Andílek - 8. kapitola




Autor: Annys


Hned týden po Ronyho znepokojující zprávě se vydali Buffy a Angel do školy přemožitelek. Nikdo jiný s nimi nemohl jet, její místo bylo stále tajné. Do školy dorazili za několik hodin. Všichni na ně čekali, nemohl se jich dočkat hlavně Giles. Vrhl se na ně, hned jak je uviděl před budovou.
Giles: „Jsem tak rád, že vás vidím.“
Buffy: „Nemohla jsem se vás dočkat Gilesi.“
Angel: „Gilesi prosím, Buffy je unavená, měla by si odpočinout, časový posun.“
Giles: „Jak vidím, nic se nezměnilo, hned vás zavedu do vašeho pokoje.“
Buffy: „Chci prvně vidět školu. Četla jsem všechny papíry a informace o ní, ale stejně stále nevím, jak škola vypadá.“
Giles: „S radostí tě tu provedu.“

Buffy i Angel šli poslušně za Gilesem, který si prohlídku vyloženě užíval. Prvně je zavedl před středně velkou budovu. Vešli rovnou do haly, která byla zařízena nanejvýš prakticky. Všude byli nástěnky, stoly, sedačky, pultíky. Z haly vedly dvě schodiště, jedno k pokojům pro přemožitelky a druhé k prostorám školy. Prvně je zavedl směrem k prostorám školy, když šli ke schodišti, procházeli kolem velké prosklené části. Bylo z ní vidět hřiště a spousty sportovních částí, patřících ke správné škole. Schodištěm šli přímo do druhého patra, vešli na dlouhou chodbu, na které bylo několik vstupů do místností. Giles jim postupně ukazoval místností, většina z nich bylo vybaveno jako tělocvičny, ale byly zde i místnosti pro teoretickou výuku.

„Jejda, to je fakt jak správná škola.“ Komentovala to Buffy, když postupně procházeli místnostmi. Giles to jenom okomentoval, ať to neskončí jako poslední dvě školy. Potom je Giles zavedl ven, kde se Buffy obdivovala sportovnímu vyžití pro přemožitelky. Jak Buffy odtrhli od výhledu, ukázal jim Giles velkou tělocvičnu, odkud ji taky museli doslova vykopnout. Pak zamířili rovnou do soukromých prostor. Giles jim ukázal některé pokoje pro přemožitelky a ještě pro zaměstnance. Nakonec je zavedl do jejich pokoje.
Buffy: „Je o mnoho větší, než ty ostatní.“
Giles: „Je pro čtyři dívky, doufám, že vám bude stačit.“
Buffy: „Jsme zvyklí na polní podmínky.“
Giles: „Zatím ale opravdu nic nenasvědčuje tomu, že by nás chtěl někdo napadnout.“
Buffy: „To je sice možné, ale aspoň jsme si to tu prohlédli.“
Angel: „Je to tu hezky zařízené.“
Buffy: „Jen pro jistotu, umřel tu někdo?“
Giles: „Proč?“
Buffy: „Jestli mám čekat návštěvu.“
Giles: „Bylo jich hodně, vesměs démoni a upíři, ale i několik lidí. Třeba Kennedy a Sarah.“
Buffy: „Tak to se máme na co těšit.“
Angel: To jistě.“
Giles: „Něco, co nevím?“
Buffy: „V poslední době si často povídám s duchy.“
Giles: „Jak to?“
Buffy: „Časem ti to povím.“
Angel: „Teď musíme jít spát.“
Buffy: „Prosím Gilesi, ráda bych se setkala se všemi přemožitelkami.“
Giles: „Zařídím to.“

Buffy i s Angelem odešli, Giles stále stál na chodbě a přemýšlel, odcházel se zachmuřenou tváří. Odešel do jedné z místností, seděla tam Faith a Robin.
Faith: „Tak co?“
Giles: „Něco se prý děje.“
Faith: „Co ti o tom řekli?“
Giles: „Zatím nic, ale zítra se chce Buffy setkat s přemožitelkami.“
Faith: „Jsem zvědavá, co nám řeknou.“
Giles: „V to doufám.“
Faith: „Jak to s nimi vypadá?“
Giles: „Čekal jsem horší situaci.“
Faith: „Už se na ně těším, zlatíčka moje.“
Giles: „Hlavně za nimi teď nechoď, myslím, že stále ještě utužují vztah.“

Buffy s Angelem byli v pokoji, který jim přátelé přidělili. Buffy stála u skříně a svlékala se a Angel seděl na posteli a koukal na ni.
Buffy: „Pane, nepřipadá vám to trochu nevychované, takhle na mě civět?“
Angel: „Víte, paní, nějak od vás nemůžu odtrhnout oči.“
Buffy: „Tak ke mně pojďte, pane a obejměte mě.“
Angel: „S největší radostí.“
Angel k ní zezadu přistoupil a objal ji, políbil ji na krk a potom do vlasů.
Buffy: „Ale, pane, vy mě snad chcete svést?“
Angel: „Nic menšího nemám v plánu.“
Buffy: „Promiňte, pane, ale musím se jít vysprchovat.“
Angel: „Ale madame, můžu jít přece s vámi.“
Buffy: „Raději půjdu sama. Ty zatím rozestel postel.“
Angel nasadil zklamaný obličej a šel splnit zadaný úkol.

Do pokoje vešla Faith.
Angel: „Neklepeš?“
Faith: „Sorry.“
Angel: „Proč jsi přišla?“
Faith: „Nevidíš mě rád?“
Angel: „To víš, že ano, jsi moje oblíbená přemožitelka.“
Faith: „Vážně?“
Angel: „Hned po Buffy.“
Faith: „Tak co? Vrhla se ti kolem krku viď?“
Angel: „Hm“
Faith: „Měkota.“
Angel: „Miluji ji.“
Faith: „Tak kde je?“
Z koupelny vyšla Buffy a kolem sebe měla ručník.
Faith: „Nazdárek Bé.“
Buffy: „Faith, zlatíčko.“
Buffy s Faith si skočili kolem krku a Angel je od sebe musel odtrhnout.
Angel: „Dvě přemožitelky pohromadě, to bude moje smrt.“
Faith: „Tady jich je plnej barák, ale zvykneš si.“
Buffy: „Stejskalo se mi ty potvoro.“
Faith: „Mě taky, Bé.“
Angel: „Asi vás nechám samotné, máte tady bar?“
Faith: „Tohle je škola, můžeš jít za Robinem, rád tě uvidí.“
Buffy: „Nedávej si whisky ani kafe.“
Angel: „Na mě se můžeš spolehnout, miláčku.“
Buffy: „To vím.“

