Dar

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Buffy se vrátila zpátky do obchodu. Spike se musel maximálně ovládat, aby se k ní nerozběhnul a nevzal ji do náručí. Vypadala tak unaveně a vyčerpaně. Oči jako bez života. Ten jejich prázdný výraz jej zraňoval více, než cokoliv jiného. Stačilo jen se na ni dívat. Nicméně, bylo to pochopitelné. Právě se dozvěděla, že k záchraně světa bude pravděpodobně muset obětovat svou sestru a zabít ji. Zatracená věc. S něčím takovým se snad vůbec vyrovnat nedá. Zvláště, když se teprve nyní jakš takš vzpamatovala ze šoku z první děsivé zprávy. Dawn byla unesena. Spike úpěnlivě toužil, aby toho pro ni mohl udělat víc a nějak jí to všechno ulehčit. Samozřejmě bojoval, to bylo to nejmenší, ale pořád si přál dělat víc.

            "Jste si jistý?" zeptala se Gilese a vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Lehce kývnul. "Ten text je velice přesný. Aby se zastavil jednou zahájený rituál, Dawn musí zemřít." Willow viděla zraněný výraz na její tváři a vstala. Šla ke kamarádce. "Neboj se, Buffy. Nějak to zvládneme. Jako vždycky. Hlavně zase neupadni do komatu. Dawn tě potřebuje." Buffy se na ni vděčně usmála. Byla ráda za ta slova útěchy. Willow má pravdu. Teď se nemůžu zhroutit. Čas hrál důležitou roli. "O.k. Musíme Dawn zachránit dřív, než rituál započne," konstatovala věcně. Začala chodit sem a tam a myslela nahlas. "Ale nejdříve musíme zjistit, jak zastavíme Glory." Otočila se k ostatním, oči vystrašené a zoufalé. "Pomozte mi. Prosím?" Všichni se nervózně zavrtěli. Neměli pro ni odpovědi, které očividně chtěla slyšet. Spike znovu zatoužil ji obejmout a utěšit, ale zůstal sedět a byl zticha.

            "Mám to!" vykřikla Anya triumfálně, takže všichni leknutím nadskočili. "Buffy, vzpomínáš na toho mnicha, co ti pověděl, že Dawn je klíč? Well, dal ti přece tu zářivou kouli, pamatuješ? Kouli Dagona. Říkal přece, že by to mohlo Glory zahnat. Pořád ji máme tady dole ve sklepě." Buffy vykulila oči. Jak jsem proboha mohla zapomenout na něco tak důležitého? Anya ale ještě neskončila. Přešla od pultu k regálům a ukázala na masivní Olafovo kladivo. "Tohle je kouzelná zbraň. Jsem si úplně jistá, že zabere i na bohyni." Buffy na Anyu zírala v němém úžase. Ona byla ta poslední, od níž by čekala nějaký nápad. "Um... děkuji, Anyo. Myslím, že to pomůže." Anya po ní střelila rozzářeným úsměvem. Byla na sebe pyšná. Jako jediná přišla s plánem. Vrátila se dozadu k ostatním a přitulila se ke Xanderovi. "Miluju tě," zašeptal a lehce ji políbil na spánek. Giles vstal a přešel k Buffy. Opatrně jí položil ruku okolo ramen.

            "Buffy, měla by sis rozmyslet co uděláš, jestli se ti nepovede zachránit Dawn dostatečně včas, aby rituál vůbec nebyl zahájen." Buffy pod jeho dotekem ztuhla a vytrhla se mu. "Tady není nic k rozmýšlení. Já svoji sestru nezabiju." Giles si povzdechnul. "Takže ty dovolíš, aby byl zbytek světa uvržen do zkázy jen proto, abys ochránila věc, která dokonce ve skutečnosti ani tvá sestra není?" Buffy se mu zadívala ostře do očí, ve tváři vepsáno tvrdé odhodlání. Nehodlala ustoupit.

            "Nestarám se o to, co se stane," řekla tiše, nebezpečně klidným hlasem. "Nezabiji svou sestru a jestli se o to pokusíte vy sám, zabiji vás." Potom se obrátila na ostatní. "To platí pro každého. Jdeme tam zachránit Dawn nebo zemřít. Pokud má někdo v úmyslu něco jiného, bude se muset postavit mě. Rozumíte?" Nikdo neodpověděl. Nikdy ji ještě takovou nespatřili. "Dobře." Ticho si vyložila jako souhlas. Znovu se otočila na Gilese. Díval se dílem zraněně, dílem šokovaně. Pokoušel se strávit její slova. "Kolik času zbývá do rituálu?" Giles polknul. "Pár hodin." Buffy kývla. "Nechci tam přijít příliš brzy. Glory by toho mohla využít. Kdyby viděla, že se něco nevede, kdo ví co by provedla. Vy, lidi, si poshánějte zbraně nebo cokoliv co potřebujete. Já jdu najít tu Dagonovu kouli,“ rozdala příkazy a zamířila do sklepa. Musela se nějak zaměstnat. Byla si jistá, že jinak vybouchne.

