Věnováno Sam, Laerry, Cince a Lece

 

Tvé oči nevidím, když do stínu se noříš.

Stín bere mi tě, NEODCHÁZEJ a nezabíjej mne.

Pokud potom ale toužíš a tvé srdce si to přeje, tak běž

já nechám si kus tebe, ty si vezmeš můj, a ve snu je spojíme.

STŮJ! Prosím počkej, tvůj dech slábne a já umírám ,já umírám s ním.

Dívej se mi do očí, slibuji ti, že slza mou tvář nesmočí,

avšak slibuji nemožné když srdce už pláče.

Mé srdce krvácí, žádám tě nechoď ještě, vzdoruj tomu co táhne tě do stínu

tomu co krade mi tě.

Dýchej pro mě a já budu pro tebe, vždyť ty’s můj život a já tvůj.

Tak si to říkal mi, pamatuješ?

 

Z tvých očí mizí barva, tím odchází pestrost mého života.

Znovu prosím tě nenechávej mě tu, napospas tomu to světu,

jsi chladný jako rána bez slunce, hřeji tě srdcem a tělem s láskou.

Ale to nestačí já vím, asi jsem bláhově doufala, že ano.

Tak prosím odpusť víc dát ti neumím a ani dát nemohu, slib, který

dala sem musím porušit.

Mé oči k srdci přidali se, řekni mi jak žít mam bez tebe?

Jak jít dál?

 

Stisk ruky slábne ti jak když voda řeku opouští ne prosím, prosím tě nechoď ještě, víc křičet neumím, ani mé srdce ne.

Slyšíš mě nechoď, neopouštěj mě.

Přísahal jsi, že mě nikdy nenecháš samotnou.

Polibkem vezmu ti poslední dech a tím ukončím trápení,

tím ukončím loučení.

Počkej srdce silně bije ti.

A já s citem vidím jak ze stínu kráčíš ke mně do světla.

Tvůj dech sílí, tvůj stisk síly nabývá, tvé oči plné barvy jsou,

Ty vracíš se a neodcházíš. Teď život můj nový dech má a já děkuju zaň.