Andílek - 9. kapitola




Autor: Annys


Buffy s Angelem už seděli s ostatními v SSku, ale nemluvili o událostech ve škole, spíš jen vzpomínali, hlavně na Sunnydale, což zajímalo hlavně Connora, Melissu a Lorna, kteří kladli hodně otázek a tím rušili rozjímání manželského páru.
Connor: „Mami, jen se přiznej, že jsi tátu sbalila.“
Buffy: „Jo, málem jsem mu zlomila vaz, když jsem na něj skočila.“
Melissa: „Romantické.“
Angel: „My dva jsme romantičnost sama.“
Buffy: „Hlavně, když jsi mi řekl, že bys mě miloval i pokrytou slizem, to bylo roztomile romantické.“
Melissa: „Slizem?“
Buffy: „Moje ocasové období.“
Angel: „Trpěla trošku komplexem ocasovitosti.“
Buffy: „Nejen já jsem divná.“
Connor: „Oba jste divní.“
Angel: „Jsem divnej kluk.“
Buffy: „To už jsem někdy slyšela.“
Angel: „Já taky, že by nějaký film?“
Melissa: „Já chci slyšet, co bylo po vaší svatbě.“
Buffy: „Nic zajímavýho, strach, dítě, měňavci, slepota, dítě…“
Angel: „Stručně řečeno.“
Buffy: „Jsem ráda stručná.“
Angel: „Hm?“
Buffy: „Nemáš monopol na to být divný, taky chci být občas divná.“
Angel: „Dobře, jsi divná.“
Buffy: „Skvělý, dokonale se k sobě hodíme.“
Melissa: „Jaký to je mít geniální děti?“
Buffy: „Utrpení, deprese, neustálé bolesti hlavy, to je jen zlomek těch malých všedních radostí.“
Angel: „Když se dozvíš, že ti matka zabila otce, taky chceš vědět víc.“
Buffy: „Ještě ani nemluvila a už byla v pubertě.“
Angel: „Connor byl taky složité dítě.“
Connor: „Jsem složitej člověk.“
Buffy: „To jsem taky někde slyšela.“
Melissa: „Jak se dva tak odlišní lidé mohli dát dohromady?“
Buffy: „Já to měla nedobrovolné, sledoval mě.“
Angel: „Mě to nařídily Síly.“
Connor: „To si nerozumíme, Síly ti nařídily, abys spal s přemožitelkou a ztratil duši?“
Buffy: „Vedlejší účinky.“
Connor: „Hodně vedlejší.“
Buffy: „Úplně mimo.“
Melissa: „Kde jsou vlastně naši malí géniové?“
Buffy: „Nellie maluje a Angelina je se Samarou.“
Angel: „Nellie maluje?“
Buffy: „Nevíš to?“
Connor: „Ta dělá jen dvě věci: maluje a trénuje, nic jiného jí máma nepovolí.“
Buffy: „To není pravda.“
„A Nellie ví, jak to s vámi celé bylo?“ Melissa se snaží změnit téma hovoru, Buffy na to ochotně přistoupila.
Buffy: „Ne, ale brzy jí to budeme muset říct.“
Angel: „Bude zábava.“
Buffy: „To je moje věta!“
Angel: „Sorry.“
Connor: „Jsme divná rodina.“
Buffy: „Nevím, četla jsem příbalový leták, ale o tom tam nic nebylo.“
Melissa: „V naší divnosti je naše průměrnost.“
Angel: „Jsme tak průměrní, až se cítím odstrčený a odmítnutý davem. Jsme tak průměrní až vybočujeme z davu.“
Buffy: „Jak poetické, v průměrnosti je naše síla. Když jsou lidé průměrní, neznamená to, že musí být skromní. Naopak, jsou pyšní na to, že jsou průměrní.“
Angel: „Ale my nikdy nebyli průměrní.“
Buffy: „Zkazil jsi mi to, už jsem začínala filosofovat.“
Angel: „Chtělo by to lepší téma, na které bylo hodně napsáno.“
Connor: „A co my normální smrtelníci, kteří nechápou smysl a hlubokost citátů.“
Buffy: „Nic si z toho nedělej, lepšíš se.“
Melissa: „Vy dva jste tak jiní než ostatní lidé.“
Buffy: „My nikdy nebyli průměrní, na nás už nedosáhnou pravidla lidí, když ani jeden z nás už není člověkem.“
Angel: „Láska, ta nás s lidmi spojuje, nejhorší vlastnost. Láska je dítětem iluze a matkou deziluze.“
Connor: „Konec filosofování, vraťme se k vašim lidským slabostem.“
Buffy: „Hlad?“
Connor: „Vtipné, mami.“
Buffy: „Viď? Zeptej se otce, to je rozený humorista.“
Angel: „Jen si ze mě utahuj.“
Buffy: „Jsi sladký, když předstíráš, že se zlobíš.“
Angel: „Co když se zlobím opravdu?“
Buffy: „Byla bych první, kdo by to poznal, s Angelusem jsme staří známí.“
Angel: „Jo, nejlepší přátelé, na život a na smrt.“
Buffy: „Trefné přirovnání, a prej že nemáš smysl pro humor.“
Angel: „Taky říkají, že jsem eunuch a mám tři děti, člověk si nevybere.“
„To jistě ne.“ Řekla a přitulila se k němu ještě blíž.
Angel: „Teď se lísáš, co?“
Buffy: „Jsem malé přítulné koťátko.“
Angel: „Co občas vystrčí drápky.“
Buffy: „Nezapomeň, co říkala Faith, teď se o mě musíš postarat ty, nesmíš se ode mě hnout ani na krok.“
Connor: „Kdy ti to řekla?“
Buffy: „Když za mnou byla po své smrti.“
Melissa: „Co ti ještě řekla?“
Buffy: „Že je s Robinem v nebi.“
Angel: „A ty jsi tu se mnou.“
Buffy: „Řekla mi, ať využiju šance, kterou mi mohla dát.“
Connor: „A ty to jistě uděláš.“
Buffy: „Jak nejlépe budu moci.“
„Kde je vlastně Spike?“ Melissa se opět snažila změnit téma a mistrovsky jí to vyšlo.
Buffy: „Ve škole, kolik je?“
Connor: „Půl dvanácté.“
Buffy: „Půjdu už spát, musím si ještě něco vyřídit.“

Všichni se rozloučili a Buffy s Angelem odešli spát. Když došli do ložnice, oba čekali na Angie.
Angel: „Nesmím ostatním říct, že v noci mluvíme s Angie, viď?“
Buffy: „Není na to vhodný čas.“
Angel: „Neměla by tu už být?“
Buffy vykřikla.
Angel: „Co se děje?“
Buffy: „Ale nic, jen vize, odvykla jsem. Angie dnes nepřijde, nemůže.“
Angel: „Nechceš si odpočinout?“
Buffy: „Chvíli se prospím, budeš se mnou, viď?“
Angel: „Už se od tebe nehnu ani na krok.“
Buffy si lehla do postele a vedle ní i Angel, schoulila se k němu a usnula klidným spánkem.
„Navždy.“ Pošeptal ještě, když byl nad ní skloněný a políbil ji na tvář a taky usnul, spokojeně stejně jako ona.
Buffy ale nespala obvykle klidně, nespala totiž, byla s Angie. Jako obvykle seděly na houpačce na verandě v domě Summersových.
Angie: „Ahoj mami.“
Buffy: „Proč jsi nepřišla?“
Angie: „Nemohla jsem, máme obřad.“
Buffy: „Jaký?“
Angie: „Kterým se stanu přímou nástupkyní Samary, ona odchází a já stanu v čele rady.“
Buffy: „Už k nám nebudeš chodit?“
Angie: „Budu, ale hlavní sídlo budu mít v dimenzi rady, v mých rukou budou spočívat všechny čarodějky.“
Buffy: „Takže k nám budeš sem tam chodit, chceš tím říct, že se ti zodpovídají všechny čarodějky?“
Angie: „Všechny se mi zodpovídají z nevydařených kouzel atd.“
Buffy: „A to tomu celému velíš sama?“
Angie: „Ne, správně by tomu měl velet kněz a kněžka. Teď má ale primární úlohu kněžka.“
Buffy: „To jsi ty? Kdo je knězem, to zůstane ten stejný?“
Angie: „Ne, pokud odejde jeden z dvojice, vymění se dvojice celá.“
Buffy: „Toho kněze si asi jeho předchůdce vybral jako Samara tebe, viď?“
Angie: „Přesně. Tak co, jak to vypadá doma?“
Buffy: „Nic, jako bychom byli normální.“
Angie: „Ale nejsme.“
Buffy: „Detail, přijdeš k nám zítra večer aspoň na chvíli, abys to řekla Angelovi a ostatním?“
Angie: „Pár měsíců teď budu mít dost napilno.“
Buffy: „Skoč k nám aspoň na chvíli, pokusím se je večer zdržet.“
Angie: „Pokusím se, ale teď už jdi. Pozdravuj ode mě Angela a Nellinku.“
Buffy: „Ano, holčičko.“
Buffy se ve spánku překulila a spala klidně dál.

Ráno byl Spike ve svém pokoji v hotelu, ale čekal důležitou návštěvu. Předem o tom informoval Nikolu v recepci. Návštěva přišla právě včas. Spike si stoupl a s otevřenou náručí šel přivítat drobnou tmavovlásku, stojící u dveří.
Spike: „Katie, čekal jsem tě."
Kate: „Doufám, že jdu včas.“
Spike: „Jako na zavolanou, jen si odlož.“
Kate si sundala kabát a přehodila ho přes opěradlo židle, kterou jí Spike nabídl.
Kate: „Spiku, dívala jsem se na seznam přednášek a tento týden tam vůbec nejsi.“
Spike: „Něco jako úmrtí v rodině, umřela mi přítelkyně, byla jako sestra.“
Kate: „To je mi líto.“
Spike: „Má se teď líp, tenhle život ji stejně štval.“
Kate: „Nevěděla jsem, že bydlíš v hotelu.“
Spike: „To už dávno není hotel, budova patří mým přátelům, mají tu firmu.“
Kate: „Angel Investigation? To bylo u dveří. Má to něco společného s anděly?“
Spike: „Ne, on se jmenuje Angel.“
Kate: „Zvláštní. Dlouho spolu kamarádíte?“
Spike: „Snad sto let. Katie?“
Kate: „Ano?“
Spike: „Chtěl bych tě s nimi seznámit, říct jim, že spolu chodíme. Víš, oni jsou jako moje rodina.“
Kate: „Bude to jako bys mě představoval rodičům.“
Spike: „Buffy je jako matka, dcera a sestra zároveň.“
Kate: „Tak dobře, kdy?“
Spike: „Co večeře, zítra tady.“
Kate: „Beru.“
Spike: „Jsi krásná.“
Kate: „Děkuji, lichotíš mi.“
Spike: „Lichocení by to bylo, kdyby to nebyla pravda.“
Kate: „Nechceš pomoct teda s tou přednáškou?“
Spike: „Mám ji napsanou, chtěl jsem tě jen vidět.“
Kate: „Jsi roztomilý.“

Kate stala a šla k němu, políbila ho, potom si všimla, že je v pokoji tma.
Kate: „Máš tu tmu, nechceš rozdělat ty závěsy?“
Spike: „To můžeš, ale stejně tu bude stále tma.“
Kate ho pustila a šla k oknu, odhrnula těžké závěsy a překvapilo ji ztmavené sklo.
Kate: „Co to je?“
Spike: „Ztmavené sklo, proti světlu, nebylo ti divné, že přednáším v ztmavené třídě a nechodím tam ve dne?“
Kate: „Proč?“
Spike: „Nemůžu na slunce.“
Kate: „Nevadí.“
Spike: „Vážně? Víš, nikdy tě nebudu moci vzít na procházku do parku.“
Kate: „Při měsíčku je to hezčí.“
Spike: „Jsi skvělá.“

Večer seděli všichni v SSku, jen co viděl Spike přicházet Buffy, odtáhl si ji stranou.
Buffy: „Co potřebuješ?“
Spike: „Pomohla bys mi s něčím?“
Buffy: „Jistě, co potřebuješ Spikey?“
Spike: „Našel jsem si přítelkyni.“
Buffy: „To je skvělý.“
Spike: „Víš, chtěl bych, abyste ji poznali. Pozval jsem ji na večeři.“
Buffy: „To bude úžasný.“
Spike: „Neví, kdo jsem já, ty, Angel a tak.“
Buffy: „Oh, tak v tom je ten problém, zařídím to.“
Spike: „Jsi skvělá.“
Buffy: „Já vím, ale stejně mi to můžeš říct.“
Spike ji objal a Buffy jen sledovala Angelův podezíravý obličej. Šli raději k ostatním.
Connor: „Chtěli jsme vám s Melissou říct, že pojedeme na svatební cestu.“
Buffy: „To bude super, já žádnou neměla.“
Angel: „Co cesta do Rumunska?“
Buffy: „To sis vyřizoval účty s Drákulou.“
Angel: „Někam pojedeme.“
Buffy: „Super, dnešek je plný super zpráv.“
Melissa: „Jaké ještě?“
Buffy: „Když chvilku počkáte, zvíte.“
Melissa: „Nemůžu se dočkat.“
Spike: „Tak já už půjdu, lidi.“
Buffy: „Škola?“
Spike: „Ano, zítra se uvidíme.“
Všichni mu mávli, nebo kývli na pozdrav a Spike odešel.

