Dvojice - 11. kapitola




Autor: Annys


Buffy se ocitla znovu v jeskyni vedle Angela a Fione proti dvěma přemožitelkám.
Buffy: „Co se stalo?“
Přemožitelka: „Svoji zkoušku jsi splnila.“
Buffy: „Proč si nic nepamatuji?“
Přemožitelka: „Protože si nemáš nic pamatovat.“
Buffy: „Co moje druhá zkouška?“
Přemožitelka: „Od té upustíme.“
Faith: „Jsi připravená?“
Buffy: „Na velkej poprask vždycky, holka.“
Kendra: „Tímto se ale změní tvůj život od základů.“
Buffy: „Buď budu žít jinak, nebo vůbec. Víc na výběr nemám.“
Faith: „V této svatyni najdeš své odpovědi. Najdeš tu vše, co hledáš.“
Buffy. „Soulad?“
Kendra: „Najdeš tu vše, co hledáš.“
Buffy. „Chytáš manýry první přemožitelky holka.“
Faith: „Buffy, nedělej hlouposti, tohle je vážné.“
Buffy: „Tohle je vážné jo? Co vy můžete vědět co je vážné? Uvnitř sebe mám parazita, který se mě zmocňuje a chce všechno zničit a všechny zabít. Několik týdnů mám nesnesitelné bolesti, ta věc mi leze do hlavy a říká mi, co si mám myslet… tohle je myslím vážné.“
Přemožitelka: „Ale proto tu nejsi.“
Buffy. „Musím splnit poslední úkol.“
Faith: „Zbytek už je na tobě.“
Buffy: „Faith, počkej, co je ten úkol?“
Faith: „je mi líto, to musíš zjistit sama, je to tady.“
Buffy: „Dobře.“
„Jsme zase tam, kde jsme byli.“ Prohlásila naštvaně Buffy, když přemožitelky zmizely.
Angel: „Určitě ti něco řekly.“
Buffy. „Ne, mám něco hledat, je to tady. Bude to nějaký předmět. Souvisí to s přemožitelkami a jejich silou.“
Angel: „To budou určitě kříže. Jsou tu rozestavěné docela pravidelně.“
Buffy. „Najdeme všechny klíče a hledejme nepravidelnost.“
Asi půl hodiny prohledávali celou místnost. Potom našli prázdné místo na stěně nalevo od vchodu, kde měl být kříž.
Buffy: „Mám ho tam zase vyrýt?“
Angel: „Ne, vidíš, ta stěna, je nepravidelná a hrubá.“
Buffy: „Něco tam patří.“
Angel: „Kříž.“
Buffy: „Ty přemožitelky jsou blázni.“
Angel: „Máš sebou svůj křížek, který nosíš na krku?“
Buffy. „Fiona ho má v tašce.“
Fione: „Já?“
Buffy. „Jistě, ta první velká kapsa.“
Fione: „Hm… ta je prázdná.“
Buffy: „Dole je malá kapsička, není moc vidět.“
Fione: „Mám to.“
Fione jí podala malý stříbrný křížek. Buffy ho promnula v ruce a pak ho přiložila na prázdné místo na stěnu. Hned vedle místa, kam křížek přiložila, se otevřela malá dvířka. V malém výklenku se leskl nějaký předmět.
Buffy: „Přemožitelky jsou vážně blázni.“
Angel dal do otvoru ruku, něco ho napadlo, rychle ruku zase vyndal.
Buffy. „Co tam je?“
Angel: „Had.“
Buffy natáhla ruku, že si předmět vezme, ale Angel ji zadržel.
„Napadne tě.“
Buffy: „Přemožitelky jsou blázni a já jsem jedna z nich.“
Dala tam ruku, usmála se a vzala předmět do ruky. Byl to velký náramek.
Angel: „Co to je?“
Buffy. „Náramek.“
Angel: „To vidím, ale proč jsme ho měli najít?“
Buffy. „Třeba to bude vědět David.“
Angel: „Tak ho vezmeme sebou.“
Buffy. „Počkej, ještě odsud nemůžeme.“
Fione: „Proč?“
Buffy. „Tohle je to místo.“
Angel: „Jaké místo?“
Buffy sáhla do tašky a vytáhla z ní lahvičku, kterou jí poslala Angie.
Angel: „Co to děláš?“
Buffy. „Věř mi.“
Angel: „To moc dobře nejde.“
Buffy. „Jen mi věř.“
Buffy si navlékla na pravou ruku náramek. Zazářil a sám se zapnul. Usmála se.
„Smrt je můj dar.“ Řekla tiše, otevřela lahvičku a jediným lokem ji vyprázdnila. Okamžitě spadla k zemi.
Fione: „Co je?“
Angel: „Vypila ten jed.“
Fione: „Proč?“
Angel: „Nevím, pořád dělá věci, které nechápu. Smrt je můj dar, co to znamená?“
Fione: „Sebevražda.“
Angel: „Ne, tohle má jiný záměr. Podívej, jak to září.“
Vzal tělo přemožitelky do náruče a odnesl ho ke stolu. Tam ji položil.
Fione: „Co je s ní teď?“
Angel: „Je mrtvá.“
Fione: „Cože?“
Tělo se rozpadlo na prach. Zavál silný vítr a ten prach rozfoukal, zmizel v písku.
Fione. „Tohle je hnusný, jdeme odsud.“
Angel: „Ani se nehni. Musíme počkat.“

Potom, co Buffy vypila jed, který jí poslala Angelina, se jen propadala. Všude kolem ní se míhaly postavy, chtěla je zadržet, ale ony se jen mihly a šly zase dál. Zavřela oči a čekala, až to skončí. Najednou se ocitla na pevné zemi. Ale ona nestála na zemi, vznášela se nad ní. Neměla hmotné tělo, zbyla jen její duše.
„Kde to jsem?“ řekla nahlas, ale nakonec z toho zbyl jen šepot, který se odrážel od stěn pokoje. Potom se před ní objevila Viola.
Buffy. „Violo, jsi to ty? Kde to jsem?“
Viola: „Jsi na konci.“
Buffy. „Cože? Vůbec to nechápu.“
Viola: „Jsi na konci své poutě.“
Buffy: „Jsem mrtvá?“
Viola: „Ano, ale ne napořád. Jsi tu, abys znovu ožila v novém těle.“
Buffy. „Nechápu to.“
Viola: „Hledala jsi soulad. Našla jsi ho.“
Buffy. „Necítím žádnou změnu.“
Viola: „Zatím ne, protože tvůj démon na tebe čeká v tvém novém těle.“
Buffy: „To jsou čachry, jako bych nemohla zůstat v tom starém.“
Viola: „Neuneslo by nápor tvé síly.“
Buffy: „Jaké síly?“
Viola: „Z proroctví. Nastala ta chvíle.“
Buffy: „Ta chvíle?“
Viola: „Zrodíš se z ohně, abys bojovala. Získáš nové síly. Později ti pomůžu je odhalit. Ale teď musíš spěchat.“
Buffy. „To je to tak jednoduché?“
Viola: „Uzavřela jsi s ním dohodu.“
Buffy: „vážně?“
Viola: „Asi si to neuvědomuješ. To tvé podvědomí.“
Buffy. „Takž to nebylo tak jednoduché.“
Viola: „Musíš zpět, teď není na vysvětlování čas.“
Potom se začala vznášet. Prošla tou stejnou cestou, ale naopak. Osoby se kolem ní míhaly stejně jako život. Raději znovu zavřela oči. Když je otevřela, všude kolem ní byl oheň. Krčila se, tak vstala a zjistila, že ona stojí uvnitř toho ohně a ten ji vůbec nepálí. Jako přes hustou mlhu viděla proti sobě stát Angela a Fione. Neviděla jim do tváří, jen věděla, že jsou to oni. Chtěla udělat krok. Jediným pohybem vyklouzla z ohně, který ji držel jako ohnivá obruč ochrany. Chtěla udělat další krok, ale jakoby nedokázala udržet rovnováhu, spadla k zemi. Jakoby v záblescích viděla, jak k ní Angel běží. Fione běžela hned za ním. Mluvili mezi sebou, ale vůbec je neslyšela. Za chvíli už ji Angel zakrýval dekou a bral ji do náruče. Konečně slyšela první slova.
„Musíme jít odsud.“ Říkal Angel a ona mu vysela na rtech, jakoby ho viděla poprvé.
„Už se setmělo. Venku na nás čeká auto.“ Řekla potichu a chraplavě, ani nevěděla jak. Potom omdlela, nebo usnula?
První, co znovu viděla, byl až jejich pokoj v hotelu v Las Vegas. Ležela v posteli, nad ní se skláněl Angel a Fione.
Buffy. „Kde to jsem?“
Angel: „Shh, neměla bys mluvit, jsi slabá.“
Buffy. „Jsem úplně v pořádku.“
Fione: „Jo? Myslíš, že je normální umřít a pak vylézt nahá z ohně?“
Buffy: „Uznávám, že je to poněkud neobvyklé, ale pokud to chceš udělat Fione, nebudu ti brát tvé sny.“
Angel: „To ty jsi to udělala. Vypila jsi ten jed a potom tvoje tělo zmizelo. Objevila ses v tom ohni, když jsi z něj vyšla, byla jsi nahá a úplně vysílená.“
Buffy: „Aha, nuda.“
Fione: „Asi ses ještě neviděla v zrcadle co?“
Buffy. „Mám po tváři zelené fleky?“
Angel: „Ne, podívej se sama.“
Pomohl jí vstát a dovedl ji k velkému zrcadlu. Neviděla v něm ani sebe, ani jeho. Místo nich tam byla nějaká žena. Byla menší postavy, byla zabalená do červené deky. Měla světlé blond vlasy, tak světlé, že byly skoro bílé. Plné růžové rty a jasné zelené oči. Tak zelené jako smaragdy. Mnohem zelenější, než měla Buffy, tyhle byly uhrančivé, jasné, vznešené, láskyplné…. Měla světlou, ale ne bledou pleť.
Buffy. „Co to znamená?“
Angel: „To jsi ty.“
Buffy. „Tahle ženská?“
Angel: „Když jsi vystoupila z toho ohně, vypadala jsi takhle.“
Buffy: „Tak budu vypadat už napořád?“
Angel: „Máš podobné rysy jako předtím, Akorát jinou barvu vlasů, očí a máš trochu jiné rty. Taky jiné tělo, ale jenom trošku.“
Měl pravdu, v obličeji měla pořád stejné rysy, až na ty maličkosti, které ji dělaly jinou. A co to říkal o jejím těle? Bez ohledu na to, že byla v pokoji Fione si přestala držet deku a ta spadla k zemi.
Buffy. „Aspoň nejsem tlustá.“
Angel: „To nejsi.“
Buffy. „Ale tohle nejsem já.“
Angel: „To nejsi.“
Otočila se k němu, položila mu hlavu na hrudník a rozplakala se.
„Fione, můžeš nás nechat o samotě?“ řekl tiše a pohladil Buffy po vlasech. Fione se po anglicku vytratila.
Buffy: „Tohle nejsem já. Tohle je úplně jiný člověk. Když se vrátím domů, nepoznají mě ani vlastní děti.“
Angel: „Poznají. Pořád jsi to ty.“
Buffy: „Ale vypadám jinak.“
Angel: „Ne, pořád máš stejnou tvář.“
Buffy: „Ale určitě mám jinou velikost oblečení.“
Angel: „To ano.“
Buffy: „Jsem hrozně hubená.“
Angel: „Na tom není nic špatného.“
Buffy: „Tobě se to líbí?“
Angel: „Mě by ses líbila i chlupatá a tlustá.“
Buffy: „Mluv vážně.“
Angel: „Jsi neuvěřitelně sexy.“
Buffy: „Ale já jsem přemožitelka, ne modelka.“
Angel: „Shh, jsi krásná. Nejsi zas tak jiná. Vždyť to vidíš. Akorát jsi hubenější.“
Buffy: „Nemám žádné svaly.“
Angel: „To se ti jen zdá, Nebuď tak kritická.“
Buffy: „Jsem cizí ženská chápeš? Až přijedu domů, budu pro ně někdo úplně cizí.“
Angel: „Jen kvůli zelenějším očím a světlejším vlasům? Tvoje děti tě poznají, jsi jejich matka, jejich krev.“
Buffy: „Tím si právě nejsem jistá.“
Angel: „Jsi to ty, pořád jsi to ty.“
Buffy: „Určitě?“
Angel: „Miluji tě, ty jsi moje Buffy.“
Buffy: „To ten démon, je teď mojí součástí a kvůli tomu teď vypadám jinak.“
Angel: „Opravdu?“
Buffy: „Já ho cítím.“
Angel: „Jo, abych nezapomněl, ještě je u jeden detail.“
Buffy: „Tak ven s tím.“
Angel: „Máš tetování.“
Buffy: „Cože?“
Vzal ji za pravou ruku a ukázal na zápěstí. Kolem celého zápěstí se jí obtáčel had, hlavu měl směrem k lokti.
Angel: „Když ses vrátila, ten náramek zmizel, místo něj jsi tam měla tohle.“
Buffy: „Bude mě chránit. To je on.“
Angel: „Tvůj démon?“
Buffy: „To tetování je znamení, že je mojí součástí.“
Angel: „Necháš si ho?“
Buffy: „Jak jsem říkala, je mojí součástí. Démon stejně jako tetování.“
Podívala se na levou ruku, měla na ní stále prsten Kladahů.
„Nemám snubní prsten.“ Vykřikla zděšením.
„Protože ho mám já.“ Navlékl ho jí přesně na místo, kde ho měla předtím.
Angel: „Zůstal tam potom, co zmizelo tvoje tělo.“
Sáhla si na krk, stále tam měla amulet Victorie.
Angel: „Ten ti zůstal. Objevila ses s ním.“
Buffy. „Chrání mě.“
Angel: „Tak co, lepší?“
Buffy. „Jo, bude mi ještě chvíli trvat, než si zvyknu, ale je to lepší.“
Angel: „Taky si musíš koupit nové oblečení viď?“
Buffy: „Půjdeme nakupovat.“
Angel: „Nemůžu se dočkat. Teď si ale ještě odpočiň.“
Buffy. „Dobře, ale jen na chvíli.“
Pomohl jí do postele. Lehl si vedle ní. Přitulila se k němu a jemně ho políbila na tvář. Přejel jí rukou po zádech a přitiskl ji k sobě blíž. Vášnivě se políbili. S její pomocí se svlékl. Znovu se k němu přitiskla a vášnivě ho políbila. Něžně se milovali. Teprve potom opravdu usnula. Za dvě hodiny se vzbudila. Angel ještě spal, ale vzbudil se, když cítil, že se pohnula.
„Dobré ráno asi není to správné co?“ řekl s úsměvem a jemně ji políbil.
„Vzhledem k tomu, že je večer…“
Angel: „Proč se tak usmíváš?“
„Bylo to krásné.“
„Vážně? Taky se mi to líbilo.“
„Tentokrát, když jsme se poprvé milovali, ses nezměnil ve vraždící monstrum, to je plus.“
Zvedl se na lokti a podíval se jí do očí. Znovu se usmála a on přesně podle toho poznal, že je to ona. Byla to přesně ona, viděl ji, v té tváři, v těch pohybech, v tom úsměvu při kterém se smály i její oči. Vždycky se jí tak rozzářily a smály se v nich veselé jiskřičky. Stejně jako teď, akorát byly její oči mnohem víc zelenější, ale pořád to byla ona.
Buffy. „Proč se na mě tak koukáš?“
Angel: „Chci si to zapamatovat. Každý pohled tvých očí, každý rys tvojí tváře, každý záblesk tvého úsměvu.“
Buffy: „Nemohl bys říct, ‚zítra ti zavolám‘, jako ostatní chlapi?“
Angel: „Já nejsem jako ostatní.“
Buffy: „Já vím.“
Angel: „Já totiž miluji tebe a to mě povznáší nad ostatní muže.“
Buffy: „Pořád cítím část z tebe v sobě.“
Angel: „Stejně jako já v sobě. Budeme už navždy spojení.“
Buffy: „Jo, byl jsi už dvakrát první.“
Angel: „Víckrát už by to snad nebylo nutné.“
Buffy: „Proč?“
Angel: „Měl jsem hrozný strach.“
Buffy: „Milovat se semnou?“
Angel: „Ne, když jsi umřela, taky jsem chtěl umřít, ale potom mi to naštěstí došlo.“
Buffy: „Nesmíš si to tak brát.“
Angel: „nechci o tebe přijít.“
Buffy. „Nepřijdeš o mě. Budeš pořád mít část ze mě v sobě, nezapomeň. Mě se jen tak nezbavíš.“
Angel: „To je štěstí.“
Buffy: „Fiona jde.“
Angel: „Neslyším ji.“
Buffy: „Jí taky ne, ale jde sem.“

