Dvojice - 12. kapitola




Autor: Annys


Na snídani už všichni byli, a když dvojice dorazila, sklidili velký potlesk.
Fione: „Jako anděl a ďábel.“
Buffy: „Je dnes něco výjimečného?“
David: „Ne, nebo jste nám něco zatajili? Další sourozenec?“
Buffy: „Copak jsem králík?“
Michelle: Doteď to tak vypadalo.“
Angel: „Umíš si představit to krásné miminko s takhle zelenýma očima?“
Buffy: „A Angela s takhle velkým monoklem pod okem?“
David: „Tak myslím, že to máma rozhodla.“
Buffy: „To si piš že ano. Teď už si budu jenom užívat. Jsem mladá, mám život před sebou.“
Chris: „Když se to tak vezme, je ti přes čtyřicet, řekněme skoro padesát.“
Buffy: „Chyba, dohromady pár týdnů, když se nepočítá to, když jsem byla u kultu.“
Fione: „Kdyby se ta scéna zfilmovala, vydělali byste na tom balík.“
Robins: „Jaká scéna?“
Fione: „Jak Buffy vychází nahá z ohně přece.“
Robins: „Cože?“
Buffy: „Víš Fione, docela se nám to dařilo tajit.“
Fione: „Ups, to jsem ale upovídaná co?“
David. „To vysvětluje, proč tě oheň nezraní.“
Buffy: „Teď všichni budou dělat, že to neslyšeli, jasné?“
Chris: „To se dá asi těžko zapomenout.“
Buffy: „Budete muset.“
Chris: „Ale představa je to pěkná.“
Buffy: „žádné představování. Ještě, že tu není Spike.“
Fione: „Spike to taky ví.“
Buffy: „Panebože, nemám chuť na snídani. Jdu trénovat.“
Angel: „Jdu s tebou. Řekněte Lorey, ať nám tam přinese kávu.“
David. „Jak si přeješ.“
Robins: „Dnes nemohu být přítomen, musím zařídit vše ohledně Rady. Máš už tu čarodějku?“
Buffy. „Bez starosti, nech to na mě.“
Michelle: „Pak pro mě přijď.“
Buffy. „Spike může jít až na první setkání až tu bude i Nel.“
David: „Bude rád.“

Buffy s Angelem ještě zašli pro Jasmine. Tentokrát vynechali z tréninku i Spika, který spal po letu z Evropy. Manželé spolu chvíli trénovali, po deváté je přišla Lorey upozornit na čas a přinesla jim kafe.
Jasmine: „Příliš neschvaluji násilí Mater, ale tohle bylo dost poučné.“
Buffy: „Díky.“
Jasmine: „Teď už jedeme k Radě?“
Buffy: „Dá se to tak říct.“
Angel ji objal kolem pasu a políbil ji na krk.
Buffy: „Musím se osprchovat a převléct, hned potom můžeme jet. Angele, prosím zajdeš pro myšku?“
Jasmine: „Kdo je myška?“
Buffy: „Další člen Rady.“
Angel: „Zařídím to, ale prvně se taky převleču.“
Pomalu došli zpět do ložnice. Jasmine si sedla na velkou sedačku. Buffy s Angelem si vzali oblečení a šli do koupelny.
Buffy: „Víš na co mám po tréninku chuť?“
Angel: „Kromě jahod? To už mě napadá jen jediná věc.“
Buffy: „Hm, znáš mě dokonale.“
Angel: „Sprcha?“
Buffy: „Skvělý nápad.“
Když se vrátili z koupelny, Michelle stála na jedné straně pokoje a měla nachystanou kouli energie, na druhé straně stála Jasmine a byla obklopena energií, která jí bránila v pohybu.
