Čím budu

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Při pohledu na to, jak jeho přisluhovači uchopili zesláblého Angela pod rameny a táhli ho tunelem, se Spike se zadostiučiněním ušklíbnul. Konečně vlastnil tu nejdůležitější ingredienci léku, který Drusille vrátí ztracenou sílu. Jediné, co teď museli udělat, bylo počkat na ten správný okamžik. Takže to bychom měli, zakřenil se sám pro sebe. Vydal se za nimi, zpátky do továrny. Zpátky ke Dru.

            Buffy hleděla na Kendru, zatímco Giles studoval starý rukopis. Už věděli, že Spike má v plánu nějak uzdravit Drusillu, proto nechal ukrást Du Lacův kříž, ale než vůbec začnou pomýšlet na to jak mu v tom zabránit, musí zjistit co přesně míní udělat. "Pro boha," zamumlal najednou Giles. "Špatný zprávy?" odtušila Buffy. "Tak nějak. Zjistil jsem co zamýšlí Spike, také se mi podařilo zúžit seznam míst, kde to hodná provést, na pár velmi specifických oblastí." Buffy pozvedla obočí s otázkou v očích. "To je fajn... správně?" Giles zavrtěl hlavou. "Klíčem k uzdravení Drusilly je krev jejího knížete." Buffy znatelně pobledla. "Angelova?" Giles přikývnul. Vyschlo jí v krku, pokusila se polknout. "Ten rituál... ho zabije?" zachraptěla. Znovu záporně zavrtěl hlavou. "Obávám se, že je to mnohem horší. Ten rituál neuzdraví nebo snad lépe, nevrátí do původního stavu, pouze nemocného upíra, ale... i jeho knížete." Buffy chvíli trvalo než pochopila co právě řekl, vytřeštila oči hrůzou. "Takže, jestli ten rituál proběhne… vrátí se Angelus."

            Dru se rozzářila nadšením, když jim Dalton, chytrá hlavička, vysvětlil základní princip rituálu. Za ní na zemi seděl svázaný Angel s roubíkem v ústech. Měl rozepnutou košili a na hrudi růžové puchýře, následek Drusilliných hrátek se svěcenou vodou. Obrátila se k němu a políbila ho na tvář, zatímco on jí marně uhýbal. "Už brzy, můj Angelusi," vrněla blahem. "Brzy se ke mě vrátíš." Spike to zpoza ní sledoval, jeho čisté rysy zahalil temný mrak zlosti.

            O pár hodin později.

Dru už dávno vyňala Angelovi roubík. Rozhodla se, že se jí líbí poslouchat jeho křik, když si s ním hraje. Fyzická bolest byla příšerná, ale mnohem víc ho mučilo, že on sám je zodpovědný za to, co se z Drusilly stalo a také se děsil toho, co by se stalo Buffy, kdyby se dostal ke slovu jeho démon. Ve chvíli, kdy dveřmi vstoupil Spike, bylo už Angelovi jasné co musí udělat. Sotva se Spike objevil na scéně, zlomyslně se na Angela usmál. Drusilla byla skutečný umělec, co se týče mučení, jak jinak, měla skvělého učitele. Matně se pousmál. Políbil Drusillu na čelo.

"Bavíš se, mazlíčku?" Ačkoli z Angela nespustila oči, kývla na souhlas. "Nikdy jsem netušila jak pěkné vzory umí vykreslit svěcená voda," Spike zvedl oči v sloup. Vydal jí Angela jenom proto, že si o něj řekla. Být to na něm, prostě by ho někam zavřel, dokud nebude čas na provedení rituálu. "Jasně, mazlíčku. Jsou kouzelné. Já osobně ale budu šťastnější, až budeš zase v pořádku a tady chlapci s duší se vrátí jeho staré dobré zlé já."

            Angel zvedl hlavu. Bylo to teď nebo nikdy. "Ty nejsi jediný, kdo bude šťastný," zasípal. Spike pozvedl obočí. "Oh? Mrzačení a mučení ti, jak vidím, chybí, že? Rád se zbavíš své otravné dušičky?" Angel zavrtěl hlavou. "Ne… já... a Dru. To, jak pořád povídá o tom, že se nemůže dočkat až se Angelus vrátí. Očividně jsi tady něco nezvládal." Dru svádivě zavrčela: "Nezbedný Angel, to není pěkné dělat si šprýmy z mého ubohého Spikeyho. Dělá co může." Při jejích slovech sebou Spike viditelně trhnul, Angel se násilím přinutil usmát. "Ale asi to nestačilo," dodal ironicky. Dru neřekla ani slovo. Spike sevřel ruce v pěst, to bylo všechno co mohl udělat, aby sám sobě zabránil Angela srovnat. Místo toho se raději otočil a vyrazil ven z místnosti, práskl za sebou dveřmi.

            Angel se zhroutil. Zklamal. Spike je teď silnější, než za jakého ho považoval. Kdysi by Angela probodl hned při první zmínce o Dru. Nyní byla Buffy ve vážném nebezpečí. A to jí nehrozilo jenom od Spika a Dru, ale také od něj samotného. Drusilla se k němu sklonila a opřela se o něj, jazykem mu přejela po tváři. "Už brzy," zašeptala.