Za chvíli někdo zaklepal na dveře.
Buffy: „Pojď dál Fione.“
Fione: „Neruším?“
Buffy: „Ne, právě jsme se vzbudili.“
Fione: „Víte, jenom jsem s vámi chtěla mluvit….“
Buffy: „Pokud chcete, můžete jet s námi. Můžete bydlet chvíli u nás, než se vzpamatujete.“
Fione: „Jak jste věděla…“
Buffy. „ženský instinkt. Myslím, že už se vás nepokusí zabít, ale raději můžete zůstat chvíli s námi.“
Angel: „Samozřejmě, rádi vás u nás přijmeme.“
Fione: „Díky.“
Buffy: „Vrátíme se co nejdříve domů, jenom co najdu něco, do čeho se obleču.“
Fione: „Dobře, tak já vás nebudu rušit.“
Buffy: „Se svítáním odlétáme.“
Fione: „Dobře, budu připravená.“
„Jak jsi to věděla?“ zeptal s Angel, když Fione odešla.
Buffy: „Neboj, nečtu myšlenky, jak říkám, ženský instinkt, trápila se s tím už déle.“
Angel: „Jsi vážně úžasná.“
Buffy: „Já vím, napiš Davidovi krátký mail, že se vrátíme kolem poledne.“
Angel: „Dobře, co budeme dělat teď?“
Buffy: „Musím si koupit něco na cestu. Tohle na mě doslova visí.“
Čekal ji oblečený v obýváku a povídal si s Fione, která byla stále v pyžamu, když slyšel klení z ložnice. Hned tam za ní šel.
Angel: „Co se děje?“
Buffy: „Všechny boty jsou mi velké.“
Angel: „Fione ti nějaké půjčí.“
Buffy. „Fione má větší nohu než já.“
Za chvíli jí Fione přinesla kožené boty, které se hodily ke kostýmku, který si Buffy vybrala a jako jeden z mála jí celkem seděl.
„Vždyť ty boty vám musí být malé.“ Prohlásila Buffy, když zjistila, že jí dokonale padnou.
Fione: „To ano, ale hrozně se mi líbily. Větší bohužel neměli.“
Angel: „Měla jsi je někdy na sobě?“
Fione: „Ne. Proč když jsou mi malé?“
Angel: „Typicky ženská logika.“
Buffy: „Mám mu vrazit já, nebo to uděláte vy Fione?“
Fione: „Ty výsadu nechám vám jako manželce.“
Angel: „Teoreticky nemůžeme být manželé. Nejsou jí ještě ani dva dny, to je ilegální.“
Buffy. „že já tě něčím přetáhnu po hlavě?“
Angel: „Už mlčím. Je ti ale jasné, že tímhle se náš věkový rozdíl ještě více prohlubuje?“
Buffy: „Vždycky se mi líbili starší muži.“

Po svítání, jak Buffy řekla, už seděli v letadle směr L. A.
Fione: „Mohli jsme jet autem.“
Buffy. „Proč, když máme soukromé letadlo a Angel tak miluje létání.“
Angel: „Ona se mi normálně mstí, vidíš to Fione?“
Fione: „Vidím, myslím, že jsi to nazval typicky ženskou logikou.“
Buffy: „Nemáš se čeho bát miláčku. Co se může stát?“
Angel: „Mám to začít jmenovat, nebo je to řečnická otázka?“
Buffy: „Budu dělat, že jsi to vůbec neřekl.“
Rozepnul si pás, naklonil se k ní a políbil ji.
Buffy: „Ale miláčku, co když to letadlo spadne?“
Angel: „Když už umřu, aspoň mě bude hřát vědomí, že to bylo kvůli polibku s tebou.“
Buffy. „Jsi neuvěřitelný.“
Angel: „No, když o tom mluvíme. Necháš si ty vlasy ostříhat? Teď je máš delší, než jsi to chtěla.“
Buffy. „Mně se to takhle líbí, co tobě?“
Angel: „Miluju, když máš dlouhé vlasy.“
Buffy: „Tak to jdu na ježka.“
Angel: „To snad ne.“
Buffy, „Samozřejmě, že ne. Akorát mi dlouhé vlasy trochu vadí v boji.“
Angel: „Ty to zvládneš, jsi přece výjimečná ne?“
Buffy: „Jo, sem jiná než ostatní přemožitelky.“
Angel: „Cítíš už nějakou sílu?“
Buffy. „Jen toho démona, víc zatím nic. Musíme si zatrénovat, až se vrátíme.“
Angel: „Bojíš se?“
Buffy: „Návratu? Hrozně.“
Angel: „Nemusíš, budu s tebou.“

Doma byli v tu chvíli jen Michelle, David a Spike. Všichni tři seděli v obýváku, když Buffy, Angel a Fione dorazili. Angel se s všemi přivítal a Fione s Buffy stáli opodál. Spike vstal a šel k nim. Stoupl si před Buffy a chvíli ji pozoroval.
Spike: „To není možný, jsi to ty?“
Buffy: „Jsem to já Spikey.“
Hned ji objal, políbila ho na tvář a přivítala se se svým starým přítelem.
Potom vstali i David s Michelle a přivítali ji. Potom se všichni posadili a Buffy představila Fione: „Fione tu s námi chvíli zůstane.“
Fione: „Jmenuji se Fione Dawn.“
„Michelle Osbourne.“
„David Summers.“
Spike vstal a šel k ní. Prohlédl si ji. Podíval se na ni zvláštním pohledem a nakonec jí potřásl pravicí.
David: „Mami, co se ti stalo?“
Buffy: „Kde jsou děti?“
Michelle: „Jsou teď s Victorem, ve městě.“
Buffy: „Aha.“
Spike: „Určitě jste unavení po tak dlouhé cestě. Navrhuju, abyste si odpočinuli a řekli nám všechno později.“
Na důkaz toho objal Buffy kolem ramen a vedl ji pryč.
Michelle: „Ukážu vám váš pokoj Fione.“
Fione: „Oh, díky.“
Angel: „Uvidíme se zítra u snídaně Fione, snídáme všichni společně.“
Fione: „Budu se těšit.“
Michelle a David odvedli Fione a Angel vyrazil za Spikem a Buffy.

