Fanfiction

Cesty lásky

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

V Sunnydale vládla noc plná klidu a míru, taková zde často nebývá a když už ano, nemá většinou dlouhého trvání. Ani ta dnešní nebyla výjimkou. Ticho narušilo auto, které nabouralo přímo do cedule "Vítejte v Sunnydale" a s ohlušujícím skřípotem se zastavilo. Dvířka u řidiče se otevřela a do příkopu se z nich vysypala celá sbírka prázdných lahví od nejrůznějšího alkoholu, vzápětí následovaná žuchnutím těla. Spike zvedl hlavu a kalným pohledem se rozhlédl. "Domove, sladký domove," zavtipkoval opile. Víc ze sebe už nedostal, hlava mu klesla a on usnul v prachu u silnice, byl totálně k.o.

* * *

Po cestě z hlídky, si Buffy smutně povzdychla. Všechno bylo v klidu a ona se vůbec netěšila až to řekne Gilesovi. Bylo jí jasné, že on to použije jako další argument pro to, aby ji donutil přemýšlet o tom, že by šla na vysokou školu někam jinam, někam, kde pod knihovnou není Brána pekla. Všichni to říkali, zdálo se jí, že každý chce, aby odešla, dokonce i Angel. A jestliže si jí nejbližší lidé její odjezd přejí, co jí zbývá? Byla docela ráda, když ji několik hlasitých nárazů, které zazněly znedaleka, vytrhlo z truchlivých myšlenek. Vytáhla kolík a vydala se na průzkum. Hluk rovná se potíže, jako vždy. A nemýlila se. Po pár minutách objevila zdroj rámusu. Černé auto stálo na nyní vyvrácené ceduli "Vítejte v Sunnydale" a vedle něj ležel Spike, v bezvědomí. I z místa, kde právě stála, cítila pach zvětralého alkoholu a ona zhnuseně ohrnula noc, než se k němu vůbec přiblížila.

"Byla jsem víc než slušná," oslovila ho, když si klekla vedle něj, věděla, že ji nemůže slyšet. "Dala jsem ti příležitost opustit město a ty se teď mermomocí chceš zase vrátit. Well, to byla tvá poslední šance a tys ji zahodil." Zvedla kolík a namířila jeho špičku Spikovi do hrudi, vtom otevřel oči a vzhlédl k ní nahoru. Její ruka se zastavila a ona zůstala jako opařená, nedokázala dokončit co začala. Jeho oči zalité slzami našly ty její, Buffy v nich uviděla tolik bolesti, bolesti, kterou sama tak dobře znala. Byla to tatáž bolest, kterou cítila ve svém srdci, když byla donucená poslat Angela do pekla.

"Co se stalo," zašeptala mírně. "Nechala mě," zachraptěl hlasem zdrsnělým emocemi. "Je pryč." Buffy kývla, tušila že půjde o něco takového. Kupodivu s upírem u svých nohou soucítila. Dobře věděla jak to bolí, když ztratíte osobu, kterou milujete víc než cokoliv, takovou bolest nepřála nikomu na světě… ani upírovi ani nikomu jinému. V té chvíli se rozhodla, že Spikovi pomůže, jak jen bude moci. "Tak vstávej," přemlouvala ho a pomáhala mu na nohy. "Tady spát nemůžeš, bydlím nedaleko." Spike dovolil, aby ho vedla, mysl měl příliš zastřenou alkoholem, než aby zaznamenal, že mu pomáhá přemožitelka. Všímal si jen toho, že někdo je k němu laskavější, než kdokoliv jiný v celém jeho dlouhém, zpackaném neživotě. A právě teď strašně moc trošku vlídnosti potřeboval.

"Buffy? Jsi to ty?" zavolala Joyce, když uslyšela, že se otevírají přední dveře. Vyšla z kuchyně a uviděla, že její dcera není sama. Byl s ní blonďatý upír, se kterým se potkala toho dne, kdy zjistila, že Buffy je přemožitelka. Ohromeně sledovala, jak mu její dcerka pomáhá do křesla a potom jde do kuchyně. Postavila vodu na sporák. Joyce šla za ní.

