem se stejně smířil, že si nevezmu svoji první lásku jako ty.“
Buffy Connora objala, měla ho moc ráda. Tolik jí ho připomínal, ale zároveň byl tak jiný. Najednou, jako by dostala vizi, ale nic neviděla, zůstal jí jen pocit, že ji Síly volají a musí najít Angela.
Buffy: „Connore, běž, rychle zavolej Angela ať pospíchá.“
Connor jí ani neodpověděl a rovnou běžel pro Angela. Hned k ní přiběhl, vzala ho za ruku. Hned potom je Síly přivolaly. Místnost, kam je přivolali, byla sice stejná, ale na radu Angela přidaly nábytek. Místnost teď připomínala přijímací salon na zámku. Se silami tentokrát čekala i dívka, bylo jí asi dvacet let a byla moc hezká, měla tmavé vlasy a v nich modré pramínky i oči měla tmavé, skoro černé. Tvářila se vystrašeně, ale mile.

Žena: „Buffy, Angele, tohle je dívka o které jsme vám říkaly. Jmenuje se Melissa.“
Buffy: „Ahoj Melisso, jsem Buffy a tady ten zamračenej je Angel. Budeš teď chvíli u nás.“
Muž: „Budeme vás stále hlídat, vy se prosím postarejte o Melissu, aby byla v bezpečí.“
Buffy: „Budeme ji strážit jako oko v hlavě.“
Žena: „Důvěřuji ti Buffy, vím že uděláš vše pro to abys svůj slib splnila.“
Muž: „Teď už nashledanou, musíte jít.“
Síly je přenesly zpět do jejich ložnice, tentokrát i s Melissou. Do ložnice nakoukli zvědavě Angie s Connorem, říkali, že slyšeli hluk.
Buffy: „Melisso, vítáme tě u nás doma, hned ti řeknu kde co je a kdo je kdo. Začnu s nimi. Ta dívka je naše dcera Angelina Jane a vedle ní Connor.“
Connor: „Kdo to je mami?“
Buffy: „Melissa, je z jiné dimenze, Síly nám ji dali pod ochranu.“
Melissa: „Nemusíte si se mnou dělat starosti a říkejte mi všichni Mel.“
Buffy: „Věřím, Mel, že se s námi nebudeš mít nejhůř.“
Melissa: „Děkuji vám, Buffy, že mě necháte u sebe.“
Buffy: „Ano, ale jedině když mi budeš tykat a Angelovi taky. Toho že s tebou nemluví si nevšímej, to je normální.“
Melissa: „Máte to tu hezké.“
Buffy: „Ne, my to tu máme hezké, teď patříš do rodiny.“
Angel: „Měla by sis odpočinout, po tak namáhavé cestě.“
Buffy: „Málem jsem na tebe zapomněla, budeš bydlet v druhém dětském pokoji.“
Melissa: „Kde budou bydlet vaše děti.“
Buffy: „Angelina bude v druhém pokoji a Connor má byt hned naproti nám.“
Melissa: „Více dětí nemáte?“
Buffy začínala být smutná. Vypadalo to, že ji znovu přemůže smutek a rozpláče se.
Connor: „Naši jsou rádi, že zvládají nás.“
Angel: „Myslím, že toho bylo dnes dost, já připravím Melisse pokoj a ty Buffy si jdi odpočinout.“
Buffy: „Musím ještě za Willow a musíme k Marcovi.“
Connor: „Já se o Mel postarám, všechno jí tu ukážu a vysvětlím jí to.“
Buffy s Angelem odešli k Marcovi a Angelina šla k Willow kvůli knihám. Connor zůstal v pokoji sám s Melissou.
Melissa: „Řekla jsem něco? Nechtěla jsem Buffy ublížit.“
Connor: „Oni to mají dost složité, nemůžou mít děti.“
Melissa: „A vy dva?“
Connor: „Shoda náhod. Než tě přivedly Síly, čekali další, měl to být chlapec, ale museli se ho vzdát.“
Melissa: „Proč?“
Connor: „Dítě nevydrželo, když cestovali z příběhu. Síly…“
Melissa: „Je to má vina? Vzaly jim jejich dítě, aby se mohli postarat o mě?“
Connor: „Ne, takhle to nesmíš brát, šlo o nešťastnou shodu náhod, mohly zachránit jen jednoho a Buffy potřebovaly.“
Melissa: „Řekneš mi o vás a o vašem světě víc?“
Connor: „Budu se snažit.“

Buffy s Angelem zatím dorazili k Marcovi, který ležel v knihách.
Marc: „Dobrý den zachránci světa, přišli jste mi říct svůj příběh?“
Buffy: „Sliby se musí plnit.“
Angel: „Ptejte se, odpovíme vám na všechno.“
Marc: „Nechcete mi spíš vyprávět svůj příběh?“
Buffy: „Dobře, Liame, začni.“

Angel: „Jak vám Buffy napověděla, jako člověk jsem se jmenoval Liam. Potom si mě vyhlídla Darla a udělala ze mě upíra. Všichni mě pak znali jako Angeluse. Jak jste již věděl, patřil jsem k Aureliovi, ale zřekl jsem se rodiny. Pak jsme s Darlou tyranizovali Evropu. Řekla mi o jedné dívce, která měla vize. Tyranizoval jsem ji, zbláznila se a nakonec jsem z ní udělal upíra. Byla to Drusilla. Zůstala s námi, ale začalo jí být smutno a vyhlédla si společnost. Nesmělého básníka Williama. Později ho mohli znát jako Williama Krvavého nebo Spika. Pak mi Darla přinesla tu dívku, oblíbenou dcerku cikánského kmene. Uvalili na mě kletbu, která mi vrátila duši. Nemohl jsem už zabíjet lidi a od Darly a ostatních jsem odešel. Snažil jsem se k Darle pak vrátit, ale nebyl jsem opravdový upír, nechtěla. Tak jsem utekl a jako zoufalec jsem putoval po Americe. Potom mě kontaktoval Whistler, démon seslaný Silami. Ukázal mi křehkou dívku, začínající přemožitelku. Zamiloval jsem se do ní. Nějaké dotazy?“

Marc: „Kolik vám je let?“
Angel: „Už to ani nepočítám, 287 možná 289.“
Marc: „To jste vyšší upír.“
Angel: „Nejsem, už nejsem plnohodnotný upír.“
Marc: „A jak jste se setkali vy dva?“

Buffy: „Já jsem ta začínající přemožitelka.“
Marc: „Co jste dělala vy, než jste ho potkala?“
Buffy: „Chodila jsem na střední v L. A., pak mě kontaktoval Merrick a řekl mi, že jsem přemožitelka. Byla jsem vyděšená a naši mě poslali do blázince. Když jsem se vrátila, už jsem o tom nemluvila a tak mě nechali na pokoji. Začal mě učit Merrick a stal se mým Pozorovatel. V jednom boji ho zabili, já podpálila tělocvičnu a naši se rozvedli. Výsledkem bylo moje odstěhování do Sunnydale.“

Marc: „Kdy jste se sekala s Angelem?“
Angel: „Ukázal jsem se jí až v Sunnydale.“
Buffy: „Nevěřil byste, co mi řekl.“
Marc: „Jsem upír s duší a miluji tě?“
Angel: „Máte nějaký problém, madame?“
Buffy: „Málem jsem mu zlomila vaz.“
Angel: „Jo, pěkně dlouho mě z toho bolelo za krkem.“
Marc: „Co se stalo dál?“
Angel: „Pomáhal jsem Buffy v boji s upíry.“
Buffy: „Ne, prvně jsem se seznámila s Willow, tou čarodějkou a s Alexem, tím s jedním okem. Taky s Gilesem, mým novým pozorovatelem. Pak jsem zabila Pána a zamilovala se do tajemného muže, který mi dal bundu.“
Marc: „Tím Pánem myslíte vůdce řádu Aurelia? Ten co chtěl otevřít Bránu Pekel?“
Buffy: „Jo, přesně ten, ale nepodařilo se mu to.“
Angel: „Pak nadešel problém se štěstím.“
Marc: „Jaký?“
Angel: „V mém prokletí s duší byl háček, okamžik opravdového štěstí mi ji opět vezme.“
Buffy: „A my to nevěděli.“
Marc: „Takže jste byl zlý a tyranizoval město?“
Buffy: „I tak se to dá říct, spolčil se znovu se Spikem a Drussilou. Chtěli vzkřísit Acathlu. To mohli jen s Angelovou krví.“
Marc: „Acathla, která vytvoří vír, který pohltí celý svět do pekla?“
Angel: „Zkráceně.“
Buffy: „Těsně předtím, něž pohltil svět, dostal Angel dárkem od Willow duši zpět. Ale musela jsem ho zabít, abych Acathlu uklidnila.“
Marc: „Pomohlo to?“
Buffy: „Dá se říct. Potom se Angel vrátil, na místo, kam jsem položila prsten od něj. Vyvstal další problém. Richard Wilkins III. V den maturit měl dosáhnout povýšení, společně s Faith. Přemožitelkou, která přišla místo Kendry, kterou zabila Drussila. Kendra povstala, když mě zabil Pán.“
Marc: „Mezi přemožitelkami je řád, ne?“
Buffy: „Pravidla už nejsou co bývaly. Povýšení jsme zabránili a vyhodili školu do vzduchu, Angel mě opustil.“
Marc: „Jak?“
Angel: „Odjel jsem do L. A. O tom vám řeknu, až skočí Buffy.“
Buffy: „Pak jsem nastoupila na vysokou. Síly mi dali do patronátu mystický klíč, Dawn moji mladší sestru. A moje matka umřela. Pro Klíč si přišla Glory, bohyně. Abych klíč ochránila, skočila jsem do portálu místo ní.“
Marc: „Jak jste přežila.“

Buffy: „Já to nepřežila, umřela jsem. Až Willow mě vzkřísila a tím vytvořila hodného démona, který je mojí součástí. Zapletla jsem se s Spikem. Potom zabili Taru, Willowinu přítelkyni, Willow se stala zlou. Zachránil ji Alex. Pak postavili novou střední. Nastoupila tam Dawn, ředitelem byl Robin Wood, já měla pracovat jako poradkyně. Objeví se První zlo, chce vyvraždit potenciální přemožitelky a tak jsem je ukryla u sebe. Porazili jsme prvního, zničili jsme celé Sunnydale. Změnili jsme řád, takže byli všechny potencionální přemožitelky opravdovými přemožitelkami. Vyhráli jsme, ale neslo to oběti na životech. Zemřela Anya, Alexova přítelkyně a několik přemožitelek. A Spike, který se pak objevil u Angela. Willow pak chodila s Kennedy, potencionální přemožitelkou, která se toho vzdala. Alex se Sarah, ale Sarah i Kennedy nedávno zemřely a Alex s Willow se dali dohromady. Giles si vzal Christianu a odjel do školy k Faith, která si vzala Robina a vede školu pro přemožitelky. Doufám, že jsem na nic nezapomněla.“

