Spike se při pohledu na ceduli 'Welcome to Sunnydale' neubránil smíchu. Čím to je, že nezáleží na tom kolikrát ji porazí. Vždycky ji postaví znovu. S ironický zachechtáním pohnul volantem a napálil to přímo do ní. Potom zacouval a jel dál. Možná, až tady bude hotov, vezme si návěští s sebou jako suvenýr. Už je to pár měsíců, co tady byl na posledy a při vzpomínce v jakém stavu sem tehdy přijel, se musel znechuceně zašklebit. Opilý, žalostný ubožák, který většinu času probrečel, skuhral a závistivě pozoroval Angela jak hloubá, uzavřený v ulitě své mysli.

            Teď je vše jinak. Věci se změnily. V Brazílii  vystopoval Drusillu a pak spolu vedli dlouhý rozhovor. Well, lépe řečeno… on na ni ječel a křičel až do chvíle, kdy si zčistajasna uvědomil, že už ji nepotřebuje. Pokud i nadále míní běhat za jinýma chlapama, pravděpodobně mu bez ní bude lépe. Takže ji opustil a rozhodl se pokračovat v tom, co umí nejlépe. V zabíjení přemožitelek.

 

* * *

 

            Když ji upír se kterým bojovala kopl do čelisti, bezmocně se odpotácela dozadu. Byl to ještě nováček a jí přesto činilo problém ho porazit. Možná, že dnešní hlídka nebyl zase až tak úplně dobrý nápad. Hned jak dnes večer vyšla z domu, cítila se nějak mimo. Připsala to únavě. Nyní tedy posbírala zbytky energie a zaútočila na upíra, čímž ho konečně zahnala do defenzívy. Poté, co ho kopla, mu pro jistotu ještě jednu vrazila a vytáhla z kapsy kolík, připravená zabíjet.

            "Takže teď, jestli to můžeme prostě-" zmlkla, protože se s ní všechno zatočilo. Chvilku si myslela, že omdlí. Zavřela oči a přála si, aby se s ní svět přestal otáčet. Naneštěstí její protivník nebyl gentleman a neměl v úmyslu čekat až se jí vrátí schopnost zaostřit na něj zrak i pozornost a vrhl se na ni. Srazil ji k zemi a pokoušel se jí vytrhnout kolík. Zmatení smyslů pominulo a Buffy se snažila znovu nabýt převahy, ale s hrůzou si uvědomila, že její ruce nemají takovou sílu, na jakou byla zvyklá a upírovi prakticky neublížily. Něco bylo vážně moc špatně. Boj pokračoval a Buffy se podařilo chytit kolík oběma rukama a ve směru od svého srdce jej zarazit do nebijícího srdce protivníka.

            Když jí vybuchl přímo do obličeje, dokázala jen ležet, lapat po dechu a cítit, kterak jí protéká adrenalinová vlna při pomyšlení, jak blízko byla smrti. Po pár minutách se jí podařilo vyškrábat se na nohy a opřít se o nedalekou lavičku, protože ji zasáhla další vlna nevolnosti. Stejně jako minule to trvalo jen pár minut a když se přestala cítit jako po páté jízdě na horské dráze, pomalu se vydala k domovu. Zhruba na půli cesty se jí jakoby zostřily smysly, což ji upozornilo na fakt, že ji někdo sleduje. Poprvé od doby, kdy ji povolali, nevěděla co má dělat. Přemožitelka v ní ji nabádala, aby se zastavila a bojovala, ale to normální, obyčejné děvče použilo zdravý selský rozum a naléhalo: ‘Zdrhej.‘ Naštěstí nebo snad naneštěstí, byla tohoto rozhodnutí ušetřena, protože se ze stínů vynořila povědomá postava a zastavila se přímo před ní. No to mi ještě scházelo, zasténala v duchu.

            "Spiku, co tady do pekla děláš? Ty to nikdy nevzdáš, že ne?" Změřil si ji od hlavy až k patě a ona se pod jeho pohledem slabě zachvěla. Proč, kdykoliv se na ni podívá, má pocit, že jí vidí až do duše?