"Buffy, to je Spike?" zašeptala, zatímco voda v konvici už začínala vařit. Buffy kývla. "Co tady dělá?" "Opustila ho Drusilla, jeho partnerka. Myslela jsem si, že by neměl zůstat sám." Joyce kývla, okamžitě porozuměla. I ona byla důvěrně obeznámena s bolestí způsobenou ztrátou někoho milovaného. Poznala to, když se s ní rozvedl otec Buffy. Voda bublala, takže se Buffy vrátila do obývacího pokoje, od té doby co si sedl, se Spike ani nepohnul.

"Co bys rád," zeptala se ho měkce. "Máme kávu nebo čaj." "Myslím, že je tam také horká čokoláda," doplnila Joyce, která se k nim připojila. Poprvé od chvíle co ho našla Spikovi na rtech zahrál malý úsměv. "To zní skvěle. A nezbyly vám náhodou nějaké ty malinké marshmallows?" Joyce se zasmála. "Podívám se." Zatímco se máma vrátila do kuchyně, Buffy si sedla vedle Spika. "Chceš mi říct co se stalo?" Čerstvý příval bolesti mu zkřivil rysy, ale Buffy z vlastní zkušenosti věděla, že by mu pomohlo, kdyby to ze sebe dostal.

"Nevím odkud začít," řekl s povzdechem Spike. "Věci se začaly měnit od chvíle, kdy jsme opustili tohle mizerné město. Byla tak klidná a odtažitá. Nezáleželo na tom co jsem pro ni udělal, z ničeho neměla radost, nebyla šťastná. Potom, jedné noci, byl jsem venku a sháněl jídlo, jsem ji uviděl... s démonem chaosu, mě přímo před nosem. Vybuchl jsem. Řekl jsem jí, že tohle už dál nehodlám snášet. Myslel jsem, že se ke mě vrátí, ale ona na to jen 'Fajn' a že můžeme zůstat přáteli." Vzlyknul a utíral si slzy. "Žili jsme spolu sto let a ona chce, abychom byli přátelé. Dokonce mne ani nezabila, i když jsem o to přímo žebral, nechala mne naživu, abych takhle trpěl." Ramena se mu začala rytmicky otřásat, znovu se rozvzlykal. Buffy byla bezradná, nevěděla co má dělat, tak si ho přitáhla do náruče a pevně držela, zatímco plakal. "Šššš," šeptala a jemně ho hladila po vlasech. "Zase to bude o.k." Po několika minutách přestal vzlykat, odtáhl se, už jen posmrkával.

"Spiku, chci abyste tu dnes zůstal přes noc," ozvala se Joyce. "Ustelu vám na gauči." Buffy kupodivu potřásla hlavou. "Já si vezmu gauč, mami. Spike může spát v mé posteli." "Přece tě nevykopnu z tvé vlastní postele, přemožitelko," zaprotestoval okamžitě Spike, který už se trochu vzpamatoval. "Gauč je prima, už týdny spím v autě, tak mi věř, že jsem na tom byl už hůř." Buffy se zvedla a pronesla odhodlaně. "Další důvod, aby ses konečně jednou vyspal v pořádné posteli. Neberu NE jako odpověď." Joyce si povzdechla, znala své zlatíčko až příliš dobře, aby se s ní dohadovala, když je takhle v ráži. Spike to zdá se pochopil taky a kývnul. "Tak dobře, jen dnes v noci." Buffy přitakala, ačkoliv věděla, že zítra v noci budou mít úplně ty stejné argumenty.

"Tak pojď, ukážu ti svůj pokoj." Spike ji následoval nahoru po schodech, jen stěží věřil tomu, co se právě událo. Nikdy by si nedokázal představit, že ze všech lidí, co mu mohli pomoc, to udělá právě přemožitelka. Sotva vešli do pokoje, svlékl si plášť a pověsil ho na opěradlo židle stojící vedle postele. Zatímco seděl a zouval si boty, Buffy dělala co mohla, aby mu bylo v pokoji pohodlně. "Za minutku jsem zpět," řekla jemně a zmizela. Spike se rozhlížel po pokoji. Úplně ho ohromil. Nebylo v něm nic, co by nasvědčovalo tomu, že tady bydlí někdo jiný, než úplně normální teenagerka. Ale on dobře věděl, že Buffy není úplně obyčejná holka. Je hrdinka, ta, která už nejednou zachránila svět. Také byla schopná lásky víc, než kdokoliv, s kým se zatím setkal, ať už to byl člověk nebo... někdo jiný. Existovalo velice málo lidí, kteří by vzali na noc do svého domu upíra a nechali ho spát ve své posteli, bez otázek. Buffy byla rozhodně unikát. To už se vracela, v jedné ruce pytlík s krví, v druhé hrneček. Obojí mu podala a on na ni zůstal v šoku civět.