Marc: „Co jste potom dělala vy?“
Buffy: „To vám řeknu až po Liamovi.“
Angel: „Já jsem odjel do L. A. kde mě zkontaktoval Doyle, démon s vizemi. Společně s ním a s Cordelií, Buffyinou spolužačkou jsem založil firmu Angel investigation. Šlo o detektivní firmu, bojující se zlem. V L. A. jsem se seznámil ještě s Lornem, démonem, který četl myšlenky. A s Gunnem, který zemřel při bitvě s W&A a s Fred, která se proměnila na Illyriu. Doyle zemřel, aby se obětoval pro jeho druh a vize předal Cordy. Když Buffy zemřela, já byl v Pylei. Pomáhal jsem Lornovi a Fred. Pak vzkřísili Darlu a měl jsem s ní syna Connora. Toho unesl Holtz do dimenze, kde ho vychoval v zášti vůči mě. Pokusil se mě zabít, ale nakonec jsme se usmířili. Connor se zapletl s Cordy a měli dítě, Jasmine, která terorizovala město a zabila Cordelii. Jasmine jsme se zbavili. Fred se proměnila na Illyriu, bohyni. Před bitvou se u mě objevil amulet, ze kterého vyšel Spike. Při finální bitvě zemřel Wesley, Buffyin původní pozorovatel. Po něm i Gunn a Fred. Přežili jsme jen já Spike a Connor. Později nějaký démon oživil Cordelii.“

Marc: „Vy teda nezahálíte. Co se stalo potom?“
Buffy: „Měla jsem vize, které mi připomínaly den, který se vlastně nestal. Jela jsem za Angelem aby mi všechno vysvětlil, pohádali jsme se a já odjela.“
Angel: „Viděli jsme se až na její pětadvacáté narozeniny. Přijel jsem k ní a řekl že jsem našel způsob, jak můžeme být spolu. Museli jsme všechno dát a všechno jsme dostali. Musela přesvědčit Angeluse, aby chtěl svoji duši zpět.“
Marc: „Od té doby jste znova spolu?“
Buffy: „Několik dní před svatbou jsme se málem rozešli, ale ano.“
Marc: „A pak? Co se stalo pak?“
Buffy: „Vzali jsme se a měli jsme malou Angie. Před tím jsme ale bojovali s měňavci a já při tom ztratila zrak. Malá Angie měla schopnosti číst myšlenky a ovládat je. Později se projevila i její čarodějná moc.“
Angel mu potom podrobně vyprávěl, co se stalo, než se dostali do příběhu.
Buffy: „Co se stalo potom, víte.“
Marc: „To je úžasné, když jsem vás studoval, neočekával jsem toto. Víte vy vůbec, že jste legenda?“
Angel: „Necítíme se tak.“
Buffy: „Hodně lidí v našem okolí to zničilo život.“
Do pokoje vtrhla Angie, jako velká voda.
Angie: „Mami, právě se vracím od čarodějek, pojď se mnou za Willow a Alexem.“
Buffy se zvedla a s omluvou odešla. Angel se také omluvil a byl na odchodu, když ho ještě Marc zastavil.
Marc: „Rád bych se dozvěděl o démonech více, směl bych tu s vámi zůstat?“
Angel: „Beze všeho, ale teď musím jít.“
Angel odešel a Marc si sedl ke stolu a napsal si několik poznámek k jeho deníkům o Buffy, Angelovi a démonech.
Connor se zatím spřátelil s Melissou, řekli si navzájem vše o jejich životech. Jejich vztah byl hluboký, Connor se totiž do Melissy zamiloval, na první pohled.
Buffy s Angie hned šly za Willow a za Alexem, jak Angie říkala, šlo o důležitou věc.
Angie: „Skvělé, jste tu oba.“
Willow: „Co se děje Angie?“
Angie: „Právě jsem byla na radě, mají pro tebe úkol, je to důležité.“
Willow: „O co jde?“
Angie: „To ti řeknou až na místě, pokud přijmeš.“
Willow: „Pokud to rada žádá, pojedu.“
Angie: „Dobře, sbal si, rozluč se. Je připravené letadlo, do Budapešti.“

Willow se s všemi rozloučila a rychle spěchala pryč, nemohla nějak ztrácet čas. Večer všichni seděli v SSku, kromě Buffy a Angela, kteří šli spát a Connora s Melissou, kteří si povídali spolu u Connora. Angel s Buffy odešli brzy, bylo toho moc a ještě měli hodně co na řešení. Oba seděli u krbu a objímali se, byl čas si promluvit. Angel se rozhodl začít důležitý rozhovor sám.
Angel: „Je mi to líto.“
Buffy: „Už je mi lépe. Nebylo jiné východisko, museli jsme pomoct Melisse, je budoucností pro svůj lid.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy přejela Angelovi drobnou ručkou po tváři.
Buffy: „Já tebe taky, bude i jiná možnost. Alespoň je teď šťastný Connor.“
Angel: „Co tím myslíš?“
Buffy: „Tobě některý věci fakt pozdě docházej, to bude věkem. Vždyť se chová stejně jako ty kdysi.“
Angel: „Pořád nevím o čem mluvíš.“
Buffy: „Zamiloval se, do Melissy.“
Angel: „Vážně?“
Buffy: „Miláčku, vážně jsi už starý.“
Angel: „Nemám pro něj takový cit jako ty.“
Buffy: „Vím, ty jsi tu přes oduševnělou konverzaci a já přes city.“
Angel: „Vždycky jsi byla citlivá.“

Tentokrát vzal Angel její drobnou ručku do své a políbil ji. Posléze políbil Buffy i na čelo a na víčka. „Zavři oči“ zašeptal jí do ucha. Začal ji líbat, chtěl jí vynahradit tu dobu, kdy byla sama. Ráno společně pozorovali východ slunce, když Buffy vykřikla bolestí.
Angel: „Co se děje?“
Buffy: „Nevím, jako bych cítila něčí bolest, takhle jsem cítila jen Angie, ale ta je v pořádku, nic jí nemůže být.“
Angel: „Tak ještě lež, přinesu ti něco k jídlu.“
Angel odešel a asi za půl hodiny se k ní vrátil.
Angel: „Už vím, co se stalo.“
Buffy: „Něco s Angie?“
Angel: „Ne, Hank měl infarkt, zemřel.“
Buffy: „Kdy bude mít pohřeb?“
Angel: „Zítra ve dvě.“
Buffy: „V Londýně?“
Angel: „Ano, nechceš si promluvit?“
Buffy: „O čem? Nebudu plakat, už dávno nemám proč, opustil mě, když mi bylo nejhůř, vykašlal se na mě. Celé dětství na mě kašlal. Nezajímal se o mě, ani když jsem umřela.“
Angel: „Byl to tvůj otec.“
Buffy: „Ano, to byl. Asi až později mi dojde co se stalo, ví to Dawnie?“
Angel: „Ano, taky jí volali. Nepojede na pohřeb.“
Buffy: „Já s Angie půjdeme.“
Angel: „Odvezu vás.“
Buffy: „Zůstaneš v autě?“
Angel: „Ano, ale budu s tebou.“
Buffy: „Řekneš to prosím Angelině Jane?“
Angel: „Jdu k ní.“
Když Angel odešel, přestala Buffy převládat pláč a několik slz si našlo cestu z očí. Přišel za ní Connor. Dozvěděl se, co se stalo, tak k ní raději přišel. Sedl si k ní a objal ji, nic víc nežádala. Právě teď jí byl kromě Angela nejblíže, ale před Angelem nemohla dát najevo smutek. Vyčítal by si, že kvůli němu se s ní Hank nebavil. Jediný Connor tu teď s ní byl, jen pro ni.

Connor: „Mám jít s tebou?“
Buffy: „Nevím, jestli to zvládnu, Dawnie nejde a Angel nemůže.“
Connor: „To je dobrý, mami, půjdu s tebou.“
Buffy: „Děkuji, Connore.“
Druhý den je Angel vezl na hřbitov, kde se mělo konat rozloučení s Buffyiným otcem. Skoro nikoho z těch přítomných neznala. Hankova druhá manželka ji požádala, aby řekla pár slov.

„Dobrý den, jsem Buffy Summersová a nikdo z vás mě nezná. Neznáte mě, protože se Hank styděl, že má takovou dceru jako jsem já. Zřekl se nás. Mě, sestry i matky, než umřela. Sestra vůbec nepřišla, neměla mu už co říct. Mě byl Hank kdysi blízko, blíž než by se dalo očekávat. Dokud nezemřela matka a on se semnou a se sestrou nepřestal úplně stýkat. Před několika lety jsem s ním mluvila naposledy, než odešel, řekl, že nemá žádnou dceru, ale my už dávno otce neměli. Nevím, jaký byl později člověk. Neznám Hanka Summerse, kdysi jsem ho znala, ale teď je to neznámý a cizí muž.“ To bylo jediné co lidem řekla, neměla co říct. Kousek vedle místa, kde v sále stála i s Angelem, protože sem nešlo slunce, stály nějaké Hankovy známé z pozdější doby. Byla to Maggie a Joane.

Maggie: „Bodejť by se jí nezřekl, žije na hromádce s nějakým mužem, mají dvě děti a prý se ani nevzali.“
Joane: „Proč ten její chlap asi nebyl venku, když se o ni musel starat její syn?“
Maggie: „Působivé, jak se málem zhroutila, viď?“
Joane: „To ano, nikdy ho neměla ráda.“
Maggie: „Divím se, že se vůbec opovážila přijít na jeho pohřeb, její sestra měla aspoň dost soudnosti, aby nepřišla.“
Joane: „Prý má společně s nimi nějakou firmu v Londýně.“
Maggie: „O ano, slyšela jsem, že se stýkají s dost pochybnými lidmi.“
Angel všechno slyšel, když vedle nich stál. Nechtěl poslouchat, jak Buffy pomlouvají a tak si s nimi šel "promluvit".
Angel: „Dobrý den, dámy, my se asi neznáme. Jsem Angel manžel Buffy, Hankovy dcery.“
Maggie: „Jsem Maggie Poeová.“
Joane: „Já Joane, její sestra. Hanka jsme znaly až z Londýna.“
Angel: „Já Hanka znám už dlouho. Od doby kdy jsme se seznámili s Buffy. Bylo jí šestnáct. Už tenkrát jí poslal vždy jen přání k narozeninám. Na osmnácté už si nevzpomněl. Nevzpomněl si ani, když málem umřela, ani když zemřela Buffyina matka. Ani když se Buffy vdávala, když se jí narodila dcera. Musela se ozvat až ona jemu, když bylo Angelině pět let, odešel a dál ji nechtěl znát. Stále si myslíte, že k němu byla nespravedlivá?“

Joane: „My přece nemůžeme vědět, jaké byly jejich rodinné vztahy.“
Angel: „A pokud jde o to co jste říkaly o mě, se ženou byl venku jen syn, protože nemohu na slunce. Mám sluneční alergii.“
Maggie: „My jsme to nemyslely zle.“
Angel: „Ale myslely a mnohem hůř, styďte se. Nashledanou, nerad jsem vás poznal.“
Angel od nich odešel a Maggie i s Joane stály, jako by je opařil.
Maggie: „Divnej chlap, myslíš že říkal pravdu?“
Joane: „Byl přesvědčivý.“
Maggie: „Možná ji vydědil kvůli němu.“
Joane: „Ani bych se nedivila, takový hulvát.“
Zamířila k nim Angie, která viděla, že s nimi Angel mluví.
Angie: „Dobrý den, jsem Hankova vnučka, viděla jsem ho jednou v životě.“
Maggie: „Já jsem Maggie a tohle je má sestra Joane.“
Angie: „Byl to nepříjemný muž.“
Joane: „Myslíš Hanka?“
Angie: „Ano, nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by se k někomu zachoval tak hnusně jako on k mámě.“
Joane: „Určitě by se to dalo rozumě vysvětlit.“
Angie: „Snoby jako vy si vždy najdou vysvětlení, ale neuvědomují si, jak ostatním ubližují.“
Maggie: „Jsi drzá dívka.“
Angie: „A vy dvě jste dvě hloupé kozy, který si nemůžou najít chlapa.“

