Buffy vs. Dracula

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Buffy se v posteli nervózně převalovala. Nemohla usnout. Polštář si natřepala snad tisíckrát. Znovu se podívala na budík. Od chvíle, kdy čas kontrolovala naposledy, uběhly jenom tři minuty, jí se to zdálo jako věčnost. S povzdechem se posadila, znovu si natřásla polštář a snažila se pohodlně uhnízdit. Vedle ní ležel Riley, spal jako když ho do vody hodí. On očividně se spánkem problémy neměl. Nakonec to vzdala a opatrně vylezla z postele, poslední co by potřebovala bylo vzbudit toho sedmispáče. Když už nemůže spát, mohla by aspoň dělat něco užitečného. Natáhla na sebe tepláky, popadla kolík a vylezla oknem ven. Za chvíli už byla na hřbitově a hledala upíry. Všechny smysly se jí zostřily, každý nerv v těle se chvěl. Nepamatovala si kdy naposled všechno okolo sebe vnímala tak ostře. Bylo to jako úplně nový svět. Konečně vycítila upíra, byl na druhé straně hřbitova, bez meškání vyrazila. Hnala se jako vichřice. V mžiku ho dohnala a srazila k zemi, kolík mu do hrudi vrazila dřív, než se stačil rozkoukat. Otráveně se sbírala ze země, tohle teda nic moc, ometala ze sebe prach, skoro si ani nebouchla. Vůbec se nebránil. Pořád ještě nebyla ospalá, tak se začala rozhlížet po nějakých dalších přírůstcích upíří populace. Jestli tam byli, odvedli při hře na schovávanou dobrou práci. Hřbitov vypadal opuštěně. Potom náhle ucítila upíra, blížil se k ní. Pevně sevřela kolík a její oči rentgenovaly okolí, ale pořád nikoho neviděla. Tenhle upír se tedy vážně uměl ukrýt líp, než to pako před chvílí.

            "Hello, mazlíčku," zašeptal za ní známý hlas, zvrtla se na patě a její kolík instinktivně vyrazil vpřed. Když jí došlo, že je to Spike, rychle se zastavila, kolík jen pár milimetrů od jeho hrudi. Povzdechla si a stáhla ruku. "Spiku, jedné krásné noci to neubrzdím a noční vítr odvane tvůj prach do dáli. A bude pokoj. Musíš se za mnou takhle plížit?" vyjela na něho.

            "Jen zkouším, jestli na to ještě mám," zaculil se na ni. "Jasně," utrousila Buffy a strčila si kolík do kapsy. "Co tady děláš?" "Na to bych se mohl zeptat taky. Neměla bys být tak náhodou touhle dobou pěkně zavrtaná ve své postýlce, vedle toho svýho vrtáka?" odpověděl jí Spike provokativně otázkou a zapálil si cigaretu, ležérně se opřel o jeden z náhrobků. Buffy pokrčila rameny. "Nemůžu usnout." Spike se zakřenil. "Takže... kapka násilí na dobrou noc, jo? Já jsem tady přesně ze stejného důvodu. Pěkná rvačka, ta jednoho krásně zklidní." Buffy se v žádném případě nehodlala se Spikem srovnávat. Otočila se k odchodu. "Well, pro dnešek jsem hotová." "O.k.," odpověděl Spike. "No, já se ještě zajdu mrknout na to hnízdo Kaflack démonů. Jsou to pěkní parchanti, poslední dobou se jich tady spousta poflakuje. Buffy nechtěla nic víc, než prostě jít dál. Jenže, pravdou bylo, že na spaní pořád neměla ani pomyšlení a Spikovo nenápadné pozvání bylo příliš lákavé. Pomalu se otočila tváří k němu.

            "Hnízdo?" zeptala se a moc se snažila, aby její hlas nezněl vzrušeně. Spike se zaculil. "Yeah, co vím, tak dnes v noci se chystají provést nějaký obětní rituál." "Well, hádám, že by bylo líp je zastavit," odpověděla Buffy tak nonšalantně, jak jen to šlo. "Nemůžeme přece dovolit, aby obětovali nějaké nevinné lidi." Jenom si přála, aby s sebou měla nějakou podstatnější zbraň, než jen kolík. Šikla by se mi třeba nějaká pěkná sekera.

            "Můžeme to vzít přes mou hrobku a vzít si nějaké zbraně," navrhnul Spike, jako by jí četl myšlenky. "O.k.," usmála se na něj pobaveně Buffy. "Tak jdeme."

