Okouzlená, rozvášněná a zdivočelá

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Při pohledu na otevřenou sametovou etuji se Drusille potěšením rozzářily oči. Uvnitř ležel překrásný náhrdelník, ornamenty tvořené krvavě zbarvenými rubíny, vše zasazené do zlata. Dru na něj obdivně hleděla. "Je to krásné a jiskřivé," zavrněla blaženě. Spike se spokojeně usmál. "Pro mou holčičku jen to nej..." Na stůl s tichým mlasknutím žuchlo krvavé lidské srdce. "Šťastný Valentýn." Zazubil se Angelus. Spikův dárek okamžitě zmizel v zapomnění, Dru se naklonila nad stůl a s úctou hleděla na nový dárek. Natáhla k němu prsty, dotýkala se ho tak jemně, jako by to byla nějaká relikvie.

            "Ještě je teplé," mumlala si. "Věděl jsem, že se ti bude líbit. Našel jsem ho v jedné chutňoučké prodavačce," šeptal jí do ucha Angelus a klouzal rukama po jejím štíhlém těle. Vtom si povšiml šperku a zvedl jej. "Roztomilé." Spike k němu popojel a vytrhnul mu ho. "Dej pryč ty svoje špinavý pracky, do pekla," zavrčel. Vrátil se ke Dru a zavěsil jí náhrdelník na její dlouhý krásný krk. Ta ale ani na moment nespustila oči ze srdce na stole. Když byl Spike hotový, podíval se vítězoslavně na staršího upíra, ten se ale jen zakřenil a otočil se zpátky ke Dru.

            "Tak co, bejby, co bys dnes v noci chtěla dělat? Je to tvůj den, můžeš si dělat absolutně co chceš." V očích se jí zle zablesklo. "Můžeme jít ven a hrát si?" Angelus ji objal okolo ramen. "Samozřejmě, že ano." Strhnul jí náhrdelník a hodil ho zpátky Spikovi. "Při lovu by jí zavazel." Odváděl ji k východu, ale ještě se přes rameno ohlédl na Spika. "Nečekej na nás." Dveře zapadly a Spikův zrak ulpěl na odhozeném šperku. Tak tohle musí skončit, dostane Dru zpět, za každou cenu.

            Spike prohrabával truhlu stojící v ložnici, dokud nenašel co hledal. Prastarou, v kůži vázanou knihu, se spoustou kouzel. Kdysi ji ukradl při jejich toulkách Evropou, říkal si, že by se mu někdy mohla hodit. Jak je vidět, nemýlil se. Ale ani ve snu by ho tehdy nenapadlo, na co ji bude potřebovat. Listoval zaprášenými zteřelými stránkami, až našel... kouzlo lásky. Jestli ho Drusilla nechce milovat sama od sebe, prostě ji k tomu přinutí.

            Spike sklouznul pohledem z potřebných ingrediencí ke knize kouzel, kterou měl na klíně. Nedalo mu moc práce vystrašit jednoho ze slouhů, kterými se Dru obklopovala, natolik, aby mu obstaral vše potřebné. Konečně byl připraven. Díval se do knihy a měkce recitoval.

Krásko, která lásku ke mě popíráš,

dej mi ji nyní, má láska si tě najde,

má pravá lásko, vrať se mi,

vrať se ke mě s láskou v srdci,

s láskou k jedinému muži,

s láskou ke mě,

přijď za mnou, má pravá lásko.

            Chladný vánek se prohnal místností a potom vše utichlo. Spike se v duchu usmál a potlačil zívnutí. Slunce bylo vysoko, čas jít spát, sám. "Už nikdy víc," brblal si, když vjížděl do ložnice. Nadzvedl se a přetáhnul své od pasu nemohoucí tělo z kolečkového křesla do postele. Udělal si pohodlí a protáhnul se, ještě jednou zívnul a potom se mu oči zavřely. Usnul s jedinou myšlenkou.

            Už brzy se mu jeho Dru vrátí.

* * *

            Spike se zvolna probíral k vědomí a cítil, že není sám. Někdo mu pomalounku rozepínal košili, knoflík za knoflíkem. Spokojeně se usmál, ale oči nechal zavřené, Dru, to musí být Dru. Zůstal ležet a předstíral, že spí, dokud si neuvědomil, že už má košili zcela rozepnutou a měkounké, teplounké ručky ho začínají hladit na prsou... teplounké ručky?!?

