Dům hrůzy - 5. kapitola

Autor: Aďa

   Arthur Bischop opatrně otevřel dvere a nakoukl do tmavé chodby. Nechal se večer zavřít ve výškovém domě. Dlouhé hodiny setrval v nepohodlném úkrytu ve skříni. Tak unikl pozornosti vrátného i uklízecí čety. Nouzové osvětlení šířilo do chodby jen slabé světlo, takže tu teď vládlo strašidelné přítmí.

   Bishop ve svém úkrytu usnul a teprve teď se probudil. Ospale si mnul oči a snažil se zorientovat. Zamířil k výtahum. Chvíli před nimi zůstal stát. Pak však šel ke schodišti. Kdyby použil výtah, vrátnému by pravděpodobně neuniklo, že se v budově někdo zdržuje. A to zrovna nechtěl, proto stoupal po schodech k střešnímu bytu a myslel přitom na Will. Nemohl ji prostě odpustit, že ho v restauraci zkompromitovala. Považoval se za neodolatelného a taky už na mnoho žen svým šarmem zapůsobil. Proč by to nemělo vyjít i u Willow- to prostě nemohl pochopit a nechtěl si ani připustit takovou možnost.

   Kromě toho musel ještě Arthur Bishop vyřidit s Willow nějaké obchodní záležitosti. Jeho zaměstnavatel mu dal po jeho neúspěchu v restauraci zcela jasně najevo, že další chybu už nestrpí. Musí se tedy snažit.

„Jen počkej, ty malá čarodejnice,“ zasyčel se zlým úsměvem. Rozhodnými kroky zvládl pak i poslední schody k střešnímu bytu.

   Willow stiskla knoflík, pomocí  kterého se měly otevřít vchodové dveře. Měla pocit, že se otevírají moc pomalu. Protáhla se jimi a o chvíli později už běžela po slabě osvětlené chodbě. Aniž by uvažovala, stiskla knoflík, aby si přivolala výtah. Ten se dal do pohybu a nezadržitelně stoupal nahoru.

   Vtom si s hrůzou vzpomněla, jaký zážitek měla s výtahem minulou noc. Ten výtah se jí stal málem osudným. V tu chvíli na ten hrozný zážitek ve strachu docela zapomněla. Prudce se otočila a chcela zamířit ke dveřím, které vedly ke schodišti. Náhle však zůstala stát jako zkamenělá.

   Ve dveřích ke schodišti stál muž. Willow viděla ve slabém světle jen nezřetelné obrysy.

„Tak pozdě a vy jste ještě vzhůru?“ poznamenal Bischop sarkasticky.

„Pak vám mohu dělat společnost. Já jsem nanejvýš šarmantní společník. Však vy to jistě oceníte.“

   Willow kroutila překvapeně hlavou. Nedokázala si vysvětlit, jak se Arthurovi Bischopovi podařilo dostat uprostřed noci až k jejímu bytu. Ale ve strachu o tom dál nepřemýšlela. Byla jen ráda, že je tu někdo, kto jí dokáže ochránit pred démonem.

„Venku před mým okrem je něco...něco hrozného,“ vysvětlovala rozrušeně. „Nebudete mi veřit, ale ty sochy na střeše...oni žijí!“

Bischop se na mladou ženu pobaveně díval.

„Je dojemné, jak se z toho snažíte vyklouznout,“ řekl, aniž by hnul brvou. „Ale tentokrát mi tak snadno neutečete.“

Will nepochopila, co tím Bischop sleduje. Až když k ní přistoupil, spatřila v jeho očích nelítostné záblesky.

„Vy jste určitě blázen...“ zašeptala. Proklínala svůj strach, který ji vhánel do očí slzy.

„Ano, jsem blázen,“ přiznal Bischop a bleskurychlě po ní chňapl. Uchopil ji za zápěstí a stiskl. Will zasténala bolestí. Ještě nikdy v životě se necítila tak ohrožena. Zoufale sebrala všechnu odvahu a vší silou kopla muže do holene. Arthur Bischop zařval, uchopil se oběma rukama pod kolenem a poskakoval na jedné noze. Will by se nejraději pri tom směšném pohledu rozesmála. Ale v tu chvíli ji zrovna moc do smíchu nebylo. Musela se dostat co nejrychleji do bezpečí. Proběhla kolem Arthura a chtěla se co nejrychleji dostat ke schodišti.

   Ale vtom už po ní chňapla nejaká ruka a zachytila její župan. Bischop prekonal bolest rychleji, než předpokládala. Teď ji tahal za její župan, aby ji povalil na zem.

   Začala strachem pronikavě křičet. A tento strach jí dodal sílu, kterou by u sebe sama nečekala. Oběma pěstmi bušila kolem sebe, až byla zase volná. Pak se rozběhla pryč.

   Bischop za ní cosi volal, ale ona mu nerozuměla.  Zaznel zvonek, oznamujíci příjezd výtahu, který Willow předtým přivolala. Na Arthurově tváři se objevil zlý úšklebek. Najednou ho napadlo, jak může Will snadno dostihnout. Stačí jen sjet několik poschodí a na prchajíci ženu si pak počkat na schodech. Výtah je rychlý a jistě urazí tutéž trasu rychleji než člověk.

   Arthur Bischop nečekal, než se dveře výtahu docela otevrou. protlačil se do otvoru medzi dveřmi a stenou. Když jeho noha šlápla do prázdna, nepochopil, co to má znamenat. A pak se přepadl do prádné výtahové šachty, neměl už příležitost něčeho se zachytit. Ozval se jen pronikavý výkřik a jeho telo se zřítilo do bezedné tmy.