Angel: „Ten chlap je nervózní.“
Buffy: „Našel si přítelkyni.“
Angel: „Upírka?“
Buffy záporně zakroutila hlavou.
Connor: „Démonka?“
Buffy znovu záporně kývla hlavou.
Lorne: „Přemožitelka?“
Buffy znovu záporně kývla hlavou.
Melissa: „Člověk?“
Buffy: „Ano, pozval ji na večeři, chce, abychom ji poznali, ale musíme se tvářit normálně.“
Lorne: „Zelení nemají přístup?“
Buffy: „Stačí, když tam budeme já s Angelem a Connor s Melissou, ostatní pozná později.“
Melissa: „Nemůžu se dočkat, až poznám Spikovu dívku.“
Angel: „Já taky.“
Buffy: „Miláčku, nebuď ironický. Spikey nám dospěl.“
Connor: „Na chlapa starého 200 let brzy.“
Buffy: „Vy mu to nepřejete?“
Melissa: „Já ano.“
Buffy se výhružně podívala na Angela, ten nahodil smířlivý výraz.
Angel: „No jo, já mu to přeju.“
Connor: „Možná se s ním zase bude dát bavit.“
Buffy: „Connore, kolik je hodin.“
Connor: „Chvilka po půlnoci.“
Buffy: „Brzy tu bude.“
Vedle Buffy se objevilo světlo, naznačující příchod její starší dcerky.

Buffy: „My o vlku…“
Angie: „Nazdárek bando.“
Angel: „Takhle se zdraví rodiče?“
Angie: „Dobrý den vám vinšuji, vážení rodičové.“
Buffy: „To předtím se mi líbilo víc.“
Connor: „Že se taky ukážeš sestřičko.“
Angie: „Makám víš? Nežiju z peněz rodičů jako ty.“
Connor: „To přece není pravda.“
Buffy: „Kdo myslíš, že mi pomáhá s účty? Angel?“
Lorne: „Ani neobejmeš starého kamaráda Angie?“
„Lorne? Tebe vždycky.“ Zahalekala a už se k němu hnala, skočila na něj do křesla, až ho málem převalila.
Buffy: „Ještě si neuvědomuje svoji velikost.“
Connor: „Tak co sestřičko, jak jdou čáry máry?“
Angie: „Bylo i lépe, máme teď problémy s uctívači bohyní.“
Lorne: „Myslíš ty nadutce, co uctívají posvátné ženství?“
Angie: „Přesně ty, normálně jsou mírumilovní, občas nám pomáhají. Používají kouzla, takže jsou pod naší pravomocí, jenže teď se vzbouřili proti knězi.“
Connor: „Nemůžou si na něj zvyknout?“
Angie: „Ne, máme teď nového a nejspíš se jim moc nelíbí.“
Buffy: „Co je to zač?“
Angie: „Není to člověk, je z jiné dimenze, kterou někdo zničil. Minulý kněz ho odtamtud zachránil a vychoval. Jmenuje se Brian.“
Buffy: „V jiných dimenzích dávají keltská jména?“
Angie: „Ne, to mu dal kněz, každý z nás dostane druhé jméno, když se přidá.“
Connor: „Jaké je tvé jméno?“
Angie: „Mě zůstalo to moje, já jsem byla čarodějka od narození.“
Buffy: „Nuda, je ten kněz hezký?“
Connor: „Mami, je to kněz.“
Buffy: „Angie, váš kněz má celibát?“
Angie: „Ale vůbec ne, ale je mu tři sta.“
Melissa: „Angelovi taky.“
Buffy: „Nevypadá na to.“
Angie: „Chtěla jsem vám něco říct.“
Connor: „Tak ven s tím, sestřičko, dnes nás už nic nepřekvapí.“
Angie: „Převzala jsem místo Samary.“
Connor: „To znamená co?“
Angie: „Vlastně nic, jen jsem povýšila, mám teď přístup ke všem možným kouzlům.“
Buffy: „Chci být věčně mladá, zařídíš to?“
Angie: „Ale ty budeš stále mladá.“
Buffy: „Sakra. Chci nápoj lásky.“
Connor: „Pro koho?“
Buffy: „Pro Liama, aby mě nikdy nepřestal milovat.“
Angel: „Nepřestanu tě milovat, nikdy.“
Buffy: „Kdo ví, co budeš říkat za pět set let.“
Lorne: „Klidně se vsadím, že s ním tak dlouho nevydržíš.“
Connor: „Ona? Vydržela by s ním klidně i celou věčnost, sázím proti.“
Angie: „A já přihazuju.“
Angel: „Už zase na nás vsází. To je tak ponižující.“
Buffy: „Je to zábavné.“
Connor: „Nuda, jste nudní, když jste na sebe řvali, byla větší legrace. Teď, když se k sobě furt tulíte a vrkáte jako dvě hrdličky, je s vámi nuda.“
Melissa: „Ti se taky někdy hádali?“
Lorne: „Pamatuji se na to jako včera, přijela za ním do L. A., aby ho seřvala a pak v klidu odjela.“
Connor: „Vždycky se nějak sešli, pohádali, usmířili, vyznali si nekonečně nehynoucí lásku a rozešli se.“
Buffy: „Nuda, stereotypy nesnáším.“
Angie: „Chtělo by to orchideje.“
Connor: „Co?“
Angie: „To jsou máminy květy, pamatuješ, dala jsem jí tu kouzelnou orchidej.“
Connor: „Jo pamatuji, ale co myslíš, že je to chtělo?“
Angie: „Doma, nejsou tu žádné květiny.“
Buffy: „Máme květiny, v bytě a u mě v kanceláři.“
Angie: „Proč nejsou jinde?“
Connor: „Jediný kdo se o ně stará je máma, tak můžou být jen u ní v bytě.“

Buffy Connora nevnímala, splnila svoji povinnost, zdržet je do příchodu Angie, a teď mohla jít spát. Jít není správné vyjádření, jen se ze sedu přesunula tak, že si hověla v Angelově náruči. Okamžitě usnula.
Connor: „Co? Máma spí?“
Angel: „Shh, ano.“
Lorne: „Není v něčím snu?“
Angie: „Ehm, já jsem tady, nespím.“
Lorne: „Detail.“
Angie: „Povinnost jsem splnila, teď musím jít, jsem tu už skoro měsíc.“
Angel: „Nerozloučíš se s ní?“
Angie: „Uvidíme se spolu později.“
Connor vstal a šel pomalu k Angie, pevně ji objal.
„Měj se hezky sestřičko.“ Pošeptal jí do ucha, než ji pustil.
Potom ji objali ještě Melissa a Lorne, Angel jen pokrčil rameny a ukázal na ležící Buffy. Angie k němu šla a políbila ho na tvář.
„Uvidíme se brzy, tati.“ Řekla mu potichu, nikdo jiný ji neslyšel. Angel se na ni zmateně podíval. Na oplátku se jen záhadně usmála.
Všichni mysleli, že už odejde, ale najednou zvedla ruce do výše očí a točila jimi proti sobě, čímž tvořila pomyslnou kouli. Ve chvíli se jí mezi rukama objevila menší orchidej, položila ji vedle Buffy, teprve potom odešla.
Connor: „Naše malá Angie je dospělá.“
Lorne: „Je to pořád ta malinká holčička co ke mně natahovala ručky, když jsem ji viděl prve.“
Angel: „Moje dcera.“
Connor: „Angie to konečně někam dotáhla.“
Melissa: „Škoda, že to Buffy zaspala.“
Buffy se náhle v Angelově náruči pohnula, posléze otevřela oči, posadila se.
Buffy: „Ahoj, co potřebuješ?“
Angel: „Miláčku? Kdo je tu?“
Buffy: „Shh, to je Faith.“
Faith: „Ahoj Buffy.“
Buffy: „Ráda tě vidím, proč jsi přišla?“
Faith: „Varovat tě, něco se děje, určitě.“
Buffy: „Víš víc?“
Faith: „Ne mnoho, prý se změnilo vedení rady čarodějek. Nastoupila tam prý příliš mladá dívka, s nedostatkem zkušeností. Všichni mají strach, jestli to zvládne.“
Buffy: „O tomto problému vím, nastoupila tam Angie.“
Faith: „Počkej, malá Angie, jako tvoje dcera?“
Buffy: „Přesně.“
Faith: „Tak ta to zvládne, to můžu všechny uklidnit.“
Buffy: „Dík.“
Faith: „Ahoj.“
Buffy: „Ahoj, zase se ozvi.“

Faith zmizela, Buffy se otočila k Angelovi a políbila ho. Jemně mu přejela ručkou po tváři, zdála se jí nějak ustaraná, více než bylo obvyklé.
Buffy: „Co se děje Liame, jsi dnes zamlklý.“
Angel: „Víš, celý den musím přemýšlet nad jednou záležitostí.“
Buffy: „Myslíš ten nový případ?“
Angel: „Nějak to moc nechápu.“
Connor: „O co jde?“
Buffy: „Manželský pár si nás najal, abychom našli jejich dceru, kterou kdosi proměnil v upíra.“
Connor: „Co je na tom divného?“
Angel: „Proč ji chtějí najít.“
Buffy: „Jejich jediné dítě, kdyby byla Angie, nebo Nellie upír, taky bych ji chtěla najít.“
Angel: „Jenže, u nás by to bylo nějak normálnější.“
Connor: „Máš pravdu, divné, že se nebojí, co se z ní stalo.“
Buffy: „Myslím, že nad tím příliš přemýšlíte.“
„Já tak nějak stále moc přemýšlím.“ Ospravedlnil se Angel, jako prosbu o odpuštění ji něžně políbil.
Buffy: „Půjdu spát, jsem vyčerpaná, ráno brzy vstávám.“
Connor: „Už je skoro ráno.“
„Tím spíš bych už měla jít spát…“ Najednou větu přerušila, všimla si orchideje na stole vedle sebe.
Buffy: „Angie už odešla?“
Melissa: „Chvíli, než jsi odešla. Proč ti nechala orchidej?“
Buffy: „Byl to její první dárek pro mě, vykouzlená orchidej.“
Angel: „Buffy…“
Buffy: „Ano Liame, už jdu.“

Ráno seděla Buffy s Angelem u sebe v kanceláři a sestavovali seznam nových případů.
Buffy: „Musím ještě připravit tu večeři s tou Spikeyho přítelkyní.“
Angel: „Jak to uděláme, abychom vypadali normálně?“
Buffy: „Půjdeme tam jen my dva a Nellie, nic se nemůže stát.“
Angel: „Jistě se něco stane, vždycky když chceš, abychom se chovali normálně, stane se něco divného.“
Buffy: „Nesýčkuj. Musíme se snažit, třeba si Spikey našel novou životní partnerku.“
Angel: „Jen aby to nebyla kudlanka.“
Buffy: „Jistě to bude milá mladá dívka, typuji drobnější postavy, tmavovláska.“
Angel: „Viděla jsi ji?“
Buffy: „Ne, ale znám Spikeyho vkus.“
Angel: „Ty jsi blondýnka.“
Buffy: „Taky jsem jediná.“
Angel: „Blondýnky mám nejraději.“
Teď už bylo jasné, že dnes už seznam nedokončí. Po obědě potom Buffy odešla, aby zorganizovala večeři.

Večer, po setmění seděli Buffy, Angel a Nellie v salonku vedle jídelny a čekali na Spika a jeho slečnu. Buffy seděla zády k Nellie, a když se k ní otočila čelem, zhrozila se.
„Co to je?“ Zeptala se výhružně dcerky a ukazovala přitom na předmět, který držela Nellie v ruce. Ta se na ni nechápavě podívala.
Nellie: „To je japonská dýka maminko.“
Buffy: „Já vím, že je to dýka, ale co to s ní děláš?“
Nellie: „Procvičuju si zápěstí, hody.“
Buffy: „Nellie, chápej, je ti pět let, nemůžeš si hrát s dýkou.“
Nellie: „Dnes jsme cvičily s meči.“
Buffy: „Před tou Spikovou přítelkyní tu dýku schovej, musíme být normální.“
Nellie: „Dýka není normální?“
Buffy: „U pětiletého děvčete ne. Ty si hrajou s panenkama.“
Nellie: „To po mě nemůžeš chtít.“
Buffy: „Nechci to po tobě, prostě jen před tou dívkou schovej zbraně.“
Do dveří právě vešel Spike a za ním v závěsu i drobná tmavovláska. Buffy se podívala na Angela výrazem, já jsem ti to říkala, zároveň chytala dýku, kterou jí zrovna hodila Nellie a usmívala se na nově příchozí. Dýku rychle zabodla zespodu do stolu a chvátala přivítat návštěvu. Jako prvního objala Spika. Ten okamžitě zareagoval.
Spike: „Buffy! Jejda, tohle je Kate Winnie, moje přítelkyně ze školy.“
Kate se na Buffy usmála a čekala co Spike dál řekne, ten ale zkoumal koberec a k vysvětlování se neměl, přemýšlel co říct.
„Kate, tohle je Buffy Summersová. Známe se snad celou věčnost, vedle ní je její manžel Angel a za ním je jejich dcera Nel.“ Vymáčkl ze sebe nakonec a Kate se na všechny přívětivě usmála.
Buffy: „Nejhorší máme za sebou, vítáme vás u nás Kate.“
Kate: „To jste měla dýku?“
Buffy: „Ehm…no…to patří k jednomu případu.“
Buffy se výhružně podívala na Nellie, ta jen pokrčila rameny stylem, já nic já muzikant a všechno zbylo jen na Buffy.
Kate: „Fascinující.“
Buffy: „Jídlo bude až za chvíli, tak se zatím posaďte.“
Všichni se rozsadili po salonku, čekali, kdo jako první začne.

