Drsná škola

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Jakmile ji spatřil, bylo mu jasné, že to je ona, ta jediná, přemožitelka, ta kterou hledal. Šla, jako by tančila, elegantně se nesla po cestě. Nemohl to být nikdo jiný. Kroužil okolo ní, sledoval ji, jako sleduje lovec svou kořist. A tím on byl, byl lovec a ona byla to, co chtěl ulovit. Ale to ještě nevěděla.

            Když tančila se svými přáteli, usmívala se. Pro jednou byl její život takový, jaký měl být pořád. Buffy si to užívala, zrovna teď se nemusela obávat ani démonů ani upírů ani ničeho jiného. Cítila se jako normální šestnáctiletá holka. "Hej, kočko. Co takhle tanec?" Otočila se a zjistila, že kouká do tváře Justinovi z fotbalového týmu, klukovi, který navzdory tomu, jak dobře vypadal, měl snad nejhorší pověst ze všech kluků na škole. Počet holek, které dostal do postele, se na jeho popularitě podepsal víc, než cokoliv jiného.

            "Ne, díky," odpověděla zdvořile a otočila se zpátky k přátelům. Justin ji popadl za paži a ona se celá napjala, instinkty zapracovaly a celé její tělo jí napovídalo, aby použila svou sílu. Mozek protestoval. "Neberu NE jako odpověď," zavrčel nepřátelsky Justin. Výraz ve tváři Buffy ještě více ochladl a nezměnil se ani když uchopila jeho ruku a stiskla ji tak silně, že se Justin začal svíjet bolestí a ještě rád se odpotácel pryč. Buffy se znovu otočila.

            "Jsi o.k.?" zeptal se Xander. "Mohl bych se zachovat jako chlap - ochránce slabých a bezbranných, kdybys chtěla." "Díky, jsem v pohodě." Znovu ucítila něčí ruku na své paži a to ji vytočilo. "Poslouchej, Justine! Jestli..." Ztuhla, když uviděla, že tentokrát to není Justin. Tohohle kluka ještě nikdy neviděla, tím si byla jistá, toho by si zapamatovala, hlavně jeho blond, až skoro bílé vlasy. A způsob, jak se na ni díval, jako by jí viděl až do duše. Cizinec ji uchopil za ruku a odvedl od přátel až na samý střed parketu, přitáhnul si ji blíž k sobě, sevřel v náručí a začal tančit.

            Willow spolu se Xanderem jenom tiše zírala, jak nejen, že se Buffy neodtáhla, ale jak naopak začala s tím chlápkem tancovat. Willow se nervózně rozhlížela kolem sebe. Teď by se zrovna dvakrát nehodilo, aby se objevil Angel. "Co to proboha dělá?" zeptal se naštvaně Xander. Už bylo dost zlé to, že se tahá s Angelem a teď se navíc předvádí uprostřed Bronzu s úplně cizím chlapem. "Nevím," odpověděla Willow, celá zmatená z chování své kamarádky, stejně jako Xander.

O.K., Buffy, co to děláš? ptala se v duchu sama sebe, přičemž se nepřestávala pohupovat v náručí úplně cizího muže. Má krásné ruce, pomyslela si, silné. Tak dost! Okřikla se, ale ani se nepokusila od něj odtáhnout.

            Do horoucích pekel, Spiku, co to provádíš? rozčiloval se sám na sebe, zatímco svíral přemožitelku v náručí, ale ne proto, aby ji zabil, jak by správně měl. Nechápal proč se rozhodl si s ní zatančit. Nejdřív se domníval, že je to součást jeho plánu, ukolébat ji falešným pocitem bezpečí a potom ji prostě zabít, ale teď cítil, že to tak není. Tahle dívka byla... jiná. Písnička dohrála, ale ani jeden z nich nevypadal na to, že si toho všimnul. Nakonec Buffy zvedla hlavu a zadívala se mu do očí.