* * *

            Netušila, jak dlouho už tady dole je. Probírala se věcmi bez zájmu, ale hledala. Dokázala si představit, jak je Anya nahoře nervózní a má strach o tohle haraburdí. Kdyby měla rozum, tak ji tady samotnou nenechá ani omylem. Jak tak hledala, myšlenky se jí zatoulaly k tomu, co se odehrálo nahoře. Cítila mrazivou zlost, když tam tak stála a dívala se do očí svého pozorovatele, který měl odvahu ji vyzvat, aby zabila svou mladší sestřičku. Pořád nemohla uvěřit, že jí to navrhnul. Vždyť je to přece Giles! Muž, který jí vždycky stál po boku, ať už šlo o cokoliv. A ona mu dnes vyhrožovala smrtí. Dokázala by to? Kdybych si musela vybrat mezi ním a Dawn, dokázala bych to? Vzpomínky se jí zatoulaly hluboko do minulosti, kdy ony dvě vyrůstaly. Vzpomínala na Dawniny velké hnědé oči lemované dlouhými řasami. Buclatou malou Dawnie, která se učí chodit a směšně klopýtá do jejích rukou. Na vzrušeně pištící Dawn, když jí velká sestra dovolila nalakovat si nehty jejím novým blýskavým lakem. Dawn, jak na ní žebrá, aby si mohla půjčit boty s podpatkem příliš vysokým pro ani ne desetiletou parádnici. Dawn, plačící jí na rameni, protože už tady nebyla máma, aby ji objala. Buffy zvedla hlavu. Ano, dokážu to. Udělám cokoliv, abych sestru zachránila. Z myšlenek ji vytrhly kroky. Někdo scházel po schodech. Zaťala zuby a snažila se před další konfrontací zocelit.

            "Běžte pryč, Gilesi," zaútočila okamžitě. "Nemám vám co říct." "To není Giles," odpověděl jiný hlas, ale také s britským akcentem. "Co chceš, Spiku?" zeptala se stroze a nenechala se vyrušit z hledání. Sešel až dolů a zastavil se před ní. Když zase vytáhla další věci a odhodila je, popadl ji za zápěstí a držel. Buffy na něj nahněvaně zírala. "Určitě nechceš, abych se opravdu naštvala. Hned mne pusť!" "To právě chci," odpověděl kupodivu. "Bude se ti pak líp bojovat. Rozhodně ti nepomůže, když budeš plýtvat energií a dělat tady bordel." Buffy si povzdechla a odhrnula vlasy z očí.

            "Co chceš, abych dělala? Mám tady jen sedět a myslet na to, že dnes v noci přijde konec světa a zabránit tomu může jen smrt mé sestry?" Spike její slova ignoroval a sáhnul do jedné z krabic. Vyndal z ní malou žlutou kouli. Podal ji Buffy. "Jak jsi to-" začala se ptát, ale pak jen potřásla hlavou. "Nevadí." Pečlivě tu věc zkoumala. Vypadala příliš malá a křehká, jak ji tak držela v rukou. "Těžko uvěřit, že něco takového může pomoci porazit boha." Přesunula se a posadila na hromadu starých přepravek. Spike šel za ní a usadil se naproti.

            "Předpokládám, že jsi tady přemluvit mne k záchraně světa?" zeptala se s ironickým úsměvem. "To je zrovna od tebe zábavné." Spike zavrtěl hlavou. "Ne, proto jsem nepřišel. Jen jsem chtěl, abys věděla, že jsem s tebou. V každém slova smyslu. Jenom mi řekni co chceš, abych udělal a já to udělám." Buffy na něho překvapeně hleděla. Tohle by tedy zrovna od něj nikdy neočekávala. "Nevadí ti, že to dnes v noci možná nepřežiješ?" Spike pokrčil rameny. "Všichni tam jednou musíme. Dřív či později. Přinejmenším neumřu doma v posteli, ale při pořádné rvačce." Kývla. Věděla, že jeho podpora bez otázek pro ni znamená hodně. Čím víc lidí bude bojovat na její straně, tím lépe. Spikova síla a bojová obratnost jí bude určitě užitečná. Vstala.

            "Měla bych si doma vyzvednout víc zbraní. Jdeš se mnou?" Spike se postavil a přisvědčil. "Veď mne, Macduffe." Svorně se vydali ke schodům, když vtom Buffy zakopla o jednu z hromádek knih, které tam sama nakupila a vztáhla ruce, aby nějak získala rovnováhu. Pod ruku jí přišla nějaká stará látka. Pevně ji uchopila a vybalancovala se. Tkanina sjela. Odhalila Buffybota. Měl otevřené oči a strnule zíral před sebe. Buffy zalapala po dechu. V první chvíli jí nedošlo co to je. Spike to, na rozdíl od ní, věděl okamžitě. Trhnul sebou a začal se ošívat. Události se ode dne, kdy ho zmučila Glory, děly příliš rychle a Buffy neměla šanci vyřešit spornou otázku existence robota. Vážně doufal, že na to zapomene.