            "Přece mne znáš, mazlíčku," řekl Spike s ostentativně protahovanou výslovností a lenivým úsměvem, zatímco si vytáhnul a pak i zapálil cigaretu. "Za zeptání jeden nic nedá," povzdechla si a snažila se zamaskovat, že je momentálně poněkud nervózní. Jestli ji i takový upíří greenhorn dokázal srazit na kolena...

            "Co chceš, Spiku?" "Co myslíš, že chci?" odpověděl otázkou a vyfoukl poslední obláček stříbrného cigaretového dýmu do svěžího nočního povětří dřív, než bagančatem rozdrtil nedopalek. "Chci si zatančit." Buffy došlo, že nemá na vybranou a bude se s ním muset utkat. Kdyby se pokusila utéct, chytí ji dřív, než přeběhne první blok a i kdyby se jí nějakým zázrakem utéct podařilo, ví kde bydlí. Až nyní ji poprvé napadlo, že měla Willow požádat, aby udělala kouzlo, které by zrušilo jeho pozvání, hned jak se naposledy objevil u nich doma. Měla velké štěstí, že jediné, čeho se tehdy dopustil, bylo, že si povídal s její mámou. Mohlo to dopadnout hůř. S rezignovaným povzdechnutím zase vytáhla z kapsy kolík a zaujala bojový postoj.

            "Měla jsem tě rozprášit už když ses tady objevil naposledy. Nebo spíš poprvé." Spike pokrčil rameny. "Měl jsem tě zabít už dávno." Buffy se nepokusila o další slovní útok. Místo toho se na Spika vrhla a zoufale doufala, že bude mít převahu. Bohužel si byla rychle nucená přiznat, že to byl špatný nápad. Spike nebyl ani pomalý ani hloupý jako ten upírek, se kterým se porvala před chvílí. Jen ustoupil před jejím nesmyslným útokem a nakopl ji do zadečku, díky čemuž skončila tváří k zemi.

            "Nějak to dnes v noci flákáš, že přemožitelko." Ušklíbnul se aniž čekal až vstane. V mžiku byl u ní a překulil ji na záda. Obkročmo se na ni posadil, takže ji přikurtoval k chodníku. Přijal démonskou tvář a potěšeně se křenil, jak se pod ním svíjí a bojuje s ním. "Nemyslel jsem, že to bude tak snadné." Sklonil se k ní, připraven nakrmit se z jejího krčku, když vtom se Buffy podařilo uvolnit si jednu ruku. Udeřila ho tak silně, jak jen mohla. "Au!" zaječeli oba současně a Buffy třepala nyní bolavou končetinou. Spike se zamračil a jeho lidská stránka opět nabyla vlády nad jeho tváří.

            "Počkej chvilku... žádné AU." "Mluv sám za sebe," reptala Buffy, která momentálně pozapomněla, že se ji Spike pokouší zabít. On patrně také, protože pustil i druhé její zápěstí a promnul si čelist. Nebyla dokonce ani citlivá na dotek a pohmožděná už ani omylem. Shlédnul dolů na Buffy, která, když už měla obě ruce volné, si hladila tu bolestivě obraženou. "Co se tady děje?" zeptal se nakonec a pro tentokrát se mu boj asi vykouřil z hlavy.

            "Nevím," odsekla Buffy, na kterou právě dolehla vážnost situace. "Takže, pokud mne nehodláš zabít, mohl bys ze mne slézt." Spike byl příliš překvapen, než aby se dohadoval, tak z ní prostě vstal a sehnul se, aby jí pomohl na nohy. Buffy jeho ruku neochotně přijala. Trošku zanaříkala, jak její tělo zaprotestovalo vůči náhlé změně pozice. Zatmělo se jí před očima a ona poslepu sáhla do prostoru. Nahmátla Spikovu paži a pevně se jí chytla. Tiskla se k němu, dokud nevolnost neustoupila. Potom párkrát zamrkala a vzhlédla ke Spikovi. V jeho očích uviděla něco na způsob údivu a starosti.

