Divokost v srdci

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Z malého kopečku, který se vypínal nad kolejním parkem, v němž Buffy právě ukončila jeden neživot, zazněl přidušený výkřik a ona okamžitě zpozorněla. Někoho tam přepadli. "Ne při mé hlídce," zabrblala a už mazala nahoru, aby přiložila ruku k dílu. Sotva dosáhla vrcholku, ztuhla, nebyla si jistá co má dělat s tím, co uviděla. Byli tři, patrně muži, jenom hádala, vzhledem k maskám, které měli na obličeji. Všichni byli oblečeni do čehosi zeleného, co připomínalo vojenskou uniformu a byli vybaveni opravdově vypadajícími zbraněmi. Na nic nečekala a okamžitě zaútočila, hlavně je chtěla přinutit pustit toho, koho nesli, ať už to byl kdokoliv. Nejbližšímu muži vykopla zbraň, popadla ho jednou rukou pod paží a druhou za nohu, předvedla piruetu a s pomocí odstředivé síly ho hodila do náruče jeho kumpánům, takže odletěli dozadu. Počkala až se posbírali na nohy a zaujala bojový postoj, připravená znovu jim nakopat. Tentokrát se na ni vrhli všichni tři najednou, ale Buffy kolem sebe mlátila, kopala a zkušeně uhýbala jejich ranám, dokud zcela omráčení nezůstali ležet na zemi.

            "Vy se jen tak snadno nevzdáte, co?" zeptala se vyčkávavě, když se jim znovu podařilo vstát. Avšak tentokrát sebrali zbraně a utekli zpátky do lesa. Potřásala zmateně hlavou a zaměřila se na osobu, kterou chtěli odnést.

            "Hey, jste v pořádku... SPIKU!?!" Hned jak poznala blonďatého upíra u svých nohou, vytáhla kolík a přidržela mu ho kousek nad srdcem. Jeho oči se střetly s jejími, ale ani se nepohnul. Buffy zaváhala, proč nebojuje? Nebo se aspoň nepokusí utéct? "Co to na mě zkoušíš, Spiku?" zeptala se podezíravě. "Hodláš jenom tak ležet a necháš mne, abych tě probodla?" Zase nic. Buffy věděla, že přesně to by měla udělat... a zbavit se ho jednou provždy. Ale nějak se k tomu nemohla odhodlat. To by nebylo správné, zabít ho bez patřičného zápasu. "Spiku," povzdechla si netrpělivě. "Chystáš se mi říct o co tady jde?" Jeho rty se pohnuly, slabě zakňoural. Vypadalo to, že víc z něho nedostane. Najednou ji napadlo, že je možná zraněný, když jenom tak apaticky leží a mlčí. Prohlédla ho, ale nenašla žádné známky zranění.

            Převalila ho na břicho a zalapala po dechu… uviděla, že má do zad zavedené dva dráty, elektrické výboje bylo zřetelně slyšet. V mžiku zareagovala, stáhla si rukávy svetru přes prsty, dráty pevně uchopila a vytrhla je ze Spikova těla. Bolestně sebou škubnul a potom zůstal ležet bez pohnutí, to už ho Buffy přetáčela zpátky na záda. Byla bezradná, co si má počít? Bylo zřejmé, že mu to udělali ti vojáci, tím vedením ho paralyzovali. Netušila jak dlouho to bude působit ani co má se Spikem udělat. Nakonec se s těžkým srdcem rozhodla, že ho vezme k Gilesovi… asi ji za to zabije. Ale na druhou stranu si možná bude vědět rady. Vlastně jí nejspíš doporučí, aby ho rozprášila, ale nic lepšího ji nenapadlo. Shlédla na bezvládného upíra, viděla, že oči má pořád otevřené. Takže by ji mohl slyšet, když nic jiného.

            "Vezmu tě k Gilesovi," vysvětlovala mu svůj plán. "Nevím jak dlouho budeš paralyzovaný, ale jestli se, tedy až se budeš moct hýbat, o něco pokusíš, tak tě propíchnu. Rozumíš?" Zase něco zakňoural a ona si to vyložila jako 'Ano.'. Zvedla ho a položila si ho na rameno. Jenom tiše zadoufala, že ji nikdo neuvidí, jak ho nese.

* * *

            Někdo zabušil na dveře, Giles vyskočil od psacího stolu a spěchal otevřít. "Buffy?" zeptal se napůl ohromeně, napůl vyplašeně, když za dveřmi našel svoji přemožitelku s něčím, co vypadalo jako mužské tělo, přehozeným přes rameno. "Musíte ho pozvat dál," zasupěla Buffy, byla utahaná jako kůň, nejen že šla celou cestu pěšky, ale navíc šla se Spikem na zádech a ten se jí jaksepatří pronesl. Giles se na moment zatvářil rozpačitě. "Upír?" Buffy kývla. "Je to Spike. Musíte ho pozvat dál," zopakovala. Giles na ni chvíli němě civěl. "Buffy, jsi si jistá?" "Jo, jsem, ale nejsem si jistá jak dlouho ho ještě udržím. Dnes večer se stalo něco divného. Nevěděla jsem kam jinam ho mám vzít." Nakonec si odevzdaně povzdychl.