"Ty máš pořád doma krev?" zeptal se konečně. Sklopila oči. "To je pro Angela," řekla tak tichounce, že měl pocit, že se přeslechl. "Jenom to, prosím, neprozraď mámě." Než stačil říct jediné slovo, byla u dveří. "Dobrou noc, Spiku," zašeptala a zhasla světlo, místnost se ponořila do tmy. Spike pomalu upíjel svou večeři. Takže, Angel žije a pokud pro něj Buffy pořád kupuje krev, jeho duše je nazpět. "Blbý překvápko," konstatoval nahlas sám pro sebe. Vysrkl co zbylo v pytlíku a natáhl se do postele. Tak nějak tušil, že se příliš nevyspí.

Měla pocit, že uplynulo jen pár minut, co si lehla na gauč, aby se trochu vyspala, ale hodiny tvrdily, že jsou tři ráno. Zůstala ležet a dumala co ji probudilo, posadila se, shora něco uslyšela. Něco tam šramotilo a také občas zabouchalo. Spike. Buffy vstala a spěchala nahoru. Lehce zaklepala na dveře ložnice. "Spiku?" zašeptala. "Jsi v pořádku?" Ticho. Zaťukala hlasitěji a když se jí nikdo neozval, otevřela dveře a nahlédla dovnitř. Pokoj vypadal neporušeně a jí chvíli trvalo, než si uvědomila, co je špatně. Postel byla prázdná a okno dokořán. Spike byl pryč.

* * *

Trvalo mu jen pár minut, než se dostal ke svému autu, stálo pořád tam, kde ho nechal. Vlezl si do něj a otevřel novou láhev whisky, než nastartoval, pořádně si zavdal. Musí navštívit starého přítele.

* * *

Buffy na sebe natáhla nějaké oblečení a poté, co napsala mámě vzkaz, že jde hledat Spika, vylezla oknem. Nechápala sama sebe, proč se o něj vlastně bojí, je víc než schopný postarat se sám o sebe, ale tak nějak by byla šťastnější, kdyby věděla, kde je. Pravděpodobně se šel někam napít a ona si řekla, že nejdřív to zkusí u Willieho.

* * *

"Bastard," mumlal si Spike a znovu upil z poloprázdné láhve. Nahlížel skrze okno, které během dne zakrývaly těžké závěsy, do Sídla. U krbu seděl Angel a poklidně si četl, nevšímavý ke kypící zášti přicházející zvenčí. Spike dopil zbytek whisky.

"Ty si myslíš, že můžeš mít každou holku, která se ti zalíbí a nemusíš se starat o to komu tím ublížíš? Možná ti dám ochutnat stejné medicíny. Možná, ti vezmu to tvoje cukrátko, drahouška Buffy a uvidíme, jak se ti to bude zamlouvat." Povzdechnul si, věděl, že tenhle plán mu nevyjde. Vzhledem k tomu, čím je, nemá oči pro nikoho jiného než pro Angela. Ani díky svému sexappealu si ji nezíská. Bude muset najít jiný způsob, jak přinutit Angela trpět. Ten se mezitím zvedl a šel někam dozadu, se Spikem se začalo všechno houpat. Svět okolo něj se točil a on ho nedokázal zastavit. Z ruky mu vypadla prázdná láhev a rozbila se o zem. Otočil se k odchodu, rozhodl se vrátit až bude střízlivý, aby si mohl pořádně užít Angelovo utrpení.

"Ještě pořád jsem velkej zlej," žvatlal nezřetelně a zakopnul o kořen. Upadl do bezvědomí dřív, než se dotknul země.

