pokračování  BtVS VI.22  GRAVE

 

 

            Ta příšerná bolest Spika přímo rvala na kusy. Byla neskutečná. Ještě nikdy nic takového nepocítil a to už pár mučení přestál. Jednu chvíli dokonce zatoužil být mrtvý, jen aby už skončila. Jenže na to je příliš brzy. Uvědomil si, že smrt je pro zrůdu, jakou je on, až příliš dobrá. Všechno, co spáchal, všichni lidé, které zabil... to vše zaplavilo jeho právě získanou duši a hrozilo, že jej roztrhá. Zevnitř. Ležel v jeskyni na zemi a plakal. Nevšímal si toho, jak se mu ostré částečky písku zadírají do čerstvých ran. Nedokázal by se pohnout ani kdyby chtěl. Veškerou svou sílu spotřeboval a i kdyby mu nějaká zbyla, břemeno, kterým mu duše byla, mu ji průběžně stihlo odčerpávat. Zavřel oči a doufal, že v bezvědomí... cítil jak do něj zvolna upadá, se to utrpení zmenší.

 

* * *

 

            Buffy přivřela oči. Slunce zalilo její tvář a skoro ji oslepilo. Zhluboka vdechla vůni květin, které kvetly kousek od ní. Poprvé, od chvíle, kdy byla vrácena, se cítila šťastná. Konečně byla připravená žít dál. Spolu se sestrou, která jí stála po boku, jako právě teď. Rozumná část Buffy jí napovídala, že by se obě měly vrátit do města a zjistit, jak na tom jsou ostatní. Ale jí se nechtělo. Chtěla si tuhle chvilku užívat tak dlouho, jak jen to bude možné. Jenže rozumná část Dawn zřejmě dělala přesčas. Položila totiž svou dlaň na sestřinu ruku a...

            "Buffy, myslíš, že bychom mohly jít zkontrolovat ostatní? Vzpomeň si co povídala Anya." Slova Anyi jí náhle vytanula na mysli.

            Já... nevím, jestli mu zbývá dost času. Svět okolo ní rázem zešedl a potemněl. Pryč byl jas a barvy květin, které si ještě před chvilkou tak užívala.

            Jak jsem jen mohla zapomenout na Gilese? "Jdeme," zavelela. "Musíme se dostat do Magic Boxu co nejdřív." Obě sestry se otočily a rozběhly se jako o život.

 

* * *

 

            "Gilesi?" zakřičela Buffy, sotva vběhla do toho, co ještě včera bylo obchodem, Dawn hned za ní. "Anyo?" Zatímco Buffy kontrolovala svou tělocvičnu, Dawn plaše procházela ruiny a zírala na tu zkázu. "Wow," vydechla a podlezla spadený trám, "koukni na to." Hned poté se zjevila Buffy. Ve tváři měla vepsánu celou směsici pocitů. Úlevu i úzkost.

            "Nejsou tady." "Což znamená, že jsou v pořádku, že?" ujišťovala se Dawn a upírala na ni svá krásná kukadla, plná naděje. A Buffy jí tolik toužila lhát. Říci jí, že jsou v pořádku. Potom si ale vzpomněla na svůj slib. Opravdu chtěla Dawnie ukázat skutečný svět a už před ní nic netajit. Podívala se na sestru a povzdechla si.

            "Nevím co se tady odehrálo, ale jak na to tak koukám, nebylo to nic pěkného. Snad z toho Giles a Anya vyvázli se zdravou kůží, ale nevím... prostě to nevím." Tvářička Dawn posmutněla, ale pak... kývla. Byla Buffy vděčná za to, že s ní konečně zachází jako s dospělou. Pomalu se vydaly ven, když vtom... nadskočily leknutím. Bez sebemenšího varování se totiž přímo před nimi zhmotnila Anya. Buffy se z toho šoku vzpamatovala jako první.

            "Anyo, kde je Giles? Je o.k.?" Anya se usmála. "Není mrtvý. Vzala jsem ho do svého... do Xanderova bytu. Je pořádně domlácený." Buffy a Dawn si stereo oddechly. Aspoň tohle už je nemusí tížit. "Co Willow?" zeptala se Buffy. "Přijď za mnou do bytu a já ti všechno vysvětlím," odpověděla Anya. "Nechci tam Gilese nechat samotného moc dlouho."

            "Wow," konstatovala Dawn s úsměvem, když Anya zase zmizela. "Něco se s ní děje. Neřekla ani slovo o obchodu ani o penězích." Buffy jí úsměv vrátila. "Možná si konečně uvědomila, že na světě jsou i důležitější věci.

 

* * *

 

            Dojít ke Xanderovi domů jim moc dlouho netrvalo. Anya už na ně čekala. "Jak mu je?" zeptala se Buffy, sotva vešly dovnitř. "Postarala jsem se o něj," oznámila Anya hrdě. "Ovázala jsem ho a strčila do postele. Spí." "Můžu se na něj podívat?" zaprosila Dawn, chtěla se ubezpečit, že nikoho dalšího, na kom jí záleží, už neztratí. "Jistě," usmála se Anya a zavedla je k ložnici. Opatrně otevřela. Giles ležel na posteli. Větší část těla měl zafačovanou. Tvář plnou modřin a najít na ní řeznou ránu také nebyl problém. Bylo jasné, že dostal pořádně do těla, ale, s trochou dobré vůle... a hlavně odpočinku, to zvládne a všechno se mu zahojí. Anya vstoupila do ložnice a přisedla si k němu. Pohladila ho po vlasech. Buffy si s Dawn vyměnila poněkud překvapený pohled.

