Ryzí zlo jiskřilo ve Spikových očích, když jeho vůz přiburácel (vadný výfuk) k Sunnydale. Město se zjevilo na obzoru a jeho rty se zkřivily do nehezkého úsměšku. Poslechl tabuli, která hlásala, že k Sunnydale se jede doleva. Sotva pod koly jeho auta zaskřípal Sunnydaleský písek, zabrzdil. Vystoupil a stejně jako před rokem, kdy sem přijel poprvé, ještě s Dru, si zapálil. Nyní byl sám. To ale nebylo důležité. V Sunnydale se něco dělo. Zase. Jenže tentokrát měl Spike v úmyslu si to opravdu užít. Nejdřív si ale musí opatřit něco k jídlu. Čas mrknout do Bronzu. Tam najde spoustu křehkých krčků, přímo k nakousnutí.

 

* * *

 

            "Buffy, jsi si jistá, že to je dobrý nápad?" ptala se nervózně Willow. Ptala se zcela správně. Kdo by při Buffyině více než ležérním stylu jízdy, cik cak silnicí, neměl strach o svůj život nebo hůř, o zdraví. "Děláš si srandu?" nechápala úplně klidná Buffy. "Tohle je poprvé, možná naposled, kdy mi máma úplně dobrovolně půjčila auto. Chci si to opravdu užít." Willow, víčka pevně sevřená, raději neodpověděla, protože Buffy právě střihla zatáčku spíše jako kaskadér, než odpovědný řidič. Jestli to takhle půjde-pojede dál, nebyla si jistá, že se do Bronzu dostanou se zdravou kůží.

 

* * *

 

            "Dáš si dobrůtku, fešáku?" Spike se skepticky zahleděl do škatulky, kterou mu strkala pod nos holčina, se kterou se dal v klubu do řeči. Měl v úmyslu jíst, ale raději... Hlavně, dívky, které sbalil, po něm většinou chtěly, aby jim koupil panáka. Nikdy mu ještě nenabízely cukroví. Ale, koneckonců, proč ne? Sladké on rád a čokoláda by mohl být příjemný dezert, až si tuhle slaďounkou prodavačku vypije.

            "Jasnačka, mazlíčku." Usmál se a vzal si od ní krabičku. Položil ji před sebe na stůl. Bleskově se okolo sebe rozhlédl. Něco se mu nezdálo, ale momentálně měl příliš velký hlad, než aby o tom meditoval. Bude to řešit teprve až se nají. Dívenka se usmála a naklonila se k jeho uchu. "Sice bych tohle měla prodávat, ale ty se mi moc líbíš, tak to ber jako vzorek zdarma," zašeptala a svoji nabídku doprovodila žužláním jeho ušního lalůčku a něžným polibkem na tvář.

            Spike v duchu protočil oči. Občas si přál, aby lovení pro něj bylo aspoň trošku výzvou. Holky, na které v poslední době narazil, po něm šly jako kachna po chroustovi. Koukly na něj a hned byly ochotné dát mu... cokoli si přál. Znovu se rozhlédl po interiéru klubu. Napůl doufal, že uvidí Buffy. Byla to kočka, neměla v úmyslu se mu rozplynout v náručí a on měl chuť si pořádně zabojovat.

            "Nepůjdeme někam, kde je klidněji? Bylo by příjemné mít trošku soukromí," zavrkala jeho společnice a svádivě mu položila dlaň na koleno. Rukou přejela výš, skoro přes celé stehno. Spike potlačil neodbytnou touhu znechuceně ji setřást a místo toho překryl svou dlaní tu její. "Jistě." Vstala a Spike si strčil krabici čokolády pod paži.

            Odmítnout dárek je hrubé a neslušné.

 

* * *

 

            Dívka vykřikla, dosáhla svého. Měli soukromí a Spike zabořil své tesáky do jejího něžného hrdla. Bojovala o život, ale neměla moc naděje. Její odpor postupně slábl a nakonec mu ochabla v rukách. Spike pil dál. Sál, dokud se nenasytil a až potom odhodil její, nyní již mrtvé tělo, stranou. Sáhl do kapsy a nevytáhl cigaretu, ale pro změnu čokoládku, kterou od své večeře dostal.

            "Díky za skvělé pochutnání, lásko," ušklíbl se a žvýkal tyčinku. Zamířil zpátky do klubu. Než zavřou, ještě si stihne dát pár panáků.

 

* * *

 

            Buffy a Willow jen ohromeně stály a přihlížely. Jedním slovem, chaos. Vládl všude okolo. Trošku to připomínalo besídku ve cvokhauzu, ale bohužel, bylo to zcela reálné.