            "Musíme něco udělat!" křičela Buffy zoufale a chodila sem a tam po knihovně. Sedět nevydržela. Kendřina tvář zůstala chladně lhostejná, pohrdavě sledovala Buffyinu reakci. "Musíš tak panikařit?" zeptala se klidně. "Zůstaň v klidu." Buffy se k ní vztekle otočila, oči jí planuly hněvem. "Mám bejt v klidu? "Z mého přítele se má stát zlý zabijácký úchylný psychopat a ty po mě chceš, abych byla v klidu?" "Je to upír. Vždycky to byl, je a bude zabiják. Je to netvor, splňuje všechna kriteria." Buffy zavrtěla hlavou. "Ne, on je jiný. Nedovolím, aby mu to udělali." Willow udělala pár krůčků a konejšivě položila ruce Buffy na ramena. Zastavila se.

Tak jo. Možná, kdyby ho našla, dokázala by ho ochránit, dokud tahle noční můra neskončí. Koneckonců, oni vlastně ani neví jistě, že ho má Spike. Otočila se zpátky k ostatním. "Hledejte dál. Snažte se najít co nejvíc o tom rituálu, hlavně kde by se to mělo odehrát. Jestli Spike už Angela dostal, budeme muset jednat rychle." Když si byla jistá, že jí porozuměli, otočila se a vyběhla z knihovny.

            "Angele?" Buffy vtrhla do bytu a začala se rozhlížet, hledala cokoliv, co by ji mohlo přivést na jeho stopu. Žádná odpověď. Prohledala všechny místnosti, s nulovým výsledkem. Hladina paniky v její krvi prudce stoupala. Nakonec se sklíčeně vrátila do obývacího pokoje.

            "Není tady." Příšerně se lekla, otočila se po hlase a oči jí málem vypadly z důlků... na jedné z Angelových židlí se ležérně rozvaloval Spike a... samozřejmě kouřil. "Hello, zlato," zazubil se na ni. Zavrčela a zaútočila na něj, chytila ho za krk a přišpendlila ke zdi, v druhé ruce pevně svírala připravený kolík.

"Ty jsi opravdu idiot, Spiku," syčela na něj. "Mohlo tě napadnout, že se tady objevím." "Vlastně jsem s tím počítal," odpověděl klidně i když trochu přidušeně. "Co to má znamenat?" zakoktala zmateně.

"Co takhle začít ještě jednou… od začátku?" Pustila ho a couvla. "Fajn, začněme, zkus mi nakopat." Chvíli ji zkoumavě sledoval. "Ani nevíš jak rád, ale tohle není o tobě. Tohle je o Angelovi... well, teda přesněji řečeno, hlavně o Dru. Abys věděla, existuje jeden rituál..."

            "Vím o něm, vím o té léčbě. Raději pokračuj než mne unudíš k smrti a já pak udělám to, co jsem měla udělat už dávno. Spike se sklátil zpátky na židli a zapálil si další cigaretu.

            "Potřebuju tvou pomoc." Pár vteřin na něj němě zírala a potom se rozřehtala. To byla ta nejlegračnější věc, jakou Spike mohl říct. "Myslím to naprosto vážně! A jestli chceš, aby se ti Angel vrátil, a to v jednom kuse, tak se, do pekla, přestaneš blbě tlemit a budeš mne poslouchat!" To ji zklidnilo. Jak mohla proboha zapomenout na Angela? "Dobře. Mluv."

            "Well, věc se má tak, že jestli Dru vyléčím, Angelus se vrátí do země zaslíbené, Angel ztratí duši." "To už vím," odsekla. "Něco nového bys neměl?" "Když mě aspoň na dvě zasraný vteřiny přestaneš přerušovat, tak jo," zaječel na ni. Potáhl z cigarety a trochu klidněji pokračoval. "Jde o to, že Dru si v té své potrhlé hlavičce usmyslela, že chce Angeluse zpátky. Aby se k ní vrátil, aby opět zaujal své původní místo v jejím životě. A já můžu táhnout." Zabořil si prsty do vlasů a zoufale vzdychl. "Žili jsme spolu víc než století a najednou jsem... zbytečný." Buffy protočila oči. "Když je tak udělaná do Angeluse, proč se na ni prostě nevykašleš?" Podíval se na ni, jako by byla šílenější než Drusilla. "Protože, přemožitelko, ona je mi vším. Bez ní budu ztracenej. Měla bys chápat jak se cítím." Buffyin pohled ztvrdl. "Já vím jak se cítíš, cítím se tak taky, protože TY jsi unesl MÉHO přítele!" "Jo, unesl. Ale ty bys to na mém místě udělala úplně stejně." Buffy otevřela ústa na protest, ale Spike byl rychlejší. "Představ si to, přemožitelko. Předpokládejme, že Angel je nemocný, možná umírá, a jediný způsob jak ho zachránit je, zabít někoho, koho považuješ za svého úhlavního nepřítele. Udělala bys to, viď?" Strašně moc chtěla říct, že ne, že ona by nikdy neudělala to, co měl v úmyslu Spike. Ale musela si přiznat, že by to byla lež. Poraženě usedla vedle něj. "Jakej máš plán?"

            "Néééééééééééé!" Dalton nervózně sledoval Drusillu zmítající se na zemi, zcela ponořenou do jedné ze svých vizí. Konečně se uklidnila, teď už jen tichounce kňučela. "Můj Spike mi chce pokazit mou hru!" naříkala. Po pár minutách se zvedla a dopotácela se k Daltonovi. Natáhla ruku a prsty mu přejela po tváři. "Pomoz mi zahájit mou malou party a já ti dám všechno co budeš chtít, i víc." "Co mám udělat?" vykoktal. "Pomoz mi, pomoz mi vrátit tatínka. Vím, že to zvládneš. Jsi tak chytrý." Dalton kývnul. Spika se bál, ale Drusilly víc. Spike měl přinejmenším rozum a byl schopný pochopit jeho důvody. Drusilla byla úplně šílená. "Musím připravit všechno potřebné." Rychle utekl a Dru obrátila svou pozornost zpátky k Angelovi.

