Dům hrůzy - 7. kapitola

Autor: Aďa

   Oz se bez váhání vrhl na pekelnou příšeru. Jedním skokem byl u démona, ale bytost byla i přes svou masivní postavu hbitější. Když démon uskočil, Oz narazil do ocelové desky. Ale mladý muž se nevzdal. Jeho ruka bleskurychle vystřelila kupředu, uchopila překvapeného démona za jeho netopýři ucho a prudce s ním trhl. Chvíli pak překvapený Oz zíral na masku, kterou teď svíral v ruce.

   Will, která boj se zatajeným dechem sledovala, hleděla beze slova na demaskovaného „démona“. Z hrůzostrašného převleku trčala hlava pana Wetta, která byla v tu chvíli rudá jako krocan.

„To vy jste mně pronásledoval v převlečení,“ konstatovala užasle a měla pocit, jako by dostala pořádnou ránu do hlavy.

   Trvalo hodnou chvíli, než pochopila plný dosah toho, co se stalo. Nejvíce ji na tom mátlo to, že by nikdy do pana Wetta neřekla, že by byl schopen obléknout kostým démona a strašit v něm mladou ženu.

   Oz uchopil muže za límec kostýmu a vztekle se na neho osopil.

„Co jste tím sledoval? Pravdepodobně máte na svedomí i tu poruchu výtahu a výpadek proudu v střešním byte!“

„Omyl!“ ozval se hlas z protilehlého konce místnosti.

„Já jsem ten plán vymyslel. Můj nevlastní bratr nemá dost fantazie, aby vymyslel takový geniálny postup.“.Willow a Oz se otočili, aby se podívali, kdo to mluví. Vedle žebříku, který končil v otvoru ve střeše, stál správce Hetler a v ruce držel těžký revolver. Jeho hlaveň byla namířená na Willow a Oze.

„Okamžitě mého bratra pusťte,“ řekl.

Oz pana Wetta pustil, a ten sa hned schoval za hubenou postavu pana Hetlera.

„Odlože tu zbraň a vysvětlete mi, co má celé to divadlo znamenat,“ vyzval ho Oz.

Správce Hetler protáhl úzke ry do jízlivého úšklebku.

„Jste teď moji zajatci,“ řekl výsmešne. „Dnes v noci bych se vás tak jako tak zmocnil. Tím, že jste přišli, jste mi jen všechno usnadnili!“

Oz se chtěl ozvat, ale revolver, namířený na jeho hruď, ho umlčel.

   Willow šplhala nahoru za Ozem po žebříku, který se tahal do nekonečné výšky. Nevědela, jak dlouho už zdolává jednu příčku za druhou, zatímco jí po zádech stéhá studený pot. Konečně byli nahoře na široké rímse, která vedla kolem celé budovy. Oba bratři je následovali. Hetler na ne celou dobu mířil revolverem.

   Nahore je přivítal studený noční vírt. Will se s hrůzou rozhlédla. Dolu se raději nedívala. Noční provoz na ulici jako by se odehrával kdesi v hluboké propasti. Will cítila, jako by ji okraj římsy pritahoval. Ustrašeně se přitiskla k Ozovi.

   Tu si najednou všimla, že socha démona v její bezprostřední blízkosti je zahalena do tmavého sukna. Také reflektor, který měl v noci ozářil sochu na střeše, byl vypnutý. Týmto způsobem byla socha takřka neviditelná!

   Pan Hetler, kterému jeji zájem o sochu démona neunikl, se suše zasmál.

„Jak vidíte, měli jsme všechno pro noční výstup připravené. Můj bratr vás měl vydesit a tentokrát vehnat přímo do mé náruče.“ informoval ji.

„Co tím nesmyslným jednáním sledujete?“ zeptal se Oz pozdrážděně.

Hetler se na něho chladne podíval.

„Jedná se o spoustu peněz. O dva miliony dolarů ve zlate. Vaše přítelkyne vám to přece všechno vyprávěla. Pan Richmand by na stará kolena poněkud senilní a neopatrný. Jednou se přede mnou zmínil, že se ve výškové budove nachází velká spousta penez. Jenže starý Bad Richmand je někam schoval. Samozrejme jsem se hned pustil do hledání a zasvětil jsem do té historie i svého bratra. Ale doposud bylo naše hledání neúspešné...“

   Will chtěla Hetlerovi vysvětlit, že tu poznámku neudelal její otec nedopatením, nýbrž proto, aby ho do té nebezpečné hry vtáhl a připravil tak pro svoji dceru speciální zkoušku.

Ale Hetler ji nepustil ke slovu a mluvil dál.