Spike si sedl do křesla v jejich pokoji a Buffy si sedla proti němu. Angel za chvíli přišel taky a sedl si vedle ní. Přinesl jí kafe.
Buffy: „Díky Spikey.“
Spike: „Jo, v pohodě.“
Buffy. „Angele, ty vždycky víš, co potřebuju.“
Angel: „Jenom kvůli tobě.“
Spike: „Takže?“
Buffy: „Jo, Fione.“
Spike: „Zvláštní jméno.“
Buffy: „Měla nás někam dovést, to jméno má, abych si jí všimla.“
Spike: „Takže se vám to podařilo?“
Buffy. „Proč myslíš, že vypadám takhle?“
Spike: „Takže tvůj démon má uzdičku?“
Buffy: „Ne, našli jsme soulad.“
Spike: „Vypadáš pěkně.“
Buffy: „Hm, děti nebyly nadšené.“
Spike. „Musíš si zvyknout, to víš, jsi ještě hezčí než předtím a teď jim připadáš ještě víc nedotknutelná.“
Buffy: „Není to lehký.“
Spike: „Jasně.“
Položila hrnek na stůl, Spike ji chytl za ruku.
Spike: „Nechala ses tetovat?“
Buffy: „Já? Blázníš? To je znamení naší shody.“
Spike: „Pěkné.“
Angel: „Jak jste se tu měli?“
Spike: „Vidíš ne? Je tu jen nás šest. Můžu si zapálit?“
Buffy: „Klidně.“
Zapálil si cigaretu.
„Půjčil bys mi ho?“ ukázala na zapalovač a on jí ho klidně dal. Zapálila ho a položila ruku na oheň. Přejížděla si s ohněm po dlani. Potom se na ni podívala.
Spike: „Ani stopa.“
Buffy: „Vzešla jsem z ohně.“
Angel: „Odhalili jsme první tvoji schopnost.“
Buffy: „To ano.“
Spike: „Já jdu, uvidíme se zítra na tréninku?“
Buffy: „zítra po snídani.“
Spike odešel a Buffy se stulila Angelovi v náruči. Za chvíli za nimi doběhli Elizabeth a James. Hned se k nim vrhli a zobjímali je.
Buffy: „Hrozně jste vyrostli od doby, co jsme odjeli.“
Elie: „Přeháníš mami, to jen jsi nás dlouho neviděla.“
James: „Ty vypadáš jinak.“
Elie: „Pěkně.“
Buffy: „Vadí vám to?“
James: „Ne, jsi přece naše maminka, ne?“
Buffy. „To víš, že jsem. Nenechala bych si vás vzít.“
Elie: „Mluvili jsme s bráškou, říkal že přišla nějaká žena.“
Angel: „Ano, naše přítelkyně.“
Přiběhla Lorey.
Lorey: „Někdo za vámi přišel paní.“
Buffy: „Kdo?“
Lorey: „Váš přítel.“
Buffy: „Hned jdu dolů.“
Lorey: „Jsem ráda, že jste se vrátila paní. Bez vás byl v domě nepořádek.“
Buffy: „Taky jsem ráda. Děti zůstanete s Angelem, nebo půjdete se mnou?“
Elie: „Zůstaneme tady s tátou.“
Buffy: „Hned se vrátím.“

Dole na Buffy čekal Chris. Zavedla ho do knihovny.
Chris: „Moc jsem se tu necítil, tak jsem počkal, než se vrátíte.“
Buffy: „Jsem ráda, že jsi neodjel Chrisi.“
Chris: „Slíbil jsem rodičům, že za vámi zajedu.“
Buffy: „Je mi líto, že jsem odjela, ale měla jsem dost neodkladný úkol.“
Chris: „Nevadí, měla jsi pravdu. S Davidem a Michelle si rozumím.“
Buffy: „Já vím. Viděla jsem to.“
Chris: „Cože?“
Buffy: „Ale toho si nevšímej, občas říkám hlouposti. Teď musím za dětmi, máš už svůj pokoj?“
Chris: „Myslím, že ano.“
Buffy: „Tak se uvidíme na snídani ano?“

Ráno už byli všichni v jídelně, když Buffy přivedla děti. Sedla si na svoje místo a děti si sedly vedle ní.
Buffy. „Myslím, že ž jste se představili vy, co se neznáte.“
Angel: „Nemusíš se bát, všechno je zařízené.“
David: „Doufám, že se nebudeš zlobit, když vás teď opustím, mám hodně práce.“
Buffy: „Jen běž.“
David odešel. Všichni kromě Chrise a Fiony se na Buffy podívali.
Michelle: „Půjdu za ním, je teď nějak nervózní.“
Buffy: „Jo, všimla jsem si.“
Victor: „Dnes jsme měli s dětmi naplánovaných pár věcí, ale pokud si budeš přát, aby byly s tebou…“
Buffy: „Angele?“
Angel: „Je to jenom na tobě.“
Buffy: „Nebudeme nic měnit, uvidím se s nimi odpoledne, až končíte, ano?“
Elie: „Ano maminko.“
James: „Já bych chtěl zůstat s tebou.“
Buffy: „A necháš Lízu samotnou?“
James: „Ona to zvládne.“
Elie: „Myslíš si, že když jseš génius, tak nic nemusíš dělat?“
James: „Nemyslím si, že jsem génius, ale mě nebaví to věčné hrabání v knihách.“
Buffy. „No tak, děti. Nemusíte se přece hádat. Líza pokud chce bude dnes s Victorem a Jamie může být se mnou ano?“
Victor: „Uděláme kompromis. Jamesi, co kdybys se mnou zůstal, než si tvoje maka zařídí, co potřebuje a pak bys byl s ní, předtím na tebe stejně nebude mít čas.“
James: „Dobře.“
Elie: „Všichni se pořád zastáváte jenom jeho.“
Angel: „Ale královno, snad bys mu neupírala naši pozornost?“
Elie: „Klidně.“
Buffy: „Jako bych před sebou viděla Dawnie, když byla malá.“
Elie: „To je mi jedno.“
Buffy: „A co by sis přála ty Lízo?“
Elie: „Jamese pořád rozmazlujete a co dělám já je vám úplně jedno.“
Buffy: „To není pravda holčičko.Vždyť ty jsi naše královna.“
Elie: „Dnešek to jenom dokazuje. James si dupne a hned je všechno po jeho.“
Buffy: „James si nedupnul, on o to požádal. Stejně jako ty, kdybys požádala, udělali bychom, co chceš ty.“
Elie: „Dobře, chci se učit s Davidem.“
Angel: „Ale Davie má hodně práce Lízo.“
Elie: „Já jsem to říkala.“
Buffy: „Pojď, zeptáme se Davida, jestli můžeš být s ním.“
Elie: „Vážně?“
Buffy: „Copak bych ti lhala?“
Buffy vzala Elizabeth za ruku a odvedla ji pryč.
Angel: „Nevím, po kom ta holka je.“
Victor: „Já to vždycky říkal, dvojčata jsou problém. Trpí nedostatkem pozornosti.“
Angel: „Myslím, že jim Buffy dává pozornosti až moc. Rozmazluje je.“
Victor: „Taky se mi zdálo, že Davida a Michelle vychovávala jinak.“
Angel: „David a Michelle měli úplně jinou povahu.“
Victor: „Vezmeš si Jamese, než Buffy uklidní královnu?“
Angel: „Jistě, běž si zařídit, co potřebuješ.“
Victor: „Pozítří odjíždím, řekni to Buffy.“
Angel: „Dobře.“
Teď odešel i Victor. V jídelně tak zůstali jen Angel, Fione, Chris a trochu vyděšený James na Angelově klíně.
Angel: „Asi to nebyla nejlepší ukázka naší výchovy.“
Fione: „Řekla bych, že to Buffy vyřešila bravurně.“
Angel: „Bohužel je zvyklá s nimi jednat jako s dospělými. Angie, Nellie i David takovou výchovu vyžadovali, protože byli v tomto věku opravdu víc dospělí, než leckterý opravdový dospělý. Elizabeth a James jsou jiný případ. Nevím, jak je to možné.“
Fione: „Rozhodně se nebojím, že by to Buffy nezvládla. To dnešní nakupování zdá se padá.“
Angel: „Půjdete zítra ano?“
Fione: „Nevadí, má dost starostí s dětmi.“
Angel: „To ano.“

Buffy vešla k Davidovi do pracovny, seděli vedle sebe s Michelle na zemi.
Buffy: „Neruším vás?“
David: „Popravdě, ano.“
Michelle: „Annie, já si na chvíli odvedu Elizabeth ano?“
Elie dobrovolně s Michelle odešla a Buffy si sedla na zem proti Davidovi.
Buffy: „Chtěla bych s tebou mluvit, Davie.“
David: „Hm… to je dobře.“
Buffy: „Davie, prosím, poslouchej mě.“
David: „Poslouchám.“
Buffy: „Věděla jsem, že bude můj návrat těžký, ráda bych se omluvila za něco, co jsem udělala špatně, ale nevím, co to je. Vím, že jsem neměla odjíždět, ale kdybych neodjela, zabila bych vás, nebo sebe. Proto teď nevím, proč jsi tak zahořkl, myslela jsem, že ty mě chápeš. Nechci ti vyprávět, jak jsem to měla těžké, to je zbytečné. Chtěla bych ti to vysvětlit, ale nevím, jak.“
David: „Nemusíš mi to vysvětlovat.“
Buffy. „Tak co se děje, Davie?“
David: „Dělám si starost o děti. Špatně nesou tvoje odchody a pracovní vytížení. Chybí jim tvoje pozornost. Oni jsou jiní, než jsme byli mi.“
Buffy: „Já se snažím Davie, jenže nevím, co dělat. Byla jsem zvyklá vždycky si s vámi o všem rozumně promluvit, ale… znáš dvojčata.“
David: „Vezmu si k sobě Elizabeth, jak si přeje. Budu ji učit, protože knihy jsou hlavně můj obor a ona chce využívat svoji schopnost jazyků.“
Buffy: „Budu se o děti víc starat. Budu je mít u sebe.“
David: „Brzy se to zase urovná. Ty se teď musíš soustředit hlavně na sebe.“
Buffy: „Doufám, že se mi podaří rozvinout svoje schopnosti.“
David: „Určitě se ti to podaří. Máš naši podporu. Neboj se, jen co si budou jistí tvojí přítomností, zas se to urovná. Bude jim už šest, budou dospívat a jejich povahy se uklidní.“
Buffy: „To doufám. Bojím se, že se v Elizabeth odrazila příšerná Hankova povaha.“
David: „Nemusíš se bát, urovná se to. Budou mít stejně dobré povahy jako všichni sourozenci.“
Buffy: „Ty to musíš vědět, ty znáš budoucnost.“
David: „Znám hlavně pocity, to mi stačí.“
Buffy: „jsem ráda, že tě mám Davie, jsi jediný, kdo ještě zůstal se mnou.“
David: „Nellie zase přijde a zase odejde. Ona má svoje povinnosti.“
Buffy: „Já vím. Ty máš svoje knihy. Můžeš zůstat se mnou.“
David: „Děti a rodiče mají vzájemné povinnosti. Prvně se rodiče starají o děti a když se o sebe postarají sami, starají se zase oni o rodiče.“
Buffy. „Mluvíš jako kniha hochu. Ještě jedna věc. Vím, že v budoucnosti jste byli přátelé. Prosím, vezmi ho pod svá křídla.“
David: „Chrise? Ano.“
Buffy: „Dobře. Můžu ti tady královnu nechat?“
David: „Ale ať si nezvyká, že na ni budu tak mírný jako ty.“
Buffy: „To ona si vybrala.“