            Vytřeštil oči a zajíknul se překvapením. Tohle vůbec nebyla Dru... ale... přemožitelka. Instinktivně ji popadl kolem pasu a odhodil na zem. Avšak, místo toho, aby se vymrštila, vrhla se na něj a začala bojovat, k němu pouze pozvedla kouzelné zelené oči, které se začínaly plnit slzami. To ho dokonale zmátlo, ale nedopustil, aby to na něm poznala.

            "Přišla's mne dorazit, přemožitelko? Měla's kliku a kápnula na bezmocného upíra, na mrzáka a ještě k tomu spícího. To teda tleskám." Buffy ho sledovala rozšířenýma potemnělýma očima, byla v šoku.

            "Cože? To ne! Nikdy bych nezabila muže, kterého nade vše miluju." Kdyby Spike musel dýchat, po téhle její větě by zaručeně omdlel. "Kterého co?" zeptal se, když se trochu vzpamatoval. Buffy se mezitím k němu vrátila a přisedla si na kraj postele. Znovu po jemně pohladila po hrudi.

            "Já tě miluju." Spike se chytil za hlavu.

            Už mu to bylo jasné, moc kouří a málo jí, na lov takhle nemůže a štěňátka má raději živá… halucinace. Možná, když se zapojí do hry, podaří se mu probudit. "A od kdy mě miluješ, přemožitelko?" "Odjakživa." Tázavě vyklenul obočí a Buffy se zasmála. "Fajn, takže ne odjakživa, ale od té chvíle, kdy jsem tě viděla poprvé. Tu noc, ve škole, o třídních schůzkách, hned jak jsem tě uviděla jsem věděla, že jsem konečně potkala někoho, kdo se mi vyrovná. Ani jsem tě nemusela vidět bojovat, abych si byla jistá, že ty bys mne dokázal porazit. A taky se ti to skoro povedlo, pamatuješ? Kdyby mi máma nepomohla, dostal bys mne." Spike se zasněně usmál. "Pamatuju." Jeho úsměv ji znovu povzbudil. Vlezla za ním do postele, rozkročmo se na něj posadila a začala ho něžně líbal na odhalenou hruď. Její polibky pozvolna začaly měnit směr... stěhovaly se vzhůru, až konečně dorazily k jeho rtům.

            Spike v duchu zanaříkal, zrada Dru ho očividně natolik zasáhla, že se mu zdá o přemožitelce, aby se s tím podvědomě vyrovnal. Odstrčil ji. "Všechno je to nesmysl. Ty tady ve skutečnosti nejsi a tohle se nikdy nestalo. Vypadni z mýho snu a nech mě v klidu spát." Buffy se na Spika po straně podívala, jako by byl cvok. Nakonec se natáhla a štípla ho do ruky... silně. "Jau!" vykřikl a třel si zasaženou část těla. "Co to, do horoucích pekel, bylo?" "Jen jsem ti chtěla dokázat, že se ti nezdám." Oči se mu rozšířily úžasem z poznání, že nesní a že ona... je reálná.       

            "Fajn, přemožitelko. Proč mi milosrdně neodhalíš SKUTEČNÝ důvod, proč jsi tady." Buffy se zatvářila rozpačitě. "Už jsem ti přece řekla proč tady jsem." To už se neudržel a rozchechtal se. "Ty se mě fakt musíš zdát, přemožitelko. Snažíme se zabít od první chvíle, kdy jsme jeden druhého uviděli. Mimo to, já jsem upír a ty přemožitelka, vopravdu skvělej párek." Buffy nesouhlasně zavrtěla hlavou.

            "S Angelem nám to klapalo... teda než přišel o duši a stal se... zlým. A právě proto by to mezi náma dvěma mohlo fungovat, nemáš duši, o kterou bys mohl přijít." Tím Spika přesvědčila, že skutečně přišla o rozum a on se znovu rozesmál.

