Dáma

Překlad: Alice

Autor: Anne Rose

Zdroj: Archive Shriftweb.org

poněkud odlišný závěr epizody BtVS V/18 Intervention

            Vyhráli jsme. To je trošku přehnané, takže lépe: Vyvázli jsme se zdravou kůží. Pokud ovšem nepočítáme robotku. Buffy se postavila vedle ní. Ležela v Magic Boxu na stole, bez života. Houbeles. Copak kdy byla živá? Nebyla! Nebo byla? Pozorovala Willow, jak se hrabe jejímu zpodobnění v zádíčkách a snaží se zjistit, proč loutka přestala fungovat. Willow si dávala na čas, tím pádem měla dost času i Buffy. Přemýšlela, proč vůbec tuhle věcičku vyrobili. Tara se přišourala blíž ke stolu a koukala Will přes rameno. Potom vzhlédla k Buffy.

            "Je to divné?" "Oh yeah." Buffy se posadila za stůl. "Přinejmenším to není extra vyvedená kopie. Tím myslím-" Položila hlavu na stůl stejně jako robinka a podrobně zkoumala tvář svého druhého já. "No hele!" "Uh... yeah," mumlala Willow neurčitě, aniž se snažila vyjádřit svůj názor. Pouze očima kontaktovala Taru. Nehodlala Buffy povzbuzovat k dalším dotčeným komentářům a popírání holé reality. Robotka jako by Buffy z oka vypadla a basta fidli. Archaický zvonek visící nad vchodem zacinkal a dveře se rozlétly. Dovnitř vpadli Giles se Xanderem. Buffy na mašinku rázem zapomněla a vstala. Stoupla si za Dawn a ostentativně založila ruce na prsou.

            "Co jste udělali se Spikem? A moc prosím, ať má ta pohádka šťastný konec. Pích a prach," zaškemrala bezcitně. Nicméně výraz tváře těm slovům příliš neodpovídal. Až moc se snažila dávat najevo, že se při posledním Spikově dobrodružství ocitla na straně poškozených.

            "Hodili jsme ho k němu do hrobky," oznámil Xander a trošku omluvně sklopil oči. Giles pokrčil rameny, ale ani on se jí nedokázal podívat do očí. "Pokusili jsme se zjistit, jestli... jestli jí něco vyžvanil, ale skoro nevnímá. Je příšerně zbitý." "Well, a navíc, jestli to Glory skutečně řekl, stejně nám může lhát, že?" dodala optimistka Anya. Giles vyklenul obočí, ale její slova nechal bez komentáře.

            "Yeah, s tím lze počítat najisto," konstatovala Buffy téměř šeptem. "Jenže já potřebuji znát pravdu. Hned teď. Pokud nás zradil, Dawn a já musíme zmizet z města. Třeba už po ní jde." Výraz Dawn se změnil. Úleva, že Spike je v rámci možností O.K., zmizela a nahradil ji strach z Glory. Giles si toho všimnul a snažil se ji zklidnit. "Ale no tak, uh, neboj se. Jsem si jistý, že jsme úplně v bezpečí."

            "Jo... jsme úplně v bezpečí," odfrkla Dawn a protočila oči. "A Spike si tohohle- tuhle robotku vyrobil, aby měl s kým hrát dámu." Buffy se na Taru zamračila. "Z-Znělo to p-přesvědčivě, k-když mne t-to napadlo. Přišlo mi t-to jako d-dobrý nápad," vykoktala Tara a rozpačitě se usmívala.

            "Hey! Já-já... asi jsem na něco přišla," přerušila je Willow, čímž přitáhla jejich pozornost zpět k robotce. "Fuj!" ošklíbla se Anya. "Na mne moc složité. Osobně dávám přednost vyhřezlým střevům." Willow ji ignorovala a obrátila se na Buffy, pyšná jako páv-ice. "Už vím kde je poškozená. Některé z těchhle drátků se usmažily dokřupava. Opravit ji bude hračka." Její nadšení rychle vyprchalo, když uviděla, že Buffy na ni civí vyjeveně a s otevřenou pusou. "No... teda... ne, že to udělám, ale jen, že bych to zvládla," korigovala pohotově své plány.

            "Bože... ten kluk měl dneska vážně smůlu," ozval se Xander. Sotva mu ta slova vylétla z pusy, zatvářil se napůl rozpačitě, napůl pobaveně. "Dostal nakládačku a navíc má rozbitou nejmilejší hračku." Buffy se na něj otočila tak pomalu, že ho až zamrazilo. Copak všichni moji přátelé přišli o rozum?"Prosím, ve vlastním zájmu nenavrhuj nic, kvůli čemu bych tě musela zabít." Xander bez odporu ustoupil. "Ne, ne... dělám si psinu. Jsem s tebou. Na tvé straně, já jen..." Zase na něm bylo poznat, že je to veskrze hodný kluk, kterému je líto i upíra. "Když von je tak strašně domlácenej," vydechl. Nelítostný, tvrdý výraz Buffy trošku zlidštěl. Dokonce vypadala trošku znepokojeně. Glory Spika bila a mučila jenom kvůli ní a Dawn. Během boje neměla čas ani náladu si ho prohlížet, ale pokud vyvolal soucit dokonce i u Xandera a Gilese, musí na tom být opravdu špatně. V té chvíli dostala nápad.

            "Musím to vědět úplně jistě. Willow, pomož mi ji svléknout," zavelela rozhodně. Willow poněkud zmateně vzhlédla od práce, ale bez řečí zaklapla víčko na zádech robotky a začala pomáhat Buffy se svlékáním. Buffy vyjekla, když odhalily anatomicky dokonale ztvárněná ňadra roboBuffy. Rychle přes ně halenku zase stáhla a stoupla si tak, aby ji ukryla před pohledy mužů-chlapců-starců? "Uh, Xandere, Gilesi, nemohli byste-?" Nechápavě na ni zírali. Gilesovi to nakonec došlo a přeleštil si brýle. "Xander a já budeme v tělocvičně. Pro případ, že by nás někdo omylem potřeboval." "Hunh?" zareagoval Xander oduševněle. Giles na nic nečekal, vstal, ťafnul ho za ruku a vlekl pryč. Ještě uslyšely Xanderovo: "Jo ták-" Pak za nimi dveře zapadly. Tara a Willow si najednou vzpomněly, že musí najít něco moc důležitého v regálech vzadu, takže sestry osaměly. Dawn pomáhala převléknout Buffy i robinku. Blíženkyně si vyměnily šaty. Dawn ještě dooblékala robo-sestru a přitom ji zamyšleně pozorovala.