            "Buffy, co se děje?" ptala se zmateně Willow, která právě sledovala svého, jinak velice důstojného učitele biologie, který zrovna dorážel džbán piva, za souhlasného potlesku a pochvalného hvízdání ostatních. "Nevím," odpověděla Buffy. "Ale musíme to dát do pořádku a to rychle."

            Spike je z kouta sledoval. Oči měl přímo přilepené na přemožitelce. Věděl, že právě teď by ji mohl dostat. Stačilo jen využít výhody, že je momentálně trošku duchem nepřítomná a díky tomu roztržitá. Jenže se nedokázal pohnout. Chtěl jediné. Dívat se na ni. Nespustil z ní oči a poslepu vytáhl další tabulku čokolády. Bylo vážně skvělé se do ní zakousnout a současně pozorovat přemožitelku.

            "Musíme to nějak zarazit," zdůraznila Buffy, když se k nim připojil i Oz. "Potřebujeme zjistit, jestli se něco takového nepřihodilo už dříve." Willow i Oz kývli a zamířili ke dveřím. Buffy už se skoro vydala za nimi, když jí něco padlo do oka a výraz vzteku zohyzdil její krásnou tvář. Plná hněvu si to nakráčela přímo do davu a pevně stiskla Spikovo zápěstí.

 

            "Ráda bych věděla proč se prostě nedokážeš držet stranou. Onehdy jsem ti přece jasně řekla, že už tě tady nechci ani vidět. Takže tohle je dozajista tvoje práce, že?" "Moje?" zeptal se tak nevinně, jak jen to šlo. "Nic jsem neprovedl. Jen jsem se koukal." Buffy si odfrkla. "Všichni se najednou začnou chovat podivně a ty ses tady najednou objevil. Náhoda?" Spike pokrčil rameny. "Mysli si co chceš." První instinktivní reakcí Buffy bylo: bušit do něj tak dlouho, dokud neřekne všechno co ví, ale pak zaváhala. Asi nebude tak snadné ho k tomu přinutit. A hlavně ji to zdrží. Vždyť Willow může udělat nějaké kouzlo! A on pak všechno vykecá. Ať už tak nebo tak, rozhodně ho nepustí.

            "Jdeš se mnou," ucedila a odvlekla ho s sebou dříve, než ho i jen napadlo se jí protivit. Bryskně ho připoutala na zadní sedadlo vozu její matky a předala Ozovi klíčky. Pak si sedla vedle upíra.

 

* * *

 

            Takže jeli. Oz řídil a Buffy ze Spika nespouštěla zrak. Bylo jí jasné, že je jen otázkou času, kdy se o něco pokusí. Momentálně se ale zdálo, že je plně zaneprázdněn koukáním z okénka vozu. Nakonec si povzdechl.

            "To je ale krásná noc," řekl tak upřímně, že nevěděla co mu na to odpovědět. "Raději mi pověz co jsi jim všem udělal, abych to mohla řekněme... uvést do pořádku," odsekla nepřívětivě. Spike se k ní bleskově otočil, takže ona bleskově vytáhla z kapsy kolík. "Už jsem ti řekl, že tvé oči mi připomínají moře za úsvitu?" Buffy se zmateně zamračila. "Huh?" Spike si znova povzdechl. "Jistě... už je to dávno, kdy jsem se mohl dívat, jak vychází slunce, ale tvé oči mají stejnou barvu, jakou podle mne má hladina oceánu v prvních slunečních paprscích." Buffy potřásla hlavou doufajíc, že se tak zbaví zmatku, který v něm Spikova slova vyvolala.

            "Spiku, o čem to do pekla žvaníš?" "O tom jak nádherně jiskříš." "Já... co?" Náhle vypadal šokovaně a dal si ruku na pusu. "Co's mi to provedla?" zeptal se nakonec. "Udělala's ze mne slabocha." "Já?" odsekla Buffy. "Z toho, že se chováš jako pitomec, neobviňuj mne." Než se proti tomu Spike stihl ohradit, Willow vyjekla. Buffy tak tak zahlédla, jak přímo do nich míří jakési jiné auto a potom už ji hlasitý náraz zbavil vědomí. Další, co si byla schopná uvědomit, když se vypotácela ven na čerstvý noční vzduch, byl pohled na dva velice zle pochroumané vozy.

            "Oh, to ne," zasténala. Šofér, viník nehody, dupl na plyn a zmizel. "Máma mě zabije." "Je někdo zraněn?" zeptal se Oz, když nejprve zkontroloval vlastní tělesnou schránku. "Ne," odvětila Willow nejistě. Ještě nikdy žádnou havárku na vlastní kůži neprožila, takže byla více, než vyděšená. Buffy si jich nevšímala a ohledávala škody na karosérii mámina miláčka. Spike vystoupil z vozu a něžně ji vzal za ruku. Otočil ji tváří k sobě.