"Kdo jsi?" zašeptala měkce. Otevřel ústa, aby odpověděl, ale pak si to rozmyslel. Tohle bylo šílené. On je upír a ona přemožitelka, má ji zabít a ne s ní tancovat. A navíc, on má Dru, ženu, kterou miluje a žije s ní už více než sto let. Odstrčil Buffy a couvnul. Otočil se. "Počkej!" zavolala za ním, rozběhl se. Pryč z klubu, zpátky do temnoty, kam patřil.

"Buffy, kdo to byl?" ozvala se za ní Willow, když se spolu se Xanderem k Buffy připojila. Ta ještě stále hleděla na místo, kde ještě před chvílí stál. Pořád cítila dotek jeho rukou na svém těle a v mysli měla pevně vrytý obraz jeho krásné tváře. "Nevím," odpověděla tichounce.

            Spike za sebou zabouchnul dveře ložnice a opřel se o ně, těžce oddechoval. Ovládej se! přikázal si v duchu. Byl to jenom jeden tanec a už se, do pekla, nikdy nebude opakovat. Zařekl se, že přemožitelku zabije v sobotu, v noci na svatého Vigeouse. Ale ta byla ještě daleko, musí se toho nějak zbavit. Nenáviděl ji za to, co způsobila, cítí něco i k jiné osobě, než ke Dru. Zadíval se na postel, jeho milovaná tam ležela, tak klidně a mírumilovně. Udělal pár kroků a sedl si vedle ní. Otevřela oči a podívala se na něj. "Měla jsem sen," řekla měkce. Usmál se na ni. "O čem se ti zdálo, lásko?" Vztáhla ruku a položila mu ji na líce. Opřel tvář do její dlaně, takhle to bylo v pořádku. Najednou mu Drusilla zaťala nehty do kůže a dlouhé škrábance ozdobily jeho krásný obličej. Spike překvapeně vyskočil, cítil jak mu po tvářích stéká jeho vlastní krev.

            "Dru?" zeptal se v šoku. Nic podobného mu ještě nikdy neprovedla. "Už nejsi můj Spike," odsekla. "Byl jsi s někým jiným, s přemožitelkou." Přistoupil k ní. "Dru, miláčku, to nic nebylo. Chystám se ji zabít, tak jak jsi chtěla." Couvla před ním, jako by byl nějaká odporná stvůra. "Nesnesu dívat se na tebe. Máš ji uvnitř, vidím ji tam. Měsíc a hvězdy mi pošeptaly, že jsi k ní zahořel citem." Spike odmítavě zakroutil hlavou. "Ne, jenom k tobě. Vždyť to víš, mazlíčku." Přes všechnu svou slabost se Dru podařilo postavit. "Lži, to všechno jsou lži. Vidím jak se vznášejí všude kolem tebe." Prošla okolo Spika a otevřela dveře. "Běž pryč. Hnusíš se mi. Bolí mne dívat se na tebe. Běž, buď s ní, nech mne být."

Ochromeně šel ke dveřím, nikdy Drusillu neslyšel říkat něco takového, zvlášť jemu. Chtěl zůstat, pokusit se ji přesvědčit, ale jeho nohy měly jiné plány. Jakmile byl ze dveří, uslyšel jak se za ním zabouchly a potom zvuk otočení klíče v zámku. Chtěl se zastavit, ale nohy ho nesly pořád dál. Nevěděl proč, ale musel pryč. Do úsvitu chybělo ještě pár hodin, ale ve stavu v jakém byl by mu nevadilo ani kdyby slunce vyšlo právě teď a spálilo ho na popel. Celý jeho neživot byl v troskách kvůli dívce, která měla být jeho nepřítelem. Prošel okolo Sunnydaleské střední a najednou se rozzuřil. Sem chodí přemožitelka, zítra bude nahoře ve třídě, spolu s přáteli a bude jí ukradené, že ho právě zničila. Zastavil se u nástěnky s pokyny k nadcházejícímu setkání rodičů a přátel školy s učiteli. Tvář se mu zkřivila zlým úsměvem.

Občerstvení zajišťuje: Buffy Summersová. Dostal nápad.