            Že by Anya přenesla své něžné city ze Xandera na...

 

            "Willow ho mučila," řekla Anya měkce a probrala tak sestřičky ze zamyšlení. "Potom mu ukradla kouzlo, které mu bylo zapůjčeno." Vstala, usmála se a zamířila zpátky do pokoje, aby měl klid. "No jo, ale proč teda nenastal konec světa?" zeptala se Dawn tichounce, když už všechny seděly na gauči.

            "Giles s tím totiž počítal. Počítal s tím, že se mu Willow pokusí ukrást jeho moc," pochlubila se za něj Anya. "Když to udělala, získala s ní i kousínek lidskosti, o kterou nedávno přišla. Takže jí Xander dokázal konec světa rozmluvit." Sestry se na sebe němě koukly. Tak proto se Xander tak znenadání vypařil. Vlastně je všechny zachránil. Je z něj hrdina.

            "Zajímalo by mne, kde teď jsou," povzdechla si Dawnie. "Nevím," odpověděla Buffy. "Ale nemyslím, že bychom je měly hledat. Mají jeden druhého a až na to budou připravení, tak se objeví." Všechny tři ztichly. Přemýšlely o tom, co se během posledních čtyřiadvaceti hodin odehrálo. Všechno se změnilo. Tara je po smrti, Spike zmizel, Willow zabila člověka a pokusila se zničit svět. Xander jí v tom zabránil.

            "Chybí mi Tara," popotáhla Dawn a položila si hlavu Buffy na rameno. Ta ji objala a pevně k sobě přitiskla. "Vím. Mě taky schází." "Myslíš, že se Spike někdy vrátí?" zeptala se Dawnie velice opatrným tónem. Pořád nevěděla co si má myslet o tom, co jejich upír provedl její sestře. Zatím si ten příběh vyslechla jen z jedné strany. Jenže, i když svoji sestru velice milovala, nechtělo se jí Spika prostě jen tak odsoudit. Ne dřív, než si vyslechne i jeho verzi. "Spike je pryč?" vyjekla Anya zvědavě. "Kam odjel?" Buffy si povzdechla.

            "Moc si přeji to vědět." Anya zafungovala zcela automaticky. Tvář jí zohyzdila podoba démonky pomsty a...

            "Přání je splněno." Oslepující bílé světlo ozářilo místnost. Dawn si protřela oči a zaječela. Buffy byla pryč.

 

* * *

 

            Když se Buffy konečně vzpamatovala, jistě věděla jen jedno. Všude okolo ní je černočerná tma. Několikrát zamrkala a doufala, že něco zahlédne, ale pořád viděla jen tmu.

            "Anyo? Dawn? Kde jste? Nic nevidím." Nikdo jí neodpověděl. Bylo ticho. Toho se bála nejvíc. Ať už byla kdekoliv, nebyla v Sunnydale a byla sama. Pod botami jí vrzal písek. Vzduch byl vlhký a zatuchlý. Když její oči konečně přivykly temnotě, uvědomila si, že neoslepla, ale je v nějaké jeskyni. Světla tam bylo pomálu, ale bylo ho dost, aby uviděla, že na zemi něco leží. Někdo. Zadoufala, že ať už je to kdokoliv, je živý. Vážně neměla chuť zůstat sama, na neznámém místě, s mrtvolou. Klekla si k tomu bezvládnému tělu a… vlasy, odbarvené skoro až do platinova, se matně zaleskly. "Spiku?"

 

* * *

 

            "Kde je?" vřískla Dawn. Už prohledala celý byt, takže jí bylo jasné, že Buffy je prostě fuč. "Nevím," odpověděla bezmocně Anya a zvedala polštářky ležící na gauči, jako by pod nimi mohla Buffy najít. "Přála si to. Nemohla jsem si pomoci." "Fajn!" prskla Dawn. "Přeji si, aby Buffy byla zpátky." Obě se rozhlédly, ale nic se nedělo. "Já si něco přála," skoro zakřičela Dawn. "Přiveď ji zpátky!" "Je mi to líto, Dawn. Nevím proč to nefunguje." Dawn neměla daleko k hysterii. Po tom všem, co se stalo. Poté, co ztratila své blízké... o Buffy prostě přijít nemůže. Znovu už ne a už vůbec ne kvůli nějakému hloupému přání.

            "Najdi ji!" zaječela a po tvářích se jí koulely slzy. "Teleportuj se a najdi ji." "Nemůžu," řekla Anya měkce a v rozpacích přešlapovala z nohy na nohu. "Mohu se teleportovat pouze na místa, která znám nebo tam, kde jsem zapotřebí. Nevím kde Buffy je." Dawn se poraženě zhroutila na sedačku, zabořila tvář do dlaní a bezmocně se rozvzlykala. Anya nemohla dělat nic, takže ji jen zoufale pozorovala s vědomím, že za celou situaci je přinejmenším částečně zodpovědná.

            "Co se tady děje?" ozval se slabý hlas. Anya se otočila a uviděla Gilese. Stál na prahu ložnice a držel se za kliku, aby udržel rovnováhu. Těžce polkla. "Byla to nehoda."