Buffy dorazila za Spikem a Angelem do tělocvičny. Byl tam i James.
Angel: „Spiku, mohl by ses prosím věnovat chvíli Jamiemu, potřebujeme si zatrénovat.“
Spike: „Bez problému šéfe.“
„Tak pojď, za chvíli se vrátíme ano?“ Odvedl si Spike svého chráněnce a Buffy s Angelem zůstali sami.
Buffy: „Jsem hrozně zdřevěnělá.“
Angel: „Začneme lehce.“
Buffy: „Dobře.“
Po tréninku seděli oba na lavicích po straně tělocvičny. Oba byli zpocení a udýchaní, protože trénovali několik hodin.
Angel: „Tvoje pohyby jsou teď jistější a pevnější, ale tvoje síla zůstala stejná.“
Buffy: „Já vím, ale cítím se tak nějak lépe. Cítím, že jsem v boji jistější, nemám pochyby, protože, nevím.“
Angel: „Ale byla jsi dobrá. Tvoje síla se nezvětšila, ale zdokonalila.“
Buffy: „Nechápu to, mám tak křehké tělo, žádné svaly, ale stejně se v něm skrývá velká síla.“
Angel: „A velká vášeň.“
Buffy: „Shh. To neříkej takhle nahlas.“
Angel: „Klidně to vykřičím do světa. Miluji tě.“
Buffy: „Nebuď blázen.“
Angel: „Jsem blázen, do tebe.“
Něžně se políbili a v tu chvíli dovnitř vešla Lorey.
Lorey: „Paní, váš přítel. David Robins.“
Buffy: „Jdu za ním.“
Angel: „Nechceš se prvně převléct?“
Buffy: „Zaměstnáš ho na chvíli?“
Angel: „Jistě.“
Buffy: „Buď na něj milý.“
Angel: „Jinak to neumím.“

Robins čekal na Buffy ve velké knihovně, kde měli chvilku soukromí. Místo ní ale přišel Angel.
„Rád vás znovu vidím Robinsi.“ Obrátil se Angel upřímně ke skoro čtyřicetiletému muži.
Robins: „Taky vás rád vidím. Je to už dlouho.“
Angel: „žena za chvíli přijde. Právě jsme skončili s tréninkem.“
Robins: „Rád na ni počkám. Mám pro ni vzkaz.“
Angel: „Včera jsme se vrátili z dlouhé cesty, tak je v domě zmatek.“
Robins: „Nepochybuji, že si s tím Buffy poradí.“
Angel: „To jistě.“
Buffy přišla a Angel tak mohl odejít. Buffy pozorovatele přátelsky objala a oba si sedli vedle sebe na sedačku.
Robins: „Málem jsem vás nepoznal, za těch patnáct let jste se hodně změnila.“
Buffy: „No, není to za patnáct let, ale to se těžko vysvětluje. Ale ty ses taky hodně změnil.“
Robins: „Jako, že jsem dospěl?“
Buffy: „Třeba. Zůstaneš tady?“
Robins: „Zatím ano, pokud to není problém.“
Buffy: „Ani v nejmenším, budu ráda.“
Do pokoje vběhl James a za ním pomalu šel Spike. James skočil Buffy kolem krku a Spike zastavil těsně před ní.
„šli jsme nahoru a Jamie tě slyšel, hned za tebou běžel. Dobrej Robinsi.“
Robins: „Rád vás vidím, Spiku.“
Spike: „Rád bych řekl to stejné.“
Buffy: „oh, Jamese ještě neznáš. Bude mu šest.“
Robins: „Když jsem odjížděl posledně, šest bylo tvému synovi, Davidovi.“
Buffy: „Ano, ten je tady taky.“
Robins: „Co tu bude až přijedu příště?“
Buffy: „Budu mít štěně.“
Robins: „Jaké mi chystáš ještě překvapení?“
Buffy: „Dvojče.“
Robins: „Ty máš dvojče?“
Buffy: „Díky bohu ne, James má dvojče.“
Robins: „Tomu říkám překvapení.“
Spike: „Nějaký problém? Dělá problémy mazlíčku?“
Buffy. „Ne Spikey, nemusíš se bát.“
Spike: „Co Jamie, zůstaneš s maminkou?“
James: „Jistě.“
Spike: „Jdu zavolat Kaře.“
Buffy: „Kdo je Kara?“
Spike: „Jmenuje se Karolína, je z Prahy.“
Buffy: „Praha… nic mi to neříká.“
Spike: „Dru.“
Buffy: „Ha, Drusilliny panenky.“
Spike: „Trefa do černého výjimečná dívko.“
Buffy: „Angel ti to řekl?“
Spike: „Jo, pak si o tom promluvíme hadí ženo.“
Buffy: „Pojď Jamie, jdeme za tatínkem.“
Spike: „Jdu se věnovat svému společenskému životu.“
Robins: „Už mi dali pokoj, nastěhuji si tam věci.“
Buffy: „Výborně, ještě se dnes uvidíme. Zavolám vám.“
Robins: „Budu se těšit.“
Buffy vzala Jamieho do náruče a odešla. Spike si zapálil cigaretu a změřil si Robinse.
„Dej si pozor. Hodně se tu změnilo.“ Řekl jen tak mimochodem a odešel.

Druhý den u snídaně se sešli všichni, kromě Victora, který už odjel. Jako obvykle byli už všichni u stolu, když přišla Buffy s dětmi. Jediný Chris ještě chyběl.
Angel: „Victor odjel.“
Buffy: „Já vím, říkal mi o tom. Jede si na cestu kolem světa, snad se někdy vrátí.“
David: „Vyhrožoval už dlouho, ale nečekal jsem, že to opravdu udělá.“
Buffy: „Jeho tajný sen.“
Michelle: „To si nemohl přát třeba Ferrari?“
Angel složil noviny a položil je vedle sebe. Pozorně si prohlédl Michelle.
Michelle: „Co je?“
Angel: „Odhadoval bych ho spíš na nějakého veterána, než na takovou hračku.“
„Taková auta mají jenom ti, kdo si musí něco dokazovat.“ Prohlásil Chris, který přišel proti svému zvyku včas.
Angel: „Jo, třeba já.“
Buffy: „Vážně?“
Angel: „Ne, ale osobně si myslím, že je cesta kolem světa úžasný nápad.“
David: „škoda, že tu není Spike aby nám něco řekl o té tvojí.“
Buffy: „Není o co stát. Kousek jsem slyšela a několik dní jsem z toho nemohla spát.“
Chris: „Napětím?“
Buffy: „Strachem. Dívala jsem se pod postel.“
David: „Dobrý tati.“
Chris: „No, já se pro teď rozloučím.“
Buffy: „Kam jdeš?“
Chris: „Do města, mám tam schůzku.“
Buffy: „Dopoledne?“
Chris: „Jsem ranní ptáče.“
Buffy: „Vážně?“
Chris: „Potřebuješ detektor lži?“
Buffy: „Promiň, klidně běž.“
Chris: „Už se nedivím, že si musela tvoje dcera vzít démona, normální člověk nemá šanci projít.“
Angel: „Pokud myslíš Nicholase, tak ten původně taky neprošel.“
Michelle: „Vážně? Proč?“
Buffy: „No, když jsme byli ještě v Ulirii a mluvili jsme o tom, že by s námi nějaký démon měl jít, řekla jsem, že jestli se někdo přiblíží k mé dceři, udělám mu škaredé věci.“
David: „Jaké?“
Angel: „Zlámání prstů, trhání chlupů, trhání zubů, řezaní do chodidel a podobná mučení.“
Fione: „To byste vážně udělala?“
David: „Pokud jde o Nellie tak ano.“
Fione: „Proč zrovna Nellie.“
David: „Ještě než se narodila, máma si usmyslela, že bude nejlepší přemožitelka, která kdy na světě byla.“
Fione: „Ta z toho proroctví?“
David: „Jakého proroctví?“
Buffy: „No přece o přemožitelce. Bude chránit dobro, bude bojovat proti upírům a démonům bla, bla, bla. To všichni známe.“
Elizabeth: „V originálním jazyce to zní lépe.“
Buffy: „Ne každý má to štěstí být génius Elie. Já mám stěží maturitu.“
David: „A i ta byla, málem nebyla co?“
Buffy: „Ještě, že starosta snědl ředitele až po udílení diplomů.“
David: „Proč jen moje matka nemůže mít všechno jako ostatní?“
Buffy: „To jsi ještě neslyšel o vysoké škole.“
Angel: „To by možná chtěl slyšet Chris.“
Buffy: „Co?“
Angel: „Jak byla jeho matka lesbička ne?“
Buffy: „Na tom není nic špatného. Tara byla hodná holka, všichni jsme ji měli rádi.“
Angel: „To nepopírám.“
„Byla opravdu výjimečný člověk. Nezasloužila si takovou smrt, když jsem měla umřít já.“ Řekla ještě smutně, vstala a odešla.
Michelle: „Myslím, že se někde stala chyba.“
Angel: „To bude tím ohněm, jdu za ní.“
Michelle: „Ohněm?“
Fione: „Jo, Buffy má teďka zálibu v pyromanii.“
David: „Co se člověk o své matce nedozví.“
Fione: „Jestli se tu objeví, řekněte jí, že půjdeme odpoledne. Já jdu spát.“
Michelle: „špatně se vám tady spí?“
Fione: „Mám to celé otočené. Když jsme byli ve Vegas, musela jsem spát ve dne. Teďka zase naopak.“
Michelle: „No jo, život nočního tvora.“
Fione: „To vaše matka říkala taky.“
Michelle: „Babička.“
Fione: „Promiňte, mám ještě trochu zmatek.“
David: „Nic si z toho nedělejte. My taky.“
Michelle: „No, děti zůstaly zase nám.“
James. „Já chci za maminkou.“
Michelle: „Vezmeš si královnu? Já odvedu Jamese za Annie.“
David: „Myslím, že byste neměli dělat vždycky to, co si usmyslí.“
Michelle: „Radši necháme výchovu na nich. I tak je to složité.“
Robins: „Počkejte Michelle. Buffy si teďka nemůže malého vzít. Jdeme trénovat.“
David: „A co Spike? Jeho je to chráněnec.“
Robins: „To nevím, o tom mi nic neříkala.“
Michelle: „Spike určitě spí.“
David: „Tak to vypadá Jamie, že na tebe maminka teď nemá čas. Po tréninku si tě k sobě vezme. Zatím zůstaneš se mnou a s myškou.“
Jamie: „Ne, já chci za maminkou.“
David: „Já se tě neptal, já ti to oznamoval.“
Jamie: „Já chci za maminkou.“
David: „A já chci abys dal pokoj.“
Jamie: „Já to řeknu mamince.“
David: „Panebože po kom ten kluk může být. Tohle jsme my nikdy nedělali.“
Michelle: „Kašli na to Davie, já ho za ní zavedu, ona ho zase ukecá.“
David: „Díky bohu, že nemám děti.“
Michelle: „Máš mě co? TO ti stačí.“
David: „Ty jsi byla zlatíčko. S tebou se dalo domluvit ne jak s dvojčaty.“
Michelle: „To víš, málem umřeli, to si je pak rodiče rozmazlí.“
David: „Rodiče ne, matka. Táta je zvyklý to nechávat na ní.“
„Na vás to sice fungovalo, ale na ně ne. Dejte mi Jamieho. Já mu to vysvětlím.“ Řekl Spike, když přišel. Michelle před něj Jamieho postavila. Spike něco řekl tak tiše, že to slyšel jenom James. Ten pak vyděšeně otevřel oči a utíkal k Michelle.
David. „Cos mu řekl?“
Spike: „Něco, co doufám už nebudu muset opakovat.“
David: „Tak co Jamie, půjdeš s námi?“
Místo odpovědi se pověsil Michelle kolem krku. Spike i s ostatními odešli a nakonec zůstali jen Michelle, David a děti.
Michelle: „Já nemám sílu jako tvoje máma.“
David: „Já ho vezmu.“
Michelle: „Měli bychom si o tom s Buffy promluvit.“
David: „Dělá, co může, ale sama má dost práce.“
Michelle: „Já vím, třeba je těch dětí už na ni moc.“
David: „Vždycky nás zvládala celej barák. V tomhle je něco jinýho.“
Michelle: „Tak doufejme, že se to brzy spraví.“
Už se chystali jít nahoru, když přiběhla Buffy.
Buffy: „Promiňte, úplně jsem na ně zapomněla. Myslela jsem že si je vezme Victor, znáte mě. Spike říkal, že dělají problémy.“
David: „Elie ne, ale James.“
Buffy: „Vážně už nevím, co s nimi. Vždycky jsem vám rozumně domluvila a vy jste to vzali, ale oni. Sotva se vyřeší jeden problém, je tu druhý.“
Michelle: „Tak co kdybys je na chvilku vzala ke kultu. Tam by se naučili úctě aspoň k vlastním rodičům.“
Buffy: „No, já nevím.“
David: „Pokud budou dělat problémy každý den, mělo by se to začít řešit.“
Buffy: „Jamesi, Elizabeth, půjdete se mnou za otcem.“
Michelle: „Když jim bude domlouvat Angel, bude to mít větší váhu?“
Buffy: „Ne, musíme se domluvit, co uděláme. Potom za vámi zase Elie pustím.“
David: „Dobře, my jdeme zatím pracovat.“
Buffy: „Promiňte, že jste se tak zdrželi. Michelle, potom s tebou budu potřebovat mluvit. S tebou vlastně taky.“
David: „Přijď až se budou dvojčata zase chovat jako Summersovi.“
Po cestě ještě řekla Buffy, že se trénink odsunuje na chvíli, kdy to vyřeší s dětmi. Potom zamířila rovnou do ložnice, kde byli Angel se Spikem.