* * *

Když opouštěla další démoní bar, Buffy si nervózně okusovala rty. Při hledání Spika jí štěstí nepřálo a ani démoni ani upíři, které zbušila, ho neviděli. Obloha začínala růžovět, do svítání zbývalo sotva půl hodiny. Jakmile slunce vyjde, musí přestat hledat, buďto se Spikovi podaří někde schovat nebo... na tu druhou možnost se jí nechtělo myslet. Povzdechla si, míst, kde ještě mohla hledat, valem ubývalo. Byla ve všech barech, co jich v Sunnydale bylo, v těch démoních i

v těch obyčejných. Netušila kam jinam by mohl jít. Ještě jednou se staví u Willieho a končí. Stejně ještě musí k řezníkovi pro krev, když ji Angelovi dnes vypil Spike. Zamrazilo ji.

Angel.

Proč si na to nevzpomněla dřív? Samozřejmě, Spike šel za Angelem do Sídla. Nejen, že tam dříve bydlel, ale také zde žila osoba, kterou nenáviděl na světě nejvíc. Právě teď se asi snažili

jeden druhého zabít. Rozběhla se.

Než se dostala k Sídlu, slunce už zářilo vysoko na obloze a ona se jen v duchu modlila, aby jak Angel, tak Spike byli uvnitř, dokonce i kdyby se tam bili. Už byla u schodů vedoucích do atria a hlavní haly, když se zastavila. Na zeleném rostlinném lůžku ležel Spike, ještě byl ve stínu, ale slunce se už k němu přiblížilo jen na pár milimetrů.

"Spiku! Vstávej!" vykřikla, letěla dolů po úzkých, strmých schodech a pokoušela se neupadnout. Přišla příliš pozdě. Doběhla ve chvíli, kdy se ze Spikovy ruky, kterou měl upaženou, začalo kouřit a objevily se na ní první plaménky. Bolest byla tak velká, že ho probrala, s řevem vyskočil a zběsile se rozhlížel okolo, čím by plameny uhasil. Buffy neváhala, popadla ho pod paží a dotáhla k malé fontáně, ruku mu ponořila až na dno. Sotva plameny v gejzíru páry uhasly, Spike začal křičet znovu. Než se totiž podařilo zlikvidovat plamínky, které se snažily strávit jeho ruku, stín budovy se opět o kousek posunul a oni se ocitli na přímém slunci. Spike začal pomalu, ale jistě doutnat. Na nic nečekala a tak rychle, jak jen mohla, ho Buffy prostrčila dveřmi a zabouchla je za sebou. Spike se roztřeseně opřel o chladnou zeď, popálenou ruku si houpal v náručí, oči zavřené. Povzdechnul si. Tentokrát byla smrt blízko.

"Co tady děláš?" Pátravě pootevřel unavené oči, přímo před sebou uviděl naštvanou

Buffy, s rukama v bok. "Myslel jsem si, že se trošku projdu," odpověděl a zase oči zavřel. Ucítil, že ho Buffy chytila za ramena. "Včera v noci jsem se o tebe nestarala proto, abys hned zdrhnul a šel vítat slunce," vřískala. "Vážně si myslíš sebevražda ti ji vrátí?"

"Ne!" zaječel na ni, ignorujíc permoníky, kterým právě začala šichta v jeho hlavě pulzující bolestí. "Nemyslím, ale zbavil bych se toho utrpení a to by pro mne bylo víc než dost."

"Buffy? O co tady jde?" Oba se otočili za ospalým hlasem. Ani jeden z nich neslyšel, že se Angel tiše přikradl do haly. Buffy šla za ním. "Angele, je mi to líto. Nechtěli jsme tě probudit. "Mluv sama za sebe," frflal si Spike pod nosem. Angel na Spika upíral oči, nebyl si jistý, jestli se mu jen nezdá. "Co on tady chce?" Buffy si rezignovaně vzdychla. "To je na dlouho, ale do západu slunce je tady uvězněný, takže bychom si aspoň mohli udělat trochu pohodlí." Angel zachmuřeně pozvedl obočí.