            "Krvácíš," řekl měkce a nalil na kapesník trochu vody z láhve, kterou našel ve voze. Opatrně poťapkal mokrou látkou rudé místo nad jejím pravým okem a ona až nyní ucítila bolest. Musela se zranit při srážce. "Hotovo," řekl po chvilce a Buffy jen němě zírala, jak vrací láhev s vodou odkud ji vzal. Už to bylo jasné. Děje se tady něco zlého. Spike se chová hezky a s tím se ona nedokázala jen tak smířit. Navíc si všimla, že cosi žvýká. Čokoládičky, které jim nanutil Snyder jako zdroj příjmů pro kapelu. Wow, když upír něco jí, tak v tom určitě bude nějaká čertovina.

            "Oh, můj bože!" vykřikla. "Můžou za to ty sladkosti. Rozprodali jsme je dospělým a oni se teď chovají, jako by se svezli strojem času a jsou z nich zase puberťáci!" Bez varování popadla Spika za triko. Přirazila ho ke kapotě vozu s výhrůžným: "Kde's to sebral? Odkud to je?" Její oči planoucí vzteky ho dokonale vystrašily. Bez mučení řekl pravdu. "Nevím. Dostal jsem je od jedné holky." Ještě chvíli ho držela, ale pak i jí došlo, že pravděpodobně nelže. Nebyl to jeho styl. Dokonce i když byl sám sebou, kvůli blbostem nelhal. Otočila se na Willow a Oze.

            "Vy dva najděte Xandera a Cordy. Pokuste se v knihovně zjistit něco o případech, kdy se dospělí začnou chovat... řekněme jinak, než odpovídá jejich věku." Willow kývla. "Co budete dělat vy?" "Já se Spikem se pokusíme vypátrat zdroj téhle dobroty." Skoro zaslechla, jak Spike, když ho tak automaticky zahrnula do pátrání, nabral nepotřebný dech do plic, ale momentálně jí to bylo ukradené. "Jdeme."

 

* * *

 

            Najít místo, které hledali, jim dlouho netrvalo. Dospělí se tam táhli jako zhypnotizovaní. Bylo to nějaké staré skladiště nebo snad továrna? Buffy si stoupla na špičky a zahlédla několik upírů, jak stojí na rampě a hází těm závislákům další cukroví. "No tak," napomenula Spika, který na ten zmatek koukal s pusou dokořán.

            "Nemyslím si, že chovat se takhle na veřejnosti je zrovna vhodné, ale já jsem ještě ze staré školy," bránil se, když ho Buffy postrčila směrem ke dveřím. "Tím chci říci, koukni se na svou mámu a toho chlápka. Ví vůbec, že se na ně mohou dívat lidé?" Buffy se v mžiku zastavila a pomalu se otočila. Čelist jí poklesla, protože až nyní spatřila to, o čem mluvil Spike. Její matka a její pozorovatel se vášnivě objímali a líbali se, jako by ani nikdy nechtěli přestat.

            "Mami! Gilesi!" Jestli ji vůbec zaslechli, patrně se ji rozhodli ignorovat. Spike k ní došel a vzal ji za ruku. "Nech je, Buffy. Kvůli jejich oplzlému chování se přece ty sama nemusíš před nimi ponižovat." Buffy si povzdechla. Bylo to směšné. Dokonce si ani nebyla tak úplně jistá tím, co slovo oplzlý znamená, ale tušila, že nic pěkného to není. Nedala na Spikovu radu a odtrhla mámu od Gilese.

            "Mami, jdi domů." Joyce trucovitě našpulila rty a očima hledala zastání u Gilese. "Ale já chci ještě cukroví." Gilese očividně pocítil touhu být zde vůdcem a zaštítil ji vlastním tělěm. Buffy po něm křísla pohledem a už tušila kdo svedl její maminku na scestí. "Gilesi, vážně se se mnou chcete prát?" Chvilku o tom uvažoval a pak modře couvnul. Přes všechno své chvástání mu bylo jasné, že na přemožitelku nemá. "Takže teď mne, mami, dobře poslouchej-" začala Buffy, ale v té chvíli si Joyce všimla, že cukrovinky létají vzduchem a ona je má na dosah ruky. Zazářily jí oči. "Trhači, koukej. Oni mají cukroví. Chceš taky?" Pokrčil rameny a zapálil si další cigáro. "Docela jo." Dřív, než Buffy stihla zareagovat, Joyce zmizela v davu omládlých dospěláků a Giles jí byl v patách.