* * *

            O dvě hodiny později vklopýtali zpátky do Spikovy hrobky. Od hlavy až k patě postříkaní zelenou krví démonů. "Well, to teda byla sranda." Zubil se spokojeně Spike, když házel zbraně zpátky do truhly. "Sranda teda není zrovna termín, který bych použila JÁ," remcala Buffy, protahujíc si ztuhlé a bolavé svaly. "Mám pocit, že teď bych mohla prospat celý týden," zívla. "Well... a to bylo cílem akce nebo ne?" dobíral si ji Spike, stáhnul si triko a začal hledat nějaké čistší. Buffy byla příliš utahaná, než aby si všímala, že se kolem ní Spike producíruje nahoře bez. Místo toho se snažila uvolnit si zatuhlý krk.

            "Dovol," řekl jemně Spike a začal jí masírovat ramena. Buffy ze rtů uniknul blažený sten, úplně cítila, jak pod jeho šikovnými prsty napětí taje jako sníh po dešti. Skoro měla chuť usnout přímo tam, třeba i vstoje. "Lepší?" zeptal se nakonec a zanechal ji s podivným pocitem prázdna uvnitř hrudi. "Mm-hm," předla a konečně se přinutila otevřít oči. Byla téměř zklamaná, když uviděla, že už si stihnul převléknout triko a teď čistí sekeru, kterou dnes použili. "Myslím, že bych měla jít," pípla neochotně, napůl doufala, že jí řekne, aby se ještě zdržela. Spike kývnul. "Yeah." Deprimovaně si povzdechla a vydala se ke dveřím.

            "Přemožitelko," zavolal za ní Spike, když už měla ruku na klice. Otočila se zpátky k němu. "Slyšel jsem, že banda novejch upírů chce zítra v noci vyrabovat muzeum. Nebyla by fantazie jim poněkud narušit plány?" Buffy se zasmála. "Jistě. Sejdeme se tady, zítra v noci." Jak vyšla ze dveří a zavřela za sebou, Spike se rozesmál. "Už se těším."

* * *

            Buffy prolezla oknem zpátky do svého pokoje a... nevěřila vlastním očím. Riley pořád ještě spal jako děcko. Jak to tak vypadalo, ani si nevšimnul, že je pryč. S rezignovaným povzdechem ze sebe shodila zmazané šaty páchnoucí démoní krví a zalezla si zpátky do postele, usnula se spokojeným úsměvem na tváři.

* * *

            Ani se nenadála a už bylo zítra večer. Dost se jí ulevilo, že Riley očividně neměl v úmyslu sdílet s ní lože. Paráda, takže může jít na hlídku jako obvykle, sama, bez diskuzí na téma: 'Miláčku, proč s tebou nemám chodit?' A nikdo nebude mít ani tušení, že má rande se Spikem. Kuš... jaký rande... co to kecám? Schůzku... pracovní schůzku! Kdyby se to někdo ze Scoobies dozvěděl, určitě by jí hned chtěli pomáhat a to bylo to poslední, po čem toužila.

            "Čauky mami," zavolala přes rameno, když už stála mezi dveřmi. "Nečekej na mě," dodala, i když dnes měli jít jen na obhlídku nejnovějších upířích spádů, takže nehrozilo, že přijde zaprasená jako včera. Na jednu stranu je to výhoda, ale na druhou stranu... Spika bez trika dnes asi neuvidí. Zlá Buffy... no ale co, Riley je sice můj kluk, ale to neznamená, že už se nepodívám na žádnýho pěkně udělanýho mužskýho. Zvlášť pokud vypadá jako Spike. To už stála před jeho hrobkou. Asi bych měla zaklepat... prolétlo jí hlavou. Včerejší noc... tak nějak všechno mezi nimi zpřeházela. Vpadnout tam jako kdysi... vyrazit dveře.... to by asi nebyl ten nejlepší nápad. Zvolila zlatou střední cestu. Ani nezaklepala ani tam nevpadla jako lupič. "Jsi připraven?" zavolala ode dveří, ale nikde ho neviděla. Doufala, že nezapomněl... nebo hůř... šel sám...?

            "Jdeme," ozvalo se za ní, takže leknutím povyskočila. Otočila se a když uviděla Spika, zamračila se na něj. "Kolikrát ti mám ještě povídat, že se za mnou nemáš takhle plížit," vyjela na něj. Spike pokrčil rameny. "Copak jsem tě někdy poslouchal?" Měl recht. Ani jeden z nich toho druhého nikdy neposlouchal. A teď, na stará kolena, s tím už asi nezačnou. "Pojďme," povzdechla si a oba vyšli ven.

* * *

            Beze slova kráčeli nočním hřbitovem. Nevěděli co říct. Během jediné noci se proměnili... z nepřátel se rázem stali... spojenci. Oba to překvapilo a zatím ještě nevěděli jak se s tím vyrovnat. "Takže," ozvala se Buffy, když už toho ticha na ni bylo příliš, "pověz mi něco o těch upírech, co jim jdeme natrhnout p- ... s nimi bojovat." "Well, jsou to takoví lotří-", zmlknul uprostřed věty, zavětřil jako skutečný predátor. "Cože?" začala Buffy, ale Spike zvedl ruku, aby zmlkla.