            "Už to chápu. Když nemůžeš mít jednoho upíra, tak jednoduše sáhneš po nejbližším, který je k mání. Jsem polichocen tvou volbou, že sis ze všech nemrtvých vybrala právě mne, ale už jsem zadaný." To pro změnu pobavilo Buffy. "Tím jako myslíš Dru? No tak, Spiku, dobře víš, že s ní nikdy šťastný nebudeš. Je příliš šílená, šílenější něž... well... kdokoliv jiný." Spike vztekle zavrčel a zase ji odstrčil. "Takhle o ní nemluv. Já Dru miluji, nemáš šanci, proč si jednoduše nesbalíš všechny svoje upíří choutky do uzlíčku a nenecháš mě bejt." Myslel si, že ho už nic nedokáže překvapit, ale na pohled, jak se Buffy zachvěl spodní ret a jak se moment poté zoufale rozplakala, připraven nebyl. Chvíli ji jen zvědavě pozoroval, ale znenadání ucítil, jak se mu do útrob zahryzl zvláštní cizí pocit. Dřív než mu došlo, co vlastně dělá, natáhl ruku a nešikovně Buffy poplácal po rameni.

            "Um... přemožitelko? Přestaň plakat, prosím." Tohle pro něj bylo nové, nebyl zvyklý lidi konejšit, normálně je prostě zabil a hotovo. Nicméně, musel si přiznat, že od té doby, co se z něj stal mrzák (nenáviděl to slovo, ale pořád lepší než kripl, jak mu s oblibou říkal Angelus) se hodně věcí změnilo a on s nimi, změkl. Buffy k němu vzhlédla, líčka pořád lesklá slzami. Vděčně zaznamenal, že další slzičky zatím nehrozí.

            Buffy nemohla uvěřit svým uším, vždyť Spike jí prostě oznámil, že miluje někoho jiného. Přitom Drusille na něm nikdy nezáleželo tolik jako Buffy. Jenže Buffy nebyla zvyklá se hned vzdávat, rozhodla se, že to zkusí jinak.

            "Spiku, doprovodil bys mne domů? Je tak pěkná noc," zavrkala. V první chvíli nebyl schopen slova, jen na ni civěl. Dělá si z něj srandu nebo co? Pěkně morbidní fórek, jestli jo. Avšak upřímný pohled jejích kouzelných zelených studánek naznačoval, že to myslí úplně vážně. Spike si v té chvíli uvědomil, že ho Buffy od té bitky v kostele ještě neviděla, ona o jeho zmrzačení opravdu ještě neví. "Um... nemyslím, že bych to zvládl." Pohledem ukázal na kolečkové křeslo a Buffy si ho teprve teď poprvé všimla. Strnule se na něj zahleděla a pak se koukla Spikovi do očí. Spodní ret se jí znovu zatřásl. "Do pekla to ne, přemožitelko, už ne..." Pozdě, znovu se rozvzlykala. "... plač." "To... jsem... ti... udělala... já," mačkala ze sebe mezi jednotlivými vzlyky.

            Spike byl ztracen, ona vážně lituje, že ho zranila.

            Rozhostilo se trapné ticho, trvalo několik minut a bylo přerušováno pouze Buffyiným pláčem. Ten postupně ustal a Spike slyšel už pouze slabé popotahování. Nakonec se zvedla. "Měla bych jít," zakňourala. "Přemožitelko..." oslovil ji, ale odpovědí mu bylo pouze zacvaknutí zámku na dveřích. Byla pryč. Padl zpátky do polštářů, nic podivnějšího ještě v celé své existenci nezažil.

* * *

            "Well, hleďme kdo se nám to probudil." Ušklíbl se Angelus, když Spike vjel do haly. Ten ho, jako obvykle ignoroval a zamířil rovnou ke Dru, která se starala o své panenky. "Vyspala ses dobře, mazlíčku?" Přikývla, tak tak, že vůbec vzhlédla od své práce.

            "Dru, bejby, jsi hotová? Můžeme jít?" houknul na ni Angelus. Okamžitě zvedla oči a na svého knížete se usmála. "Ano, můj Angelusi." Všeho nechala a rozběhla se za ním, o Spika zavadily pouze její dlouhé šaty, které za ní povlávaly. Zmizeli. Spike cítil, že mu tuhne krev v žilách. Kouzlo nezabralo. Namísto Dru ho miluje přemožitelka...

            Bloody hell.