Buffy: „Michelle, to je Jasmine.“
Michelle: „Neřekla jsi mi o ní.“
Buffy: „Právě jsme ti chtěli volat.“
Michelle: „Omlouvám se vám Jasmine, dneska si nemůžeme být ničím jistí.“
Jasmine: „Nevadí, už jsem si zvykla.“
Angel: „Taky jsme Jasmine nepřivítali zrovna podle etikety.“
Buffy: „Naše vnučka Michelle Osbournová. Dcera kněžky.“
Jasmine: „Pamatuji si tě jako čtyřletou holčičku, ale to jsi energii ovládat neuměla.“
Michelle: „Uměla, ale nepoužívala jsem to, aby to u vás nikdo nevěděl.“
Jasmine: „To ona je vaší členkou rady?“
Buffy: „Ano, to je myška. Je tam jako zástupce firmy, převzala ji po mě.“
Jasmine: „Dobrá volba.“
Buffy: „Ještě něco, ve firmě si všichni myslí, že je moje dcera, protože na babičku nevypadám.“
Jasmine: „Nevidím v tom problém.“
Buffy: „Jsem ráda, že si rozumíme.“
Michelle: „Půjdeš v tomhle?“
Buffy: „Byla jsem v tom na snídani, nevidím na tom nic špatného.“
Michelle: „Má to dvě velké chyby, působíš v tom zranitelně a Robins se z toho zblázní.“
Angel: „Mám návrh, vezmi si pytel.“
Buffy: „Shh, ty šaty jsi mi koupil ty, jsou krásné a nic mi nezabrání v nich jít.“
Pohladila ho po tváři tak, že se na jejím pravém zápěstí temně zaleskl černý had.
Michelle: „Neměla bys spíš působit jako bohyně vítězství?“
Buffy. „Na to jsem málem zapomněla, moje patronka.“
Běžela do rohu místnosti k toaletnímu stolku a z jedné kazety se šperky vytáhla amulet Victorie, Angel jí ho zapnul kolem krku, dokonale seděl v širokém výstřihu a vystavoval ho na obdiv.
Angel: „Dokonalé, má královno.“
Buffy: „Brzy se vrátím.“
Angel: „Já vím.“
Michelle: „Můžeme jít?“
Buffy Angela naposledy políbila a odešla, zůstal po ní v místnosti závan jemného parfému. Byl sotva zachytitelný, ale pro něj to bylo jednoduché. Dneska je dostane na kolena. Všichni v Radě jí budou sloužit jako královně, protože dnes vypadá jako ztělesnění anděla. To se mu míhalo hlavou, když šel k sobě do pracovny. A už v tu chvíli se nemohl dočkat okamžiku, kdy se vrátí, snad toho démona zase nezabije.

Buffy a její dvě společnice dorazili do místnosti, kde na ně čekala Rada přesně na čas. Všichni už tam byli. Robins seděl u stolu s nějakým mužem a se Simpsem.
Robins: „Jsem rád, že jste přišly.“
Buffy: „Co bychom pro tebe neudělaly Davide.“
Michelle: „Mluv za sebe.“
Buffy: „Víš, jaký má Michelle názor na pozorovatele.“
Robins: „Pokud je jen zčásti podobný, jako ten tvůj, divím se, že tu ještě stojím.“
Buffy: „Tak se všichni posadíme ne?“
„My se asi ještě neznáme, Thaos.“ Zvedl se muž a podal Buffy pravici. Usmála se na něj a podala mu svou.
„Buffy Summersová, dcera Michelle a Jasmine, zbývající členky Rady.“
Thaos: „Není nás tu málo?“
Buffy: „Pět lidí přijde až na první schůzi, o všem jim řeknu.“
Robins: „Doufám, že už jsem víc představování nezpackal, tak se můžeme posadit.“
Buffy: „Stejně se budeme muset všichni znovu představit na první schůzi.“
Thaos: „Potřebuji vědět, kdy to bude. Mám dost nabytý program.“
Robins: „Buffy?“
Buffy: „Viděla bych to někdy příští týden, kdy máte čas?“
Thaos: „Kdy řeknete, všechno si přehodím.“
Buffy: „Bohužel jsem trochu v informační tísni, protože se mi Nellie neozvala, kdy přijedou.“
Podívala se do kabelky a vytáhla velký diář se spoustou barevných papírků.