            "Zapomněla jsem na ni," řekla mírně, skoro jako by mu četla myšlenky. "Willow si ji chtěla nechat, aby zjistila jak funguje." Na to Spike nevěděl co říci. "Buffy, já-" Otočila se na něj a zvedla ruku, aby ho umlčela. "Spiku, to je o.k. Chápu proč jsi to udělal." Oči se mu překvapeně rozšířily. Tohle by teda nečekal. Byl připraven na křik, ječení a taky na pár hrozeb. Na tohle ne. "To ovšem neznamená, že pořídit si ji bylo správné," zvýšila hlas. "Pořád ještě její existenci považuji za vulgární a nemravnou. Ale já… velice dobře vím jaké je to cítit se… sám." Tohle Spika překvapilo dokonce ještě víc. Nikdy ho nenapadlo, že osamělost je zrovna její problém. Udělal krůček vpřed, aby se dotknul jejího ramene, ale pak si to lépe promyslel a nechal ruku zase klesnou podél těla.

            "Ty nejsi sama, lásko. Vždyť máš všechny svoje Scoobies." Zvedla k němu oči a on viděl, že se jí lesknou. "Spiku, miluju své přátele. Víc, než cokoliv. Ale už si ani nedokážu vzpomenout kolikrát jsem si je schválně držela od těla. Přijde čas a oni se budou chtít usadit. Žít své vlastní životy. Už se se mnou nebudou chtít toulat po nocích a riskovat život, aby mi pomohli. Já jsem přemožitelka. Ne oni a pak... budu opravdu sama." Spike se jí zblízka díval do tváře. Žena, se silou desíti mužů a přesto je citově zranitelná jako dvacetiletá dívka, jíž je.

            "Buffy," řekl měkce. "Nemůžu ti říct co se v budoucnosti přesně stane. Ale tak dlouho, jak mne budeš potřebovat, budu s tebou. Oba jsme bojovníci a já udělám všechno, co bude v mé moci, abych ti pomohl." Buffy zamrkala, aby projasnila své, díky slzám, rozmazané vidění. Nikdy si nepředstavovala, že jediná osoba, která ji utěší, když to nejvíc potřebuje, bude upír. Bez duše. Bez rozmýšlení ho objala a pevně se k němu přitiskla. "Děkuju ti," zašeptala a veškerou svou sílu vynaložila na to, aby potlačila touhu rozbrečet se nahlas.

            "Nemáš zač, mazlíčku," odpověděl jí šťastně a pousmál se na ni. "Teď pojďme nakopat zadek té bohyni z pekla." Nikdo se Buffy na nic neptal, když oznámila, že si jde domů pro zbraně a že Spike jde s ní. Podle toho, co předvedla před chvílí, jim bylo jasné, že veškeré jejich další argumenty jsou zbytečné. Místo toho se raději zabývali přípravami na nadcházející boj.

* * *

            Cesta k ní domů proběhla povětšinou v tichosti. Buffy se soustředila na bitevní strategii a Spike nechtěl plácnout něco, co by mu vyneslo ránu kolíkem. Viděl, že jí tečou nervy a neměl v úmyslu to ještě zhoršit. Než se nadáli, byli u předního vchodu a Spike ostražitě sledoval, jak Buffy odemyká. Vešla dovnitř a namířila si to ke schodům. Za sebe se ani nepodívala. "Jestli vezmeš zbraně z obýváku, víš kde jsou, já zatím-" zmlkla, když jí došlo, že Spike pořád stojí přede dveřmi a otočila se k němu. Položil otevřené dlaně na neviditelnou bariéru, která ho držela venku. "Podívej, nemusíš to-" začal nejistě. Rázně ho přerušila.

            "Spiku, můžeš jít dál." Chvíli to vypadalo, že se v šoku složí hned tam na fleku. Potom mu změkl výraz ve tváři a on bázlivě překročil práh. Takže byl uvnitř. Jen pár kroků od Buffy. "Vím, že jsi mne pozvala jen proto, že mne potřebuješ," ozval se nesměle. "Jestli budeš chtít mé pozvání zrušit, až bude po všem, pochopím to. Teda za předpokladu, že svět, jak ho známe, bude ještě existovat, samozřejmě." Buffy se na něj pousmála a udělala krok vpřed. K němu.