            "Tak dobře, Spiku, zvu tě dál. Říct pojď dál by byl nesmysl, že? Ale buď si vědom, že Willow povolám okamžitě, jak odtud zase vypadneš." Buffy se zasmála a vnesla Spika dovnitř, uložila ho na gauč. S úlevou si masírovala namožené, bolavé svaly. "A teď, mohla bys mi laskavě říct o co tady kráčí?" oslovil Giles Buffy, ostražitý pohled stále upřený na nehýbajícího se Spika. Rychle mu všechno vypověděla, jak zachránila Spika dřív, než zjistila, že je to on a že to vypadalo, jako by se na tom všem podílely nějaké armádní jednotky.

            "Jakmile se dá trošku dohromady, musíme zjistit co o těch chlápkách ví. Pokud máme nového nepřítele, chci o tom vědět." Giles kývnul. "Ovšem, je ale také možné, že pokud loví upíry, může to být nový spojenec." Tohle ji nenapadlo. Reagovala čistě instinktivně. Přesunula se ke Spikovi a čupla si vedle něj. "Už se můžeš hýbat?" Téměř viděla, jak se ze všech sil snaží zavrtět hlavou, ale nic se nedělo. Skoro jí ho bylo líto, vstala a vrátila se k Gilesovi. "Hádám, že teď můžeme jen čekat. Myslíte, že bychom měli zavolat ostatním? Giles odmítavě zatřepal hlavou. "Snad bychom s tím měli raději chvíli počkat, až budeme vědět s čím či kým máme tu čest." Buffy přikývla a svezla se do křesla, čekání začalo.

* * *

            "Přemožitelko?" Když uslyšela měkký hlas volající její jméno, Buffy rychle zvedla hlavu. Mrkla na gauč a všimla si, že Spike otočil hlavu tak, aby na ni viděl, pospíšila si k němu. "Můžeš se hýbat?" zeptala se ho nejistě. "Zatím necítím zbytek svého těla, ale odhaduju, že to, že můžu hýbat hlavou a mluvit, je začátek. Proč jsi mě do pekla zachránila?" Buffy pozvedla obočí. "Byl bys raději, abych ty chlapy nechala odtáhnout tě bůh ví kam?" Zavrtěl hlavou. "Kdo to vlastně byl?" zeptala se ho Buffy, která se rozhodla jít rovnou na věc. "Nevím," odpověděl Spike. "Sledoval jsem tě jak bojuješ s tím upírem a oni mě napadli zezadu. Neměl jsem možnost si je opravdu prohlédnout." Buffy mu rychle vylíčila co viděla a Spike na ni zůstal nevěřícně zírat. "Chceš mi říct, že armáda je teď s přemožitelkama na jedné lodi? Bloody hell, ještě to nám scházelo." Buffy se podívala na upíra ležícího na gauči.

            Tohle byla snad ta nejvíc matoucí věc, kterou kdy zažila. Čistě racionálně věděla, že vojáci, se kterými bojovala, by technicky vzato měli být dobří hoši, když stejně jako ona bojují s upíry, ale přesto ji naplňoval zvláštní pocit neklidu. Tady šlo ještě o něco jiného. Proč Spika prostě nezabili? "Musíme zjistit o co těm vojclům jde," oznámila oběma, pozorovateli i upírovi. "Jestli vláda ví o upírech, potom je možné, že ví také o mě." "Lovec se stává lovnou zvěří," zamumlal si sám pro sebe Spike, než vzhlédnul k Buffy.

            "Poslouchej, přemožitelko. Mám návrh. Už jsme kdysi jeden druhému pomohli, správně? Chci se o těch vojáčcích dozvědět co nejvíc, stejně jako ty. Co takhle pracovat společně?" Buffy na něj skepticky shlédla. "Takže, ty mi pomůžeš... a co budeš chtít na oplátku?" "Žádné kolíky v srdci... to by byl dobrej začátek. A až to skončí, dovolíš mi opustit město." Buffy zvedla obočí.

            "Myslím, že tohle už jsme probírali, Spiku. A ty už ses vrátil tolikrát, že to ani nemůžu spočítat." "Jenom třikrát," zareptal. "O.k., takže jinak. Pokud se vrátím ještě jednou, máš volnou ruku mne rozprášit." Buffy se neovládla a musela se uculit. "Když se vrátíš... stejně by to byla moje povinnost, ale o.k., platí." Giles vyskočil. "Jenom chviličku!" Buffy i Spike svorně pozorovali, jak Giles vyrazil směrem k Buffy a odtáhl ji stranou.

            "Buffy, to nemůžeš myslet vážně... důvěřovat Spikovi. Po tom, co všechno se semlelo okolo toho prstenu?" šeptal trpce. "Nemáme jinou možnost, Gilesi. Ti muži šli po Spikovi z nějakého důvodu. Může být tím jediným, kdo nám pomůže dostat se jim na kůži. Nelíbí se mi to o nic víc než vám, ale potřebujeme ho." Giles poraženě kývnul. "Nuže dobrá, ale každou vteřinu bude pod přísným dohledem." Buffy přikývla a vrátila se ke Spikovi, který se mezitím pokoušel posadit.

            "Zabiju ty prevíty, co mi tohle udělali," vyhrožoval. Spokojeně zavrčel, když se mu konečně podařilo uspořádat své poslušnost vypovídající tělo do pozice v sedě. Tohle nenáviděl, bylo to, jako by se znovu ocitl v kolečkovém křesle. Jenom teď tady byla přemožitelka a viděla jak trpí. "Nevím kde jsi až dosud byl, Spiku," ozval se Giles. "Ale dokud budeš pracovat s námi, zůstaneš někde, kde na tebe budu moci dohlížet." Spike si vzdychl. Zdálo se, tohle není zas až tak dobrej nápad, jak to nejdřív vypadalo. Jenže, vzhledem k tomu, že se do Sunnydale vrátil jen před pár hodinami, vyvstal mu problém. Nemá kam jít. Když byl ve městě naposledy, bydlel s Harmony, ale protože on, Spike, má zdravej rozum, nehrozí, že by se k ní znovu vrátil. "Dobře, pozorovateli, když vám to udělá radost." Buffy provinile koukla na Gilese.