            "Teda klobouk dolů... ty víš jak se objevit," zavolal do hřbitovního ticha. "Vím, že jsi tady," pokračoval. Ze stínů vyšel muž... černé oči se mu leskly ve světle měsíce. Tmavé dlouhé vlasy mu spočívaly na ramenou, na sobě měl volnou, karmínově zbarvenou košili. Horní knoflíky byly rozepnuté, Buffy se tak naskytnul téměř eroticky podbarvený výhled na jeho hruď... velmi bledou hruď. Srdce se jí rozbušilo. Tohle nebyl jen tak obyčejný upír. To jak vypadal, jak se oblékal... jak se na ni díval... nikdy dřív něco takového neviděla. I ona na něj přímo zírala... a nevěděla jak přestat. Byla jako zhypnotizovaná. "Tak co mi neseš?" zeptal se otráveně Spike. "Přišel jsi vrátit co mi dlužíš?" Ale ten záhadný muž ho neposlouchal. Oči upřené na Buffy... se zjevnou touhou.

            "Kdo jsi?" zachraptěla. Na rtech mu zahrál malý úsměv. "Jsem Dracula." Takže už bylo jasné kde získal ten východoevropský přízvuk, nelhal. I když Buffy žádný důkaz nepotřebovala... byl přesně takový, jak si ho vždycky představovala. Ani náhodou nevypadal jako jeden z těch Drákulů ve filmech. "Ne... takže jsi tady kvůli týhle kočce," ucedil Spike, zamilovaný výraz v Buffyině tváři ho pěkně nasral. Čekal, že přemožitelka bude poněkud odolnější vůči jeho kouzlu osobnosti, ale ne. Byla stejná jako ostatní holky jejího věku. A nejen jejího věku.

            "Už jsem o tobě slyšel... Buffy Summersová," vrněl Dracula, kroužil okolo ní, jako by ji chtěl vidět ze všech stran, ze všech úhlů... "Vážně?" plaše se na něj usmála. Spike toho měl už měl plné zuby. Popadl Buffy, odtáhnul ji od něj a stoupnul si před ni. "Hele kámo," zavrčel, "je mi u prdele, že se sem třeseš až z tý prokletý Transylvánie. Tohle je MOJE město." Dracula se na něj pohrdavě zašklebil.

            "A tahle kočenka..., Williame, je také... tvoje?" Na to Spike neřekl nic. A víc Dracula nepotřeboval. "Ještě si promluvíme, brzy," řekl Buffy a střelil po Spikovi vítězným pohledem, "až budeme sami..." Zmizel v obláčku mlhy. Spike si povzdechnul... "Vezmu tě domů," oznámil. Buffy zamrkala, jako by se právě probudila. "Cože? Proč?" "Dracula je řekněme... neodbytný... vrátí se za tebou... dnes v noci... Doma budeš v bezpečí." Spike vykročil ke hřbitovní bráně, Buffy zamračeně sledovala jak se ztrácí ve tmě.

            "Tím mi chceš naznačit, že na něj nemám? Že ho nepřemůžu?" Spike si jen povzdechl a zastavil se, pak se otočil tváří k ní. "Well, možná bys na něj mohla udělat oči a doufat, že ho to zažene," navrhnul ironicky a obrátil se zase k východu, šel dál. Buffy ho chvíli pozorovala a pak se za ním rozběhla. Pravdou bylo, že vůbec netušila co se s ní dělo, před chvílí... když tady byl Dracula. Jedna její půlka, ta přemožitelská, jí říkala, že je to prostě jen další upír... a ona by s ním měla bojovat, ale ta druhá... tělo ji jednoduše neposlouchalo. Trošku ji to vystrašilo, neměla nad sebou kontrolu, když to potřebovala. Cesta domů proběhla úplně potichu. Buffy pořád ještě dumala o tom, co právě zažila a Spike byl ztracený ve svých myšlenkách. Dost ji zajímalo na co myslí, ale ani za nic by se jej nezeptala. Snad až příliš brzy se objevili před domem na Revello Drive.

            "Nejlepší bude, když zůstaneš uvnitř, než vymyslím jak se ho zbavit," řekl Spike. "A hlavně... za žádnou cenu ho nezvi dál!" dodal důrazně. "Jsem snad úplně blbá?" zařvala na něj šeptem, tím ji pěkně naštval. Zacházel s ní jako s děckem, vždyť já jsem přemožitelka! Spike jen pozvedl obočí a Buffy si povzdechla. "O.k., nepozvu ho dál, stačí?" Spike úsečně kývnul a zmizel ve tmě, Buffy vešla dovnitř, cítila se podivně bezmocně, ten pocit nenáviděla.