 

* * *

 

            Buffy si vedle padlého upíra klekla a přitáhla si ho na klín. Byl studenější než rampouch. Nepamatovala, že by kdy měl kůži tak ledovou a navíc byla pokrytá studeným, lepkavým potem. Bylo jasné, že s ním něco je. Neměl by být tak prochladlý, vždyť vzduch okolo nich je teplý. Když si ho prohlédla zblízka, zjistila, že má celý trup pokrytý všemožnými ranami. Byl pořezaný, plný modřin, popálený a navíc pokousaný od nějakého hmyzu.

            "Spiku, co se ti to stalo?" zašeptala dojatě, i když jí bylo jasné, že ji nemůže slyšet. Trošku se jí v náručí zamrvil, začala mu prsty jemně pročesávat zpocené vlasy. V mozku se jí ozval otravný hlásek, který jí vyčítal, že se o něj, poté čeho se na ní málem dopustil, ještě stará, ale nevšímala si ho. Byla ztracená kdesi, na nějakém neznámém místě a sama. Právě teď je Spike to jediné, co má. Jak tam tak s ním seděla, pokoušejíc se poskytnout mu aspoň malinko pohodlí, neviděla, že jeho oči pod přivřenými víčky začaly těkat okolo. Konečně ucítila, jak se pohnul a shlédla k němu dolů. Střetla se s jeho dokonale popleteným a nevěřícím pohledem. "Hey," usmála se na něj něžně. "Jak ti je?"

            Místo odpovědi se od ní odkulil a vyzvracel na zem jeskyně celý obsah žaludku. Buffy hned zmlkla, ucítila odporný pach jen napůl strávené krve a ohrnula nos. Raději si zacpala nosní dírky. Když se Spike vyprázdnil, znovu si lehl a začal se třást. Celé jeho tělo se nekontrolovatelně chvělo. Buffy se na něj bezmocně dívala. Nevěděla co má dělat. Něco s ním vážně nebylo v pořádku a ona si přála vědět co a hlavně, jak mu pomoci. V tom stavu, v jakém Spike momentálně je, nebylo na návrat domů ani pomyšlení. Nakonec k němu popolezla a jemně mu položila dlaň na rameno. Okamžitě zavrčel, ucukl a vyhrabal se na nohy. Couval před ní co nejdál, dokud ho nezastavila stěna jeskyně.

            "Co jsi bloody hell zač? Je to nějaký trik? Další zkouška? Nemyslíš, že už jsi mě potrestal dost? Ještě jsem dost netrpěl?" Buffy nechápala o čem to mluví. Zkoušky? Tresty? Jakmile se Spike dá trošku dohromady, musí zjistit co přesně se mu přihodilo. Pomalu šla k němu, ruce zvednuté a dlaněmi otočené dopředu, aby viděl, že není ozbrojená. "Spiku, to jsem já," zašeptala konejšivě, "Buffy." Očima zmateně propátrával prostor jeskyně, jako by hledal kudy utéct. Potom se na ni podíval a pohrdavě si odfrknul. "Buffy je v Sunnydale, daleko ode mne, kde by se tady vzala? Zkus něco lepšího." "Spiku, to jsem vážně já!" přesvědčovala ho. "Nevím co se stalo, ale jednu chvíli si povídám s Dawn a Anyou a pak jsem najednou tady... ať už je to kdekoliv."

            "Afrika," zamumlal Spike. Oči mu zmatněly, jako by hrozilo, že svým zraněním podlehne. "Afrika?" zopakovala Buffy nevěřícně. "Co do pekla děláš v Africe?" Buďto za to mohl tón jejího hlasu nebo způsob, jak se na něj dívala, ale Spike si patrně konečně uvědomil, že je skutečná. "Oh, bože," mumlal a klesl na kolena. Tvář skryl do dlaní. Potom, což Buffy překvapilo nejvíc, začal vzlykat.

            "Oh, bože," opakoval, tělo se mu otřásalo vzlyky, zimničně se chvěl. Buffy k němu popošla a klekla si vedle něj. Přitáhla si ho opatrně do náruče. Spike se nejdřív pokusil odtáhnout, ale byl slabší, než komár, takže si místo toho opřel tvář o její rameno a dál plakal. "Šššš," konejšila ho Buffy a pořád jej držela v náručí. Dlaní mu na záda malovala kolečka, aby ho uklidnila. "Je to o.k. Šššš." Jak ho tak objímala, dobře si uvědomovala, že odtam musí vypadnout. Spike si potřebuje někde odpočinout a nabrat sílu. Ale rozhodně ne ve tmavé jeskyni.

            "Spiku?" zeptala se, když mu vzlyky v hrudi odumřely a on už jenom posmrkával. "Je tady někde blízko město nebo něco takového? Musíme odtud odejít." Slabě kývnul. "Nedaleko je vesnice." "O.k." Pomohla mu vstát. Dovolila, aby se o ni opřel a společně zamířili ven. U východu z jeskyně našla boty a košili, které tam Spike předtím odhodil. Zastavila se, aby je zvedla. Bylo jí jasné, že se jim ještě budou hodit. Potom už vyklopýtali do horké noci.

 

* * *

 

            "Netrap se, Dawn," řekl Giles a pokoušel se uklidnit sklíčenou náctiletou. "Dostaneme Buffy zpět." "Jak?" dožadovala se vysvětlení Dawn. Jen si povzdechl. "To ještě nevím, ale určitě něco vymyslíme. Říkala jsi, že ses pokusila SI PŘÁT?" "To už jsem vám přece povídala," odsekla Dawn. "Já vím," odpověděl trpělivě Giles. "Jen si dělám pořádek v hlavě. Navíc, Willow vysála všechny knihy o magii, které byly v obchodě, takže nám jsou k ničemu. Jedině, že by měla nějaké knihy doma nebo něco můžeme najít v Tařině ložnici na koleji." "Zajdu tam," oznámila Anya. Byla ráda, že může nějak pomoci a to jakkoliv.