Angel odešel Faith zůstaly samy.
Faith: „Tak co, Bé?“
Buffy: „No dostali jsme hlášku, nejspíš to bude duch, proto jsem tu já.“
Faith: „To jsem zrovna nemyslela. Ale proč ty na duchy?“
Buffy: „Vylepšení, mluvím teď s duchy.“
Faith: „To jako furt?“
Buffy: „Zvykla jsem si, je to už dva roky.“
Faith: „Dlouho jsi s námi nemluvila.“
Buffy: „Nějak jsem byla mimo.“
Faith: „Slyšela jsem, řekneš mi o tom?“
Buffy: „Teď o tom ještě nemůžu mluvit.“
Faith: „Jste jako čerstvě zamilovaní, je to skvělý, jste tak šťastní.“
Buffy: „Řeknu ti, nemůžu se ho nabažit.“
Faith: „Tak to věřím, jistě kdybych nepřišla, usmiřovali byste se.“
Buffy: „No, v plánu jsme to měli.“
Faith: „To je hrozný, deset let manželství a furt toho nemáte dost, to odporuje všem zákonům.“
Buffy: „A ty s Robinem?“
Faith: „Ale jo, ale už to není tak jako dřív. Je to tak stereotypní, nevím, jestli mě má vůbec rád.“
Buffy: „To víš, že tě má rád, miluje tě. Nikdy bych nevěřila, že zrovna tohle budeš ty řešit.“
Faith: „Už se ze mě stala měšťácká panička, chtělo by to konec světa.“
Buffy: „Ten tu bude co nevidět.“
Na notebooku položeném na stole začal blikat mail.
Buffy: „My o vlku a vlk…“
Buffy vstala a šla si zprávu přečíst, Rony jim psal další informace.
Buffy: „Píše, že je potvrzená informace o duchovi.“
Faith: „Posíláte si to v šifrách?“
Buffy: „Nemůžu přece informace o škole posílat jen tak v emailu.“

Buffy s Faith si povídaly až do rána, když si to uvědomily, hned běželi do tělocvičny, kde byli shromážděné přemožitelky. Buffy s Faith přišly poslední, přemožitelky před nimi stály v řadě. Faith si před ně stoupla, působila dojmem, že to je pro ni obvyklá věc. Oslovila dívky a ony hned ztichly jako mávnutím kouzelného proutku. Pak teprve pokračovala.
„Takže, dívky shromáždili jsme vás tu, abychom vám představili Buffy Summersovou. Je to původní přemožitelka ze Sunnydale, pro ty kdo ji neznají. Je to nejlepší přemožitelka všech dob, chvíli tu s námi bude, ukáže vám některé metody a řekne vám o svých zážitcích při boji se zlem. To je pro začátek vše, nějaké dotazy?“ Faith ukončila vyčerpávající proslov, Buffy se k ní naklonila, aby jí připomněla, že není žádný superman v ženském provedení.
Dívky dotazy nevznesly, čekali, až jim Buffy sama něco řekne.
„No, jak Faith říkala, jsem Summersová, pro všechny Buffy. Nejsem o nic lepší než kterákoli z vás, jen mám delší trénink. Chvíli tu budu, abych se seznámila se svými nástupkyněmi. Budu se dívat jak trénujete atd. Teď se klidně ptejte.“ Buffy na všechny působila jako příjemná žena, několik dívek se hned přihlásilo o slovo.
Žádnou z dívek, které se jí na něco ptaly, Buffy neznala. Ptaly se jí hlavně, koho a jak zabila, všem odpovídala, že jim to řekne za vhodnějších okolností. Potom se přihlásila nenápadná, menší dívka.
Dívka: „Je pravda, že máš s upíry slitování a nedokážeš žádného zabít?“
Buffy: „Pokud vím, s upíry slitování nemám, zabila jsem jich docela dost.“
Dívka: „Opravdu? Ale o bližším vztahu s několika z nich už nemluvíš.“
Buffy: „Nemluvím, ale pravda je, že mám blízký vztah s dvěma polepšenými upíry a jednou upírkou. Dalších několik upírů zaměstnávám ve své firmě.“
Dívka: „Připadá ti to správné?“
Buffy: „Tobě ne?“
Dívka: „Pouštíš si nepřítele, proti kterému bojujeme k tělu, a chráníš je.“
Buffy: „Oni nezabíjí.“
Dívka: „Stále jsou to upíři.“
Buffy: „A já jsem z poloviny démon, mění to snad něco na mém poslání přemožitelky?“
Dívka: „Ano.“
Buffy: „Jak?“
Dívka: „Bojuješ za lidi, ale nejsi člověk.“
Buffy: „Žádná přemožitelka není člověk.“
Dívka: „Ale je víc člověk než ty a upíři.“
Buffy: „Házíš mě do jednoho pytle s upíry?“
Dívka: „Dáváš mi k tomu dost důvodů.“
Buffy: „Ne každý upír je krvelačná bestie, stejně jako démon. Jeden démon je můj blízký přítel a je to nejmírumilovnější bytost, jakou znám.“
Dívka: „Jedna vlaštovka jaro nedělá.“
Buffy: „Zabití jednoho zla je jen krůčkem k druhému. Stejně proti němu ale bojujeme.“
Dívka: „Nezdá se, že bys bojovala. Přemožitelka nezná slitování a nemá soukromý život.“
Buffy: „Myslíš, že nemůžu bojovat, když se s upíry přátelím?“
Dívka: „Přátelství není to správné slovo. Ty s nimi spíš.“
Buffy: „No a? Je na tom něco špatného?“
Dívka: „Špatného? Je to nepřítel.“
Buffy: „Zachránil víc životů, než my všichni tady dohromady.“
Dívka: „Sto lidských životů nemůžou vyvážit jeden zmařený.“
Buffy: „Nebýt jeho, ani jedna z vás by tu nestála. Všechny by vás zavraždil do jedné. Když nevíte jméno svého zachránce, nepohrdejte neznámým.“
Dívka: „Jak nás mohl zachránit, když nás dost pozabíjel?“
Buffy: „Pokud vím, jediná přemožitelka, kterou kdy zabil jsem já a stále tu stojím.“
Dívka: „Pokud vím já, tvůj přítel zabil nejméně dvě.“
Buffy: „Nepleť si jejich totožnost, ten který je zabil, pomohl zabít První zlo, sám při tom zemřel.“
Dívka: „To že se obětoval, nesmaže jeho provinění proti nám.“
Buffy: „Proti vám?“
Dívka: „Přemožitelky jsou jako sestry.“
Buffy: „A ty bys obvinila sestru ze zrady?“
Dívka: „Ty nejsi naše sestra.“
Buffy: „Já zabíjela upíry, když ty sis hrála s panenkama.“
Dívka: „To z tebe ještě nedělá přemožitelku.“
Buffy: „Kdo jsi, že mě můžeš srovnávat.“
Dívka: „Přemožitelka.“
Buffy: „Já taky, myslíš, že jsi ostatním nadřazená?“
Dívka: „Závisí na nás jejich životy.“
Buffy: „Když ne ty, najde se jiná, to si pamatuj!“
Dívka: „Chceš mě poučovat? Ty, která spíš s nepřítelem?“
Buffy: „Někteří upíři jsou mnohem lepší, než leckterý člověk a ano spím s upírem, co s tím uděláš, zabiješ mě?“
Dívka: „Je to výzva?“
Buffy: „Pokud si to se mnou chceš vyřídit…“
Dívka: „Přijímám.“
Faith: „Tak to…ti myslím stačí, ještě něco?“