* * *

            Říci, že tu noc tvrdě spala, by bylo pořádně přehnané. Každou chvíli se budila. Budily ji sny. Pořád viděla JEHO oči... nemohla se jich zbavit. Nakonec ji probudil zvuk, někdo jí ťukal na okno. Nejdřív ji napadlo, že je to Spike, asi přišel na to jak se zbavit Draculy a teď chce jít do muzea na lov upírů. Vytáhla roletu a ztuhla, za oknem byla tvář... Draculy. Zalapala po dechu a couvla, oči měla dokořán a jako zhypnotizovaná zírala na tvář za sklem. Dracula se při pohledu na její výraz pobaveně usmál.

            "No tak, přece se mne nebojíš. Jsem jen upír." Jeho slova kupodivu zahnala její strach a ona udělala opatrný krůček vpřed. Dracula se usmál, aby jí dodal odvahu. "A teď otevři okno," přikázal měkce. Buffy ani na moment nezaváhala a poslechla. "Pozvi mne dál," zazněl jeho další příkaz. To Buffy zastavilo, jedna její část, ta racionální, jí říkala, že by se musela zbláznit, aby na něco takového byť i jen pomyslela. Jenže Dracula na ni upíral oči a ona zjistila, že mu nedokáže vzdorovat.

            "Pojď dál," zašeptala měkce. Dracula s triumfálním výrazem ve tváři přelezl přes okenní římsu a zůstal stát přímo před ní. Buffy tam stála, neměla vlastní vůli, jen čekala na jeho další rozkaz. "Jsi tak krásná," předl jako velký angorský kocour. Zvedl ruku a pohladil ji po tváři. "Učiním tě svou, na věky svou. S někdejší přemožitelkou po boku... svět bude náš..." Ruka mu sklouzla podél těla. "Odhrň si vlasy," přikázal jemně. Buffy z něj nespouštěla nepřítomný zrak a udělala co chtěl. Dracula se sklonil k jejímu krku, ale nekousnul ji. Jen se rty otřel o její pleť. Jasně slyšel jak jí v tepnách koluje horká, rudá krev. "Řekni, že jsi má," zašeptal, jazykem jí něžně klouzal po velice citlivé kůži na krku. "Jsem tvoje," zamumlala Buffy. "Řekni, že to chceš," zašeptal znovu. "Vezmi si mne," odpověděla Buffy a přitiskla krk k jeho ústům. Když se do ní zakousnul, na rtech se jí objevil nový výraz... extáze rozkoše. Jako by se vznášela, celé tělo jí hořelo touhou po tom stvoření, které... z ní pomalu vysávalo život. Připomnělo jí to, jak smyslný a erotický byl pocit, který zažila, když z ní pil Angel, ačkoliv tehdy ho musela zastavit dřív, než by si z ní vzal příliš. Ale teď to přerušit nechtěla. Cítila jak slábne, přestala ovládat své tělo. Poslední co si uvědomovala předtím, než upadla do bezvědomí, byly Draculovy paže, které ji objímaly okolo pasu, aby nespadla, a jeho jazyk, kterým něžně přejížděl po čerstvé ráně na jejím krku.

            Dracula přestal pít a shlédnul na bezvládnou přemožitelku ve svém náručí. Pít z ní splnilo jeho nejdivočejší sny... ne, bylo to mnohem lepší. Cítil jak jím proudí její krev, dávala mu sílu a vitalitu, o které se mu nikdy dřív ani nesnilo. Jenže teď se musel rozhodnout co s ní dál. Ještě nebyla mrtvá, ne úplně. Pečlivě se kontroloval, aby si nevzal její předrahé krve... příliš. Chtěl si jí užívat tak dlouho, jak jen to bude možné. Takže, buďto ji tady nechá a příště si znovu vychutná ten pocit ulovit ji a kousnout nebo... ji vezme s sebou jako svou milenku... dokud nebude zcela připraven ji přeměnit a učinit ji svou... královnou. Když vzal v úvahu všechny okolnosti, vzít ji s sebou byla jediná možnost. Nemohl riskovat, že se mu do toho William nebo některý z jejích kamarádíčků připlete. Podebral Buffy pod koleny a zvedl do náruče. Otočil se k oknu a zahleděl se... do nebesky modrého, nijak zvlášť překvapeného pohledu Spikových očí. Stál přímo před oknem.