            "Ne," prskla Dawn a vstala. "Půjdu tam já. Už tady dál nedokážu jenom tak sedět a nic nedělat." Než jí to stačila Anya nebo Giles vymluvit, popadla sako a vyběhla ven. "Možná bych měla jít s ní," navrhla Anya, připravená vyrazit. Giles zavrtěl hlavou. "Ne, bude v pořádku. Ještě je světlo. Pravděpodobně bude nejlépe, když jí dopřejeme pocit, že je užitečná." Anya si s povzdechem zase sedla. "To všechno je moje vina. Nechtěla jsem, aby Buffy zmizela." Giles se usmál a lehce ji poplácal po koleně. "Já vím. A jsem si jistý, že ať už je Buffy kdekoliv, ví to také."

 

* * *

 

            Když po nějaké době konečně došli do vesnice, Spike byl více méně v bezvědomí a Buffy musela vynaložit veškerou svoji sílu, aby ho udržela na nohách. Vešli na malinké náměstíčko. Okolo nich stály chatrče vesničanů. Jejich obyvatelé překvapeně zírali na ty dva lidičky, s pletí bílou jako tvář měsíce, kteří zavítali do jejich domova.

            "Um... můj přítel je nemocný," promluvila Buffy nejistě. "Mohl by si někde tady odpočinout?" Jejím slovům sice nerozuměli, ale pochopili co jim chtěla povědět. Nebo možná měli v úctě muže, který podstoupil zkoušky a přesto přežil. Ať už tak nebo tak, dva muži k nim přišli blíž a položili si Spikovy paže na svá široká ramena. K jedné z chatrčí ho prakticky donesli a jeden z nich řekl něco, co si Buffy vyložila jako pozvání pro Spika. Potom je doprovodil dovnitř a pomohl upírovi lehnout si na hromadu zvířecích kůží.

            "Děkuji," usmála se Buffy. Muž kývl a nechal je o samotě. Buffy Spika kůžemi i přikryla. To už se k ní připojila jedna z domorodek. V ruce nesla malou dřevěnou škatulku. Buffy se nejistě koukala, jak z ní vytáhla nádobku z pálené hlíny. Ponořila do ní prsty a purpurově zbarvený prášek nanesla na jednu ze Spikových ran. Potom lék podala Buffy a naznačila jí, aby ji napodobila a stejně ošetřila i jeho ostatní zranění. Buffy kývla, že rozumí a žena je zase nechala samotné. Buffy pečlivě ošetřila všechny rány na hrudi, jak jí žena nařídila, ale uvědomovala si, že problémem budou záda. Nejen, že na nich teď ležel, ale navíc se mu ran zažral písek už v jeskyni. Povzdechla si a zamířila ven.

            "Máte vodu?" zeptala se a rukama se snažila naznačit proud. Muž, který jí pomáhal zanést Spika dovnitř, řekl něco jedné z žen a ta zmizela v chatrči. Zatímco byla pryč, Buffy se na muže, který jim pomáhal, zahleděla podrobněji. Byl vysoký, měřil přes šest stop, široká ramena, mohutné svaly na rukách i nohách. Okolo krku mu viselo několik náhrdelníků z dřevěných korálků a na hlavě měl něco jako korunu z travin. Podle toho, jak ho žena poslouchala, Buffy předpokládala, že je tady něco jako šéf. Žena se vrátila a podala Buffy dřevěnou misku s vodou a kousek látky. Buffy kývnutím poděkovala jí i náčelníkovi dřív, než se vrátila za Spikem. Umýt mu záda od písku a rány potřít červeným práškem jí mnoho času nezabralo. Když byla hotová, měla na práci už jen jedno. Pozorovat ho, jak spí. Pořád nemohla uvěřit, že je tady. V Africe. Tisíce mil od domova, od přátel, od Dawn. Bála se o ni. Její sestra musí být strachy šílená a určitě ji zoufale hledá. Jakmile se Spike uzdraví, musí spolu vymyslet, jak se co nejrychleji dostat domů. V myšlenkách se zatoulala zpátky k upírovi.

            Zdálo se jí, že od chvíle, kdy vstoupil do její koupelny s láskyplnými slovy na rtech, uplynulo snad tisíc let. Slůvka plná lásky zmutovala v násilí. Otřásla se. Oba se s tím budou muset nějak vyrovnat, ale až později. Až se vrátí domů. Spike zakňoural a Buffy na něj pohlédla. Choulil se pod kožešinami a patrně prožíval nějakou noční můru. Vztáhla ruku a přejela mu dlaní po tváři… ale sotva se ho dotkla, vyjekl a odtáhl se od ní. Takže bylo jasné, že si tím musí projít sám. Došlo jí, že tady už nemůže udělat vůbec nic. Raději si lehla vedle něj a pečlivě zkontrolovala, že se ho nedotýká. Hlídala jeho spánek tak dlouho, jak jen mohla, ale poměrně brzo ucítila, že i ona se potřebuje vyspat. Pomalu odplouvala do sna.