            "Jestli svět bude zítra ještě existovat, budeš zde vítán kdykoliv jen budeš chtít." Těžce polknul. Bylo to jako podivná noční můra naruby. Nikdy ani nedoufal, že by mu Buffy někdy taková slova řekla. "Hádám teda, že bychom měli raději vyhrát," zakřenil se na ni. Buffy se otočila, že půjde po schodech vzhůru, ale hned se zase obrátila zpátky k němu.

            "Slib mi, že ji budeš chránit. Jestli se mi něco stane nebo se k ní nebudu moci dostat včas. Slib mi, že ji udržíš v bezpečí tak dlouho, jak to jen bude možné." Spike přikývnul. Udělám cokoliv, co Buffy chce. Dokonce i za cenu vlastní smrti. "Slibuji," řekl téměř slavnostně. Modré oči měl skelné. Buffy se na něj ještě usmála, na znamení díků, a rozběhla se nahoru. Šel do pokoje a vzal pár bojových seker. Mělo by to stačit, aby udrželi Gloryiny nohsledy Buffy od těla, zatímco ona s ní bude bojovat. Vřítil se zpátky do předsíně a kouknul na schody. Buffy nikde. Jen doufal, že zase neupadla do komatu nebo tak něco. Počkal pár minut a když se nic nedělo, vydal se za ní nahoru. Aby ji zkontroloval. Opatrně zatlačil na dveře jejího pokoje, ale s hrůzou zjistil, že je prázdný. Tohle nevypadalo dobře. Už skoro vyrazil zpátky dolů, když si všimnul malého paprsku světla, který se linul z jedné z ložnic. Dawniny. Tiše otevřel dveře a uviděl Buffy, jak sedí na kraji její postele. Na klíně fotografii. Dívala se na ni se slzami v očích.

            "Pamatuji si, když jsme se fotily," řekla měkce, aniž vzhlédla. Bylo jasné, že ví kdo to je. Spike vešel a sedl si vedle ní. Naklonil se, aby viděl na obrázek. Rodina Summersova. Buffy, Joyce a Dawn. Seděly v parku na trávě a všechny se zeširoka smály. Plné života a šťastné. "Bylo to loni," pokračovala Buffy. "Než máma onemocněla a objevila se Glory. To léto jsme pořád vyváděly nějaké hlouposti. Jako že jsme chodily na pikniky do parku." Zvedla k němu oči. Byly plné bolesti.

            "Teď vidíš proč nemohu zabít Dawn. Už jsem ztratila svou mámu. Nemůžu přijít o nikoho dalšího. Prostě nemůžu." Začala vzlykat a Spike jí instinktivně vzal obrázek z rukou a odložil ho stranou. Objal ji a držel, zatímco plakala. "Máma mi tolik chybí," popotahovala, tvář zabořenou do jeho hrudi. Dovolila, aby vše, co potlačovala takovou dobu, zvolna odplouvalo. "Šššš, vím, že ano," konejšil ji a hladil po vlasech. Na chvíli ztichnul a pak dodal. "Ještě si pamatuji jaký je to pocit." Zvedla hlavu a zmateně na něj koukala. Spike se na ni jemně usmál. To, co se chystal povědět jí, ještě nikdy nikomu neřekl. Ale zdálo se mu to jako dobrý nápad.

            "Jsem upírem stodvacet let a k tomu jsem byl naživu dalších dvacet, co se do toho nepočítají. Za tu dobu jsem viděl mnoho smrti a spoustu jsem jí také způsobil. Nemohu si pamatovat všechny lidi, co jsem zabil. Myslím, že to s sebou nese absence duše. Na jednu věc však nezapomenu. Jak moc mne bolelo, když mi umřel táta. Stalo se to dřív, než jsem byl obrácen a v mé paměti je to stále živé, jako by to bylo včera." "To je mi líto," zašeptala. Věděla, jak moc ho musí zraňovat zase o tom mluvit. Spike potřásl hlavou. "Nic ti být líto nemusí. Jen jsem se ti pokusil říct, že bolest nikdy nezmizí úplně. Ale časem se s ní naučíš žít a jít dál. Pak budeš schopná myslet jen na krásné chvíle, které jste spolu s mámou prožily a nebude to bolet tolik, jako dnes." Buffy se na něj trošku usmála a utírala si oči. Přemýšlela, jestli je možné, aby ji Spike ještě někdy překvapil víc, než dnes večer. "Měli bychom jít," řekla, když se konečně uklidnila. Kývnul a oba vstali z postele, připraveni na bitvu. Pobrali co potřebovali a spěchali do obchodu. Nastal čas postavit se Glory.