            "Well," ucedil Spike, oči fixované na Buffyino bezvládné tělo. "Jak to tak vypadá, přišel jsem právě včas." "Drž se dál, Williame," zavrčel Dracula. Měkký, vlezlý tón, kterým mluvil s Buffy, byl pryč. Zbyl po něm jen tón muže v tísni, i když se stále pokoušel dělat ramena. "Sorry, brácho, to nemůžu," odpověděl Spike mrazivě a nepohnul se ani o píď. Dracula si uvědomil, že dohrál. Mohl sice začít bojovat, ale riskoval by, že se o něm dozví ostatní, ať už je to kdokoliv, v domě. Mnohem lepší bude tady Buffy prostě nechat a vrátit se pro ni později. "Tohle ještě není konec," zavrčel a strčil její tělo Spikovi do náruče. "Nedokážeš mne zastavit," zasyčel a změnil se v oblak mlhy, která se okamžitě vytratila oknem ven.

            Spike Buffy opatrně položil do postele a zkontroloval jí ránu na krku. Už se zatáhla a začínala se hojit. Slyšel jak jí bije srdce, pomalu a pravidelně, věděl, že bude v pořádku. Momentálně ho nejvíc znepokojoval fakt, že se o ni vážně bál, úplně se vyděsil, když ji viděl v Draculově náručí. Chvíli si myslel, že přišel pozdě a ona je už... že ji ten grázl stihnul přeměnit. Pomyšlení na to, že by ji ztratil, ho tížilo víc, než se mu líbilo. Raději ji přikryl, zavřel okno a sedl si vedle ní. Ani Dracula nebyl pravděpodobně tak stupidní, aby si risknul vrátit se ještě dnes v noci, ale jistota je jistota. Bude ji hlídat až do rána a ujistí se, že ji nic neohrozí.

* * *

            Cítím se jinak, to bylo první, co jí vytanulo na mysli, když se probudila. Hlavu měla těžkou a mysl jako zamlženou, kdyby si pamatovala, že něco pila, řekla by, že má parádní opici. Pamatovala si, že byla na hřbitově se Spikem... Dracula. Okamžitě se posadila, ignorovala bolest, která jí proběhla hlavou, třesoucí se rukou si sáhla na krk, když se dotkla zvolna se hojících ranek, uniknul jí bolestný sten. Všechno se jí vybavilo, to jak Dracula bez problémů získal kontrolu nad její myslí, takže ho pozvala dál a... dovolila mu, ne, přímo žebrala o to, aby ji kousnul. V té chvíli uviděla Spika, seděl schoulený na židli vedle ní, hlavu vyvrácenou na opěradle, spal jako nemluvně. Dumala, jestli ví co se stalo. Nepamatovala se, že sem přišel. Musel se objevit až když byla mimo.

            "Spiku," oslovila ho měkce, chtěla ho probudit, ale tak, aby si máma nevšimla, že s ní tady někdo je. Když neodpověděl, nahnula se k němu a trošku s ním zatřásla. "Spiku, probuď se." Konečně se zamrvil a otevřel oči. "Hi," oslovil ji ospale, když viděl, že už je vzhůru. "Jak ti je?" Buffy sklopila oči, styděla se, pochopila, že ví co se v noci událo. "Jsem o.k., asi teda..." Spike vstal ze židle a sedl si vedle ní. "Chceš mi říct co se stalo?" Buffy se mu sice nedokázala podívat do očí, ale rychle ze sebe vyhrnula zkrácenou verzi příběhu. "Nemůžu uvěřit, že jsem mu to dovolila," zakňourala nakonec. "To se stává," odpověděl Spike, jeho hlas zněl tak něžně, že se na něj Buffy překvapeně podívala. "Už to udělal mnoha lidem. Nesetkal jsem se s nikým, kdo by mu odolal." Tím ji teda moc nepotěšil, ale přesto se přinutila k úsměvu. "Tak co uděláme? Měl jsi pravdu, nedokážu s ním bojovat."

            "Musíš se zeptat svého pozorovatele. Měl by být schopný zjistit jak se Draca zbavíme." Buffy na něj v šoku vytřeštila oči. "Cože? Já mu to nemůžu povědět. Děsně bych ho zklamala." "Kecy," ušklíbnul se. "Bude o tom chtít vědět a bude ti chtít pomoci. Takže, buďto mu to povíš nebo tady zůstaneš sedět na zadku a čekat, až se Drac za tebou vrátí, aby to skončil, zase si z tebe udělá poslušnou hračku a pak... tě promění na upírku." Buffy věděla, že nemá na výběr. "O.k., zavolám Gilesovi," hlesla poraženě. Spike se usmál a kývnul ve smyslu: To je moje holka. "Myslím, že bys to měla říct i tomu svýmu panu Dokonalý a Scoobies. Mohli by se nám hodit." "Paráda," remcala, ale poslušně sáhla po telefonu. "Takže teď mi nezbývá nic jinýho, než se dokonale znemožnit před všemi svými přáteli."

* * *

            "... a to je asi tak všechno," dokončila Buffy, zaťala zuby a čekala na známky nesouhlasu, hanlivé poznámky, výraz odsouzení...