Když je tam dovedla, děti se k nim hned vrhli, ale setkali se s chladem. Hned jim došlo, že je zle. Sedli si poslušně do křesla a počkali s čím rodiče vyrukují.
Angel: „Spike nám říkal, že jste dole ztropili scénu. Je mi jedno, kdo z vás to byl. Zdržujete všechny v domě od práce a děláte jenom ostudu.“
Elie: „Když James se chová jako dítě.“
Angel: „Pokud vím, podobný problém byl včera s tebou, tak se zdrž námitek. To že si všichni zvykli tě oslovovat Královno neznamená, že máš nad všemi moc.“
Buffy: „Chceme pro vás jenom to nejlepší. Děláme všechno, co chcete, ale očekáváme za to něco i od vás.“
Angel: „Hlavní je problém, že si pletete základní věc. My tu nejsme jenom pro vás. Máme i jiné povinnosti a nemůžeme se celý den starat jen o vás. Ať už jde o vaši matku, nebo o vašeho bratra.“
Buffy: „Chápejte, chtěli bychom jen, abyste chápali, že se vám nemůžeme věnovat tolik, jak byste si přáli, protože máte i další sourozence, kteří si zaslouží naši pozornost stejně jako vy. Kvůli tomu, že jste nejmladší ještě neznamená, že jste nejdůležitější. Každý člen této domácnosti má stejná práva. Nikdo tu není víc než ten druhý.“
Angel: „Taky si prosím uvědomte, že můžete být jen rádi, že se o vás takhle staráme. Vaše matka vás rozmazluje, až jí to všichni vyčítají, protože žádný z vašich sourozenců neměl takový jednoduchý život.“
Buffy: „Chceme jenom, abyste se měli dobře a aby se tu měli dobře všichni v domě. Hledají tu klid. Fione nedávno umřel bratr a co přijela, poslouchá pořád jenom váš jekot. Stejně jako většina lidí tady sem přijela, aby našla chvíli klid. Nechceme vám něco upírat. Prosíme vás jenom, abyste byli ohleduplní ke svému okolí.“
Angel: „Očekáváme, že si naše rady vezmete k srdci. Proto doufáme, že se pokusíte své chování zlepšit. Nebudu vám vyhrožovat nějakými tresty, ale pokud se to nezlepší, vyvodíme z toho jisté důsledky.“
Buffy: „Teďka může jít Elie za Davidem, James zůstane po dobu tréninku se Spikem, já si pro něj pak přijdu.“
Angel: „Má někdo nějaké otázky?“
Buffy: „To jsem ráda. Spikey prosím, zařídíš to?“
Spike: „Spolehni se. Jenom mám otázku, jak dlouho musím křičet, abych se taky dočkal tvé pozornosti?“
Buffy: „Jenom zařídím pár věcí s Robinsem, potom na tebe snad budu mít čas. Ale ještě musím vyřídit Michelle a zajít za Chrisem. Potom jsem ještě slíbila pár věcí do firmy, že jim to pošlu do zítřejší schůze. Potom musím najít chvilku na diskusi s Wesleym a Violou. Půjdeš s námi na hlídku?“
Spike: „To je snad jediná chvíle, kterou máš ještě volnou co?“
Buffy: „Potom bych ještě měla prohodit aspoň větu se svým manželem, aby se na mě nevykašlal a taky bych prosím žádala pár hodinek spánku.“
Spike: „Tak se zatím měj.“
Buffy: „Kdybys po cestě potkal Robinse, řekni mu, že na něj čekáme v tělocvičně.“
Potom už Spike s dětmi odešel. Unaveně se přitulila k Angelovi a zavřela oči. Hlavou se jí míhalo tolik myšlenek na to, co musí udělat, že nedokázala usnout. Jen pár minut odpočívala se zavřenýma očima.
Angel: „Jsem na tebe pyšný, to je poprvé, co jsi s dětmi mluvila tímto tónem.“
Buffy: „Jsem vyčerpaná jenom z pomyšlení na to, co musím ještě dneska stihnout.“
Angel: „Když předáš Michelle firmu, bude to lepší.“
Buffy. „Co vlastně děláme, když děti neposlechnou?“
Angel: „No, zatím jsme mluvili jenom o tom, že bys s nimi šla na pár dní ke kultu.“
Buffy. „Jo, to mi v noci navrhla Angie.“
Angel: „Měla bys taky někdy spát.“
Buffy: „Mám moc práce.“
Angel: „Těžko budeš moci splnit to proroctví, když na něj nebudeš mít čas.“
Buffy. „Podívám se do diáře, kam bych ho ještě mohla vmáčknout.“
Angel: „Trénink.“
Buffy: „Já vím. Hrozně se těším, vždycky mi dodá síly.“

David na ně v tělocvičně čekal. Hned jak přišli, omluvila se mu Buffy za zdržení. Robins: „Jsem jen rád, že mi ukážete vaši techniku boje. Kdykoli mě Giles něco učil, dával mi vás za vzor. Byla jste jako bohyně vznášející se nad celým mým výcvikem.“
Buffy: „Jo, ale jako odstrašující příklad. Giles ze mě málem dostal infarkt a ne jednou.“
Angel: „A kdo taky ne miláčku?“
Buffy: „Já jsem taky zvědavá, co vás Giles naučil.“
Robins: „říkal, že všechno.“
Buffy s Angelem ukázali Davidovi menší ukázku. Oba bojovali z plných sil a jejich menší ukázka nakonec trvala skoro dvě hodiny.
Robins: „Ohromující.“
Buffy: „Tak já si vás vyzkouším.“
Robins: „Co jsem provedl?“
Buffy: „Není to za trest. S kým myslíte, že bude vaše přemožitelka trénovat. Ne každá má takové štěstí jako já.“
Robins: „Dovoluji si poznamenat, že ne každá přemožitelka je tak surová jako ty. Trénoval jsem s tvojí dcerou.“
Buffy „Jo, Giles se zmínil. Neboj, budu něžná.“
Robins: „To si dokážu představit.“
Buffy. „Nemusíte bojovat, stačí, když budete trochu odrážet útoky.“
Robins: „Já se fakt bojím.“
Buffy: „To mi teda z tebe udělal Giles pěkného strašpytla.“
Robins: „Ne, jen bych se chtěl zítra ještě pohybovat bez menších problémů.“
Buffy. „No tak Robinsi. Stejně se musíme ještě domluvit na vaší škole pro Pozorovatele a při boji jsem svolná ke všemu.“
Robins: „Půjčíš mi peníze?“
Buffy. „Dobrej pokus. Budu na tebe hodná, vážně.“
Robins: „nevěřím ti ani slovo. Ještě teď, po patnácti letech mě pálí tvář, jak jsem dostal facku.“
Buffy: „To je jenom tvoje ego, toho si nevšímej.“
Nakonec Robins svolil, ale za chvíli toho litoval. Buffy sice byla něžná, jak říkala, ale stejně to bylo pro pozorovatele velké sousto. Nakonec skončil s nemálo modřinami.
„Promiň, ošetřím ti to.“ Komentovala to Buffy a odvedla ho k němu do pokoje. S Angelem se domluvila, že se sejdou u Michelle.