* * *

            Gang v tichosti následoval Taru do míst, kde Glory s největší pravděpodobností připravuje svůj zkázonosný rituál. Všichni byli nuceni postavit se tváří v tvář faktu své možné dnešní smrti, jako ostatně při každé apokalypse. "O.k. Jak jsme si mohli tohohle nevšimnout?" zeptala se nevěřícně Buffy, když tam došli. Nad nimi se tyčila vysoká a hrozivá věž. Musela mít aspoň sedmdesát metrů. "Myslím, že je to ono," řekla, trošku zbytečně, nervózní Willow. "Přejte mi štěstí." "Jsme hned za tebou, Will," uklidňovala ji Buffy. Willow se plíživě vydala do ohrady, v níž vyrostlo tohle monstrum. Buffy se otočila k ostatním.

            "O.k. Hned jak Willow na Glory použije svoje kouzlo, zaútočíme. Vy, lidi, si vezmete na starost její pomocníky. Bušte do nich hlava nehlava. Tvrdě a bez slitování. Já půjdu po Glory. Ať už se stane cokoliv, musíme ji za každou cenu udržet dost daleko od Dawn." Ponuře přikývli. Dolehla na ně tíha situace. "O.k., tak jdeme na to." Vydali se vpřed, ale Spike ještě uchopil Buffy za zápěstí a otočil ji k sobě. "Hodně štěstí," zašeptal a sklonil se k ní. Na tvář jí vdechl něžný polibek. Pousmála se na něj. "Díky, tobě taky." A s tím se vydali každý na opačnou stranu. Oba ponoření v myšlenkách. Soustředění na to, co je čeká.

* * *

            Spike se držel zpátky. Vyčkávavě sledoval jak Zrzka dělá svoje čáry máry. Když se objevilo oslepující světlo, musel si zakrýt oči. Po chvíli je otevřel, ale už tam nebyla ani Willow ani Tara. Viděl pouze Glory, která se klátila sem a tam, jako řádně nadopovaná nebo opilá na šrot. Ať už Willow provedla cokoliv, podařilo se jí bohyni oslabit. A Buffy už byla připravená. Spokojeně přihlížel, jak žena, kterou miluje, bije do nepřítele vším, co měla při ruce, nedovolujíc Glory, aby jí rány příliš oplácela. Jestli se jí podaří udržet bohyni ještě pár minut od věže, budou mít vystaráno. Přicházel jeho čas. Aby i on přiložil ruku k dílu a něčemu řádně nakopal.

* * *

            O pět minut později Spike v duchu klel a nahlas frustrovaně vrčel. Momentálně se spolu se Xanderem a Anyou skrýval za hromadou stavebního materiálu. Nezbývalo jim nic jiného, než se tam krčit jako ustrašení králíci. Začínalo to vypadat beznadějně. Nezáleželo na tom kolik Gloryiných slouhů zabili. Bylo jich pořád víc a víc. Vykouknul ke věži. Nezdálo se, že by se to mělo Glory podařit, ale dokud je Dawn na vrcholku, vždy tady bylo riziko, že se něco zvrtne. Musím nahoru. "Hey," zašeptal dívčí hlas, když se k nim, přikrčeně běžíc, připojila i Willow s Tarou. "Viděli jste Buffy?" Spike zavrtěl hlavou. "Hádám, že má pořád co dělat s Glory." "Co-co je s Dawn?" vykoktala Tara nešťastně. Cítila vinu za to, že na identitu Dawn=Klíč upozornila Glory ona sama. Dokonce, i když to byla náhoda a ona, se svou prázdnou myslí, za to nemohla. "Je tam nahoře," odpověděl Spike. "Jinak, vítám tě zpátky mezi příčetnými, kočko. Jen si nejsem jist, že je to nějaká výhra." Tara se ostýchavě usmála a pak obrátila oči nahoru, k tomu železnému cosi. Najednou se zajíkla. "Někdo… něco je tam s ní. Cítím to. Je to tmavé a chladné." "Glory?" zeptala se Willow vystrašeně. Tara zavrtěla hlavou. 

            "Ne, něco jiného. Není to člověk." Spike znovu zavrčel a zíral na tu masu šílených lidiček, kteří bránili přístupu ke schodům. "Musím se tam dostat. Slíbil jsem Buffy, že Dawn ochráním." Jako by se při zvuku přemožitelčina jména konečně všichni vzchopili. "Uvolníme ti cestu a zabráníme komukoliv, aby šel za tebou," oznámila rozhodně Willow. "Až řeknu běž, utíkej a nezastavuj se." Spike kývnul a připravil se na všechno. Willow vzala Taru za ruku a obě začaly polohlasem deklamovat zaklínání. Xander a Anya pevně sevřeli rukověti svých zbraní, nachystaní k boji hned, jak to bude nutné. "Běž," vykřikla Willow a Spike vyrazil ke schodům, jak nejrychleji mohl. Cítil, že jím projela energie kouzla obou čarodějek a jen koutkem oka zahlédnul, jak se v hloučku otroků objevil úzký koridor. Přesně pro něho. Detaily neřešil a sprintoval po schodech jako na olympiádě. Uháněl, co mu nohy stačily. Jenom se v duchu modlil, aby nepřišel pozdě.