 

            "Do práce," vyzvala Buffy Spika, který byl kupodivu celou dobu potichu. "Jdeme dovnitř." Spikovy oči nervózně sledovaly zástup lidí. "Možná bych měl raději zůstat tady." Buffy s ním nehodlala dlouze diskutovat. Popadla ho za ruku a táhla za sebou, stejně jako předtím v Bronzu. Razila si cestu a lidi prostě odstrkovala stranou, dokud se nedostala k upírům. Elegantně se vyšvihla na rampu a začala dělat svou práci. Tři upíry, kteří se jí připletli pod nohy, rozprášila jedna dvě. Ohlédla se a uviděla, že její mámě hrozí, že ji ušlapou. Natáhla k ní ruku a pomohla jí k sobě nahoru. "Mami, jsi o.k.?" Joyce kývla. "Wow, dole je to vážně o držku." "Prostě zůstaň se mnou a budeš v pohodě." To už za nimi vylezli i Spike s Gilesem a všichni čtyři zamířili dovnitř.

            "Spiku, nevíme kolik dalších upírů může být uvnitř. Mohl bys mi krýt záda?" Uvědomovala si, že je to od ní dost bláznivá žádost, když jsou vlastně úhlavní nepřátelé, ale to přece on ji ošetřil, když havarovali, takže, dokud bude pod vlivem čokolády, asi by mu mohla věřit. Spike se napřímil.

            "Prát se není nic pro gentlemany," oznámil povýšeně. "Nevidím důvod snižovat se na úroveň nějakého kriminálníka." Giles obrátil oči v sloup. "Nechovej se jako blbeček. Trošku se pochlap, ty buzíku." Spikovy oči hněvivě zaplály. "Jak si troufáte se mnou takto hovořit? Kdybych vás považoval za gentlemana, pane, byl bych nucen vyzvat vás na souboj!"

            "Pánové!" zaječela Buffy, snažíc se je oba zklidnit. Nemáme čas na žádné vaše hloupé souboje. Můžeme prostě jít dál a zastavit ty zlé lidi?" Sama sebe poslechla a vrazila dovnitř jako uragán. Ostatní neměli čas protestovat, takže šli za ní.

 

* * *

 

            Buffy nevěřila vlastním očím. Všude okolo ní se vršily palety plné krabic s tím prokletým cukrovím. Bylo toho dost, aby si všichni dospělí obyvatelé Sunnydale užívali svou druhou mízu celé měsíce. Takže teď musím jen zjistit, jak zruším demoralizující účinky těch dobrot a zbavit se jich jednou provždy. Fabrika se zdála vylidněná a to nebylo dobré znamení.

            "Podívejte na všechny ty sladkosti," povzdechla si Joyce a oči se jí zálibně zaleskly. "Mohli bychom tady žít snad navždy." Buffy se na ni otočila. "Už sis dala více, než dost. Vy všichni." Joyce jen ohrnula nos, Giles dělal dojem, že se s ní začne hádat, zatímco Spike hleděl na Buffy s výrazem bezbřehého obdivu. Z jeho chování jí naskakovala husí kůže. Kdyby ho neznala, myslela by si, že- Vtom se jí do mysli zařízl nepříjemně povědomý hlas.

            "Well, copak to tu máme za zvěřinec, samí lidé a co jich je..." Proti nim, na druhé straně továrny, se objevil Ethan Rayne a zdálo se, že chce zdrhnout. Buffy si otráveně povzdechla. "Mělo mne napadnout, že to je tvoje práce." "Rozhodně," pochválil ji Ethan. "Ale já už jsem tady hotov." A vystartoval. Buffy s Gilesem za ním. Spike a Joyce se na ně jen obdivně dívali.

            "On je tak statečný."

            "Ona je prostě úžasná." Povzdechli současně a svorně si kecli na jednu z beden, aby tam počkali na své statečné a úžasné.

 

* * *

 

            Buffy brzy zjistila, že je při pátrání oproti Ethanovi ve zjevné nevýhodě. On továrnu perfektně znal a věděl kde se nejlépe schovat, ona ne. Zpomalila a vzpomněla si na rady Gilese. Dospělého Gilese. Soustředila se. Zaměřila veškerou svoji sílu ke zbystření svých smyslů a pomalu se vydala vpřed. Několikrát zahnula za roh. To už k ní doběhl Giles.

            "Víš co děláš?" zeptal se skepticky. Stáli před zdí složenou ze samých dřevěných přepravek. Byli v jakési slepé uličce. Tvář Buffy se trošku zklamaně propadla. Tolik k mé schopnosti soustředit se. Pak něco zaslechla. Bylo to tichounké, ale bylo to tam. Bez varování udeřila pěstí přímo před sebe a z díry, kterou právě sama stvořila, vytáhla na světlo boží... Ethana.