 

* * *

 

            "Je to beznadějné," povzdechla si Anya a odevzdaně se svezla v křesle níž. Dawn se totiž vrátila se všemi knihami, které objevila v pokojích Tary a Willow a oni tři je už několik hodin pročítali. "Hledej dál," ucedila Dawn a ani se neobtěžovala vzhlédnout od stránky, kterou právě četla. "Kdyby šlo o mne, Buffy by to taky nevzdala. Jde o ni a ani já to nehodlám vzdát." "Rozumíme ti, Dawn," řekl mírně Giles. "Všichni chceme mít Buffy zpátky. Stejně jako ty. Jenže už se připozdívá a pokud budeme pokračovat jako doteď, jsme na nejlepší cestě něco přehlédnout. Nejlepší bude, když si půjdeme odpočinout a zítra ráno, svěží, budeme hledat dál."

            "Rozumíte?" vyprskla rozzlobeně Dawn. "Jak vy můžete rozumět? Opustil jste Buffy, když vás tolik potřebovala. Dokonce bych se vsadila, že vám vlastně ani nijak zvlášť nezáleží na tom, že se ztratila." "To není pravda," pevně odmítl její obvinění a moc se snažil, aby na něm nebylo poznat, jak je vzteklý. "Udělal jsem to, co jsem považoval za správné." "Fajn," odsekla Dawn. "Klidně to vzdejte, jestli chcete, ale ode mě to nečekejte." Vzala si knihu, kterou právě četla a odběhla do ložnice. Třískla za sebou dveřmi.

            Giles si povzdechl a unaveně si protíral oči. "Je mi líto, že na vás křičela," řekla Anya měkce. Vzhlédl k ní a usmál se. "Je to pochopitelné. Má strach o Buffy." "Co budeme dělat? V těch knihách nic není. Jak dostaneme Buffy zpět?" "Nevím," přiznal zcela upřímně Giles. "Ale to, co jsem řekl před chvílí, je pravda. Měli bychom se pokusit usnout." Postavil se a trhl sebou, protože se jeho polámaná žebra přihlásila o slovo. Anya v mžiku stála vedle něj a vzala ho okolo pasu. Pomohla mu dojít ke gauči a pak ho uložila.

            "Díky," usmál se na ni. "Ve chvílích, jako je tahle, si přeji mít uzdravovací potenciál přemožitelky." Anya mu úsměv vrátila a položila dlaň na jeho hruď.

            "Přání je splněno." Giles si úlevně povzdechl, cítil, jak bolest mizí. Modřiny na jeho tvářích bledly. Zavřel oči a brzo už se ponořil do pokojného spánku. Anya nad ním bděla. Byla šťastná, že mu mohla pomoci.

 

* * *

 

            Když se Spike probudil, nejdřív si uvědomil, že už je mu lépe. Slabost, kterou minulou noc cítil, byla pryč a už ani neměl pocit, jako by ho naložili do sudu s kostkami ledu. Otevřel oči a… uviděl Buffy. Její tvář byla od té jeho vzdálená sotva pár palců. Tvrdě spala. Když ji viděl včera v noci, tak věřil, že je jen chorobným výplodem jeho horečkou týrané mysli, halucinací nebo prostě jen krásným snem. Ale ona tady skutečně byla. Opravdová, slyšel jak pokojně oddechuje, ležíc jen kousek od něj. Instinktivně toužil vyskočit a utíkat co nejdále od ní, než jí zase ublíží. Jenže ke své nové duši, jako bonus, dostal i svědomí. Nemohl ji opustit a nechat samotnou tady, v cizí zemi, kde se ani nedomluví. Opatrně vyklouzl zpod kůží tak, aby Buffy nevyrušil a obul si boty. Pak si oblékl košili.

            "Dobré ráno, upíre," oslovil ho nějaký hlas místním nářečím. Naštěstí byl Spike lingvista na slovo vzatý a perfektně mu rozuměl. Zvedl hlavu a uviděl muže, seděl blízko vchodu do chatrče. Z toho, jak byl oblečený, Spike usoudil, že je to náčelník kmene. "Co je na něm tak dobré?" zabručel lugandsky Spike. "Podstoupil jsi zkoušky a žiješ... to o něčem vypovídá," odpověděl muž s úsměvem. "A žena, kterou miluješ, ti byla seslána jako dar." Spike se koukl přes rameno k místu, kde spala Buffy. Vypadala tak pokojně a jemu se sevřel žaludek při pomyšlení, co jí udělal. "Yeah, jsem dítko štěstěny," zamumlal si pod nosem a pak se zase obrátil k náčelníkovi. "Máš jméno?" "Jsem Tacaquan. A ty?" Spike se hořce usmál. "Zvykl jsem si na jméno Spike. Ale teď už nevím kým jsem." Náčelník kývl. "Úspěšné složení zkoušek z tebe udělalo někoho nového. Dostal jsi šanci začít o začátku." Spike si odfrkl.

            "Říkáš to, jako by šlo o nějakou odměnu. Tohle jsem nechtěl. Byl jsem podveden." "Opravdu?" zapochyboval Tacaquan. "Dovol, abych ti něco řekl, upíre. Ta bytost, která obývá jeskyně, jen tak něčím prosbám nevyhoví. Jsi jeden z prvních, co zkouškou úspěšně prošel a proto jsi byl odměněn. Řekni mi, oč jsi žádal?" Spike se na moment zamyslel. "Požádal jsem, abych byl takový, jako dřív. Ale tohle jsem tím nemyslel. Chtěl jsem být takový, jako jsem býval, dokud jsem ještě byl pravým démonem, bez lidských hejblat, které mne omezují." Tacaquan pozvedl obočí.