            Buffy nervózně polkla, když viděla, jak její matka opouští kancelář ředitele Snydera. Skoro se jí podařilo zabránit tomu, aby se ti dva setkali, ale odchytil ji, když už večer skoro končil. Máma nevypadala spokojeně. "Do auta, hned." A bylo to, slova máš domácí vězení, navždy, ještě pořád zněla Buffy v uších. To rozhodně není dobré. Najednou zhasla všechna světla a budova se ponořila do tmy. Dnes se situace měla sklon vyvíjet z nepříjemné v ještě horší. Ještě horší znamenalo, že skupina upírů vtrhla okny do budovy školy. "Pane Bože," vyjekl Snyder. "Oni jsou zdrogovaní!" Překvapená tím, jak nejsou schopní přijmout fakta, která mají přímo před nosem, Buffy celou vyděšenou skupinku zahnala do nejbližší třídy. "Ať odtud nikdo neodchází," přikázala matce. Joyce vypadala zděšeně, ale podařilo se jí promluvit klidně. "Kam jdeš?" "Zastavit je." Vyběhla dřív, než se Joyce zmohla na nějaký protest, to už dva z rodičů zavírali dveře a zatarasovali je skříní. "Buď opatrná," zašeptala Joyce a začala se v duchu modlit.

Všechno šlo podle plánu. Přemožitelka byla blízko, cítil ji. Dnes večer zemře a on se bude moci konečně pohnout z místa. Možná ho Dru vezme zpátky, když jí poví tu dobrou zprávu. Potom ji uviděl, vyšla zpoza rohu a oni dva v chodbě osaměli, přesně tak si to představoval. Když ho uviděla, vykulila oči překvapením. Co dělá ten kluk z Bronzu u ní ve škole? Za normálních okolností by ji potěšilo, že ho vidí. Od chvíle, když minulou noc zmizel, jí nešel z hlavy. Ale na to teď nebyl čas. Rozběhla se k němu.

"Musíš odtud," zašeptala. "Nějaká banda přepadla školu." Najednou se zajíkla, světlo měsíce dopadlo na jeho obličej a ona zahlédla tři hluboké šrámy protínající jeho tvář. "Jsi zraněný," šeptla znepokojeně a vztáhla ruku, jemně přejela konečky prstů přes řezné rány. Rychle ruku zase stáhla. "Prostě zůstaň se mnou, dostanu tě ven."

Spike byl jako v tranzu. Nejen proto, že byla tak soucitná a znepokojená jeho drobným poraněním, ale i proto, že byla ochotná riskovat svůj život, aby jej ochránila. To ho zasáhlo, Dru měla pravdu. Od chvíle, kdy Buffy uviděl si byl jistý, že je odlišná. Lišila se od jiných přemožitelek, byla starostlivá a něžná, pro ni to nebyla jenom práce. Zajímala se o lidi, které chránila, i když je vůbec neznala. Starala se o něj a on si uvědomil, že je to vzájemné. Stoupl si blíž a vzal ji za ruku. Usmála se.

"Jak se jmenuješ? Včera jsi tak rychle zmizel." Spike se zhluboka nadechnul. Tohle už dlouho neudělal. "William. Říkej mi Will." Až teď. Řekl jí své pravé jméno, ne jen nějakou stupidní přezdívku, kterou si vymyslel, aby doplňovala jeho image upíra-tvrďáka. To bylo poprvé, od chvíle co byl přeměněn, kdy si skoro přál být zase Williamem. "Ráda tě poznávám, Williame, já jsem Buffy."

Usmáli se na sebe a společně kráčeli chodbou. Spike dumal, jestli je nějaká šance odvolat své nohsledy bez toho, aby Buffy zjistila, že je to v prvé řadě jeho vina, že školu napadli. Co se toho týká, bylo jich pět, pět upírů. Dospěl k názoru, že zřejmě ne. Buffy ho zatlačila zpátky a z kapsy vytáhla kolíky, jeden hodila jemu. "Jestli se k tobě nějaký přiblíží, použij tohle." Zatímco se Buffy hnala k bandě démonů, Spike se rozhodl, že taky přiloží ruku k dílu. Neexistoval žádný způsob jak je donutit zmizet, když mají šanci zabít přemožitelku. A on nikdy nedovolí, aby se jí něco stalo. Popadl nejbližšího upíra a vnořil mu kolík do hrudi. Buffy byla příliš zaneprázdněná bojem, než aby si toho všimla.