            "Nóóó, já měla touhle dobou být s partou v Bronzu a už mám zpoždění. Asi mě tam nezavezete, že...?" Giles sklouzl pohledem z Buffy na Spika. "Je mi líto Buffy, ale nenechám ho samotného v mém domě." "Prosím," ušklíbnul se Spike. "Jako bych tady o něco stál." "A proč vlastně, pánové, nejdete taky? Aspoň jim budeme moct rovnou všechno říct," odtušila Buffy. Giles kývnul, na tohle neměl co namítat. Stejně by jim to dřív nebo později museli říct.

            "No tak teda dobře." Zatímco si Giles oblékal sako, Spike se potácivě zvedal z gauče. Síla se mu ještě tak úplně nevrátila, ale ani za nic by nepožádal o pomoc. Chtěl si uchovat aspoň zbytky své důstojnosti. Naneštěstí měly jeho nohy úplně jiný názor a sotva se postavil, podlomila se mu kolena. To už viděl, že ho Buffy drží okolo pasu a podepírá.

            "Přestaň hrát chlapáka," hubovala ho, ale s úsměvem na rtech. "Nech mě, abych ti pomohla." Temně zavrčel. "Ty si to vážně užíváš, viď, vidět mě slabého a bezmocného." Zakřenila se. "No, rozhodně už jsem zažila nepříjemnější pohled. Tak jdeme, stejně už jdu pozdě." Klopýtali po schodech nahoru, Buffy s rukou stále okolo Spikova pasu, kde už v autě čekal Giles.

            Než dojeli do klubu, Spike s úlevou zaznamenal, že se mu do nohou už skoro úplně vrátila síla a že je schopen chodit bez přemožitelčiny pomoci. "Můžete mi dát minutku?" zeptala se Buffy, když už stáli u dveří Bronzu. "Jenom chci ostatní varovat, aby je nekleplo, až uvidí Spika." Ten se ironicky ušklíbnul. "Tak působím na většinu lidí." "Oh, drž hubu." Povzdechnul si vyčerpaně Giles. Ze Spika už ho začínala bolet hlava. Buffy je opustila a zmizela v útrobách klubu, dumala jak celou situaci nejlépe vysvětlit.

* * *

            "Spike?" zapištěla Willow, nevěřícně zírala na Buffy a čekala kdy už se konečně rozesměje a zakřičí: 'Apríl!'. Ta se k tomu ale stále jaksi neměla a tvářila se pořád vážně. "Spike? Blonďák? Upír? Zloun?" Buffy kývla. "Koukejte, slibuju, že nedovolím, aby komukoliv z vás ublížil. Prostě... my ho potřebujeme Will." "Well... věřím ti, tak teda o.k." "Jseš cvok?" zařval Xander, který zatím mlčel, ale teď už si svůj názor sám pro sebe nechat nedokázal. "Buffy, ty neuvažuješ rozumně. Vždyť je to jen pár týdnů, co tě chtěl Spike zabít naposledy a po tom všem, jste teď najednou nejlepší kámoši?" To Buffy naštvalo. "Podívej, mě se to nelíbí o nic víc, než tobě. Ale... potřebujeme ho, takže zůstává. Slibuju, že jestli se o něco pokusí, tak si to s ním vyřídím. Nechci po tobě, aby z něj byl tvůj nejlepší přítel nebo tak něco. Jenom se s ním snažte vycházet, dokud nezjistíme o co tady jde." Xander s rezignovaným povzdechnutím kývnul. "Jistě." Buffy se zasmála. "Čeká venku s Gilesem. Jen jsem vás chtěla připravit na jejich velké ántré. Hned jsem zpátky."

            Zmizela v davu, ale za minutku byla zpět, Giles a Spike v těsném závěsu za ní. Posedali si okolo stolku, Willow si nemohla pomoct, ale pohled na upíra ji znervózňoval. Když ho viděla naposledy, tak ji a Xandera unesl. "Takže," začal Oz, pokoušejíc se prolomit ledy, "teď po tobě jde armáda. To jednoho zabolí." Spike pochmurně kývnul. "Jo, přitom já jsem tady jedinej, kdo může bolest promptně obstarat," ušklíbnul se a z legrace vycenil zuby, Buffy ho hned pod stolem kopla do lýtka. "Nech toho," zasyčela. Zbytek party napjatě ztichnul, do středu podia nakráčela mladá sexy dívka.

            "Nevěděla jsem, že dnes večer vystupuje Veruca," podotkla Willow. Oz vypadal jako v transu. "Yeah," odpověděl neurčitě, oči přilepené na zpěvačce. "Zpívá tady každou středu." Xander vypadal stejně zaujatě a dokonce i Giles nebyl schopen od podia odtrhnout oči. "Je velice dobrá," mumlal si sám pro sebe. Spike se rozhlédl, jednak viděl zasněný výraz všech přítomných mužů, jednak bolest, která se zrcadlila ve tváři Willow. Buffy naštvaně přihlížela. Všechno kvůli jediné dívce. Opatrně se podíval na tu kočku u mikrofonu. Z každého čtverečního milimetru její kůže vyzařovala ryzí smyslnost. Přesto... něco s ní nebylo v pořádku, jenom ještě netušil co. Když Verucino číslo skončilo, všichni jako by se probudili. Věci se vrátily k normálu. Oz obrátil svou pozornost zpátky k Willow a Giles začal hovořit o jejich příští akci.