            "Už brzy budeme zase spolu," vrněla a nehty zatínala do jeho už tak dost poraněné hrudi. Nezdálo se, že si všimla nebo že by jí záleželo na tom, že je v bezvědomí a neslyší ji. "Zařídím, aby přemožitelka odletěla, jako takový malinkatý ptáček."

            Buffy a Spike v úplné tichosti kráčeli městem. Svůj plán jí už vysvětlil. On bude předstírat, že provádí rituál tak, jak bylo domluveno a na Buffy bude, aby ho, když bude v nejlepším, přerušila, zmlátila Spika a zachránila Angela i jeho tak prchavou duši. Také jí dal jasně najevo, že jeho úloha v celé té frašce musí zůstat utajena. Na oplátku slíbil, že sbalí Dru a zmizí ze Sunnydale, navždy. Nejdříve šli do továrny, ale tam nikoho nenašli. Dru musela odejít do kostela chystat rituál. Spika její nečekaná iniciativa trochu překvapila, ale pak jen pokrčil rameny. Brzy dorazili na místo a Buffy zpomalila. Spike se zastavil před hlavním vchodem. "Dej mi pár minut a pak tam vtrhni." Buffy kývla, ale ztuhla, když se dveře otevřely. Spike se otočil a uviděl dva žoldáky, rychle skočil zpátky k Buffy a chytil ji pod krkem.

            "Hraj s sebou," zašeptal jí do ucha. Mírně kývla, aby mu bylo jasné, že rozumí. Táhnul ji k ostatním. "Well," zavrčel. "Myslím, že nemusíme najímat zabijáky, jako jste vy dva. Dostal jsem přemožitelku úplně sám, jak vidíte, takže vaše služby už nebudeme potřebovat." Zabijáci se na sebe podívali a potom Patrice, oblečená jako polda, vytáhla zbraň a namířila na ně. Buffy začala couvat, ale Spike se nedal zastrašit a ani se nehnul. V duchu ho proklínala, jakoby zapomněl, že jeho kulky sice nezabijí, ale její tělesnou schránku můžou pěkně pocuchat.

            "Nerozuměli jste?" zeptal se ledově klidným hlasem Spike. "Máte padáka. Všechnu práci jsem udělal sám." Druhý žoldák, Norman Pfister, vystoupil dopředu. "Obávám se, že VY tomu nerozumíte. Přemožitelka není naším jediným cílem." Spike pozvednul obočí. "Oh?" Pfister vytáhnul kolík.

"Vy jste ten druhý." To Spika pobouřilo, narovnal se. "Kdo to nařídil?" Buffy ho popadla za ruku. "Myslím, že je čas zdrhnout." Kostelní vrata se znovu otevřela a Buffy zalapala po dechu.

            "Angele?" "To není Angel," opravil ji Spike měkce. Angelus ze zakřenil. "Dobrej odhad, Spikey." To už se za ním objevila i Dru a Angelus ji majetnicky objal. Spikovi se udělalo špatně od žaludku. Ani se na něj nepodívala, byla zcela v Angelusově moci. "Well," začal Angelus. "Vidím, že s mými nejnovějšími zaměstnanci jste se už seznámili. Nemáte představu s jakou radostí přijali další zakázku, obzvlášť, když jsem jim sdělil, jak uboze se vy dva chováte. Teda Buff, tvůj přítel byl unesen, zavřeli ho, mučením mu udělali ze života peklo a ty... si zatím užíváš s dalším chlápkem." Buffy cítila, jak se jí derou slzy do očí.

            "A ty," oslovil Spika. "Nevím jak si po tom všem ještě můžeš říkat upír. Běžet za přemožitelkou jenom proto, že ti to s Dru neklape. Není divu, že se ohlížela po někom jiném. Jak to s tebou vydržela celé století, to je mimo mé chápání." Celé Spikovo tělo se napnulo, byl plný bolesti a vzteku, ale mlčel. Angelus se vrátil k Buffy.

            "Tebe je mi zvlášť líto. Ty si vážně myslíš, že tě ten tvůj chlapec s duší opravdu miloval? Byla jsi jenom něco, co si chtěl vyzkoušet, něco co ho přesvědčovalo o tom, že není mnou. Věř mi, byl jsem v něm uvězněn mnoho desítek let. V minulosti jsme měli spoustu dívek lepších než ty, i když teda žádnou přemožitelku. Proto se tak urputně snažil uvěřit, že tě miluje. Představovala jsi pro něj všechno to dobré a on tak moc toužil potlačit svou temnou stránku. Jak se cítíš, když už to víš?" Buffy na něj pohlédla a její tvář se změnila. Byla jako vytesaná z mramoru.

            "Skutečnost, že vůbec něco cítím, to je pro mne něco nového. Angel ve mě neroznítil plamen ani mne zrovna nenaplňoval vášní. Nevím do jaké školy lásky jste chodily vy dva, ale určitě jste dostali nedostatečnou. Jsem moc ráda, že jsem konečně potkala někoho, kdo ví jak na to." Dříve než kdokoliv stačil zareagovat, přitáhla si Spika a přisála se k jeho ústům ve vášnivém polibku. Angelusův ještě před chvílí pobavený pohled potemněl a oči mu hořely šílenou zlostí. "Zabijte je," přikázal ostře členům řádu Tarakan. Buffy přestala líbat Spika a oba zaujali bojové postavení, žoldáci se na ně vrhli.