            "Buffy, je mi jasné proč Spike donutil Warrena, aby mu tohle postavil, ale-" "Dawn, nebudeme o tom mluvit. Nikdy!" skočila jí Buffy do řeči, už zase červená jako sukýnka makové panenky. "Jéžiš to né. Tak to nemyslím," bránila se Dawn, taky rudá až za ušima. "O tomhle nemluvím. Já jen, že... jsem ji viděla bojovat. A víme, že chodila na hlídky, a-" sypala ze sebe Dawn, protože si všimla, že Willow a Tara se vrací, následovány Xanderem a Gilesem. "Všechno o nás ví-" Dawn zmlkla. "Má tvá řeč pointu?" zeptala se Buffy nevyzpytatelně. "Prostě si myslím, že kdyby měla jenom 'hrát dámu'," Dawn ve vzduchu prsty naznačila uvozovky, "tak nemusí ani umět bojovat ani chtít hlídkovat ani... však víš." Buffy si povzdechla. "Dawn, jsi příliš malá- mladá, než abys tomu rozuměla..." začala, ale pak klesla hlasem. Najednou jí došlo, co tím Dawn myslí. Čekala něco jiného, takže připravená odpověď, co měla na jazyku, neseděla. Žádná z jejích nacvičených odpovědí, které měla vždycky po ruce, ať už pro Dawn nebo pro ostatní, se nehodila. Giles zvedl obočí, ale neřekl nic. Dokonce i Xander zůstal zticha.

            "Možná," Tara narušila trapné ticho. Všichni se k ní otočili. "Well, tyhle věci na loutce oceníte, jen pokud si s ní chcete povídat nebo pokud míníte chodit ven a brát ji s sebou, abyste si společně 'užili trošku násilí', jak říká Spike." "Takže si to myslí, že je také přemožitelka," konstatovala Anya a kývla. "Jo, já vím," ucedila Buffy a zhroutila se do křesla. "Ale pořád je řeč o Spikovi, že?" Rozhlédla se okolo a její oči žebraly o souhlas. "Ano, mluvíme o Spikovi. Je to netvor," prohlásila Willow a naznačila ránu pěstí, která... by neskolila ani mouchu.

            Buffy se podívala na své přátele i sestru. Všichni byli názorově rozpolcení, stejně jako ona. Vstala a srovnala si světle růžovou halenečku i o trošku tmavší karafiátově zbarvenou skládanou sukénku. Nyní vypadala úplně jako BuffyBot. Znovu se na něj zadívala.

            "Fajn. Well, musím zjistit, co Glory ví."

* * *

            Spike ležel na kamenném víku rakve, na něž ho pohodili. Tvář pořezanou a plnou modřin. Jedno oko tak oteklé, že na ně vůbec neviděl. Druhé na tom nebylo o mnoho lépe. Ta část hrudi, kterou bylo vidět dírami v roztrhaném triku, byla pokrytá krvavými šrámy a podlitinami. Nejhorší ovšem byla rána, kterou mu udělala Glory, když do jeho hrudníku prostě vrazila ruku a hledala klíč. Dneska jsem měl vážně blbej den. Uslyšel, že se dveře otevřely a někdo vešel.

            "Spiku! Ty máš tak sexy rány," vykřikl nepřirozeně jásavý hlásek. Opatrně se za zdrojem toho hluku otočil a otevřel oči. Překvapeně uhlídal, že před ním stojí jeho robinka. "Yeah," sykl bolestně. Na rtu se objevila růžová pěna, ale podařilo se mu posadit. "Jó, sexy. Přesně tak se teď cítím," zasténal. "Kde's byla?" "Pokazila jsem se a upadla. Willow mne opravila. Ona je lesbička. Věděl jsi to?" perlila robinka. Spike užasl. Tohle tedy nečekal. Měl co dělat, aby se oběma rukama udržel v sedě a nepadl potupně naznak. Pozoroval svoji loutku. "Will tě opravila? Myslel jsem, že tě spíš nechá sešrotovat." "Všichni byli moc zmatení." Robinka k němu vyslala dokonalý umělohmotný úsměv.

            "Chceš teď zprznit mé sexy tělo?" "Dej mi pár minut. Některé kůstky potřebují srůst." Růžová bytůstka k němu popošla a tvářila se starostlivě. "Proč jsi Glory dovolil, aby ti tolik ublížila?" Spike si povzdechnul. Měl si dvakrát rozmyslet, než Warrenovi přikázal: 'zajít až do nejmenších detailů'. Bylo mu jasné, že robotovi na něm ve skutečnosti nezáleží. Je to jen stroj, přesto... vypadal jako Buffy a to vše jenom ztěžovalo.

            "Chtěla zjistit, kdo je klíč," vysvětloval trpělivě. Robinka se zvrtla na podpatku, až jí sukénka zavířila. "Oh, well, tak já jí to zajdu říci a pak už budeš v bez-" "Ne!" vykřikl a rozkašlal se námahou. "To nesmíš. Nikdy! Tohle se Glory nesmí nikdy dozvědět!" "Proč?" Spike se bolestně nahrbil. "Protože Buffy... ta druhá Buffy, ne tak hodná jako ty... kdyby se Dawn něco stalo, zničilo by ji to. Nedokázal bych žít s vědomím, že tolik trpí. To ať mne Glory raději rovnou zabije. Do hajzlu. Dnes jí k tomu moc nechybělo." Buffy se zamračila a bezděky se k němu začala sklánět. Něžně ho políbila na rty. Spike se hned přidal, také ji líbal, ale něco mu tady neštymovalo. Byla tak teplounká, tak měkounká. Odtáhnul se a prohlédnul si ji pořádně. Buffy. Nezmohl se na nic jiného, než že jen seděl a díval se za ní, jak odchází. Je tak zmlácený, že si až doteď nevšimnul, že... a jak krásně voní. Jak jsem ji mohl nepoznat? Beze slova odcházela, ale on jí to potřeboval vysvětlit, říci jí aspoň něco.