* * *

            Buffy ohromným Olafovým kladivem bušila Glory do tváře jako do kovadliny. Znovu a znovu. Nedovolovala bohyni vzpamatovat se z jejích ran. Byla odhodlaná v tom pokračovat třeba celou noc. Únavu si nepřipouštěla. Udělá cokoliv, aby zachránila Dawn. K jejímu překvapení se však Glory najednou začala smát. "Co tě tak pobavilo?" vyprskla Buffy a znovu ji uhodila. Glory klesla do kolen a zalapala po dechu.

            "Ty si myslíš, že já jsem jediná, kdo může provést rituál?" zašklebila se výsměšně. Buffy zamrazilo. Uvědomila si totiž význam jejích slov a všimla si, že jako by začalo svítat. Upustila kladivo a vrhla se ke schodům. "Nestihneš to!" volala za ní Glory. "Už to začíná." Pak Glory zachroptěla a padla k zemi. Tam metamorfovala do Bena. Ten si začal uvědomovat bitvu zuřící okolo něj a zalapal po dechu. Najednou bylo všechno až příliš reálné. Zranění lidé a on... dílem zodpovědný za to všechno. Jeho oči se zvedly ke věži. Věděl, že Dawn je tam nahoře a že je otázkou pár minut, kdy umře a na zemi se rozpoutá peklo. On sám však nebyl zrovna v situaci, aby tomu dokázal zabránit. Nikdy by se mu nepodařilo dostat se k Dawn včas. Mohl jedině čekat.

* * *

            Spike konečně dosáhnul vrcholku věže a dokonce ani nebyl překvapen tak, jak čekal, když uviděl Dawnina společníka. "Spiku!" křičel na smrt vyděšený klíček, oči vytřeštěné hrůzou. "Pomoz mi!" "Neboj se, prcku, za chvilku tě dostanu dolů," uklidňoval ji s dobře hranou sebedůvěrou. "Jen nejdřív musím prohodit pár slov tady s Docem." Docovy oči zářily a z kapsičky u vesty vytáhnul hodinky na řetízku. "Obávám se, že vážně nemám času nazbyt." Spike pokrčil rameny. "Budeš si ho muset udělat. Já tě k ní blíž prostě nepustím." Z Docových úst vystřelil dlouhatánský jazyk, jako nějaké obří žábě, a udeřil Spika přímo do hrudi. Odhodil ho dozadu. Jen se otřepal a okamžitě vyskočil. Zaútočil na Doca. Srazil ho na železnou podlahu. Jenže Doc byl rychlý a silný. Odkopl Spika a zabodl mu do hrudi nůž. Upír zařval bolestí. To už se Doc sbíral ze země a díval se na zkrvavený nástroj ve své ruce.

            "Oh, drahoušku. Teď přijdou na řadu nepříjemnosti." Usmíval se na Dawn, jako bazilišek a otíral si do kalhot Spikovu krev. "Hned budu u tebe." Nicméně strnul, když zezadu uslyšel zasténání. Spike se, tentokrát poněkud pomaleji, zase už drápal na nohy a připravoval se čelit té stvůře s ocasem.

            "Řekl jsem, že se k ní nepřiblížíš," zasyčel upír. Ze všech sil se snažil nevnímat hlubokou, krvácející ránu, co mu zela v prsou. Doc se na něj zvědavě podíval. "Ještě nikdy jsem neviděl bezduchého upíra, co by tak přehnaně pečoval o lidi. Jak se ti to stalo?" Spike pokrčil rameny. "Well, potkal jsem dívku a... víš ty co? To je na dlouho. Proč raději nepohneme s touhle bojůvkou?" Doc kývnul. "Ano, čas už v podstatě nadešel." Skočil vpřed tak rychle, že ho Spike nestačil sledovat. Hned v další chvíli zjistil, že má ruce přišpendlené za zády a je nucen hledět do uplakané tváře spoutané Dawn. "Když ti na té maličké tak záleží, dám ti možnost se s ní rozloučit," zavrkal mu Doc do ucha. Dawn se oči rozšířily hrůzou, když si uvědomila, co vidí. "Ne," zašeptal si Spike. Došlo mu, že to podělal. Selhal v nejkritičtějším momentu. Nedodrží slib daný Buffy. "Jaká smůla, že tvá láska neuslyší tvá poslední slova," vysmíval se mu démon. S těmi jízlivými slovy postrčil Spika na kraj rampy. Jenže upír, když už se kácel dopředu, sáhl za sebe a sevřel ve smrtícím obětí Docovo zápěstí. Ten stačil už jen vyvalit oči v čirém šoku spolu s ním přepadl přes okraj do volného prostoru. Dawn osaměla. Snad jen o vteřinu později se tam přiřítila Buffy, supící námahou po běhu nahoru a po tom všem, co už měla za sebou. Rychle zhodnotila situaci a s úlevou, trochu překvapeně, viděla, že Dawn je sama a jak se zdá, ani není zraněná. Pospíšila si vpřed a začala se zabývat provazy, které poutaly její sestru.