            "Buffy, napadlo mě, že by bylo nejlepší, kdybys zítra šla se Spikem na hlídku tam, kde ho chytili. Je víc než pravděpodobné, že po něm zase půjdou a ty budeš mít příležitost je kontaktovat. "Skvělý," zareptal Spike. "Udělejte si z upíra návnadu." "V mezičase," pokračoval Giles, ignorujíc Spikovy výhrady, "bychom se mohli sejít u mne doma a projít deníky pozorovatelů, jestli v nich nenarazíme na nějaké zmínky o lovcích upírů, lidech. Existuje možnost, že tahle organizace už nějakou dobu funguje." Návrh byl jednomyslně přijat a oni se zvedli. Xander, Willow a Oz zamířili do Ozovy dodávky, ostatní k Gilesovu autu.

* * *

            Poté, co v denících nic nenašli, to pro dnešní noc vzdali a rozešli se. Buffy se poněkud zdráhala nechat Spika samotného s Gilesem, z mnoha důvodů, ale oba na ni naléhali a svorně tvrdili, že se o sebe dokážou postarat sami. Při pohledu na ty dva, jak se proti ní nečekaně spikli, Buffy zadoufala, že až se ráno vrátí, nezjistí, že v noci zabili jeden druhého. Když už byla doma na koleji a právě lezla do postele, zhluboka si povzdechla a podívala se na Willow. "Podivná noc, huh?" Will kývla, ale nemyslela tím Spika. Z hlavy jí nešla Veruca a fakt, že Oz v Bronzu při pohledu na ni skoro slintal. V srdci jí začal hlodat strach, co když ho ztratí? Nejdřív to chtěla probrat s Buffy, zeptat se jí, jestli nezačíná být paranoidní, ale něco jí napovídalo, že potřebuje znát spíš názor muže. Zavřela oči a v duchu si poznamenala, že se na to musí zítra zeptat Xandera.

* * *

            "Hello?" zavolala Willow ode dveří a očima pročesávala Gilesův obývák. Když se nikdo neozýval, vstoupila, předpokládala, že ji neslyšeli. "Ahoj Zrzko." Leknutím nadskočila a při pohledu na Spika, spokojeně stočeného do klubíčka na gauči u televize, instinktivně couvla. "Oh, ahoj Spiku, hledám Xandera, doma není a tak mne napadlo, že bude tady." Posadil se a vypnul televizi. "Byl tady, asi před půl hodinou šli někam s pozorovatelem. Neřekli kam jdou, ne že bych snad mohl jít s nimi." Willow zklamaně protáhla obličej. "Oh," povzdechla si zklamaně. Tak moc si s ním chtěla promluvit o Ozovi. Všechno jako by se jí pod rukama rozpadalo. Bylo to pořád horší. Dnes v poledne měli v plánu jít spolu na oběd a když tam přišla, vedle Oze seděla Veruca. Celou dobu se bavili o muzice a Oz se choval, jako by ona sama byla vzduch. Nakonec raději odešla. Spike si všimnul její sklíčené tváře a nesmírně ho to zaujalo. Usoudil, že skutečné lidské problémy budou mnohem zábavnější než telenovela.

            "Něco se ti stalo?" zeptal se měkce, přinejmenším se snažil, aby jeho hlas zněl účastně. Potřásla hlavou a už se obracela k odchodu, když ji najednou něco napadlo. Otočila se na Spika. Chtěla názor muže a on byl muž. Plus, byl na světě už víc než sto let, za tu dobu už toho musel hodně zažít a hlavně přežít. Popošla k němu blíž, už se ho nebála tolik jako před chvílí.

            "Spiku, mohla bych se tě na něco zeptat?" Pokrčil rameny. "Nic lepšího na práci nemám, spusť." Usadila se vedle něj na židli a zhluboka se nadechla. "Bude to o té zpěvuli z klubu?" zeptal se dřív, než vůbec stihla otevřít pusu. Udiveně přikývla. "Jak to víš?" "Nejsem idiot, mazlíčku. Viděl jsem jak se po ní tvůj kluk kouká. "A v čem je problém? Máš strach, že ti uteče za lepším, teda spíš za něčím novým?" "NE!" odpověděla až moc rychle. Pozorně se jí díval do očí a Willow se zatoužila propadnout do země, měla pocit, že jí vidí přímo do duše.

            "Well, možná," dodala pokorně. "Myslíš, že ano?" Spike si povzdechl. "Co ti o tom všem ten tvůj vlček pověděl?" Willow zrudla. "Well... já... já se ho vlastně vůbec nezeptala." Kývnul. "Dobrá, takže tím musíš začít, uvidíme co z něho vyleze a pak se podle toho zařídíš." "Ale co když si pomyslí, že jsem paranoidní a žárlivá?" Spike si znovu povzdechnul. "Jenže, ruku na srdce. Ty žárlíš. Je šance, že to tvýho kluka probere, ale bude to pořád horší, pokud si s ním o tom nepromluvíš." Nakonec Willow přikývla a vstala. "O.k., udělám to. Děkuji Spiku." Jako ve snách opustila Gilesův dům, právě jí poradil a asi dobře poradil... upír. Tohle je možné jen u brány pekla.