            "A můj robot?" podařilo se mu zeptat. Buffy se zastavila a obrátila k němu tvář. "Na tu věc rychle zapomeň. Je pryč. Byla odporná a obscénní." Spike cítil, jak z něj uchází síla, jako vzduch z pneumatiky. Ztrácel poslední zbytky energie. Svěsil hlavu. Její slova ťala do živého. "Já to tak nemyslel..."

            "Dost! Ta... věc, to... nebylo skutečné," skočila mu do řeči. Viděl, že je jím dokonale znechucená. Jak hořká ironie. Přestál pekelná muka, nezradil ji ani její sestřičku a jako na potvoru, zrovna v ten stejný den, musela objevit jeho... plastovou milenku. O živé si mohl nechat jedině zdát, tak... Pomalu kráčela ke dveřím, když vtom se ještě naposledy zastavila.

            "To, co jsi pro mne udělal, pro mne a Dawn... to skutečné bylo." Spikovi se podařilo zvednout hlavu a podívat se na ni. "Nikdy ti to nezapomenu."

* * *

            Spike se za ní díval. Nevěděl, co si má myslet. Pak ho přemohla bolest a vyčerpání. Zhroutil se na sarkofág. Úsilí, které musel vynaložit na sezení a rozhovor s ní, ho připravilo o zbytek sil. Zavřel oči a v mysli si pořád dokola přehrával okamžik, kdy ho Buffy políbila. Nešlo o žádný vášnivý polibek, byla to jen pusinka, ale za nic by ji nevyměnil. Snažil se soustředit na to, co cítil, když se její rty dotkly jeho, místo na otevřené rány, které na něj doslova křičely a bolestně se mu připomínaly.

            Buffy je z jeho robotky na mrtvici. To mu bylo úplně jasné. Ale ani tohle snad nemůže smazat fakt, že si kvůli ní prošel skutečným očistcem a to jenom proto, aby ochránil jejich prcka. Možná dnešek nebyl úplně nejhorší den jeho života. Přece ho políbila. Zatím ho líbala, pokud tedy zapomene na své sny, jenom jedinkrát. Tenkrát, když se Zrzce nevyvedlo kouzlo. Pořád ji cítil. Na rtech mu zůstala její chuť. Měl pocit, jako by stále byla zde. U něj. V zatuchlé hrobce.

            Byl tak zabraný do myšlenek a marných snů, že ho cinknutí mikrovlnky dokonale zmátlo. Byl překvapen? Slabé slovo. Opatrně pootočil hlavu a začal zvažovat, že dokonce otevře oči. Nebo raději ne? Příliš mnoho námahy. Najednou si uvědomil, že mu po ramenech sklouzly něčí měkké a teplé ruce. Něžně, ale odhodlaně ho zvedaly do sedu. Ucítil krev a o rty mu zavadila slámka, dychtivě je pootevřel.

            "Pij!" uslyšel hlas víly ze svých snů. Donutil se ji poslechnout. Vlastně se vůbec nutit nemusel. Nasával teplounkou, hustou tekutinu. Náhle byl hrníček prázdný a on se zase položil. Zhola zbytečně zauvažoval, zda teď jednoduše odejde. Pomyšlení na to, že ho nechá samotného, bolelo víc, než všechna zranění Glory. Už to zase udělal. Riskoval kvůli přemožitelce život. A co za to? Otevřené, krvácející rány. Jako rak rudé podlitiny. O řezných ranách a odřeninách ani nemluvě. Moment. Ještě něco dostal. Polibek. Aspoň na něj se upamatovává s radostí. Pořád na svých rtech cítil ty její. Neskutečné. Možná se mu to jen zdálo. Výplod jeho choré mysli. Určitě má otřes mozku. Z meditací ho zase probrala mikrovlnka. Nebo je to poprvé? Nevěděl. Ztratil pojem o čase. Cítil teplé ručky, podepřely ho a pak opřely o něžné dívčí tělo. Spike došel k názoru, že nejlíp udělá, když se přestane pokoušet cokoliv chápat. Úleva. Patrně má halucinace. Furt lepší, než kdyby se mu zdálo o Glory. Zase na rtech ucítil brčko. Zhruba v půli druhého hrnku mu něco došlo. Jeho mozek se uráčil zafungovat. Tohle není prasečí krev. Tahle je... lidská!

            "Přemožitelko?" zeptal se zpitoměle. Pokusil se otevřít oči a kouknout na ni, ale obě víčka měl příliš opuchlá. Už neviděl ani jedním okem. "Kde's tohle vzala?" "Uh, od Bena. Z nemocnice," pípla Buffy. "Chutná? Není zrovna nejčerstvější... vlastně ji chtěli vylít, ale... napadlo mne, že lidská krev tě určitě uzdraví mnohem dřív." "Jsi poklad, mazlíčku. Chutná, moc," zamumlal, ale nejdřív dar z nebes vysál až do dna.

            No a ten proces se mnohokrát opakoval. Píp a bumbu. Trvalo to celé hodiny. Nebo jemu to aspoň jako hodiny připadalo. Spike přestal počítat, ale s každým douškem se cítil silnější. Mezi krmením spal a jednu chvíli nejasně registroval, že je jím manipulováno. Už neleží na tvrdém víku kamenné rakve, ale na něčem mnohem měkčejším. Zvolna si začínal uvědomovat své okolí, bolest ustupovala a hlava se mu pročišťovala. Zrovna v tu chvíli si k němu Buffy sedla, aby mu dala napít. Tentokrát dobře vnímal, jak ho její ruka jemně hladí po zádech, zatímco ho podpírá. Uvelebil se jí v klíně a vyžahnul šálek na ex. Znovu se pokusil otevřít oči. Povedlo se, na škvírku. Měla na čele vrásky, ale ty se vyhladily, když zjistila, že se na ni dívá.