            "Neboj, Buffy," usmála se na ni místo toho hřejivě Willow, "Tara a já uděláme kouzlo, zrušíme jeho pozvání, stejně jako tehdy s Angelusem, už se k tobě nedostane." "No a já najdu způsob jak ho vypudíme jednou pro vždy," dodal Giles, bylo vidět, že jeho mozkovna už jede na dvě sta procent. "Podle toho, co jsem se zatím dozvěděla, zabít Draculu není zrovna jednoduché." Musela se zasmát, všichni si její slova vyložili jako výzvu. Jak ji vůbec mohlo napadnout, že by ji za to, co se stalo, obviňovali. Jediný, kdo dosud nepromluvil, byl Riley. "V pořádku, takže do práce," řekl Giles dřív, než stihla Rileyho oslovit. "Já, Riley, Xander a Anya budeme hledat Draculu. Willow s Tarou zajdou do Magic Boxu pro přísady, aby mohly provést kouzlo. Spike zůstane s Buffy a bude na ni dávat pozor, je jediný na koho Draculova kouzla nefungují."

            Než Riley stačil vyjít ven, Buffy ho popadla za ruku. "Riley, jsi o.k.?" "Jistě," odseknul. "Proč bych neměl být?" "Nevím, jsi podivně klidný." "Je mi fajn," zasyčel na ni. "Měl bych jít." Vyrazil ze dveří a Buffy za ním. "Počkej, Riley!" Zastavil se a obrátil se k ní čelem. Oči měl smutné. "Řekni mi co je špatně," zeptala se a zadívala se na něj tak, aby mu bylo jasné, že bez odpovědi se ven nedostane. "Buffy, o nic nejde," pokusil se zapírat, ale viděl, že mu to nežere. Sklíčeně si povzdechl. "Je to kvůli Draculovi?" zeptala se jemně, její srdce však už znalo odpověď. "O to nejde," přesvědčoval sebe i ji. "Jde o to, že po tom všem... s Angelem... prostě tě to k upírům táhne. Obyčejnej kluk jako jsem já ti není dost... temný." Buffy moc toužila povědět mu, že se mýlí, že on je pro ni tím pravým. Ale... jestli něco nenáviděla, pak to byla lež. Nedokázala lhát lidem, na nichž jí záleželo. "Mrzí mne to," potvrdila jeho obavy smutně. "Ráda bych to uměla vysvětlit." Riley potřásl hlavou. "Nemusíš mi nic vysvětlovat. Nejsem si jist, že bych to dokázal pochopit." Sklonil se k ní a vtisknul jí na tvář něžný polibek. "Myslím, že až skončíme tu věc s Draculou... bude lepší, když odejdu." Buffy otevřela ústa, aby mu odporovala, ale skočil jí do řeči. "Na světě je tolik různých míst, myslím, že je na čase podívat se tam. Bude to tak nejlepší." Sice ji to rozesmutnilo, ale Buffy věděla, že má pravdu. Objala ho. "Dávej tam na sebe pozor." S úsečným kývnutím Riley zmizel ze dveří, i z jejího života. Buffy věděla, že je to tak nejlepší, ani jeden z nich nebyl právě tím, co si ten druhý přál. Ale to věci nijak neulehčovalo. Povzdechla si a vrátila se dovnitř, kde na ni čekal Spike. Sklesle dosedla na gauč a zabořila tvář do dlaní.

            "Riley je pryč." Spike se na ni zmateně zahleděl. "Ale brzo se vrátí." "Ne, odešel navždy," odpověděla tiše. "Rozešli jsme se." Spike si k ní přisedl. "Co se stalo?" "Řekl mi, že se nedokáže smířit s faktem, že mne to... táhne k upírům. Asi má pravdu... nejdřív Angel... teď Dracula, co je to se mnou? Proč na mě upíři tak letí? Ještě, že s tebou jsem v bezpečí." Spike pochopil, že je nejvyšší čas změnit téma. Vyskočil a kouknul se ven z okna. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a odělo tak oblohu do starorůžova. "Začíná se stmívat," konstatoval Spike, napůl k sobě, napůl k Buffy. "Jestli to Dracula nevzdal, už se brzy ukáže."

            Jakmile Spike vyslovil JEHO jméno, Buffy měla náhle pocit, jako by ji volal. Jeho hlas, který nedokázala ignorovat, jí zněl v hlavě a zdálo se jí, že je s ním spoutaná. Jako by ji k němu táhla spousta neviditelných vláken. Vzhlédla ke Spikovi a uvědomila si, že jí stojí v cestě. Mohl jí zabránit dostat se k jejímu temnému princi. Musí se ho zbavit. Pořád ještě k ní stál zády, pozoroval jak zapadá slunce, musí se chopit příležitosti, popadla jednu z židlí, která stála u jídelního stolu a vší silou ho udeřila do hlavy. Jen něco zachrčel a spadl na zem. Buffy už mu nevěnovala ani jediný pohled. Překročila bezvědomé tělo a vydala se za svým Pánem.