* * *

            Příští večer ležel Spike v posteli, sám, jako obvykle, v mysli se mu pořád dokola honila jediná myšlenka. Kouzlo, které mu mělo přinést lásku Drusilly, fungovalo, ale zřejmě špatně. Místo na Dru zapůsobilo na přemožitelku. Proč zrovna na ni a ne kteroukoli dívku, co jich na světě je, to nevěděl. S povzdechem si zapálil cigaretu a pomalu potáhnul.

            "Spiku?" ozval se nesmělý dívčí hlas. Zvedl hlavu a uviděl přemožitelku. "Můžu dál?" nonšalantně pokrčil rameny a ona vešla. Spíš se přikrčila, než posadila vedle něj, nejistě koukala na pokrývku. "Chceš něco?" zeptal se hrubě. Buffy otevřela pusu, ale pak si to rozmyslela a zase sevřela rty. Několik vteřin sbírala odvahu a pak spustila. "Um... Spiku... zajímalo by mne..." Z ničeho nic její tvář zkameněla a najednou vypadala skoro rozzlobeně.

            "Kdo se o tebe staral od té doby, co jsi byl zraněn? Jsem tu už podruhé a ani Angel ani Dru tady nikdy není." Tím ho dostala, co jí má do pekla říct? Jeho zaváhání však bylo pro Buffy jasnou odpovědí. Rozhodla se. "To jsem si mohla myslet. Well, takže od teď to bude na mě. Po hlídce se vždycky za tebou stavím a přinesu, co bude potřeba a taky ti pomůžu, když teda o to budeš stát."

            "Nic od tebe nechci," odsekl okamžitě. To ji ovšem neodradilo. "Možná, ale potřebuješ mne." Temně zavrčel. "Přemožitelko..." "Věř mi, Spiku," skočila mu do řeči, "za měsíc, za dva... bude tvoje křeslo na prodej. Prostě mi jen dovol, abych ti pomohla." Díval se jí do očí. Vážně nestál o ničí pomoc a už vůbec ne o tu její, ale naděje, že by se zbavil nenáviděného vězení na kolečkách aspoň o trochu dřív, tu nemohl promarnit. Rozmrzele si povzdechl, tohle nebude žádná sranda.

            "Tak fajn, přemožitelko, můžeš mi pomoct... ale pod jednou podmínkou. Žádný žvásty o tom, že mě miluješ. O.K.?" "Ale..." "Myslím to vážně. Ber nebo nech bejt. Ještě jednou s tím začni a při další návštěvě najdeš dveře na zámek." Chvilku to zvažovala, ale pak kývla. "Mám otázku, kolikrát jsi byl venku od chvíle, kdy se ti to stalo?" "Dostat se ven je problém... Hej!" zaprotestoval, když viděl, že ho přemožitelka zvedá a usazuje na křeslo. Buffy odhodlaně sevřela rukověť a už ho tlačila ke dveřím. "Je krásná noc. Chci, aby jsi ji viděl... cítil... zažil." Pokusil se znovu protestovat, ale nebylo mu to nic platné.

            Venku vanul svěží větřík a Spike ztichl. Nikdy na tohle moc nebyl, víc ho vzrušovalo, když mohl někoho zabít. Ale právě teď... to, že mohl být tady... bylo tím nejlepším, co kdy zažil. Buffy se zasmála. "Tady blízko je moc pěkný park, mohli bychom tam chvíli pobýt." Kývnul. Po cestě nikdo z nich nepromluvil. Došli do parku. Spike si nemohl pomoci a zhluboka se nadechl, Buffy měla pravdu, noční vlahý vzduch nádherně voněl. Blaženě se usmál, bylo tady tak hezky. Buffy ho dovezla až k houpačkám a sedla si na jednu z nich. Spike na křesle byl přímo proti ní.

            "Tohle mi připomíná dobu, když jsem byla malá," řekla s nostalgickým úsměvem. "Ráda sem občas zajdu a vzpomínám jaké to bylo, když jsem nemusela každou noc trávit zabíjením upírů a démonů." Spike se na ni zadíval. Bylo obtížné představit si ji jinak, než jako přemožitelku. "Jaká jsi tehdy byla? Než tě vyvolili?" Suše se uchechtla. "Nic moc, zajímala jsem se o šaty, boty, kluky a byla jsem roztleskávačka. Normálka, měla jsem normální život a nikdy jsem si ho dost nevážila... teda… dokud jsem o něj nepřišla. "Ty nejsi ráda, že jsi přemožitelka?" "Tak to není. Přemožitelka je částí mého JÁ. Jde o to, že občas mi něco chybí, víš..." Najednou seskočila z houpačky a zmizela za ním. Uslyšel, jak se někdo pere a taky neomylně rozeznal zvuk, který následuje těsně poté, co někdo někomu zlomí vaz.