Buffy: „nevím, jak dlouho to bude trvat, ale středa v deset?“
Thaos: „Mě to vyhovuje.“
Robins: „uvědomíš o tom všechny?“
Buffy: „klidně. Michelle, budeš mít čas?“
Michelle: „kdybych něco měla, přehodím si to.“
Robins: „Je vám doufám všem jasné, že tu jde o nejvyšší utajení.“
Jasmine: „co by z toho někdo měl, kdyby to přerušil?“
Robins: „Vy jste za čarodějky?“
Jasmine: „ano, vybrala mě naše kněžka ve spolupráci s Mater.“
Robins: „v této radě jsou zástupci démonů, upírů, přemožitele, pozorovatelů i duchů, jde hlavně o udržování jistého pořádku. Nejde možná tak o celek nás všech, ale leckterý démon by vydělal na tom, kdyby zlikvidoval hlavního iniciátora míru mezi přemožitelkami a jistými druhy démonů, zabitím hned dvou přemožitelek najednou, několika pozorovatelů a čarodějky, chápete?“
Jasmine: „Jednoduché.“
Buffy: „takže vy jste za démony?“
Thaos: „Ano, nepoznala jste mě?“
Buffy: „vypadáte….“
Thaos: „normálně?“
Buffy: „tak jsem to říct nechtěla, ale…“
Thaos: „moje lidská podoba. Mám větší štěstí, než mnozí z nás.“
Buffy: „aha.“
Thaos: „vy jste tu za koho?“
Buffy: „když se to tak vezme, tak za nikoho.“
Thaos: „jste od firmy?“
Buffy: „ne, to je Michelle.“
Robins: „asi jsem vám to zapomněl osvětlit. Buffy je hlavní iniciátorka toho všeho. Bez ní by to nemělo cenu. Spolu zakládala školu přemožitelek i pozorovatelů, učila mě a má o všem přehled.“
Thaos: „základní stavební kámen toho všeho?“
Buffy: „dá se to tak říct. Prostě, když mi firma patří, tak tu musím být ne? A znovu založení Rady pozorovatelů si jako jejich zarytý odpůrce nenechám ujít ne?“
Robins: „i tak se to dá formulovat.“
Buffy: „ti dva duchové, co tu budou jsou mí pozorovatelé.“
Thaos: „takže vy jste za přemožitelky?“
Buffy. „ne, to je dcera.“
Thaos: „začínám v tom mít zmatek.“
Robins: „Všechno vám vysvětlíme na první schůzi, tohle je jen informační.“
Simps: „ještě mám jednu otázku, sehnali jste už někoho pro komunikaci s duchy?“
Buffy. „ha, tak na to tu jsem!“
Robins: „dilema vyřešeno, další otázky?“
Michelle: „mám sehnat zapisovatelku?“
Buffy: „myslím, že se shodneme, že co bude vyřčeno za těmito zdmi tu taky zůstane.“
Robins: „nevyšší utajení. Nikdo z nás se nezná.“
Michelle: „jak v čem vzhledem k tomu, že máš pokoj vedle mého.“
Robins: „ty musíš mít vždycky něco, že?“
Michelle: „aspoň tu nejsem jediná vážná.“
Buffy: „jen počkejte, až nás svojí přítomností poctí…Giles.“
Robins: „myslím, že Giles vtipem zrovna neoplývá.“
Buffy: „já bych vám řekla, kdy se sejdeme, dnes tu ještě nejsou všichni.“
Giles: „já vím, jen jsem chtěl vyjádřit svoji podporu Robinsovi a svoje potěšení nad vývojem celé situace.“
Buffy: „skvělý, že?“
Giles: „ano, všechno ti řeknu později, až tu nebude tolik přihlížejících.“
Buffy: „když se to tak vezme, já vás vlastně nesmím znát.“
Giles: „kam jsem to dopracoval…“
Buffy: „vidíš Gilesi, málo jsi mě mlátil, když jsi měl možnost.“
Giles: „ta u tebe nebyla snad nikdy.“
Buffy: „nebuď protiva, ty jsi taky nebyl vzor všeho, co ta vaše pošahaná Rada chtěla.“
Giles: „a taky jsem na to pyšný.“
Buffy: „i vy zlý, zlý hochu.“
Giles: „dělám, co umím.“
Buffy: „tak zatím.“
Giles: „řekni všechno Wesleymu, potom se uvidíme.“
Giles zmizel a Buffy se obrátila znovu k Radě, ti se na ni díval, jako na blázna.
Robins: „to nebylo nutné.“
Buffy: „co?“
Jasmine: „zbývající člen Rady?“
Buffy. „dá se to tak říct. Vyjádřil svoje uspokojení s vývojem celého tvého plánu, Davide.“
Robins: „to jsem sice rád, ale tohle jste si mohli řešit někdy jindy.“
Buffy se na něj zle podívala, pohodila hlavou a mávla rukou. Kolem stolu obkroužila modrá koule energie a nakonec se zastavila těsně před Robinsovým obličejem.