            "Zpátky mezi živými?" Spike se smíchy rozkašlal. V hrudi mu chrastilo jako v dětském štěrchátku. "Hezky řečeno, lásko. Ještě se na nic nevzmůžu," usmál se na ni, "ale dej mi čas. Cítím, že už se hojím. Zakrátko budu jako rybička," ujistil ji. Usmála se na něj. Všechny jeho bolesti se v té chvíli jako zázrakem rozplynuly. Dodal si odvahu a nahodil humorný režim. "Ne, že bych si stěžoval, ale co je příčinou toho, že jsi najednou dokonalým ztělesněním Florence Nightingalové?" Buffy pokrčila rameny a odložila prázdný hrníček stranou. "Stal ses členem týmu. Chci si být jistá, že se co nejdřív vrátíš do hry. Musíš být fit, abychom s tebou mohli i nadále počítat." Spike se usmál. Věděl o hezčích slovech, která by od ní rád slyšel, ale lepší málo, než nic. Odhrnul jí z tváře neposlušnou kadeř. Neodtáhla se. Bod pro něj.

            "Odkdy používáš sportovní metafory?" Nervózně uhnula pohledem. "Asi jsem se nakazila od Xandera." Spike lehce pozvednul obočí. "Doufám, že ne." Uculil se, když se tiše zahihňala. "Psina. Xander skoro navrhnul, že ti máme robotku opravit. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nikdy o tobě neřekl nic ani vzdáleně pěkného, natož aby tě chtěl... ehm.... potěšit. No a pak, když jsem tě viděla tady ležet..." Tu větu nedokončila, ale on věděl své. Chtěl se na ni dál dívat. Doufal, že se na něj zase usměje a ten úsměv bude patřit jenom jemu, ale víčka měl jako z olova. Nedokázal je udržet otevřená. Povzdechnul si a bezbranně klesnul do její náruče. Bezvládné ruce mu upadly na štíhlé nožky. Buffy ho uložila a přikryla. Jenom matně si uvědomoval, že je mu příjemně teplo a hned potom usnul jako špalek.

* * *

            Uplynulo šest hodin a Buffy nikde. Giles dostal strach. Nyní se opatrně blížil k hrobce, zbraň v ruce. Nevěděl, co ho čeká. Chvíli dumal, zda má zaklepat nebo bude lepší dveře vykopnout. Nakonec došel k názoru, že nejlépe udělá, když je potichounku otevře a dovnitř jen nakoukne. Chvíli mu trvalo, než se jeho oči přizpůsobily přítmí. Konečně. Něco tam leželo, pečlivě přikryté. Popošel blíž k provizorní posteli a zadržel dech. Zpod deky totiž vyčuhovaly hned dvě blonďaté hlavy. Buffy se zády opírala o Spikovu hruď a on se jí tváří tisknul ke krku. Giles na ně němě zíral. Byl ohromen, jak pokojně Buffy, spící ve Spikově náruči, vyhlíží. V náručí upíra. Nezdálo se, že byla schopná z něj vydolovat odpovědi. Nerad ji budil, ale jestli Glory ví o Dawn, není času nazbyt.

            "Buffy," zašeptal. "Buffy, musím s tebou mluvit." Zamrvila se a otevřela oči. V první chvíli nevěděla kde je. "Gilesi?" oslovila ho tichounce a začervenala se. Ohleduplně vyčkával, než se zpod Spika vybatolila a vyklouzla z postele. Spikovi okamžitě začala chybět. (Kterému chlapovi ne.) Zašmátral po ní. "Teploučko... kam jsi mi uteklo?" mumlal ospale. Naklonila se k němu a strčila mu ruku pod přikrývku. "Všechno je O.K.," zašeptala a něžně ho pohladila po vlasech. "Brzy se vrátím. Připravím ti další jídlo. O.K.?" "Je mi zima," postěžoval si žalostně, když vstala a opustila ho, jenže nemohla jinak. Dala se do přípravy dalšího hrnečku krve, mikrovlnku si vzala k ruce. Giles se k ní připojil.

            "Nějaký problém?" zeptala se. Giles sklouznul pohledem na Spika. "Snad bychom si měli pohovořit venku." "Spike se probírá a pak zase usíná. Většinou je mimo. Nemyslím, že se musíme obávat odposlouchávání. Buďte v klidu, neuslyší nás," ujistila ho Buffy a zapnula mikrovlnku. Soustředěně sledovala hrnek, jak se otáčí kolem dokola, snad aby se nemusela podívat Gilesovi do očí.

            "Buffy, ty přece víš, že ti bezvýhradně důvěřuji a nechci zpochybňovat ani tvé metody, ale..." Nevěděl jak dál. Sundal si brýle, vstupenku do ostřejšího a méně pěkného světa, a začal si je čistit. "Uvědomuji si, že tvůj plán je postaven na předstírání, že jsi... TO. Ale jak dlouho myslíš, že ti potrvá získat potřebné informace? " Buffy se rozpačitě zahleděla na své ruce. "Já tady původně nemínila zůstat tak dlouho, jenže jsem byla vážně unavená. Nejdřív čaj o páté u první přemožitelky a pak ta bojůvka s Glory a jejími poskoky. Musela jsem usnout, když jsem naposled nakrmila Spika." Statečně k Gilesovi vzhlédla. "Dokonale tě chápu. Určitě jsi vyčerpaná, ale musíme ho probudit a zjistit, co prozradil Glory," naléhal Giles. Buffy opět shlédla na své ruce.

            "Spike Glory o Dawn nic neprozradil," zašeptala. Giles se pokusil zamaskovat své překvapení. Nejen nad touto zprávou, udivovala ho i skutečnost, že Buffy v kryptě zůstala i poté, co získala informaci, kvůli které sem přišla. "Jsi si jistá? Vždyť Spika znáš. On a pravda... to nejsou zrovna synonyma." Buffy vzdychla. "Jsem si jistá. Byl přesvědčený, že jsem ta loutka. Nabídla jsem se všechno o klíči nabonzovat Glory, aby ho už příště nezranila. Zarazil mne. Nařídil té věci, že TO nesmí Glory nikdy prozradit." Pohledem zabloudila ke Spikovi. "Nezradil nás, Gilesi. Ona ho mučila a on nás jí přesto nevydal." Giles poslouchal a přitom sledoval, jak jsou unavené oči Buffy stále smutnější. Slzičky hrozily, že se jí každou chvilku vylijí z oček. Nevěděl si rady, tak ji prostě objal. Vroucně ji k sobě přivinul. Doufal, že se jí v jeho náruči aspoň malinko uleví.