"My?" "Ty si vážně myslíš, že vás dva nechám celý den spolu o samotě? Cítím vaši vzájemnou nenávist v každé molekule vzduchu, který tady je." Angel na Spika zle zhlížel, ale mlčel. Místo toho přešel místnost a zapadl do svého křesla. Buffy se vrátila ke Spikovi, který si pořád držel zraněnou ruku. Vypadal hrozně. Jako by se každou chvíli měl zhroutit bolestí a vyčerpáním. A to, že jsem na něj vřískala, mu zaručeně úlevu taky nepřineslo, přiznala si Buffy.

"Proč nejdeš a nelehneš si?" ozvala se jemným hlasem. "Seženu ti něco na tu ruku." Na to, aby jí odporoval, byl příliš utahaný. Jenom kývnul a dovolil jí, aby ho zavedla ke gauči. Jakmile se jakš takš pohodlně uložil, Buffy odešla za Angelem.

"Nemáš lékárničku? Spike je po dnešním perném ránu dost popálený." Angel se zamračil, ale kývnul, zvedl se a ukázal Buffy, aby šla za ním. Prošli zadním traktem Sídla, až se ocitli v jedné z mnoha prostorných koupelen. Angel sáhl do skříně, vyndal velkou lékárničku a podal ji Buffy.

"Možná je to hloupá otázka, ale proč zrovna ty pomáháš Spikovi? Myslel jsem, že je náš nepřítel." "On je... teda byl... Drusilla se na něj vykašlala a on někoho potřebuje. Stejně jako já, když jsi ty byl... pryč." Angel kývnul, chápal to, ale radost z toho neměl. Mohl doufat v jediné, že Spika její rozmazlování brzo otráví a sám zmizí. Vrátili se do haly, Spike ještě pořád ležel na gauči, ve stejné poloze, jak ho opustili. Angel se usadil zpátky do lenošky a zavřel oči. Než ho Buffy se Spikem svým ječením vzbudili, naspal jen pár hodin. Věděl, že byl se měl prostě vrátit zpátky do postele, ale jaksi nedokázal ty dva nechat spolu samotné.

Buffy se sklonila ke Spikovi. Nespal, jak se původně domnívala. Oči měl dokořán a civěl do stropu. Zraněnou ruku položenou na břiše, Buffy ji opatrně zvedla a začala ohledávat škody. Spike ucuknul bolestí. Bylo to špatné. Hřbet ruky měl pokrytý velkými puchýři, které se nalily průsvitnou, vazkou tekutinou, kůže se mu už začala loupat. Kolem okrajů ran bylo vidět živé maso spálené dočerna. Vrátila mu ruku na břicho a otevřela lékárničku. Prohledala ji a vytáhla desinfekci, mast na popáleniny, gázové tampony a obvazy. Nechala tmavou tekutinu vsáknout do tamponu a znovu mu zvedla poničenou končetinu. "Bude to bolet," zašeptala omluvně. Spike nic neříkal, ale zavřel oči a zaťal zuby.

Jakmile se gáza dotkla poraněné tkáně, zase automaticky ucuknul a ještě víc stisknul víčka. Buffy sebou ve stejné chvíli trhla leknutím, měla s ním soucit a proto pokračovala tak rychle, jak to jen šlo a snažila se mu neublížit ještě víc. Nakonec mu ruku opatrně ovázala a položila zpátky na žaludek. "Hotovo," řekla tiše a začala uklízet věci zpátky do lékárničky. Spikovy oči se otevřely, ale nic neříkal. Buffy vstala a všimla si, že ji Angel pozoruje. V očích měl zvláštní, pro ni nečitelný výraz. Bylo to snad zklamání? Lékárničku odnesla zpátky do koupelny a v několika minutách se k nim vrátila, v ruce pokrývky. Jednu podala Angelovi a tou druhou zakryla Spika. Zasedací pořádek se ukázal být problémem. Angel seděl v jediném křesle, které tam bylo a Spike zabral celý gauč. Nebyla ochotná s ním příliš hýbat, tak ho jen přiměla zvednout hlavu a posadila se na kraj gauče, dovolila, aby mu její klín byl polštářem.