Michelle: „Anne, tohle je moje schopnost.“
Buffy. „omlouvám se, byla jsi první, kdo mě napadl.“
Robins: „promiň Buffy.“
Buffy: „tahle je neškodná, menší atrakce.“
Luskla prsty a koule zmizela. Michelle si zkusila vyvolat kouli a podařilo se jí to.
Michelle: „dost blbý pocit víš?“
Buffy: „promiň, za ten jeho výraz to stálo ne?“
Michelle: „jeho bohyně se ho pokusila zabít, skvělý.“
Robins: „omlouvám se, tohle bylo nanejvýš nevhodné.“
Buffy: „nechápu to Davide, jako bys zapomněl, že to Giles tě všechno naučil.“
Robins: „neznám pro to slov omluvy.“
Buffy: „dnes to myslím stačilo.“
Thaos: „budeme rádi, když nás informujete o vašich dalších záměrech.“
Robins: „neberte náš dnešní výstup prosím vážně, jde o malé škádlení starých kamarádů, většina z nás se tu zná mnoho let.“
Jasmine: „žádný problém. Nashledanou.“
Buffy: „dám vám vědět, buď potvrdím termín ve středu v deset, nebo zadám nový termín.“
Jasmine: „bude mi potěšením s vámi spolupracovat.“
Buffy: „pozdravuj Angie.“
Jasmine: „jak si přeješ Mater.“
Potom čarodějka zmizela. Všichni vstali a chystali se k odchodu. Robins se ještě zastavil za Buffy.
Robins: „dnes to nešlo zrovna tak, jak bych čekal.“
Buffy: „všechno šlo skvěle.“
Robins: „zařídím si ještě pár věcí, uvidíme se doma.“
Buffy: „domluveno. Michelle, ty jedeš se mnou?“
Michelle: „ano, ještě zkontroluji pár věcí v kanceláři, počkáš tady na mě pár minutek?“
Buffy: „udělám si tu pohodlí, vždyť mi to tu patří.“
Všichni odešli a zůstali jen Buffy a Thaos.
Thaos: „Opravdu působivé, slečno Summersová.“
Buffy: „jen Buffy prosím. Máte pravdu, působivé to bylo, ale nebyl to záměr.“
Thaos: „tím jsem si jist, ale nebojte se, k podobným věcem jsme jistě shovívaví.“
Buffy: „jak říká David, známe se dlouho a neděláme si problém s tím, kdy se začneme škádlit. Pro obecenstvo to může být matoucí, nebo nepříjemné.“
Thaos: „nepříjemné ne, matoucí snad. Jen mě zaskočilo něco, co jsem dnes už několikrát zachytil. Váš názor na Radu není zrovna pozitivní.“
Buffy: „na původní Radu ne. Proto jsem tady, protože Giles ví, jaké jsem měla k Radě výhrady, tak mě dokopal k tomu, abych se k ní přidala.“
Thaos: „znal jsem starou Radu. Chápu některé vaše výhrady. Proto mě taky Robins kontaktoval.“
Buffy: „pracoval jste s původní Radou? Kdy?“
Thaos: „ještě za dob, než jejich hlavní sídlu zničili. Naposledy asi rok předtím.“
Buffy: „v jaké věci?“
Thaos: „je to tajné.“
Buffy: „asi jako celá Rada.“
Thaos: „to máte pravdu. Naši přátelé tenkrát zachytili náhle rostoucí moc jedné čarodějky, řekněme z hodiny na hodinu. Kontaktovali jsme Radu, protože jsme měli informace, že některý z jejich pozorovatelů má užší vztah s tou čarodějkou.“
Buffy: „vím, co myslíte. Ta čarodějka byla moje přítelkyně. Ten pozorovatel byl v tu dobu už mým bývalým pozorovatelem, ale stále jsem s ním byla v kontaktu a přátelském vztahu stejně jako teď, po jeho smrti. To byl on, s kým jsem teď mluvila.“
Thaos: „všechno se nám začíná vyjasňovat. Mezi námi všemi je jistý vztah.“
Buffy: „většina členů jsou mí přátelé, nebo aspoň známí. Poznáte je, podařilo se nám vybrat výbornou partu lidí.“
Thaos: „no, lidí.“
Buffy: „dobře, Robins je člověk.“
Thaos: „jediný?“
Buffy: „řekla bych, že ano.“
Thaos: „rád jsem vás poznal, doufám že ještě budeme mít možnost si promluvit. Hodně jsem o vás slyšel, ale nebyl jsem si jist, jestli jste to vy.“
Buffy: „co jste o mě slyšel?“
Thaos: „o přemožitelce toho pozorovatele, ale jen útržky.“
Buffy: „tak zatím nashledanou.“
Thaos odešel a Michelle přišla, Buffy s ní šla a odjeli společně domů.