            "Nemohu říci, že nejsem překvapený. Viděl jsem už Spika dělat ledasco, aby nám pomohl, ale nikdy bych do něj neřekl, že je schopen... ještě nikdy neignoroval pud sebezáchovy," zmlknul a znovu si Spika změřil. Nebyl téměř k poznání. Samá rána, samá modřina, co mu nekrvácelo, měl aspoň oteklé.

            "Gilesi," zašeptala Buffy a zvedla hlavu, "mýlili jsme se v něm?" "Snad," připustil nejistě. Jejich další hovor utnula mikrovlnka. Buffy nechala Gilese Gilesem a raději opatrně vyjmula hrneček z té podivné věci, jejíž princip pořád nechápala. Giles ji pozorně pozoroval, což měl ostatně v popisu práce. Díval se, jak opatrně nese upíří stravu a pokládá ji na stoleček ze smetiště. Sedla si a zvedla Spika do sedu. Vklouzla za něj a pomáhala mu najít slámku. Díval se na ty dva a nevěřil vlastním očím. Kdyby je neznal, musel by říci, že spolu vypadají spokojeně. Jako by k sobě patřili a nebyli jeden druhému nepřítelem. Jakoby spolu nikdy nebojovali. Copak jejich věčné šarvátky odnesl čas? Spike dorazil svou dávku a Buffy pohlédla k Gilesovi. Podávala mu hrneček a prosila: "Mohl byste, prosím, ohřát další porci?" Neřekl ani slovo. Jen si hrnek vzal a jal se hledat další pytlík. Čekal, až se hustá červená tekutina ohřeje a přitom mu oči padly na velkou hromádku už vyprázdněných sáčků. Jejich obsah odhadoval tak na šest litrů. Zhruba tolik krve může Spike vypít z opravdu velkého muže a stejně je pořád zesláblý a rány se mu teprve začínají zatahovat. Giles nepřestával žasnout, jak moc ho Glory poranila. Přesto Dawn nezradil... nebo Buffy. No, svůj názor na Spika musí ještě jednou dobře zvážit. Oni všichni. Podal Buffy krev a koukal, jak jeho přemožitelka upíra krmí. Dopil a zase se o ni ztěžka opřel. Vzhlédla na Gilese.

            "Ráda bych ho přemístila- převezla- prostě ho chci vzít někam pryč. Hned jak slunko zajde. Vždyť je úplně bezmocný a ti Gloryini pohůnci se můžou kdykoliv vrátit, aby dokončili, co začali." "Ano, dobrý nápad," kývnul Giles. "Vrátím se po soumraku a pomohu ti. Souhlas?" "To zní dobře. Myslela jsem, že by mohl zůstat u jednoho z nás... jen, než se postaví na nohy," dodala chvatně. "Dohodnuto. Přijedu za soumraku. Zkus si do té doby také trochu odpočnout," usmál se na ni a vyšel z krypty.

            Giles zvolna kráčel k Magic Boxu a v hlavě mu vířily myšlenky na bezduchou stvůru, o niž Buffy pečuje. Před rokem, dokonce ještě před několika měsíci, na Spika pohlížel pouze s krajním opovržením a nedůvěrou. Jeho posedlost Buffy byla nebezpečná jim všem, ale scéna, jíž byl právě svědkem, tohle vše popírala. V rozporu se vším, co se kdy naučil, se všemi svými dosavadními zkušenostmi, zvolna docházel k názoru, že Spike se změnil.

* * *

            Zmíněný upír se probudil se západem slunce, jak mu velela jeho přirozenost. Ta důvěrně známá změna ovzduší mu připomínala, že je čas vstávat a lovit. Začal se převalovat... a ztuhnul. Na hrudi ucítil něco hřejivého a těžkého. Moment zůstal tiše ležet, celý popletený a pak se pořádně nadechl, aby zjistil, co to je. Naprosto unikátní Buffy-vůně mu naplnila nosní dírky a dokonale jej ohromila. Konečně se mu vrátily vzpomínky na včerejšek. Zaplavily ho obrazy a vjemy. Boj s Glory. Její téměř úspěšný pokus umučit ho k smrti. Bolestiplná, zmatená cesta zpátky sem, do jeho krypty. Návrat robinky. Jenže to se k němu nevrátila loutka, ale Buffy. A neodešla, zůstala s ním, krmila ho, starala se o něj. Původně myslel, že se mu to jenom zdá. Nebylo by to ostatně poprvé. Ale teď cítí, že se k němu vine její teplé štíhlé tělíčko a nepopsatelně voní. Jako ona. Měl strach otevřít oči. Měl strach, že se mu před očima rozplyne, jako ve všech jeho snech. Raději se trošku pošoupnul a objal ji.

            Přitulila se blíž a zavrtala si mu hlavu do ramene. Jestli je to jen sen, moc si přeju, ať trvá co nejdéle.

            O chvíli později Spika cosi probudilo. Někdo se blížil ke kryptě. Pozorně naslouchal, neznámá osoba se zastavila přede dveřmi a pak je otevřela. Kroky se blížily... Spike pohotově zmorfoval v démona a hrozivě na vetřelce zavrčel. Poznal Gilese, který strachy couvnul a teď na něj v šoku zíral.

            "Bloody hell, Ruperte. Já myslel, že jste jedním z Gloryiných trollů-kamarádíčků, co se mi plíží do bytu." Spikova hlava unaveně klesla zpátky do polštářů, už s lidským výzorem. V tom momentu měl na mysli dvě věci. Zaprvé, uvědomil si, že Buffy vážně leží vedle něj, uvelebená v jeho náručí, v jeho posteli, úplně oblečená - ale co, jeden nemůže mít všechno. Zadruhé, nad nimi stojí její pozorovatel - takže to odění koneckonců není zase tak špatná věc. 'Nebo Rupert možná hodlá učinit celou věc čistě akademickou tím, že mne zapíchne?' Tohle vše se mu honilo myslí současně.

            "Aha, promiň. Buffy mne požádala, abych se sem vrátil, až zajde slunce," omlouval se Giles, zatímco si Spika prohlížel. "Zdá se mi, že jsi na tom mnohem lépe, než když jsem tady byl naposledy."