* * *

            "Tak, jsi připraven na hru 'kdo první najde vojáka'?" zeptala se Buffy, zatímco Spike sundával svůj kabát z věšáku. "Připraven tak, jak jen mohu být," odpověděl. "Jenom buď tak hodná a zajisti, že až je najdem, nebo oni nás, tak že už na mě nebudou zase zkoušet ta svoje hejblata. Jestli to udělají ještě jednou, budeš kusy lidských těl uklízet měsíc." Buffy se zašklebila. "Moc pěkné, jestli tomu budu moci zabránit, tak se to nestane. Ovšem cílem akce je s těmi mluvit, ne je roztrhat na kusy." Spike hravě našpulil rty. "Pokazíš každou legraci, kočičko." Buffy ho popadla a vystrčila ze dveří. "Jdeme."

* * *

            Spike si otráveně povzdechl, opřel se o strom a zapálil si cigaretu. "Přemožitelko, tohle nemá smysl. Už se tady potulujeme celý tři blbý hodiny. Proč to nezabalíme a nezkusíme něco jiného?" Otočila se na něj, na první pohled bylo jasné, že je podrážděná. "Proč si ty nepřestaneš stěžovat dřív, než já..." Z ničeho nic ztichla a stočila hlavu na stranu. V křoví se něco hýbalo, zřetelně slyšela šelest. Ukázala Spikovi, aby byl zticha a začala se plížit blíž, připravená vytáhnout ven kohokoliv či cokoliv, co tam je. Spike jí šel v patách, aby ji mohl krýt, pokud by to potřebovala. Už byli blízko, když se ozvalo tiché zavrčení a Buffy vytáhla kolík. Ať už tam bylo cokoliv, neznělo to jako člověk. Právě ve chvíli, kdy už se Buffy chystala pro to sáhnout, něco vyletělo ze křoví a tvrdě do ní narazilo, odhodilo ji to na Spika a oba skončili na zemi. Vzhlédla a ve světle měsíce uviděla běžícího vlkodlaka.

            "Vypadá to, že Zrzčin pejsánek utekl." Podotknul zpod Buffy Spike. Ozvalo se hlasité vytí a Buffy překvapeně sledovala, jak se k prvnímu vlkodlakovi připojil další. "Jsou dva," zašeptala. Dva vlci okolo sebe kroužili, měkce vrčeli, dokud ten světlejší neskočil na toho druhého. Buffy se okamžitě začala škrabat na nohy. "Musíme je zastavit, než jeden z nich nebo dokonce oba, skončí mrtvý." Spike párek vlků bedlivě pozoroval. "Oni nebojují," řekl měkce. "Páří se." Buffy se údivem rozšířily oči, když uviděla, jak vlci bok po boku mizí v lese. "Pane bože, Willow." Nepřestávala civět na mýtinu, kde ještě před chvílí dováděli vlkodlaci. Jak má asi tak Willow říct co právě viděla? Zlomilo by jí to srdce. "Kdo si myslíš, že to byl?" zeptala se nakonec Spika. "Myslím ten druhý vlk, je to taky člověk, nemám pravdu?" Spike neodpověděl. Měl dost jasnou představu o tom, kdo to je, už v klubu cítil, že se ta holka od ostatních liší a po dnešním malém interview s Willow ztratil poslední pochybnosti. "Měli bychom se vrátit," řekl nakonec. "Dnes už tady nejsme nic platní." Kývla a vydali se zpátky do města. Sotva byli z dohledu, zpoza stromů se vynořili dva zamaskovaní vojáci.

            "To je on," řekl jeden z nich zastřeně, kukla jeho hlas zkreslovala. "Ten upír, co nám utekl." "A ona je démon, který ho zachránil," doplnil druhý.

* * *

            U Gilesových dveří se zastavili. "Měla bych jít domů," řekla Buffy smutně, věděla, že si bude musel promluvit s Willow. Spike kývnul. "Poslouchej, mazlíčku. Myslím, že bys Zrzce ještě neměla nic říkat. Promluv si nejdřív s tím vlčím Casanovou, měl by jí to říct sám. Věř mi, bude to pro ni snazší, když se to dozví od něj, než od tebe." Buffy několik vteřin studovala jeho tvář, měla pocit, že ho vidí poprvé.

            "O.k., zaprvé, od kdy se staráš? Za druhé, kdy jsi se stal psychologem?" Spike se zasmál. "Ještě hodně toho o mě nevíš, přemožitelko." O tom nepochybovala. "Dobrou noc, Spiku." Sledoval, jak se otočila a díval se za ní, dokud se její štíhlá silueta nerozplynula v temnotě. "Dobrou noc, Buffy." Ale to už slyšet nemohla.

* * *

            Hlasité klepání na dveře vyburcovalo druhý den ráno Spika z nejlepšího spánku. Znovu zavřel oči, považoval za samozřejmé, že otevřít půjde Giles. Po pěti minutách nepřetržitého bouchání to už Spike nevydržel a vstal. Co nejopatrněji otevřel dveře, netoužil zahynout v plamenech. "Hi," řekl Oz, jakmile vstoupil a zavřel za sebou dveře. "Hledám Buffy. Dostal jsem vzkaz, že chce se mnou mluvit. Je tady?" Spike si povzdechl a padl zpátky na gauč. "To sem nechodí nikdo, kdo by chtěl vidět pozorovatele? Buffy tady není." "O.K.," utrousil Oz a šinul si to zpátky ke dveřím.