            "Co se ti stalo?" zeptal se nakonec měkce, jeho někdejší arogance zmizela jako pára nad hrncem. Dělalo mu problémy srovnat se s faktem, že někdo tak silný mohl náhle tolik zeslábnout. "Já nevím," přiznala Buffy, byla moc unavená, než aby dokázala i nadále nosit neproniknutelnou masku nedotknutelnosti, kterou si nasazovala vždy, když byl on nablízku. "Když jsem šla dnes večer na hlídku, cítila jsem se nějak divně a jak se zdá, jsem stále slabší a slabší." Spike tam chvíli zamyšleně stál a pak udělal krok k ní. "No ták, zase to bude dobrý, mazlíčku. Vezmu tě domů a odtam můžeš zavolat svého pozorovatele a Scoobies, aby vypátrali v čem je problém." Buffy na něj překvapeně zírala.

            "Myslela jsem, že si chceš 'zatančit'." Spike pokrčil rameny. "Chtěl jsem, ale jednak nehraje hudba, jednak chci rovný boj. Nebavilo by mne tančit, když vím, že vyhraju. Uzdrav se a pak si to zopakujeme." Na to, aby se s ním přela, byla moc vyčerpaná, takže jen kývla a tak se dva zarytí nepřátelé, bok po boku, vydali k domovu.

 

* * *

 

            "Buffy, jsi to ty?" zavolala Joyce, když uslyšela, že se dveře otevřely. "Yeah," odpověděla Buffy sotva vešla do kuchyně a svezla se na židli. "Jaká byla hlídka?" Poslední, co Buffy chtěla bylo, aby se máma dozvěděla, co se jí přihodilo. Jen by ji to ještě víc znepokojilo.

            "V pohodě," zalhal Spike, který se k nim právě připojil, místo ní. "Narazila na starého přítele." Jeho vstup na scénu Joyce trošku překvapil. Když jeho a Buffy viděla naposledy pohromadě, její dcera mu vyhrožovala, že ho probodne vařečkou. Přesto se usmála, byla ráda, že Spike vypadá mnohem šťastněji, než onehdy.

            "Jak se pořád máte, Spiku?" zeptala se. Pokrčil rameny a vypadal víc, než trochu rozpačitě. "Jsem v pořádku. Omlouvám se za minule, jak jsem si tady brečel do kakaa a tak vůbec." Joyce se znovu usmála. "To je o.k. A když už jsme u toho, právě jsem uvařila horkou čokoládu. Buffy, dáš si?" "Mohla by ti udělat dobře, mazlíčku," přidal se Spike. Buffy kývla a vstala ze židle. "Převléknu se do něčeho méně přemožitelského." "Možná bys mohla zavolat svému pozorovateli, když už budeš nahoře, lásko. Říci mu, že jsem dnes v noci přijel." Buffy se na něj vděčně usmála. Nevyzradil její tajemství a takticky jí kryje záda. Vydala se nahoru.

            "Takže, co vás přivádí zpátky do Sunnydale?" zeptala se Joyce, zatímco připravovala horkou čokoládu. Spike pokrčil rameny a popošel blíž, aby vyndal ze skříňky šálky. "Ta věc s Dru nikam nevedla, tak jsem se vrátil, abych zjistil co je tady nového. Buffy jsem potkal náhodou, vlastně hned poté, co jsem přijel." "Well, je pěkné vidět vás dva pospolu, jak spolu vycházíte poněkud lépe, než minule." Spike se jen usmál a položil hrníčky na linku.

 

* * *

 

            "Tak co říkal tvůj pozorovatel?" zeptal se Spike, když Joyce odešla spát a nechala je v kuchyni samotné. Buffy si povzdechla. "Že se na to podívá a že si mám dát pár dní pauzu a nepřepínat se." Spike pozvedl obočí. Věděl stejně dobře jako ona, že tohle pár dní odpočinku asi nespraví. Buffy zazívala. "Unavená, mazlíčku?" Kývla. "Myslím, že bych měla jít do postele. Zítra musím do školy." Spike vstal. "Budu venku." Buffy znovu kývla, pořád se ještě snažila vypořádat s tím, co se tuto noc událo. Nejen, že zjistila, že přišla o sílu přemožitelky, ale ze všech lidí a upírů, co jich na světě je, právě se Spikem sedí v kuchyni a pije čokoládu.