Buffy: „Kate, co děláte?“
Kate: „Jsem na univerzitě něco jako pomocná síla, dělám od všeho trochu.“
Spike: „Katie mi pomáhala najít podklady k přednáškám.“
Kate: „Jak dlouho Spika znáte?“
Angel: „Tak sto let.“
Buffy do Angela dloubla, odpověděl jí úsměvem.
Buffy: „Jako bychom ho znali už sto let, viď Spikey?“
Spike: „No jasně, jako bych viděl Buffy ještě v plenkách.“
Kate se kolem sebe vystrašeně podívala.
Buffy: „Přehání, bylo mi sedmnáct.“
Spike: „Ještě malé dítě. S Angelem se ale známe déle, snad celou věčnost, už ta léta ani nepočítám.“
Angel: „Ani se ti nedivím.“
Nellie: „Tak co Kate, děláte nějaká bojová umění?“
Buffy: „Nellie!“
Kate: „Chvíli jsem dělala karate.“
Nellie: „Karate je k ničemu, naprosto nepoužitelné chvaty, musí se kombinovat s jinými, třeba judem.“
Kate: „Vyznáš se v tom, ty děláš bojová umění?“
Buffy už začínala být vystrašená a jen očekávala, co Nellie odpoví.
Nellie: „Tak od všeho trochu, docela mě to bere, ale zatím se tím nějak zvlášť nezabývám.“
Kate: „A jakou že máte firmu Buffy?“
Buffy: „Něco jako detektivní agentura, akorát trochu ve větším. S Angelem jsme navázali na původní základ firmy“
Kate: „Angel, zvláštní jméno.“
Angel: „Původně jsem se jmenoval Angelus, ale Angel zní víc americky.“
Buffy: „Dělá si legraci, jen nemá rád Angličany. Jeho původní jméno je jiné. Je totiž z Angie.“
Angel: „To jsi nemusela rozmazávat.“
Kate: „A vy Buffy? Jste odkud.“
Buffy: „Z Los Angeles. Klidně mi můžeš tykat Kate, nejsem zas tak stará.“
Kate: „Dobře, není to zvláštní?“
Spike: „Co?“
Kate: „Narodila ses v Los Angeles a vzala sis Angela.“
Buffy: „Jinou možnost jsem ani neměla.“
Kate: „Než co?“
Buffy: „Vzít si ho.“
Spike: „Chytnul se jí už, když jí bylo šestnáct a pak už se nepustil.“
Kate: „To je romantické.“
Angel: „Až tak moc ne, ještě jsi neslyšela tu část o duši.“
Kate: „Duši?“
Buffy: „Píchla jsem, když jsem jela do školy a Angel mi vyměnil kolo.“
Angel: „Jo? Jo!“
„Já to slyšela jinak, že Angel se…“ Tak teď už Nellie Buffy přerušila a zavelela: „Večeře je na stole.“

Všichni se poslušně rozsadili kolem stolu a číšník jim donesl první chody večeře. Všichni se vystrašeně koukali kolem sebe a nevěděli co říct, aby se neprokecli.
Buffy: „Tak, jak dlouho spolu chodíte, Kate?“v Kate: „Jen několik týdnů.“
Buffy: „Že se Spikey nepochlubil, co mi na to řekneš?“
Spike: „Bál jsem se, že když vás pozná, uteče.“
Buffy: „Nás? Vždyť jsme úplně normální.“
Angel: „Jo, jsme úplně normální, až na to slunce.“
Kate: „O tom mi Spike říkal, že nemůže na slunce.“
Spike: „Angel taky ne.“
Kate: „To je náhoda, oba máte stejný handicap.“
Angel: „To není náhoda, tak jsme se seznámili.“
Spike: „To je dlouhý příběh.“
Angel: „Zas tak moc ne, měli jsme skupinku čtyř lidí, kteří byli stejní jako my dva. Kromě mě a Spika tam byly ještě dvě ženy, ale obě už umřely.“
Kate: „To je mi líto.“
Spike: „Nám ne.“
Angel: „Pozor na pusu hochu.“
Spike: „Promiň, myslel jsem Dru, Darla byla v pohodě, jen trochu cáklá.“
Buffy: „Počkej, nebyla šílená Dru?“
Angel: „Obě byly mimo.“
Buffy: „Mimo? Darla možná, ale Drusilla byla totálně šílená, přišla o rozum.“
Angel: „Nemusíš to rozmazávat.“
Spike: „Byla blázen, pamatuješ na ty panenky?“
Buffy: „Shh, někdo tu je.“
Angel: „Sakra, teď ne. Řekni, že pak zavoláš.“
Spike: „Buffy prosím.“
Buffy: „Myslím, že tam nemají telefon. Nevidím ho, kdo to je.“
Kate se podívala stejným směrem jako Buffy, nic neviděla, byla zmatená.
Kate: „Nikdo tam není.“
Angel: „Shh, chvíli nemluv.“
Buffy: „Sakra, to jsi ty? Co tu zase chceš?“
„Je tu Hank, nějak tu svoji zabav, než zmizí.“ Řekl Angel tak potichu, že ho slyšel jen Spike, díky upířímu sluchu.
‚Sakra, někdy se to hodí‘ pomysleli si oba současně.
Hank: „Nerada vidíš svého otce?“
Buffy: „Ale to už jsme snad probrali ne? Mám teď něco na práci, jestli něco chce, vyklop to, jinak zmiz.“
Hank: „Ale fuj, úcta k rodičům ti nic neříká?“
Buffy: „Nejsem tvoje dcera, pamatuješ?“
Hank: „Je lidské se mýlit a následně odpouštět.“
Buffy: „Nejsem člověk, pamatuješ?“
Hank: „Nerad bych to rozmazával, jednou jsi moje dcera…“
Buffy: „Nejsem, vypadni, než najdu způsob jak ti nakopat ten tvůj umrlčí zadek.“
Hank: „Rozmyslíš si to, já mám čas.“
Buffy: „Okej, tak padej.“
Buffy na Angela kývla a ten následně naznačil Spikovi: ‚Čistej vzduch.‘

Kate: „Kdo tam byl?“
Buffy: „Jen jsem myslela, že někoho vidím. Jen se tam mihl pes.“
Kate: „Zrovna mi Spike říkal, že ty Angele maluješ.“
Angel: „Ne, jen jsem studoval umění, jsou to jen čmáranice.“
Kate: „Kdysi jsem taky trochu malovala.“
Buffy: „Opravdu? Já jsem antitalent, na všechno.“
Spike: „Tak skvěle zacházet s mečem jako ty umí málokdo.“
Kate: „Mečem??“
Buffy: „Na střední jsme měli bláznivého knihovníka, učil mě různá bojová umění, zacházet s mečem, vrhat dýky atd.“
Kate: „Divná záliba pro knihovníka.“
Angel: „On není obyčejný knihovník, v knihovně měl kompletní sbírku zbraní od mečů, samurajských mečů, přes hole a kopí po dřevěné kolíky.“
Kate: „Stále více neobvyklé na knihovníka.“
Buffy: „Raději bychom měli řešit něco méně morbidního, než jsou zbraně.“
Kate: „Někdy není zbytí.“

Večeře dál proběhla bez větších karambolů. Hned se taky všichni s výjimkou Kate a Spika odebrali do SSka. Buffy s Angelem se hned usadili do obvyklé polohy, kdy Angel seděl na sedačce a Buffy ležela na něm a na sedačce zároveň.
Buffy: „Fuj to byla fuška.“
Angel: „Zasloužila bys metál.“
Buffy: „Nemohla bych dostat pusu?“
Angel se k ní sklonil a Buffy dostala vytoužený polibek. Pak se znovu narovnal a chystal se něco říct, ale v tu chvíli ho Buffy surově zatáhla za košili a přitáhla si ho znovu k sobě. Prvně ji líbal na rty a později přešel i ke krku a níž. Když se dostal ke krku, jemně ji do něj kousl, přesně do místa, kde byly dvě menší jizvičky od jeho posledního kousnutí. Buffy sebou trhla, místo bylo stále citlivé. Angelovi přešel přes tvář smutek, při vzpomínkách, jak se z ní musel napít.
Buffy: „Liame, co se děje??“
Angel: „Vzpomínky.“
Buffy: „Nemysli na to, je to už dlouho. Aspoň každý pozná, že patřím jen tobě.“
Angel: „Jak víš, na co myslím?“
Buffy: „Vždycky to vím.“
Angel: „Čím jsem si tě zasloužil?“
Buffy: „Každý den se ptám, co jsem udělala, že nakonec mám tu možnost, být s tebou.“
Angel: „Miluji tě, už nikdy se od tebe nehnu ani na krok. Navždy už zůstanu s tebou.“
„Navždy.“ Řekla neslyšně a pokračovala v líbání. Více než půl hodiny si užívali chvilku, kdy mohli být sami. Pak Angel přerušil jeden z vášnivých polibků, stále se ale díval na Buffy. Jen zamumlal něco na pozdrav nově příchozímu a pokračoval dál, co započal.
„Nazdárek rodičové.“ Odpověděl Connor a Buffy se cítila přítomností nejstaršího povinována chovat se dospěle a ne jako sedmnáctiletá holka. Pomalu a klidně se posadila zpět vedle Angela a jen se drželi za ruce.
Buffy: „Ahoj Connore, Melissa s tebou není?“
Connor: „Ne, zůstala doma, ale nudí se.“
Buffy: „Myslíš, že by mi chtěla občasně dělat sekretářku?“
Connor: „Ta by ti za to zlíbala ruce.“
Buffy: „Žádnou teď zrovna nemám, potřebuji, aby někdo zvedal telefony a tak.“
Connor: „Pak se jí zeptám, jak to dopadlo s tou Spikovou démonkou?“
Buffy: „Byla člověk, docela milá.“
Connor: „Já si dělal jen legraci.“
Buffy: „Nellie jí málem vykecala to s tou duší.“
Connor: „Čertík jeden. Moc toho nenamluví, ale když už, tak už.“
Buffy: „Celý Angel. Jako by ani nebyla moje dcera, ale jen jeho.“
Connor: „Ne, ty zbraně a tak, to má jistě po tobě.“
Angel: „je krásná po tobě, je skoro tvou kopií.“
Connor: „Jako Angie tvoje. Ta má zase povahu po mámě. Ta pusu nezavře.“
Buffy: „To od tebe není moc hezké, Connore.“
Connor: „Ale mami.“
Buffy: „Přišel jsi nám něco říct, nebo jsi do nás přišel rejpat?“
Connor: „Viděli jste ten obraz, co právě domalovala Nel?“
Angel: „Myslel jsem, že ještě nezačala na plátno.“
Connor: „No je to její první obraz přímo na plátno, asi jste ho neviděli viďte?“
Buffy: „Ne, jen ty předchozí skicy.“
Connor: „Jejda, jste tam vy dva. Stojíte, objímáte se a kolem vás jsou všude květy.“
Angel: „Kde je hlavní detail?“
Connor: „Jste nazí.“
Buffy: „Panebože.“
Angel: „Klid, v umění je to normální.“
Buffy: „Angele, naší dceři je pět a jsme její rodiče.“
Connor: „Nic tam není vidět, jen stojíte a všude kolem vás jsou záplavy květin.“
Angel: „Krásný motiv.“
Buffy: „Nadaná po tobě.“
Connor: „Divím se, proč vám ho neukázala.“
Buffy: „To není důležité, myslím. Angel mě svoje malby taky neukazuje.“
Angel: „Stejně jsi na všech ty.“
Buffy: „To musíš na dva roky odjet, abych viděla nějaký tvůj obraz?“
Angel: „Klidně jich pro tebe namaluji stovky.“
Buffy: „To abys začal, abys to tento život stihl.“

Ve chvíli vedle nich stála Angie, ani si nestihli všimnout světla, které ji obvykle provázelo.
Angie: „Nazdárek, jsem tu jen na skok, Brian mě dost dusí.“
Buffy: „Ahoj dcero, ten kněz?“
Angie: „Jasně, si myslí, že když je z nějaký dimenze Habapi tak jako co??“
Buffy: „On je z dimenze Ha… ham… hab“
Angie: „Ne, to sem si dělala legraci.“
Buffy: „Máš s ním problémy? Mám ho jít zmlátit?“
Angie: „ne, to bude dobrý, asi ho brzy zmlátím já, i když jsem proti násilí.“
Buffy: „To já taky.“
Angie: „Proto moji malou sestřičku učíš od tří let bojovat?“
Buffy: „Kvůli tomu jsi snad nepřišla.“
Angie: „No, nevím, proč jsem přišla. Chtěla jsem vás vidět, kde je sestřička?“
Connor: „V Angelově ateliéru.“
Angie se beze slova přemístila pryč.

Když se Angie k Nellie přemístila, Nellie se kolem sebe ohnala a málem ji štětcem zabila.
Angie: „Ještě, že nejsem upír. Jsi ještě horší než máma.“
Nellie: „Promiň, to je reflex.“
Angie: „Co kdyby přišel táta.“
Nellie: „Zabíjí bambus upíry?“
Angie: „Nevím, ale být tebou, kupuju umělé štětce.“
Nellie: „Tak co sestřičko, proč jsi přišla?“
Angie: „Prý maluješ nějaký obraz.“
Nellie: „Máma s Angelem o něm ví?“
Angie: „Četla jsem to u Connora.“
Nellie: „Dobrý, pro ně dva je to překvápko.“
Angie: „Proto maluješ v Angelově ateliéru?“
Nellie: „On stejně už nemaluje, jen když ho k tomu přemluví máma.“
Angie: „K jaké události ho maluješ, když je to takové překvapení?“
Nellie: „Chci ho dát mámě k narozeninám.“
Angie: „Ty jsou za měsíc, ne?“
Nellie: „Mám jen začátek.“
Nellie odstoupila od stojanu, aby měla sestra lepší výhled na rozmalovaný obraz.
Angie: „Jsou nazí?“
Nellie: „Připadalo mi to pro ně obvyklejší.“
Angie: „Jejda, my tě fakt kazíme. Ale je to krásný obraz, hlavně ten detail květin.“
Nellie: „Nenapadá mě žádná květina pro ni typická.“
Angie: „Orchidej, její květina.“
Nellie: „Díky Angie, zase pádíš?“
Angie: „Nejspíš, mám hodně práce, jen jsem se za tebou přišla podívat, zase dlouho asi nepřijdu.“
Nellie: „Na oslavu přijdeš, ne?“
Angie: „Jistě, ty si dej zatím pozor na štětce. Máma by ale byla na tvý reflexy pyšná, prej tátu taky párkrát málem zapíchla.“
Nellie: „Slyšela jsem, moc nechybělo. Umělé štětce ale nejsou tak kvalitní víš?“
Angie: „Měj se, sestřičko.“
Nellie se s Angie objala, na oblečení jí nechala dlouhou růžovou čáru přes celá záda. Angie ani nehla brvou, máchla rukou a skvrna byla pryč.
Nellie: „Neudělej to prosím s mým obrazem.“
Angie: „Klídek, sestřičko.“
Angie zmizela, Nellie se hned otočila a snažila se rozpomenout na přesné detaily orchidejí. V tu samou chvíli se jí v ruce objevila vykouzlená orchidej, podobná té, kterou dává Angie Buffy. Nellie se sama pro sebe usmála a pustila se do malby jedinečného květu.

