Cesty

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Catnip.me.uk

odehrává se během BtVS IV/14 Goodbye Iowa

            Buffy právě procházela okolo Willyho baru, jedné ze svých pravidelných štací, tedy co se hlídek týká, když zevnitř zaslechla kravál boje. S tím se dalo počítat. Plebs místní četné populace démonů a upírů se v putyce jako obvykle stavil na panáka. Nic nového pod měsícem, noc, kdy by nenastaly žádné potíže, je tady vážně vzácností. Nicméně pokud démoni zabíjejí jeden druhého, šetří jí práci. Rozhodla se rvačku ignorovat a pokračovala v cestě. Ušla ale jen pár kroků, když vtom uslyšela, jak se rozlétla postranní dvířka. S despektem se zadívala do slepé uličky a celá překvapená v šoku ztuhla. Uviděla totiž, že z nich víceméně vyplachtil Spike a tvrdě přistál na zemi. Obrovský, dost děsivě vyhlížející démon, vyšel za ním ven a zůstal stát nad padlým upírem. Dva jeho kámoši stáli ve dveřích a přihlíželi. Tři na jednoho, přesila jako obyčejně, to mají démoni rádi. Spike pořád ještě ležel na zemi, když ho démon oslovil.

            "Cos čekal, Spiku? Večírek na uvítanou doma? Šla hláška, že's světu démonů vyhlásil válku." Spike zvedl hlavu, zřejmě byl po tvrdém dopadu a výprasku, co inkasoval, ještě celý omráčený. "Válku?" Hlas démona prosáknul hněvem. "Taháš se s přemožitelkou! Zabíjíš ostatní démony a to ti trpět nebudeme. Takže... jestli tě tady ještě někdy načapám, budu mít značnou chuť ti to řádně vlastnoručně objasnit. Chápeš?" Když Spike neodpovídal, démon se zvrtnul na patě a vrátil do baru, prásknul za sebou dveřmi. Buffy na to ještě chvíli zírala a pak se za Spikem rozběhla a klekla si k němu.

            "Spiku, slyšíš mě?" Byl stěží při vědomí, tvář samý šrám a modřina. Démoni se na něm teda fakt pěkně vyřádili. Zvuk jejího hlasu upoutal jeho pozornost, nateklé oči se na ni snažily zaostřit. Kývnul. "Můžeš vstát?" Spike se o to pokusil a Buffy dělala, co mohla, aby pomohla a nezpůsobila mu ještě víc bolesti. Sotva stál jakš takš pevně na nohách, odstrčil ji. "Drž se ode mě dál, přemožitelko," zavrčel, než se klopýtavě vydal směr hřbitov. Buffy sledovala, jak odchází, nebyla si jistá jestli za ním jít nebo ne. Už jí skoro zmizel z očí a tak se rozhodla, že než aby se na něj věšela, raději se pobaví. Čas odplaty nadešel. Nakráčela do baru. Démoni, kteří Spikovi namleli, seděli za stolem a řehtali se.

            "Viděl's jak se tvářil? Ten sem hned tak nepáchne." Buffy šla rovnou za nimi. "Ehm, vy hoši máte nějaký problém s lidmi, kteří mi pomáhají? Pročpak? Myslíte si, že mě dokážete porazit, když budu bojovat sama, bez pomoci? Well, tady mě máte. Jsem sama. Jenom já sama, samotinká. Žádný upír mi nepomáhá. Popadněte příležitost za pačesy." Démoni se nervózně dívali jeden na druhého. Tahle přemožitelka je teda fakt broskvička. S poněkud tvrdší slupkou. Největší z těch tří lamželezů vstal. To on dělal na Spika ramena.

            "Já se tě nebojím, přemožitelko." S těmi slovy na ni zaútočil. Neměl to dělat. Několika hbitými pohyby ho Buffy chytila do kravaty (chvat v řeckořímském zápase, nikoli oděvní doplněk) a poté, co ho několikrát tvrdě praštila do té věci, co mu vyrůstala z krku, odhodila jeho bezvědomé tělo na stůl, kde seděli jeho kamarádíčci. Zadívala se na ně.