Několik hlasů se ozvalo, dovolávalo se pravdy. Buffy sklonila hlavu, sama pro sebe si řekla: ‚Nevěřila bych, že se budu muset obhajovat.‘
Potom jako by jí někdo dodal novou sílu, zvedla hlavu a odhodlaně se podívala na dívky.
Buffy: „Jakou pravdu?“
„Zameť si před vlastním prahem, proč zabíjíš ostatní upíry, když si svoje držíš pod ochranou.“ Ozvalo se z davu.
Buffy: „Protože je taky zabíjí.“
„To nestačí.“ Ozval se jiný hlas.
Buffy: „Nikdy se nebudu ospravedlňovat někomu, kdo se mi nedokáže ukázat tváří v tvář.“
„Když po tom toužíš.“ Ozval se hlas a jedna dívka vystoupila z řady a šla směrem k Buffy. Dívka k ní přišla a podívala se jí do očí.
Buffy: „Jen zbabělec se schovává za tvář davu, když jsi vystoupila z řady, klidně ti odpovím na otázky.“
Dívka: „Jaké je vědět, že zrazuješ toho, kdo bojuje a stejný cíl jako ty?“
Buffy: „Myslíš, že za ten cíl už nebojuji?“
Dívka: „My zabíjíme zlo, bez výjimky.“
Buffy: „Když jeden pes zlý, nenávidíš všechny?“
Dívka: „Když jsou všichni zlí, těžko se hledají výjimky.“
Buffy: „Já kdysi jednu našla, zachránil mi život.“
Dívka: „Jak poznám výjimku?“
Buffy: „Nevím, jednou mi řekl: ‚nikomu neublížím‘ já mu uvěřila.“
Dívka: „Jak může přemožitelka věřit upírovi.“
Buffy: „Tohle je upír s andělskou tváří.“
Dívka: „To přece nejde, všemu to odporuje.“
Buffy: „Život je pořád v přesně vymezených mezích?“
Dívka: „Upír přece nemůže být hodný.“
Buffy: „Je na mě hodný.“
Dívka: „Znamená to, že je hodný na všechny?“
Buffy: „Nikomu neubližuje, jen si žijeme ve svém domě a nikoho neotravujeme.“
„Jen jim občas zachráníte život.“ Ozval se někdo z davu. Buffy se pousmála.
Buffy: „Nemůžete srovnávat někoho, koho neznáte.“
Dívka: „Bojíš se nám ho ukázat.“
Buffy: „Klidně se s ním seznamte, jen co…“
„Tady jsem.“ Ode dveří se ozval mužský hlas, jakoby něčím zastřený a zamžený.
Skoro všechny pohledy se tím směrem upřely. Viděli vysokého muže, obestřeného jakýmsi tajemstvím, stojícího ve stínu. Muž šel stínem dál směrem k Buffy a Faith, Buffy objal kolem pasu a políbil ji do vlasů, něco jí pošeptal do ucha a ona se na něj zamilovaně usmála. Ani jedna z dívek muže neznala a jen na něj zíraly s otevřenou pusou. Angel se přestal upřeně dívat na Buffy a poprvé od doby kdy odešel ode dveří, se podíval mezi dívky.

Angel: „Dobrý den přemožitelky, rád poznávám novou naději světa.“
Buffy: „Přály si tě poznat.“
Angel: „Klidně, nemám co skrývat. Ahoj, jsem Angel.“
Dívka: „Tak ty jsi ta zářná výjimka?“
Angel: „Není na mě nic zářného, ani výjimečného.“
Dívka: „Zato my jsme výjimečné.“
Angel: „To ti řekl kdo?“
Dívka: „Jsme přemožitelky, zachraňujeme svět.“
Angel: „Na vaše místo může kdykoli nastoupit kdokoli jiný.“
Dívka: „A na tvé ne?“
Angel: „Podle toho, které místo myslíš.“
Dívka: „Třeba jiná zářná výjimka.“
Angel: „Stačí se pořádně podívat. Nestačí jen sledovat povrch.“
Buffy: „Nefilozofuj.“
Angel: „Třeba tohle chtějí slyšet.“
Buffy: „Chytrou radu?“
Angel: „Ne, jak jsi úžasná. Na to celou dobu čekají.“
Buffy: „To určitě.“
Angel: „Nezapomeň, co říkáš Nellie, hlavu vzhůru, kryj se a hlavně, předvídej.“
Buffy: „Nellie je dítě.“
Angel: „Je to přemožitelka.“
Dívka: „Přemožitelka?“
Buffy: „Tak trochu.“
Dívka: „Pokud je to přemožitelka, proč není tady.“
Buffy: „Protože jí není ještě ani pět.“
Dívka: „Tak kde jsi k ní přišla, přemožitelky se nedají odhalit tak brzy.“
Buffy: „Věděli jsme to ještě před jejím narozením.“
Angel: „Je to malý génius.“
Buffy: „Stejně jako Angie.“
Angel: „To jistě, ale tvůj oblíbenec je stejně Nellie.“v Buffy: „To není pravda, věnuji se oběma stejně, mám je ráda obě stejně.“
Angel: „Angie zmizela na několik měsíců a ty ani nehneš brvou.“
Buffy: „Mluvím spolu každý den.“
Angel: „Proč jsi o tom nikomu neřekla?“
Buffy: „Angie to nechce, nemůže se tu zdržovat dlouho. Samara ji připravuje na roli kněžky a potom už k nám nebude moci tolik chodit.“
Angel: „Nebudeme se o tom bavit teď, miláčku.“
Buffy: „Promluvíme si o tom později, třeba meče.“
Angel: „Zase meče, jsi jimi posedlá.“
Buffy: „Ty taky.“
Angel: „Dobře, meče. Faith, máš meče?“
Faith: „Že se ptáš.“
Buffy: „Pak nám je půjčíš, vyřídíme si to.“
Faith: „Okej, nechám vám volnou jednu tělocvičnu.“
Buffy: „Stačí jen malá místnost.“
Dívka: „Ehm, prosím jsou tu všichni shromáždění.“
Faith: „Tak mám návrh, ještě otázky?“
Dívka: „Mě už je všechno jasné.“
Dav už jen souhlasně mručel.