Další měsíc šlo vše po starém, Spike si dál k sobě vodil Kate, všichni si už na ni zvykli. Nellie byla zavřená v ateliéru a dokončovala obraz, Connor byl stále zavřený v pracovně svého bytu, nikdy nevěděl, co dělá. Melissa se ujala místa Buffyiny sekretářky, přičemž Buffy mohla nasadit ještě vražednější pracovní tempo. Zároveň s prací Buffy každý den trénovala s Nellie, občas i s Angelem. Ten měl ale také plné ruce práce na nových případech. Jediný Lorne nic nedělal, jen něco stále kutil u sebe v pokoji a každý den si s ostatními povídal v SSku. Všichni byli naprosto zabraní do práce, že si málem neuvědomili, že nadešel den velké oslavy. Ráno si Buffy výjimečně pospala, když ji po svítání Angel vzbudil, měla výčitky svědomí, až potom ji uklidnil, že dnes nepracuje, že dnes má narozeniny. Dostala od něj dort, tentokrát mu s ním nikdo nepomáhal, celý ho udělal sám. Byl to první dárek, který Buffy k narozeninám dostala. Myslela si, že žádná oslava nebude, že nikdo nepřijede, ale Angel s Nellie uspořádali oslavu v Ritzu. Večer ji tam Angel zavedl, nemohla uvěřit svým očím, když tam viděla Willow, Alexe, Gilese, Christianu i Marca. Se všemi se přivítala, pak ale nadešel čas k předání dárků. Všichni se rozestoupili a za nimi stál velký stůl, přetížený dárky. Vedle něj byl položený jen jakoby náhodou velký obdélníkový předmět, byl opřený o jednu nohu stolu, byl zabalený v balicím papíře, takže šlo jistě o dárek. K tomuto dárku se Buffy vrhla jako k prvnímu, rychle papír strhla, pod ním se ukrýval obraz, snad ten, který jim kdysi popisoval Connor. Byla na něm Buffy v objetí s Angelem a kolem nich všude květiny, hlavně orchideje. Buffy se na obraz nemohla vynadívat, hned ho musela všem ukázat a pochlubit se genialitou své talentem přetékající mladší dcery. Všichni se na obraz zálibně dívali, všem se líbil. Pak ale Buffy přinutili, aby si rozbalila i ostatní dary. Jako první se jí dostal pod ruku objemný dárek, když ho rozbalila, málem dostala infarkt. Byla to krabice s pouty. Takovými pevnými pouty, kterými kdysi Spike připoutal Angela i ji.

Buffy: „Panebože, to je blbej vtip.“
Spike: „Když ho připoutáš, už ti neuteče.“
Buffy: „Spiku, ty jsi nenapravitelnej.“
Buffy se ale nezlobila, usmála se na něj. Potom se dostala k dalšímu dárku, nebylo tam nic, nebylo jasné od koho je, rozbalila ho, uvnitř na ni čekal list papíru. Vytáhla ho a přečetla nahlas.

Všechno nejlepší přemožitelko!

Zbytek dárku ode mě dostaneš až se setkáme, bude to ostří meče v tvém žaludku. Těším se, až tě zabiju a následně části tvého těla pošlu tvému manželovi. Zatím si užívej života.

Buffy: „Tak tohle už není vtipný, kdo z vás to byl?“
Všichni záporně kroutili hlavami a Angel šel k Buffy, aby si lístek přečetl.
Angel: „Opravdu blbej vtip.“
Spike: „S tím nemám nic společného.“
Angie: „Nikdo o tom nic neví, pokud to nebyl upír, ty si nepřečtu.“
Buffy: „Takže…“
Angel: „Takže myslím, že oslava končí. Půjdeme domů a tam oslavu dokončíme.“
Buffy: „Angele, můžeme klidně pokračovat tady, je to jen vtip.“
Connor: „ne mami, půjdeme a dokončíme oslavu doma.“

Podle domluvy oslavu dokončili doma, všichni se snažili dělat, jakoby se nic nestalo. Od ostatních dostala ještě hodně dárků. Od Angie dostala kouli, vůbec nechápala o co jde.
Buffy: „Co je to za kouli?“
Angie: „Nelíbí se ti?“
Buffy: „Pro dnešek dost překvapení.“
Angie: „Ok, je to koule, které se říká jí oko vérité absoloue.“
Buffy: „Oko absolutní pravdy, hezké co to umí? Přijímá to kabelovku?“
Angie: „Ne, pravdu. Funguje jen, když je pravda nejdůležitější, ukáže ti ji.“
Buffy: „Ok, když budu chtít vědět, jestli mi teď lžeš, zeptám se?“
Angie: „Normálně se zeptáš.“
Buffy: „Musí to být francouzsky?“
Angie: „Ne, anglicky.“
Buffy: „Lže mi Angelina?“
Koule v jejích rukou získala nádech červeného odstínu.
Buffy: „Červená, he tak s pravdou ven.“
Angie: „Nic není jak se zdá. Zeptej se na něco co je skutečně pravda.“
Buffy: „Dobře, mám dvě děti.“
Koule v jejích rukou získala kouřově modrý odstín.
Buffy: „Teď už nevím, co je a není pravda.“
Angie: „Zkus to jinak.“
Buffy: „Mám tři děti.“
Koule změnila barvu zpět na červenou.
Buffy: „Moje matka se jmenovala Joyce.“
Koule se zbarvila do červena.
Buffy: „Věřím ti to, je to jako detektor.“
Angie: „Vidíš, kouř je znak lži. Tvoje barva je červená, proto je pro tebe pravda červená. Dej kouli Angelovi.“
Buffy Angelovi předala kouli.
Angie: „Zeptej se na něco, co je určitě pravda.“
Angel: „Jediná žena, kterou miluji je Buffy.“
Koule v jeho rukou změnila barvu na modrou.
Buffy: „Tohle nebyl dobrý nápad. Hru na pravdu nesnáším.“
Angie: „Počkej mami, klid. Angele řekni nějakou lež.“
Angel: „Miluji Angličany.“
Koule znovu změnila barvu, na kouřově zelenou.
Buffy: „Fakt to už nechápu.“
Angie: „No, Angelova barva je modrá, tak jako tvoje červená. Teď já jo, Angele hoď mi to.“
Angel Angie kouli sice nehodil, ale podal jí ji.
Angie: „Moje matka se jmenuje Buffy Anne.“
Koule změnila znovu barvu, tentokrát na červenožlutou.
Buffy: „Odkud tuhle barvu asi znám?“
Angie: „Ano, když se k vám přemístím, vyzařuje kolem mě světlo mé barvy, žlutočervené.“
Buffy: „Funguje to stále?“
Angie: „Jen pokud to bude pro tebe důležité.“

Potom Buffy přešla k ostatním dárkům. Byl tam dárek od Connora, dva meče s vykládanými rukojeťmi.
Buffy: „Konečně meče, Connore chlapečku, ty víš jak na mě.“
Connore: „Jsem rád, že se ti líbí.“
Angel: „Jí by ses zavděčil čímkoli, třeba i dřevěným mečem.“
Buffy dělala, že ho neslyší a rozbalila další dárek. Byl to kámen s runou Ing od Lorna.
Buffy: „Oh, to je milé.“
Lorne: „Přinesl jsem si ho z Pylei.“
Buffy se Lornovi pověsila kolem krku.
Lorne: „To je vděku.“
Buffy: „Je to opravdu milé, děkuji.“
Buffy se pustila do rozbalování dalšího dárku. Byl od Gilese. Vybalila z něj dýku, zvláštně tvarovanou, zprvu se jí zdálo, že ji už někde viděla, pak si uvědomil, o jakou dýku jde.
Buffy: „Gilesi, kde jste k ní přišel?“
Giles: „Našel jsem ji ve škole, myslel jsem, že bys ji chtěla.“
Connor: „Co je to za dýku?“
Buffy: „Faithina oblíbená.“
Angel: „Jste hodný Gilesi, že jste jí ji dal.“
Giles: „Co bychom s ní dělali, mysleli jsme, že se Buffy bude líbit.“
To už Buffy rozbalovala poslední dárek. Byl od Willow a od Alexe. Obsahoval dva dárky, první od Alexe byla panenka Barbie.
Alex: „Aby sis taky našla takovou kamarádku jako já.“
Buffy: „Já mám Angela a to mi ani neukradl panenku.“
Alex: „Myslel jsem kamarádku jako opravdovou.“
Buffy: „Myslíš, že mám na něco takového čas?“
Alex: „Právě o to jde, měla by sis najít čas pro sebe.“
Buffy: „Nedělám nic jiného, ale je hezké, že se o mě tak staráš.“
Teď už Buffy vytáhla i druhou část, byl to lístek.
Buffy: „Panebože, jen ne další lístek.“
Willow: „V klidu, můžeš klidně číst.“
Buffy: „Poukázka pro Buffy Anne Summersovou a další osobu na dvoutýdenní dovolenou ve Francii. Jejda, to je skvělý, Francie.“
Willow: „Věděla jsem, jak máš Francii ráda.“
Buffy: „Díky, Will.“
Angie: „Já už budu muset jít, jsem tu už několik měsíců.“
Buffy: „Běž holčičko, pak se ozvy.“
Angie zvedla ruce do výše očí a točila s nimi proti sobě. Mezi rukama jí zůstala orchidej, její obvyklý dárek pro Buffy, předala jí ho.
Buffy: „Díky.“
Angie: „Mohla bych ještě něco udělat?“
Buffy: „Uklidit?“
Angie: „Něco opravdového?“
Buffy: „Jako obvykle.“
Angel: „Tak se tu mějte.“
Potom se postupně na každého pověsila a zmizela.

Willow: „My budeme muset jít. Zítra se ještě uvidíme.“
Buffy: „Zítra půjdeme společně nakupovat.“
Willow jako obvykle mávla rukou, což bylo pro ni typické. Už nic nebrala s takovou vážností jako dřív, žila přece s Alexem. Oba odešli, Giles se hned nechal odvést na letiště a ostatní šli spát.
Buffy zrovna vyšla z koupelny, Angel seděl na posteli a držel v náruči štěně.
Buffy: „Jak vidím, někdo mi zabral místo.“
Angel: „Je to dárek ode mě.“
Buffy: „Ten je krásný.“
Buffy se posadila na postel vedle Angela, Angel jí předal malé šedobílé štěně.
Angel: „Bobtailek.“
Buffy: „Štěně, myslíš, že se o něj dokážeme postarat?“
Angel: „Vychovali jsme dvě děti a dospělého Connora.“
Buffy: „Toho jsme nevychovali.“
Angel: „Máš pravdu, tys ho vychovala, je úplně jiný co má tebe.“
Buffy: „Jsi sladký.“
Angel: „Já nebo štěně?“
Buffy: „Ty, ale on taky.“
Angel: „Dej mu jméno.“
Buffy: „Angel.“
Angel: „Legrační, vážně.“
Buffy: „Sophius.“
Angel: „Nevypadá moc chytře.“
Buffy: „Ne, je to génius. Tak jo bude to Alex.“
Angel: „Tak blbě zas nevypadá.“
Buffy: „Matt.“
Angel: „Pěkné, vypadá to, že jsi Matthew.“
Buffy: „Miluji tě.“
Angel: „Chceš můj další dárek?“
Buffy: „Sem s ním.“
„Tady.“ Říkal, když jí podával menší kazetu. Buffy ji otevřela.
Buffy: „Náhrdelník, krása.“
Angel: „Jsi zlatíčko.“
Buffy: „Já nebo pes?“
Angel: „Ty, Matt by teď měl jít do SSka, proběhnout se.“
Buffy: „Dám ho k Nellie do pokoje.“

Buffy štěňátko pustila na zem a to poslušně odběhlo do Nelliina pokoje.
„Ahoj Melisso, přišly mi ty faktury?“ Zahalekala Buffy na Mel, jen co vešla do kanceláře.
Melissa: „Co tu děláš?“
Buffy: „Neměla bych tu být?“
Melissa: „Máš být na poradě.“
Buffy: „Sakra, zavolej Angelovi, že tam hned letím.“
Buffy během chvilky vletěla do zasedačky jako velká voda a o překot se všem omlouvala za zpoždění.
Angel: „Kde jsi byla?“
Buffy: „V kanclu, dělala jsem ty faktury.“
Angel: „Myslím, že stejně není nic důležitého na programu.“
Buffy: „Jen ty nové případy, ne?“
Rony: „Nic zvláštního.“
Buffy: „Tak si dáme nohy nahoru a leháro, ne?“
Angel: „Bohužel.“
Buffy: „Jestli ještě něco máte tak to vyklopte.“
Rony: „Nic tu nemáme.“
Angel: „Tak můžete jít.“
Všichni kromě Buffy a Angela.
Angel: „Miláčku, co se stalo?“
Buffy: „Ještě před svítáním jsem šla pracovat. Na poradu jsem zapomněla.“
Angel: „Divil jsem se, kde jsi.“
Buffy: „Nemohla jsem spát.“
Angel: „Nejsi nemocná? Zdáš se mi vyčerpaná, jsi v pořádku?“
Buffy: „Nevím, asi jsem byla v nějakém snu nebo co, fakt nevím.“
Angel: „Neměla by sis jít odpočinout?“
Buffy: „Musím pracovat.“
Angel: „Ne, pojedeme na dovolenou, musíš vysadit, jinak se udřeš.“
Buffy: „To nejde.“
Angel: „Nesmí se ti nic stát.“
Buffy: „Nejsem malé dítě Angele, dokážu se o sebe postarat.“
Angel: „Vážně?“