* * *

            "Vítej," usmál se na ni Dracula, když Buffy vešla do impozantní jídelny jeho hradu. "Věděl jsem, že přijdeš."

* * *

            Spike tiše zasténal, pomalu se sbíral ze země a třel si parádní bouli, která mu vypučela vzadu na hlavě. Tiše zaklel, když si uvědomil, že Buffy zmizela a navíc, že je velmi pravděpodobné, že to ona ho udeřila. Přesně věděl kam šla. Jen doufal, že se mu podaří najít zámek dřív, než bude pozdě.

* * *

            Dracula se na Buffy usmál. Vypadala perfektně, přesně tak, jak chtěl. Nyní už s jistotou věděl, že se při výběru své budoucí královny nezmýlil. "Vejdi," vábil ji. "Dovol, abych si tě prohlédnul." Buffy se pohnula, zastavila se až před ním. Pohled měla prázdný, jakoby rozostřený. "Nádhera," mumlal si a kroužil okolo ní, stejně jako minulé noci.

            "Je to ryze soukromý večírek nebo se jeden může přidat," ozvalo se za ním. Dracula vztekle zasyčel a otočil se, Spike stál na druhé straně jídelny. "Williame," licoměrně vítal dalšího našince. "Jsem překvapen, našel jsi mne rychle." Spike pokrčil rameny a udělal krok vpřed. "No, přehlédnout hrad uprostřed města... když tam předvčírem ještě nestál..." Jeho oči padly na Buffy, její prázdný pohled mu řekl vše, co potřeboval. Bylo mu jasné, že od ní žádnou pomoc čekat nemůže, minimálně dokud nezjistí jak zlomit jeho moc nad ní. "Víš, Williame. Tvoje city k této dívce mne vážně začínají zajímat. Příliš ji chráníš."

            "A jestli ano?" opáčil Spike, měl v úmyslu zdržovat tak dlouho, než vymyslí nějaký plán. "Nic to nemění," odpověděl Dracula. "Poznačil jsem si ji, její krev koluje v mých žilách a ty nejsi schopen zlomit moc, kterou nad ní mám." "Vsadíš se?" zeptal se Spike klidně. "Nebo jsi s hazardem skoncoval, když jsi se mnou prohrál těch jedenáct liber?" Dracula couvnul, s drzým úsměvem se poklonil a rukou naznačil, aby Spike vešel. "Buď mým hostem." Spike se snažil tvářit stejně drze jako Dracula a prošel dveřmi.

            "Buffy!" zakřičel, zoufale doufal, že aspoň nějak zareaguje. "No tak, prober se." Popadl ji za ramena a vší silou s ní zatřásl. Nic. Hlava se jí kývala sem a tam, ale reakce žádná. Dracula se spokojeně zasmál. "Víš, Williame, pouto krve nic nezlomí." Spike věděl, že má pravdu, krev je to nejsilnější pouto, se kterým se kdy setkal. Jediný způsob, jak by mohl proniknout k Buffy bylo... ochutnat její krev. Jenže chip mu něco takového nikdy nedovolí. Ledaže...

            Dovolil, aby tvář démona nahradila tu jeho a rychle se hryznul do zápěstí, přidržel otevřenou ránu Buffy u rtů. Viděl, že se Dracula na okamžik chystal protestovat, ale při Spikově sebejistém pohledu se zastavil. Očividně nečekal, že by Spikův plán mohl fungovat. To ani Spike, ale nevěděl co jiného si počít. "No tak, mazlíčku," přemlouval ji, "ochutnej mne." Nozdry se jí zachvěly a ona zmateně shlédla na Spikovo zápěstí. Oči však měla pořád prázdné. Trošku pozvedl ruku, aby ucítila pach krve. Konečně přiložila rty k ráně a začala opatrně sát. Spike zalapal po dechu. Mysl mu zaplavily obrazy z minulosti nebo snad…

            On a Buffy mluví, bojují spolu, bojují bok po boku a nakonec... leží spolu v posteli, těla propletená... vášnivě se milující. Bylo to tak reálné, že téměř cítil jak se její pleť dotýká té jeho, hřál jej její dech, svazovala je jejich láska a smyslnost.

            Najednou se vrátil do reality, Buffy se odtrhla od jeho zápěstí a odstrčila ho. Chvíli jen tak stáli, hleděli si do očí. Jak se tak na ni díval, bylo mu jasné, že viděla totéž co on. Oči měla jasné a plné touhy.