            "Well," zazpívala, "hleďme koho to tu máme."

 

* * *

 

            Popravdě, Enthanovi stačilo dát jednu do nosu a cvrknul si do trenýrek. Pak pověděl i to, co nevěděl. Dostal zaplaceno, že vyrobí čokoládky, které udrží dospělé stranou, než starosta vyvolá jakéhosi démona a předá mu oběť. Takže už musela jenom zjistit co či kdo je oběť a najít démona. Táhla Ethana ke vchodu a tam už na ně čekaly dvě rozzářené tváře. Spike a Joyce. Také svorně vyhrkli: "Jsi o.k.?" Buffy sotva kývla, zatímco Giles se nadšeně vrhl k Joyce, patrně aby pokračovali v tom... co předtím dělali. Spike byl zjevně na rozpacích a pokročil k Buffy.

            "Buffy... nemohu uvěřit, že jsem to udělal, ale... tumáš." Podal jí složený list papíru. Chvilku se na něj mračila a pak si ho strčila do kapsy. To už vytáčela Willow, aby zjistila co je nového. Spike se zatvářil zraněně, když tak bez zájmu přešla jeho dar a šel si zase smutně sednou na bednu.

            "Willow? To jsem já," řekla Buffy, když se jí kámoška ozvala. "Potřebuju, abys mi zjistila všechno o démonovi, co si říká Larconis a taky o tom, jaké oběti vyžaduje." Telefon ohluchl a gang se pustil do práce. Buffy znuděně vytáhla Spikův lístek z kapsy. Pomalu si četla a oči se jí rozšiřovaly stále více.

 

            Tvé vlasy jsou zlaté jako sluneční svit.

            Rozkošné jako den zalitý sluncem.

            Kdybych se jich jen mohl dotknout...

            Shořel bych samou láskou?

 

            Báseň. Spike jí napsal báseň. Hůř, Spike jí napsal špatnou báseň. Vzhlédla k němu a výsměch, který už už měla na rtech... náhle pohasl. Ten jeho pohled. Plný naděje, rozpačitý... dal jí, dokonce písemně, najevo co cítí. Takže se na něj raději neurčitě usmála a papírek, s vyznáním lásky, si strčila zpátky do kapsy.

 

            "Buffy, jsi tam ještě?" ozvala se Willow ze sluchátka a tím Buffy vrátila do reálného světa. "Našli jsme toho démona. Vypadá trošku jako had, žije v podzemí, patrně v kanálech." "O.k., díky Will. Víš něco o těch obětech?" Sluchátko se odmlčelo, ale jasně slyšela, jak tam šustí stránky učených knih. "Oh," vyjekla Willow a neznělo to zrovna pohodově. "Larkonis se živí novorozeňaty." "O.K." ucedila Buffy. "Díky." Zavěsila a otočila se k ostatním. Giles se pořád přímo nenasytně líbal s její matkou a Buffy bylo jasné, že vybídnout je, aby toho už konečně nechali... je prostě zbytečné. Spike, jako vždy, ji sledoval. Už vypadal trošku veseleji, asi poté, co viděl její úsměv-odezvu na jeho báseň-vyznání. V té chvíli Ethan využil toho, že Buffy k němu stojí zády a popadl páčidlo. Vší silou ji udeřil do hlavy. Bez hlesu padla k zemi. Joyce vykřikla a Giles rychle přiskočil k Ethanovi. Spike byl ale rychlejší a srazil toho grázla k zemi dříve, než stačil znovu utéct. Ethan dokonce ani nedostal šanci žebrat o milost. Spike do něj rovnou začal bušit.

            "Ty" *bum* "jsi" *bum* "zranil" *bum* "moji" *bum* "dívku!" *bum*

 

            Když si byl Spike konečně jist, že se Ethan už nezvedne, vypadala jeho tvář spíše jako krvavá kaše, než jako tvář člověka a on se vrhl k Buffy. Joyce jí mezitím dala pod hlavu Gilesův plášť, ale nyní už byla bezradná. I Giles byl zmaten, ale on se hlavně snažil uklidňovat Joyce. "Je mrtvá?" pípla Joyce, když si Spike klekl vedle Buffy. Opatrně jí dal prsty na krční tepnu. Po chvilce si zhluboka oddechl a ramena mu poklesla úlevou.