            Pfister šel po Buffy, Patrice po Spikovi. Ve zlomku sekundy jí Spike vykopl zbraň. Buffy zaútočila na Normana, ale z toho zbyl pouze oblek a hromada odporných brouků, červů a housenek. Při pohledu na svou ruku pokrytou nechutnými slizkými tvorečky se jí udělalo zle. Angelus pobaveně přihlížel, jak se snaží setřást drobné plazivce, kteří jí lezli po rukou.

            Spike tvrdě praštil Patrice do žaludku a ochránce práva šla k zemi, ještě jí pomohl a nasměroval ji přímo do kamenné klášterní zdi, odpadla. Spike se obrátil k místu odkud slyšel Buffyiny výkřiky plné děsu. "Spiku!" Angelus byl tak zaujatý pohledem na Buffy, divoce mávající okolo sebe rukama, v marné snaze zbavit se hmyzu, že si nevšimnul Spika za sebou. Když se konečně otočil, uviděl mihnutí světlé kštice a potom se zblízka seznámil se Spikovou pěstí, výsledek = K.O. Spike chvíli zíral na svého bezvládného prapředka. Právě se chystal vzít kolík a všechno ukončit, když ho vyrušil hlas Buffy, zněl příliš zoufale. Zaklel a rozběhl se k ní.

            "Spiku!" Uviděl, že Norman se úplně rozložil a tisíce brouků a červů leze Buffy po nohách, rukách, po celém těle. Začínala umdlévat. Popadl její koženou bundu a stáhl ji z ní, vytřepal ji a použil jako nástroj, kterým se pokoušel zbavit Buffy brouků. Na ty, kteří k němu přilézali, zhnuseně dupal.Ohnul se, chytil ji za pravou nohu a smetl hmyz, totéž provedl s levou. Unaveně stála a pozorovala Normana, jak se zvolna začíná skládat, brouk k brouku. Spike si toho všimnul a sáhl do kapsy, vytáhnul cigarety, zapálil balíček a hodil ho na hmyzího muže. Okamžitě vzplanul, Buffy se snažila nepozvracet, pach hořících hmyzích tělíček byl příšerný. Rozhlédla se a pokoušela se zhodnotit situaci. Angeluse nebylo nikde vidět a Patrice ležela bez hnutí na zemi. Třela si paže i nohy, pořád na pleti cítila drobné nožičky. "O.k., tohle bylo skutečně hnusné. Jestli jsem dodnes neměla důvod hmyz nenávidět, tak teď už ho mám." "Už je to v pořádku, mazlíčku. Neměj strach..." "Co budeme dělat?" Obrátila se na Spika, v chladném nočním vzduchu se celá chvěla.

            Povzdechl si a sundal plášť, který povlával ve větru. V té chvíli už bylo příliš pozdě, Spike byl otočený zády a Buffy pouze zahlédla pohyb, příliš pozdě. Patrice stála, držela zbraň a mířila Spikovi do týla. Buffy se mu podívala do očí, vycítil jak je útočník blízko. Oči Buffy mu pomohly pochopit co má v úmyslu. Když Patrice zjistila, že ji Buffy uviděla, afektovaně se zasmála, její chybou bylo, že udělala dva krůčky blíž ke Spikovi. Jeho noha se vymrštila dozadu a kopla ji do břicha. Patrice se zhroutila, ale až poté, co vystřelila. Spike pohotově padl k zemi, ale půl sekundové Buffyino zaváhání umožnilo kulce vyrýt jí do stehna krvavou brázdu. Zakřičela bolestí a padla na kolena. Spike neváhal ani vteřinu, vzal ji do náručí a zmizel do noci.

            Zdálo se, že na zbytek jejího těla kulka velký dojem neudělala. Buffy sebou v jeho náručí mrskala a celou cestu ječela, aby ji dal okamžitě dolů. "Přemožitelko, ztichni!" zavrčel nakonec, když ho to už přestalo bavit. "Jestli teda nechceš, aby všichni věděli kde jsme." Úžasné, to zabralo, zklidnila se a ztichla. "Kam jdeme?" zeptala se tiše. "Brzo vyjde slunce," odpověděl. "Musíme se někam zašít a pokusit se vyřešit situaci, do které jsme se dostali." Buffy jen kývla a zase zůstala potichu. Spike si ji nadhodil, už šli dlouho a začala mu klouzat. "Můžu jít sama, víš?" řekla, mírně znepokojená tím, jak s ní zachází, jako by byla bezmocná. "Už jsme skoro tady." Spike otevřel dveře a položil Buffy na postel. Posadila se, lehce zmateně se rozhlédla. "Jsme u Angela?" Spika vypadal, že je na sebe pyšný. "Je moc blbej na to, aby ho napadlo nás hledat ve svým vlastním bejváku. Budem tady v bezpečí, dokud to celý neuřídíme." Vrátil se k ní.

            "Co noha?" Koukla dolů. "Hojí se, klika, že jsem přemožitelka, uzdravujeme se rychle." Spike kývnul. "Tak co dál?" zeptala se Buffy. Zhluboka si povzdechl a dosedl na postel vedle ní. "Jediný způsob jak zastavit příslušníky řádu Tarakan je, zabít ty, kteří je najali." Buffy kupodivu přikývla. "Udělám to." Spike se zatvářil skepticky. "Jsi si jistá? Nemůžu potřebovat, abys couvla až půjde do tuhého." Výraz její tváře byl zase jako z kamene, bylo jasné, že se už rozhodla.