            "Chtěl jsi se zase stát pravým démonem, abys mohl zabít ženu, kterou miluješ?" Spike pohlédl na spící přemožitelku a už jen pomyšlení na to, že by ji zabil, se mu hnusilo. "Nevím co jsem vlastně chtěl. Ale to, co jsem k ní cítil... tak moc bolelo. Chtěl jsem to skončit." Náčelník se zasmál. "Jak se zdá, bytost v jeskyni zná tvé srdce lépe, než ty sám." Spike si povzdechl a promnul si rukama obličej. "Ale pořád to bolí." "Duše může být bolestivou záležitostí, jenže míru utrpení si určuješ ty sám." Ukázal na Buffy.

            "Seděla u tebe až do svítání. Ošetřila tvé rány a dohlížela, abys byl v teple. Slitování a láska… city, které ona tady předvedla, ty pomohou zmírnit bolest, kterou ti způsobuje tvá duše. Je jisté, že ať už jsi jí ublížil jakkoliv, je připravená ti odpustit. Nyní už je to jen na tobě. I ty si totiž musíš odpustit." Buffy se pohnula a Tacaquan pružně vstal. "Promluv si s ní." Potom se otočil a zamířil ven. Sluneční paprsky Spikovi nedovolily, aby ho následoval.

            Ať už se mi to líbí nebo ne, vážně si budu muset s Buffy promluvit.

 

* * *

 

            Navzdory všemu, co se událo, si Dawn nemohla pomoci, ale musela se smát, když, po noci pilného studia, vešla do pokoje. Giles ležel natažený na gauči, spal. Anya seděla na zemi, hlavu opřenou o kraj gauče a na ní spočívala Gilesova ruka. Jako by ji hladil po vlasech. Ona zase měla svou dlaň na jeho hrudi. Dawn si bez mučení přiznala, že spolu vypadají roztomile a skoro jí bylo líto je probudit. Jenže pak si vzpomněla co objevila a už se k nim hrnula. Nemilosrdně s nimi zatřásla.

            "Vstávat, lidi." "Co je? Hoří?" zeptal se ospale Giles, když uviděl Dawn, jak na něj shora kouká. Nejasně si uvědomoval, že se vedle něj pohnula Anya a doufal, že Dawn nezahlédla nic, co by jí přivodilo doživotní trauma. Patrně ne, protože mu před oči nadšeně strčila knihu.

            "Myslím, že jsem našla způsob, jak vrátit Buffy."

 

* * *

 

            První, čeho si Buffy všimla, když se vzbudila, bylo, že Spike už neleží vedle ní. Posadila se zpříma a hned ho uviděla. Chodil sem a tam po chatrči a něco si mumlal. "Hey," oslovila ho měkce. "Už je ti líp?" Spike při zvuku jejího hlasu skoro poskočil a zíral na ni vytřeštěnýma očima. "Uh... yeah." Buffy spokojeně kývla. "Bezva, takže mi konečně můžeš říct co děláš v Africe? Máš něco společného s tím, že jsem se tady objevila i já?"

            "Ne!" vykřikl nešťastně Spike. "Nevím jak je možné, žes skončila tady, ale já za to nemůžu." Něco v tónu jeho hlasu ji přimělo mu uvěřit. "A co ty? Co tady děláš ty?" Spike se zase začal procházet po chatrči a pokoušel se mít na paměti Tacaquanova slova. Musím jí povědět pravdu, bez ohledu na to, jak těžké to bude.

 

            "Začalo to tu noc, kdy jsem tě... navštívil v koupelně..." Buffy tiše poslouchala, jak jí Spike vypráví. O všem. Jak přijel do Afriky s nápadem nechat si odstranit čip. Jak přetrpěl a nakonec úspěšně složil několik zkoušek, aby dostal co chtěl. A nakonec, jak mu byla vrácena duše. "Mluvil jsem s náčelníkem tohoto kmene, to jsi ještě spala." Dokončil svoji zpověď. Jeho hlas zněl malinko přidušeně, jak ho zaplavily vzpomínky na všechno, čím si prošel. "Myslí si, že jsem vlastně po duši toužil od počátku, jen jsem si to neuvědomoval."

            Buffy na něj zírala a měla pocit, že ho vidí poprvé. Byl to někdo úplně cizí. Všechno na něm bylo jiné. Byla ohromená, že si toho nevšimla už dřív. Arogantní, domýšlivý chvástal, pyšný na svou zabijáckou minulost, byl pryč. Před ní stál někdo, kdo vypadal tak zraněně a ztraceně, že se musela moc snažit, aby si ho nepřitáhla do náruče a neobjímala tak dlouho, dokud neutiší jeho bolest. Také ji napadlo, že Spike už technicky ani nemůže být zodpovědný za činy, které spáchal v minulosti. Vždyť ani Angelovi nikdy nevyčítala, co provedl Angelus. "Spiku," začala, ale přerušil ji. Zvedl ruce a zaprosil.

            "Ne. Neříkej mi tak. Už nejsem Spike a nikdy víc jím nebudu. Spike bylo jméno netvora." Bufy se na něj něžně usmála. "A jak ti mám říkat? Williame?" Spike si povzdechl. "Nevím. Nejsem ani William ani Spike. Jsem nikdo. Nic." Buffy vstala z lůžka a popošla k němu. Vzala jeho ruce do svých, stejně jako to kdysi udělal on. Tu noc, kdy přišla o svůj dar. Kdy jí sebrali její odměnu. Být mrtvá.