            Naposledy? To byla pro Spika novinka. Dumal, jak dlouho byl asi mimo. Aby překvapení zakryl, uculil se na Gilese. "Je mí líto, že vás zklamu, ale většinu energie jsem momentálně vyplýtval na snahu zastrašit kohokoliv, kdo sem leze. Žebra mi ještě nesrostla a myslím, že mám zlomenou nohu. Ta děvka z pekla mě rozmlátila na kaši. Dala si záležet." "Chápu," kývnul Giles. Spike sledoval, jak se Gilesův pohled přesunul z něho na Buffy, která mu stále spokojeně ležela na prsou a nerušeně, tvrdě spala. Jak se tak na ni díval, zprvu zvědavý výraz zestarostlivěl.

            "Jak jí je?" optal se Giles. Spike na ni zašilhal. "Je moc unavená, ale jinak v pořádku. Srdíčko tluče pravidelně, dýchá hluboce. Necítím z ní žádnou čerstvou krev. Myslím, že se jí všechny rány už zatáhly," odpověděl tiše. "Usnula dříve, než jsem se probudil." "Má za sebou pár těžkých dní, potřebuje si odpočinout," konstatoval Giles a bylo jasné, že o ni má obavy. "Opravdu ji moc nerad budím, ale bude nám bezpečněji doma." Spike si povzdechl. Věděl, že to bylo příliš pěkné, než aby to byla pravda. Příliš dobré, než aby to vydrželo. Ačkoliv, není z něj kopka prachu i když pozorovatel našel Buffy u něj v posteli, takže dnešní den nebyl zase až taková ztráta. To poslední ho nutilo se ptát, jestli sní nebo ne, ale nechal to plavat.

            "Doufám, že máte s sebou auto. Nelíbí se mi představa, že by v tomhle stavu musela jít domů pěšky. Nerad bych, aby cestou narazila na něco vážně ohavného." Giles kývnul a Spike začal něžně třepat spící Buffy. "Přemožitelko, je čas vstávat a zářit. Máš tady pozorovatele, odveze tě domů." "Spiku?" zamumlala v polospánku a zavrtala se mu hlouběji do hrudi. Spike syknul bolestí, protože rukou neomylně narazila na nezhojenou ránu. Vzal ji za ni a znovu se snažil upoutat její pozornost. "Přemožitelko," broukal. "Vzbuď se, Buffy. Ranní ptáče zabije víc upírů." Tahle pitomost ji konečně trošku probrala. "Cože?" hekla, když otevřela oči a uviděla, že má Spikovu tvář jen kousek od své on hledí přímo na ni. "Spiku? Jak jsem se sem dostala?" zeptala se trošku polekaně. "Nemám ponětí, lásko. Já spal a když jsem se probudil, našel jsem tě u sebe, jak se ke mně celá pěkně tulíš," vysvětlil škádlivě a zhmožděný obličej se mu zkřivil úsměvem. Blížil se tomu jeho úsměvu, který uměl vyloudit jen on, snad na něj měl i patent.

            "Ne celá-" začala, ale Spike jí přetrhnul nit zvednutím obočí. "Well... technicky možná, ale víš jak to myslím," mumlala Buffy a začala se zpod něj vymotávat. Bleskově změnila téma dřív, než celou situaci stačí ještě zhoršit. "Chceš jíst? Myslím, že v lednici zbylo pár-" Zarazila se uprostřed věty. Pootočila se totiž a konečně zaregistrovala Gilese, který tam stál a zvědavě, skoro až pobaveně, je pozoroval. "Gilesi, vidět vás zde je příjemné, byť poněkud trapné překvapení," koktala a přihlazovala si vlasy a šaty. Tvářila se zaměstnaně a šla okolo něj k lednici.

            "Požádala's mne, abych se sem za soumraku vrátil," připomenul jí trpělivě Giles. "Máte pravdu," řekla otevírajíc sáček, jehož obsah vzápětí nalila do hrnečku. "Jsem poněkud znepokojený... ne zvědavý," upřesnil Giles, sňal brýle a pohrával si s nimi, "uh, tvou náhlou přítulností ke Spikovi." Buffy rázně zavřela mikrovlnku a opřela se o ni zády. Zhluboka se nadechla a věnovala Gilesovi jeden ukázkový, veliký a tak široký úsměv, že by jí ho i robotka mohla závidět.

            "Nařídil jste mi, abych si odpočinula a znáte mne. Já si pokyny svého pozorovatele beru vždy k srdci-" "Dost!" Giles si rázně nasadil brýle a přísně si ji změřil. Buffy jen povzdechla a zamířila na druhou stranu krypty, dál od Spika, aby si mohla s Gilesem pohovořit ve větším soukromí. "Nemám ani ponětí o co tady vlastně jde, Gilesi." Rozpačitě se zhoupnula na patách a podívala se mu do očí. "Já jen, že... tolik toho vytrpěl, kvůli Dawn... a mě... tak moc jsem se v něm mýlila." Hrála si s rukama. "Nedokáže se bez pomoci ani posadit, takže je dokonce neškodnější, než byl doposud... A já byla vážně hrozně unavená a... já nevím," váhavě k Gilesovi vzhlédla, "možná také maličko vystrašená a osamělá. Je to tak hrozné?" Giles na ni shlédnul. Tvářil se lehce nejistě.

            "Ne, nemyslím, že to je hrozné. Myslím, že jsme se v něm mýlili všichni. Postupně se mění a my si to uvědomili až teď. Když dokonce i Xander dokázal na jeho adresu pronést pár soucitných slůvek, musel se změnit," pousmál se Giles. Buffy se jeho pokusu o žertík měkce zasmála. "Ale teď na poněkud vážnější notu, Buffy. Tohle je pro nás něco nového a nevíme, co bude dál. Měla bys mít na paměti, co jsi mi pověděla o svém setkání s První Přemožitelkou." Buffy si povzdechla.