"Takže, jak dlouho jste vy dva zase spolu?" zamumlal Spike nezřetelně. "Bylo to hned, jak jsme odjeli? Nebo jste počkali pár dní, aby tady pan Svůdce měl čas na Dru pozapomenout?" Zavládlo ohlušující ticho, které po chvíli přerušila Buffy.

"My ale nejsme zase spolu," řekla měkce hlasem plným bolesti. "Jsme pouze přátelé." Spike chvíli mlčel, pak si pohrdavě odfrknul. "Přátelé? Prosím vás! Vy dva nejste přátelé o nic víc, než kdy budeme přáteli já a Dru." "U nás je to něco jiného," odsekl Angel. Spike se zasmál, spíš trošku dunivě zabublal.

"Pamatuj na moje slova, vy dva se spolu znovu vyspíte a pak zase budete chtít zabít jeden druhého a to do Silvestra. Můžete si říkat, že jste JEN přátelé, jak je vám libo, ale v noci jste stejní otroci lásky, jako já." Znovu bylo ticho, tentokrát trochu trapné a znepokojivé. Spike si vzpomněl na slova, která jemu samému řekla na rozloučenou Drusilla a Buffy s Angelem se snažili jeho slova strávit. Minuty ubíhaly a Buffy ucítila, že se Spike zklidnil, usnul. Koukla nenápadně na Angela a uviděla, že ji upřeně pozoruje, jeho oči planuly a hledaly ty její. Polkla, pořád doufala, že se jí z toho podaří nějak vybruslit.

"Spike má pravdu," šeptala, nechtěla vzbudit zraněného upíra, odpočívajícího na jejím klíně. Angelova tvář byla jako vytesaná z kamene a ani nic neřekl, takže pokračovala. "Nejsme přátelé a nemyslím si, že bychom jimi někdy mohli být." Angel kývnul. Od chvíle, kdy se vrátil věděl, že Buffy miluje, ale netroufl si o tom před ní zmínit, protože nevypadala, že se jí chce o tom mluvit.

"Tak co teď?" Buffy si bolestně povzdechla. "Víš stejně dobře jako já, že spolu být nemůžeme. Sejde se jedno k druhému a nakonec... ztratíš duši a pak zabiju já tebe nebo ty mne." "To se nikdy nestane," odpověděl otřeseně. "Nyní, když víme o té kletbě, budeme prostě opatrní." Buffy si znovu povzdechla, doufala, že to nebude nutné, ale Angel její důvody odmítal brát vážně. Zhluboka se nadechla, věděla, že to, co se právě chystá říct, patrně zničí vše pěkné, co spolu kdy zažili.

"Já už tě nemiluji." Bolest, následovaná pochybnostmi, zaplavila jeho tvář. "To ne, nevěřím, říkáš to jen proto, abys všechno usnadnila." Zraněně na ni hleděl. "Ty si myslíš, že tohle je snadné?" zeptala se Buffy ohromeně. "Tohle je ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy musela udělat dokud..." Odmlčela se. Zabloudila v myšlenkách do minulosti, k nejhorší chvíli svého života, ke chvíli, kdy byla přinucena poslat Angela do pekla aby... zachránila svět. Sklopila oči a bezděčně se začala probírat Spikovými vlasy, musela něco dělat, cokoliv, aby se aspoň trošku dokázala povznést nad to, co se tady dělo a ještě dít bude. Když Angel zpozoroval, jak něžně Buffy hladí Spika po hlavě, ucítil, že se v něm vaří vztek.

Tohle všechno je jenom Spikova vina. Pochopitelně, jenom on mohl svýma kecama tak otrávit její mysl a přesvědčit ji, že jeho, Angela, už nepotřebuje. A aby toho nebylo málo, Buffy najednou o toho odbarvence pečuje s takovou něžností, jakou jemu samému stěží kdy ukázala. Téměř nepostřehl, že démon převzal kontrolu nad rysy jeho tváře. První, čeho si všiml bylo, že se postavil a kráčí ke gauči.