            "Žije," vydechl a odhrnoval jí z tváře vlasy. Hladil ji po líčkách. "Buffy, prosím, probuď se." Nic. Zvedl oči k Gilesovi a Joyce. "Měli bychom ji zavézt do nemocnice. Může mít otřes mozku nebo... nebo..." koktal a třásl se mu hlas, když mu jeho mozek sadisticky napovídal co všechno s ní může být v nepořádku. Co když už se nikdy neprobere? Co když už nikdy neuslyší její hlas? V té chvíli si moc přál, aby ho bila, aby mu dávala nakládačku, všechno bylo lepší, než když tady jen tak... ležela. Opatrně ji zvedl a vzal do náruče tak, aby mu její hlava spočinula na rameni.

            "Můžete jí někdo z vás vzít z kapsy klíčky od auta?" "Joyce ho automaticky poslechla. Jen ještě dala Buffy na tvář něžný polibek. "Budu řídit," konstatoval Giles a vzal si od Joyce klíčky. Spike lehce kývl, ale oči ani na moment nespustil z tváře Buffy. Hledal byť i ten sebemenší náznak, že... žije. Nic. "Jedeme," zavelel a všichni zamířili k vozu.

 

* * *

 

            Spike si jen povzdechl. K nemocnici se řítili přímo nepovolenou rychlostí, Giles dělal co mohl, ale Spikovi to bylo pořád málo a pomalu. Jediné na co dokázal myslet bylo stále bezvládné tělo Buffy, které něžně svíral v náručí. Její hlavu měl na rameni, její sladké tělo mu bezvládně spočívalo na klíně. Hladil ji po vlasech. "Už jsme skoro tam," řekl Giles. Velice dobře chápal Spikovu netrpělivost. Ostře vybral zatáčku a hlava Buffy sklouzla ze Spikova ramene na jeho krk. Cítil, jak mu její dech lehce ohřívá kůži, zavřel oči. Celou noc vlastně toužil po jediném. Aby mu byla blíž. Vážně ironie. "Jsme na místě," ohlásil Giles a opatrně zastavil. Vystoupil a vzal Buffy do náruče, aby i upír moc vylézt z vozu. Ten neváhal a sotva byl venku, umíněně trval na tom, že jedině on bude tím, kdo Buffy ponese a Giles se s ním tentokrát pro změnu nedohadoval. Od chvíle, kdy viděl, jak Spike uzemnil Ethana, k němu pomalu začínal získávat respekt.

            "Potřebujeme pomoc!" zavolal Spike ve chvíli, kdy, s Buffy na rukách, vběhl do prostoru příjmu. Odpovědí mu bylo ticho. Bylo tam liduprázdno, až na jednu sestřičku, která se apaticky koukala na televizi. "Kde jsou všichni?" vydechla Joyce. Spike jen zavrtěl hlavou na znamení, že prostě neví. V té chvíli Buffy zasténala a zamrvila se mu v náručí. Pomalu zvedla ruku a sáhla si dozadu na hlavu a když si tam nahmatala obrovskou bouli, znovu zasténala. Konečně otevřela oči a viděla, jak k ní Spike starostlivě shlíží.

            "Jsi o.k.?" ptal se a postavil ji na nohy, ale pořád ji jednou rukou ochranitelsky držel okolo pasu. "Kolik ti ukazuju prstů?" "Tři," odvětila poslušně a zachvěla se, protože neodolala a znovu si sáhla na zátylek. "Co se stalo?" Spike se šťastně usmál. Ulevilo se mu, protože se zdálo, že Buffy je opravdu v pořádku. "Ethan tě omráčil. Buď bez obav. Řádně jsem se o něj postaral." Buffy k němu překvapeně vzhlédla. "Ty jsi ho zbil?" Buffy si nemohla pomoci, ale celé ji to trošku děsilo. Jak je možné, že patrně pouhá její blízkost má na Spika takový vliv? I když je pravda, že momentálně nebyl úplně ve své kůži, ale přesto. Stál jí po boku, šel spolu s ní do boje jen proto, že jí na tom záleželo.

            "Buffy, jsi v pořádku," konstatovala šťastně Joyce, která se k nim, spolu s Gilesem, připojila. "Díky bohu," vrčel rozzlobeně Giles. "Ta ochrápaná kráva za pultem nic neví." Teprve tehdy si Buffy všimla kde jsou.

            "Rychle, musíme do porodnice!" rozkázala dříve, než se jí stačili zeptat proč.

 

* * *

 

            Buffy sevřela rty tak pevně, že z nich zbyla jen úzká čárka. Pohladila jednu z prázdných postýlek. Přišla pozdě. Kdyby si v továrně dávala lepší pozor, Ethan by ji neuzemnil a ona by... Spike si stoupl vedle ni. "Ještě není nic ztracené," uklidňoval ji a položil jí ruku na rameno. "Ještě pořád můžeme toho démona najít." Buffy si zopakovala, co jí Willow pověděla do telefonu.