V tu samou chvíli seděli Spike a Kate ve Spikově pokoji.
Kate: „Včera to bylo skvělé.“
Spike: „Vážně?“
Kate: „Dostala tak zvláštní dárky.“
Spike: „Jo myslíš ty meče? Ona je do zbraní blázen.“
Kate: „Myslela jsem ten lístek.“
Spike: „Jen takový žert, byly na něm napsané jen hovadiny.“
Kate: „Vyhrožovali jí, že ji zabijí a její části pošlou manželovi.“
Spike: „Byl to jen žert.“
Kate: „Vypadalo to, že to všichni berete vážně.“
Spike: „To jen kvůli atmosféře.“
Kate: „A co to zvláštní oslovení?“
Spike: „Přemožitelka? Jen výmysl, říkali jsme jí tak kvůli její zálibě ve zbraních.“
Kate: „Ne Spiku, něco mi skrýváš.“
Spike: „Věř mi, bude lepší, když to nebudeš vědět.“
Kate: „Jednou mi to budeš muset říct.“
Spike: „Jednou, ale ne teď, mazlíčku.“

Oba vstali a vyrazili do SSka, Kate se už stala v tomhle domě stálým hostem, nikomu to tak nepřišlo divné. Akorát si museli dávat pozor, o čem mluví. Občas si jí nevšimli včas a něco zaslechla, ale podařilo se jim z toho vybruslit. Tentokrát se tam dost hlasitě hádali Connor, Willow a Angie.
Connor: „Musíme s tím něco udělat, jinak se nám to brzy vymkne z rukou.“
Willow: „Přeháníš to Connore, vždycky to zvládla a taky zvládne.“
Angie: „Nesmíme to ale nechat dojít příliš daleko.“
Willow: „Ale prosím tě, co by se mohlo stát?“
Angie: „Mohlo by to mít nedozírné následky.“
Connor: „Měli bychom něco udělat, než se nám tu zhroutí.“
Willow: „Zbytečně to dramatizujete, zvládne to, jako vždycky. Když ji opustil Angel, nahodila horší tempo.“
Angie: „To byla přece jiná situace a neměla toho tolik.“
Willow: „Na přepracování ještě nikdo neumřel.“
Connor: „Přepracování? To je slabé slovo, ona pracuje čtyřiadvacet hodin denně. Mít den 25 hodin, hned toho využije k práci.“
Willow: „Není takový workholik, myslím si, že přeháníte.“
Angie: „Nepřeháníme, jestli s tím něco neuděláme, může se něco stát, může ztratit schopnost, nebo se může stát něco přímo ní. Je přemožitelka, v tomhle není jako lidé, na tohle není stavěná, nevydrží to.“
Connor: „Co by se mohlo stát?“
Angie: „Ztráta schopností by byla skoro jistá a jako druhé nevím, co se stalo když měla posledně naprosto neúnosný stres?“
Connor: „Panebože, myslíš, že by mohla znovu ztratit zrak?“
Angie: „A tentokrát by ho nemusela tak snadno získat zpět.“
Willow: „Jste jak párek třasořitků, vždyť je přemožitelka, zvládla i horší věci. Není člověk jako my.“
Connor: „Sklapni Willow, neuvědomuješ si, co vypouštíš z úst, tady jde o mámino zdraví a tobě je to úplně jedno.“
Willow: „To není pravda, jen ji znám déle než ty a vím, co zvládne a co ne.“
Connor: „Ne, neznáš. Kde jsi byla celou tu dobu, kde jsi byla posledních několik let? Myslíš, že ji stále znáš?“
Angie sklonila hlavu, zvedla ruce do výše pasu a otočila je dlaněmi vzhůru, ani jeden si jí nevšímal. Z rukou Angie vyšlo modrozelené světlo a zasáhlo Willow i Connora.
Willow: „Proč jsi to udělala?“
Angie: „Už vůbec tu nejde o mámu, jde tu jen o vás dva, pokud vám jde o hádky, dělejte to jindy.“
Connor: „Máš pravdu sestřičko, musíme to vyřešit.“
Angie: „To je poprvé, kdy jsem vyzkoušela kouzlo klidu.“
Willow: „Vyšlo ti skvěle.“
Za dveřmi stála celou dobu Kate a poslouchala je, pak už to ale nemohla vydržet.
Kate: „Ahoj.“
Angie: „Kate? Jsi tu dlouho?“
Kate: „Dost dlouho, abych něco slyšela.“
Connor: „Zkoušeli jsme představení, líbí se ti?“
Kate: „Trochu depresivní.“
Angie: „Lže.“
Kate: „Co prosím?“
Angie: „Neříkáš pravdu, jen řekni co si myslíš.“
Kate: „Myslím si, že jste dost divnej spolek, snad sekta.“
Connor: „Ha, nechtěj nás rozesmát.“
Willow: „Connore, nemůžeme jí to říct, dokud Spike…“
Do dveří právě vešel i Spike.
Spike: „Tak jsem tady, mazlíčku promiň, ale musel jsem… Co se děje?“
Angie: „Máme problém, strejdo.“
Kate: „Tak, teď je ta vhodná doba pro pravdu.“
Spike: „Do prdele, to nemůžete držet jazyk za zuby?“
Angie: „Jsou tu i důležitější věci.“
Spike: „Děje se něco?“
Connor: „Máma, schopnosti.“
Spike: „Je to zlé?“
Angie: „Zatím ne, ale nemůže mít ještě větší stres než teď. Tak jí řekni pravdu!!“
Spike: „Necháte nás samotné?“
„Přijdu později.“ Řekla Angie a zmizela.
Kate: „Co to má znamenat?“
Connor: „Tak my taky půjdeme.“
Connor s Willow se vytratili, takže Spike zůstal s Kate sám.

Spike: „Asi je vhodná doba, pro pravdu.“
Kate: „Tak začni, třeba tím, kdo jsou všichni tvoji přátelé a ty sám.“
Spike: „Buffy je přemožitelka, bojuje proti upírům.“
Kate: „Těm co sají krev? Nenech se vysmát.“
Spike: „To je jen část pravdy. Já s Angelem jsme upíři. Oni jsou opravdu manželé a Connor, Angie a Nellie jsou jejich děti. Angie je čarodějka, jak jsi teď mohla poznat a taky čte myšlenky. Nellie je po Buffy přemožitelka a Connor tak od všeho trochu. Willow je čarodějka, kamarádka Buffy, stejně jako její přítel Alex. Lorne, ten co má stále klobouk je démon, proto nosí klobouk aby mu nebylo vidět do tváře.“
Kate: „Takže ty jsi upír jo? Zkoušel jsi skupinové terapie?“
Spike sklonil hlavu a když ji zvedl, ukázal Kate svoji upíří tvář.
Kate: „Panebože.“
Spike: „Proto nemůžu na světlo. Je mi 170 let. Angelovi skoro 300. Proto říká, že se známe sto let, je to pravda.“
Kate: „A jeho žena?“
Spike: „Buffy, přemožitelka která bojuje proti upírům a démonům.“
Kate: „Proč jsi mi už dřív neřekl pravdu?“
Spike: „Nebojíš se mě?“
Kate: „Ne, konečně znám pravdu.“
Spike: „Miluji tě.“
Kate: „To je pravda?“
Spike: „To je nejvíce pravda, za všeho, co jsem kdy řekl.“
Kate: „Piješ krev?“
Spike: „Lidskou ne, nejsme s Angelem normální upíři, máme duši to nám brání kohokoli zabít nebo mu ublížit. Musíš všechno zachovat v tajnosti.“
Kate: „Jako hrob.“
Do SSka vběhla Nellie.
Nellie: „Nazdárek, neviděli jste mámu nebo brášku?“
Spike: „Co jim chceš?“
Nellie: „Jen mám problém se štětci.“
Kate: „Jaký? Možná bych ti mohla pomoct.“
Nellie: „To bohužel nemohla i když, je bambus dřevo?“
Spike: „Proč to chceš vědět?“
Nellie: „Kdybych náhodou někoho zranila, třeba do srdce.“
Spike: „Oh, to by bolelo. Na upíry pozor.“
Nellie: „Spikey, Kate…“
Kate: „Už to vím.“
Spike: „S těmi štětci si nedělej starosti, stejně bys nás slyšela přicházet.“
Nellie: „Kde jsou teda všichni?“
Do pokoje vběhl Connor.
Connor: „Uf, jste tady. Máme problém.“
Spike: „Dnes už mě nic nepřekvapí.“
Connor: „Máma.“
Nellie: „Co se stalo?“
Connor: „Je pryč.“
Spike: „Co tím myslíš, že je pryč?“
Teď k nim vběhl i Angel.
Angel: „Buffy zmizela.“
Spike: „Jak mohla zmizet? To si ji neumíš pohlídat?“
Angel: „Mluvili jsme spolu a najednou byla pryč.“
Spike: „Angele, ty jsi magor.“
Connor: „Co budeme dělat?“
Nellie: „Počkej, něco cítím.“
Nellie se začala smát.
Angel: „Co je?“
Nellie: „Je s Angie.“
Connor: „Sakra, nejde nějak Angie přinutit, aby sem naklusala?“
Angel: „Angie, koukej sem přijít, nebo dostaneš domácí vězení.“
Hned vedle Angela se objevilo žlutočervené světlo.
Angie: „Nikdy jsi mě nedokázal potrestat, myslíš že to dokážeš teď?“
Angel: „Nejradši bych tě…Co to mělo být?“
Angie: „Zůstane pěkně se mnou, dokud ji nepřesvědčím aby zvolnila tempo.“
Angel: „Proč jsi to udělala? Skoro jsem to měl.“
Connor: „Angie, koukej ji sem vrátit.“
Angie: „Ještě jsem nezačala.“
Connor: „To je jedině dobře jestli se dozví, žes ji chtěla ukecat, zmlátí tě.“
Angie: „To neudělá.“
Connor: „Ale já ano.“
„Pch.“ Udělala Angie a zmizela.
Angel: „Málo jsem ji mlátil, když byla malá.“
Nellie: „Angele, ty bys nedokázal potrestat ani Connora, natož Angie nebo mě. Vychovat nás musela máma.“
Angel: „Hej, to byla taktika hodného a zlého poldy.“
Nellie: „Skvěle ti vychází.“
Vedle Nellie se objevila Buffy, Angel se k ní hned vrhl a málem ji udusil, jak ji objímal.
Buffy: „Byla jsem tam sice dlouho, ale zas tak dlouho ne.“
Angel: „Měl jsem strach, najednou jsi zmizela.“
Buffy: „Jsi zlatíčko Liame, ale byla jsem přece s Angelinou.“
Connor: „Co ti chtěla?“
Buffy: „Ani nevím, ukazovala mi jejich dimenzi.“
Nellie: „Mami, je bambus dřevo?“
Buffy: „Proč to chceš vědět?“
Nellie: „Kdybych s ním náhodou někoho probodla.“
Buffy: „Tak má dotyčný smůlu.“
Angel: „S bambusem jsou nejlepší štětce.“
Nellie: „Ok, kdyby mě někdo hledal jsem v ateliéru.“

Nellie odešla, všichni ostatní zůstali a rozsadili se po celém SSku. Buffy s Angelem si sedli na sedačku proti Spikovi a Kate.
Buffy: „Měli bychom jí zařídit vlastní pokoj, kde by mohla malovat.“
Angel: „Já už stejně nemaluju.“
Buffy: „Ale budeš, chci další obraz. Do kanclu po levé straně, je tam volné místo.“
Angel: „Tak co kdybychom jí nechali předělat jeden z pokojů tady na patře?“
Buffy: „Ale to je pro ostatní.“
Angel: „Nikdo z nás se nehádá, nepotřebuje další pokoj, stejně jsme všichni stále tady.“
Buffy: „Dobře, objednám malíře.“
Kate: „Je to tak fascinující.“
Buffy: „Ale co?“
Kate: „Když člověk ví pravdu, myslela jsem, že jste divní, ale vy jste naopak úplně normální.“
Buffy: „Jakou pravdu?“
Spike: „Řekl jsem jí to.“
Buffy: „Konečně, Spikey, bylo na čase.“
Spike po Buffy hodil svícen, který stál na stolku, těsně u hlavy ho chytla, i když k němu byla zády.
Buffy: „Už jsem řekla, ať v mém domě neházíte s věcmi, tohle je oblíbený svícen Joyce.“
Vedle Buffy se objevila Joyce.
Joyce: „Ahoj holčičko.“
Buffy: „Fuj, mami, jsem se tě lekla.“
Angel: „Dobrý den, Joyce.“
Joyce: „Ahoj Angele, Buffy ten svícen nesnáším.“
Buffy: „Vždycky jsi ho dávala na stůl.“
Joyce: „Byl Hankův oblíbený.“
Buffy s ním hodila o zeď a rozbila ho.
Buffy: „Proč ho mám stále v domě?“
Joyce: „Nevím.“
Buffy: „Proč jsi přišla?“
Joyce: „Varovat tě, brzy přijde Hank.“
Buffy: „Ježíši, to zase bude.“
Joyce: „Musím jít, měj se hezky.“
Buffy: „Ty taky, mami.“
Buffy se otočila zpět k ostatním.
Angel: „Proč jsi s ním hodila?“
Buffy: „Byl Hankův nejoblíbenější.“
Angel: „Chápu.“
Buffy: „Brzy přijde.“
Angel: „To aby sis obrnila nervy.“
Buffy: „Určitě mě zase vytočí.“
Spike: „Nemůžeš se ho nějak zbavit?“
Buffy: „je duch, jeho zákony pro nás neplatí.“
Kate: „S kým jsi mluvila.“
Buffy: „S Joyce.“
Spike: „Víš mazlíčku, Buffy mluví s duchy.“
Kate: „Panebože, to bys mohla mluvit třeba s Kennedym, nebo Lincolnem, Einsteinem.“
Buffy: „Mě stačí matka a otec.“
Kate: „Spiku, co jsi mi ještě neřekl?“
Buffy: „Jsem unavená.“
Angel: „Chvilku se prospi.“
Buffy: „Musím pracovat.“
Angel: „Vzbudím tě.“
Buffy mu položila hlavu do klína a ve vteřině usnula.