            "Budu se potulovat okolo," utrousil a zamířil k zadním dveřím a jimi ven do noci. Buffy si nebyla jistá, jestli to má brát jako vyhrůžku nebo slib, kterým ji chtěl ukonejšit. Raději také vstala a se všemi těmi zmatenými myšlenkami, které jí vířily hlavou, se vydala nahoru do svého pokoje. Zcela vyčerpaná upadla do tvrdého spánku skoro dřív, než položila hlavu na polštář.

 

* * *

 

            "Co je to?" zeptala se Buffy, když po škole vešla do kuchyně. Měl za sebou opravdu těžký den a momentálně netoužila po ničem jiném, než se stočit do klubíčka a aspoň týden spát. Během dne totiž zjistila, že přišla nejen o sílu, ale že také její bezchybná koordinace, rovnováha a všechno, co ji dělá přemožitelkou, je prostě fuč. Nyní byla jen obyčejnou dívkou, jak si to už tak dlouho přála.

            "Buffy," oslovila ji tiše Joyce a její pohled napovídal, že se má nachystat na špatné zprávy. Raději mámu ignorovala a přešla k lince, na níž stála velká kytice květin ozdobená balonky. Mezi stonky byly vloženy dvě vstupenky na lední revue a malá kartička popsaná tátovým rukopisem.

            "Říkal, že to příští rok napraví," podotkla Joyce omluvně. Buffy kývla a beze slova zamířila do obývacího pokoje. Joyce si smutně povzdechla a pustila se do přípravy večeře. Jen o chvilku později se otevřely zadní dveře a do nich vtančil Spike, jako by šel domů.

            "Dobrý večer, Joyce," zazubil se a zavřel za sebou dveře. "Jak se dnes máte?" Joyce si povzdechla. "Mě je fajn, ale s Buffy je hůř." Ukázala na květiny a Spike popošel blíž, aby si je mohl prohlédnout. Přečetl si kartičku a vrátil ji nazpátek, pak se vydal do pokoje. Buffy se krčila na gauči jako hromádka neštěstí a k hrudi si tiskla polštář.

            "Jak ses dnes měla, mazlíčku?" zeptal se tiše a sedl si vedle ní. "Přišel tvůj pozorovatel na to v čem je problém?" Ochromeně zavrtěla hlavou a rychle si utírala slzy, které jí pomalu stékaly po tvářích. Spike jen mlčky seděl. Nevěděl co si má počít. Byl zvyklý na silné přemožitelky, prahnoucí po boji a jeho skalpu. Tahle mnohem lidštější varianta, mladinká dívka bez nadpřirozených schopností, jej vyváděla z míry. "Poslouchej," řekl nakonec. "Vím, že to zní bláznivě, ale proč bych tě tam nemohl vzít já? Je mi jasné, že ti tátu nenahradím, ale-" zmlkl, když si všiml, jak se na něj dívá. Slzičky zmizely a nahradil je dokonalý úžas. Spike najednou cítil, že by se od minuty mohl jmenovat Pan Rozpačitý či Pan v rozpacích, zavrtěl se na gauči a pak vyskočil. "Zapomeň na to, byl to hloupý nápad a-"

            "Půjdu tam," zašeptala tak tiše, že ji stěží slyšel. Přestal žvanit a kouknul na ni. Nebyl si jistý, jestli slyšel správně. "Cože?" "Půjdu tam s tebou," řekla trošku hlasitěji a na rtech jí vykvetl úsměv. "Teda, jestli mne tam pořád chceš vzít." Spike jí úsměv až překvapivě potěšeně oplatil. "Proč ne, mohla by to být legrace." Joyce vešla dovnitř, aby zjistila co jí uteklo a celá překvapená uviděla, že Buffy najednou vypadá o moc šťastněji.