            'Našli jsme toho démona. Vypadá trošku jako had, žije v podzemí, patrně v kanálech.'

            "Musíme do kanálů," vyhrkla. Spike ohrnul nos. Že by se mu zrovna chtělo toulat smrdutým podzemím... ale pro Buffy bylo důležité toho hnusáka zastavit, takže jen odevzdaně přikývl. Vděčně se na něj usmála a obrátila se na Gilese a Joyce.

            "Gilesi, byl byste, prosím, tak hodný a zavezl mámu domů?" "Hey!" zaprotestoval pozorovatel. "Jestli jdete na démona, jdu s vámi." Buffy zavrtěla hlavou. "Gilesi, prosím, potřebuji si být jistá, že je v pořádku. Vím, že vy ji dokážete ochránit," prohnaně poškádlila jeho macho-ego a on si jako Tarzan zabušil v hruď a objal Joyce okolo ramen. Ta se k němu přitulila a oba vyšli do noci. Buffy se otočila zpátky ke Spikovi.

            "Jsi připraven?" Zavrtěl hlavou. "Nijak zvlášť, ale jdeme na to."

 

* * *

 

            Najít je jim dlouho netrvalo. Jejich fanatické vzývání uslyšeli skoro hned, jak vlezli do kanálu. Stačilo, aby dobře poslouchali a šli pořád dál. Buffy se trošku uvolnila a začínala věřit, že ještě není úplně pozdě. Miminka byla živá, ležela na čemsi, co připomínalo obětiště a upíři v hábitech je čímsi pomazávali. Pan Trick vše sledoval z povzdálí.

            "Ty vezmi děti," zašeptala Spikovi, protože tušila, že se mu do boje pořád ještě moc nechce. "Já vyřídím upíry." Kývl a stoupl si za Buffy, která hbitě zaútočila na prvního kněžoura a odtáhla ho od dětí. Spike na nic nečekal a popadl improvizovanou kolébku. Pak už mohl jen stát a přihlížet, jak se Buffy činí. A bylo na co koukat. Úžasný pohled. Dva upíry prostě rozprášila a toho třetího odhodila dozadu, do nehlubokého jezírka odpadní vody. Obrátila se, aby zjistila, že Trick klidně stojí a čeká na ni. Jenže než kdokoliv z nich stačil zareagovat, jeskyní se rozlehlo temné dunění. Buffy se otočila zpátky k jezírku a mohla jenom zírat na Larconise, který se právě vynořil z díry a naráz pohltil mokrého upíra. Slupnul ho jako malinu a zase zmizel odkud přišel.

 

            "Well, jak se zdá, je to už jen na tobě a na mě, děvčátko," ušklíbl se Trick, kterého démon očividně nijak nepolekal. "Tak se ukaž." Spike pozoroval, jak se Buffy a Trick vzájemně odhadují. Věděl, že se od něj čeká, že se do toho nebude míchat, ale náhle ho oblil studený pot. Dostal totiž strach, že ji zase poraní. Dvakrát během jediné noci na něj bylo až až. Tlumeně zavrčel a zaútočil na toho grázlíka Tricka. Jeho jméno, pan Podvod, mu vážně sedělo jako ulité. Odstrčil Buffy stranou a vší silou ho uhodil. Trick se ale zdál být jeho zásahem spíše pobaven a okamžitě mu ránu vrátil. Kopl ho přímo do hrudi a Spike odletěl dozadu. Tvrdě narazil na zeď a skončil v jezírku.

            "Spiku!" zaječela Buffy, když viděla, že se nehýbá. "Zmiz odtamtud." V té chvíli se totiž opět ozvalo temné hřmění a Buffy bylo jasné, že pokud se Spike nemá stát druhým chodem, musí si setsakra švihnout. Vrhla se vpřed a sáhla pod hladinu. Nahmátla Spika a vytáhla ho ven. Jen o zlomek vteřiny později se zjevil Larconis a jeho zuby cvakly naprázdno. Nic k jídlu nenašel. Když už si Buffy byla jistá, že Spika škrtli z jídelníčku, vyskočila ke stropu, pod nímž vedlo plynové potrubí. Pověsila se na ně a rouru se jí povedlo urvat. Proud plynu namířila k jedné z loučí, které jeskyni osvětlovaly. Ústí plamenometu pak nabídla Larconisovi. Moc ho tím nepotěšila. Příšerně zařval a zmizel zpátky ve své noře. Všechno ztichlo. Samozřejmě až na právě zachráněná děťátka. Trick se vypařil někdy během likvidace démona. Buffy se zmocnilo nepříjemné tušení, že ho neviděla naposled. Raději popošla ke Spikovi a klekla si k němu.