Angie odešla stejným směrem jako předtím její otec, raději hned z pohřbu odjeli. Connor pak mluvil s Buffy v obýváku jejího bytu s Angelem.
Connor: „Jsi v pořádku?“
Buffy: „Ale, ano chlapče, jen se vrátili vzpomínky.“
Connor: „Nedokázal unést, že jsi vyvolená?“
Buffy: „Ne, to ho později přešlo, když se dozvěděl, že jsem si vzala Liama a že Angie není úplně člověk, už se mnou nepromluvil.“
Connor: „To přece nejde, aby Angie byla normální člověk.“
Buffy: „Já s Angelem totiž lidé nejsme, já to vím, ale on to nechápal.“
Connor: „Ale teď máš novou rodinu, máš mě a Angie, Angela a teď i Melissu.“
Buffy: „To mi připomíná, jak jsi s ní daleko?“
Connor: „Co tím myslíš?“
Buffy: „Oba s otcem si myslíte, že mám asi zakrnělý mozek, snad ještě poznám, že ses do Melissy zamiloval.“
Connor: „Promiň, víš ona je tak jiná.“
Buffy: „Vy to máte v rodině, přitahují vás divné dívky.“
Connor: „V rodině s kým?“
Buffy: „Já taky nejsem normální. Ale z toho si nic nedělej, je to dané geneticky. Jaký otec, takový syn. Já se akorát děsím, s kým bude naše Angie.“
Connor: „Nejméně s mimozemšťanem, jak ji znám.“
Buffy: „Ale Melissu ti přeju, je to hodná holka.“

Za rok: Buffy s Angelem pozorovali východ slunce, stejně jako Connor s Melissou. Buffy ale najednou zkontaktovaly Síly. Rychle se zvedla a rozkázala Angelovi, rychle se obléct, Síly čekají. Zavolala taky Connorovi, aby se s Melissou připravili. Když se všichni sešli na odpočívadle, mezi jejich byty, Síly je přenesly k sobě.

Žena: „Jsme rádi, že vás opět vidíme Buffy a Angele. Jak vidím, konečně se setkáváme s Connorem a Melissa také přišla. Děkujeme, postarali jste se o ni dobře.“
Buffy: „Musí zpět?“
Žena: „Válka u nich skončila, musí sjednotit svůj lid a postarat se o něj.“
Buffy: „Náš úkol končí?“
Muž: „Ne, doprovodíte ji domů a pomůžete jí vznést práva na vládu v její zemi.“
Buffy: „Tak nás tam šupněte.“
Muž: „Máme ještě varování, některé věci jsou v jiné dimenzi jinak, dejte pozor.“
Žena: „Hodně štěstí.“
Buffy: „Děkujeme vám.“
Síly je přenesly do Melissiny domovské dimenze.
„Začínají být lidské.“ Odvětila Buffy, jak se ocitli nohama na zemi a pak ztuhla, nikde kolem ní nic nebylo, celá zem byla zpustošená válkou. Kolem nich byly jen trosky. Vydali se prozkoumat okolí, zda někdo přežil. Šli po prašné cestě a kolem nich se všude zvedal prach. Buffy, Connor i Melissa si dali šátek přes ústa, aby jim prach nevnikal do úst. Když kousek ušli, Angel začal zaostávat a kašlal.

Buffy: „Co je, Liame?“
Angel: „Nebudeš tomu věřit.“
Buffy: „Čemu, děje se něco?“
Angel: „Dusím se.“
Buffy: „Pane bože.“
Buffy Angelovi skočila do náruče. Melissa nechápavě pohlédla na Connora.
Melissa: „Děje se něco, to je dobře, že se dusí?“
Connor: „To jistě, protože to znamená že dýchá.“
Melissa: „Stále nechápu.“
Connor: „Táta je ve vaší dimenzi člověk.“
Melissa: „Pomalu mi to zapaluje, tím se něco mění?“
Connor: „Ano mění, všechno. Nevíš co to pro ni je, cítit jak mu tluče srdce, že má teplé dlaně, když ji hladí po tváři. To co třeba ty bereš jako samozřejmost je pro ně nemyslitelné.“
Melissa: „Chápu.“
Connor: „No táááák, mami, hoďte sebou, ať ještě něco prohlídnem.“
Buffy dala Angelovi další šátek a oba přispěchali zpět ke Connorovi a Melisse.
Buffy: „Už ani měsíc nesvítí na cestu, přespíme a počkáme do rána.“

Všichni souhlasili a tak si bokem prašné cesty udělali nocleh. Connor s Melissou odešli, aby byli Buffy s Angelem chvíli o samotě. Jen co odešli, Angel si posadil Buffy na klín. Ona mu položila ruku na místo, kde teď bilo srdce, pevně si ji k sobě přitiskl. Nejen ona, ale i on chtěl cítit její přítomnost. Když se Connor s Melissou vrátili, oba už spali, schoulení k sobě leželi na zemi a spokojeně podřimovali. Za několik hodin svítalo. Museli se tedy vydat dál na cestu. Do poledne prošli už několik vesnic a nikde nenašli nikoho, kdo by zůstal naživu. Večer přišli do města, ani tam nikdo nebyl. Nedokázali si vysvětlit, co se tu stalo. Zůstali v nejméně poškozeném domě, sídlu novin, Melissa tam našla několik posledních výtisků a četla jim titulky.

„Válka bude končit, lidé cítí úlevu.“ „Generálové se vzdávají.“ „Lidé očekávají kapitulaci Generálů a návrat princezny.“ „Generálové chytají poslední úder, vzkazují: My se nevzdáme.“ „Lidé se obávají činů zoufalých Generálů.“ „Generálové chystají mezi lidi vypustit zákeřnou biologickou zbraň“ U tohoto titulku Melissa přestala číst.
Melissa: „Hodně se změnilo, co jsem odjela. Byli jsme mírumilovný národ.“
Buffy: „Mezi mírumilovnými lidmi se vždy najde někdo kdo chce víc. Kdo jsou ti Generálové?“
Melissa: „Strana, která vedla válku proti lidem, chtěli se země zmocnit a nechat žít jen některé druhy démonů.“
Buffy: „Chtěli vyvraždit některé rasy?“
Melissa: „Tak se to dá říct a jak to vypadá, řekli si, že pokud zemi neočistí, zabijí tu radši všechny, je tu řeč o biologické zbrani.“
Angel: „Vypustili mezi lidi nějakou smrtelnou nákazu.“
Buffy: „S posledním člověkem nákaza zanikla. Jsou tam ještě nějaké noviny?“
Melissa začala znovu číst titulky.
„Generálové vypustili zákeřnou nákazu, lidé umírají.“ „Generálové spáchali sebevraždy, nalezeny těla, lidé očekávají mír.“ „Vážná nemoc způsobuje smrt mnoha lidí.“ „Z nemoci KLJ se stává celonárodní problém.“ „Miliony lidí umírají, zbývá jen několik posledních zdravých.“
Melissa: „Tady výtisky novin končí, všichni tu umřeli.“
Connor: „Generálové si řekli, že když zemi nebudou mít oni, nebude ji mít nikdo.“
Buffy: „Ale to je strašné.“
Angel: „U nás se děli podobné věci, ale nikdy to nedošlo až k vyhlazení lidstva.“
Melissa: „Co teď budu dělat?“
Connor: „Vrátíš se s námi domů.“
Melissa: „Už jsem vás obtěžovala dlouho.“
Buffy: „Neblázni Mel, musíš se s námi vrátit.“
Melissa: „Děkuji ti Buffy, jsi na mě hodná.“
Buffy: „Jsi jako moje druhá dcera. Teď skoro snacha.“
Connor: „Prosím Mel, vrať se s námi domů.“
Melissa se na něj usmála.
Melissa: „Dobře, ty hlupáčku. Šel bys se mnou ještě prosím do mého domu, chtěla bych si vzít nějaké věci sebou.“
Connor: „Jistě.“
Connor s Melissou odešli, Angel s Buffy zůstali znovu sami.
Buffy: „Je mi Melissy líto, přišla o všechno.“
Angel: „Jsi hodná, že se o ni postaráš. Má už jen nás.“
Buffy: „Jak jsem říkala, skoro patří do rodiny.“
Angel: „Jako druhá dcera.“
Buffy: „Snad brzy snacha.“
Angel: „Co tím myslíš?“
Buffy: „Connor ji požádá o ruku.“
Angel: „Jak to, že to víš zase jen ty, já jsem jeho otec.“
Buffy: „A já matka.“
Angel: „A jak dobrá a krásná matka jsi.“
Buffy: „Ale, Liame, jak to souvisí?“
Angel: „Na tom nezáleží.“

Angel se k ní pomalu sklonil a začal ji líbat, prvně jemně, opatrně. Brzy se líbali vášnivě, dravě… Connor s Melissou se vrátili až ráno, Buffy s Angelem stále spali.
Melissa si nesla v krabici nějaké věci z domova. „Jsou tak roztomilí.“ Povzdechla si Melissa.
Connor: „Víš, Mel, chtěl jsem s tebou ještě o něčem mluvit.“
Melissa: „O čem?“
Connor: „Miluju tě a přál bych si, aby sis mě vzala.“
Melissa: „Jistě, určitě. Ty jeden, už jsem myslela, že mě nechceš.“
Connor: „Čekal jsem příliš dlouho?“
Melissa: „To jistě.“
Buffy i Angel se probudili. Zírali na ně, jako na zjevení.
Connor: „Mami, ty…“
Buffy si uvědomila, že je deka asi nedostatečně zakrývá, začervenala se a požádala je, aby ji nechali obléknout. Connor s Melissou odešli do vedlejší místnosti a Buffy s Angelem se zatím oblékli.