            "Chcete pokračovat? Kdo je teď na řadě?" Oba vrtěli hlavami, koukajíc na svého padlého soukmenovce. "Výborně. Takže chci, abyste uklidili ten bordel tady a zaplatili všechny škody. Pak vypadnete ze Sunnydale. Pokud, třeba jen čirou náhodou, zjistím, že ne, přestanu předstírat, že jsem jemná dáma, jíž se násilí hnusí."

            Strach v očích těch démoních srábků jí jasně zvěstoval, že nejsou dost hloupí, aby ji ignorovali. Raději šla za Willym k barpultu. Předstíral, že on nic, on muzikant. "Flašku tvé nejlepší krve, Willy, a lékárničku. Máš ji vůbec? Napiš to na támhlety třasořitky," poručila si a mdle mávla rukou směrem k démonům, kteří se ze všech sil snažili rekvalifikovat na uklízeče a likvidovali nepořádek, co stihla nadělat. "Jasnačka." Willy sice ve svém baru všechny šarvátky ze srdce nenáviděl, ale tohle se mu zamlouvalo. Ačkoli by to nikdy nepřiznal, a už vůbec by se do toho nepletl, neviděl rád, že se do Spika tihle tři démoni pustili. Ti darebáci mu nedali ani tu nejmenší šanci se bránit. Vzhledem k tomu, že si Buffy řekla o lékárničku, tušil, že hodlá Spika navštívit. Bezva, Spike si po tom výprasku trošku něžné péče fakt zaslouží. Malinko divné je, že mu ji poskytnou dlaně přemožitelky. Podal jí krev i lékárničku. "Tumáš." Poděkovala mu úsměvem a nechala démony uklízet.

            Dostat se do Spikovy hrobky jí trvalo jen pár minut. Otevřela dveře a uviděla ho, jak leží na sarkofágu. Oči zavřené. Buffy došlo, že spí. Moc ji to nepřekvapilo. Po tom všem? Krev a lékárničku položila vedle něj. Až se probere, ošetří se sám. Vstala a bezděčně na něj koukla. Ten ubožák byl na maděru.

            "Myslím, že jsem ti řekl, abys vysmahla, přemožitelko," ucedil Spike, aniž otevřel oči. Buffy uskočila. "Spiku, vyděsil's mě. Jak víš, že jsem to já?" S námahou oči otevřel a chladně si ji změřil. "Kdo jiný by to byl? Bylo mi hned jasné, že je jen otázkou času, kdy sem přijdeš, budeš se cítit provinile a co hůř, budeš se mi snažit pomáhat." "Tohle nemá s nějakým pocitem viny vůbec nic společného. Přišla jsem, abych se přesvědčila, že jsi okay. Nemám proč se cítit provinile. "

            "Oh, yeah?" Spike se posadil, aniž z ní spustil svůj chladný zrak. Ukázal si na tvář. "Vidíš? To je tvoje vina. Tvá a tvého vojáčka. Od chvíle, kdy mi strčili do hlavy ten zkurvenej chip, mám pořád jenom potíže. S váma lidma a navíc i s celou populací démonů. Čekáš, že ti budu pomáhat a když to udělám, tak jediné poděkování, co za to mám, je nos jako karfiól a rozmlácenej ksicht." Do očí mu hrkly slzy vzteku a frustrace.

            "Máš vůbec ponětí jak mi je," pokračoval, "co cítím, když vlastně nikam nepatřím? Jsem démon. Měl bych být venku, zabíjet lidi a ničit vše, co mi přijde do cesty. Ale nemůžu a navíc nikdy nebudu patřit ani k tobě a tvému gangu. Bez ohledu na to kolik démonů pro tebe zabiju. Abys věděla, zabil bych vás všechny, mít aspoň poloviční šanci." Zmlknul a povzdechl si. "Proč mě teda prostě rovnou nezabiješ? Prokázala bys mi tu laskavost?"

            Buffy na něj zírala. "Spiku, nehodlám tě zabít!" "Proč ne? Když to neuděláš ty, některej z těch prokletejch démonů určitě jo. Koneckonců, přijmout smrt z rukou přemožitelky je čest." Buffy na pár minut úplně oněměla. Nikdy dřív ho v takovémhle stavu neviděla. Willow a Xander jí sice říkali, že se pokoušel probodnout, než zjistil, že démonům ubližovat může, ale... skoro s lítostí si vzpomněla, jak jí to tehdy bylo fuk. Jenže teď je všechno jiné, je dokonale bezmocný a přitom, když opouštěl Xanderův sklep, vypadal v pohodě. Popošla a sedla si vedle něj.