Spike: „Fakt bychom měli něco dělat.“
Angel: „Jenže co? Znáš ji má svou hlavu.“
Connor: „Myslím, že dokud se něco nestane, nepřipustí si, že se něco stát může.“
Angel: „Jenže pak už může být pozdě.“
Kate: „Jak pozdě?“
Connor: „Slyšela jsi, ztratí všechny schopnosti, pak ztratí zrak a další stádia budou jen horší.“
Spike: „Jak jste to mohli nechat dojít tak daleko?“
Angel: „Nakládala si toho stále víc. Firma potřebuje stále něco.“
Connor: „Musíme něco udělat, nemůže znovu oslepnout.“
Angel: „Aspoň se vyspí, vůbec teď nespala.“
Connor: „Není s Angie?“
Angel: „Ne, teď určitě spí.“
Kate: „To snad vidíš že spí, ne?“
Connor: „No, ona někdy ve spánku je s Angie.“
Spike: „Další schopnost, může lidem do snů.“
Kate: „Ale když při tom spí…“
Angel: „Nespí, musí vynaložit spoustu síly, aby v tom snu vydržela, vůbec neodpočívá. Naopak, když je ona v něčím snu, ten dotyčný si skvěle odpočine.“
Kate: „Může do nich vstoupit komukoli?“
Connor: „Zatím chodí jen k Angie, když je v jiné dimenzi.“
Angel: „A jednou byla u mě, když jsem ztratil vědomí.“
Kate: „Jaké to bylo?“
Angel: „Když jsem se vzbudil, cítil jsem ji stále vedle sebe, cítil jsem stále její vůni vedle sebe.“
Spike: „No jo, hrdličky, nevydrží bez sebe ani pár hodin.“
Angel na něj zavrčel, Spike mu to hned oplatil, musel je přerušit až Connor.
Connor: „Nechte toho, ještě ji probudíte.“
Angel: „Promiň.“
Do SSka vběhl Marc.
Marc: „Ahoj, mám tu ten dárek.“
Angel: „Pst, jaký dárek?“
Marc: „No pro Buffy, už jsem dostal tu poslední část.“
Angel: „Teď spí, chvíli počkej, pak jí ho dáš.“
Marc: „Okej. Ale já musím hned odjet.“
Angel: „Myslel jsem, že tu ještě zůstaneš.“
Marc: „Musím odjet, ale už brzy se vrátím.“
Angel: „Tyk jí ho dáš potom.“
Marc: „Dobře, nashledanou, čeká na mě letadlo.“
Marc hned odešel pryč.
Connor: „Kam odletěl?“
Angel: „Nemám tušení, ale to není důležité.“
„Co to?“ Vymáčkla ze sebe Kate a ukazovala při tom na Buffy, která sebou trhala v křečích.
„To je v pořádku, asi se jí něco zdá.“ Uklidnil ji Angel a snažil se Buffy uklidnit, hladil ji po tvářích.
Spike: „To jsou mi sny.“
Angel na něj hodil vražedný pohled tak Spike raději naznačil, že to ne on ale někdo jiný.
Angel: „Tady něco nehraje.“
Connor: „Co?“
Angel: „Dýchá jakoby běžela maratón.“
Connor: „Třeba se jí něco zdá.“
„Ne!“ Vykřikla Buffy a znovu sebou začala házet.
Angel: „To je divný, možná bychom ji měli vzbudit.“
Connor: „No tak ji vzbuď ty, budeš aspoň na ráně.“
Angel: „Buffy, miláčku, vstávej no tak, vstávej.“
Buffy sebou dál trhala a jakoby na ni ani nemluvil.

Spike: „Propleskni ji.“
Angel: „Ani náhodou, nebudu ji bít.“
Connor: „Co by se jí mohlo stát, přece jen spí, ne?“
Angel: „Jestli jí ten tep ještě zrychlí, dostane infarkt.“
Angel na Buffy stále mluvil a snažil se ji probudit, to už Spike vstal z křesla a jednu jí vrazil, taky dostal hned jednu na oplátku od Angela, ale Buffy se stále neprobírala.
Kate: „Je to normální?“
Angel: „Naopak, vždycky má lehký spánek, jen se něco šustne, probudí se.“
Kate: „Jak ji teda chceš probudit?“
Angel: „Connore, přines něco namočeného ve studené vodě.“
Connor ho poslechl a hned přinesl ručník nasáklý ledovou vodu.
„Jestli ji to neprobudí, bude mít omrzliny.“ Prohlásil Spike, Angel ho neposlouchal a pomalu přiložil ručník Buffy na čelo. Otřásla se chladem, ale nevzbudila se. Ruku si přiložila k boku, Angel ji na tom místě vyhrnul tričko a viděl tam čerstvou popáleninu, přiložil na ni ručník.
Angel: „Tak tenhle spánek není normální, podle té popáleniny.“
Connor: „Co budeme dělat?“
Spike: „Kdo by nám mohl poradit?“
Angel: „Connore, telefon.“
Connor mu telefon poslušně přinesl, Angel mu řekl, ať zavolá Gilesovi.
Connor: „Dobrý den, Gilesi, máme problém.“
Giles: „Co se děje?“
Connor: „Máma spí a je to fakt divný, nemůžeme ji probudit, má hrozně zrychlený tep a rychle dýchá. Právě se jí na boku objevila popálenina a vypadá to dost škaredě, vůbec se nehojí.“
Giles: „To je divné, to by mělo. Kdy usnula?“
„Ptá se jak dlouho spí.“ Tlumočil Connor Angelovi.
Angel: „Dej to nahlas.“
Connor zmáčkl na telefonu tlačítko a položil ho zpět.
Angel: „Dobrý den, Gilesi.“
Giles: „Ahoj Angele, co mi o tom můžeš říct?“
Angel: „Dýchá jakoby běžela maratón a jestli se jí zrychlí tep, bude mít infarkt.“
Giles: „Je klidná, nebo má křeče a hází sebou?“
Angel: „Nemůžu ji udržet chvíli v klidu.“
Giles: „Co mi řekneš o tom popálení?“
Angel: „Objevilo se jí před chvílí na pravém boku. Vůbec se to nehojí.“
Giles: „Jaký to má tvar?“
Angel: „Jako od žahadla medúzy, podlouhlé úzké.“
Giles: „Potřebujete Wesleyho. Na to je odborník on.“
Spike: „Jenže jediný kdo s ním může mluvit je právě v limbu.“
Giles: „Děkuji za připomenutí. Musíte ji za každou cenu vzbudit. Víc vám nepomůžu.“
Angel: „Děkujeme Gilesi.“
Connor telefon vypnul a zoufale se na Angela podíval.

„Nerad to dělám, promiň miláčku.“ Řekl těsně před tím, než jí začal dávat střídavě facky na jednu a druhou tvář až jí obě zčervenaly, ale ona nehnula ani brvou.
Angel: „Tak konec, nevím co dělat.“
Spike: „Položíme ji do vany s vodou.“
Angel: „To je surové.“
Connor: „Co jiného můžeme dělat?“
Angel: „Spiku, běž naplnit vanu vlažnou vodou.“
Spike zasalutoval a běžel rozkaz splnit. Pak tam Buffy odnesli a oblečenou ji chtěli položit do vany naplněné vodou. Těsně předtím se ale Angel zastavil.
Spike: „Co je? Dej ji tam.“
Angel mu neodpověděl, políbil Buffy na rty, přestala sebou trhat.
Connor: „Tak to je fakt hustý.“
Angel Buffy znovu políbil a znovu jí přejel ručníkem přes obličej, Buffy se probudila, vyděšeně se na něj podívala a objala ho rukama kolem krku a nechtěla se od něj odtrhnout. Odnesl ji zpět do SSka. Položil ji na sedačku, kde předtím seděli. Sedl si vedle ní a ona mu položila hlavu znovu na klín.
Spike: „Mazlíčku, jsi v pořádku?“
Buffy: „Hm, nevím co to bylo.“
Angel: „Bylo to hrozný, nemohli jsme tě probudit.“
Connor: „Mami? Co se ti zdálo?“
Buffy: „Byla jsem v nějakém skladě nebo továrně, proti mně byl velký démon, celý červený, s puchýři po celém těle. Byl dvojnásobně větší než já. Měl nějaký bič nebo co a s tím kolem sebe máchal, jednou mě zasáhl.“
Angel jí vyhrnul tričko, kde byla ještě trochu znát popálenina.
Buffy: „Bylo to opravdové?“
Angel: „Vypadalo to tak.“
Buffy: „Teď jsem ale zase s tebou.“
Angel: „Promiň, měl jsem tomu zabránit.“
„Hlupáčku.“ Řekla a přitáhla si ho za košili blíž k sobě, aby ho mohla políbit.
Connor: „Kdo nelíbá nežije. Vypadá to, že už je máma v pořádku.“
Spike: „Už tě nakazili, milenci naši.“
Angel: „Kdo nežije pro někoho, ani pro sebe nežije.“
Spike: „A nemusím dlouho přemýšlet, pro koho žiješ.“
Buffy: „Život je jen pohádka bez konce.“
Spike: „To řekl kdo?“
Buffy: „Jedna strašně zamilovaná ženská.“
Angel: „Myslím, že tu ženskou znám, je to nejkrásnější žena na světě.“
Connor: „Zase citujete? Co my smrtelníci, které inteligentní zábava nebere?“
Buffy: „To není inteligentní zábava, zlatíčko, to je pravda života.“
Angel: „Život je krásný, ovšem záleží na tom, skrz jakou skleničku se na něj díváte.“
Kate: „Dumas.“
Buffy: „Máme spřízněnou duši, miláčku.“
Angel: „To jistě, ale ty by sis měla odpočinout.“
Buffy: „Blázníš? Musíme zavolat Wesleyho.“
Connor: „Jak víš, že máme kontaktovat jeho?“
Buffy: „Slyšela jsem vás. A Spika jsi vážně mlátit nemusel Liame.“
Angel: „Promiň.“
Spike: „To je dobrý, zvykl jsem si.“
Angel: „To bylo na Buffy, tobě jsem se neomlouval, nemáš co fackovat moji ženu.“
Buffy: „Klid, do rohů hoši. Ne že se mi tu budete zase mlátit a když, tak v tělocvičně, nechci tu mít bordel.“
Angel: „Pokud si nepřeješ, abych Spikovi rozbil hubu, neudělám to.“
Buffy: „Když už nemám v rukou celý svět, aspoň je to Spikovo zdraví.“
Spike: „Nevím, jestli mám být rád nebo ne.“
Buffy: „Věř všem, ale nikomu nedůvěřuj.“
Spike: „Nechápu.“
Angel: „My ano a to je důležité.“
Buffy: „Máme ale problém, oni za mnou vždycky chodí sami, jak ho přivolám?“
Connor: „Jak jsi ho přivolala minule?“
Buffy: „Myslíš, že si to pamatuji?“
Spike: „Normálně si něco vymysli.“
Buffy zavřela oči a jakoby vzpomínala. „Wesley, duchu přítele a učitele, prosím přijď k nám, prosíme tě o radu. Wesley, prosím přijď k nám.“
Spike: „Fuj, ty si to pamatuješ?“
Buffy: „Ne přesně, je to dlouho.“
Najednou se Buffy prudce posadila.

Buffy: „Wesley, kdyby to šlo, obejmu vás.“
Wesley: „Jsem tomu rád Buffy, co ode mě potřebuješ?“
Buffy: „Právě jsem měla dost divný sen, popálili mě u toho.“
Wesley: „Démon?“
Buffy: „Dost hnusný, bylo to ve snu a stalo se mi to i ve skutečnosti.“
Wesley: „Tak to není takový problém, takže musíš zůstat vzhůru, dokud budeš mít zase svoje schopnosti pod kontrolou.“
Buffy: „Co tím myslíš?“
Wesley: „Nejde o skutečného démona, jde o špatnou stranu tvých schopností.“
Buffy: „Stále nechápu, co tím myslíš.“
Wesley: „Tento démon je nebezpečný jen tobě. Cítíš se vyčerpaná a stále pracuješ? Kolísají ti schopnosti?“
Buffy: „Trochu.“
Wesley: „Musíš vysadit, odpočinout si a už znovu nenasazovat tak vražedné tempo, nebo tě to zabije.“
Buffy: „Jak mám odpočívat, když nesmím usnout?“
Wesley: „Angie tě musí uspat kouzelným spánkem, usneš na tak dlouho, dokud nebudeš odpočatá, nebudou se ti zdát sny.“
Buffy: „Pak by ten démon měl zmizet?“
Wesley: „Ne, stále tam bude, je součástí každé přemožitelky. Když se nebudeš o svoje schopnosti a o sebe starat, napadne tě znovu.“
Buffy: „Chápu, jak tě příště zavolám?“
Wesley: „Normálně mě zavoláš mým jménem.“
Buffy: „Díky Wesley, postarám se o to.“
Wesley: „Hlavně o sebe a někdo se o tebe musí starat. Ve spánku můžeš být i několik dní.“
Buffy: „Dobře, díky.“
Wesley: „Jsi přece moje svěřenkyně a žena mého nejlepšího přítele.“
Buffy: „Vy jste nejlepší přítel.“
Wesley: „Objal bych tě, kdyby to šlo.“
Buffy: „Nashledanou.“
Wesley zmizel, Buffy se naklonila zpátky k Angelovi, jediné co mu řekla, bylo: „Miluji tě.“ A políbila ho.
Connor: „To znamená, že jí to řekl.“
Spike: „Jak jsi to poznal?“
Connor: „Něco mu řekla.“
Spike: „Jo, miluji tě.“
Connor: „Stejně si myslím, že jí to řekl.“
Buffy polibek přerušila. „Měl jsi pravdu, zase jsi mě zachránil.“ Znovu se začali líbat.
Spike: „Řekla mu, že ji zachránil.“
Connor: „Táta?“
Buffy: „Angelino, holčičko, potřebujeme tě.“
Vedle ní se objevilo žlutočervené světlo a s ním i Angie.
Angie: „Tak jsem tu.“
Buffy: „Potřebuji, abys mě uvedla do kouzelného spánku.“
Angie: „Proč?“
Buffy: „To není důležité.“
Angie: „Kdo se o tebe bude starat?“
Buffy: „Angel.“
Angie: „Dobře, jdeme.“
Buffy, Angel a malá Angie odešli, ostatní za nimi zírali s otevřenou pusou.
Spike: „O co jde?“
Connor: „Nechce nám to říct.“
Kate: „Nemají ani proč, je to jen rodinná záležitost.“
„Já snad ne?“ Řekli oba zároveň.
Kate: „To je jen mezi Buffy a Angelem, ani Angie neřeknou o co jde.“