"Tady přece nemůžeme zůstat," řekl jeden z mužů. "Tvrdím, že musíme zmizet." "Souhlasím," skoro vykřikl Snyder. "Tak pojďme a odtáhněme tu skříň." "Zbláznili jste se?" zeptala se užasle Joyce. "Ještě tam mohou být." "Sedět tady a čekat až si pro nás přijdou není o moc lepší." Odtlačili knihovnu a Snyder vystrčil hlavu ze dveří. "Vypadá to, že je čistej vzduch, pojďme." Pochopila, že už je nezastaví, tak aspoň počkala až bude venku i ten poslední z nich a teprve potom je následovala. Měli štěstí, ke dveřím se dostali bez nesnází. Joyce už měla ruku na klice, aby vyšla ven za ostatními, když se najednou zastavila. Buffy. Co když je pořád uvnitř a má problémy? Otočila se vešla znovu do budovy.

Buffy dělala co mohla, aby odrazila útok tří upírů, zatímco Spike bojoval s tím zbývajícím. Byla překvapená, když viděla, jak mu to jde. "Buffy!" Všichni se na okamžik strnuli, aby zjistili kdo to byl. Buffy hrůzou zkameněla. Bože, to je máma. Než ji stihla varovat, všichni tři upíři se na ni najednou vrhli a jediné, co mohla dělat bylo, snažit se udržet na nohách.

Spikův upír se ušklíbl. "Myslím, že si něco zakousnu, než tě dorazím." Vší silou udeřil Spika, kterého rána srazila na zem, a vrhnul se k Joyce. Při pohledu na jeho odpornou tvář vykřikla, ale Spike upíra praštil dřív, než se k ní stačil dostat. Zatímco Spike a jeho protivník bojovali o kolík, který držel, Buffy se podařilo rozprášit svůj příděl upírů. Přeběhla k nim právě včas, aby viděla, jak Will probodnul upíra a zalapala po dechu při pohledu na to, jak se jeho vlastní upíří obličej mění zpátky v krásnou lidskou tvář.

            Spike se zrovna sbíral ze země, když si uvědomil, že ho viděla. Takže zná pravdu. Buffy utíkala k matce a objala ji. "Mami, jsi v pořádku?" Joyce se usmívala, svírajíc dceru v náručí. "Jsem v pohodě. Tenhle mladík mne zachránil." Buffy se otočila na Willa, který strnule koukal do země. "Mami, můžeš zkontrolovat, že jsou všichni v pořádku? Za minutku budu venku." Joyce kývla a namířila si to k hlavním dveřím. Buffy zůstala chvíli potichu. Nevěděla co říct.

"Víš, jednu věc jsem se při výcviku na přemožitelku naučila, všichni upíři jsou zlá monstra bez duše. A proto tu jsem, abych je zabíjela. Ale není to tak jednoduché. Neexistuje ostrá hranice mezi dobrem a zlem. Zachránil jsi mou mámu, aniž bys věděl kdo je, tohle zlá monstra běžně nedělají."

"Kdybych ti o sobě vyprávěl, o věcech, které jsem spáchal, asi bys to neřekla. Kdysi jsem se opravdu jmenoval William, ale brzo poté, co jsem byl přetvořen, jsem se stal Spikem. Proč? Řekněme, že důvodem nebylo nic moc pěkného." Buffy k němu přistoupila a položila mu ruku na hruď. "Dnes večer jsi mi předvedl, že jsi něco víc, než jen démon. Všichni jsme v minulosti udělali něco špatně, ale záleží na tom, co děláme teď a co budeme dělat v budoucnosti."

"Buffy, ty přece víš, že nejsem normální chlap."

"A já nejsem normální holka."

Stoupla si na špičky a políbila ho.

"Tak pojďme nebejt normální spolu."

Spike se usmál.