"Co to děláš?" zeptala se znepokojeně Buffy, v očích nepatrný odlesk strachu, už dlouho ho jako upíra neviděla. "Likviduji problém." S temným zavrčením jeho ruka surově stiskla Spikovu ovázanou a vytáhla upíra juniora Buffy z klína. Šílená bolest, která vystřelila Spikovou paží jej vzbudila a on celý konsternovaný zjistil, že ho Angel vleče k hlavním dveří Sídla. Pokusil se klást mu odpor, ale to bolest jen zhoršilo.

"O co tady do pekla jde?" ječel a snažil se osvobodit z Angelova vražedného sevření.

"Tak dost." Angel vzhlédl a uviděl Buffy, jak mu stojí v cestě, ruce založené na prsou. "Uhni, přemožitelko." Angela překvapilo, jak chladně jeho hlas zní, ale momentálně mu to bylo ukradené, chtěl jediné, zbavit se Spika. "Pusť ho," přikázala Buffy mrazivě. "Tohle není jeho vina a ty to víš." Angel měkce zavrčel.

"Všechno bylo v pořádku, dokud se tady neukázal. Až zmizí, mezi námi bude zase všechno normální." "Angele, už nikdy to mezi námi nebude normální. A zabitím Spika to zaručeně nezměníš." Angel se podíval na Spika a potom zpátky na Buffy. "Možná ne, ale do pekla... uleví se mi." Vykročil, ale daleko se nedostal, Buffyina pěst dopadla na jeho bradu. Zareagoval jako stroj, nechal být Spika Spikem a ránu jí vrátil, síla úderu Buffy srazila na zem. Okamžitě se zvedla, oči naplněné bezbřehou bolestí. Nejenže v nich takovou bolest nikdy neviděl on sám, ale dokonce ani Angelus. Hned toho zalitoval a hmátnul po ní. "Buffy, mrzí mne to, omlouvám se." Couvla před ním.

"Nedotýkej se mne," zasyčela, "a už nikdy se neodvažuj ke mě přiblížit. Jakmile slunce zapadne, odejdeme a už mne nikdy neuvidíš. Nechoď za mnou a drž se dál od mých přátel a mé rodiny. Skončili jsme." Viděla, že se chystá něco říct, takže se k němu otočila zády na znamení, že diskuse je u konce. Pár minut bylo ticho, potom konečně uslyšela, jak se za ním zacvakly dveře ložnice. A teprve nyní dovolila slzám opustit slzní kanálky.

Spike nevěřícně zíral na scénu, které byl právě svědkem. Cítil se schizofrenně, jedna jeho část jásala a vychutnávala si fakt, že Angel konečně trpí, jak si podle něj zasloužil už dávno, ale ta druhá toho všeho litovala, Buffy totiž zakoušela úplně stejnou bolest a to ho trápilo zvlášť po tom, co pro něj v posledních hodinách všechno udělala. Sotva Angel zapadl do ložnice, Spike si všiml, že se Buffy třesou ramena. Ona pláče. Zkusmo vztáhl svou zraněnou ruku a položil ji Buffy na paži. Otočila se a zabořila mu tvář do hrudi, nepřestávala vzlykat a on ji konejšivě hladil po vlasech. Nepokoušel se jí nalhávat, že všechno bude zase v pořádku, věděl dobře, že nebude. Jenom ji držel, aby věděla, že je tady s ní, stejně jako včera byla ona s ním. Nakonec se vzlykání vytratilo a Buffy vzhlédla, střetla se se znepokojeným pohledem jeho blankytně modrých očí.

"Jsi v pořádku?" popotáhla a uchopila ruku v obvazech do svých dlaní. Kývnul, zprvu ani nechápal na co se ho ptá, na své vlastní zranění pozapomněl, když ji držel v náručí, všechno se mu vykouřilo z hlavy. Usmála se, společně se vrátili ke gauči a posadili se. "Nemůžu uvěřit, že se to stalo," řekla chraplavě a utírala si slzy.

"Celou dobu jsem vinu za ty hrůzné věci, které napáchal, svalovala na skutečnost, že neměl duši. A přitom dnes byl klidně ochotný tě zabít jen proto, že se mu nelíbilo, co jsi říkal."

"Duše nikomu nezabrání konat zlo," odtušil Spike měkce. "Umožní mu jen rozeznat co je dobro a co zlo, ale výběr je na něm. Je spousta zlých lidí a všichni mají duši." Buffy kývla, až dosud se nad tím nikdy doopravdy nezamyslela.