Buffy, Angel a za nimi Angie přišli do Buffyiny a Angelovi ložnice.
Angie: „O co tu jde?“
Buffy: „To není důležité, nech mě si chvíli promluvit s Angelem a pak mě uvedeš do kouzelného spánku.“
Angie: „Dobře.“
Buffy: „Nečti si to prosím, to je mezi mnou a Angelem.“
Angie přikývla na souhlas a nechala je o samotě.
Angel: „O co jde?“
Buffy: „Ten démon, jsou to přemožitelské schopnosti, bouří se.“
Angel: „Musíš se o sebe starat a tím i o své schopnosti.“
Buffy: „Ano.“
Angel: „Proč jsi jim to neřekla?“
Buffy: „Nechci, aby kolem mě chodili po špičkách, jako když jsem byla těhotná. Budeš jediný, kdo to bude vědět.“
Angel: „Neřeknu jim to.“
Buffy: „Postaráš se o mě, když budu spát?“
Angel: „Udělám pro tebe cokoli.“
Buffy: „Miluji tě.“
Angel: „Já tebe víc. Už stále budu s tebou.“
Buffy: „Vím.“
Angie se vrátila zpět do pokoje, začala čarovat.
Angie: „Můžete si říct poslední větu.“
Angel: „Budu tu pro tebe. Navždy.“
Buffy: „Navždy.“
Pak Buffy zavřela oči a usnula.
Angie: „Může kolem být i hluk, probudí se sama, až bude odpočatá.“
Angel: „Budu u ní.“
Angie: „Kdyby něco, zavolej mě.“
Angel: „Spolehni se. Skoč ještě k ostatním a řekni jim, že tu zůstanu s ní, zatím.“
Angie: „Zlom vaz.“
Angie vešla k ostatním.
Spike: „Nazdárek, odkdy používáš dveře?“
Angie: „Vtipné, máma teď spí. Asi dva, možná tři dny ji neuvidíte.“
Connor: „O co tu jde?“
Angie: „Uvedla jsem ji do spánku, kterému říkáme úplný. Člověk v něm nereaguje na okolní podměty, akorát slyší co mu říkáte.“
Spike: „Proč to udělala?“
Angie: „Nemám tušení, to ví jen Angel a ona, ale neřeknou vám to. To je jen mezi nimi.“
Kate: „Já vám to říkala.“
Angie: „Musím jít, kdyby něco, zavolejte. Angel je s mámou, připravte jim na zítřek jídlo.“
Connor: „Provedu, sestřičko.“
Angie zvedla ruce do výše pasu, točila jimi proti sobě a mezi nimi jí zůstala orchidej, podala ji Connorovi.
„Dej ji mámě na postel, ať se má proč vrátit.“ Řekla jen tajemně a zmizela.
Spike: „Ta holka je stále víc jako Buffy.“
Connor: „Je skvělá, uvědom si jak se chovají jiné holky v jejím věku.“
Spike: „Buffy je skvělá, Angie je po ní, obě jsou skvělé.“
Connor: „Měl bych jít za Mel, ať se necítí sama.“
Spike: „My půjdeme taky spát.“
Všichni z SSka odešli, tentokrát tam už nikdo nezůstal.

Po třech dnech:
Všichni kromě Buffy, Angela a Nellie seděli v SSku.
Lorne: „Stýská se mi.“
Melissa: „Mě taky.“
Connor: „Komu taky ne? Vždyť to teď je, jako po vymření. Něco tu chybí.“
Lorne: „Muchlující se pár na sedačce.“
Connor: „Neviditelná ruka, která všechny vede.“
Melissa: „Jako by to tu ani nefungovalo jak má.“
Connor: „Když tu Buffy byla stále s námi, neuvědomovali jsme si, jak je důležitá.“
Spike: „Kromě Angela.“
Melissa: „Je tu ticho.“
Connor: „Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale chybí mi to jejich citování.“
Spike: „Tak to přeháníš, to nemůže snad chybět nikomu.“
Connor: „Jsou to rodiče.“
Spike: „A ty jsi snad dospělý ne? Nejsi vůbec samostatný.“
Connor: „No a? Prostě mi máma chybí, když tu není.“
Kate: „Lidi, probuďte se, nejsou tu tři dny a šílíte.“
Melissa: „Buffy pomyslně vede životy nás všech, bez ní jsme ztracení.“
Kate: „To je tak nenahraditelná?“
Lorne: „Je teď jako matka nás všech.“
Kate: „Ani se nedivím, že je z vás vyčerpaná, vždyť vy ji utrápíte, zkuste jí v něčem vyjít vstříc.“v Connor: „Dík, nechci schytat přes hubu.“
Kate: „Prosím, jen to zkuste, až bude zase v pořádku, jistě to ocení.“
Melissa: „Katie má pravdu musíme jí pomoct.“
Connor: „Jak kdo, já jsem tu k ničemu.“

V tu stejnou chvíli seděl Angel u Buffyiny postele, držel ji za ruku a povídal si s ní.
„Až se vzbudíš, všechno bude úplně jinak. Slibuji, bude to jinak, už nepovedeš celou firmu jen sama, budu s tebou chodit na všechny hlídky, budu ti pomáhat s trénováním Nellie, se vším ti budu pomáhat, slibuji.“ Sliboval jí a neuvědomil si, že za ním někdo stojí.
Spike: „Myslíš, že ti to dovolí?“
Angel: „Nevíš o čem mluvíš.“
Spike: „Pokud vím, byl jsem u toho, když ji ten sen málem zabil.“
Angel: „Vůbec nechápeš, co se teď děje.“
Spike: „Ne, ale je mi to jasné, už jsem to viděl.“
Angel: „Co?“
Spike: „U jiné přemožitelky, byla ze mě tak mimo, že se uhnala. Její schopnosti ji pohltily, byl jsem u toho a začínalo to přesně tím snem.“
Angel: „Co se s ní stalo pak?“
Spike: „Bylo to zlý hochu, vážně zlý. Po celým těle se jí objevovaly rány, stále s něčím bojovala, ale nakonec ji to přemohlo. Zemřela a to dost hnusným způsobem, horším, než kdybych ji zabil já.“
Angel: „Může se to stát?“
Spike: „To ti neřeknu, ale u ní to začínalo stejně.“
Angel: „Nikomu to neříkej, ať nemají starosti.“
Spike: „Myslíš, že teď nemají?“
Angel: „Něco si vymysli, ale hlavně jim neříkej pravdu, nikomu.“
Spike: „Ale co když to opravdu nezvládne? Co jim pak řekneš?“
Angel: „Zvládne to, je to nejsilnější přemožitelka, co kdy žila.“
Spike: „Je pravda, že ta co to nepřežila, byla slabá, ale to neznamená, že se to nemůže stát i Buffy, jen se podívej, jak byla vyčerpaná, spí už tři dny.“
Angel: „Taky dlouho doopravdy nespala, už několik týdnů si pořádně neodpočinula.“
Spike: „Jak dlouho?“
Angel: „Co umřela Faith.“
Spike: „To jsou tři měsíce. To jsi s tím nemohl něco udělat člověče?“
Angel: „Jenže co? Znáš ji, je tvrdohlavá jako mezek.“
Spike: „Tak jsem zvědav, jak ji k tomu přinutíš teď.“
Angel: „Hlavně jí neříkej, co se stalo té před ní, nebo ji nepřesvědčíme vůbec.“
Spike: „Jak myslíš, tvoje je to žena, já mizím.“
„Spiku?“ Zavolal za ním chvíli, než odešel.
Spike: „No?“
Angel: „Dík.“
Spike: „Dělám to pro ni.“

Teď už Spike opravdu odešel, Angel zůstal znovu sám, jen se svojí přemožitelkou. Dvě hodiny si s ní ještě povídal, když najednou otevřela oči.
Angel: „Buffy?“
Buffy: „Angele? Jsem strašně dolámaná, jako bych spala týden.“
Angel: „Neměla jsi k tomu daleko, hlavně ještě nevstávej, zavolám Angie.“
Buffy: „Proč sakra? Chci se jenom osprchovat.“
Angel: „Nemůžeš teď vstát…“
„Kdo mi v tom zabrání? Ty?“ Ptala se ho a zároveň vstávala z postele a chystala se jít do koupelny, Angel ji chtěl zastavit, ale ona se nenechala. Tak jí jen pomohl vstát. V koupelně ji nechal samotnou a když ho nemohla slyšet, zavolal Angie.
„Tak jsem tu, nějaká komplikace?“ Ptala se ho hned a Angel jen místo odpovědi ukázal na prázdnou postel.
Angie: „Sakra, ještě nemůže vstávat, vždyť se tři dny nehýbala a nejedla.“
Angel: „Nic nechtěla.“
Angie: „Myslím, že by to stejně nestrávila, to je jedno, musíš do ní prvně dostat nějaké jídlo, něco co jí rychle dodá energii.“
Angel: „Mám přinést Red Bull?“
Angie: „Cukr.“
Angel: „Dobře.“
Angie: „Já už půjdu, máme zrovna zasedání.“
Angel: „Dík.“
Angie zmizela. Angel zavolal do kuchyně, ať mu něco přinesou, seděl už skoro půl hodiny na posteli a čekal, až se vykoupe, ale ona stále nevycházela. Šel se na ni podívat, ležela ve vaně a měla zavřené oči.
„Buffy?“ Řekl vystrašeně, ale ona v klidu otevřela oči a zeptala se ho, co se děje.
Angel: „Máš tu jídlo.“
Buffy: „Skvělý, mám hlad jako vlk.“
Angel jí podal ručník, ona poslušně vstala a nechala se utřít a obléct do župánku. Pak ji Angel dovedl do ložnice, kde měla na stolku položené jídlo. Poslušně se posadila a pustila do jídla.
Buffy: „Musím si jít zacvičit.“
Angel: „To snad nemyslíš vážně?“
Buffy: „Musím se jen rozhýbat.“
Angel: „Nesmíš se hned od začátku přetěžovat.“
Buffy: „Trénování mi dobíjí energii, ale to opravdové, ne s Nellie.“
Angel: „Půjdu s tebou a dám na tebe pozor.“
Buffy: „To si piš, že půjdeš se mnou, s někým přece trénovat musím.“
Angel: „Jsi horší než malé dítě.“
Buffy: „Cítím se jak znovu narozená, ale trochu zdřevěnělá.“
Angel: „Chutná ti jídlo?“
Buffy: „Skvělý, ale nepohrdla bych ničím.“
Angel: „Příště nechám připravit pytel otrub a budeš chroupat.“
Buffy: „Když si to budeš přát.“
Angel: „Ještě musíme skočit do SSka, aby viděli, že jsi v pořádku.“
Buffy: „Okej, už se na ně těším.“
Angel: „Oni na tebe taky.“
Buffy: „Víš, že jsi udělal jednu obrovskou chybu?“
Angel: Jakou?“
Buffy: „Ani jsi mě nepolíbil.“
„Cokoli si budeš přát.“ Prohlásil a vášnivě ji políbil, až mu na rtech zůstal cukr z koblihy, co právě jedla.
Buffy: „Jídlo a polibky, to si nechám líbit, budu takhle spát častěji.“
Angel: „Hlavně se musíš pořádně najíst, musíš nabrat síly.“
Buffy: „Ty jsem nabírala poslední tři dny, teď se cítím nabitá jak baterie.“
To už měla všechno z tácu snězené a tak jí Angel pomohl s oblékáním a vyrazili k ostatním do SSka.