            "Jsi o.k.?" zeptala se a pomohla mu posadit se. Spike kývl a otevřel oči. Ulevilo se mu, že Buffy je v jednom kuse a ta zrůda pryč.

 

            "Vyhráli jsme?" zeptal se, když se s pomocí Buffy vyškrábal na zadní. "Yeah," zasmála se. "My jsme vyhráli. Připraven k odchodu?" Přikývl. "To si piš, že ano, lásko." Jeho tón jí jasně naznačil, že už zase začíná být sám sebou. Tím starým Spikem. Jestli je to dobře nebo ne, se teprve uvidí.

 

* * *

 

            Poté, co děti vrátili zpátky do nemocnice, Buffy a Spike se pomalu vydali k jejímu domovu. Ve Spikovi Williamovy návyky odeznívaly jen pomalu, protože trval na tom, že ji doprovodí.

            "Tak co, už se zase cítíš být sám sebou? Starý zlý Spike?" zeptala se opatrně. "Chce se ti zase bojovat?" Spike pokrčil rameny.

            "Ani nevím, mazlíčku. Nějak jsem si za tu chvíli přivykl... chovat se zase slušně. Na straně dobra se mi docela líbilo. A proto, raději bys mne měla zapíchnout, abych se netrápil… viděla jsi mne... takhle. Prostě srábek."

            "Spiku, ty... ty jsi vážně byl dobrý muž," řekla obdivně. Teď, když čokoládová krize pominula, Buffy si začínala dávat dohromady všechny střípky dnešního večera a hlavně... čím jí Spike dnešní noci byl. Smutně se zasmál.

            "Byl, lásko, byl. Už mužem nejsem a nikdy nebudu. Upír, vzpomínáš si? Zlo. Démon." Ale přesto tam stál vedle ní a jak se mu tak dívala do očí, poprvé v nich cosi zahlédla... cosi víc. "Opatrně," usmála se, "to zní, jako bys toho litoval." Vztáhl ruku a něžně jí odhrnul z čela, pořezaného a plného modřin, pramen vlasů. Promluvil hlasem plným emocí.

 

            "Well, teď, když jsem viděl co..." Hluboce si povzdechl. "Yeah, o.k., možná lituji. Je neskutečné, co žena jako ty dokáže provést s mu- s monstrem jako já." Stopy upřímného doznání sklouzly po jeho tváři a on je rychle skryl pod širokým, afektovaným úsměvem.

            A něco hluboko uvnitř Buffy se sevřelo. Jen s námahou popadla dech, protože právě v té chvíli TO na moment uviděla. To cosi... To nepatrné něco, které se skrývalo uvnitř stvůry stojící před ní. Něco, co ji nutilo věřit na zázraky. Že i nemožné se může stát skutečností.

 

            Ví to on? Chápe, že už jen pouhá možnost má svoji velkou cenu? A stojí vůbec o to? Už nebyla tak naivní, jako ještě loni. Ne, už není dítě. A nikdy nebude. Místo toho rozuměla životu jako málokdo. Tohle byl její život. Právě nyní, v tomto okamžiku. A život přináší bolest. To znala až příliš dobře. Ale i to mělo svou cenu. Ochotně bude snášet bolest, protože... možná... jednou... zažije i nějaké potěšení. Aspoň kousínek štěstí, jestli se nad ní slituje ten někdo, či něco, nahoře… Moc tomu nevěřila.

            Takže jinak. Ona, Buffy, přemožitelka upírů, chytí raději své štěstí osobně za pačesy. Štěstí zosobněné Williamem Krvavým, přemožitelem přemožitelek. "Vážně dokážu?" zašeptala. Podíval se na ni poněkud popleteně.

 

            "Mohla bych já být důvodem proč ti to je líto?" Olízl si rty, jako by mu najednou vyschlo v ústech. Určitě jí neporozuměl zcela správně. "Přemoži- Buffy... o co ti jde? Ty- ty po mě chceš, abych-" vydechl užasle. A zalapal po dechu, když mu položila dlaň na tvář. Její dotek byl úplně jiný, než na jaký byl od ní zvyklý. Přejela lehce svými rty po jeho a zeptala se prostě:

 

"Mohl bys mne milovat natolik, aby jsi se… znovu stal mužem?"

A přisála se k jeho ústům.

A Spike to najednou věděl. Úplně jistě.

Věděl, že nic, vůbec nic, se mu ještě nikdy tak moc nelíbilo.

Nikdy nic nechtěl víc, než tuto ženu.

Objali se a rozplynuli se v sobě.

 

 

 

Konec