            "Spike mne vezme na tu lední revue," usmála se Buffy. "Bezva," zasmála se Joyce a koukala na ty dva jako na tenise. "Jsem si jistá, že si to oba dva užijete." Když zmizela v kuchyni, Spike se zase posadil vedle Buffy. "Nikdy jsem si nepředstavoval, že jednou zrovna přemožitelku vyvedu do společnosti." Ta slova ulpěla ve vzduchu jako těžký parfém. Oba se na hodnou chvíli ponořili do svých myšlenek a v místnosti zavládlo trapné ticho.

            "Možná už nejsem přemožitelka," špitla Buffy nakonec. "Třeba to je ten důvod, proč se mi tohle děje." Spike rezolutně zavrtěl hlavou. "Nikdy dřív jsem neslyšel, že by se to přihodilo. Jsem si jistý, že tvůj pozorovatel zjistí o co kráčí." Buffy se na něj za pokus o útěchu vděčně usmála bez ohledu na to, jak neohrabaný pokus to byl a že přišel zrovna od něj, od Spika.

            "Buffy, večeře je na stole," ozvala se Joyce z kuchyně. "Už jdu!" zavolala Buffy a Spike se vyhoupl na zadní. "Vyzvednu tě zítra v sedm. Jo?" ubezpečil se ještě. Buffy kývla. "Uvidíme se."

 

* * *

 

            "Bude tady každou chvíli," pokoušela se Joyce uklidnit Spika, který se jen během poslední minuty podíval na hodinky podesáté. "Jsem si jistá, že ji zdržel pan Giles." Spike toužil, aby ho to uklidnilo, ale byl realista. S tím, jak je Buffy nyní oslabená, se jí mohlo něco stát. A ještě horší bylo, že ho to jaksepatří trápilo. Víc, než si byl ochoten přiznat. Přijel do města, aby ji zabil a teď ji bere ven a bojí se o její bezpečí. Začínal chápat proč přežila déle, než většina přemožitelek před ní. Zaklepání ho probralo ze sebezpytování a Joyce šla otevřít.

            "Buffy?" Sotva uslyšel přemožitelčino jméno pronesené znepokojeným tónem, Spike okamžitě spěchal za Joyce, která se zrovna shýbala k postavě ležící na prahu, zabalené do Buffyina kabátku. Spikovi bylo hned jasné, že je to podraz. Ta věc nevoněla jako Buffy. "Joyce, ne!" zařval, ale už bylo pozdě. Návštěvník se převalil a předvedl bizarní upíří obličej.

            "Matko," zazubil se a předvedl tesáky, to už pevně svíral její zápěstí. Joyce vykřikla a Spike ji pevně popadl, vší silou ji vyrval ze zajetí a vtáhl zpátky do domu. Oba spadli na zem a Joyce se tvrdě udeřila do hlavy. "Zůstaňte tady," přikázal Spike a doufal, že je při vědomí aspoň natolik, aby ho slyšela. Vyškrábal se na nohy a vyrazil ven, připraven polapit toho grázla.

 

* * *

 

            Buffy si vyčerpaně povzdechla a otevřela domovní dveře. Zatím nebyla ani o krůček blíž k odhalení důvodu svého náhlého oslabení a Gilese to očividně nijak netrápilo. Večer trénovali jako obvykle, ale ji to unavilo a vyčerpalo ne-obvykle. Ploužila se do kuchyně, aby se napila a... batůžek jí vypadl z rukou. Máma seděla na jedné ze židlí a na zátylek si tiskla pytlík s ledem.

            "Oh, můj bože! Mami, co se ti stalo?" Když Buffyin více než hlasitý výkřik prořízl místnost, Joyce sebou polekaně trhla. Hlava ji teď bolela ještě víc. "Jsem v pořádku, Buffy." "Co se stalo?" zopakovala polekaně. "Spike..." začala Joyce. Oči Buffy vzplanuly hněvem. "Já ho zabiju. Proč ti to udělal?" Joyce potřásla hlavou a zase sebou trhla.