„Když bylo po smrti pana Richmanda jasné, že přijede dědička, připravil jsem plán, jak jí zastrašit a přimět k tom aby mi ten zchátralý barák prodala. A kdyby se tu mezitím neobjevil ten falešný vrátný, byl by mi ten plán taky vyšel. Takto mne nutíte, abych pristoupil k tvdším prostredkum.

„Snad se nechcete dopustit vraždy?“ zeptal se ho nevěřícne Oz.

„Budu muset,“ řekl Hetler. „Jeden mrtvý tu už je. Ten hlupák Bishop měl jen Willow vystrašit a přemluvit ji k tomu, aby dům prodala. Ale on svůj úkol zpackal a padl za obet výtahu. Takže už na tom nesejde, jestli tu bude o jednu vraždu víc nebo míň. Postarali jsme se o to, aby mrtvola Arthura Bishopa beze stopy zmizela. V dvacetipatrovém domě je k tomu možností víc než dost. Ale pro vás jsem vymyslel jiný způsob smrti.“

   Willow a Oz si vyměnili rychlé pohledy. Na Hetlerovi bylo vidět, že to myslí úplně vážně. Plamínky v jeho očích byly víc než výmluvné. Revolverem je přinutil, aby postupovali po římse dál. Willow se od strachu chvěla kolena. Když se  do ní opřel vítr, málem se zřítila dolů. Ale Oz ji v poslední chvíli zachytil a podepřel. Smutně a láskyplně se na něho podívala. „Teď, když jsme si konečně vyznali lásku, musíme zemřít. Jak krutý býva osud.“ pomyslela si Willow.

   Ale Hetler je strkal dál. Když přijeli na místo, naznačil jim, aby zůstali stát. Přímo vedle jedné ze soch, která byla zespodu strašidelně osvětlena.

„Toto je krásné místo pro skok smrti!“ zvolal Wett ostrým hlasem. V kostýmu démona byl na nej groteskní pohled.

„Přece vážne nevěříte, že dobrovolně skočíme dolů!“ zakřičel Oz.

„Když neskočíte dobrovolně, tak vám pomůžeme,“ řekl Hetler a namířil revolver na Willow.

„Začneme s mladou paní. Dámi mají přece přednost.“

Will zírala na toho hubeného muže s očima rozšířenýma hrůzou. Chvěla se a musela se přichytit sochy démona.

„Já neskočím!“ zakřičela.

Hetler s chladnou tvárí natáhl kohoutek zbrane. Stačil nepatrný pohyb ukazováčkem a Willow zasáhne smrtící kulka.

   V tom okamžiku se Oz vrhl na bezohledného gangstra. Hetler zrejme s útokom nepočítal, proto ho Oz dokonale překvapil. Ozova pěst zasáhla jeho paži, ve které držel zbraň. Vyšla rána a kulka prolétla tesně kolem Will.

   Poškodila kov sochy démona a zanechala v materiálu zřetelnou rýhu. Hetlerovi oči se rozšířily, když se ve svetle reflektoru rýha zlatě zaleskla. Pod vrstou tmavého kovu se nacházelo čisté zlato!

„Zlato!“ vykřikl rozrušeným hlasem. „Konečne  jsem našel to zlato! Ty sochy! Jsou z čistého zlata! Že jsem na to nepřišel dřív! Tady ukryl Bad Richmand svoje zásoby zlata.“

   Odstrčil překvapeného Oze stranou a vrhl se k soše.

   V tom okamžiku se přehnal přes střechy prudký vítr, který zasáhl Hetlera i Willow. Oz jednal bleskurychle a Willow, která byla k nemu blíž, stačil ještě zachytit a zabránit tak tomu, aby ji náraz vetru strhl přes okraj římsy do propasti. Hetler tolik štestí neměl. Prudký náraz vetru se do neho opřel a smetl ho dolů. Zoufale se ještě pokusil zachytit zlaté sochy, ale jeho prsty sklouzly po hladkém  a chladném materiálu jako po skle. A protože ve druhé ruce držel revolver, nestačil se už zachytit. Ozval se jen ostrý výkřik a pan Hetler se zřítil do hlubin.

   Will vzlykala a tiskla se k Ozovi. Přitom její pohled padl na druhého z darebáku, který se teď ustrašeně krčil ke zdi stěešního bytu. S vystěeštenými očami hleděl na místo, kde před chvíli stál jeho bratr. Teď, kdyt tu pan Hetler nebyl, mu nezůstalo sil, aby dokončil plán. Rezignovaně svěsil hlavu.

„Nebezpečná hra se skončila,“ řekl Oz a snažil se Willow uklidnit. Nežně ji pohladil po vlasech.

   Blížící se policejní sirény hluboko dole mezi mrakodrapy je vrátily zpět do reality. Opatrně, krok za krokem, se vraceli zpět k otvoru ve střeše. Vpředu zlomený padouch, a za ním ruka v ruce Willow a Oz.

Konec