            "Jsi o.k.?" ptala se, když už jí uvolnila zápěstí a také sama chytila dech. "Zranili tě?" Dawn zavrtěla hlavou. Celá se chvěla hrůzou a strachem. "Ten muž měl nůž. Chtěl mě pořezat, ale Spike ho zastavil a zachránil mne." Buffy se usmála. Bylo po všem. Čas rituálu uplynul a oni jsou zase v bezpečí. "Kam šel Spike?" Dawn se kousla do rtu a začala zase plakat. Nakoukla se přes okraj rampy. Buffy ji napodobila a obě se zahleděly dolů. Hluboko pod nimi ležely dvě nehybné postavičky. Spikovy platinově blond vlasy byly dobře vidět i odtud."

* * *

            Když Buffy s Dawn sešly dolů, viděly, jak zbytek gangu postává okolo Spikova těla. Dawn vzlykla a rozběhla se k nim. Klekla si k upírovi. Byl na hadry. Na hlavě měl hlubokou tržnou ránu. Krev z ní zbarvila celou jednu jeho tvář doruda. Nohu měl ohnutou v nepřirozeném úhlu a dalo se předpokládat, že má ještě spoustu dalších zranění, které nebylo vidět. "Bude v pořádku?" ptala se uplakaně a s žebravým pohledem v očích vzhlédla k Willow, aby ji ta o tom ujistila. "On mne zachránil." Willow na ni hleděla neschopná slova. Spike byl velice těžce zraněný, ale ona neměla srdce to Dawn říci. Právě teď bylo dobře, že je upír v bezvědomí a nemá tedy žádné bolesti. "Jsem si jistá, že mu bude zase fajn. Vezmeme ho domů a ošetříme ho," slíbila měkce. Buffy se k nim blížila pomaleji. Nedokázala pohlédnout na Spikovo zmučené tělo. Už zase. Poprvé za to mohla jenom Glory. A teď, udělal to, co jí slíbil. Ochránil Dawn. Ale když ho tam viděla ležet. Téměř bez života, bolelo ji srdce. Nechtěla nic jiného, než aby se probral a řekl jí, že bude v pořádku.

            "Ostatní jsou o.k.?" zeptala se měkce a snažila se udržet si chladnou hlavu. Všichni kývli. Takže jediný, kdo potřebuje pomoc, je Spike. Sáhla do kapsy a vytáhla klíčky. Podala je Gilesovi. "Klíče od mámina auta. Můžete pro ně, prosím, zajít, abychom ho mohli zavézt ke mě domů?" Giles jen kývnul a už spěchal z ohrady. Buffy si připomněla, že musí dostat Spika někam pod střechu dřív, než vyjde slunce, když vtom ji něco zastavilo. Zvláštní zvuk. Něco jako opakované bouchání a praskání. Dawn najednou vykřikla a Buffy se hned začala ostražitě otáčet okolo sebe, připravená bojovat s čímkoli. To, co uviděla, jí zpěnilo krev v žilách. Malý útlý stařík, nebo by asi vypadal jako stařík, kdyby neměl polovinu kloubů vytočenou nesprávným směrem. Pochopila, že to před ním Spike zachránil Dawn. To on chtěl její sestru pořezat. Dawn se pohnula jako první. Překonala strach a postavila se před Spika. Ruce založené na prsou.

            On mne zachránil, takže teď jsem zase já na řadě, abych mu to oplatila. "Drž se od něj dál." Zbytek gangu ji následoval a v půlkruhu obstoupil padlého upíra. "Ten upír musí zaplatit," skřípal zuby Doc. Hlas mu v hrudi tak tak chrčel. Díky mnoha zlomeným žebrům. "Zabránil výronu tvé krve. Glorificus bude velice nespokojená."