"Do soumraku zbývá jen pár hodin," řekla nakonec. "Možná by ses měl trochu vyspat." "A co ty?" zeptal se a prohlížel si temné stíny pod jejíma očima. "Taky jsi zralá dát si šlofíka." Než stihla zaprotestovat, lehl si na svou stranu gauče a Buffy stáhnul k sobě, takže se mu zády opírala o hruď, jeho paži ovinutou okolo pasu. Lžícová pozice. Sice to nejdřív nechtěla připustit, ale bylo jí tak příjemně.

"Sladké sny," zašeptal jí do ouška a oba odpluli do říše snů.

* * *

To, že je na gauči sama, jí došlo hned, jak se probudila, rychle se posadila. Na stole byly dva vzkazy, jeden z nich byl bez jakýchkoli pochyb napsán Angelovou rukou. Ten si přečetla nejdřív.

Buffy, uvědomil jsem si, že nic nemůže omluvit mé dnešní chování, takže jsem se rozhodl to nám oběma ulehčit a opustit město. Pokud nemůžeme být spolu, potom myslím, že bude nejlepší, když od Tebe budu co nejdál.

Vím, že moje slova: 'Mrzí mne to', mi Tvou přízeň a lásku nevrátí, ale aspoň mi věř, že mne to opravdu mrzí.

Navždy Tvůj Angel…

Ačkoliv ji nad těmi řádky trošku bodlo u srdce, věděla, že je to tak nejlepší. Zaměřila se na druhý lístek.

Přemožitelko, nechtěl jsem tě rušit, ale myslím, že bych neměl zmizet bez rozloučení.

Přečetl jsem si hošanův vzkaz a došlo mi, že od chvíle, kdy jsem přijel, se mi nepodařilo udělat nic jiného, než že jsem ti pořádně zašmodrchal život. Uvědomil jsem si, že bych udělal nejlíp, kdybych se Sunnydale obloukem vyhnul, jak jsem měl nejprve v plánu.

Jinak díky za pomoc s tím vším okolo Dru, myslím, že jsem se už z toho dostal a jsem připraven jít dál. Neztrácej čas tím, že by ses trápila kvůli tomu buzerantovi, ten blbec si to nezaslouží.

Spike

Dočetla a po tvářích se jí začaly řinout slzy, věděla, že nepláče kvůli Angelovi, ale pro Spika. Je pravda, že se tady zdržel jen pár hodin, ale ona si už za tu dobu stihla zvyknout, že je poblíž. Hluboko v duši sice věděla, že tady nemíní zůstat navždy, ale nečekala, že odejde tak brzo.

S těžkým srdce vyšla před Sídlo a vlekla se po schodech nahoru. Na posledním stupni se zastavila. Spikovo Desoto tam pořád stálo a o něj se uvolněně opíral upír, v celé své kráse, z koutku úst mu visela zapálená cigareta a obláčky kouře líně stoupaly k nočnímu nebi.

"Myslela jsem, že jsi odjel," řekla tak lhostejně, jak jen dokázala. Pokrčil rameny. "Dělám na tom." Buffy udělala pár rychlých krůčků, takže se zastavila jen kousínek od něj. "Nemusíš odjíždět," zašeptala měkce. Vytáhl z úst cigaretu, hodil ji na zem a rozmáčknul podpatkem.

"Předpokládám, že máš v úmyslu dát mi nějaký důvod zůstat." S kývnutím se o něj opřela a jemně ho políbila na rty. Byl to cudný polibek, ale naznačoval, že by se mohl stát něčím víc, časem. Když se jejich rty od sebe oddělily, Spike vypadal zamyšleně.

"Nevím, lásko, budu si to musel nechat projít hlavou."

Buffy pozorovala jak váhá, zdálo se, že o své volbě musí hodně dlouho přemýšlet,

až příliš dlouho.

Čas jako by se zastavil

a zklamání jí sevřelo srdce.

Po pár vteřinách k ní shlédnul a rošťácky se zakřenil.

"Jasně, že zůstanu, lásko."

KONEC