            Buffy se loudavě vrátila a znovu se usadila na houpačce. "... normální život." Dokončila. Spike na ni chvilku tiše zíral a pak vyhrkl. "Co to do horoucích pekel bylo?" "Démon," odtušila lakonicky. "Můžeme jít?" Spike přikývnul a ona zase uchopila madla jeho pojízdné židle. Otočila ji kolem dokola, takže Spike měl teď výhled na vstupní bránu. A taky na těla démonů, ležících pěkně jedno vedle druhého kousek za místem, kde ještě před chvílí seděl. Trochu otřesený si uvědomil, že kdyby nebylo Buffy, pravděpodobně by ho roztrhali na kousky.

            "Um... přemožitelko? ... Díky, asi bych to už měl za sebou, kdyby tady šupináči stihli použít svoje drápy." "Žádnej problém." Buffy jen mávla rukou. "Nebyla bych moc dobrá ošetřovatelka, kdyby mi pacienta zabili hned první noc." Spike se už už chystal odporovat, říct jí, že žádnou chůvu nepotřebuje, ale potom si to rozmyslel a zůstal zticha. Buffy ho zavezla zpátky do ložnice v továrně. Pomohla mu přemístit se z židle zpátky do postele a sedla si vedle něj.

            "Já... bylo to fajn," zašeptal ostýchavě. Buffy se potěšeně zasmála, ale hned zase zvážněla. "Maličkost vedle skutečnosti, že jsem tě skoro zabila." "Jo, well... štěstí, že mám přemožitelku, která se o mne stará. Ale řeknu ti, kotě, při druhým rande půjdeme raději někam, kde je to úplně bezpečné, třeba do kina nebo tak nějak." "Rande?" Spike se ošil. Uhnul pohledem a očima klouzal po podlaze, stěnách, stropě, prostě všude možně, jen aby se nemusel podíval na Buffy. "Rande? Řekl jsem rande? Já to tak nemyslel. Chtěl jsem říct..." Buffy se k němu naklonila a jemně ho políbila. To ho umlčelo. "Ať už jsi chtěl říct cokoliv, ráda souhlasím." Vstala.

            "Měla bych už jít. Uvidíme se zítra, až budeme mít to... druhé rande." Než Spike stačil ještě víc znervóznět, Buffy se otočila na podpatku a byla pryč.

* * *

            Když Spike nazítří vjel do haly, bylo mu tak nějak lehko u srdce, tak dobře už mu dlouho nebylo. Věděl, že hned jak Angelus se Dru vypadnou, přijde zase Buffy. Vzdal to, už se ani nepokoušel předstírat si, že se netěší, až ji zase uvidí.

            "Koukejme koho to tu máme," ušklíbnul se Angelus. "Náš malý Merlin." Spike strnul. "Cože?" Angelus pozvedl knihu kouzel a Spike v duchu zaklel. Myslel si, že zničil všechny stopy po tom stupidním kouzle. "O copak ses pokoušel? Chtěl's, aby ti nohy opět začaly fungovat? Na to bude potřeba víc, než jen kouzlo." Spike ho ignoroval, byl vděčný, že Angelus neodhalil co měl vlastně v úmyslu a čeho chtěl ve skutečnost dosáhnout. Angeluse to přestalo bavit, pokrčil rameny. "Well, jdeme s Dru na lov. Snaž se neproměnit v ropuchu. Na druhou stranu, slyšel jsem, že žabí stehýnka jsou prý nesmírná lahůdka." O pár minut později Spike osaměl, akorát že nyní mu to už nevadilo. Věděl, že to není na dlouho. A taky ne. Neuběhlo ani pět minut, dveře se otevřely a vpustily Buffy dovnitř.