Faith: „Dejte si skupinky, boj zblízka, beze zbraní. My tu budeme procházet a kontrolovat vás.“
Dívky kývly hlavami na znak souhlasu. Utvořily skupinky.
Buffy s Angelem o něčem mluvili. Faith za nimi stála.
Faith: „Hej lidi, slíbila jsem, že je bude kontrolovat nejlepší přemožitelka všech dob.“
Buffy: „To abys nějakou běžela sehnat.“
Faith: „Buffy prosím, užívat si můžete později.“
Buffy: „Slunce.“
Faith: „Ježíši promiňte, Angele promiň, zapomněla jsem.“
„Ony asi ne.“ Řekla Buffy a smutně sklonila hlavu.
Angel ji pohladil po tváři, dal jí ruku pod bradu a jemně jí hlavu zvedl, podíval se jí do očí a políbil ji na rty.
„Dokud tě budu milovat, nedopustím, aby se to opakovalo.“ Pošeptal jí.
„Jedině tobě věřím.“
„Miluji tě.“ Znovu ji políbil. Faith zatím zatáhla několik oken, takže do tělocvičny neprosvítalo sluneční světlo.
Buffy: „Dík.“
Faith jen přikývla a šla k přemožitelkám ve skupinách. Buffy s Angelem taky šli obcházet skupinky. Oba pozorovali přemožitelky v boji. V jedné ze skupinek ji požádaly, aby s nimi chvíli bojovala. Buffy přijala výzvu a postavila se proti vysoké tmavovlasé dívce. Boj začal a dívka měla zezačátku navrch. Brzy se kolem nich sešli ostatní v tělocvičně. Buffy bojovala svým specifickým volným stylem a dívka bojovala jako by předpisovým a z učebnice naučeným stylem. Dlouho se zdálo, že má dívka navrch. Jen Faith a Angel věděli, že ji Buffy oťukává, její klasický styl, nastuduje si pohyby protivníka, aby je dál předvídala. Angel sledoval přesně Buffyinu tvář, mohl pak odhadnout, kdy přejde do ofenzívy. Poznal to v prvním okamžiku, trošku pokrčila nosík. To vykouzlilo úsměv na Angelově tváři.

„Čemu se směješ?“ Ptala se ho nechápavě Faith.
„Chystá útok.“
„Jak jsi to poznal?“
„Znám ji od jejích šestnácti let.“ Tajemně se na Faith usmál.
Angel měl pravdu, Buffy hned přešla do útoku, dívku tím zaskočila, myslela si, že má vyhráno. Buffy dívku brzy porazila. Jejich boj netrval ani deset minut. Všechny dívky, které byly kolem Buffy, nadšeně tleskaly. Teď už i ty, které předtím pochybovaly, byly nyní přesvědčeny o jejích schopnostech.
Faith: „Tak to byla menší ukázka.“
Dívka: „Jsi skvělá Buffy, lehce jsi mě porazila.“
Angel: „Předváděla se.“
Buffy: „Tady má někdo blbou náladu, co?“
Angel: „Proč jsi ji tak dlouho zkoušela?“
Buffy: „Dávala jsem jí možnost předvídat moje pohyby.“
Angel: „Nedají se předvídat, volný styl. Ona bojovala předpisově, všechno se dalo předpokládat.“
„Jak se jmenuješ?“Zeptala se Buffy dívky, se kterou před chvílí bojovala, jmenovala se Romana.
„Tak nám to ukažte.“ Ozvalo se několik dívek.
Buffy: „To není nejlepší nápad.“
Angel: „Podle mě je dobrý.“
Buffy: „Miláčku, prosím, já…“
Angel: „Budu tě šetřit.“
Buffy: „Pravé zápěstí.“
Angel: „Levá strana.“

Angel šel k Buffy, políbil ji na čelo. Popřál jí hodně štěstí a ustoupil několik kroků zpět. Hned na ni zaútočil, z pravé strany, jeho útok lehce odrazila. Navzájem se chvíli oťukávali, svoje útoky lehce vykryli. Když po chvíli začali bojovat naplno, mnoho pohledů na ně uchváceně zíralo. Oba jako by tančili, svoje pohyby předvídali, předpisově odráželi útoky a nedokázali jeden druhého zasáhnout. Občas během jejich boje Faith něco prohodila, většinou šlo o rýpavou poznámku, ale i dvakrát poznamenala, aby si dívky všimli stylu jejich boje. Po asi dvaceti minutách boje je přerušila. Z kruhu dívek se ozvalo obdivné mručení a následně tleskání.

Faith: „Učebnicový příklad vyrovnaného boje.“
Dívka: „Předem se domluvili, kam zasáhnout.“
Buffy: „Romana mě kopla do pravého zápěstí.“
Angel: „Řekla mi kam zasáhnout.“
Dívka: „A když jsi říkal levá strana?“
Angel: „Je tam světlo.“
Buffy: „Nerad se opaluje.“
Z řady vystoupila dívka, která Buffy předtím obviňovala.
Dívka: „Omlouvám se, měla jsi pravdu.“
Buffy: „Stačí ho poznat.“
Angel: „Jsem miláček obecenstva.“
Buffy: „Ty meče se ti nevyhnou.“
Angel: „Jsem na to připravený.“
Romana: „Znovu musím říct, že váš styl boje je ukázkový, skvělý.“
Buffy: „Jde o to, abyste se neučily všechny stejně. Každá si musíte vytvořit vlastní styl boje, co kdybyste pak stáli proti přemožitelce.“
Dívka: „Přemožitelka nezradí.“
Faith: „Ale ano zradí, závist je hrozná věc.“
Buffy: „Stát proti přemožitelce je teprve zkouška vašich schopností.“
Faith: „Většinou přemožitelka ztratí část síly, když zradí.“
Buffy: „To není vhodné téma.“
Dívka: „Stály jste proti přemožitelce?“
Všichni tři, Buffy, Angel i Faith souhlasně kývli hlavou.
Romana: „Fííha.“
Buffy: „Teď všichni zpět do skupin, ať se podíváme i na váš boj.“
Faith: „Jdu zprava u oken.“
Buffy: „My si bereme levou stranu.“

