Beze slov

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: 4DW.net

volné pokračování epizody BtVS V/18 Intervention

            Sotva se za ní zabouchly dveře krypty, Buffy se opřela o její zeď. Políbila jsem ho. To ale původně v úmyslu neměla. Plán zněl: zjistit co všechno Glory vykecal a zmizet. Všechno se změnilo, když ho uviděla. Věděla, že je zraněný, ale nebyla připravená na fakt, že je to tak zlé. Byl do slova a do písmene téměř umučen k smrti a přesto pravou identitu Dawn nevyzradil. Jednala čistě impulsivně. Nemohla si pomoci. Vidět v jakém je stavu. Vědět, že tím prošel kvůli ní... nic lepšího ji nenapadlo. Tak ho políbila. A teď se s tím bude muset nějak vyrovnat. Nešťastně si povzdechla a zamířila k domovu. Aspoň, že Dawn je teď na nějakou dobu v bezpečí... ale na jak dlouho? Odteďka bude Glory pečlivě sledovat ji i přátele, aby zjistila, kdo je JEJÍ KLÍČ. Tentokrát to odnesl Spike, ale nebylo jasné koho si vezme na paškál příště. Jestliže byla schopná takhle zle ublížit jemu, co by pak asi dokázala udělat někomu, kdo nemá jeho sílu a regenerační schopnosti.

            Potřásla hlavou. Na tohle zrovna teď nemá sílu myslet. Musí se zaměřit na to, jak udržet Dawn v bezpečí a vymyslet čím zastavit Glory. Něco přece museli opomenout. Nějakou její slabinu, cokoliv. Kráčela a snažila se nemyslet na Spika. Pořád dokola si opakovala, že je upír a tak se včas zahojí, ale stejně nedokázala ze své mysli vypudit jeho zbitou tvář a bolestí naplněný hlas. Ať už se jí to líbí nebo ne, za to, co se mu stalo, je přinejmenším z části zodpovědná. Jak tak šla hřbitovem, její chůze se postupně zpomalovala, až nakonec zůstala stát. Podívala se přes rameno. Ještě stále dohlédla ke Spikově hrobce. A věděla, že tam leží těžce poraněný a zbitý. Bez pomoci. Udělala další krok, ale zase se zastavila. Minulost sem, minulost tam. Nemůže ho jenom tak opustit. Potřebuje pomoc. To nejmenší, co pro něj mohla udělat, bylo, donést mu krev a udělat aspoň trošku pohodlí. Aspoň tohle mu dluží. S dalším povzdechem se zase dala do kroku. Teď jí přišlo náramně vhod, že řezník v Sunnydale má otevřeno celou noc.

* * *

            Spike si nebyl jistý jak dlouho jenom tak seděl a zíral na dveře. Ještě před pár minutami s ním tady byla Buffy a... mezi nimi se rázem všechno změnilo. Nyní už ví, co k ní opravdu cítí a protentokrát to dokonce neskončilo ani nadávkami, ani výsměchem. Toho všeho si ve svém neživotě až do nynějška užil dost a dost. Nakonec se o slovo zase přihlásila příšerná bolest, která mu v pravidelných intervalech zaplavovala celé tělo.

            Aby se dal zase do kupy, potřebuje krev. No a i když je mu Buffy vděčná za to, co udělal, teda neudělal, bylo jasné, že mu ani ona ani Scoobies nepomůžou. Giles se Xanderem ho jednoduše hodili na rakev jako pytel žita a zahrnuli přívalem otázek. Byl příliš vyčerpaný, než aby jim na ně dokázal odpovědět. A Buffy... Buffy prostě odešla. Vlastně ne, nejdříve ho políbila a to trošku otupilo ostří jeho bolesti.

            Snažil se ignorovat utrpení, které mu způsoboval byť i sebemenší pohyb. Podařilo se mu sklouznout z víka rakve a nejistě se postavit. Lednice stála na opačném konci hrobky. Problémem bylo, jak se tam dostat. Povedl se mu jeden krok, druhý, jenže pak se s ním hrobka začala točit. Měl pocit, že je na kolotoči. To rozhodně nevěstilo nic dobrého. Pokusil se koncentrovat, ale kolotoč nikdo nezastavil a navíc se všechno propadlo do tmy. To určitě není dobře.

* * *

            Buffy, vyzbrojená několika pintami krve a lékárničkou, zatlačila do dveří krypty. Po cestě k řezníkovi brnkla Gilesovi, aby ho uklidnila, že Dawn momentálně nehrozí nebezpečí. O tom, že ona sama se vrací za Spikem, se mu nezmínila. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Stejně nevěděla jak mu o tom říct a hlavně si nebyla jistá jeho reakcí. Bylo rozhodně snazší vymluvit se na únavu s tím, že půjde domů. Ostatním to může povědět později. Mnohem později. Vešla. Po upírovi nebylo ani vidu ani slechu. Velká rakev uprostřed hrobky, na které předtím ležel, zela prázdnotou.