            "Ahoj Spiku," pozdravila. "Brej večír, mazlíčku." Usmál se jí v ústrety. Plachý úsměv jí zahrál na rtech. "Něco pro tebe mám... Valentýnský dárek s malým zpožděním." To ho popletlo a ještě víc ho zmátla, když vklouzla za něj a zavázala mu oči. "Um... přemožitelko? Co to děláš?" "To je překvapení," zašeptala mu měkce do ucha, když ho odvážela ven z továrny, ovanul ho její teplý, voňavý dech. Buffy ho odvážela neznámo kam a Spika zarazilo, jak moc jí důvěřuje. Vždyť je to přemožitelka a před tou by měl správně prchat nebo se ji snažit zabít. No a on jí dovolil, aby nad ním cele převzala moc, vzhledem k tomu, že byl úplně bezbranný, mohla ho kdykoliv zabít. Nedávalo to smysl.

            Přestože neviděl kam jedou, jeho ostatní smysly byly v pohotovosti. Slyšel, jak vlny šplouchají o břeh a vzduch voněl slaně. Už mu bylo jasné kde jsou, jenom nechápal proč. Konečně se Buffy zastavila a sundala mu šátek. Spike zamžoural a rozhlédnul se okolo sebe. Byli na pláži, jak tušil, a na písku byla rozprostřená velká deka. Na ní stálo malé rádio a z něj se tiše linula příjemná hudba. Okolo deky byly v písku zastrkané svíčky, v jejich světle viděl, že na dece leží také spousta dobrot, včetně krve pro něj.

            "Líbí se ti to?" zeptala se Buffy s nadějí v hlase. Pomalu přikývnul a pokoušel se to vydýchat. "To's kvůli mě nemusela." "Chtěla jsem," odpověděla vzdorovitě, když mu pomáhala z křesla na deku. Jedli tiše, užívali si atmosféru klidu a míru a také to, že jsou spolu. Když dojedli, Buffy začala povídat.

            "Četla jsem, že voda ti může pomoci, uvolní svalstvo... myslím, že by to pro tebe bylo dobré. Víš... zbavit se křesla, aspoň na chvíli." Oněměle na ni hleděl a potom se přes její rameno zadíval na moře. Buffy viděla jak váhá a uculila se. "Nemáš strach z trošky vody nebo jo?" Spike se zaškaredil a zavrčel na ni. "Nemám žádnej blbej strach, do pekla. Jdeme na to." Buffy se zakřenila a už se sbírala na nohy. Věděla jak na něj, jak ho donutit, aby s ní souhlasil, aniž by si všiml, že s ním manipuluje. Poté, co mu pomohla zpátky do křesla, ho zavezla na břeh a sundala mu boty, zatímco on si stahoval triko. Taky se zula a zvedla ho tak šetrně, jak jen mohla, nesla ho do vody. Když se dostali do rozumné hloubky, dovolila, aby se jeho nohy dotkly měkkého písku. Chytila ho okolo pasu a pevně držela.

            Spike se rozzářil. Stál, sice s pomocí, nicméně stál. Voda ho konejšila a Buffyina paže okolo jeho pasu také nebyla nepříjemná. Zavřel oči a trošku si povzdechl. "Cítíš se dobře?" ozvala se Buffy. Něco zamumlal a kývnul, oči nechal zavřené. "Pomáhá to?" naléhala. Otevřel oči a podíval se na ni. "Trošku. Pořád necítím nohy, takže nemůžu poznat rozdíl." Buffy sklopila oči. "Oh," šeptla smutně. Spike ji jemně chytil za bradu a pozvedl ji, až se jejich oči setkaly.

            "Nesmutni, lásko. To, že vůbec stojím, je zázrak a je to jenom začátek a já ti za to musím poděkovat." Naklonil se k ní a políbil ji. Naneštěstí voda podemlela jeho smysl pro rovnováhu, Buffy se zakymácela a začala padat dozadu a Spika táhla s sebou. Ani pod hladinou se nepřestali líbat, dokud Buffy nedošlo, že nadechnout se by nebyl zase tak špatný  nápad. Vynořila se s úsměvem na rtech. Ten se ale vytratil, když si všimla, že Spike zůstal pod vodou.