            "Angel je pryč, zvládnu to. Chci ho vysvobodit, zbavit ho jeho démona, jednou provždy. Tak proto." Tomu Spike rozuměl. "Spiku?" zeptala se opatrně. "Co uděláš s Drusillou?" V očích se mu objevil smutek a on se raději zadíval jinam. "To bude na ní, uvidím ke komu se přidá." Buffy pocítila upřímný soucit. Ačkoli sama byla přesvědčená o tom, že se s Angelem milovali, bylo jí jasné, že to nebylo nic v porovnání s tím, co Spike cítil vůči Dru. "Je mi to líto," zamumlala konejšivě. Otočil se zpátky k ní.

            "Proč... proč ji mne políbila? Tam... v tom kostele." Zrudla a sklopila oči. "Nevím," zakoktala. Vztáhl ruku a jemně ji pohladil po vlasech, nečekala to a trochu se zachvěla. "Zachránilas mi život, mazlíčku." Troufla si podívat se na něj a trochu se usmála. "Rádo se stalo." Naklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Ztuhla, jedna její část ho chtěla odstrčit, ale ta druhá by si ho raději přitáhla blíž. Než stačila tohle svoje dilema rozřešit, Spike se narovnal a vstal. "Promiň, byla to ode mne blbost. Musíme se vyspat, vyrazíme hned, jak se setmí."

            "A co ty?" zeptala Buffy, ještě trochu zmatená jeho polibkem. "Kde budeš spát" "Na gauči." Zvedla pobaveně obočí. "Um... Spiku..." Rozhlédl se po bytě a pochopil, co tím chtěla říct. Stůl, pár židlí, žádný gauč. "To si snad děláš srandu, do pekla. Co je tohle za magora? Každý má přece gauč." Vzdychl si. "Jak to vypadá, tak na zemi," rezignoval. Sledovala, jak prohledává Angelovy skříně, dokud nenašel polštář a přikrývky. Pořídil si provizorní lůžko a když se uhnízdil, Buffy zhasla. "Dobrou noc, Spiku." "Dobrou, přemožitelko," uslyšela jeho tlumenou odpověď. Byt utonul v temnotě. Zavřela oči a okamžitě odplula do snu.

            Zdálo se jí, že uplynulo jenom pár minut, když se zase probudila. Podívala se na fosforeskující ručičky hodinek a zjistila, že prospala několik hodin. Povzdechla si a posadila se. Dodržovat upíří denní režim nebyla žádná legrace. V pokoji byla skoro tma, přesto viděla, že Spike je pořád zahrabaný pod přikrývkami, ale mlel sebou a pořád se obracel. "Dru... ne... to ne..." sténal. Buffy se kousla do rtu, když si uvědomila, že sní o Dru. Dumala, jestli ho má vzbudit nebo ne. Najednou se začal s něčím pod pokrývkami prát a zoufale naříkal. "Prosím... ne... Buffy... utíkej!" Zalapala po dechu, když si uvědomila, že to není Dru, o kom se mu zdá. Spikovi se zdá o ní! Vylezla z postele a pomalu šla blíž, klekla si k němu.

"Spiku?" zašeptala. Pořád sebou házel a teď ze spánku naříkavě kňoural. Buffy to nevydržela, lehla si k němu a přitáhla si ho do náručí. "Šššš," šeptala něžně. "Je to o.k." S tichým vzdechem se pomalu uklidnil a přitulil se blíž k ní. Hladila ho po vlasech tak dlouho, dokud si nebyla jistá, že už spí klidně. Pak se jí oči zavřely a ona si dovolila znovu podlehnout spánku.

            Spike se probudil a cítil, že něco není tak, jak má být. Několik minut zůstal ležet se zavřenýma očima, než ho přemohla zvědavost a on je otevřel. Poprvé v životě byl rád, že spí na zemi, z postele by totiž určitě spadl. Buffy spala vedle něj, paži lehce ovinutou okolo jeho pasu, hlavou se mu opírala o hruď. Ještě víc ho šokovalo, že on sám ji objímá a tiskne k sobě. Buffy se zamrvila a otevřela oči. "Hej," usmála se, když si všimla, že Spike je taky vzhůru.

            "Um... Buffy... jsem si úplně jistý, že takhle jsme neusínali..." koktal zmateně. Její oči byly najednou trošku znepokojené. "Měl jsi noční můru." "Oh." Svraštil obočí, jak se snažil vzpomenout si, o čem se mu zdálo. Pak mu to došlo. O Buffy. Ve snu ji Drusilla přímo před ním mučila. Jejího krutého smíchu a bláznivého žvanění měl ještě plnou hlavu. A byl bezmocný, nedokázal ji zastavit. Při té vzpomínce se hrůzou celý otřásl. Buffy natáhla ruku a přejela mu dlaní po lícních kostech. "Jsi v pořádku?" Kývnul… oba si byli zjitřeně vědomí, že se pořád k sobě tisknou. Ani jeden se nepokusil odtáhnout. Buffy přemýšlela o minulé noci. Jak políbila Spika, aby se pomstila Angelusovi. Avšak, jak tak ležela Spikovi v náručí, něco si uvědomila.