            "Vítej zpátky," zasmál se na ni Spike. "Pojď sem," přikazoval hlas zpoza ní a ona se otočila, Dracula na ni hleděl pln očekávání. Vzpomenula si kde je a jak se sem dostala, ale Draculův hlas už na ni neměl stejný účinek jako dřív. Její smysly však nebyly naladěné ani na Spika, který unaveně seděl na jedné z židlí u stolu. Její ochutnávka ho zřejmě dost vzala. Rozhodla se, že na to půjde opatrně. Pokusila se zatvářit co nejprázdněji, jako panenka Barbie nebo Cordy a co noha nohu mine šla zpátky ke svému Pánovi. Dracula se spokojeně usmál a shlédnul ke Spikovi. "Jak se zdá, ovládám ji lépe než ty, Williame. Jaký je to pocit vědět, že ta, po níž toužíš, je tou, co tě zahubí?"

            "Proč se nezeptáš sám sebe?" Ozvala se Buffy a vnořila svůj kolík hluboko do jeho hrudi. Dracula s výkřikem plným bolesti klesl k zemi a jeho tělo se změnilo v jakýsi mlžný oblak.

            "Dobrá práce," pochválil ji Spike, když se k ní pomalu blížil. "Díky," odpověděla se stydlivým úsměvem. "Takže, už odtud můžeme konečně vypadnout?" "Měl jsem strach, že se nezeptáš," odpověděl Spike a zamířil ven, jenže nohy ho jaksi odmítaly poslouchat. Zakopnul... Buffy si beze slova přehodila jednu jeho paži přes rameno a dovolila, aby se o ni opřel. "Promiň, že jsem ti o hlavu rozbila tu židli," pípla. Užívala si ten pocit, že ho má najednou tak blízko. "Nic se nestalo," zalhal Spike. Už byli skoro ve dveřích, když se za nimi něco ozvalo a oni se otočili. Uprostřed místnosti se pomalu mlha zhmotňovala do podoby muže. Spike vztekle Buffy vytrhnul kolík a mrštil jím proti Draculovi, trefil se mu přímo do hrudi. Upír padl k zemi a znovu se rozplynul v mlhu.

            "Vždycky se vrátí," zabrblal Spike a vyšel spolu s Buffy do noci.

* * *

            Sotva vyšli ven, zámek se zvolna začal vytrácet a za chvíli už po něm nic nezbylo. Jen prázdné místo. "Vypadá to, že už vážně vzal do zaječích," konstatoval Spike. "Co všechno se tam vlastně stalo?" zeptala se Buffy, aniž by věnovala pozornost jeho komentáři. "Musel jsem zlomit kontrolu, co nad tebou měl," řekl Spike s pohledem upřeným na svoje boty, nedokázal se jí podívat do očí. "Na nic jiného jsem nemyslel." "Ale co to znamená?" zasténala Buffy. "Teď mne budeš ovládat ty, stejně jako on?" "Ne!" zakřičel Spike. "Zotročilo by tě pouze to, kdybych se do tebe zakousnul, ochutnat krev upíra ti přinese jediné... nahlédneš do jeho mysli." Okamžitě se jí vrátilo všechno, co viděla, když z něj pila. Všechny ty představy jak ona a Spike... záblesky z minulosti a také... co by mohlo být. Nepotřebovala jeho krev, aby si uvědomila, že k němu něco cítí, tohle už jí bylo jasné.

            "Spiku, chci se tě na něco zeptat a chci, abys byl co nejupřímnější. Než přišla do hry celá ta věc s krví... cítil jsi ke mě něco?" "A změní to něco?" odpověděl jí zase otázkou. "Jenom mi odpověz," dožadovala se netrpělivě.

"Fajn!" odsekl. "Nedokážu na tebe přestat myslet od té noci, co jsme šli spolu lovit. Spokojená?" zařval.

"Jo!" vrátila mu to stejně hlasitě. "Protože ani já na tebe od té noci nedokážu přestat myslet!" Hned potom se jejich rty setkaly v přímo zběsilé vášni a ani jeden z nich si nebyl jistý, jestli budou schopni ji zastavit. Zdálo se, že ten polibek bude trvat navěky, ani jeden z nich neměl v úmyslu jej ukončit. Jenže, Buffy se už vážně potřebovala nadechnout...

"Wow," zavzdychala a zvedla ruku, aby se dotknula svých blaženě zhmožděných rtů.

"Yeah," souhlasil Spike.

Chvíli mezi nimi vládlo ticho, to jak se snažili přijmout všechno,

k čemu mezi nimi došlo.

"Takže... co dál?" zeptala se Buffy měkce.

"Nevím," odpověděl upřímně Spike,

"ale zvládli jsme to... spolu."

Ve svém srdci mu věřila.

Našli jeden druhého... na ničem jiném nezáleželo.