Buffy: „Měli bychom zkontaktovat Síly, pokud už tu nic nechceš, Melisso.“
Melissa: „Já bych už taky docela šla, vzala jsem si jen několik věcí a teď bych nejraději domů.“
Angel: „Ale jak se s nimi spojíme?“
Buffy: „To nech na mě, miláčku.“
Buffy zavřela oči a ve chvíli se všichni přenesli i se všemi věcmi k Silám.
Buffy: „Proč jste nám neřekly, že tam nikdo nepřežil?“
Žena: „Nevěděly jsme to.“
Muž: „Connore, Melisso, měli byste jít, pošleme s vámi i vaše věci.“
Oba přikývli a Síly je přenesly pryč.
Buffy: „Proč jste je poslaly pryč?“
Žena: „Máme pro vás nějaké informace a je to soukromé.“
Angel: „Prozradíte nám, jak se jmenujete?“
Muž: „My nemáme jména, nemáme ani podobu.“
Buffy: „Je to totiž zvláštní, oslovovat vás jen Síly.“
Žena: „Klidně nám dejte jména, jsme přece staří známí.“
Buffy: „Co třeba Romeo a Julie.“
Žena: „Podle toho co o vás víme by se to spíš hodilo na vás.“
Buffy: „To sice ano, ale my jména máme a jsme s nimi spokojení. Právě jste mi ale něco připomněly. Gaia a Erót.“
Muž: „Dobře, líbí se mi to.“
Buffy: „Zdá se mi to, nebo jsme vás polidštili?“
Žena: „Už to tak asi bude.“
Angel: „Co nám chcete?“
Žena: „Nejsi příliš trpělivý na to, že jsi nesmrtelný.“
Muž: „Ne, je dobře, že jsi nedočkavý.“
Angel: „Proč?“
Žena: „Kdysi jsme vám slíbili, že dostanete další šanci.“
Buffy: „Jakou šanci.“
Žena: „Ty jsi nás neslyšela, měla jsi bolesti.“
Buffy: „Vzpomínám si.“
Žena: „Dostali jste ji.“
Angel: „Vážně?“
Žena: „Copak bych lhala? Ale musíte dát pozor, dítě je zranitelné.“
Angel: „Může znovu umřít?“
Muž: „Může, ale pokud dáš na Buffy pozor, nemělo by se nic stát.“
Buffy: „Co je tedy za problém, vůbec nic nechápu.“
Žena: „Budete mít s Angelem dítě, ale je tu riziko, že byste o něj mohli znovu přijít.“
Angel: „Co mám udělat?“
Muž: „Dítě bude pro nás důležité, vložíme do něj schopnost komunikace s námi i jinými světy. Musíš ho chránit, než přijde na svět.“
Buffy: „Takže za to můžete vy?“
Žena: „Ne, jen jsme vám poskytli možnost.“
Angel: „Takže za to můžu já.“
Muž: „Gratulujeme ti, odhalil jsi tajemství genetiky.“
Buffy: „Panebože.“
Žena: „Bůh s tím nemá co společného.“
Angel: „Jaký je háček?“
Žena: „Už jsem málem zapomněla, že je v tom vždy nějaký háček.“
Muž: „Budeme dítě potřebovat brzy. Dříve se nerodí a bude rychleji vyrůstat.“
Buffy: „Když ho budete potřebovat, vezmete nám ho, až vyroste?“
Žena: „Ne, bude naše spojení s vámi.“
Buffy: „Lidé si na to pořizují mobily.“
Žena: „My nejsme lidé.“
Angel: „Ale právě jste se staly patrony dítěte.“
Muž: „Bude sice pod naší ochranou, ale nezmůžeme všechno. Většina práce je na vás.“
Žena: „Málem jsem zapomněla, bude to děvče.“
Buffy: „Samé dívky.“
Angel: „Určitě bude krásná jako ty.“
Buffy: „A chytrá jako ty.“
Muž: „Měli byste jít.“
Buffy: „Brzy nashledanou, děkujeme.“
Žena: „Brzy, dříve než si myslíš, milá Buffy.“
Buffy: „V tom případě se na vás těším, Gaio.“
Muž: „Na mě snad ne?“
Žena: „Ale prosím, snad bys nežárlil.“
Buffy: „Na vás se budu také těšit, Eróte.“
Žena: „Nashledanou.“

Buffy i Angel se hned ocitli u sebe doma a radovali se. Angel hned pohladil Buffy po bříšku.
Buffy: „Už je to dlouho co? Nepamatuješ si moje výhružky?“
Angel: „Au, pamatuji, ale pozor, nesmíš se namáhat.“
Buffy: „Ale nejsem z cukru.“
Angel: „Měli bychom to říct ostatním.“
Buffy: „Vyrazíme do SSka.“
Angel: „To víš že jo, ale pomalu.“
Buffy: „A nechceš mě nést v náruči?“
Angel: „Nic mi neudělá větší radost.“
Angel Buffy skutečně do SSka odnesl.
Connor: „Panebože, co se děje? Buffy je nemocná?“
Angel: „Ale ne, jen jí projevuji trošku lásky.“v Lorne: „Tak ji hlavně neupusť na zem.“
Angel: „To bych si neodpustil, postačí, když uvolníte sedačku.“
Lorne: „Už padám.“

Lorne opravdu sedačku uvolnil a Angel tam položil Buffy.
Connor: „Jsem tu blázen já nebo táta?“
Angel: „Nejspíš já, radostí.“
Connor: „Doufám, že to není dědičný.“
Melissa: „proč ty mě nenosíš na rukou?“
Connor: „Není mi tři sta a nejsem blázen.“
Angel: „Mě taky není tři sta.“
Buffy: „Moc ti do nich nechybí.“
Angel: „Tak co, miláčku, myslíš, že jsou tu všichni?“
Connor: „Podle toho, koho tu chcete. Dawnie se Spikem jsou na dovolené.“
Buffy: „Angie chybí.“
Connor: „Zkouší nějaká kouzla dole.“
Buffy: „To by sem mohla přijít.“

Vedle jednoho z prázdných křesel se objevilo známé žlutočervené světlo a brzy se objevila i Angie.
Angie: „Mluvili jste o mně?“
Buffy: „Neměla bys chodit po schodech?“
Angie: „Potřebuji si to cvičit, abych se dokázala přenést i daleko.“
Buffy: „Hlavně, že pro to máš výmluvu.“
Angel: „Tak jsou tu všichni? Lorne, Connor, Melissa, Angie, Buffy nikdo nechybí.“
Buffy: „Uklidni se a řekni to nebo praskneš.“
Angel: „Zase budu táta.“
Connor: „No potěš.“
Melissa: „To je skvělé.“
Lorne: „Jak to víte? Vždyť to nejde.“
Angel: „Gaia nám to potvrdila.“
Lorne: „Ta bohyně?“
Buffy: „Ne, Síly.“
Connor: „Docela by mě zajímalo jak jste to zase dokázali.“
Angel: „Byl jsem člověk.“
Melissa: „U nás doma?“
Buffy: „Přesně.“
Melissa: „Aspoň k něčemu to bylo.“
Lorne: „Řekli vám i co to bude?“
Buffy: „Měla by to být holka, ale není jisté, jestli se narodí.“
Angie: „Jak to?“
Angel: „Dítě je zranitelné, takže se budu muset snažit.“
Buffy: „Chceš říci, že jinak by ses o mě nestaral?“
Connor: „A už je oheň na střeše, mám tušení že jsi mámu naštval.“
Angel: „Prosím, Buffy, klid hlavně klid.“
Buffy: „Já jsem klidná, to jenom ty máš třesavku.“
Lorne: „Taky jsem si všiml, že jediný kdo je tu nervózní je Angel.“
Buffy: „Liam je zlatíčko.“
Angel: „Mňau.“
Buffy: „Chceš podrbat za ouškem, kocourku?“
Angel: „Před dětmi radši ne.“
Buffy: „To teď bude problém.“
Connor: „Teď už na mě budou ty ježibaby dvě.“
Angie: „Chceš, abych tě proměnila v ropuchu?“
Melissa: „Je mi fuk co on na to, ale já to nechci.“
Buffy: „Jistě, taky bych těžko chtěla, aby byl Angel ropucha.“
Angel: „Jsem velké zvíře.“
Buffy: „No ty zvlášť, ty můj kocourku přítulnej.“
Connor: „Kde skončilo přemožitelka a její tajemný přítel.“
Angel: „Normálně si mě ochočila.“
Buffy: „Oh, vážně se stydím.“
Connor: „To máš proč, dáváš nám špatný příklad, maminko.“
Angie: „Kdo tu strčil otce do rakve?“
Angel: „Děti no tak, snad se nebudete hádat, co na to řekne sestřička?“
Při těch slovech Angel položil Buffy ruku na bříško. Ona ho na oplátku přes ruku plácla.

Buffy: „Tady někdo zapomíná na moje výhružky.“
Angel: „To víš, je to už tolik let musím si to užít. Nebudeš teď moci odmlouvat a budeš hrát jen hodnou paní ženušku.“
Buffy: „Tím bych si nebyla jista, na břicho mi šahat nebudeš!“
Angel výsměšně Buffy na břicho znovu šáhl.
Buffy: „Jsi nenapravitelný, nemůžeš šahat chvíli na někoho jiného?“
Angel: „Přihlaste se v místnosti, kdo čeká moje dítě.“
Buffy: „Nehlaste se všichni, to nemůžete švindlovat?“
Connor: „Smůla, mami, nikdo se nehlásí.“
Angel: „To bych řekl. Snad vím, kdo je moje milovaná, ne?“
Buffy: „Když řekneš ještě něco hezkého, budu ti to povolovat.“
Angel: „To jako za odměnu?“
Lorne: „To jsi to dopracoval, musíš žádat o dovolení.“
Angel: „Není na to permanentka?“
Buffy: „Ty ses nějak rozjel, měl by sis zvyknout, že teď už mě budeš nosit pořád.“
Angel: „Udělá mi to nevýslovnou radost. A budu ti pak moci šahat na bříško?“
Buffy: „Přemluvil jsi mě.“
Angie: „Tohle dělal i mě?“
Buffy: „Máš z toho doživotní následky, viď?“
Angie: „On ti šahal na břicho?“
Buffy: „Je posedlý.“
Connor: „Já o to naštěstí přišel.“
Buffy: „Mám tě pohladit po hlavičce, chlapečku?“
Angel: „Nebo já?“
Melissa: „Nebo já?“
Connor: „Konečně první rozumná řeč.“
Buffy: „Právě jsem se urazila.“
Connor: „Copak, mami, mám tě pohladit po bříšku?“
Buffy: „Opovaž se, použiji karate.“
Angel: „Fakt, věř jí.“
Angie: „Ty jsi ho za to fakt zmlátila?“
Buffy: „Ne doslova, dostal jen menší pohlavek.“
Angel: „Ale přemožitelský, ten je za pět normálních.“
Buffy: „Odkdy ty jsi normální, nemělo by to spíš znamenat, že se poučíš?“
Angel: „Jsem zlobivý chlapec.“