            "Spiku... včera v noci, když jsem tě políbila. To nebylo jenom kvůli Angelusovi, chtěla jsem to udělat." Překvapila ho. Po chvíli se zeptal: "Proč?" "Protože jsi mi ukázal upíra, který nemá duši a přesto je schopen hlubokého citu, lásky. Kendra, ta nová přemožitelka, mi včera něco řekla. Že Angel vždycky bude zrůda. Nevěřila jsem jí, ale teď si myslím, že měla pravdu. Angela držela zpátky jenom jeho duše, potlačovala démona v něm. Ale ty, jsi jiný." Opřela se o něj a políbila ho, Spike na moment ztuhnul, ale v mžiku se k ní přidal a na dlouhou chvíli se ztratili jeden ve druhém. Konečně se odtáhli a začali se smát. "Hádám, že bychom měli jít nakopat ty zlý hochy," navrhl Spike. Buffy kývla na souhlas, oba ze začali zvedat. Nyní byli dokonale připraveni udělat to, co museli.

            Ruku v ruce se toulali ulicemi Sunnydale, čekali na další Angelusův krok. Bylo jim jasné, že ho mohou hledat navždy, ale nemají nejmenší šanci ho najít... dokud to on sám nebude chtít. Nakonec měli štěstí nebo spíš smůlu, zahnuli za roh a ocitli se tváří v tvář desítce žoldáků z řádu Tarakan. V jejich čele stála Patrice. Při pohledu na nezvyklou dvojici, upír a přemožitelka, se ušklíbla. Věděla, že teď už jim neuniknou. Buffy se Spikem si pohlédli do očí. Bylo jim jasné, že tak velkou skupinu sami nepřemůžou. Otočili se na patě a začali utíkat. "Musíme někam dovnitř," sípala Buffy, běžela tak rychle jak jen mohla a kyslíku se jí nedostávalo.

            Najednou se ocitli před tím stejným starým kostelem jako včera, tady proběhl rituál. Spike popadl Buffy za paži a strčil ji dovnitř. "Tady bychom měli být chvíli v bezpečí." Těžké dveře za nimi se skřípotem zapadly a potom bylo zvenčí slyšet otočení klíče v zámku. "Nebo taky ne." Ze stínu vystoupila postava. "Jsem potěšen, že vás to napadlo," zazubil se Angelus. Drusilla se vynořila za ním a zavěsila se do něj. "I já jsem potěšená." Její úsměv byl plný krutosti.

            Spike vystoupil vpřed, oči upřené na ty dva. "Well, jsem rád, že jsme zase všichni pohromadě. Myslím, že to můžeme vyřídit rychle." Angelus zakroutil hlavou. "Já to vidím jinak. Jsem dalek toho vyřídit to s vámi rychle, s žádným z vás. Mnohem bližší je mi představa, jak až bude tato noc u konce, vy dva budete o smrt přímo žebrat." Buffy se na něj zahleděla. "Jediné žebrání, které uslyšíš, bude tvoje vlastní." Vztekle zavrčela a vymrštila se k Angelusovi, současně se Dru vrhla na Spika.

Boj začal. Síly byly vyrovnané. Buffy vždycky věděla, že Angelus je velice silný a Drusilla, se znovunalezenými silami, neměla se Spikem velké problémy. Angeluse trochu překvapilo, že Buffy ještě nevytáhla žádný kolík. Místo toho ho rychle kopla do hrudi a tím ho donutila klopýtavě ustoupit vzad. Vyrazila by mu dech, kdyby ovšem potřeboval dýchat. Bleskově se vzpamatoval a podrazil jí nohy, takže na zřítila na kamennou zem. "No ták, Buffy," ušklíbl se. "Snaž se, líp to neumíš?" Vyskočila a znovu zaútočila.

            "Žil jsi ve lži, můj Spiku," zaprskala Dru, když jej znovu praštila. "Říkáš, že jsi upír, ale nejsi. Vidím ji, jak tančí ve tvé mysli. Přemožitelka." "Je to tvoje vina, ty jsi dala přednost tomu kreténskýmu hošanovi před chlapem, který se o tebe sto let staral. Myslím, že je fair říct, že mezi námi je konec." Dru na něj s temným zavrčením skočila a začala s ním na zemi tvrdě zápasit.

            "Ty opravdu neztrácíš čas, že ne, Buff?" divoce zavrčel Angelus. "Cítím ho z tebe, jsi celá prostoupená jeho pachem. Možná, až mě tohle přestane bavit, proměním tě, budeš moje, navždy." "Zapomeň," vyplivla svoji odpověď. Angelus pokrčil rameny. "Beru na vědomí. Hádám, že se budu muset spokojit s tím, že tě místo toho jenom zabiju." Kopnul ji do žaludku a když se zkroutila bolestí, chytil ji za hrdlo, zvedl ze země a vší silou ji hodil na velké kostelní varhany, které stály opodál. Zvuk praskajícího a tříštícího se dřeva se rozlehl kostelem, dokonalá akustika sálu znásobila jeho děsivost. Buffy se opile sbírala ze země, ještě celá omámená údery, které v posledních pár momentech inkasovala.

            Zoufalý sten se odrazil od zdí kostela, Spikovy oči se rozšířily hrůzou. Ta mu dodala sílu a on ze sebe shodil Dru, vyrazil k Buffy tak rychle, jak jen to upír dokáže, odhodil ji stranou v té samé chvíli, kdy prastaré varhany ztratily poslední zbytky stability a odporoučely se s hlasitým třeskem na prošlapané kamenné dlaždice, pokrývající podlahu kostela. Ohlušující třesk se nesl kostelem a spolu s hustým mračnem prachu, které nahradilo vzduch, přinutil všechny zastavit se. Po chvíli, když se vzduch trochu vyčistil, Buffy zařvala zděšením. Tam, kde ještě před chvílí stál Spike, byla jenom obrovská hromada suti.