Doma se všichni sešli v malé knihovně. Původně se tam sešli děti, Angel, Buffy, David, Michelle, Robins a Spike. S ostatními se dohodli, že jim to řeknou později. Všichni už tam byli, Buffy a Michelle přišly poslední. Všichni se posadili kolem stolu. David si sedl do čela, vedle něj z jedné strany Elie, aby mu pomohla z překládáním a z druhé Buffy, aby mu mohla nahlížet přes rameno. Vedle ní seděl Angel a držel ji za ruku. Vedle Elie pak Michelle, Robins a pak Spike. David. „celkem komické, že? Jako čtení nějakého starého rukopisu.“
Buffy: „to je starý rukopis.“
David: „přece jen, tolik přihlížejících….“
Buffy: „jsem sice ráda, že sis naplánoval řeč, ale řekneš nám ji na konci, teď tu knihu otevři.“
David knihu otevřel. První strana byla úplně čistá, otočil stranu, tam byla jediná věta.
David: „hned první věta, kterou nepřeložím.“
Elie: „já taky ne.“
Buffy: „tuhle knihu smí číst jen povolaný. Jejímu jazyku porozumí jen povolaný, jejímu poselství porozumí jen povolaný. Ty povolaný střeš své tajemství…. Nechápu, proč píšou povolaný, když jsou přemožitelky jen ženy.“
David „cos říkala?“
Buffy: „no, že přemožitelky jsou jen ženy.“
David: „to je ta věta?“
Buffy: „ne, to je ten blábol o povolaném.“
David: „nerozumím ti.“
Robins: „co to znamená? Tohle je nějaká domluvená scénka?“
Angel: „mlčte Robinsi.“
Buffy začala mluvit v démoním jazyce a Elie to rovnou překládala.
David: „tak to je naprosto jasné.“
Buffy: „vážně?“
David. „musíš si to přečíst sama.“
Buffy: „takže, když to čtu, vy mi nerozumíte?“
Robins: „ani slovo.“
Buffy: „takže tímto je to skončeno ne?“
David: „potom nám řekneš, co tam bylo.“
Buffy. „samozřejmě, ale mate mě jedna věc, ty máš v sobě moji krev, stejně jako Elie, proč to nedokážete přečíst?“
David: „to vyvolává spoustu otázek. Až tu bude Nellie, musíme jí to dát, aby to přečetla.“
Buffy: „víme vůbec, o čem ta kniha je?“
Robins: „nejsou žádné zmínky o tom, že by něco podobného existovalo.“
David: „Můžeme jen hádat, ale jsem si jistý, že všechny odpovědi nalezneme zde.“
Buffy: „Hned si ji vezmu k sobě a budu se to snažit přečíst co nejdříve.“
David: „pro teď je to nejpřednější.“
Buffy: „Neboj se Davide, taky jsem zvědavá, co tam je.“
Buffy knihu zavřela a pozorně si ji prohlédla, zdála se objemná. Zvedla ji a vstala.
Buffy: „neříkal jsi, že je tak těžká.“
David: „neptala ses.“
Buffy: „zvládnu to.“
Spike: „viděl jsem tě táhnout i horší břemena. Pamatuješ jak na tebe spadnul ten mrtvý démon? Ten musel mít nejmíň sto kilo.“
Buffy: „ten slizký? Ještě týden mi všechno oblečení smrdělo.“
Spike: „já se klidím lidi.“
Buffy: „zase rande?“
Spike: „to jsem celý já.“
Buffy: „tak hodně štěstí.“
Spike: „nepotřebuju ho, zapůsobím svým přirozeným šarmem.“
Buffy: „a vysokým platem co?“
Spike: „na to, že s tebou chodím jen na hlídky dobrý. Je k tomu strava, ubytování a taky slušná ochrana. Mám se tu jako prase v žitě.“
Angel: „Asi bychom si na to měli posvítit.“
Spike: „Ty si nemáš na co stěžovat, vždyť ty máš i soukromou ošetřovatelku.“
Angel: „závidíš co?“
Spike: „ani nevíš jak, příště si musím najít nejlépe doktorku nebo zdravotní sestřičku.“
Buffy: „ale jestli tu bude bydlet, ať si nenosí práci domů.“
Buffy s knihou odešla, s ní i Angel. Ostatní ještě chvíli seděli a vykládali si. Potom si slíbili, že se sejdou večer v obýváku a rozloučili se. Každý šel svou cestou, jak bylo v tomto domě zvykem.