            "Tak jak sis v noci zaskotačil, užil sis to aspoň pořádně?" zavolal za ním Spike ve chvíli, když už měl Oz ruku na klice. Pomalu se otočil tváří k upírovi. "Cože?" "Viděli jsme vás," vysvětlil Spike. "Já a přemožitelka, včera v noci. Tebe a tvou vlčí přítelkyni." Ozovi se z tváře vytratila barva a on se zhroutil na nejbližší židli. "Willow?" zaskřehotal, v krku mu vyschlo. "Přemožitelka jí ještě nic neřekla. Doufala, že budeš mít dost kuráže a uděláš to sám." Oz si povzdechl.

            "Tohle se nemělo stát. Tím chci říct, nevěděl jsem, že Veruca je vlk, jenom jsem na ni nemohl přestat myslet. Nevím co mám dělat. Miluju Willow, ale Veruca je stejná jako já. Jako by mě k ní něco táhlo." Spike naštvaně zavrčel. Už zase dělá Scoobies tetu Sally. "Jednoduše řečeno, uvažuješ o tom, že opustíš dívku kterou miluješ jenom proto, že's potkal někoho, kdo ti vyhovuje, když uslyšíš volání divočiny." Moc si přál mu odpovědět, že to není tak jednoduché, ale pravdou bylo, že Spike ho zcela přesně odhadl. Náhle zatoužil povědět mu všechno. Byl si jist, že mu upír porozumí.

            "Já mám jenom strach," přiznal se. "Veruca je vlkodlakem mnohem déle než já. Ví jaké to je. Řekla mi, že zvíře je součástí mne samotného, pořád. A já si začínám myslet, že má pravdu. Co když to dojde tak daleko, že to už nedokážu ovládat? Co když nakonec ublížím Willow? Nebo někomu jinému? Možná by bylo nejlepší, kdybych odjel."

            "Pro tebe možná," ušklíbnul se Spike. "Ale máš ponětí co to udělá se Zrzkou, když zmizíš aniž bys jí to vysvětlil? Zlomené srdce ji zabije s větší pravděpodobností, než vlk v tobě." Oz sklopil zrak. Věděl, že Spike má pravdu. Nebylo před tím úniku, ještě dnes se musí Willow přiznat ke všemu co udělal. A co se stane pak... to už bude záležet na ní.

            "Měl bych jít," řekl a vstal. "Dík za stimulující potlach." Spike kývl a Oz beze slova vypadl. "Hezky jedno po druhém," mumlal si upír uvelebující se znovu na gauči a potom už odplul do říše snů.

* * *

            Brzy padla tma a Buffy se Spikem byli znovu na výpravě za vojáky. Buffy jen doufala, že neuvidí něco takového jako viděli minulou noc. Celý den hledala Oze, ale neměla štěstí. Buďto se jí schválně vyhýbal nebo se mu něco stalo. Ať tak nebo tak, zjistila, že je pro ni stále těžší trávit s Willow čas a nesmět jí nic říct. Čím dřív se to všechno vyřeší, tím líp.

            "Jsi dnes nějak zamlklá," poznamenal po cestě Spike. "Je všechno v pořádku?" "Jak se mě takhle můžeš ptát?" obořila se na něj nevěřícně. "Víceméně jsem minulou noc viděla kluka své nejlepší kamarádky jak ji podvádí a ty se mě klidně zeptáš, jestli je všechno v pořádku?" Spike se zasmál. "Klid, mám takový pocit, že to dobře dopadne." Ve způsobu jak to řekl bylo něco, co ji téměř uklidnilo. "Víš něco, co já ne?" "Možná." Nemohla si pomoct, ale když na ni šelmovsky zamrkal, musela se zasmát. "Tak co, hodláš mi o tom povědět nebo to z tebe budu muset vymlátit?"

            Spike se ušklíbnul. "To bych rád viděl." Buffy mu strčila pěst před oči a on ustoupil, ruce dal vzhůru v přehrávané kapitulaci. "O.k., o.k. Kluk-vlk se dneska stavil, hledal tě. Trochu jsme si pokecali." Buffy se zastavila a podívala se na něj. "A?" Otočil se, aby jí viděl do tváře. "Řekl jsem mu, aby si šel promluvit se Zrzkou. Myslím, že mají šanci to zvládnout." To Buffy ohromilo.

            "Chceš mi říct, že jsi dal Ozovi radu a pomohl mu ujasnit si co cítí k Willow? Ty jsi vážně někomu pomohl, aniž bys dostal něco na oplátku?" Jestli nic jiného, tak Spike vypadal uraženě. "Nebuď tak překvapená, je o mě známo, že věci jako tohle jsem v minulosti už párkrát udělal." Buffy se na něj znovu zadívala. Jak čas ubíhal, cítila, jako by poznávala někoho úplně odlišného. A kdyby k sobě byla upřímná, přiznala by si, že tuhle novou verzi Spika začíná mít ráda. "Mě jsi nikdy nepomohl, jen tak," zabrblala a pokračovala v chůzi. Než však stačil odpovědět, shledali, že je obklíčilo šest nebo sedm vojáků, které sami hledali. Buffy si hned stoupla před Spika, aby ho uchránila před dalším útokem.