            "Spiku?" Zavolala hlasem, v němž bylo možné zaslechnout špetku paniky. "SPIKU!!!" Pořád nic. Podívala se pod vodu a s hrůzou si uvědomila, že ho tam nevidí. Už se chystala znovu ponořit, když ucítila, jak ji něco zezadu popadlo a zakrylo jí oči. "Hello, miláčku," zašeptal jí do ucha známý hlas. Bleskově se otočila a zjistila, že hledí na sice velice mokrého upíra, ale díky bohu, na upíra, který byl ještě pořád v jednom kuse. "Chyběl jsem ti?" Křenil se na ni. Slzy úlevy se jí hrnuly do očí, ale potlačila je.

            "Asi tak jako mi chybí díra v hlavě! Tohle už mi nikdy nedělej!" Naoko rozzuřeně mu bušila pěstmi do hrudi, ale tak slabě, že mu nezpůsobila žádnou škodu. Pevně jí sevřel zápěstí a přitáhl si ji blíž. "Už je to v pořádku, jsem tady," řekl měkce. "Mohl ses utopit," vztekala se. "Nemusím dýchat, mazlíčku." V hlase mu bublal smích. "Tohle je Brána pekla... víš kolik monster se tady může ukázat?" Ztichli a ostražitě se rozhlédli. "Tak si myslím, že pro dnešek bylo toho koupání dost, nemyslíš?" Navrhla spěšně.

            "Čteš mi myšlenky, přemožitelko," souhlasil okamžitě, to už rychle plavali ke břehu. Buffy se vyškrábala na nohy jako první a otočila se ke Spikovi, aby mu pomohla do křesla. Zavrtěl hlavou. "Chci jít sám." Buffy ztuhla, ale pevné odhodlání a vzdor v jeho očích jí prozradil, že je zbytečné se s ním hádat. Ustoupila, aby mu nic nestálo v cestě. Spike se zhluboka nadechl a nejistě zvedl jednu nohu. Udělal první, vrávoravý krok, potom druhý a třetí... Buffy se šťastně rozesmála a vzápětí polekaně vyjekla, když se mu při čtvrtém kroku nohy podlomily. Vyrazila vpřed a podařilo se jí zachytit ho dřív, než dopadl na zem.

            "Jsi O.K.?" vyzvídala znepokojeně. Spike přikývnul. "Jenom trochu unavený." Kývla, plavání a chůze ho vyčerpaly. "Takže jedeme domů." Posadila ho do křesla, natáhla mu ponožky a obula boty. On si zatím oblékl tričko. Když už byli oblečení, uchopila mandla a tlačila Spika zpátky do továrny. Spike zavřel oči a po cestě trochu podřimoval, byl utahaný a mokrý jako kotě, ale nikdy nebyl šťastnější.

* * *

            Buffy Spika zabalila do pokrývek a uhladila mu ještě mokré vlasy pryč z čela. Poté, co se vrátili z pláže do továrny, pomohla mu převléct se do čistých šatů a strčila ho do postele, protože skoro spal. Sklonila se k němu a viděla, že na ni ospale mžourá. "Miluji tě," zamumlal. Buffy se usmála a něžně ho políbila. "Taky tě miluju." Zvuk tleskajících dlaní je oba dokonale probral a oni otočili hlavy ke dveřím. Angelus se uvolněně opíral o futra a když si byl jist, že mu oba plně věnují svou pozornost, strojeně si povzdechl a stíral si imaginární slzy.

            "To bylo tak krásné, jsem skutečně dojat." Spike zavrčel. Ospalost byla ta tam. "Jdi do prdele!" Angelus se k nim pomalu blížil. "Myslím to zcela vážně. Jsem prostě rád, že ta katastrofální noc, kterou jsem s Buffy musel protrpět, přinesla i něco pozitivního... Nebo jsem to nebyl já?" Oči se mu rozzářily poznáním. "Tak o tom byl tvůj malý výlet do světa magie, Spikey! Nedokázal sis udržet svou holku, tak ses rozhodl vzít si tu mou, ovšem ne díky kouzlu své osobnosti, ale prostě pomocí kouzla." Buffy na něj hleděla, v pohledu již měla zaseto semínko nejistoty.

            "O čem to proboha mluvíš?" Angelus protočil oči. "No tak, holka, přece ani ty nejseš tak hloupá. Ten tvůj fešák tě očaroval. Musí být ještě zoufalejší, než jsem si myslel. Buffy se obrátila ke Spikovi a doufala, že to popře, ale to se nestalo. "Tak to nebylo," mumlal zahanbeně. Cítila, jak se jí do očí ženou slzy.