V Robinsově pokoji ji ani trošku nepřekvapily hromady knih všude, kam se podívala. David si sedl do velkého křesla. Přinesla mu led a přiložila mu ho na rány.
Buffy: „Jak ti je?“
Robins: „Bylo i hůř. Jsem rád, že jsi byla něžná, kdybys nebyla, jsem už mrtvý.“
Buffy: „Promiň, asi jsem to přehnala. Myslela jsem, že jsi trénoval s Nellie.“
Robins: „To ano. Ale ona je normální přemožitelka.“
Buffy: „A já jsem co?“
Robins: „Giles mi to řekl.“
Buffy: „Co ti řekl?“
Robins: „Den, předtím, než jsem sem jel, mě navštívil ve snu a všechno mi řekl. Vyzval mě, abych ti pomohl, když on už nemůže. Vychoval ve mně svoji náhradu.“
Buffy: „Je to od něj hezké, ale stejně odjedeš, musíš vytvořit Radu.“
Robins: „Giles mi řekl, že by mohla existovat v rámci tvé firmy.“
Buffy: „Gilesi, pojďte prosím sem. Váš žák už je dost zmlácený, musím si vybít zlost ještě na vás.“
Robins: „Neslyšela jsi o „nezabíjejte posla“?“
Buffy. „Ty nejsi posel, ty jsi leda posera.“
Robins: „Co prosím?“
Buffy. „Musíš si věřit. Ještě něco tě Giles zapomněl naučit. Nemáš žádné sebevědomí. I když s tím měl Giles taky dřív problémy.“
Robins: „Proto jsem přijel za tebou.“
Buffy: „Gilesi, pohni tím svým nehmotným zadkem.“
Robins: „Vždycky říkal, že jsi od rány.“
Buffy. „Určitě to dělá, aby mě naštval. Gilesi, dělejte, nemám na vás celej den.“
Giles. „Dobře, dobře, jsem tady.“
Buffy: „že vám to ale trvalo.“
Giles: „Co potřebuješ?“
Buffy: „Chtěla jsem s vámi mluvit ohledně Rady.“
Giles: „Robins ti už řekl, že chci, abys do ní patřila?“
Buffy: „Ne, neřekl, asi zapomněl.“
Giles: „Tak ho za to hlavně nebij. Myslím, že je to skvělé řešení vždycky jsi něco měla proti Radě. Když do ní teď budeš patřit, stvoříš i k obrazu svému.“
Buffy: „Ale to není tak snadný úkol.“
Giles: „Každý tam musí mít své zástupce. Za duchy tam půjde Wesley, nebo já, budeme se střídat. Nellie tam může být za přemožitelky, Robins za pozorovatele, nějací tví známí za démony a někdo další za čarodějky, zbytek ještě doladím.“
Buffy: „Je to dobrý nápad Gilesi, řekla bych, že výborný. Kromě několika maličkostí. Vynecháme z toho Nellie, bude plně vykonávat své poslání, že tam budu já bude stačit.“
Giles: „ne, přemožitelka tam musí být.“
Buffy: „Dobře, kdybych na to přistoupila. Stejně jsou tu jisté překážky. Jak víte, mám své povinnosti, už teď mám spoustu práce a když mi ještě k tomu přibude budování Rady, zblázním se z toho.“
Giles: „Radu vybuduje Robins, potřebuji jen, abys mu pomohla, kdyby měl v něčem pochybnosti.“
Buffy. „Je to David, on má pochybnosti ve všem. Když jsi ho učil, zapomněl jsi na sebevědomí.“
Giles: „To láska k tobě ho tak zničila.“
Buffy: „O tom se budeme bavit jindy.“
Giles: „Promluv si o tom se svým rádcem, Wesleym, vím, že na něj dáš. Potom mi sděl své rozhodnutí.“
Buffy: „Budu o tom přemýšlet. Promluvím o tom s Angelem, Wesleym a Spikem.“
Giles: „To jsem předpokládal.“
Buffy: „Dobře Robinsi, rozmyslím si to. Vaše škola může existovat v rámci firmy. Vypracujte si návrh, všechno zařídím. Vyberte si i prostory, ale asi to bude v budově firmy. Potom se domluvíme ano? Teď musím ještě zařídit pár věcí.“
Robins: „Díky, že jsi mě vůbec vyslechla.“
Buffy: „Jsi můj přítel Davide. Moji přátelé jsou u mě na prvním místě.“
Robins: „Já vím, bohužel.“
Buffy: „Hlavu vzhůru.“
Robins: „Jo, jen co mě přestane bolet krk.“
Giles zmizel a Buffy odešla. David zůstal sedět v křesle a snil o své bohyni.

Buffy přišla k Davidovi a Michelle do pokoje. Angel už tam byl.
Buffy: „Asi jdu pozdě co?“
Michelle: „Odpouštíme ti to.“
Buffy: „Začali jste už?“
David: „Ne, jenom jsem Angelovi říkal ještě něco o tom vašem úkolu.“
Buffy: „Už jsi jim to řekl?“
Angel: „čekal jsem na tebe.“
Buffy: „A na cos teda přišel Davie?“
David: „měla tam být kniha.“
Angel: „mám pocit, že tam žádná nebyla.“
Buffy: „žádná tam nebyla, ale možná jsem se špatně podívala.“
Angel: „nemůžeme si dovolit jít tam znovu.“
Buffy: „přemožitelky si to hlídají. Dostali jsme se tam jenom protože chtěly ony.“
„Faith!“ zavolala Buffy a za chvíli se před ní druhá přemožitelka objevila.
„Nazdar holka. Dost mě štve, že skáču, jak ty pískáš.“
Buffy: „Tak to nedělej.“
Faith: „Příště se na tebe vykašlu.“
Buffy: „Ale pro teď mi uděláš laskavost viď?“
Faith: „No, co potřebuješ?“
Buffy: „V té jeskyni, zapomněli jsme tam knihu.“
Faith: „Tu může vzít jen přemožitelka.“
Buffy: „A ty nejsi přemožitelka?“
Faith: „Já jsem duch.“
Buffy: „Mě tam nepustí.“
Faith: „Tak jo.“
Buffy: „Díky holka, máš to u mě.“
Faith: „Já vím.“
David: „A co jste nám chtěli říct?“
Angel jim řekl všechno, co zatím zjistili o druhé části proroctví. Michelle i David na ně nepokrytě zírali, o ničem podobném neměli ani ponětí. Děti seděli v rohu a bylo jim to tak nějak jedno.
David: „Kdo o tom ještě ví?“
Buffy: „živý?“
Michelle: „Duchové se nepočítají.“
Buffy: „No, teď nás šest, Fione, Robins a Spike.“
Angel: „Myslím, že nikdo další to zatím neví, kromě Angie, která to celé jako obvykle zosnovala.“
Michelle: „Takže to víme jen my. Nikdo další se to nesmí dozvědět.“
Buffy: „S tím souhlasím. Musíme to říct ještě Chrisovi.“
David: „Zbláznila ses?“
Angel: „Davide, takhle s matkou nemluv.“
Buffy: „Nezbláznila. Ale když něco tajím před ním, je to jako bych tajila něco před Willow a Alexem, chápeš?“
David: „Dobře, ale Chris je ňouma.“
Buffy: „o důvod víc, abys s ním kamarádil.“
Michelle: „Podle mě je docela v pohodě.“
Buffy: „To je dobře. Takže se o něj postaráš myško?“
Michelle: „Ale jasně, bude jako můj malej bráška kterýho musím provést po městě.“
David: „A já u toho samozřejmě musím být.“
Buffy: „Michelle, chtěla jsem tě o něco požádat.“
Michelle: „Ale jistě.“
Buffy: „Chtěla bych, abys vedla firmu?“
Michelle: „Cože? Já o tom přece nic nevím.“
Buffy: „Ale máš k tomu vlohy.Všechno tě naučím.“
Michelle: „Super, bude legrace. Ale co David?“
David: „Já už pro ně pracuju, je to jako upsat se ďáblovi.“
Michelle: „Ok, beru to.“
Buffy: „Takže, teď už mi zbývá jen Robins.“
David: „Dělá problémy? Klidně si to s ním vyřídíme. Nedávno jsem našel jedno dost dobré kouzlo, je jednoduché, ale účinné.“
Buffy: „Ale ne, v rámci firmy bude učit pozorovatele a znovu obnoví Radu.“
Michelle: „Jak ses rozhodla?“
Buffy: „Jsem pro, ale musím se ještě s pár lidmi poradit.“
Angel: „Já jsem taky pro, ale myslím, že bys tam měla být taky.“
Buffy: „Jsi spolčený s Gilesem?“
Angel: „ne, jak jsi na to přišla?“
Buffy: „říkáš to stejné, co on.“
Angel: „Takže ti zbývá souhlas Spika a Wesleyho.“
Buffy. „Jo, s ním se uvidím zítra a se Spikeym máme hlídku.“
David: „Super, já jdu makat. Je fakt hrozný, když je moje matka můj šéf.“
Buffy: „nemůžu ti přece nadržovat. Jo, Michelle. Začneme zítra.“
David: „Takže zase studium v pěti?“
Michelle: „Jo, bude legrace.“
Angel: „Konečně budu mít čas na svoje knihy a svoje případy.“
Buffy: „Nebuď protiva.“
Angel: „Já nejsem protiva.“
Buffy: „Ale já jsem teď naštvaná. Potřebuju kafe. Bufu u sebe, pošlete tam Robinse, pokud bude schopný tam přijít.“
Angel: „Jsem tvůj manžel, nebo sekretářka?“
Buffy: „podle situace miláčku, musíme šetřit.“
Angel: „Vážně tě miluju.“
Buffy: „Ty chudáčku.“