            "Ne, tak to není. Byl to upír... jiný upír. Napadl mne a Spike mě zachránil. Bouchla jsem se do hlavy, když mě Spike vtáhl zpátky do domu. Nechtěl mi ublížit." Buffy o jejích slovech přestala pochybovat až ve chvíli, kdy si uvědomila, že máma nemá žádný důvod lhát.

            "Kde je?" Joyce se kousla do rtu a oči jí naplnil strach. "Nevím. Poslední, co si pamatuji je, jak jde ven bojovat. Když jsem se probrala, všichni byli pryč." Buffy se sevřel žaludek. Co když byl Spike zabit? Vždyť po něm nezbude ani mrtvé tělo. Dozví se to vůbec?

            Někdo zaklepal na dveře… obě vyskočily a Buffy cítila, že má srdce až v krku. Je to Spike. To musí být Spike. Beze slova se vrhla ke dveřím a otevřela je jen aby zjistila, že na prahu nikdo nestojí.

            "Spiku?" zavolala s nadějí a modlila se, aby šlo o jednu z jeho legrácek. Potom uviděla fotku pořízenou polaroidem. Byl na ní Spike, tvář měl potlučenou a zkrvavenou, byl připoutaný k židli a nakláněl se k němu další upír. Spikův bolestný výraz jí bez vší pochyby sděloval, že byl mučen. Otočila fotografii a pevně stiskla rty. Bylo tam napsáno.

            Sunnydale Arms. Přijď.

 

* * *

 

            Zvedla si na rameno tašku narvanou různými zbraněmi a skoro se pod její váhou převrátila. Malá část jejího mozku ji peskovala, že to co dělá je kardinální pitomost. Je slabá jako moucha a jde ven, aby zachránila jednoho upíra před druhým. Ale věděla, že to prostě musí udělat. Spike její mámě zachránil život a ona ho nemůže jen tak opustit a nechat umučit k smrti. Mimo to, pokud ztratila sílu natrvalo, musí se s tím smířit.

            "Buffy, buď opatrná," nabádala ji máma, když ji viděla scházet dolů po schodech. Buffy se na ni usmála. Byla ráda, že si maminka neuvědomuje jak moc nebezpečné to bude. "Mám tě ráda," řekla otevírajíc dveře. Ve skrytu duše doufala, že ji nevidí naposledy. "Také tě mám ráda," zavolala za ní Joyce. Dveře za její dcerkou zapadly.

 

* * *

 

            Spike znovu zacloumal pouty a bylo mu jasné, že se odtud musí dostat za každou cenu. Upír, který ho zajal, Kralik, ho mučil už celé hodiny. Přestal až když mu jiný upír přinesl vzkaz, že přemožitelka je na cestě. Spike tomu nemohl uvěřit. Při tom, jak je slabounká, nemá proti, bez vší pochyby šílenému monstru, nejmenší šanci. Proč sem do pekla jde?

            "Přemožitelka přichází, aby tě zachránila," zasmál se Kralik, jako by mu četl myšlenky. "Přemožitelka zachraňující jednoho upíra před druhým. Zábavné." Díky Lucifer Spike ucítil, že provazy, které ho poutají, začínají povolovat. Očividně byly určeny k přivázání člověka, nikoli upíra. Nyní už jen musel doufat, že se mu podaří osvobodit dřív, než sem dorazí Buffy.

 

* * *

 

            Buffy opatrně zatlačila do vstupních dveří starého opuštěného hotýlku a otevřela je. Ulevilo se jí, že nezaskřípaly. Dovedla si představit, že ať už Spika zajal kdokoliv, očekává ji. Ale na druhou stranu, ona má k dobru moment překvapení. Zajistila dveře klínkem, aby za ní s rachotem nezapadly a chvilku zkoumala, kde se to vlastně ocitla. Hala vypadala mírumilovně. Vzadu byly schody a taky dvoje dveře, jedny proti druhým. Takže na to musí jít metodicky. Bude prohledávat místnost po místnosti, dokud nenajde Spika a pokusí se při tom nenechat zabít. Hluk za ní ji přiměl otočit se, ale stihla si jen všimnout upíra... a ten ji bez varování srazil k zemi. Naneštěstí přistála daleko od své brašny, takže se nemohla dostat k žádné ze zbraní. Bojovala, ale sama cítila, že je to marné. Byl silnější, než ona. Naklonil se k ní, aby ji zabil a ona udělala jedinou věc, která ji napadla. Kousla ho. Silně. Uvidíme, jak se ti to bude líbit, pomyslela si. Aby to vtipně okomentovala nahlas byla příliš vystrašená.