Za dvě hodiny seděli Faith, Giles, Robin, Buffy a Angel ve Faithině bytě.
Faith: „Tak co víme?“
Buffy: „Že to bude…. Duch.“
Angel: „Je tu?“
Buffy: „Stojí daleko, nepoznám ho.“
Angel: „Jde blíž?“
Buffy stále upřeně zírala před sebe.
Buffy: „Hank?“
Angel: „Je tu? Hlavně klid.“
Buffy: „Co tu zase chceš ty otravo?“
Hank: „Nerada vidíš milovaného otce?“
Buffy: „To jsi uhádl. Být tebou zmizím, než si najdu způsob, jak ti nakopat prdel.“
Hank: „Proč tak jemná dívka užívá tak hanlivých slov?“
Buffy: „Měla jsem skvělého učitele.“
Hank: „Chtěl jsem ti pomoct.“
Buffy: „Tak to vybal a zmiz.“
Hank: „Okej. Řeknu ti, že ten tvůj protivník je duch.“
Buffy: „Nemusel ses namáhat, to vím.“
Hank: „Je to člověk.“
Buffy: „Člověk? Jako duch člověka? Kde vzal tu sílu?“
Hank: „Byl tam nějaký průšvih…“
Buffy: „Kdo to je?“
Hank: „nevím, ale vypadá to, že se mstí.“
Buffy: „Komu?“
Hank: „Tobě.“
Buffy: „Proč jsi mi to přišel říct? Zrovna ty?“
Hank: „No…jsi má dcera.“
Buffy: „Nemáš dceru.“
Hank: „Snad bych ji chtěl znovu získat.“
Buffy: „Myslíš, že by to chtěla?“
Hank: „Když zachráním její přemožitelky?“
Buffy: „Když jsi o mé dceři řekl, že je zrůda.“
Hank: „Když jsem tě vychoval.“
Buffy: „A vykašlal ses na mě.“
Hank: „To sem nepleť, jen jsem odešel od Joyce.“
Buffy: „Joyce, dobrá výmluva, od její smrti ses neozval.“
Hank: „Neměl jsem k tomu důvod.“
Buffy: „A Dawn? Bylo jí patnáct.“
Hank: „Dawn není moje dcera.“
Buffy: „A jsme zase u toho, kdo si zaslouží být tvá dcera a kdo ne.“
Hank: „Ona není moje dcera!“
Buffy: „Jak to můžeš říct? Vychovali jste ji a milovali stejně jako mě.“
Hank: „Ne! Velmi dobře si pamatuji, že mám jen jednu dceru.“
Buffy: „Tohle nikam nevede.“
Hank: „Počkám, až se umoudříš, já mám času dost.“
Buffy: „Já taky, neočekávej, že to bude jen tak.“
Hank: „Vychoval jsem tě, jsi moje dcera, umoudříš se, znám tě.“
Buffy: „Asi ne dost, protože já mám tvrdou hlavu.“
Hank se naštvaně otočil a zmizel.
Buffy: „To snad…jak se odvažuje?“
Angel: „To bude dobrý. Co ti řekl?“
Buffy: „Že je to duch.“
Angel: „Koho?“
Buffy: „To neřekl, jen že to bude člověk.“
Angel: „Člověk nemůže mít tu sílu.“
Giles: „Jsou způsoby jak ji získat, ale jsou dost složité.“
Buffy: „Byl z toho prý průšvih.“
Giles: „Ten člověk musel mít nějakou moc, ještě než umřel.“
Angel: „To může být kdokoli.“
Buffy: „Prý se mi mstí, ale já člověka nikdy nezabila.“
Giles: „Nemusela jsi ho zabít ty, stačí s tím mít spojitost.“
Buffy: „Tak to bude někdo za Sunnydale.“
Giles: „To jistě, musíš si vzpomenout na všechny, kteří by se ti mohli mstít.“
Buffy: „Na to nemáme čas.“
Giles: „Stačí ty nejdůležitější.“
Buffy: „Popořadě?“
Angel: „To by bylo nejlepší.“
Buffy: „Můj první rok. No, Cordelie.“
Angel: „Tu můžeme vyloučit.“
Buffy: „Co matka Amy?“
Giles: „Ta už nemůže získat žádnou moc.“
Buffy: „Riley?“
Angel: „Je mrtvý?“
Buffy: „Nevím, ale myslím, že ano.“
Giles: „Tak to máme kandidáta.“
Buffy: „Faith.“
Faith: „Smůla, já žiju.“
Buffy: „Tak už mě napadá jen trojice.“
Giles: „Ano…velmi vynalézavý hoši. Kdo tam byl?“
Buffy: „Warren, Andrew, Jonathan.“
Angel: „Pamatuji se na toho Jonathana. To je ten oblíbený rukojmí, co se pokusil o sebevraždu, ne?“
Buffy: „Přesně ten, byl to ňouma.“
Giles: „Kdo ještě zbývá?“
Buffy: „Warren, toho zabila Will, když zabil Taru.“
Giles: „Myslím, že toho vyloučíme.“
Buffy: „Andrew, ale ten je hodný.“
Giles: „Pracuje pro Radu.“
Buffy: „Takže Jonathan.“
Angel: „Náš sebevrah je teď mocný nepřítel.“
Buffy: „Nechápu, ale proč se mstí mě, zabil ho Andrew, aby otevřel pečeť.“
Giles: „Ale to byl První.“
Buffy: „Myslí si, že jsem ho přivedla já.“
Angel: „Jak na něj?“
Giles: „Nemám tušení, může mít jakoukoli moc.“
Faith: „To, abychom se na to připravili.“
Buffy: „Jak? Přemožitelky dokážou bojovat s neviditelným nepřítelem, co víc můžeme udělat?“
Giles: „Nevím, musíme je lépe připravit, Buffy ty si to vezmeš na starost, na boj s nepřítelem, kterého nevidíš, jsi zvyklá.“
Buffy: „Starý dobrý časy.“
Faith: „Všechno ostatní teď musí stranou, přemožitelky budou teď jen trénovat.“
Giles: „Já se budu snažit dozvědět víc.“
Faith: „Co bude dělat Angel?“
Buffy: „Bude se mnou trénovat.“
Angel: „Bez Buffy neudělám ani krok.“
Buffy: „Kdy začneme?“
Faith: „Zítra se svítáním.“
Buffy: „Zařídím okna.“
Angel: „Ještě, že jsem si vzal tebe.“
Buffy: „Koho jiného by sis měl taky vzít?“
Angel: „No…pár možností tu bylo.“
„Ty si nedáš pokoj?“ Se smíchem do něj bouchla pěstí.
Angel: „Ne, měl bych?“
Buffy: „Snad.“
Faith: „Nechtěli jste meče?“
Buffy: „Jindy, teď nemám náladu.“
Angel: „Počkej, ty nemáš náladu na meče? Je ti špatně, nejsi nemocná?“
Buffy: „Budu dělat, že jsem to neslyšela, nemám náladu.“
Angel: „Chceš se svěřit?“
Buffy: „Když tak hezky prosíš.“
Buffy se přitiskla k Angelovi blíž a políbila ho na tvář.
Angel: „Madame, vy mě pokoušíte.“
Buffy: „Nic menšího, pane.“
Bufy si položila hlavu na jeho rameno, zavřela oči a ve chvíli usnula.