            "Podívej, Spiku, vím, že to máš těžké, ale věř mi, nikdo to nemá snadné. Všichni máme problémy, musíš se prostě vyrovnat s tím, co ti život připraví. Možná to tak nevypadá, ale máš na vybranou. Není to nic moc, ale vybrat si můžeš. Buďto budeš sedět na zadku, litovat se a čekat, až půjde okolo nějaký démon, aby tě zabil… Nebo využiješ šanci být užitečným, pomáhat lidem." Hořce se pousmál. "Vím, že konat dobro nemáš v povaze, ale určitě je to lepší, než nedělat nic. Dostal's šanci udělat něco se svým životem."

            Spike upřeně hleděl na podlahu. Nemohl uvěřit, že právě vyslechl přednášku o smyslu života a to od přemožitelky, bytosti, kterou se už při několika příležitostech pokusil zabít. Mnohem neuvěřitelnější ovšem bylo, že co říkala, mělo hlavu a patu. Posedáváním a litováním sama sebe, ze sebe akorát bude dělat blbce. Stejně dobře může akceptovat skutečnost, že chip je teď jeho nedílnou součástí, a naložit se situací, jak mu jeho stav umožňuje. Kdyby jí vypomáhal, měl by možnost nakopat nejeden démoní zadek a to je přece také drobet ochrany před démony, kteří ho ohrožují.

            "Dobrá, jdu do toho. Když ty nebo tví kámoši budete potřebovat mou pomoc, prostě přijď a najdi si mne. Budu někde okolo." Buffy chvilku vypadala překvapeně. Nečekala, že se vzdá tak rychle. Pak se usmála. "Bezva." Významně zvedla lékárničku ze země. "Proč mi nedovolíš, abych tě ošetřila, když už jsem tady?"

            Spike si vzdychnul a obrátil k ní obličej. Poslední, co teď potřeboval, byla přemožitelka, která si s ním chce hrát na sestřičku milosrdnou. Ačkoliv... asi to zvládne líp, než on. To byl jeden z problémů upířího stavu. Když vám někdo rozbije hubu, svůj odraz nevidíte. "Fajn." Buffy se dala do práce a on ji při tom pečlivě pozoroval. Většinou byl příliš zaměstnaný přáním zabít ji, než aby se obtěžoval pořádně si ji prohlédnout. Bez ohledu na všechny jeho lepší úsudky a na fakt, že ji už roky nenávidí, to byla vážně úžasná dívka. S Angelusem si prošla peklem na zemi, ale vždycky to nějak zvládla. Hluboko ukrytá část jeho samého toužila, aby byl víc jako ona, nikdy se s bolestí nevyrovnával snadno. Obvykle hledal řešení na dně láhve whisky.

            "Hotovo," řekla Buffy, když dokončila čistění ran na jeho tváři. Podívala se ven a uviděla první paprsky slunečního světla plazící se po nedaleké střeše. Obrátila se ke Spikovi. "Svítá. Možná by ses měl trochu vyspat." Kývnul, tak mu pomohla uložit se do pohodlnější polohy. Skoro okamžitě usnul.

            Buffy ho ještě chvíli pozorovala, měla skoro pocit, že se dívá na někoho úplně cizího. Tak dlouho jí nebyl ničím víc, než nepřítelem, někým, koho chtěla zabít. Poslední dobou na něm začínala vidět něco jiného, hloubku, kterou by u upíra nečekala. Pravdou je, že není ani trochu jako Angel, Angel chtěl lidem pomáhat, aby odčinil své viny. Spike byl k pomáhání lidem přinucen, jeho cesta byla odlišná, ale výsledek stejný. Jak už sama řekla, dostal na vybranou. Mnoho různých cest se před Spikem rozbíhalo do dáli budoucích věků a tentokrát si vybral tu správnou. Spokojeně se usmívající Buffy přetáhla přes spícího upíra přikrývku a skoro nevědomky mu na čelo vdechla něžný polibek.

Spike má před sebou ještě dlouhou cestu, ale už udělal první krok.

Konec