            "Vy myslíte, že mohla narážet na Spika?" "Je to možné. Neříkala jsi mi snad, že ti radila odpouštět a riskovat bolest?" napověděl jí Giles. "Jsem plná lásky," citovala poslušně Buffy. "Měla bych milovat, dávat, odpouštět a riskovat bolest. Je to má přirozenost a láska mne zavede k mému daru." Smutně se na Gilese zahleděla. "Problém tkví v tom, že mým darem je... smrt." Giles se ošil a pohledem zabloudil ke Spikovi.

            "Tohle může být interpretováno mnoha různými způsoby. Může to souviset s tím, že jsi přemožitelka-bereš životy. Nebo..." Giles zmlknul a znovu si začal hrát s brýlemi. "Spike není tak úplně živý a viděl víc smrti, než kdokoliv z nás, včetně své vlastní." Buffy tiše dumala o slovech Gilese i První Přemožitelky.

            "Když mu tehdy dali chip, měl i jiné možnosti, než zůstat v Sunnydale a pomáhat nám. Já to ale stejně pořád úplně nechápu. Angelus by Dawn vydal bez mrknutí oka. Pravděpodobně by se s Glory dokonce spřáhnul, až na to, že jejich zbytnělá ega by se v jedné místnosti jen těžko snesla." Rozhodila rukama do vzduchu, na znamení neschopnosti pochopit.

            "Spike je chodící paradox. Od první chvíle, kdy přijel do Sunnydale, se nechová jako tví typičtí upíří klienti," řekl Giles, spíše sám sobě. "Well, tohle je něco, s čím se musíš srovnat sama. Já ti nemohu poradit, snad jen... buď k sobě upřímná a věř si. Hleď pravdě zpříma do očí." Buffy se na něj zaculila. "To máte z nějaké knížky, že jo?" "Vlastně máš pravdu. Je to rada vskutku nadčasová," zajíknul se Giles, předstírajíc rozhořčení. "A fakt, že ji někdy někdo napsal, neznamená, že platí méně." Mikrovlnka pípla. "Správně," souhlasila bez odporu Buffy a šla nakrmit Spika. Jemně ho pozvedla a pomohla mu s hrnečkem. Bleskově ho vypil.

            "Díky, lásko, tohle mi vážně bodlo." Giles mezitím vlil obsah posledního pytlíku do prázdného hrnku, ohřál ho a donesl Spikovi. "Vám také moc děkuju, Ruperte." Spike hrníček mírně pozvedl, gestem přípitku. "Nemluv o tom." Giles pozoroval, jak Spike dopíjí, pak od něj hrnek převzal a odnesl ho do improvizované kuchyňky. "Buffy, měli bychom se co nejdřív vydat na cestu," zavolal ještě. "Sbal vše, co je potřeba a jedeme."

            Spike si zmučeně povzdechl. Takže odchází... což je smutný konec jeho malého, šťastného snu. Když před chvílí potají vyslechl rozhovor těch dvou, byl příjemně rozrušen a sám na sebe pyšný. Vypadalo to slibně, ale teď jen těžce padl zpátky na postel. Náhle se cítil mnohem unavenější, než byl ještě před minutkou. "Hned jsem zpátky," řekla Buffy a načechrala si vlasy. Vstala, popadla batůžek a zmizela dole ve sklepení. V momentě byla zpátky.

            "Mám všechno, Gilesi," zakřičela a Spike přihlížel, jak se k němu blíží. Nechtěl se s ní rozloučit. "Vstávat, lenochu," zahalekala a opatrně mu pomohla do sedu. "Gilesovo autíčko parkuje jen několik stovek stop daleko. Myslíš, že to zvládneš nebo tě máme nést?" mrkla na něj, ale on na ni pouze němě zíral. Absolutně nechápal, o co jí jde. "Gilesi! Budu potřebovat pomoc. Jak to tak vypadá, Spike už je zase mimo hru." "Hned jsem tam." Společně popleteného Spika zvedli a prakticky vynesli z hrobky.

            "Berle by se vážně hodily. Dostal jsem skvělý nápad, bohužel příliš pozdě," funěl Giles, když škobrtali hřbitovem k vozu. "Berle. O.K. Připíšu si je na seznam věcí, co s sebou věčně tahám jako otrok, čistě pro případ, že se zase objeví nějaká bohyně pekel a někoho z nás skoro umlátí k smrti," brblala Buffy. Při slůvku NÁS Spike našpicoval uši. Určitě by se šťastně rozesmál, kdyby jeho skoro bezvládné nohy právě v té chvíli nenarazili na terénní nerovnost, což jeho tělem bolestně otřáslo.

            Podařilo se jim dovléci Spika bez nehody do auta a odvézt k Buffy domů. Schůdky k předním dveřím byly trošku problém, ale nakonec ho přece jen dovnitř dostali a položili na gauč v přízemí. Buffy se zadívala na velké okno hned za ním. "Gilesi, musíme ho vzít jinam. Celé tohle martýrium bylo úplně na nic, když udělá puf, sotva vyjde slunko." Giles kývnul a protáhnul si namožené kříže. "Chápu, ale nejsem si jistý, že se nám ho povede, v jeho stavu, dovléci po schodech až nahoru. Minimálně mu nejdříve musíme dát nohu do dlahy. Pak ho snad budeme moci odnést." Gilesův hlas se vytratil do krajiny zamyšlení, jak okamžitě zapojil svůj geniální mozek do řešení nastalé situace. "O.K., dlaha je na cestě," zazpívala Buffy a uháněla dolů do sklepa. Ve chvilce byla zpátky i s masivními dřevy a starým prostěradlem. Trhala ho na dlouhé pásy, zatímco Giles už realizoval svoji představu o dlaze pro Spikovu zlomenou hnátku.

            "Tohle může trochu bolet," varoval upíra léčitel amatér, zatímco spolu s Buffy improvizovanou dlahu upevňoval. Když na závěr kontrolovali výsledek své práce a přitahovali uzly, Spike zasyčel bolestí. "Myslím, že takhle to stačí. Teď už nám zbývá jen drobná maličkost. Donést ho po schodech nahoru." Spike protočil oči, ale neřekl nic. Uchovával si energii na strastiplnou cestu vzhůru.