Do pokoje zrovna vešla Dawn.
Buffy: „Jejda, Dawnie, tebe jsem neviděla celou věčnost.“
Dawn: „Však já vás taky ne. Byl tu ten zubatec?“
Angel: „Koho tím myslíš?“
Dawn: „Buď v klidu, myslím Spika.“
Buffy: „Co ti udělal? Jdu ho zabít.
“ Buffy prudce vstala a chystala se uskutečnit výhružky.
Angel: „Opovaž se, přemožitelko, ty si pěkně sedneš a tvého oblíbeného upíra zabiju já.“
Buffy: „Máš štěstí, že musím být v klidu, nebo bych zmlátila i tebe.“
Dawn: „Co je sestřičko? Jsi nemocná?“
Buffy: „Leda z Angela.“
Connor: „Hůř, je těhotná.“
Dawn: „To je skvělý, ještě že se mi to nemůže stát.“
Buffy: „Řekneš mi, co Spikey provedl?“
Dawn: „Nic, nechápu proč ho chcete zabíjet.“
Buffy: „Proč mu teda říkáš zubatec?“
Dawn: „Proč bych neměla?“
Buffy: „Zůstaneš?“
Dawn: „Ne, musím odjet.“
Buffy: „Kam?“
Dawn: „Do školy, ale brzy se vrátím.“
Buffy: „Doufám že brzy, sestřičko.“
Dawn: „Ano, ale hned musím odjet.“
Buffy: „Ahoj, sestřičko, vrať se brzy.“
Buffy sestru objala a ona hned odběhla zase pryč.
Angel: „Jak se cítíš?“
Buffy: „Jako někdo, o koho se někdo hezky stará.“
Connor: „My s Mel půjdeme spát.“
Melissa: „Dobrou noc.“
Angel: „My půjdeme taky, musíme si odpočinout.“
Buffy: „Nic jiného mi nezbývá, dobrou noc.“
Všichni odešli, kromě Angie a Lorna, kteří zůstali tam jen oni dva.
Lorne: „Co na to říkáš?“
Angie: „Je to skvělý, jejich vztah to znovu utuží, i když jsem myslela, že to už nejde.“
Lorne: „Nežárlíš?“
Angie: „Neblázni, ne.“
Lorne: „To je dobře, protože jsou šťastní. Konečně mohou být zase chvíli šťastní.“
Angie: „Šťastní? Oni dva si vždycky najdou způsob jak být šťastní.“
Lorne: „Jenže teď se budou moci konečně vzpamatovat z toho, co se jim stalo.“
Angie: „Myslíš s tím dítětem?“
Lorne: „Přesně to myslím.“
Angie: „Určitě to není jen tak, něco nám neřekli. Cítím to.“
Lorne: „Možná ti to ve snu řekne.“
Angie: „Víš Lorne, ani se neuvědomuji, že mi je sedm.“
Lorne: „Stejně nemáš rodný list, tak je to jedno.“
Angie: „Connor?“
Lorne: „Jeho rodiče jsou přes 200let mrtví, nenarodil se.“
Angie: „Aspoň v něčem jsme na tom stejně. A sestřička bude nejspíš taky.“
Zatímco si Angie povídala s Lornem, Angel řešil s Buffy budoucího potomka.
Buffy: „Škoda, že Joyce nežije, tolik se těšila až bude mít vnoučata.“
Angel: „Však ona to všechno vidí, byla jsi v nebi, víš jak to chodí, ne?“
Buffy: „Tolik bych si přála, aby na mě mohla být pyšná.“
Angel: „Taky že může.“
Buffy: „Děkuji, Angele.“
Angel: „Za co?“
Buffy: „Že jsi, jsem tak šťastná. Hlavně díky tobě.“
Angel: „Máš Connora, Angie, Lorne, Dawnie.“
Buffy: „A copak bych to měla, nebýt tebe? A kdybych měla, myslíš že bych si to plně užívala?“
Angel: „Miluji tě, těším se.“
Buffy: „Já taky, další dítě, tvoje dítě.“
Angel: „Zvládneme to?“
Buffy: „Myslela jsem, že ten kdo pochybuje jsem vždycky já.“
Angel: „Tak si trochu prohodíme role, protože ty teď musíš být v klidu.“
Buffy: „Ne Angele nebudu sice chodit na hlídky, ale nesmím ztratit kondici. Musím trénovat a pracovat budu taky, akorát se postaráš, aby mě nenaštval nějaký Pote.“
Angel: „Bude mi potěšením se o tebe postarat.“
Buffy: „Jestli říkaly Síly pravdu, jako že ano, za pět měsíců tu máme porod.“
Angel: „S bříškem jsi nádherná.“
Buffy: „To ale nebudu moci nosit tu kůži, co jsem ti slíbila.“
Angel: „To nevadí, těším se, až začne kopat. Tentokrát se bude podobat tobě, bude to křehká krásná blondýnka.“
Buffy: „Jak ty o můžeš přesně vědět.“
Angel: „Odhalil jsem přece tajemství genetiky.“
Buffy: „A hele ho génia, manželku by chtěl poučovat?“

Jemně ho kousla do ucha a on ji na oplátku políbil na krk, ráda se nechávala poučovat, ale leda od něj.
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Málo miluje ten, kdo ještě slovy musí vyjádřit svoji lásku.“
Angel: „Pro mě to neplatí, já miluji tak bezmezně, že jsem láskou k tobě přesycen. Někoho tvoří z 80% voda, mě láska k tobě.“
Buffy: „Zajímavé přirovnání, skoro se vyrovná tomu slizu.“
Angel: „Jistě, náš dřívější problém s ocasem.“
Buffy: „Mám z toho celoživotní následky a komplexy.“
Angel: „Miloval bych tě i se dvěma ocasy.“
Buffy: „Ten sliz se mi líbil více. Byl takový poetický.“
Angel: „Mám pro tebe složit báseň?“
Buffy: „Ne, namaluj obraz.“
Angel: „Víš že už nemaluji.“
Buffy: „Ani kvůli mně bys znovu nezačal?“
Angel: „Jedině kvůli tobě. Můžu malovat jen tebe, protože nic jiného se ti krásou nevyrovná. Proč malovat paprsky, když můžu mít slunce?“
Buffy: „Ty jsi kecka, že toho normálně nenamluvíš.“
Angel: „To láska k tobě mi rozvázala jazyk.“
Buffy: „Líbí se mi málomluvní tajemní muži.“
Angel: „Tak to jsem pro vás ten pravý, madame.“
Buffy: „Nabídnete mi rámě signore?“
Angel: „Kam chceš jít?“
Buffy: „No přece zkontrolovat hotel, každý den to dělám. Procházím se a přemýšlím. Procházka mi neuškodí, leda prospěje.“
Angel: „Nechci vás ztratit.“
Buffy: „Tentokrát ne, žádný démon co po sobě nezanechá ani stopu mě ji nemůže vzít.“
„To se ještě uvidí“ Ozvalo se někde daleko, kde někdo sledoval počínání manželů.
„Tohle byl jen začátek. Zbavím síly jejich posla.“ Hlas bez tváře vyhrožoval šťastnému páru.
Buffy s Angelem prohlíželi hotel, našli Spika. Vypadal hrozně, lidská troska. Našli ho ležet na jednom z odpočívadel, byl opilý. Angel ho vzal a odnesl do pokoje, pro upíry. Buffy u něj zůstala celou noc. Ráno se probudil a hned se chytl za hlavu.

Buffy: „Jsi zraněný?“
Spike: „Ne, začínám střízlivět.“
Buffy: „Co se ti stalo, Spikey?“
Spike: „Dawn mě opustila, vykašlala se na mě.“
Buffy: „Nevíš proč?“
Spike: „Jsem prý nudný.“
Buffy: „Je mi to líto, Spikey, ona se vrátí.“
Spike: „Pochybuji.“
Buffy: „Chceš si promluvit?“
Buffy mu starostlivě položila ruku na tvář.
Spike: „Ne, mělo to tak být. Není připravená se usadit, je ještě mladá, ale já? Mám nejlepší za sebou.“
Buffy: „Neber si to tak, můžeš zůstat s námi.“
Spike: „Děkuji, mazlíčku.“
Buffy: „Teď musím jít, máme poradu.“
Spike: „Tak ode mě pozdravuj toho nagelovanýho šaška.“
Buffy: „Spolehni se.“
Buffy odešla na poradu, která proběhla v klidu. Hned po poradě našla Buffy na polštáři dopis, byl nadepsaný roztržitým písmem její sestry, malé Dawnie.

Buffy,

velká sestřičko Buffy, neočekávala jsi, že uteču viď? Musela jsem se ale rozloučit. Doufám, že už budeš šťastná, když budete mít s Angelem další dítě. Ale měla bych se vrátit zpět k tématu. Ano utekla jsem sestřičko a tentokrát jsi mě nezadržela. Nikdy Ti to nebudu vyčítat, potřebuji vzrušení. Ani se Spikem už to nebylo ono, člověk by si řekl, že s upírem bude troška vzrušení, ale nebylo. Musím odjet, co nejdál abych zjistila proč tu jsem. Mystický klíč, který jen Síly odložili neustále ve stínu sestry přemožitelky. Ne Buffy, nemysli si že za to můžeš ty. Staral ses mě hezky, jsem ti za to vděčná. Nastal ale čas uspořádat si svůj život a uvědomit si, kam patřím. Možná se potom vrátím. Možná ne. Když se nevrátím, nehledej mě. Spika prosím nějak uklidni, asi to nevzal moc dobře. Snad se vrátím dost brzy, abych viděla moji druhou neteřinku. Mějte se tu hezky. Pozdravuj Angela, Spika, Angie, Connora, prostě všechny. Hodně štěstí sestřičko

Dawn Summers

„Sakra, Dawnie utekla.“ Řekla si Buffy vystrašeně. Zvedla telefon a hned zavolala Angelovi.
Buffy (do telefonu): „Angele ona utekla.“
Angel (do telefonu): „Kdo? Kam?“
Buffy (do telefonu): „Dawnie, malá Dawnie utekla.“
Angel (do telefonu): „Snad to nebude tak zlé.“
Buffy: „Zlé? Je to horší, co když se jí něco stane? Měla jsem se o ni postarat, slíbila jsem to Joyce než umřela.“
Angel (do telefonu): „Uklidni se, hned k tobě přijdu.“
„To nám ještě scházelo, prvně se vrátí Spike a teď ještě utekla Dawn.“ Myslel si Angel cestou do ložnice.
Brzy dorazil, Buffy seděla na posteli a zírala do prázdna. Sedl si vedle ní a objal ji kolem ramen. Otočila se k němu a upřela na něj uslzené oči. Přejel jí rukou po vlasech, políbil ji na čelo a ona mu položila hlavu na rameno, vzápětí usnula. Angel si mezitím přečetl dopis od Dawn.
„To jsem si mohl myslet. To je koza co když se jí něco stane.“ Jeho myšlenky mu závratnou rychlostí létaly hlavou a nemohl přijít na žádné řešení. Z hloubavých úvah ho vytrhl Connor, který přišel za Buffy.
Connor: „Ona spí?“
Angel: „Zrovna usnula, Dawn utekla.“
Connor: „Průšvih.“
Angel: „To jistě, dává si to za vinu.“
Connor: „Jak ji najdeme.“
Angel: „Nechala tu dopis, nemáme ji hledat a říká že se vrátí.“
Connor: „Nestane se jí něco?“
Angel: „Doufejme, že ne. Cvičila nějakou dobu s přemožitelkami a Spike ji taky nenechal zahálet. Bránit se trochu dokáže.“
Connor: „Ale ne dost.“

Buffy se právě probudila, zdálo se jí, že slyší nějaké hlasy.
Buffy: „Co se děje?“
Angel: „Usnula jsi.“
Buffy: „Promiň, celou noc jsem nespala.“
Angel: „Četl jsem ten dopis, neměli bychom ji hledat.“
Connor: „Mám na to stejný názor.“
Buffy: „Nemáš, jen držíš s Liamem, ale já to respektuji. Pokud si nepřeje abychom ji hledali, neuděláme to.“
Angel: „Jistě to zvládne sama.“

Za měsíc:
Všichni byli právě na svatbě Connora s Melissou. Brali se v malém kostele na okraji Londýna, obřadu přihlíželi jen nejbližší příbuzní a přátelé rodiny. Byli přítomni i známí ze školy a Sunnydale. Byla tam i Faith s Robinem, Willow s Alexem, Giles s Christianou, Spike, Lorne. V pozadí ostatních i Marc. Samozřejmě jako nejdůležitější hosté Buffy s Angelem a malá Angie. Jediný, kdo tam nebyl a chyběl, byla Dawn, neměla možnost, jak se o důležité události dozvědět. Ti kdo nebydleli v Londýně, odjížděli ještě týž večer do svých domovů.