            "Spiku?" zkusila to. "Jsi tady?" Žádná odpověď. Venku je ještě denní světlo, takže nikam odejít nemohl. Kde teda je? "Spiku?" zavolala trošku hlasitěji. "Kde jsi?" Když se zase nikdo neozval, šla dál do útrob hrobky. Možná slezl dolů. Vtom se zastavila. Spike ležel zhroucený vedle rakve. "Oh, můj ty bože," zašeptala a už k němu spěchala. Klekla si. "Spiku? Slyšíš mne?" Odpovědí jí bylo jen slabé zasténání, ale to méně nateklé oko se otevřelo a vzhlíželo k ní. "Můžeš se pohnout?" zeptala se laskavým tónem, kterým ho oslovila snad poprvé v životě. "Musíme tě zvednout z podlahy." Spike se pokusil posadit. Napůl se mu to povedlo, jenže pak sykl bolestí a padl naznak. Buffy se povedlo zachytit ho dřív, než hlavou udeřil o kamennou zem. "Beru to jako 'Ne'," odpověděla si. Tohle je problém. Jak ho zvednout, aniž by mu ublížila? Odpověď je jednoduchá. Nejde to. Trošku bolesti mu prostě bude muset způsobit. Jinak to nepůjde. Bylo jí ho líto. Vklouzla mu rukama pod paže. Čím rychleji to udělá, tím líp. Zabrala a na jeden pokus ho postavila na nohy. Byla ráda, že neváží tolik, jak čekala. Spike zavrčel bolestí, ale zabojoval a chytil balanc dřív, než se na ni svalil.

            "Promiň," zašeptala omluvně a pomohla mu do křesla. Sotva ho usadila, vrátila se k rakvi pro balíčky s krví. Podala mu je. "Tu máš, vypij to." Spike je s děkovným pousmáním přijal, ale neřekl nic. Zatímco pil, Buffy se rozhlížela po hrobce. Nikdy dřív si toho nevšimla, ale bylo tam neuvěřitelně pusto a bezútěšně. Samozřejmě, upíři nepotřebují takový komfort jako lidé, ale stejně nechápala, jak tady Spike může žít. Pohledem zabloudila ke kamenné rakvi a otřásla se. Jak dokáže spát na takové věci, bylo mimo její chápání. Well, když už je jednou tady, mohla by se pokusit zajistit mu trošku pohodlí.

            "Máš nějaké pokrývky nebo tak něco?" zeptala se. Aniž přestal pít, mávl rukou dozadu do rohu. Buffy tam našla dvě tlusté prošívané deky a polštář. Možná mu tady zase až tak nepohodlně není. Zvedla je a zanesla k rakvi. Na víko rozprostřela jednu z nich a natřásla polštář. Vrátila se ke Spikovi. Zjistila, že všechna krev už v něm nadobro zmizela. "Je ti líp?" "Malinko," odpověděl slabounkým hláskem. Bylo to první slovo, které pronesl od chvíle, kdy vešla. "Chceš si zase lehnout?" Kývnul. Pomohla mu na nohy a dojít k rakvi. S její pomocí vylezl na víko, tvář se mu hned svraštila bolestí, ale když si lehl, její rysy se zase uvolnily. Jedna peřina a svět je rázem hezčí. Buffy zvedla ze země lékárničku a začala mu čistit rány na tváři.

            "Nemusíš to dělat," zamumlal. "Já vím." Pokračovala v ošetřování. Zůstali potichu. Žádný z nich nechtěl rozpitvávat ani ten polibek, ani skutečnost, že Buffy je tady a stará se o něho. Zatímco se pečlivě zabývala jeho ranami, došla k zásadnímu rozhodnutí, které všechno změní. Změní dokonce mnohem víc, než ta dnešní pusa. Když skončila, usadila se na kraj rakve.

            "Spiku, už není bezpečné, abys tady zůstával. Glory ví, kde žiješ a je jen otázkou času, kdy pro tebe zase někoho pošle." Zhluboka se nadechla. "Až se setmí, chci, abys šel k nám domů a zůstal tam se mnou a Dawn." Spike vytřeštil oči. "Zdůrazňuji, že to vůbec nic neznamená!" vyhrkla okamžitě. "Budeš se držet dál od mého pokoje i od mých věcí. Jestli zjistím, že jsi byl, kdes být neměl, budeš na prach dřív, než řekneš švec," vyhrožovala, aby si zachovala tvář. Kývnul. "Nenuť mne litovat, že ti věřím," dodala tiše.

            "Nebudeš toho litovat. Slibuji," zašeptal. "Postarám se, aby Dawn byla v bezpečí, když budeš pryč." Buffy se s úlevou usmála. "Děkuji. Teď musíš spát. Počkám tady s tebou do soumraku." Spike zavřel oči a téměř okamžitě usnul. Buffy ho přikryla druhou dekou.

"Děkuji, že jsi mne nezradil," zašeptala.

Konec