            Říci bylo snazší, než udělat, ale po několika neplatných pokusech se jim podařilo Spika dílem vynést, dílem vytáhnout nahoru a uložit na postel Joyce. Vypadal vyčerpaně a Buffy bylo jasné, že cesta po schodech pro něj byla velice bolestným zážitkem, ale nepostěžoval si ani slůvkem. Jenom tiše ležel, oči zavřené. "Gilesi, možná byste mu mohl donést ještě něco k jídlu a pak ať odpočívá," navrhla tiše Buffy. "Ano," kývnul Giles. "Čím víc toho sní, tím dřív se mu všechno zahojí. Hned se vrátím." Buffy se usadila na postel vedle Spika a chvíli ho beze slova pozorovala. Váhavě vztáhla ruku, pohladila ho po čele a odhrnula mu z něj vlasy. Když ucítil její dotek, otevřel oči. Byl jako v Jiříkově vidění. Tiše ležel a díval se na ni.

            "Svá slova jsem myslela zcela vážně," začala. Tázavě jí pohlédnul do očí. "Nikdy nezapomenu, co jsi pro Dawn a mne udělal." Spike Buffy vzal za volnou ruku, která se nezabývala jeho účesem.

            "Buffy... k té... k tomu robotovi." Těžce polknul, než dokázal pokračovat. "Jen chci říci, že je mi to líto." Buffy kývla. "To je O.K., Spiku. Well, vlastně to není O.K. Nápad s robotkou Buffy je odporný. Ale, myslím, že... myslím, že to chápu." Překvapivě se na něj usmála. "Koneckonců, ty přece máš být zlo samo." Zaklokotal v ní bublavý smích. Spike ji trošku kašlavě napodobil. Moc se mu ulevilo, že se nerozzuřila. A pak se utišil a vypadal přemýšlivě.

            "Někdy..." pohladil ji po ruce. "Někdy dumám o tom, že by možná nebylo marné nebýt zlem. Vím, že milovat mne nebudeš nikdy, ale kdyby to znamenalo, že mi dovolíš být ti nablízku..." Už tak váhavý hlas zeslábnul a utichl docela. Nevěděl co říci dál.

            "Proč jsi to udělal?" Spike si povzdechnul. "Nevím. Nejspíš proto, že jsem byl příliš osamělý a pak také... ty jsi pro mne byla nedosažitelná. Nedostupná-" "Já nemyslím, proč sis ji nechal udělat. Chci vědět, proč jsi donutil Warrena, aby ji naprogramoval, um, tak specificky. Ví vše o mých přátelích a mé rodině. Chce chodit na hlídky a umí bojovat." Buffy se na něj dívala a čekala na odpověď. Spike ji pečlivě zvažoval. Potom se do toho tiše pustil: "Tyhle znalosti a schopnosti jsou částí tebe samé. Toho, jaká jsi." Buffy nevěřila vlastním uším. Byl úplně jiný, než upír, který se ji pokoušel zabít, když poprvé přijel do města.

            Ať už si chtěli říci cokoliv, jejich slova zůstala nevyřčena. Byli vyrušeni příchodem Gilese, který Spikovi přinesl další krev.

            Upír tiše upíjel a pozoroval, jak Buffy štrachá ve svém báglíčku. Vytáhla jeho čisté triko a hodila je k němu na postel. S Gilesovou pomocí Spikovi zula boty, aniž mu pochroumali i druhou haksničku, svlékli rozervaný zbytek starého trika a převlékli mu nové. Spike byl pořád vzhůru, ale budil dojem, že za minutku usne. Než Giles odešel dolů, ještě ho přikryli. Buffy se vrátila k posteli a opatrně si ke Spikovi přisedla. Zvedla ruku a zase ho pohladila po čele.

            "Spi, ať je ti co nejdřív zase dobře. V boji s Glory budeme potřebovat veškerou pomoc, kterou můžeme získat." Spike k ní vzhlížel s nadějí a Buffy se při pohledu na jeho dychtivý výraz vroucně usmála. Neodolala a sklonila se k němu. Na čelo mu vdechla něžný polibek.

            Pak ještě potutelně dodala: "Nikdy je příliš dlouho."

Epilog

            Jen o pár kratinkých týdnů později stála Dawn spolu se Spikem u jejího hrobu. Zoufale se drželi jeden druhého.

            Buffy na něj začala spoléhat a on cítil, že se ho naučil akceptovat dokonce i úzký kroužek jejích přátel. A nyní je Buffy pryč a s ní zmizel i celý jeho svět. V chaosu zbrklého a nakonec nezdařeného útěku před Glory a v následných přípravách na konečné zúčtování, jim nezbyl čas, aby svůj rodící se cit zkoumali a on mohl posléze vykrystalizovat v něco vyššího. Přesto spolu strávili spoustu času. Pracovali bok boku, za jediným účelem, s jediným cílem, sdílejíc i své myšlenky. Vydali ze sebe všechno a nakonec se ukázalo, že to nestačí. On na to nestačil.

            A teď je vše pryč. Dawn mu posmrkávala v náruči. Jeho svět se možná zhroutil, ale ještě má Dawn.

            "Jsi připravená vrátit se domů, prcku?" zašeptal a něžně ji hladil po zádíčkách, která se otřásala bezmocným pláčem. "Já to nedokážu, Spiku." "Co nedokážeš, mazlíčku?" "Jak se ostatním podívám do tváře? Všechno je jenom moje vina," vzlykala. Přitáhnul si ji blíž a snažil se ji ukonejšit. "Není to tvoje vina. Je to vina Glory." Spike vzal dvěma prsty Dawn jemně za bradičku a lehce jí pozvedl tvář, aby se mu musela dívat zpříma do očí.

            "Jestli dovolíme, aby nás pocit viny roztrhal na kousíčky, Glory vyhraje." Dawn zadržela dech a pomalu kývla. Tolik mu důvěřovala a byla na něm tak dojemně závislá. "Nesmíme jí dovolit, aby zvítězila," špitla Dawnie. "Ne, nesmíme," souhlasil Spike. Díval se smutně a vážně. Sotva je vyslovil, slova určená původně Dawn zasáhla trošku i jeho.

            V poslední chvíli, dříve než se obrátili, aby šli domů, Spike zvedl bílou růži, dotknul se rty okvětních plátků a položil ji na náhrobní kámen.

"Ať už jsi kdekoliv, Buffy, doufám, že jsi šťastná."

Konec