            "Spiku!" křičela. "NE!" Zatímco Buffy horečně prohrabávala trosky, Angelus s ledovým klidem strhl z oltáře svítilnu, v níž hořel věčný oheň a hodil ji na zaprášené závěsy. Chytil Dru okolo pasu a vedl ji ke dveřím, hlasitě zabouchal a vyštěkl na své zaměstnance, aby odemkli. Když už stáli venku, na svěžím nočním vzduchu, otočili se ke kostelu, z jehož rozbitých oken plápolaly plameny a rozesmáli se. "Takže teď, když jsme vyřešili náš malý problém, co takhle vypadnout z tohoto děsného města?" vrněl Angelus a přitisknul si ji blíž. "Můžeme zajet do Španělska, vždycky jsi milovala býčí zápasy." "Ano, Angelusi. To bych moc ráda." "Takže domluveno, baby. Jedeme. Sbohem Sunnydale. Těš se, zbytku světa."

            Buffy stékaly po tvářích slzy, nejprve se dusila jenom pláčem, ale brzy se k němu přidal i dráždivý kouř, rozkašlala se, ale to ji nepřimělo zpomalit. Už se jí podařilo odklidit většinu větších kusů trosek, které ještě před chvílí byly cenným hudebním nástrojem. Věděla, že to už nemůže dlouho trvat... a Spike bude volný. Nicméně žár stále sílil a proto ještě zvýšila své úsilí. Strach začal hlodat v jejím srdci, když si najednou uvědomila kolik špičatých kousků dřeva v rumišti je. Snad právě to je důvodem, že ho dosud... ne, na to nesmím myslet, ne teď.

 Zdálo se jí, že do chvíle, kdy konečně pod kusem rozbité píšťaly objevila jeho ruku, uplynula celá věčnost, ve skutečnosti to bylo jen pár minut. Rozvzlykala se úlevou, s novou silou odhrabávala zbytky varhan, až se jí podařilo odkrýt celého Spika. Byl v bezvědomí, ale nestal se hromádkou prachu. Osvobodila ho za vteřinu dvanáct, horko už bylo nesnesitelné. Musí odtud a to rychle. Postavila se a propátrávala pohledem okolní prostor, plameny okolo nich vytvořily neprostupné stěny a blokovaly také cestu k východu. Začala ztrácet naději... a potom je skrze kouř uviděla, padací dveře, které vedly do podzemí kostela. Modlila se, aby nebyly zamčené.

            Dveře otevřela úplně snadno, děkovala Pánu Bohu, že je na její straně. To už utíkala zpátky ke Spikovi, zvedla ho a tak opatrně, jak to jen šlo, ho nesla ke vchodu do podzemí a potom po schodech dolů. Tam ho položila a vrátila se přibouchnout dveře. Pohled, který se jí naskytnul, než se otvor vzhůru definitivně zavřel, ji vyděsil. Takhle nějak to musí vypadat v pekle. Raději se vrátila ke Spikovi, sundala si bundu, stočila ji a podložila mu tímhle polštářkem hlavu. Objevila pár svíček a zapálila je, díky bohu za Spikův zapalovač. Rozhlédla se okolo sebe po místě, které se jim na příštích pár hodin mělo stát domovem. Nebylo zde nic moc k vidění. Byla to normální opravdová krypta. Holé zdi a několik kamenných náhrobků kolem nich. Žádný přepych, ale stačilo to. Obrátila zrak ke Spikovi, klekla si k němu a ohledávala jeho zranění. Mimo několika povrchových ran a faktu, že je v bezvědomí, nevypadal nijak vážně zraněný. Ale tím si nebude moci být jistá dokud se neprobere. Sedla si vedle něj, teď mohla jenom čekat.

            Bez ohledu na fakt, že nad nimi zuřil požár, zde bylo neskutečně chladno a Buffy brzy zjistila, že se třese zimou. Koukla na bundu, kterou měl Spike pod hlavou. Vážně ho nechtěla připravit o pohodlí, ale když tady zmrzne, moc mu to nepomůže. Možná bude nejlepší zvolit zlatou střední cestu. Zvedla mu hlavu a položila si ji do klína, potom si znovu natáhla bundu. Mnohem lepší. Buffy se pomalu zahřívala a Spike měl pohodlí tak napůl. Zadívala se na upíra na svém klíně. Někde četla, že i když jsou lidé v bezvědomí, stejně vnímají co se okolo nich děje.

            "Spiku?" začala trochu váhavě. "Vím, že mi nemůžeš říct jestli mě slyšíš, ale já stejně budu mluvit. Víš, nemůžu odolat zvuku svého vlastního hlasu," uchechtla se. "Vím, že jsi dobrý posluchač, to ukázala minulá noc. Nevím o nikom, kdo by dokázal poslouchat jak si vylévám srdce ve chvíli, kdy on sám také ztratil někoho, koho miloval. Jsi velmi zvláštní upír, Spiku, to je jedna z věcí, které na tobě miluju." Zajíkla se, když si uvědomila, co právě řekla, koukla na Spika, trochu doufala, že ho její slova šokují tak, že se probudí. Pořád ještě ochable, bez jediného pohybu, ležel v jejím náručí. Sklonila se a políbila ho na čelo. "Zase budeš v pořádku, slibuju."