Za měsíc:
Všichni kromě Melissy a Spika byli v SSku. Jako většinu večerů se Angie objevila společně s červenožlutým světlem.
Buffy: „Dcerko, ty tam chodíš víc jak domů.“
Angie: „Potřebují mě.“
Buffy: „Já se taky chci obléct do letních šatů, ale vypadám jak balón.“
Angie: „Neměla bys spíš být ráda, že to budeš mít brzy za sebou?“
Buffy: „Když on se o mě Angel tak hezky stará, bude se mi po tom pak stýskat.“
Connor: „Nám ne, vždyť před tebou pod výhružkou smrti nesmíme mluvit zvýšeným hlasem.“
Buffy: „Proč bys také měl na svoje rodiče řvát?“
Connor: „Promiň mi to, maminko.“
Buffy: „Je ti odpuštěno.“
Connor: „Děkuji ti, netoužil jsem po ničem jiném, bez toho bych dnes neusnul.“
Buffy: „Aspoň chvíli bys na tom byl jako já.“
Angel: „Zase ses nevyspala?“
Buffy: „Je to šikulka, Angie tolik neotravovala.“
Angie: „Jsem zlatíčko.“
Lorne: „Jen ji nepřechval.“
Buffy: „K přechvalování není důvod, jako malá byla zlatíčko, vůbec neplakala.“
Lorne: „Já bych taky neplakal, mít za matku tebe.“
Buffy: „To už myslím nestihneš, tady malá tě předběhla.“
Lorne: „Předpovídám jí, že se v osmnácti píchne do prstu a neprobudí se, dokud ji nepolíbí krásný princ z čisté lásky.“
Buffy: „To neříkej, co když se to vyplní.“
Connor: „Od kdy jsi tak pověrčivá, maminko?“
Buffy: „Co jsem se dozvěděla, že všechny pohádky jsou pravda.“
Lorne: „Tak dobře, předvídám jí nekonečnou krásu po matce a inteligenci po Angelovi.“
Connor: „Tak to stejně bude, Angie je taky krásná po mámě a chytrá po tátovi.“
Buffy: „A na tebe nezbylo nic viď? Aspoň, že máš ten tajemný pohled co Angel.“
Connor: „O ten bych nechtěl přijít, vždyť na ten tě uhnal.“
Buffy: „Nejen na to, je to můj tajemný málomluvný přítel.“
Angie: „Na co asi máma uhnala jeho.“
Lorne: „Není nic lehčího než se zeptat.“
Angel: „Na krásné zelené oči, drobnou postavu a dobrou pravačku.“
Buffy: „Zas tak často jsem tě nemlátila.“
Angel: „Lže, mlátí mě každý den. To je normální domácí násilí.“
Lorne: „A ty se rád necháš.“
Angel: „Kdybys ji viděl, jak bojuje s mečem, taky by ses nechal probodnout.“
Connor: „To jistě, ty fakt nejsi normální. Komu se kdy líbilo na ženách, jak bojují?“
Angel: „S křehotinkou bych nevydržel.“
Buffy: „Je to surovec. Ještě, že jsem přemožitelka, jinak by mě už zabil.“
Lorne: „Co řekneš na svoji obhajobu Angele?“
Angel: „Ona si vždycky začne.“
Connor: „Tak tomu už věřím, jste oba stejní.“
Buffy: „A prý že se protiklady přitahují.“
Angel: „Ale taky vrána k vráně sedá.“
Angie: „Stejně by mě zajímalo, jaké bude mít sestřička schopnosti.“
Angel: „Jen se nech překvapit.“
Buffy potichu vykřikla.

Angel: „Co se děje? Jsi pořádku? Nechceš si odpočinout?“
Buffy: „Leda od tebe. Už vím co to bude, fotbalista.“
Angel: „Už kope?“
Buffy: „A jak, co nejdřív ji naučím karate, má talent. Jistě po mě.“
Angel jí položil ruku na bříško a usmíval se.
Connor: „Můj ty bože, on se usmívá, to by se mělo zdokumentovat.“
Lorne: „To jistě.“
Angel: „Ona kope.“
Buffy: „Tajemství genetiky, miláčku, nezapomeň.“
Angel: „Já na fotbal nikdy nebyl.“
Buffy: „Ale na bojové umění ano.“
Angel: „Chceš z ní vychovat přemožitelku?“
Buffy: „Čarodějka a přemožitelka, to bude skvělá dvojka.“
Connor: „A co by byl třetí?“
Buffy: „Pozorovatel.“
Lorne: „Máš to skvěle vymyšlený.“
Buffy: „Viď?“
Angel: „A co čtvrtý?“
Buffy: „Copak jsem králík?“
Lorne: „To víš, za Angelovi doby to byl standart.“
Buffy: „Tak to se mám na co těšit.“
Angel Buffy objal a políbil ji na tvář.

Lorne: „Jedna velká šťastná rodinka.“
Angie: „Nechybí tu někdo?“
Buffy: „Dawnie.“
Lorne: „Vrátí se?“
Buffy: „Pomiňte mi, ale půjdu si lehnout.“
Angel Buffy doprovodil do ložnice, uložil ji a hned se vrátil zpět.
Connor: „Už se nevrátí.“
Angel: „Angelino, neměla bys o tom mluvit před matkou.“
Angie: „Je mi to líto, neuvědomila jsem si to.“
Lorne: „Stejně ji na to budeš muset nějak připravit.“
Angel: „Ona to v hloubi duše ví, ale nechce si to připustit.“
Connor: „Jednou ale bude muset.“
Angel: „Ale teď na to není dobrá doba.“
Lorne: „Promiň mi tu otázku Angele, ale byla takhle vysílená i když čekala Angie?“
Angel: „Jen ze začátku, mysleli jsme, že má chřipku, ale takhle pozdě už ne.“
Angie: „Možná bude silnější než já.“
Angel: „Spíš půjde o jiné schopnosti.“
Connor: „Proč jsou všechny tvoje děti geniální a výjimečné, jen já ne?“
Angel: „Protože nemáš za matku krásnou, úžasnou a chytrou Buffy.“
Lorne: „Prostě dokonalou.“
Angie: „Jsme nadřazení.“
Connor: „Ale velký kulový jsi.“
Angel: „Ty jsi hlavně můj syn, jak to vypadá na dlouho jediný.“
Lorne: „S Buffy máte samé dívky.“
Angel: „Kromě…to dítě co umřelo, byl to chlapec.“
Nastala dlouhá chvíle ticha.
Connor: „Měl bych už jít, za Melissou, aby nebyla sama.“
Angie: „Já musím ještě za mámou.“
Angel: „Tak za ní běž, dokud ještě nespí.“
Lorne: „Já půjdu taky spát.“
Angie hned za Bufy běžela, ta sice ležela v posteli, ale ke spaní se ještě neměla.

Angie: „Nespíš mami?“
Buffy: „Ne.“
Angie: „Je ti už lépe?“
Buffy: „Jo, jen jsem byla unavená a věděla jsem, že u toho co si budete říkat nechci být.“
Angie: „Dobře jsi udělala.“
Buffy: „Proč jsi přišla?“
Angie: „Víš mami, mě je teď skoro sedmnáct a…“
Buffy: „Věděla jsem, že to přijde, co chceš vědět?“
Angie: „Všechno jsi mi řekla dávno. Já jen, seznámila jsem se s jedním klukem.“
Buffy: „Chceš s ním na rande, nebo mi ho ukázat?“
Angie: „Nevím.“
Buffy: „V tom chceš pomoct?“
Angie: „Vyrostla jsem mezi čarodějkami, nevím jestli ti ho mám prvně ukázat nebo co mám dělat.“
Buffy: „Já jsem Angela ukázala mámě poprvé až když ho pořezali na žebrech.“
Angie: „Mám ho pořezat?“
Buffy: „Ne, jít s ním ve dne.“
Angie: „Že by to mohl být upír?“
Buffy: „Dawnin ano.“
Angie: „Máme to v rodině.“
Buffy: „To jistě, jdi s ním ve dne a jestli to bude na vážno, ukážeš mi ho. Já pak zvážím, jestli ho můžeme ukázat Angelovi.“
Angie: „Tak jo, díky, mami, dobrou.“
Buffy: „Ještě něco, jde už Angel?“
Angie: „Čeká jen až odejdu.“
Buffy: „Tak ať sebou hodí, nebudu moci usnout, dokud tu nebude.“
Angie: „Vyřídím mu to. Dobrou.“
Buffy: „Hezké sny.“

Za chvíli přišel i Angel.
Angel: „Angelina říkala, že mám přijít.“
Buffy: „Už vyrostla.“
Angel: „To nás čeká i s tou druhou.“
Buffy: „Už se nemůžu dočkat.“
Angel: „Proč jsi mě zavolala?“
Buffy: „Nebudu moci usnout, dokud mně nedáš pusu.“
Angel: „Jsi roztomilá.“
Buffy: „To jen pro tebe.“
Angel: „Ty jsi mazlivá jak kotě.“
Buffy: „Ale kotě přede, ne?“
Angel: „A já co mi tu chybí.“
Buffy: „Když ty vrčíš hezčeji.“
Ráno se všichni sešli na snídani, výjimečně se tam sešli všichni zároveň.
Buffy: „Mám chuť na meruňkovou marmeládu.“
Connor: „Sorry, mami, ale zrovna tu nemáme.“
Angie: „Máme jahodovou.“
Buffy: „Já mám chuť na meruňkovou.“
Connor: „Jsi teď dost vybíravá, ne?“
Angel: „Lepší, než když mě poslala pro cukroví a když jsem přišel, chtěla okurky.“
Buffy: „Dejte mi meruňkovou, nebo se o tom přestaňme bavit.“
Connor: „Mě to připadá jako zajímavá konverzace.“
Angel: „Nemám ti pro ni skočit do obchodu?“
Buffy: „To není nejlepší nápad, je světlo.“
Angie: „Hosty má možná nějakou v kuchyni, skočím ti tam.“
Buffy: „Děkuji, zlatíčko.“
Connor: „Už aby máma porodila, dělá si z nás otroky.“
Buffy po něm hodila právě namazanou housku.
Buffy: „Dostala jsem chuť na cereálie.“
Connor: „Angie nebude nadšená.“
Buffy: „Ne to chci k housce s marmeládou.“
Angel: „Fuj, med na to nechceš?“
Buffy: „Ne, víš jak ho nesnáším.“
Do jídelny přišla Hosty, kuchařka která s nimi přijela do Londýna.
Hosty: „Dobrý den, co si budete přát k obědu.“
Buffy: „Polévku s písmenky.“
Connor: „Cože? To je zase nějaký výmysl mojí ztřeštěné sestřičky?“
Angel: „Ne, tuhle polévku vařila vždycky Joyce.“
Buffy: „Chci polévku s písmenky.“
Connor: „A co když si to zase rozmyslíš?“
Buffy: „Kušuj, na matku budeš drzý?“
Connor: „Mlčím.“
Přiběhla Angie.

Angie: „Nemůžu Hosty najít, zmizela.“
Hosty: „Jsem tu, co potřebuješ.“
Buffy: „Cereálie a meruňkovou marmeládu.“
Hosty: „Nechám vám to přinést, meruňková vaše oblíbená.“
Buffy: „Vidíš mě až na dno duše Hosty. viď?“
Hosty: „A ještě hloub, paní.“
Angel: „O tom bych možná rád něco věděl.“
Buffy: „Panebože, zapomněli jsme dnes máme poradu.“
Connor: „Necháme ti to tam poslat.“
Buffy: „Bez těch cereálií, jen housku s marmeládou.“
Angie: „Spolehni se.“
Angel: „Jdeme.“
Angel objal Buffy kolem pasu a oba odešli na poradu. Všichni na ně čekali.

Angel: „Omlouváme se, zdrželi jsme se.“
Buffy: „Kde je Emily, víte o ní někdo něco?“
Zaměstnanec: „Emily se od včerejška neobjevila, po svatbě.“
Buffy: „Odjeli?“
Zaměstnanec: „Hned po svatbě.“
Buffy: „Vrátí se?“
Zaměstnanec: „Ne, ale slibovali, že na vás pošlou úřady.“
Buffy: „Konečně bude legrace.“
Po půl hodině schůze přišel jeden z číšníků s podnosem s Buffyinou snídaní.
Tina: „Co to je?“
Buffy: „Moje snídaně, mám hlad.“
Číšník: „Hosty vám posílá i ty cereálie.“
Buffy: „Tak jí vyřiďte, že děkuji a že se těším na tu polévku.“
Tina: „Budete obědvat?“
Buffy: „Ne, zatím jen snídat, chcete taky?“
Tina: „Ne, jsem v práci.“
Buffy: „To já taky.“
Tina: „Jenže vám to tu patří.“
Buffy: „Chcete být moje nová sekretářka?“
Tina: „Já? Proč?“
Buffy: „Líbíte se mi, bude s vámi legrace.“
Tina: „Beru to.“
Angel: „Jez, zatím přejdeme k dalšímu bodu.“
Buffy: „Ano, mami, nebudeš mě krmit?“
Angel: „Jestli si to přeješ.“
Buffy: „Radši bychom měli pokračovat ve schůzi.“
Schůze pokračovala ještě další dvě hodiny, kdy Angel všechny pustil, kromě Tiny.
Tina: „Ano?“
Buffy: „Z recepce se přestěhujte co nejdříve, potřebuji aby někdo byl u kanceláře.“
Tina: „Klidně hned.“
Buffy: „Děkuji vám, hned se přestěhuji.“
Angel: „Můžete jít.“
Tina odešla, Angel zůstal s Buffy v zasedačce.