            "Hi," začala a prohlížela si je. "Nevím kdo z vás to tu má na povel, ale hledali jsme vás. Jmenuji se-" "Drž hubu, verbeži démonská," odsekl jeden z nich, vytáhl zbraň a zamířil na Buffy. "Počkejte!" pokusila se protestovat. "Jsem tady, abych-" Vypálil, do hrudi se jí zabodly dva elektrické dráty. Se slabým zanaříkáním ztratila stabilitu a přepadla, Spike ji zachytil a bez meškání z ní dráty vytrhl.

            "Věřte mi, budete si přát, abyste tohle nikdy neudělali." Zavrčel a vykopnul tomu zelenému mozku zbraň z ruky dřív, než stačil znovu naládovat. Naneštěstí tohle byla velice těžká situace. Pravděpodobně by je dokázal porazit, kdyby ovšem nemusel držet Buffy a pustit ji nemohl, protože by ji určitě unesli. Rychle si ji přehodil přes rameno a uvolnil si tak jednu ruku k boji. Jenom doufal, že to bude stačit. Něco za sebou uslyšel, takže se svižně otočil a kopnul jednoho zelenáče do hlavy. K.O. Spike vždycky neomylně poznal, když se zapletl do boje, který neměl šanci vyhrát a tohle rozhodně byl ten případ. Jediné co mohl dělat bylo pokusit se odrovnat jich tolik, aby mohl s Buffy utéct. Podařilo se mu omráčit další dva, ještě zbývali čtyři nebo možná pět. Váha Buffy věci moc nepomáhala a Spike si musel přiznat, že začíná být unavený. Chystal se na dalšího, když se mýtinou rozlehlo táhlé zavytí.

            Všichni ztuhli, Spike i vojáci, hledali zdroj toho zvuku. Potom Spike uviděl, že jeden z mužů leží na zemi a obrovský vlk mu tesáky trhá hrdlo. Poznal fenu z minulé noci. Ostatní zpanikařili, pokoušeli se ji od kamaráda odehnat, ale dosáhli jen toho, že když s ním byla hotová, vrhla se na dalšího, dokud všichni nezůstali ležet mrtví na zemi.

            Nakonec se zaměřila na Spika, který celou tu dobu tiše stál. Věděl, že utíkat by nebylo k ničemu, ať by byl jakkoliv rychlý, vlkodlak by jej snadno dohnal. Samice zavrčela a přikrčila se, připravená ke skoku. "Je mi to líto," zašeptal k Buffy a zavřel oči, čekal na smrt. Znovu uslyšel zavrčení, ale bylo jiné, a také nějaké hrabání, otevřel oči. Vlčí žena měla plné packy práce, aby dokázala odrážet druhého vlka, Oze a bylo jasné, že tentokrát skutečně bojují. Oba vlkodlaci na sebe vrčeli, kousali se a drápali, snažili se jeden druhému ublížit tak, jak jen to šlo nejvíc. Navzdory tomu, co mu o Veruce Oz řekl, že je vlkodlakem mnohem déle než on, se zdálo, že Oz má navrch. Nakonec na ni skočil, surově ji stisknul a zlomil jí vaz. Spike s úlevou klesnul do trávy. Konečně něco dopadlo dobře. Nebo si to aspoň myslel. Oz se k němu s temným zavrčením otočil, zaujal stejný postoj jako před chvílí Veruca, když po něm šla. "Bloody hell!" zabručel Spike. "Mohl by mi někdo, prosím, dát pauzu?"

            "OZI!" ječel dívčí hlas, Spike se obrátil a uviděl Willow přibíhající na mýtinu, v ruce něco, co vypadalo jako uspávací puška. Sotva uviděla vlka, neváhala, zamířila a vystřelila. Oz zavyl a svezl se na zem, kde zůstal tiše ležet. "Jste o.k.?" sípala Willow a tak tak popadala dech, když doběhla ke Spikovi. "Běžela jsem sem tak rychle jak... Pane bože! Buffy?" "Bude dobrá," ujišťoval ji Spike, sundal si Buffy z ramene a houpal ji v náručí tak, aby jí Willow viděla do tváře. "Schytala to od jednoho z těch chlápků, stejně jako onehdy já, až si odpočine, bude zase v pořádku." Willow kývla a poprvé si všimla toho masakru okolo.

            "Co se stalo? To jsi neudělal ty, udělal?" Spike zavrtěl hlavou. "Bohužel ne. Vlčice mne předešla." Willow se zadívala na Verucino zbité tělo a kývla. "Povídali jsme si s Ozem, když se najednou objevila. Řekla mu, že já ho držím zpátky, že mu nedovolím plně rozvinout jeho potenciál a dokud budu naživu, že z Oze správný vlk nikdy nebude. Potom zapadlo slunce a ona se pokusila mne napadnout. Oz ji zahnal a já se vydala za nimi." Spike přikývnul, byl vděčný, že se v pravou chvíli ukázala. "Co s ním hodláš dělat? Měl bych vzít Buffy domů." Willow si hodila zbraň na rameno, přesunula se k Ozovi. "Má klec v nedaleké kryptě. Odtáhnu ho tam a počkám na úsvit. Stejně si musíme promluvit." Spike se podíval na vlka a pak zpátky na Willow.

            "On nás zachránil, Zrzko, měj to na paměti, než uděláš nějaké unáhlené rozhodnutí." Willow se usmála a pohladila Ozův kožich. "Myslím, že budeme o.k. Než se ukázala Veruca, vysvětlil mi co se stalo. Myslím, že to zvládneme." Alespoň něco dobrého tohle všechno přineslo, přemítal Spike, když opustil Willow a vracel se do města, s Buffy pořád ještě uvelebenou v jeho náručí.