            Upír zaječel pro něj nezvyklou bolestí a to ho rozptýlilo natolik, že se Buffy podařilo mu vyklouznout a utéct. Ne daleko. Upír ji chytil za kotníky, takže upadla. Okamžitě zareagovala a kopla ho do ksichtu vší silou, která jí zbyla. Měla pocit, že kopla do kamenného kvádru a doufala, že si nezlomila nohu. Upír ji pustil a ona znovu vyskočila na nohy. Proběhla za knihovnu stojící uprostřed místnosti a opřela se o ni tak silně, jak jen dokázala. Náhodou to stačilo a skříň se svalila přímo na upíra a přišpendlila ho k zemi. Doufajíc, že ho tím aspoň na chvíli zaměstnala, si Buffy ztěžka přehodila přes rameno své zavazadlo a rychle zkontrolovala obě místnosti. Byly prázdné. Vydala se zpátky do haly a celá zkameněla, když uslyšela, že po schodech někdo schází. Potom uslyšela hlas oplývající více než uštěpačným tónem.

            "Hra na schovávanou... hra na schovávanou." Při těch slovech jí naskočila husí kůže a byla si jistá, že tohle je upír, který zajal Spika. Rychle sáhla do tašky a popadla kolík a nějaké lahvičky se svěcenou vodou. Všechno si nastrkala do kapes. Pak vytáhla kuši a založila šíp. Zamířila ke dveřím. Když se upír konečně objevil, bezmocně zalapala po dechu. Byl neuvěřitelně vysoký a statný. Zdálo se jí, že jeho tělo vyplnilo celé dveře. Buffy vystřelila z kuše a zachvěla se… šíp totiž minul srdce té obludy a zaryl se do zdi. Upír se jen ušklíbnul a pokročil vpřed. Vytrhl jí samostříl a sebral jí kabelu se zbraněmi. Nakoukl dovnitř a od srdce se zasmál.

            "Je od tebe milé, že jsi mi přinesla hračky." Odhodil brašnu do kouta a zaútočil na Buffy. Díky bohu ho jeho velikost diskvalifikovala aspoň co se rychlosti týká a Buffy se podařilo uhnout a vyběhnout ze dveří. Utíkala do schodů a byla už na půli cesty, když ucítila, jak ji pádná ruka chytila za nohu. Upadla natvrdo a rozbila si čelo o okraj jednoho ze schodků. Měla pocit, jako by jí v hlavě, za očima, vybuchla rachejtle plná bolesti. Cítila, jak jí po tváři začíná stékat lepkavá krev. Pokusila se kopnutím osvobodit, ale bylo to bez šance. Upír vší silou škubnul a ona se skutálela ze schodů. Zůstala bezmocně ležet na zádech, napůl omráčená. Kralik se znovu zazubil a zvedl ji za krk tak vysoko, že se jí nohy komíhaly ve vzduchu. Buffy se začala dusit a sípat, její pokusy osvobodit se byly stále slabší a slabší. Začal se jí kalit zrak a ona věděla, že je poražená. Jenže pak najednou spadla na podlahu, protože sevření okolo jejího hrdla povolilo. Seděla na zemi a nezmohla se na nic jiného, než že lapala po dechu a pokoušela si srovnat kyslíkový deficit. Když byla konečně schopná sledovat co se okolo ní děje, mohla jen ohromeně přihlížet. Spike, sám zmučený a plný ran, bušil do svého mučitele ze všech sil, které mu zbyly. Naneštěstí na něm prožité utrpení zanechalo stopy a jeho údery neměly o moc větší efekt, než ty její.