Angel: „Věříš jí?“
Buffy: „Je divná, budu ji mít pod dohledem.“
Angel: „Myslíš, že něco chystá?“
Buffy: „Nevím, ale vyptává se na nás a sleduje nás, to není dobré.“
Angel: „Doufám, že ses aspoň dobře najedla.“
Buffy: „Ano, ale většina zaměstnanců mi koukala až do žaludku jak měli hlad.“
Angel: „Dáváme jim málo najíst.“
Večer se v SSku sešli všichni, tentokrát i s Melissou a Marcem. Angie se objevila až později za doprovodu žlutočerveného světla.
Buffy: „Ahoj Angelino, tak jak v práci?“
Angie: „Řešili jsme problém se zneužíváním kouzel lásky.“
Buffy: „Na to si bohužel pamatuji.“
Angie: „Na koho jsi ho použila, na tátu?“
Angel: „Ne, já byl v té době Angelus, použil ho Alex na Cordy, ale zvrtlo se to a působilo na všechny kromě ní.“
Angie: „Jak to dopadlo?“
Buffy: „Amy mě proměnila v krysu a Oz mě našel nahou ve sklepě.“
Angel: „O téhle části jsem neslyšel.“
Buffy: „A Alexe chtěly všechny ženy zabít.“
Angel: „Počkej, to nezamluvíš, jak to, že jsi byla nahá?“
Angie: „Když tě promění ve zvíře, zvláště v myš, z šatů vypadneš. Našel ji když se proměnila na člověka.“
Buffy: „Díky, Angelino.“
Angel: „Věřím ti.“
Buffy: „To mě těší.“
Angie: „Ty ses před ním svlékla?“
Buffy: „O kom mluvíš?“
Angie: „Před Alexem.“

Angel zavrčel, proměnil tvář na upíří.
Buffy: „Klid, Angele.“
Angel: „Ty ses před ním svlékla? Před Zeppem?“
Buffy: „Ne tak úplně, měla jsem kabát a spodní prádlo.“
Angel: „Ale svlékla ses.“
Buffy: „Byla jsem pod vlivem kouzla.“
Angel: „Ale svlékla ses.“
Buffy: „Proč to stále opakuješ?“
Angel: „Protože ses svlékla před tím nýmandem.“
Buffy: „No a?“

Angel znovu zavrčel, ale tentokrát proměnil tvář zpět na lidskou, Buffy mu položila ruku na tvář.
Angel: „Konečně.“
Buffy: „Jsi zlatíčko.“
Angel s Buffy se začali líbat, všichni na ně nevěřícně zírali, první kdo se vzpamatoval a byl schopen něco říci byl Marc.
„Neuvěřitelné.“ Řekl překvapeně a zároveň zaujatě. Buffy se od Angela odtrhla a vytáhla dýku.
Marc: „Co je?“
Buffy: „Neopakujte to přede mnou, mám na toho chlapa vztek.“
Marc: „Promiňte, byl jsem ohromený.“
Connor: „Z čeho.“
Marc: „Z toho všeho, nikdy jsem nic podobného neviděl.“
Connor: „Jejich hádky vypadají obvykle takhle, akorát jim nikdo nepřerušuje usmiřování.“
Marc: „To se jako hádali?“
Connor: „Co jste čekal? Meče, dýky?“
Marc: „Třeba, slyšel jsem že jejich hádky takhle končívaly.“
Buffy: „To nebyla hádka a bylo to jen jednou.“
Marc: „A co to bylo?“
Angel: „Štěstí.“
Marc: „Nechápu.“
Angie: „Nikdo to nechápe.“
Buffy: „Já s Angelem ano a to je hla…“
Buffy nedokončila ani slovo, chytila se za břicho. Angel se k ní vystrašeně sklonil a hodnotil vážnost situace. Buffy se po chvíli zase narovnala.

Buffy: „Už je to dobrý.“
Connor: „Co se děje? To tak kope?“
Buffy: „Ne, něco se jí stalo.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Nevím jakoby něco cítila, nebo tak něco.“
Marc: „O co tu jde?“
Buffy: „Nevím, ale není to vážné.“
Angel: „Víš to jistě?“
Buffy: „Jsem v pohodě.“
Marc: „Neměl by vás prohlédnout doktor?“
Buffy: „To jistě ne, to by mě zabilo. Leda přes mou mrtvolu.“
Buffy vypadala rozrušeně a všechno to na něj doslova vychrlila.
Marc: „Promiňte, co jsem zase řekl?“
Angel: „Nenávidí nemocnice.“
Marc: „Tak chápu.“
Angie: „Tak co, kdy nás to čeká?“
Angel: „Co?“
Buffy: „Teď je to tak dva a půl měsíce. Takže ještě tak dva, možná dva a půl.“
Connor: „Tak brzy?“
Angie: „Nejsme normální.“
Buffy: „Gaia říkala, že bude vyrůstat dvakrát rychleji.“
Angel: „Jen během těhotenství, pak to půjde jinak.“
Buffy: „Snad nám pak řeknou víc.“
Angel: „Vůbec si to neužiji.“
Melissa: „Co?“
Connor: „Že se s ním máma furt nepere.“
Buffy: „Však počkej až budu moct, čeká tě souboj s meči.“
Angel: „Nemůžu se dočkat.“
Connor: „Konečně nebude bezcílně bloumat po domě.“
Buffy: „Nemůžu za to, nudím se když nemůžu na hlídky ani trénovat.“
Angie: „Však se mnou jsi taky nechodila na hlídky.“
Buffy: „Ale chodila, zrovna jsem se z jedné vrátila, když ses drala na svět.“
Angie: „To člověka nepotěší.“
Angel: „Tak si to tak neber.“
Angie zmizela za žlutočerveného světla.

Connor: „Začíná mě štvát, nedá se to nějak zablokovat?“
Buffy: „Volaly ji čarodějky.“
Connor: „Výmluva.“
Angel: „Slyšela jsi to?“
Buffy: „Jo, nebylo to ale naléhavé.“
Angie se znovu objevila.
Angie: „Uf, Samara mě volala, dlouhý a únavný rozhovor.“

Za dva měsíce:
Buffy se probudila, Angel ještě spal. Slunce už bylo vysoko na obloze, odhadla čas na deset hodin. Nechala ho dál spát a šla do kanceláře. Když ke kanceláři přišla, viděla Tinu, na kterou měla určité podezření, jak s někým telefonuje. Hned jak si jí všimla, zavěsila a nasadila nevinný kukuč.
„Dobrý den Tino, něco nového?“ Zeptala se jí a nedávala najevo, že by si něčeho všimla.
„Volala vaše přítelkyně Willow, máte jí zavolat a volal ještě pan Giles, ještě se ozve.“
„Co se s nimi všemi stalo?“
„Viděla jste teď v poslední době svoje břicho?“
„Kvůli tomu všichni volají?“
„Předpokládám to.“ ‚Možná by sis měla hledět svýho a ne mýho břicha‘ Pomyslela si Buffy a vešla do kanceláře.
Čekala tam na ni horda práce. Jako by několik týdnů nepracovala, spíš jí připadalo, že nežila. Těch několik týdnů ji Angel hýčkal, byla jako v bavlnce. Začínala chápat, proč Dawnie utekla od stereotypu. Je to únavné být hýčkána a nebýt připuštěna k sebemenší práci. A taky si z ní utahovali, protože vypadala jako balón, smáli se jejím chutím, tomu že nemohla spát a dokonce i tomu jak si stěžovala že ji Angel k ničemu nepustí. Chtěla to už mít za sebou, žít zase normálně. Jenže, žila ona někdy normálně? Hned se rozhodla zavolat Willow.

„Ahoj Will, volala jsi?“ Pozdravila přítelkyni na druhé straně drátu.
„Ano, volala, chtěla jsem se zeptat, jak to snášíš.“
„Hrůza, nemůžu nic dělat, Angel mě všechno zakazuje.“ Stěžovala si jí do sluchátka a hrála si s drátem od telefonu.
„Jak to vypadá s porodem?“
„Bude to brzy, týden možná dva.“
„Máme přijet?“
„Zatím ne, až se narodí nebo raději ještě později, pak ti zavolám.“
„Dobře, těšíme se.“
„Ahoj, musím zavolat ještě Gilesovi.“
„Pá“ Buffy položila telefon a než zavolala Gilesovi, snažila se ještě rozmotat drát vedoucí ke sluchátku, kterou předtím zamotala. Giles nebyl doma, ale Christiana jí slíbila, že mu vyřídí že volala a že jí zavolá hned jak se vrátí. Do kanceláře vtrhl Spike a za ním hned Tina s omluvou, že se nedal zadržet. Naštěstí měla Buffy kancelář se ztmavenými okny, která vedla po celé délce místnosti, kvůli Angelovi.

Spike: „Mazlíčku, ta ženská mě k tobě nechtěla pustit.“
Buffy: „To je dobré, Tino, můžeš jít. Spiku telefonovala jsem, máš pro mě něco důležitého?“
Spike: „Nemůžu tě přijít navštívit?“
Buffy: „Já jen, že jsem se tě lekla. Málem jsem z tebe měla mrtvici.“
Spike: „Tak to je mi líto, mazlíčku, chtěl jsem tě vidět.“
Buffy: „To je sice milé, Spikey, ale mám hrozně práce. Podívej, ty hromady papírů.“
Spike: „Firma bez tebe nebude fungovat viď? Zpropadená byrokracie.“
Buffy: „Večer si na tebe udělám trochu času.“
Spike: „Tak jo, ahoj nechám tě se topit v papírech.“
Buffy na něj už jenom mávla a on odešel. Hned po něm přišel Angel. Vtrhl do kanceláře stejným způsobem jako Spike a za ním vlála Tina. Na Buffy hodila omluvný pohled a raději se vytratila.
Buffy: „Jestli se vás tu ještě pár vystřídá tak to nedodělám.“
Angel: „Promiň, musel jsem tě zkontrolovat, jak se máš.“
Buffy: „No jestli ještě někdo vletí bez zaklepání tak z toho snad porodím.“
Angel: „Tak já si tu jen sednu a budu se na tebe dívat.“
Buffy: „Tak ale nic neudělám. Potřebuji to fakt udělat, mám toho ještě hodně.“
Angel: „Nechám tě pracovat, ale kdyby něco, pípni.“
Buffy: „Pípnu.“
Oba naznačili vzdušný polibek a Angel odešel, snad i trochu klidnější. Buffy pokračovala v práci, ale nebyla schopná se soustředit. Čekala na ni spousta práce, kterou musela udělat než bude mimo kvůli porodu, ale bylo to jako prohrabovat se haldou papírů, ale nemoci najít konec té lopotné práce. Hledala pointu celé té byrokracie, až potom si uvědomila, že přemýšlí o ničem. Pracovala až dlouho do noci, kolem půlnoci k ní přišel Angel. „Proč ještě pracuješ tak dlouho?“ Ptal se zezačátku nechápavě.