* * *

            Když se Spike vrátil, Giles spal. Položil Buffy na gauč a klekl si k ní. Oči měla sice otevřené, ale byly vystrašené a po tvářích jí tekly slzy. "Neboj se, mazlíčku. Brzo to odezní." Něžně jí odhrnul vlasy z očí, věděl jak příšerně musí být vyděšená, když je tak dokonale bezmocná, jako právě teď. To se totiž přemožitelkám často nestávalo. Náhle pocítil neodbytnou touhu ji utěšit, jakkoliv. Naklonil se nad ni a vtiskl jí na rty lehounký polibek. Když se zase odtáhnul, lekl se, oči měla vytřeštěné a výraz její tváře jasně dokazoval, že je v šoku. "Bloody hell, tohle jsem dělat neměl." Okamžitě se zvednul a svalil se do křesla, pohledu na ni se pečlivě vyhýbal. Cítil se jako totální idiot. Jakmile se Buffy bude moci znovu hýbat, pravděpodobně jej za to bez diskuse zapíchne. Dlouho nemohl spát, ale když slunce vyšlo, únava si vybrala svou daň a on konečně  usnul.

* * *

            "Spiku, probuď se!" Jakmile se trochu probral, uvědomil si, že s ním někdo třese a volá ho jménem. Netušil kolik je hodin, ale byl si jistý, že západ slunce je daleko. "Spím," mumlal a doufal, že mu dají pokoj. "Spiku, jestli se hned nevzbudíš, tak ti vážně nakopu zadek." Buffy. Nikdo jiný to být nemohl. Otevřel oči a spatřil, že stojí nad ním s kouká na něj dolů. Well, jak to tak vypadá, síla se jí už vrátila. "Nemůžeš nechat upíra odpočívat v pokoji?" Pomalu vstával a protahoval se. Tvářila se pořád stejně. "Musíme si promluvit."

            Ajajaj. Tak tohle bude ta chvíle, kdy mě propíchne, protože jsem ji políbil. "Spusť. Jsem jedno ucho." Buffy trochu nervózně kývla a udělala krok zpět. "O.k., když jsi spal, volala Willow. Ona i Oz ti chtěli poděkovat za rady, které jsi jim dal. Zdá se, že jsou zase spolu a hodlají v tom pokračovat." Spike se usmál. To nebylo tak špatné. "Jsem rád, že jsem mohl pomoct. A teď, můžu si zase lehnout?" "Ne," zazněla jasná odpověď. "Ještě je tady něco. Proč jsi mne políbil?"

            Spike pokrčil rameny. "Protože jsem to tak cítil." Buffy si dala ruce v bok a pátravě se na něj zahleděla. "To je tvoje odpověď? Protože's to tak cítil?" "A co chceš, abych ti řekl?" zeptal se trošku ochraptěle.

            "Že mne přitahuješ od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl? Že ode dne, kdy jsem opustil tohle prokleté město, jsem neměl chvíli klidu, protože jsem tě nemohl dostat z hlavy? Že od té noci, co jsi mne zachránila, umírám touhou... toužím po tom, abys mne políbila?" Buffy na něj zírala a němě sledovala jeho tirádu. Nečekala, že zrovna od něj uslyší právě tahle slova, která se mu nyní hrnula z úst. "Dost!" vykřikla nakonec a chytila ho za ruku, aby ukončila jeho bezcílné přecházení sem a tam po pokoji. "To všechno je pravda?" "A záleží na tom?" povzdechl si zlomeně, odtáhl se od ní a sklonil hlavu. Nedokázal se jí podívat do očí. Buffy ho vzala za bradu a zvedla mu hlavu.

            "Mě na tom záleží." "Fajn," vzdal se. "Je to pravda." Musela se hodně snažit, aby úsměv, který jí užuž rozkvétal v koutku úst, potlačila. "Opravdu chceš, abych tě políbila?" Tím ho přivedla do rozpaků. "Řekl jsem, že 'ano'."

            Položila mu dlaně na tváře, přitáhla si ho k sobě dolů a políbila. Byl jako omráčený, na zlomek sekundy ztuhnul, potom ji políbil zpět a jeden s druhým splynuli v jediný celek. Konečně se odtrhli a Buffy zalapala po dechu.

            "Děkuji, že jsi mne zachránil," zašeptala, když nabrala do plic dostatečné množství kyslíku a její dlaně sklouzly Spikovi po lících. Usmál se. "Well, počítám, že jsem ti to dlužil za to, že jsi onehdy zachránila ty mne," zívnul. Sedli si na gauč. "Ale dal bych si ještě šlofíka." Buffy kývla, stulila se k němu dolů na gauč. "Jenom na chviličku," zamumlala ospale.

* * *

Giles zíval a loudal se dolů po schodech, doufal, že Spike tam během noci neudělal příliš velký bordel.

Vešel do obýváku a při pohledu, který se mu naskytnul, ho zamrazilo.

Všechno bylo mnohem horší, než se ještě před chvílí obával.

Jeho přemožitelka se spokojeně choulila v náručí upíra,

který byl ještě před několika dny jejím úhlavním nepřítelem.

Neřekl ani slovo a vydal se do kuchyně.

'Je na skotskou opravdu příliš brzo?'

rezignovaně se zeptal sám sebe.