            "Řekni, že to není pravda, Spiku. To všechno... co jsem cítila... nebylo skutečné?" Když stále neodpovídal, vyskočila, třepala se vztekem. "Asi bych se měla dozvědět, co se vlastně stalo... Ráno jsem se probudila a najednou jsem cítila, že ti musím být nablízku..." Angelus se v duchu zasmál, takhle se už dlouho nepobavil.

            "Well, jsem hotov. Nechám vás o samotě... hrdličky." Vyplul ze dveří a s třísknutím je za sebou zabouchnul. Buffy zlomeně koukala na Spika a pomalu vrtěla hlavou, pokoušela se akceptovat to, co právě slyšela... ale...

            "To přece nemůže být jenom kouzlo," řekla nakonec podivně klidně, spíš jen sama sobě. "Nemám pocit, že je to kouzlo."

            "Lituju, lásko," zašeptal Spike, který se stěží bránil slzám. "Nevěděl jsem, že to takhle dopadne." To byla poslední kapka. "A jak to podle tebe mělo dopadnout?" zaječela rozzuřeně. "Předpokládám, že ses chtěl pobavit na můj účet a byl sis jistý, že mě to nikdy nedojde!"

            "NE!" Spike se na posteli vztyčil tak, jak mu to jeho omezené možnosti dovolovaly. "To kouzlo mi mělo vrátit Dru, ale na ni to nezabralo... a pak ses objevila ty. Snažil jsem se to kouzlo zlomit, ale marně a pak jsem se... prostě do tebe sám zamiloval."

            Buffy na něj zaraženě zírala, jeho upřímné prohlášení ji překvapilo. Čekala leccos, ale tohle ne. "Nic jiného jsi říct nemohl," odpověděla měkce. Spike si jenom povzdechl a položil se. "Kdybych to všechno mohl vrátit zpátky a zachovat se jinak, věř, že bych to udělal. Pokusil bych se získat tvoji lásku z tvé vlastní vůle, ne jen díky nějakému kouzlu." Buffy těžce polkla.

            "Mohla... mohla bych to vidět? Myslím to kouzlo. Chtěla bych vědět, co jsi to se mnou vlastně provedl. Spike přikývl a ukázal na truhlu stojící v koutě. "Měla by tam být kniha, kožený přebal." Buffy přešla pokoj a otevřela truhlu, knihu našla snadno. Trůnila hned nahoře, na hromadě všech možných památek z minulosti. Vzala ji a podala Spikovi. Ten v ní zalistoval, v momentě našel kouzlo lásky a knihu kouzel strčil zpátky Buffy do rukou. Pomalu četla, Spike smířený s osudem koukal odevzdaně do stropu, konec stránky už četla rozšířenýma, víc než pozornýma očima. "To není možné," zašeptala.

            "Podívej, už jsem ti řekl, že je mi to líto. Slibuju, že najdu způsob, jak to kouzlo zlomit a pak už mne nikdy neuvidíš." Buffy zavrtěla hlavou. "Ne, Spiku. Ty to nechápeš. To není žádné kouzlo." Zmateně zvedl hlavu. "O čem to mluvíš? Jasně, že je to kouzlo, sám jsem ho provedl." Buffy začala předčítat nahlas.

"Na rozdíl od běžných kouzel lásky, tohle nemá lásku vyvolat, ale odhalit.

Opravdovou lásku přivolá, falešnou odmrští, podle situace."

            Buffy zavřela knihu a položila si ji do klína. Pohlédla na Spika, ten na ni hleděl, ústa dokořán, oči vykulené, čelist pokleslou. "Já... já...," blekotal.

            "Neudělal's žádné kouzlo lásky," řekla Buffy, aby mu pomohla. "Bylo to v nás." Vylezla za ním na postel a klekla si k němu.

"Spiku, mám tě ráda."

Konečně byl schopen promluvit.

"Buffy, bože, tak moc tě miluji."

Stáhnul si ji k sobě do náruče

a oba utonuli v hlubokém polibku.

Když jim došly síly (a Buffy kyslík) zůstali ležet, přitulení k sobě.

Tohle byl ten nejlepší dárek na počest svatého Valentýna, jaký si mohli přát,

pravá láska.