Buffy: „Protože pokud tyhle faktury nevyřídím, měsíc se nevykoupeme v teplé vodě.“
Angel: „To snad může udělat někdo jiný, ne?“
Buffy: „Chci mít jistotu, teď budu chvíli mimo.“
Angel: „Nechtěla bys už dnes skončit?“
Buffy: „Musím to jen dodělat, pak přijdu.“
Angel: „Půjdu na hřbitov, vrátím se před svítáním.“
Buffy: „Dobře, budu čekat ale do svítání doma!“
Angel: „To se můžeš spolehnout.“

Angel odešel a Buffy se konečně naplno pustila do práce. Asi hodinu před rozbřeskem skončila a odešla do ložnice, převlékla se a šla do postele. Ležela v posteli, ale nespala, čekala na Angela, jak mu slíbila. Přišel těsně po východu slunce.
Angel: „Proč nespíš?“
Buffy: „Čekám na muže svých snů.“
Angel: „A kdy přijde?“
Buffy: „Čekala jsem ho před východem slunce, ale nepřišel.“
Angel: „Možná chtěl ještě něco zařídit pro ženu svých snů.“
Buffy: „Co pro ni mohl udělat?“
Angel: „Přinést jí květiny a objednat ji k doktorovi.“
Buffy: „A copak tomu muži není jasné, že ta žena k doktorovi nepůjde?“
Angel: „Ví ale je mu jasné, že jí nic jiného brzy nezbude.“
Angel se k ní sklonil a políbil ji. Ona ho na oplátku chytila za košili a přitáhla si ho k sobě ještě víc, trhla a tím ho shodila na postel. Překulil se vedle ní a přitáhl si ji k sobě. „Neměl byste spíš čekat na ženu svých snů pane?“ Ptala se ho mezi polibky.
„A co když jsem ji už našel? Přišel jsem domů a ona na mě čekala.“
„Snažila se vás snad svést, pane?“
„Svedla mě už dávno.“
„To od ní nebylo hezké.“
„Bylo to nejhezčí co udělala.“
„Třeba to byla jediná hezká věc v jejím ztřeštěném životě.“
„Třeba byla ona pro něj tím jediným světlem i když byla kolem temnota.“
„Pod svícnem bývá největší tma.“
„Ten muž ji totiž miluje více než svůj život. Setkává se s ní ve snech.“
„Stejně jako ona s ním.“
„Třeba si jsou souzeni.“
„Osudu člověk neunikne!“ Řekla než ji stačil umlčet dalšími polibky.
Potom ale následovala vize, zpráva od Sil, musí k nim přijít. Oba se oblékli, Síly čekaly. Hned jak se oblékli, Síly je přenesly k sobě.

Žena: „Dobrý den, jak se máte?“
Buffy: „Kromě toho, že si připadám jako balón?“
Muž: „Kromě toho.“
Buffy: „Šťastná.“
Žena: „Kdy to bude?“
Buffy: „Za několik dní.“
Žena: „Přeneseme tě sem.“
Buffy: „To jako budu rodit tady a ne v nemocnici?“
Muž: „Bude to jistější, musíme se o ni postarat.“
Angel: „To nám ji vezmete?“
Žena: „Ne, Buffy a dítě tu zůstanou několik dní, oba budou ze začátku slabí a zranitelní, tady budou v bezpečí.“
Muž: „A ty se vrátíš domů.“
Angel: „Chci být s Buffy, slíbil jsem že už ji nenechám o samotě.“
Žena: „Samozřejmě tu s ní můžeš zůstat.“
Buffy: „A jak bude dítě vyrůstat?“
Žena: „Ze začátku rychleji.“
Muž: „Potřebujeme ho rychle.“
Buffy: „Vaše spojení.“
Žena: „To které máš s námi doposud, ti zůstane, ještě k němu získáš jedno, budeš spojená s tou malou. Kdykoli se k ní budeš moci přemístit, když bude v nebezpečí.“
Muž: „Musíš ji chránit. Zezačátku ji budou chtít zabít, nejen ze začátku, celou dobu.“
Angel: „Na to jsme připraveni.“
Žena: „Na to nebudete nikdy dost připraveni, ale až ta dívka vyroste, bude schopná se bránit. Bude mít schopnosti Buffy, přemožitelky.“
Buffy: „Ha, já říkala že z ní vychovám přemožitelku.“
Angel: „Nejlépe od novorozeneckého věku.“
Žena: „Měli byste jít.“

Oba se hned objevili v ložnici, odkud je Síly přemístily.
Buffy: „Dobrý transport.“
Angel: „Máme problém.“
Buffy: „Jaký?“
Angel: „Říkala jsi, že se brzy narodí a nemáme ani jméno, Angie ho měla pět měsíců před narozením.“
Buffy: „Bude to těžké, viď?“
Angel: „Nějaké návrhy?“
Buffy: „Eileene, Elaine?“
Angel: „Světlo?“
Buffy: „Spojení se Silami.“
Angel: „Linette?“
Buffy: „Krásná?“
Angel: „Lorie?“
Buffy: „Nejvíc se mi líbí světlo.“
Angel: „Dobře, máme světlo, co víc si přát?“
Buffy: „Aby přestala kopat?“
Angel: „Bolí tě to?“
Buffy: „Má velkou sílu, větší než normální děti.“
Angel jí položil ruku na břicho, malá zrovna znovu kopla.

Angel: „Ta kope skoro jako ty.“
Buffy: „Jsem surová.“
Angel: „Jen trochu bojovaná, ale to je nemoc z povolání.“
Buffy: „Typuji tak dva dny.“
Angel: „Nechceš se prospat? Celou noc jsi vzhůru.“
Buffy: „Nejsem unavená.“
Angie vběhla do pokoje celá rozjařená. Koktala na ně něco nesrozumitelně a nebyla sto se vzpamatovat.
Buffy: „Klid, Angelino, co se děje?“
Angie: „Teta je tady.“
Buffy: „Dawnie?“
Angie: „Čeká na tebe dole, nechce jít nahoru.“
Buffy hned vyběhla z pokoje vstříc sestře. Angel nad tím jen kroutil hlavou.
Angel: „Ta nezůstane ani pět minut v klidu.“
Angie: „Čekala na ni dlouho.“
Angel: „Důvod proč v devátém měsíci běží po schodech?“
Angie: „U ní ano.“
Angel: „Zvykám si.“

Buffy zatím doběhla dolů k sestře, recepční jí právě dávala kávu a Dawnie ji poučovala jak správně kávu servírovat. Buffy k ní přiběhla, zaskočil ji Dawnie chladný výraz.
Buffy: „Ahoj, sestřičko.“
Dawnie: „Ahoj, tak už to bude co?“
Buffy: „Přijela jsi právě včas.“
Dawn: „Vím jak si věci načasovat.“
Buffy: „Co jsi celou tu dobu dělala?“
Dawn: „Nechce se mi o tom teď mluvit.“
Buffy: „Dobře že jsi přijela. Budeš bydlet v jednom z pokojů, v tvém bytě bydlí Connor s Melissou.“
Dawn: „Už bydlím jinde.“
Buffy: „Dobře, tak pojď do SSka k ostatním.“
Dawn: „Ne, půjdu se prospat, dlouhá cesta.“
Buffy: „Tak se ještě přijď někdy podívat.“

Dawn hned odešla, Buffy za ní ještě dlouho zírala. Pak přišel Angel, objal ji kolem pasu a odvedl nahoru. Posadil ji na postel a sedl si vedle ní. Znovu ji objal a přitiskl si ji k sobě, rozplakala se mu v náruči. Snažil se ji utěšit.
Angel: „Odešla?“
Buffy: „Odejde.“
Angel: „Řekla ti, co se jí stalo?“
Buffy: „Nechtěla o minulosti mluvit.“
Angel: „A o budoucnosti?“
Buffy: „Nic neřekla.“
Angel: „Jak se cítíš?“
Buffy: „Pravdu?“
Angel: „Vím, co teď potřebuješ.“
Buffy: „Studenou sprchu?“
Angel: „Connora.“
Buffy: „Tak jdeme za ním, ne?“

V SSku Connor opravdu seděl, společně s Lornem a Melissou, malá Angie se zase někde toulala.
Connor: „Nazdárek.“
Angel: „Dobrý den, synu, co pro nás máš nového?“
Connor: „Mami, jsi si jistá, že ještě nemáš rodit? Nebo budeš jako slon?“
Buffy: „Ne, ale popravdě si připadám jak v jedenáctým měsíci.“
Angel si sedl na sedačku a vedle něj si sedla i Buffy a hned se k němu přitulila.
Melissa: „Vypadáš krásně, celá záříš. Těhotenství ti svědčí.“
Angel o něčem dumal, hrál si s Buffyinými vlasy a vůbec nevnímal, o čem ostatní mluví.
Lorne: „Nevypadá krásně, je krásná. Angel snad ani netuší, jaké má štěstí, ne každý upír má dvě děti s přemožitelkou.“
Connor: „Ne každý upír má tři děti.“
Melissa: „Ne každý upír je Angel.“
Lorne: „Ne každý démon si rád zpívá.“
Connor: „Ale Lorne snad se necítíš odstrčený.“
Lorne: „Ano a asi budu plakat.“
Buffy se rovně posadila.

Buffy: „Kde je Angie?“
Connor: „Říkala, něco o někom koho poznala ve dne, nechápal jsem.“
Buffy: „Já to chápu, řekněte jí ať….“
Buffy se odmlčela a chytila se za břicho.
„…ať si dá pozor na Tinu a…“
Vykřikla, měla bolesti.
„..a Liame ta vstávej, jdeme za Silami.“
Angel ji objal a přesunuli se do rohu místnosti, v tu chvíli zmizeli.
Connor: „Tak to vypadá, že budu mít dalšího sourozence.“
Lorne: „S Angelem nebude k vydržení.“
Melissa: „Jen ať to vyjde.“
Angel s Buffy se objevili u sil, pokoj byl tentokrát vybaven jinak, v červené barvě. Buffyině oblíbené. Přivítaly je Síly.
Žena: „Dobrý den, dlouho jsme se neviděli.“
Buffy: „Klidně bych ještě chvilku počkala, ale…“
Angel donutil Buffy si lehnout na postel.
Muž: „Tak je to tu.“
Žena najednou sklonila hlavu a vypadala, že nad něčím přemýšlí a něco snad i říkala, ale nikdo jí nerozuměl. Buffy najednou zavřela oči, jako by omdlela. Muž Angela odvedl do vedlejší místnosti, za několik minut je ale Gaia zavolala zpět.
Žena: „Je to děvče.“
Angel: „Já mám dceru?“
Buffy se probrala, rozhlédla se kolem a pohledem se zastavila na Angelovi, který držel v náruči malý uzlíček. Když viděl, že se probrala, přešel pomalu k ní a položil jí uzlíček, který ukrýval miminko na postel.
Angel: „Jak se cítíš?“
Buffy: „Mám chuť zabít nějakého upíra.“
Angel: „Je to holčička.“
Buffy: „Já vím, je krásná, viď?“
Angel: „Jako ty.“
Žena: „Je mi líto, že tě vyháním, Angele, ale měl bys jít. Musí si odpočinout.“
Angel políbil Buffy i holčičku na čelo, něco Buffy zašeptal a ona kývla hlavou. Pak se rozloučil se Silami a odešel.

6.kapitola