            Musím mu pomoct. Namáhavě vstala a rozběhla se do vedlejší místnosti pro tašku se zbraněmi. Do haly se vrátila právě včas, aby viděla, jak Spike letí vzduchem a naráží do protější zdi. Na zem se svezl už v bezvědomí. Kralik se ohnul, aby dokončil, co začal. Ten okamžik si Buffy vybrala... sáhla do kapsy, vytáhla kolík a dřív, než si ta obluda vůbec uvědomila, že tam je, jí ho zabodla do zad. Když Kralik vybuchl v opravdu masivní oblak prachu, Buffy klesla k zemi. Totální vyčerpání nahradilo strach a adrenalin, který jí proudil v žilách. Z posledních sil se doplazila ke Spikovi a klekla si k němu, něžně přejela bříšky prstů po dobité tváři.

            "Spiku?" zašeptala skrz zhmožděné a opuchlé hrdlo. "Vzbuď se." Chvíli se nic nedělo, ale pak se, to méně oteklé oko, otevřelo a zaostřilo na ni. "Buffy?" zachraptěl. "Jsi o.k.?" Kývla a slabě se usmála při pohledu, jak se snaží posadit zpříma. Pomohla mu na nohy a pak, opírajíc se jeden o druhého, svorně vykulhali do noci, zpátky do bezpečí.

 

* * *

 

            Ke cti Joyce nutno podotknout, že se ani slůvkem nezeptala na podrobnosti, když se jí dvě velice zraněné postavičky vbelhali do domu. Místo toho je jen usadila na gauč a ošetřila jejich zranění s rutinou matky přemožitelky. Když měli všechny rány vyčištěné a byli ofačovaní od hlavy až k patě, připravila ještě Buffy jídlo a zamířila ven, aby Spikovi sehnala nějakou krev. Nechala je samotné. Chvíli seděli potichu a snažili se strávit události dnešního dne a noci. Zachránili se navzájem.

            "Proč jsi pro mne přišla?" zeptal se nakonec Spike. "Proč jsi zachránil mou maminku?" vrátila mu to Buffy. Pokrčil rameny a hned toho zalitoval, protože se jeho zranění okamžitě ozvala. "Je to příjemná dáma. A umí připravit skvělý čaj." Buffy se zasmála. "Well, když pomineme všechny tvoje pokusy mne zabít, nejsi tak špatný. Není moc upírů, co by oslabené přemožitelce nabídli doprovod, když se na ni táta vykašle." Spike se zakřenil. "Yeah, well… nejsem jako většina upírů." "Všimla jsem si." Sklopila oči a ostýchavě se usmála.

            Přes všechnu bolest, kterou mu působila jeho zranění, se naklonil a velice něžně ji políbil na rty. Oči Buffy se na chvilku překvapeně rozšířily a potom se její víčka zase lenivě zavřela a ona jeho polibek opětovala. Zvedl ruce, aby ji mohl obejmout okolo pasu a Buffy se, poprvé od chvíle, kdy ztratila svoji sílu, cítila v bezpečí. A milovaná.

 

* * *

 

            "Je mi líto, že to trvalo tak dlouho," omlouvala se Joyce, sotva vstoupila do dveří. "Nemáte ponětí jak je těžké najít řezníka, který má přes noc otevřeno. Musela jsem-" zmlkla, když vešla do pokoje. Na rtech jí zahrál pobavený úsměv.

            Spike ležel natažený na gauči. Boty pečlivě srovnané na podlaze. Buffy ležela vedle něj, ruku okolo jeho pasu, hlavu položenou na jeho hrudi. Oba hlasitě odfukovali.

            Joyce bylo jasné, že ten vyčerpaný párek potřebuje hlavně odpočinek, takže po špičkách přešla do kuchyně a koupenou krev uložila do ledničky. Potom se vrátila do pokoje a přehodila přes spící a unavené deku. Když se tak na ně dívala, cítila, jak se jí ulevuje.

 

Ti dva se hledali velice dlouho,

ale jí se najednou zdálo,

že teď už bude všechno v pořádku.

Konec