Faith: „Zase spí.“
Angel: „Nespí, je s Angelinou.“
Giles: „S kým?“
Angel: „Vy to nevíte? Ona se ve snech setkává s Angelinou, mluví spolu.“
Giles: „To je zajímavé, odkdy?“
Angel: „Když byla Angelina poprvé u čarodějek.“
Giles: „Chodí takhle do snu jen Angie?“
Angel: „Když jsem byl jednou v bezvědomí, byla u mě, ale o jiném případě nevím.“
Faith: „To chceš říct, že ona je teď ve snu s Angie a mluví s ní?“
Angel: „Ano.“
Faith: „Jak to rozpoznáš od toho, když normálně spí.“
Angel: „Dýchá zrychleně.“
Giles: „Musí asi vynaložit nějakou sílu, aby spojení udržela.“
Faith: „To je fantastický, ušetří za telefon.“
Giles: „Hlavně nikdo, kromě nich dvou neví, o čem mluví.“
Angel: „Někdy něco řekne, ze spaní. Většinou to ale nedává význam.“

Buffy usnula a setkala se ve snu s Angie, jak Angel předpokládal. Seděli znovu v jejím domě v Sunnydale, na houpačce na verandě.
Angie: „Ahoj mami.“
Buffy: „Nepřišla jsi.“
Angie: „Nevěděla jsem, jestli smím, když je škola tak v utajení.“
Buffy: „Patříš k nám.“
Angie: „Jak to vypadá?“
Buffy: „Je to Jonathan, jeden z trojice. Zabil ho jeho přítel, aby tak otevřel pekelnou bránu.“
Angie: „Zabijete ho?“
Buffy: „Giles se snaží najít způsob, jak se zbavit ducha. Možná bys mu mohla pomoct, kde teď jsi?“
Angie: „U Rady, ale můžu hned odejít.“
Buffy: „Dobře, přijď. Ahoj.“
Angie: „Ahoj.“
Buffy se probudila, všichni na ni koukali.
Angel: „Co říkala?“
Buffy: „Měla by každou chvíli přijít.“
Giles: „Je to tu chráněné proti přenosům.“
Buffy: „Ona to zvládne.“

Jen co to Buffy dořekla, v rohu místnosti se objevilo žlutočervené světlo a s ním i Angie.
Buffy: „Tady jsi, trvalo ti to.“
Angie: „Musela jsem to vysvětlit Samaře. Ahojte lidi.“
Giles: „Jak ses sem dostala?“
Angie: „Přemístila jsem se.“
Giles: „Vytvořil jsem ochranu.“
Angie: „Z toho si nic nedělejte, dokážu prolomit všechny ochrany.“
Giles: „Zastáváš tak vysokou funkci?“
Angie: „Samara mě připravuje pro funkci kněžky, to je něco jako ředitel, vedoucí.“
Giles: „V radě čarodějnic?“
Angie: „Ano.“
Giles: „Tedy to…“
Buffy: „To si vysvětlíte později, teď tu máme problém s Jonathanem.“
Angie: „Máma říkala, že ho zabil jeho přítel, co mi o něm ještě řeknete? Potřebuji vědět všechno.“
Buffy: „No byl ve stejném ročníku jako já, prvně ho málem vysála mumie, pak byl párkrát rukojmí. No pak se pokusil o sebevraždu. U psychiatra se naučil nějaká kouzla, vytvořil alternativní realitu, kterou jsme pak zrušili. Pak se dal dohromady s Warrenem a Andrewem. Tvořili spolu trojici, začínali otravovat, Warrena zabila Will, oni dva utekli kamsi, pak se vrátili a Andrew zabil Jonathana, aby otevřel pečeť brány pekel.“
Angie: „Jaká kouzla uměl, nevíš?“
Buffy: „Jen to pro jinou realitu a pár menších.“
Angie: „Tak jak se dostal k té moci, aby mohl zabít přemožitelky?“
Giles: „Nevíme, ani jakým způsobem je chce zabít.“
Angel: „Nevíme nic, kromě toho, že to udělá on.“
Angie: „Nebudu tu moci zůstat dlouho, ale kdybych něco zjistila, přijdu.“
Buffy: „Musíš už jít?“
Angie: „Byla jsem tu jen na několik měsíců.“
Buffy: „Tak ahoj.“
Angel: „Ahoj holčičko, pozdravuj Samaru.“
Angie všem kývla na pozdrav a zmizela.
Giles: „Pozoruhodné.“
Buffy: „Takže nevíme nic, ale Angelina se bude snažit něco zjistit.“
Faith: „Měli byste se jít prospat, začneme se svítáním.“
Angel: „My začínáme ještě před svítáním.“
Buffy: „Pojď, půjdeme, chtěli jsme ještě něco udělat.“
Angel: „Vážně?“
Buffy: „Nepamatuješ se?“
Angel: „Oh, už si vzpomínám.“
Giles: „Dobrou noc.“
Všichni se rozešli, Faith s Robinem zůstali u sebe v bytě sami. Faith se přemístila k Robinovi, schoulila se mu do náruče a podívala se mu do očí.
„Miluješ mě?“ Ptala se ho s obavou ve tváři, Robin se na ni naopak podíval naprosto nechápavě.
„Jistě, že tě miluji. Pochybuješ o tom?“
„Nevím, řekla jsem ti někdy, že tě miluju?“
„Nevím.“
„Miluji tě.“ Řekla mu, on se na ni díval stále víc nechápavěji, políbil ji, ale stále mu nedocházelo, proč se o jeho lásce chce najednou ujistit.
Robin: „Děje se něco?“
Faith: „Nevím, ale instinkt mi říká, že se něco stane. Něco už nebude jako dřív.“
Robin: „Souvisí to s tím duchem?“
Faith: „Buffy si myslí, že je to mocný nepřítel, jinak by sem nepřijela. Ona má na tohle čuch, určitě něco ví.“
Robin: „Proč myslíš, že nám to nechce říct?“
Faith: „Nenapadá mě k tomu žádný důvod. Ale je s ní něco divného, ani Angel se nechová jako obvykle.“
Robin: „Mě přišel normální.“
Faith: „Ne, nebyl to on. Choval se nějak zaskočeně a odtažitě.“
Robin: „Možná se ještě úplně neusmířili.“
Faith: „Naopak, je tu něco jiného, určitě.“
Robin: „Neměla bys j to říct?“
Faith: „Pokud mi to zatím neřekla, neřekne mi to, ani pokud se zeptám. Řekne mi to, až bude ona chtít.“
Robin: „Tak si s tím nedělej starosti.“
Faith: „Hlavně, že se stále máme rádi.“
„To víš broučku.“ Snažil se ji uklidnit, ale sám byl znepokojen tím, co mu Faith řekla.