            "Ty jsi někdo. Někdo, kdo miluje mnohem víc, než kdokoliv, koho znám. Někdo, kdo se staral o mou sestřičku, když jsem byla pryč. Dokonce i když jsi nemusel." "Ale ublížil jsem ti," zašeptal a z očí mu tekly slzy. "Kdykoliv se na tebe podívám, vždycky si vzpomenu na to, co jsem ti tehdy udělal. Jak bys mi kdy mohla odpustit?" Slzičky se mu koulely po tvářích a ona mu je jemně utírala.

            "Yeah, ublížil jsi mi. Ale já tobě taky. Copak si už nepamatuješ co jsem ti udělala? Jak krutě a nelítostně jsem tě zbila, když jsi mi bránil jít se udat na policii? Hned jak bylo po všem, jsi mi to odpustil, takže teď jsem na řadě já. Můžu ti odpustit tu zatracenou koupelnu." Spike se neubránil hlasitému vzlyknutí. Ulevilo se mu. Sňala z něj snad to nejtěžší břemeno. Objala ho a přivinula k sobě, aby všechno to zlé prostě mohl nechat odejít v pokoji. Plakal, ona mu šeptala konejšivá slůvka a dovolila, aby si i její slzy tiše razily cestičku po jejích tvářích. Konečně byli oba dva na nejlepší cestě dát si své životy do pořádku.

 

* * *

 

            "Jsi si jistá, že to bude fungovat?" zeptala se podezíravě Anya, která nakukovala Gilesovi přes rameno. Zkoumali kouzlo, které objevila Dawn. "Zdá se, že přesně tohle potřebujeme," odpověděl jí Giles, který právě dočetl zmíněnou stránku až do konce. Bylo to poměrně jednoduché kouzlo a on byl celý udivený, že mu uniklo. Potřebovali jen trošku Dawniny krve, kvůli DNA a byliny, které najdou v Magic Boxu. "Půjdu pro ty přísady," konstatovala Anya a zmizela dřív, než jí v tom stihli zabránit. Dawn si zašla do kuchyně pro malý, ale ostrý nožík. Byla připravená prolít pro Buffy svou krev.

            "Milujete Anyu?" vyhrkla najednou, zatímco Giles poklízel stůl, aby mohli začít čarovat. Lekl se tak, že knihy, které právě držel, mu spadly na zem. "Co-cože?" koktal a sklonil se. Sbíral knížky a snažil se, aby Dawn neviděla, jak se červená. "Já jen, že jsem vás ráno viděla. Vypadali jste spolu, já nevím... jako dva plyšáčci. Mimochodem, to že Anya vás má ráda, je úplně jasné. Když o vás mluví, má vždycky tak nasládle zasněný výraz, jako štěňátko. Jen mne zajímá, jestli cítíte totéž."

            "Well... Dawn... Nevím. Tím chci říct, záleží mi na ní, ale nemyslím si, že... jako štěňátko jsi říkala?" Dawn se zasmála. "Myslím, že hned jak dostaneme Buffy zpátky, měl byste si s Anyou promluvit." "Promluvit si o čem?" zeptala se Anya, která se právě zhmotnila v zadní části pokoje. "Oh, o nic nejde," odpověděl jí Giles a neubránil se úsměvu. "Sehnala jsi všechno, co potřebujeme?" Anya hodila na stůl pytlík a Dawn se usmála.

            "O.k., lidi, jdeme na věc."

 

* * *

 

            Buffy neměla ani zdání jak dlouho tam spolu stáli a objímali se, ale nakonec se od sebe přece jen odtrhli. Oba byli na rozpacích. Nebyli zrovna odborníky na citové výlevy. "Takže, co teď uděláme?" zeptal se Spike měkce. "Myslím, že bychom se měli pokusit o návrat do Sunnydale." Spike sebou trhl a Buffy jeho reakce neušla. "Co je?" "Nevím, jestli jsem na to připraven. Všem tvým přátelům jsem nějak ublížil. Snad jen Taře a Anyi ne. Jak se jim mohu podívat do tváře?" Buffy zalapala po dechu. Úplně zapomněla, že Spike odjel ještě před smrtí Tary.

            "Spiku, od doby, kdy jsi odejel, se věci trošku změnily." Nyní bylo na Spikovi, aby naslouchal. Buffy mu pověděla o tom, jak umřela Tara, jak Willow skoro způsobila konec světa a jemu se opět sevřel žaludek. "Můj ty bože," vydechl nakonec. "Měl jsem tam být." Zavrtěla hlavou. "Nic bys nezmohl. Ale teď se musíme dostat zpátky. Willow bude potřebovat všechnu pomoc, kterou jí budeme moci poskytnout. Bude potřebovat nás všechny. A obzvláště tebe. Už jsi stál na obou stranách barikády. Na straně zla i dobra. Budeš nejlépe chápat čím teď prochází. Spike kývl. Dělalo mu dobře, že bude užitečný.