Dalších několik měsíců se Michelle pozorně učila od Buffy a děti se snažili nejít svému okolí na nervy.
Robins začal budovat školu a díky tomu, že byla v budově firmy, se její otevření urychlilo. Nešlo o tak rozsáhlý projekt jako škola přemožitelek, ale měl svůj význam. Jeden den se tam šla Buffy jako zástupce firmy podívat a vzala sebou i Michelle. Měla se taky poprvé setkat s členem Rady, kterého vybral Robins za zástupce démonů. Zástupce čarodějek vybrala Angie, ale Buffy se s ní ještě nesetkala.
Robins: „Jsem rád, že sis udělala čas Buffy.“
Buffy: „Musím se setkat s novými nadějemi přemožitelek ne?“
Robins: „Je jich tu pět. Časem ti je ukážu, ale prvně tě chci seznámit s Watchem je to ten člen Rady.“
Buffy: „Jistě, ráda ho poznám. Jak to s radou vypadá?“
Robins: „Všechno jsem zařídil. Dej mi jen datum prvního setkání.“
Buffy: „Chci vidět všechny podklady.“
Robins: „Zatím jsou to jen plány, ale hned ti je přinesu.“
Robins je zavedl do menší místnosti, kde seděl nějaký muž a s ním démon, který byl celý jakoby rozmazaný.
Robins: „Watch a jeden z budoucích pozorovatelů Simps.“
„Ráda vás poznávám Buffy Summersová a dcera Michelle.“ Usmála se na ně Buffy a hned si s oběma podala pravici. Jejího příkladu následovala i Michelle. Obě se posadili proti dvojici a Robins odběhl do druhé místnosti.
Simps: „Takže vám vděčíme za možnost se tady vzdělávat?“
Buffy: „Dá se to tak říct. Ne že bych měla pozorovatele příliš v lásce.“
Simps: „Takže jste opravdu přemožitelka.“
Buffy: „říká se to.“
Simps: „Robins je váš pozorovatel?“
Buffy: „Naštěstí ne. David je jako dítě, které jsem si vychovala.“
„Jen se jí zeptejte jak mě učila trénovat s přemožitelkami. Týdny jsem pak nemohl chodit.“ Komentoval to Robins, který se právě vracel s tlustou složkou.
Robins: „Tohle je nejstručnější výtah toho všeho, ale do zítřka ti ukážu i zbytek.“
Buffy: „Díky Davide. Ještě dnes se na to podívám. Na zbytek se podívám hned jak mi to dáš. Ale ráda bych, kdybychom mohli vyřídit vše ohledně Rady již teď.“
Robins: „Seznam je úplně nahoře.“
Buffy ho vytáhla a přelétla očima.
Buffy. „Tak to vypadá, že musím všechno domluvit s duchy. Ti mají čas pořád, to mi nedělá starosti, ale s Nellie to musím domluvit, jestli nemá nějakého zubatce nadlouho. Zbývá čarodějka, musím se s Angie domluvit.“
Robins: „Jistě, jinak to nespěchá. Všechno je domluvené, stačí říct datum.“
Buffy: „Watchi, ty máš čas kdy?“
Watch: „Budu tu ještě týden, déle nemám čas.“
Buffy: „Dobře, dneska se domluvím s Angie i s Wesleym.“
Robins: „Nevím, jaké zástupce měl ještě Giles na mysli. Napadli mě upíři, ale ti vzhledem k tomu, že jde o přemožitelky jsou mimo hru.“
Buffy: „Upíři tu nejsou důležití. Kdybyste je potřebovali, víš, kde je najít.“
Robins: „Taky jsem myslel na tvého Davida.“
Buffy. „Nepřipadá v úvahu, viď Michelle?“
Michelle: „Ehm, David si o tomto myslí svoje a vyjádřil se o tom tak, že pokud ho bude potřeba, bude k dispozici, ale dlouhodobě a nastálo s ním počítat nemůžeme.“
Watch: „A vy jste co?“
Buffy: „Moje dcera, máš problém?“
Watch: „Vyprošuji si tenhle tón.“
Buffy: „Ale prosím, jaký si přeješ?“
Watch: „Kdo vám dovolil mi tykat?“
Buffy: „To už tak ze zvyku víš?“
Watch: „I kdyby to byla patronka všech démonů, nemá tu co dělat, pokud nepatří do Rady.“
„Michelle pamatuješ jak jsem ti říkala o těch lidech, o kterých se říká: Komu není rady, tomu není pomoci?“ řekla naprosto klidně autoritativním tónem, vstala a jediným rychlým pohybem dala démonovi nůž pod krk.
„Tak to je přesně on. Spadá do kategorie těch, na které můžeš použít hrubé síly.“ Dokončila svoji přednášku Buffy, na důkaz toho, že rozuměla Michelle vytvořila velkou kouli energie a hrála si s ní.
Robins: „Buffy prosím, posaď se, není tu nejmenší důvod k rozporům. Michelle, můžeš to prosím odhodit?“
Michelle: „Kam přesně by sis přál?“
Robins: „Nejlépe tam, kde nejsou lidé.“
„Tak jo.“ Prohlásila smířlivě a stiskla ruce k sobě. Buffy se usmála, dala si nůž zpět do kapsy a sedla si na místo.
Buffy: „Mě žádný démon nic přikazovat nebude i kdyby to byl samotný lucifer.“
Robins: „Buffy, prosím, jde nám jen o dobro přemožitelek.“
Buffy: „Víš co si o tom myslím. Proč by tu měl být démon. Je to stejné jako kdyby tu byl upír.“
Simps: „Když už mluvíme o upírech.“
Buffy: „Jeho sem nepleť, jestli chceš mít ještě hlavu na svém místě.“
Robins: „Uklidni se Buffy, nejsme proti tobě.“
Buffy: „Něco tu smrdí.“
Michelle: „Možná bychom měli jít.“
Démon se začal hystericky smát, vytáhl odněkud přesýpací hodiny a začal něco odříkávat.
Buffy. „To si dělá srandu?“
„Ani se o to nepokoušej!“ Okřikl démona nový příchozí, který na něj mířil rukou, na které měl cosi zeleně zářícího. Démon dokončil svůj malý projev, příchozí proti němu poslal svoji zelenou výhružku a démon zamrzl v čase. David si sedl.
„Přišel jsem o něco?“ Zvolal a políbil matku na tvář.
Buffy: „Ne, řekla bych, že jdeš právě včas.“
Robins: „Co to znamená Buffy?“
David: „Máma nic neví. Už delší dobu monitoruji přítomnost démona, co mi fušuje do schopností. Taky si rád hraje s časem.“
Robins: „Co jsi mu udělal?“
David: „Nic mu není, je jen zmrazený v čase.“
Robins: „Schůze Rady je v troskách.“
David: „Není, ten démon je hodný, jen se mu to musí pěkně vysvětlit.“
Michelle: „Už jsem ti někdy řekla, že víš, kdy přijít?“
David: „Ale jistě neteřinko, říkáš mi to pořád.“
Michelle: „Můj velký ochránce.“
David: „Do čeho si to zase spadla co myško?“
Buffy: „Já jsem ji sem zavedla.“
David: „Mami, kam jsi dala rozum?“
Buffy: „Jak jsem mohla vědět, že to David podělá?“
Robins: „Já to nepodělal, to ty ses s ním začala hádat.“
Buffy: „Urážel naši rodinu. To od nikoho nestrpím.“
Robins „Bereš to moc zaujatě.“
Buffy: „Rozmraz ho, ať můžeme skončit, slíbila jsem Angelovi, že se brzy vrátíme.“
David. „Jo, poslali ti vzkaz z kultu.“
Buffy: „Jaký?“
David: „Byl v démoním jazyce, abys ho přečetla jen ty.“
Buffy: „A co Elie?“
David: „Vždyť jsem neřekl, že jsem ho nepřeložil. Máš přijít za Angie i s dětmi.“
Buffy: „Na jak dlouho?“
David: „Na pár dní, než zařídí to s Radou.“
Buffy: „Dobře. Do té doby Robinsi najdi jiného démona. Já přivedu upíra, Spika.“
Michelle: „To si děláš legraci?“
Buffy: „Ne, myslím to smrtelně vážně, teď ho rozmraz.“
David ho mávnutím ruky osvobodil. Ve stejnou chvíli ho obklíčily Buffy a Michelle. Michelle s koulí energie a Buffy s nožem.
Buffy: „Kdo tě poslal?“
Watch: „Nikdo.“
Buffy: Kdo ti zadal úkol zabít všechny v Radě?“
Watch: „Neřeknu.“
Buffy: „Poslední výzva.“
Watch: „Neřeknu.“
Buffy: „Víc jak tři výzvy nedávám, poslední přání?“
Watch: „Chcípni přemožitelko.“
Buffy mu jediným sekem přeťala hrdlo, démon byl ve vteřině mrtvý.
„Nač ta silná slova?“ smála se Buffy a utírala nůž do velkého kapesníku.
Robins: „Tak já najdu někoho jiného.“
Buffy: „Dobře, uvidíme se, až se vrátím od kultu. Michelle, zatím převezmeš firmu. Potom to zkontroluju, ano?“
Michelle: „Nejsem si jistá, jestli to už dokážu.“
Buffy: „Já ti věřím. Jdeme rychle domů, musíme s dětmi vyrazit co nejdříve.“

Hned jak dorazili domů, vyhledala Buffy Angela. Byl u sebe v pracovně a četl nějakou knihu. Jak vešla, běžela za ním a sedla si na stůl. Otočil se k ní, položil knihu vedle ní a položil jí ruce na nohy.
Angel: „Jak to šlo krásko?“
Buffy: „Dobře, démon, mrtvý.“
Angel: „Jasně, postoupili jste dál?“
Buffy: „ne, Robins musí sehnat druhého démona. Já musím zařídit zbytek.“
Angel: „Jsi tak krásná, když přemýšlíš.“
Sjel jí rukama k pasu a posadil si ji na klín. Opřela se o něj a zavřela oči.
„Starosti?“ hladil ji rukou po vlasech a vdechoval přitom tu nádhernou vůni.
Buffy: „Dá se to tak říct. Slyšel jsi o tom vzkazu od Angie?“
Angel: „Ještě ne.“
Buffy: „Mám za ní s dětmi jít.“
Angel: „Ale vždyť jsme se dohodli, že se zlepšili, že tam nemusí, jak navrhovala.“
Buffy: „Musím tam kvůli Radě.“
Angel: „Zase mi odejdeš?“
Buffy: „Za pár dní se vrátím.“
Angel: „Slibuješ?“
Buffy: „Jasně, musíme s Violou cvičit.“
Angel: „Málem bych zapomněl. Ptal se po tobě Spike.“
Buffy: „Co chtěl?“
Angel: „Nevím, zavolám mu.“
Přitulila se k němu, pevně ji objal a naklonil se ke stolu a zavolal Spikovi, ať přijde.
Buffy: „Jsme jak nějací zazobanci, domlouváme se po domě telefonem.“
Angel: „Co naděláme. Miluju tě.“
Buffy: „Já tebe taky.“
Angel: „Když budeš v Radě, uvidím tě ještě míň?“
Buffy: „Co tím myslíš?“
Angel: „Vidím tě jenom na tréninku a na hlídce.“
Buffy: „Vážně?“
Angel: „Pořád jsi s dětmi, nebo s Michelle, řešíš schopnosti s Violou, nebo prostě jenom něco zařizuješ.“
Buffy: „A co v noci?“
Angel: „Víš, jak to myslím.“
Buffy: „Já vím. Až to budu moci předat Michelle, bude o starost míň. S Radou budu jenom občas. Budu tu jenom pro tebe.“
Angel: „Beru tě za slovo.“
Buffy: „Na to spoléhám.“
„Tak, proč jsi mě volal? Nemám na tebe celý den.“ Hlásil Spike hned jak vešel.
„Ahoj Buffy.“
Buffy: „Nazdárek Spikey, prý jsi se mnou chtěl mluvit.“
Spike: „Nevím o tom.“
Buffy: "Mám návrh, půjdeš do Rady.“
Spike: „Já? Ani mě nehne nesnáším Radu.“
Buffy: „Prosím, potřebuji tě tam, budeš opora.“
Spike: „Dobře, když si to přeješ ty.“
Buffy: „Teď mizím ke kultu.“
Spike: „Měj se, dej pozor na děti.“
Angel: „Uvidíme se miláčku.“
Buffy: „Uvidíme, brzy. Za pár dní se vrátím a budeme pořád jenom spolu.“
Angel: „Pořád.“
Jenom to řekl, objevilo se šedorůžové světlo. Objevila se malá čarodějka, které nebylo ani patnáct let: „Přišla jsem pro vás Mater, budu vaší průvodkyní.“
Buffy: „Musíme jít pro děti.“
Čarodějka: „Jak si přeješ Mater.“
Buffy: „Tentokrát nemusím mít roucho?“
Čarodějka: „Zapomněla jsem na něj.“
Čarodějka odříkala nějaké kouzlo a v rukách se jí objevil Buffyin obvyklý oděv do dimenze kultu.
Angel: „Pořád budeš jenom moje.“
Buffy: „Navždy.“
Jemně ho políbila a vstala. Vzala si od čarodějky oděv, rozloučila se s Spikem a vedla ji za dětmi. James i Elizabeth byli v tu chvíli s Michelle, která jim hrála na klavír.
Buffy: „Ahoj Michelle, můžu si vzít děti?“
Michelle: „Ale jistě. Už odcházíš?“
Buffy: „Jo, jen sebou vezmu dětem pár věcí. Nemám čas se rozloučit, tak to vyřiď Daviemu a ostatním ano?“
Michelle: „A co Angel?“
Buffy: „S ním jsem se rozloučila, bez toho bych přece nemohla odjet.“
James: „Kam jedeme?“
Buffy: „Půjdeme za vaší sestrou, za Angie.“
Elizabeth: „Jak dlouho tam budeme?“
Buffy: „Než vyřešíme vše, co je třeba.“
Elizabeth: „Musíme tam jít taky?“
Buffy: „Vy nechcete?“
Elizabeth: „Mám teď dost práce.“
Buffy: „Nechceš vidět svoji sestru?“
Elie: „Tak dobře.“
Buffy: „A co ty Jamie?“
James: „Bez váhání.“
Buffy si děti odvedla a za chvíli odešla s čarodějkou ke kultu.