Ráno ještě hodinu před svítáním se Buffy s Angelem vzbudili. Oba ale zůstali v posteli, Buffy ležela na Angelovi a usmívali se na sebe.
Angel: „Tak co jak ses vyspala?“
Buffy: „No jako doma to není, ale když jsi tu ty, spím jako nemluvně.“
Angel: „Jsi krásná, jako sluníčko.“
Buffy: „Cítím se jak znovuzrozená.“
Angel: „Miluji tě.“
„Já tebe taky.“ Odpověděla mu, ale už se na něj neusmívala. Angel si hrál s jejími vlasy, ale nyní si všiml, že je její tvář zachmuřená starostmi.
Angel: „Děje se něco?“v Buffy: „Umřou.“
Angel: „Kdo?“
Buffy: „Hodně přemožitelek umře.“
Angel: „Můžeme tomu ještě zabránit.“
Buffy: „Bohužel, jejich oběť ale naštěstí nebude zbytečná.“
Angel: „Porazíme ho?“
Buffy: „Ano.“
Angel: „Tak jdeme k přemožitelkám.“
Buffy: „Jdi zatím do koupelny, já ustelu postel.“

Angel odešel do koupelny, když se vracel, začínalo svítat. Buffy na něj ale křičela, ať zůstane v koupelně, zapomněla na okna. Až když okna zatáhla závěsy tak, že neprosvítal jediný paprsek slunce, řekla mu, že může vyjít. Pak šla do koupelny ona, těsně po svítání už oba stáli v tělocvičně proti řadě přemožitelek, stejně jako včera. Mluvila k nim tentokrát Buffy.
„Dobré ráno, dnes se musíme zaměřit na boj s nepřítelem, kterého nevidíme. Každá z vás dostane šátek a bude trénovat s ním. Včera jsme totiž zjistili, že nás čeká boj s duchem.“ Řekla jim Buffy vše v krátkosti, žádná z přemožitelek neměla námitky a tak utvořili skupinky a trénovali s šátky kolem očí. Bojovali celé dopoledne, než je zavolali na oběd. Buffy s Angelem si sedli ke stolu Faith a Robina, Giles odjel ke Christianě.

Buffy: „Jsou dobré, ale chybí jim osobitý styl.“
Faith: „Od časů, kdy přemožitelku vychovával její pozorovatel, toho hodně uplynulo.“
Buffy: „Pozorovatelé už nejsou?“
Faith: „Vůbec, jen rada se taktak drží, ale pozorovatel je jen Giles. On je poslední.“
Buffy: „Chtělo by to víc trenérů, aby měli k dívkám osobitější přístup.“
Faith: „Je jich tu pětadvacet, osobitý přístup tu prostě není možný.“
Angel: „Měli bychom si je rozdělit.“
Faith: „Jsme čtyři, dívek pětadvacet, každý si vezmeme skupinku šesti dívek.“
Angel: „Já si vezmu sedm, hned tak se neunavím.“
Faith: „Ne, sedm si vezmu já, ty budeš spojovat s Buffy a já s Robinem.“
Buffy: „Oh teď jsi urazila jeho upírství.“
Faith: „Tak to se omlouvám, ty chlapáku.“
Buffy: „Chápej, žil před třemi sty lety. Tam muži dělali práci a ženy se staraly o děti, a aby byly krásné.“
Faith: „Já jsem krásná i tak, takže já si vezmu sedm a ty budeš pomáhat svojí ženě.“
Robin: „A ty budeš pomáhat mě viď?“
Buffy: „Hrozné viď teď urazila zase tvé chlapáctví.“
Angel: „Tady si člověk nevybere.“
Buffy: „Ale prosím tě.“
Ke stolu se přihnala dívka.
Faith: „Dano? Co potřebuješ?“
Dana: „Budeme trénovat i odpoledne?“
Faith: „Od teď každý den od svítání do soumraku.“
Dana: „Holky říkaly, že se něco chystá.“
Buffy: „Zatím se jen cvičíme, vypadá to, že budeme muset bojovat proti silnému nepříteli.“
Dana: „Takže je to pravda?“
Buffy: „Většina drbů se zakládá na pravdě.“
Dana: „Jenže říká se, i že ses pokusila Faith zabít.“
Faith: „I to je pravda, já ji několikrát.“
Dana: „Taky se říká, že jste jediné dvě přemožitelky, které se vdaly, a měli děti.“
Buffy: „Tady je pravda jen část. Obě jsme vdané, ale děti mám jen já, Faith ne. Ještě jedna přemožitelka měla dítě, jmenovala se Nikki.“
Dana: „Ty máš děti?“
Angel: „Dvě holčičky.“
Buffy: „Měla bys už jít, najíst se, budeš potřebovat sílu na odpoledne.“
Dana odešla, Faith se za ní ještě smála.
Faith: „Nevím jak je to možný, ale tahle škola je hnízdem drbů.“
Buffy: „Pětadvacet dívek pohromadě? Divím se, že to tu ještě nezbořily.“
Angel: „Měli bychom začít.“

Za půl hodiny se všichni sešli znovu v tělocvičně, tentokrát k dívkám mluvila Faith.
„Takže, rozdělíme si vás do čtyř skupin, které povedeme já, Buffy, Angel a Robin. Ke každému půjde šest z vás a ke mně sedm, rozdělte se tak, aby byly síly ve skupině stejné. Budete trénovat společně uvnitř skupiny, kterou povede jeden z nás čtyř. Ve skupinách budete až do večera, kdy se mezi sebou utkají skupiny moje s Robinovou skupinou a Buffyina s Angelovou. Ve skupinách zůstanete až do doby, kdy budeme končit se cvičením, tzn. i zítra a pozítří. Nějaké dotazy?“ Jedna z dívek se přihlásila o slovo, ptala se na rozdělení. Potom se rozdělily do skupin. V Buffyině skupině byla i Romana a Dana dívky, se kterými se znala nejlépe. Buffy se dívky u sebe ve skupině snažila vést k individuálnímu stylu boje a k studiu protivníka.

Večer ležela Buffy s Angelem na posteli, povídali si.
Buffy: „Celý den se mě holky vyptávaly na tebe, zamilovali se do tebe.“
Angel: „Bohužel, já miluji jen tebe.“
Buffy: „Já ty dívky ale chápu, jsi úžasný.“
Angel: „Začnu se červenat.“
Buffy: „Kolik je?“
Angel: „Bude půlnoc.“
Buffy: „Měla by tu už být.“
Angel: „Kdo?“
Za Angelem se objevilo známé, červenožluté světlo.
Angie: „Já.“
Angel: „TY? Co tu děláš.“
Angie: „Mami? Jdu snad ve špatný čas?“
Buffy: „Ne, jdeš včas.“
Angie: „Tak co přemožitelky?“
Buffy: „Zamilovaly se do Angela.“
Angie: „Žádné překvapení, jak jim jde boj?“
Buffy: „Jsou hrozně nesamostatné.“
Angie: „Já zase zjistila dost důležitou věc.“
Buffy: „Jakou?“
Angie: „Může jim ublížit, jen pokud budou přemožitelky.“
Angel: „Jeho moc se vztahuje jen na ně?“
Angie: „Přesně.“
Buffy: „Takže když změníme řád tak, abychom byly přemožitelkami zase jen já a Faith, byly by přemožitelky v bezpečí?“
Angie: „Přesně tak.“
Angel: „Chceš to udělat?“
Buffy: „Buď budou zase jen lidé, nebo přemožitelky, ale mrtvé.“
Angie: „Co by sis zvolila ty?“
Buffy: „Zůstat přemožitelkou.“
Angie: „Ještě jedna věc, nemůžeš ho zabít, jen kdybys byla sama duch.“
Buffy: „Ale to zabije všechny přemožitelky.“
Angel: „A po tobě a Faith už nebude mít kdo nastoupit.“
Buffy: „Takže už je to jasné.“