            "Velice špatné, pokud je," odpověděl znenadání další hlas. Všechny tváře se obrátily na Bena, který k nim kulhal. Tvář dobitou a zakrvácenou. Tehdy poprvé dostal Doc strach. "Promiň mi," šeptal zděšeně. Ben se zasmál. Krutě a zle. Při zvuku jeho smíchu se lidé choulili hrůzou. "Well, co se toho týká, jsem poněkud na vážkách," odpověděl hořce. "Víš, já osobně jsem rád, že jsi selhal a Dawn nemusela zemřít. Ale Glory, ta bude jiného názoru. Být tebou, klidím se odtud dřív, než se zase objeví." Strach pomalu v temných očích démona roztál a on se zakřenil. "Well, předpokládám, že bych mohl zařídit, aby se tak nestalo."       Zvedl ruku. V ní se objevil nůž určený Dawn a nakonec použitý na Spika. Bez varování jej zabořil hluboko do hrudi mladého internisty. Ben téměř nestačil ani zakřičet a z očí se mu začal vytrácet život. Padl na zem. Mrtvý. Doc spokojeně zakvokal a zvedl hlavu, aby se podíval na ostatní, kteří tu na něj v hrůze zírali. Dawn schovávala tvář Xanderovi na prsou. Aby se nemusela dívat na Benovo tělo. "Kdo bude další?" zeptal se Doc, jako v čekárně u lékaře. Buffy se před něj postavila, v ruce sekeru. "Myslím, že vy," odpověděla. Tvrdě se jí po něm ohnala a jedinou čistou ranou mu oddělila hlavu od těla. Jó, kdo se moc ptá… "Uvidíme, jestli se vylížete i z tohohle," oslovila torzo, s ponurým uspokojením, dříve než se vrátila k ostatním.

            "Je konec?" zakňourala Dawn. Nechtěla se na to dívat, leda by musela. "Yeah," potvrdila Buffy měkce. "Už je konec. A sotva se objeví Giles s autem, kruci, kde se fláká, můžeme odtud zmizet." Jako by ji slyšel. Gang byl v tu ránu oslepen předními světly vozu. Giles brzdil a zastavoval u nich. Spolu s Buffy opatrně naložil Spika, křížem přes zadní sedadla. Pak odjeli a nechali ostatní dojít ten kousek domů pěšky.

* * *

            S pokud možno minimálním množství utrpení, pro už tak dost poničené tělo, se jim podařilo vnést Spika dovnitř a vymanévrovat s ním nahoru po schodech do pokoje Joyce. Uložili ho do postele. Postahovali z něj zbytky šatstva a opečovali jeho zranění, jak jen to šlo nejlépe. Buffy se dokonce podařilo vpravit mu do úst trochu krve. Pak už nezbylo než čekat, až se probere. Buffy se rozhodla, že se u něj posadí. Přinejmenším to mu dlužila. Koneckonců, právě zachránil svět. Seděla vedle něj asi hodinu, než konečně vydal nějaký zvuk. Zasténal. Otevřel oči a vypadal překvapený už tím, že leží v posteli. "Hey," ozvala se měkce a trošku ospale. Vstala a sedla si na kraj lůžka.

            "Jak se cítíš?" "Jako bych to vzal střemhlav dolů z Eiffelky," zachroptěl. Buffy se usmála. Sláva, už zase srší humorem. Tím pádem se uzdraví. "Podle toho komfortu okolo tuším, že svět neskončil," podotknul upír. Nejdřív se pokusil posadit, ale pak zjistil, že to není nejlepší nápad a padl zpátky do peřin. "Ani omylem. Spiku, gratuluji. Máš na kontě první apokalypsu, které jsi zabránil."

            Sice mu blesklo hlavou, že za toho Acathlu by mohl dostat aspoň půl bodíku, ale moudře mlčel. Pak se zachechtal. "Poněkud změna od doby, kdy jsem je sám vyvolával, co? Je prcek o.k.?" Kývla. "Je v pohodě. A jsem si jistá, že sotva jí povím, že už jsi vzhůru, bude tady jako na koni, aby ti poděkovala, že jsi ji a svět, zachránil." "Well, přece jsem to slíbil, ne?" Buffy zůstala potichu a dívala se na něj. Opravdu se na něj dívala. Ještě před chvílí viděla jen zraněného a trochu popleteného upíra, který si myslí, že k ní chová nějaké city, ale ve skutečnosti ne. Teď, když se na něj, těžce dobitého, kvůli úsilí zachránit Dawn, podívala znovu, uvěřila, že ji vážně miluje. A co ji překvapilo ještě mnohem víc bylo, že i ona cítí jisté... zalíbení. Nemiluje ho, aspoň dosud ne. Ale poprvé ji napadlo, že by se to v budoucnosti mohlo změnit. Stejně jako poté, co ho zmučila Glory, sehnula se k němu a něžně políbila na rty. Trošku pevněji než tehdy. Neměl je tak oteklé.

"Děkuji, že jsi dodržel slib, Spiku," zašeptala měkce.

"A teď se trochu vyspi.

Až to udělám příště, nebude to kvůli tomu, že jsi dostal nakládačku,"

zasmála se šibalsky a namířila si to ven ze dveří.

Zavřela je za sebou a nechala tam zmateného upíra.

Sotva si znovu v hlavě projel, co se právě událo,

po tváři se mu rozlil až připitoměle šťastný úsměv.

"Příště? S tím dokážu žít."

Zavřel oči a ponořil se do spánku.

Věděl, že až se probudí, má se na co těšit.

Na drobnou blondýnku, přemožitelku.