            V podzemí kostela uvízli na celou noc a skoro celý den. Spike byl pořád v bezvědomí a Buffy to trápilo pořád víc. Už měl být dávno vzhůru. Vyklouzla zpod něj a rozhodla se zkontrolovat požár nahoře. Opatrně položila dlaň na vstupní dvířka, byla studená. To bylo dobré znamení. Otevřela je a oněměla úžasem při pohledu na ohořelé zbytky toho, co ještě včera bylo nádhernou starověkou stavbou. No co, teď musí udělat něco mnohem důležitějšího, než tady stát jako idiot. Sešla dolů ke Spikovi a zvedla ho.

            "Pojďme, nejvyšší čas zmizet," zašeptala mu ještě předtím, než ho pronesla ruinami do svěží a chladné noci v Sunnydale. Na chvíli zaváhala, nebyla si jistá co dál. Existovalo ale pouze jedno místo, kam ho mohla vzít. Šla dál.

             Když otevřela dveře do Angelova bytu, plně ji zasáhla ironie faktu, že minulou noc to bylo přesně naopak. Tehdy Spike nesl dovnitř ji. Položila Spika na postel, svlékla mu kabát a sundala boty. Pak jí došla fantazie, nevěděla co má dál dělat. Sedla si k němu a odhrnula mu z čela vlasy. "Prosím, probuď se, Spiku. Potřebuju tě. Prosím, vrať se mi." Někdo tam nahoře ji musel zaslechnout, protože právě v té chvíli se Spike pohnul a zasténal. Konečně otevřel oči a setkal se s pohledem Buffy, která na něj znepokojeně hleděla.

            Usmál se. Ona žije, zachránil ji. "Jsi v pořádku?" zašeptal ochraptěle. Kývla, oči plné slz. "A co ty?" Spike těžce polknul. "Moje nohy. Necítím je." Její oči se rozšířily šokem a hrůzou, když si uvědomila co právě řekl. "Vůbec ne? Tohle cítíš?" Štípla ho silně do nohy a on zavrtěl hlavou. Cítila, jak jí slzy stékají po tvářích. "Můžeš jimi pohnout?" zeptala se ho s nadějí. Na obličeji se mu objevil výraz soustředěné koncentrace, jak zaměřil veškerou svou vůli a energii na to, aby alespoň trošku nohama pohnul. Nakonec to vzdal. Přišla chvíle, kdy byl nucen čelit faktu, že je mrzák. Bylo jasné, že to pochopila i Buffy, protože zabořila tvář do dlaní a rozvzlykala se.

            "To... je... moje... vina..." mačkala ze sebe. Spike zatřásl hlavou a přitáhl si ji do náruče. "Nešlo to jinak, mazlíčku. Jsem rád, že ty jsi celá. Mimo to, upíří uzdravovací síly, zakrátko budu zase dobrej." Buffy se na něj přes slzy podívala a trochu se usmála. Tím vším prochází kvůli ní.

            "Miluju tě," zašeptala jemně. Překvapený Spike se naklonil a políbil ji. "Taky tě miluju."

Epilog

            "Spiku?" zavolala Buffy hned, jako každou noc, když po hlídce vešla do dveří bytu. Už to pro ni byla rutina. Od té noci, kdy byl Spike zmrzačen, uplynul měsíc a vždy se dělo to samé. Přes den byla Buffy ve škole jako normálně a Spike spal. Umožnil tak upířím hojivým silám čarovat. Večer šla na hlídku a poté na pár hodin navštívit Spika. Trávila s ním čas a nosila mu od řezníka čerstvou krev. Že tentokrát je něco jinak pochopila hned, jak vstoupila a rozhlédla se. Byla zmatená, pokoj osvětlovala měkká záře svící a odněkud tiše hrála hudba. "Spiku?" zavolala znovu. Co to Spike proboha provádí?

 "Ahoj miláčku," uslyšela za sebou měkký hlas. Usmála se, pomalu se otočila a... málem omdlela leknutím. Ve dveřích za ní stál Spike. Stál, docela sám, bez pomoci. Sledovala ho rozšířenýma potemnělýma očima a tiché slzy radosti se jí začaly koulet po lících.

            "Šťastná, že mne vidíš, mazlíčku?" zeptal se jí a široký úsměv se mu rozlil po tváři. Jediné, na co se v té chvíli zmohla, bylo přikývnout, to už ji vzal za ruku a vedl do prostřed místnosti, přitáhl si ji blíž k sobě. Pomalu se začali houpat v rytmu hudby.

"Musel jsem se uzdravit, už proto, abych mohl dělat tohle," šeptal jí do vlasů. Buffy se šťastně zasmála a položila si tvář na jeho hruď. Přála si tak strávit celou noc. Ale Spike měl zjevně úplně jiné plány. Sotva písnička dozněla, zavedl Buffy k posteli a položil ji na ni. Začal ji líbat tak, jak to dovedl jen on. Buffy mu hladce odpovídala, byla šťastná, ve svém srdci cítila, že je to to pravé."

"Miluju tě, Spiku," zašeptala bez dechu.

"Chci tě."

Spike ji dál líbal i když už jí přetahoval přes hlavu top. Ona zapracovala na knoflíčcích jeho košile a... potom se milovali.

Bylo to mnohem lepší, než si dokázali představit.

Bylo to horké, vášnivé, láska a něžnost, vše spojené do jednoho dokonalého celku.

Usnuli si v náručí, nesmírně šťastní a dokonale uspokojení.