Buffy se vrátila za několik dní. Objevila se v obýváku v klasickém rouchu od kultu, z každé strany se jí za ruku drželo jedno z dvojčat. V tu chvíli byli v obýváku všichni. Angel, David, Michelle, Fione, Spike, Robins i Chris seděli kolem krbu a zaujatě si povídali. Buffy hned běžela k Angelovi, objala ho a vášnivě políbila.
Fione: „Tohle je normální?“
David: „Že se líbají?“
Fione: „Ne, že byla pár dní pryč a jak se dívám, děti trochu povyrostly.“
Elie: „U kultu to bylo pěkné, ale hned jak máma všechno vyřídila, raději jsme se vrátili.“
Buffy: „Všechno je hotové, během chvilky by měla čarodějka dorazit. Jmenuje se Jasmine, Angie jí plně důvěřuje. Má prý jisté zkušenosti s podobnými věcmi, takže bude celkem vhodná. Za těch několik let jsem ji docela poznala. Milá ženská a ví, o čem je řeč.“
Robins: „To potěší. Sehnal jsem toho démona, ale nevím, jestli je ten správný.“
Buffy: „Zkontrolujeme ho.“
Robins: „Potom domluvíme zbytek ano?“
Buffy: „Jistě.“
Robins: „Může být zítra?“
Buffy: „V deset?“
Robins: „Jdu to zařídit.“
Michelle: „Firma celou dobu šlape jako hodinky.“
Buffy: „Já jsem věděla, že to zvládneš myško. Teď mám o starost míň.“
Angel: „Ale jedna přibyla.“
Buffy: „Vážně?“
Angel: „No, dětem je tak osm, nebo devět. Oba sice mají jisté znalosti, ale stejně musí do školy.“
Buffy: „No jistě, už jsem na to myslela. Mluvila jsem s ředitelem jedné soukromé školy, nebude se moc vyptávat.“
Angel: „Takže tys už všechno zařídila?“
Buffy: „Ale miláčku, vždyť jsme o tom mluvili.“
Angel: „Vážně?“
Buffy: „Ve Vegas, že Fione.“
Fione: „Jistě, ten den, kdy jste mi všechno řekli.“
Angel: „Nevzpomínám si, ale máš pravdu.“
Buffy: „Tak jak ses tu celou dobu měl beze mě?“
Angel: „Hrozně. Společnost mi dělal jedině Spike.“
Buffy: „A co je na Spikovi špatného?“
Spike: „Jo, co je na mě špatného.“
Angel: „Sorry brácho, ale něco ti chybí a něco přebývá.“
Buffy: „Tak si o tom promluvíme později.“
Angel: „Souhlasím.“
David: „Mami, Faith ti přinesla tu knihu.“
Buffy. „že jí to ale trvalo co?“
David: „Nechtěli jsme ji číst, když u toho nebudeš, tak kdyby sis udělala čas…“
Buffy: „Zítra, až se vrátím od Robinse ano? Angele, budeš mít čas?“
Angel: „Když to bude jediná možnost, kdy tě ten den uvidím.“
Buffy: „Ale no tak, o čem jsme mluvili. Jenom co se vyjasní všechno s Radou, uděláme si čas jenom pro sebe, ano?“
Angel: „Dobře.“
Buffy: „Jestli chceš, všechno si zítra přehodím.“
Angel: „Ne, musíš to zařídit.“
Buffy: „Doufám Michelle, že ty nic nemáš, musíš tam být za Firmu.“
Michelle: „Jistě, potom se s tebou vrátím kvůli té knize.“
Robins: „Já taky.“
Angel: „Nemusíte se hádat lidi, všichni, kdo jste tady o tom proroctví víte, všichni u toho budete.“
Buffy: „Jsem na roztrhání.“
Robins: „nemyslím si, že je rozumné to rozhlašovat na všechny strany, dokud nevíme víc. Vlastně nevíme nic.“
Buffy: „Ale Davide, nebuď pesimista.“
Robins: „Teď by ses měla soustředit jen na meditace a na sebe samotnou. Nic by ti nemělo bránit v rozvoji tvých sil.“
Buffy: „No jasně, jenom zařídím všechno s Radou. U kultu jsem byla schopná se koncentrovat a přišla jsem na další schopnost.“
Robins: „Jakou?“
Buffy: „Všechno.“
Angel: „Co to znamená?“
„Ukážu ti to.“ Řekla, zavřela oči, natáhla před sebe ruku a na ní se objevila modrá koule energie. Natáhla druhou ruku a objevila se jí na ní zelená hrouda, kterou poslal nedávno David na Watche.
Angel: „To je úžasné.“
Robins: „Dokážeš využít schopnosti ostatních lidí kolem sebe?“
Buffy: „Ano, ale pro tu chvíli svoji schopnost ztrácí.“
Michelle zkusila vyvolat energii, ale nic se nestalo.
Robins: „To je opravdu užitečné. Dokážeš to sebrat i démonovi?“
Buffy. „Komukoliv. Angie říkala, že se to bude ještě rozvíjet a dokážu mnohem víc.“
Robins: „To je převratné. S takovými schopnostmi je přemožitelka neporazitelná.“
Bufy dala obě ruce k sobě a záře zmizela. Michelle znovu zkusila vyvolat energii a tentokrát se jí to podařilo.
Angel: „To je skvělé miláčku.“
Buffy. „Já vím, ukážu ti ještě potom, co dokážu.“
Fione: „Jo, ještě jsi mi slíbila další nakupování.“
Buffy. „Neboj se Fione, i na to dojde.“
Robins: „ještě něco?“
Buffy. „Nic.“
Robins: „Myslím, že to je dostatečné. Ukazuje to jen na pravdivost té věštby.“
Michelle: „Pravdivost v čem?“
Robins: „Podle toho, co vím naznačuje na velký rozmach jejích sil.“
Buffy. „Třeba jsem něco udělala špatně. Třeba se ještě něco musí aktivovat.“
David: „Pokud se mohu s Robinsem rovnat, předpokládám, že odpovědi na všechny otázky najdeme v té knize.“
Buffy vstala a objala Davida.
„Nezapomeň, že jsi to byl ty, kdo mi s tím pomohl. Všechno jsi naplánoval ty. Jsi nejlepší.“ Pošeptala mu a upíři se usmáli nad jejím mateřským instinktem.
Buffy: „Zítra mi musíš říct o tvých začátcích ve firmě Michelle. Já věděla, že ti to půjde. Jsem na tebe pyšná holčičko.“
Michelle: „Ale vždyť jsi neviděla žádné výsledky, jak to můžeš vědět?“
Buffy: „Prostě to vím, to mi stačí.“
Angel: „Určitě jsi unavená.“
Buffy. „To jsem. Omlouvám se vám, lidičky, uvidíme se u snídaně. Děti, pro vás to domluvím zítra.“
Elie: „Jak si přeješ, dobrou noc.“

Angel a Buffy odešli k sobě do ložnice a tam byli rádi, že jsou konečně sami. Ráno se probudili ve vzájemném objetí. Vůbec se jim nechtělo z postele.
Buffy: „Nemusíme budit děti.“
Angel: „To nám dává jistý čas k dobru.“
Buffy: „Budou se zlobit, když nepřijdeme na snídani včas.“
Angel: „To je mi v tuhle chvíli úplně jedno.“
Buffy: „Dneska hned po tréninku musím jít.“
Angel: „Já vím, v deset máš tu Radu.“
Buffy: „Jen si dělám starosti o Jasmine, včera nepřišla.“
Angel: „Víš, jaký ni mají pojem o čase….“
Buffy: „Tím spíš ne?“
Angel: „No tak, nedělej si s tím starosti, to ti nesluší.“
Buffy: „Nechci mít zase žádné starosti. Chtěla bych, abychom na sebe měli zase tolik času, jako dřív.“
Angel: „Až vyřídíš věci s Radou, tak určitě.“
Buffy: „Mám hrozný pocit z celé té záležitosti s přemožitelkou, připadám si jako pokusný králík.“
Angel: „Máš na to celou věčnost, teď to na chvíli uložíme k ledu, ano?“
Buffy: „To bude nejlepší.“
Víc se k němu přitiskla a znovu zavřela oči. Pevně ji objal a užíval si její přítomnost, když spala. Zavřel oči a přemýšlel. Najednou ho vyrušila cizí přítomnost. Vytáhl nůž z nočního stolku. Před postelí stála nějaká žena.
Angel: „Kdo jsi? Co tu chceš?“
Žena: „Jsem Jasmine, jsem tu na příkaz kněžky a Mater.“
Angel: „Aha, to mění situaci. Promiň, musíme se bránit.“
Žena: „Musím okamžitě mluvit s Mater.“
Angel: „Teď spí.“
Žena: „Okamžitě.“
„Dobře, ale radši ustupte, určitě se ožene prvním, co se jí dostane do ruky.“ Varoval ji ještě, když se znovu sklonil k Buffy a jemně ji pohladil po tváři.
„Miláčku, je tu ta ztracená čarodějka.“ Pošeptal jí do ucha.
„Musí to být teď?“
„Říká, že je to nutné.“ Políbil ji na tvář a Ona neochotně vstala. Obmotala si kolem sebe tenkou přikrývku. Vytáhla si z nočního stolku dýku, vstala a šla proti čarodějce. Podívala se jí do tváře, usmála se a objala ji.
Buffy: „Ráda tě vidím Jasmine.“
Jasmine: „Zdržela jsem se.“
Buffy: „Měla jsem o tebe strach.“
Jasmine: „Není třeba. Ale nemám moc času.“
Buffy: „Seznámím tě se zbytkem Rady, jen dcera tu ještě není, tu uvidíš asi až na první schůzi.“
Jasmine: „Dobře.“
Buffy: „Manžela už asi znáš, Angel. Angele to je Jasmine, čarodějka o které jsem ti vyprávěla.“
Jasmine: „už jsme se stihli seznámit Mater.“
Angel: „Ještě jednou se vám omlouvám, moc často se nám v ložnici ženy neobjevují.“
Buffy. „Jen, když jsou z kultu.“
Jasmine: „Nechci rušit, u vás jde čas pomaleji.“
Buffy: „Stejně už musíme vstávat. Nemáš hlas? Právě jdeme snídat.“
Jasmine: „Ne.“
Buffy: „Za Robinsem jdu až po tréninku, nebude ti vadit, když budeš se mnou? Nerada bych tě tu nechala někde samotnou.“
Jasmine: „Ráda tě doprovodím.“
Angel: „hlavně se rychle obleč, nebo bude mít zase Spike kecy.“
Buffy: „Spikey tam bude?“
Angel: „Ne, ale je to dobrá metla ne?“
Buffy: „Výborná miláčky, dělej, máme skluz.“
Angel: „Kdo tu chtěl ještě spát?“
Buffy: „Nechej toho, to ty jsi mě nechal.“
Angel: „Když ty vypadáš tak krásně, když spíš.“
Buffy: „Jenom, když spím?“
Angel: „Ne, vypadáš krásně pořád.“
Buffy: „Hm, dnes se bude hodit bílá.“
Buffy na chvilku odběhla do šatny a vrátila se v lehkých letních šatech. Zrovna si vybírala boty, když přišel i Angel.
Buffy. „Skvělé, dnes budeme úžasně sladění.“
Angel: „S černou se ladí lehce.“
Buffy: „Jako vždy dokonalé, miláčku.“
Angel: „Vybral bych tyhle, v těch druhých tě budou bolet nohy, když budeš dlouho stát a poslouchat ty jejich řeči.“
Buffy: „co bych bez tebe dělala?“
Angel: „Jistě by sis správně vybrala i sama.“
Rychle se dooblékla a vzala ho za ruku. Domluvila se s Jasmine, že na ně chvíli počká v jejich ložnici, aby byla v bezpečí. Potom vyrazili na snídani.



12. kapitola