Ještě dva týdny trénovaly, pak jeden den, těsně po svítání ještě před tréninkem zavítal za přemožitelkami neznámý host. Ne úplně neznámý, Buffy, Giles a Faith ho znaly. Viděla ho ale jen Buffy, byl to duch Jonathana. „Najednou začala Buffy mluvit proti zdi, poznali jsme, že tam je duch. Řekla nám, že je to Jonathan, pak odevšad vylezli upíři. Děvčata s nimi sice bojovala, ale neměla proti nim šanci, několik jich umřelo. Jonathan měl nějakou sílu, která mu šla rovnou z rukou, když s ní zasáhl přemožitelku, zabil ji. Pak mířil na Faith, do rány mu skočil Robin, aby zachránil Faith, umřel. Faith nechápala, jak mohl zemřít, ale jeho matka byla přemožitelka. Pak mířil rovnou na Buffy, Faith mu skočila do rány. Když mířil znovu na Buffy, Faith ji varovala, najednou stála vedle Jonathana a následně ho zabila, tak mi to říkala Buffy.“ Říkal ještě ten večer Angel Willow do telefonu.

Willow: „Faith obětovala svůj život?“
Angel: „Ano, dostal jsem se tam až potom. Buffy byla v noci u sil a ty znovu nastolili původní řád.“
Willow: „Kdo ještě umřel?“
Angel: „Faith, Robin a několik přemožitelek.“
Willow: „Jak jí je?“
Angel: „Leží na posteli a zírá do prázdna.“
Willow: „Měli byste domů, musí odtamtud zmizet.“
Angel: „Budu se ji snažit přesvědčit, řekni o všem ostatním. Ať sem ale nevolají, potřebuje klid.“
Angel položil telefon a sedl si na postel vedle Buffy, otočila se k němu a zahleděla se mu do tváře.
Buffy: „Proč museli všichni umřít?“
Angel: „Díky jejich oběti teď budou moci žít jiní, jaký by byl svět bez přemožitelek?“
Buffy: „Ale Faith, Robin ti nemuseli zemřít.“
Angel: „Robin miloval Faith, zachránil ji, já bych pro tebe udělal to samé.“
Buffy: „Faith? Ona nemusela umřít, když by žila ona, přemožitelky by to stále byly.“
„Ale ty ne.“ Ozval se jí za Angelem hlas.
Buffy: „Faith?“
„Jsem to já Buffy, můžu tu být jen chvíli. Víš, když Robin umřel, neměla jsem už důvod žít, ale ty máš budoucnost, musíš se postarat o Angela, děti. Budeš teď poslední přemožitelka.“ Vysvětlovala jí Faith, Buffy ji pozorně poslouchala.
Buffy: „Ty jsi neměla umřít, to já měla umřít.“
„Ne, musíš z Nel vychovat nejlepší přemožitelku celé jejich historie.“ Faith se tím snažila Buffy přesvědčit, ale ta na ni hleděla s šíleným výrazem v očích.
Buffy: „Ale umřela jsi kvůli mně.“
Faith: „Jsem s Robinem, mám se krásně, jsme v nebi.“
Buffy: „Díky.“
Faith: „Mám teď spoustu možností, musím ale už jít.“
Buffy: „Ještě něco, odpusť.“
Faith: „Jsi jediný člověk, kterému nemám co odpouštět, hodně štěstí.“
Buffy: „Tobě taky, pozdravuj Robina.“
Faith: „Řekni Angelovi, že se o tebe teď musí postarat on.“
Buffy: „Určitě mu to řeknu.“
Faith zmizela, Buffy se znovu podívala Angelovi do očí a konečně k němu promluvila.
„Miluji tě.“ Řekla mu a položila mu hlavu do klína, začala plakat, poprvé od skončení boje si dokázala uspořádat myšlenky a uvědomit si, že díky Faith a jen díky její oběti teď může s Angelem být. Angel ji hladil po vlasech a v duchu Faith děkoval, že přišla a pomohla Buffy překonat odtržení citů. Buffy se posadila, chytla Angela za košili a strhla ho na postel, překulil se a lehl si vedle ní, ona se mu schoulila v náruči. Na oplátku ji jednou rukou pevně objal a políbil ji do vlasů. Cítil tu vůni jejích vlasů tak nezaměnitelnou, kterou tak miloval, stejně jako cokoli na ní.
Ráno za nimi nepřišla Faith, ani Robin aby je zavolali na snídani, ani žádná z přemožitelek nepřišla. Žádná už nebyla přemožitelkou. Něco ale Buffy vzbudilo, byla to výzva Sil, oba museli rychle vstát a obléknout se, nezbývalo moc času. Síly je k sobě hned přenesly. Čekaly na ně, stály proti nim.

Gaia: „Dobrý den.“
Buffy: „Dobrý den, rádi vás znovu vidíme.“
Erót: „Byli bychom radši, kdyby to pro vás za příznivějších okolností.“
Buffy: „Co potřebujete?“
Gaia: „Když jsi tu byla, spěchala jsi, nestihli jsme domluvit detaily.“
Buffy: „Ještě jsou tam nějaké nejasnosti?“
Erót: „Jsi teď poslední přemožitelka. Po Faith žádná nenastoupí, až tvoje dcera nastoupí, až na to bude připravená. Pokud nezemřeš dřív, než ona bude moci nastoupit, což nepředpokládáme.“
Buffy: „Takže jaký je problém?“
Erót: „Jsi ochotná se o Nel postarat, abychom nemuseli najít pozorovatele?“
Buffy: „Je to moje dcera, budu něco jako přemožitelka, máma a pozorovatel v jednom.“
Gaia: „Je nám líto Faith.“
Buffy: „Díky.“
Erót: „Teď tě necháme odpočinout, ale měla by ses vrátit co nejdřív zpátky domů.“
Buffy: „Hned jak se vrátím, odjíždíme.“
Gaia: „Nashledanou.“
Angel: „Mějte se.“
Buffy s Angelem se brzy ocitli zpět doma, ne doma, ale ve škole, opuštěné škole kde už byli sami.
Buffy: „Objednáš letadlo? Já sbalím věci.“
Angel: „Ano, miláčku.“




9. kapitola