            "Máš pravdu. Kdy odjíždíme?" Buffy nakoukla ven. Ještě pořád byl den. "Hned jak zapadne slunko." Spike si povzdechl. Moc si přál dostat se z tohoto místa. Číhalo tady na něj příliš mnoho vzpomínek. Chtěl být někomu prospěšný už proto, aby neměl čas ulpívat v minulosti. Buffy vycítila jak je sklíčený a položila dlaň na jeho ruku, aby ho upokojila. "Brzy odtud zmizíme," ujišťovala ho. Spike se usmál a přikývl. Byl ohromen tím, jak mu síla a důvěra Buffy vracela ztracený klid.

            "Lituješ, že jsi dostal zpátky duši?" zeptala se najednou. Ještě nikdy nic ji nezajímalo víc. "Nenávidím ji," připustil Spike. "Ale jestli ti pomůže odpustit mi, nevyměnil bych ji ani za celý svět." Buffy se usmála a nahnula se k němu. "Odpouštím ti," zašeptala a on na svých rtech ucítil její dech. Zachvěla se mu víčka, zavřel oči a naklonil se k ní. Už se nemohl dočkat polibku, který mu bez vší pochyby chtěla věnovat.

 

            Měl ale smůlu. Nedočkal se ho.

            Otevřel oči a strnul. Zůstal v chatrči sám. "Buffy?" zavolal opatrně a modlil se, aby si s ním jen hrála na schovávanou. Jenže po ní nebylo ani vidu ani slechu. Byla pryč. Jeho zmučený, úzkostný a zklamaný výkřik se rozlehl celým černým kontinentem.

 

            "BUFFY!!!"

 

* * *

 

            "Buffy?" volal na ni bázlivý hlásek z temnoty, v níž byla polapená. "Buffy, vzbuď se." Slabě zasténala a otevřela oči. Uviděla Dawn, Anyu a Gilese, jak na ni znepokojeně shlížejí. "Buffy!" vykřikla šťastně Dawn, když se její sestra posadila. Vrhla se na ni a pevně se k ní přitiskla. "Jsem tak ráda, že jsi o.k." Buffy všechno pomalu začínalo docházet. Uvědomila si, že je zase ve Xanderově bytě, ale Spika nikde neviděla. Jemně setřásla Dawn a podařilo se jí vstát.

            "Co se stalo?" "Měla jsi přání," odpověděla jí Anya a bylo na ní vidět, že je celá ráda, že Buffy je zpátky a nezraněná. "Vlastně jsem to ani neměla v úmyslu, ale nemohla jsem si pomoci. Splnila jsem ti ho." Buffy se zasmála. "To je dobrý, Anyo. Jsem o.k." Dawn se na svou sestru opět pověsila. Měla strach, že když se jí nebude držet, zase zmizí. "Pokusila jsem si přát, aby ses hned vrátila, ale nefungovalo to." Anya najednou protočila oči.

            "Oh, pro smilování, vím proč to nefungovalo. Už zapomínám. Nemůžeš si přát něco, co neguje jiné přání. Tohle bylo v příručce pro démonky pomsty napsáno úplně mrňavými písmenky." Giles se zasmál. "To už je teď jedno. Buffy je v bezpečí a na ničem jiném nezáleží."

 

            "Kde jsi vlastně byla?" zeptala se Dawn. "V Africe," odpověděla dojatě Buffy. Uvědomila si, že Spike tam zůstal sám a bylo jí těžko u srdce. "Byla jsem se Spikem." "A je... vlastně chci říct... pokusil se ti ublížit?" naléhala Dawn a ani sama nevěděla, o koho z nich se strachuje víc. "Ne, Dawn, nepokusil. Změnil se." "Jak se změnil?" pokračovala Dawnie ve výslechu. "On je..." Buffy si povzdechla a pokoušela se najít ta správná slova, aby jim vysvětlila všechno, co se tam událo.

            "Moc bych si přála, aby tady byl s námi a pověděl vám to sám."

            "Přání je splněno," oznámila Anya a hned vzápětí místnost ozářilo jasné světlo, stejně jako předtím. Dawn se přitiskla k Buffy ještě pevněji, ale bylo to zbytečné. Když světlo pohaslo, všichni zůstali tam, kde byli. Navíc k nim někdo přibyl. Na zemi ležel Spike a tiše sténal. Buffy na něj jen překvapeně zírala. Vážně tam byl. Prostě se tam zčista jasna zjevil. Vytrhla se Dawn a klekla si k němu. Vzala si ho na klín.

            "Spiku? Jsi o.k.?" Jeho oči se otevřely a bylo jasné, že jim moc nevěří. "Buffy?" Usmála se na něj. Pohladila ho po tváři. "Yeah, to jsem já." Spike se patrně rozhodl, že řečí už bylo dost, takže si ji raději přitáhnul k sobě a políbil. Do toho polibku vložil všechnu energii, která mu zbyla a hlavně lásku, které měl na rozdávání.

 

            Při pohledu, jak Spike svými rty spoutal rty její sestry, Dawn nejdřív vykulila oči. Pak se usmála. Oba vypadali šťastně a oba si to dozajista také zasloužili. Cítila, že se všechno obrací k lepšímu.

            Anya chvíli pozorovala, jak se Buffy se Spikem líbá a pak se rezolutně obrátila k Gilesovi. Objala ho okolo krku a než se nadál, vtáhla ho do snad ještě vášnivějšího polibku. Pozorovatel ve výslužbě v první chvíli malinko ztuhnul překvapením, ale bleskově roztál a opětoval její polibek se zápalem, který mu byl vlastní a který vlastně celou dobu skrýval.

 

Dawn je spokojeně pozorovala a pažemi objala sama sebe.

Yup, to ujde...

 

KONEC