Všichni tam seděli, kromě Angie a Nellie. Povídali si o blbostech. Do pokoje vešel Angel s Buffy, všichni na ně hleděli jak na zjevení. Na Buffy se hned pověsila Melissa.
„Hej taky vás ráda vidím, to je Melissa jediná, kdo mě přivítá?“ Zanadávala Buffy ostatním, ti poslušně zvedli a pověsili se na ni.
Jediná Kate zůstala stát opodál a pozorovala je. Když ji ostatní pustili, vrhla se i na ni a zobjímala ji.
Angel: „Mě nikdo rád nevidí?“
Spike: „Ne, máš smůlu brácho, tvoji ženu máme radši.“
Angel: „Já taky.“
Connor: „No vidíš, tak to neřeš, obejmi ji. A pěkně pevně, ať ti zase neuteče.“
Buffy: „Rada nad zlato. Tak co jste tu beze mě dělaly děti?“
Spike: „Byli naprosto bezradní, musel jsem se o ně postarat.“
Buffy: „Za to bys zasloužil pusu… Kate?“
Kate: „Provedu.“
Angel: „Já žádnou nedostanu? Kdo se o tebe staral?“
Buffy: „Ty moje chudinko, opuštěná, osamělá nikdo se o tebe nestaral. Vypadáš hubeně, co jsi nejedl?“
Angel: „Ale jedl jsem.“
Buffy: „Nelži mi, co jste se nemohli postarat? Třeba dcerka? Kde je?“
Connor: „Maluje, už tři dny jsme ji nedostali z ateliéru.“
Buffy: „A jí?“
Melissa: „Ano, zařídila jsem to, nosili jí tam jídlo.“
Buffy: „Díky Mel, jsi zlato.“
Connor: „Já vím, proto jsem si ji vzal.“
Kate: „Měla by ses posadit.“
Buffy s Angelem šli jako na povel směrem k jejich místu, sedačka ve středu místnosti, sedli si a Buffy se hned na Angelovi uvelebila.
Connor: „Snad nechceš znovu spát.“
Buffy: „Ne, ale pohodlí si udělat můžu, ne?“
Connor: „Sorry, odvykl jsem.“
Spike: „Však, teď už bude všechno zase jako dřív.“
Buffy: „To asi nebude, protože brzy jedeme s Angelem na dovolenou.“
Do SSka přišla Nellie, celá od barev.
Nellie: „Tak jsem tu.“
Buffy: „Ahoj holčičko, nezanedbávali tě?“
Nellie se k Buffy rozběhla a zobjímala ji a nechtěla se od ní odtrhnout.
Buffy: „Takže se o tebe nestarali.“
Nellie: „Ne, nosili mi jídlo a nevyrušovali mě, to mi pro štěstí stačí.“
Buffy: „Dobře, dostanou pochvalu.“
Nellie: „Angele, co je to za obraz, co je přikrytý tím velkým přehozem?“
Angel: „Nevím, podívala ses?“
Nellie: „Je tam nějaká žena.“
Spike: „Tak to tam je Buffy ne?“
Nellie: „Ne, je tak zvláštně nalíčená, má úplně bílý obličej a na sobě kimono, sedí na zemi a drží konvici s čajem.“
Angel: „To je Mameha, Gejša.“
Buffy: „Ta, u které jsi tenkrát byl?“
Angel: „Je to snad poslední opravdová Gejša.“
Buffy: „Mám snad důvod žárlit?“
Angel: „To jistě ne, ona je jak krásná vůně, přivoníš, ale nechceš ji mít.“
Connor: „Myslel jsem, že opravdové Gejši už nejsou.“
Angel: „Tato je jako poslední lísteček na stromě před zimou, těšíš se z něj a doufáš, že za rok tam bude znovu.“
Buffy: „Chtěla bych ji poznat, když je tak dokonalá.“
Angel: „Možná někdy, pokud tam zase na jaře bude.“
Spike: „Tak z toho jsem vůbec nepochopil, o čem to mluvíte.“
Kate: „Angel byl někdy u nějaké Gejši a přátelil se s ní, zdá se, že ji obdivuje.“
Spike: „Dokonalost ho vždycky brala.“
Angel: „Proto mám jednu dokonalou ženu doma.“
Buffy: „Jen, aby se ta představa dokonalosti brzy nerozplynula.“
Nellie: „Ten obraz je dokonalý, jako by se pod tou maskou ukrývalo něco tajemného.“
Angel: „To je účel každé Gejši. Můžeš si domyslet, jak chceš, aby vypadala.“
Nellie: „Ten obraz je skvělý Angele, je škoda nechávat do zakrytý v ateliéru.“
Angel: „Ne, tam je jeho místo, stejně jako všechny vzpomínky, které si uchováš někde v koutku mysli. Ten obraz zůstane tam, kde je.“
Buffy: „Nechtěl bys raději vzpomínat?“
Angel: „Chci si uchovat vlastní vzpomínky na Mamehu, než ji znovu uvidím. Nechci je poutat k obrazu.“
Spike: „Vždycky moc přemýšlíte, oba to je váš problém. Žijte z toho, co máte a nepřemýšlejte o tom.“
Buffy: „Ty se nerad mazlíš s představami? Jaký bys mohl mít život, kdyby něco bylo jinak?“
Spike: „Myslíš, kdybych nebyl upír?“
Buffy: „Ne, myslím kdybys mohl cokoli změnit.“
Spike: „Proto o tom nepřemýšlím, protože to nemůžu změnit.“
Buffy: „Budoucnost ano, přemýšlej o tom, co budeš dělat v daleké budoucnosti. Ty máš věčnost, ale ostatní kolem tebe ne.“
Angel: „Tak ke mně mluvila i Mameha, je ti tak podobná, miláčku.“
Buffy: „Skvělý, už mám tři kopie.“
Angel: „Zároveň je ale tak rozdílná, vždycky si nechá poradit a řídí se radami druhých.“
Buffy: „Já se taky řídím radami druhých.“
Faith: „Opravdu? A že jsi mě poslechla, tenkrát.“
Buffy: „Hele, to do toho nepleť, to nebyla rada, to byl návod k sebevraždě.“
Faith: „Kdybys to udělala, mohla bys teď být s ním a ne se slabochem Angelem.“
Buffy: „Tobě přeskočilo ne? Ta smrt ti vlezla na mozek holčičko.“
Faith: „Přeháníš, až teď vidím, co jsem předtím neviděla. To nebylo příliš chytré, nechat tvoje schopnosti, aby tě ovládly.“
Buffy: „Tobě se to kecá, když jsi mrtvá.“
Faith: „Oh, to bolelo.“
Buffy: „Mě taky.“
Faith: „Co bys teď chtěla udělat?“
Buffy: „Pořádně tě zmlátit.“
Faith: „Tak to jsem se mýlila, už nejsi ta slabá holčička jako v Sunnydale, teď jsi někdo jiný. Ty to zvládneš, ta zlomená holka ze Sunnydale ne. Musíš najít zdroj své síly a držet se ho.“
Buffy: „Je to můj nový život. Sunnydale už je passé.“
Faith: „Konečně jsi se pustila té představy holčičko, teď žij.“
Buffy: „Díky holka.“
Faith: „Od čeho jiného by byly zlý a zkažený holky. Měj se. A užívej si života.“
Buffy: „Tak na to se můžeš spolehnout.“
Ještě hodnou chvíli se za mizejícím obrazem Faith dívala, pak se obrátila zpět k Angelovi a políbila ho tak zuřivě, že mu málem prokousla ret.
Angel: „Ta Faith by měla chodit častěji.“
Buffy: „By se ti líbilo.“
Spike: „Co ti řekla?“
Buffy: „Že se vás mám držet jako klíště. A mám si jít zatrénovat, ať nezlenivím.“
Angel: „Ne.“
Buffy: „Jo a jo a jo.“
Angel rezignovaně máchl rukou, tak je opustili.

Connor: „A já co mi tu stále chybělo.“
Spike: „Lepší když jsou zamilovaní, než rozhádaní, pamatuješ, jak mě oba na střídačku mlátili?“
Melissa: „Já si to pamatuju, dokonce i to proč to bylo.“
Spike: „Myslel jsem to dobře.“
Connor: „Ty to vždycky myslíš dobře, ale špatně to dopadá.“
Melissa: „Chudáček malý William, všichni jsou na něj zlí.“
Spike: „No, nikdo mě ani nepolituje. Vždycky když mě zmlátili, musela se o mě starat Nikola.“
Kate: „Ta z Greenpeace?“v Connor: „Možná si myslela, že je Spikey velryba.“
„Au to bolí.“ Prohlásil a ukázal na místo, kde kdysi tlouklo srdce.
Melissa: „To tě naučí.“
Spike: „Jsem vyvrhel společnosti.“
Melissa: „My se o tebe postaráme, neboj, Buffy by tě nenechala, jsi její miláček.“v Connor: „To je Matt taky.“
Spike: „Nemysli si, že když jsi syn mýho kámoše, nemůžu tě zmlátit.“
Lorne: „Můžeš Spiku, Angel ti poděkuje za výchovu, ale Buffy tě zmlátí tak, že nebudeš moct měsíc chodit…“
Connor: „Jsem ceněný člen domácnosti.“
Lorne: „Nenechal jsi mě domluvit. A pak Connora seřeže jak malýho kluka, že tě provokuje.“
Spike: „Tak kdo je tu ceněný?“
Kate: „Proč se Buffy všichni bojíte?“
Lorne: „Jenom počkej, až uvidíš, jak dopadnou ti, na které je naštvaná. Pak pochopíš.“
Kate: „Nemůže mít takovou sílu.“
Connor: „Proč myslíš, že trénuje s tátou?“
Kate: „Je to její manžel.“
Spike: „Vedle, jediný, kdo je schopen se jí bránit.“
Kate: „To jistě přeháníš.“
Spike: „Ne, já s ní trénoval, bylo to fakt hustý, už bych to nechtěl zažít znovu.“
Connor: „Vždycky se ještě týden vzpamatovával.“
Kate: „Stále vám to nevěřím.“
Spike: „Můžeme se jít přesvědčit.“
Melissa: „Nemůžeme tam jít, co kdy budou to…“
Spike zvedl telefon a vytočil nějaké číslo. Chvíli čekal, pak to asi někdo zvedl. Předal telefon Connorovi.
Connor: „Ahoj Nel, neruším?“
Nellie: „Popravdě, ano.“
Connor: „Něco bych potřeboval.“
Nellie: „Tak ven s tím, bráško, nemám na tebe celej den.“
Connor: „Mohla bys mi říct, co dělá máma?“
Nellie: „Okej, chvíli počkej.“
Na druhém konci bylo chvíli ticho, ale Connor čekal.
Nellie: „Neblokuje se, asi cvičí.“
Connor: „Tak díky. Nebudeme tě už rušit.“
Connor zavěsil.
Melissa: „Tak?“
Connor: „Neblokuje se, to znamená, že je to OK.“
Kate: „Co to znamená?“
Spike: „Nel je citově spojená s Buffy. Nel se proti Buffy zatím blokovat nemůže, ale Buffy proti ní ano. V určitých situacích jejich spojení prostě přeruší a Nel neví, co dělá.“
Kate: „Lepší než telefony.“
Connor: „Není to horší, než když s námi máma mluví a najednou se otočí a mluví proti zdi.“
Spike: „Vopruz, navrhuji jít a ukázat Kate její sílu.“
Lorne: „Já tu zůstanu, násilí mi fakt vadí.“
Melissa: „Já tu raději taky zůstanu. Já je už trénovat viděla.“
Do tělocvičny tedy zamířili jen Connor, Spike a Kate.

Buffy s Angelem byli do souboje tak zabraní, že si ani jeden nevšimli přítomnosti diváků. Spike a Connor se jen znuděně dívali na představení, které už mnohokrát předtím viděli. Kate ale zírala s otevřenou pusou, nemohla uvěřit takové síle. Oba totiž bojovali bez menšího zaváhání, bez sebemenší námahy. Jejich pohyby byly tak samozřejmé a tak sehrané, jako by šlo o divadelní představení. Prvně si jich všiml Angel, přestal se soustředit a schytal pěst do obličeje, že málem druhou schytal o stěnu. Pak si jich všimla i Buffy.

Angel: „Co tu děláte?“
Spike: „Kate nám nechtěla věřit, že mě Buffy zmlátila.“
Buffy: „To by chtělo nějakou demonstraci, kdo se hlásí dobrovolně?“
Spike: „Srabi, nehlaste se všichni.“
Buffy: „Spikey?“
Spike: „Okej, co bych pro vás dvě neudělal?“
Angel: „Rád se budu dívat, jak mlátí chvilku někoho jiného.“
Buffy: „Promiň, nechala jsem se unést.“
Angel: „Ještě, žes neměla kolík.“
Buffy: „Promiň, miláčku, někdy ti to vynahradím.“
Spike: „Jdeme na to.“
Oba si proti sobě stoupli a chystali se na boj, ze začátku se oťukávali.
Spike: „Jen mě nešetři.“
Buffy: „Nechci tě zase zmlátit.“
Spike: „Tvrdě do mě, já se z toho dostanu.“
Buffy ho tvrdě udeřila do tváře, až musel o krok odstoupit. Spike změnil tvář na upíří. Spike jí to chtěl vrátit, ale Buffy jeho úder lehce odrazila. Spike se snažil na ni útočit, ale ona jeho údery vykryla. On její údery nebyl schopen odrazit všechny, některé ho tvrdě udeřily. Brzy měl Spike celý obličej pomlácený, Connor musel Buffy zarazit. Kate se k Spikovi rozběhla, aby mu pomohla.
Buffy: „Promiň, Spikey, je mi to líto.“
Spike: „Pohoda Buffy, na někom se rozcvičit musíš.“
Buffy: „Je to jen pár podlitin, ty se ti za chvíli zahojí.“
Spike: „Ještě, že jsem upír co?“
Buffy: „Fakt mi to promiň.“
Spike: „Nic si z toho nedělej, co přednáším, vyšel jsem z formy.“
Buffy s Angelem zůstali ještě v tělocvičně, aby se trochu procvičili.

Spike, Kate i Connor se vrátili do SSka.
Spike: „Tak co Kate, už mi to věříš?“
Kate: „Sadista.“
Spike: „Potřebuje tu sílu, démoni jsou mocní.“
Kate: „Proč si nenajde lepší zaměstnání?“
Lorne: „V každé generaci se narodí Přemožitelka, jediná dívka na světě, Vyvolená. Zrozena s nadpřirozenou silou a obratností k boji s upíry a silám temnoty. Jejím posláním je zastavit šíření zla. Po celou dobu co žijí démoni, je tu i Přemožitelka. Když jedna Přemožitelka zemře, je povolána další a na její cestě osudem ji provází Pozorovatel, který ji pomáhá a vede.“
Connor: „Tys byl vždycky na teorii.“
Lorne: „Přemožitelka se většinou dožívá tak dvaceti let.“
Kate: „Kolik je Buffy?“
Connor: „Více než 35.“
Kate: „V čem je jiná než ty ostatní?“
Spike: „To nikdo neví, ale něco v tom bude.“
Kate: „Proč jsi změnil tvář?“
Spike: „Když vynaložím větší sílu, změním tvář, je to přirozenější.“
Do SSka teď ž vešli i Angel s Buffy.
Buffy: „Pro upíry je to celkově přirozenější.“
Kate: „A proč ji Angel neměl?“
Buffy: „Protože mě šetřil, nevynaložil na mě ani poloviční sílu.“
Lorne: „Cítíš se lépe?“
Buffy: „Po dlouhé době zase normálně.“
Oba se posadili na sedačku.



10. kapitola