Buffy zamířila k sobě do kanceláře. Angel šel za ní. Potom si to ale rozmysleli, šli k němu, on si sedl za stůl a pracoval, ona si položila na klín knihu a četla si v ní. Zatím ne moc podrobně, přeskakovala ze stránky na stránku a jak ji Angel pozoroval, byla knihou čím dál víc zaujatá.
Angel: „Našla jsi něco?“
Buffy: „Je to zajímavé. Je jasné, že je to určené přímo pro jedinou přemožitelku.“
Angel: „Tak to bude ohnivzdorná ne?“
Buffy: „nedělej si legraci. Píše se tu o nějakém průvodci. Je tu obrázek, podívej.“
Angel: „neuvidím to.“
Buffy. „Tak to zkus.“
Angel si sedl vedle ní, přitulila se k němu a položila knihu před něj. Ukázala mu na velké vyobrazení přes jednu celou stranu. Byly na ní dvě postavy. Bílá a černá, držely se za ruce a šli k velkému světlu.
Angel: „Co myslíš že to je?“
Buffy: „Buď přemožitelka a ďábel, nebo přemožitelka a její Průvodce, na to sázím.“
Angel: „Je tu napsané: Průvodce provází svoji Jedinou celou její poutí, učí ji, chrání ji, dodává jí sil a pomáhá jí pochopit. Oba zakončí svoji cestu a doprovází se na věčnosti stejně jako na zemi.“
Buffy: „Ty to přečteš?“
Angel: „Je to tu napsané. Myslíš, že je ten průvodce Viola?“
Buffy: „Ne, myslím si, že to jsi ty.“
Angel: „Jak jsi na to přišla?“
Buffy: „Dokážeš to přečíst.“
Angel: „protože je to anglicky.“
Otočila knihu na první stránku. „Tohle taky.“ A ukázala na první větu. Angel ji přečetl a mávnul nad tím rukou.
Buffy: „Viola mi to řekla, že mě budeš provázet až do nekonečna, nebo jak to řekla. Mluvila dost nesouvisle, znáš tyhle věštce. Asi by si rozuměla s Angie.“
Angel: „Jestli máš pravdu… tak je to opravdu osud, že jsme se našli.“
Buffy: „Vždycky jsme k sobě patřili. Viola řekla, že naše duše zpívají, když jsou spolu.“
Angel: „Duše, to je trefné.“
Buffy: „To stejné jsem jí řekla taky.“
Angel: „Vidíš, už se mě nezbavíš.“
Buffy: „Je to dokonalé, protože ty jsi ten, kdo mi může pomoct být lepší, jen ty.“
Angel: „Je dobré být dobrým, je lepší být lepším a je nejlepší být nejlepším.“
Buffy: „Kdo to řekl?“ Angel: „nevím, ale líbí se mi to.“
Buffy: „Mě taky. Tak mě napadá, ty jsi mě přece musel rozumět, když jsem to četla v knihovně.“
Angel: „Neposlouchal jsem tě, poslouchal jsem jenom tvůj hlas.“
Buffy: „jsi vážně skvělý.“
Angel: „Dokaž to.“

Večer šli za ostatními do obýváku, ale domluvili se, že zatím nikomu nic neřeknou. Sedli si stranou a tiše mluvili o Radě, než přišel Spike a sedl si vedle nich.
Spike: „Nerad vás ruším hrdličky, ale uděláte si na mě chvíli čas?“
Buffy. „Na tebe vždycky, co potřebuješ?“
Spike: „No, už jsme dost mluvili o tom jaká jsi teď výjimečná, ale trochu mi vrtá hlavou, že máš mít sílu, která dokáže zničit i samotné Síly a zatím to tak nevypadá.“
Buffy: „To ještě přijde.“
Spike: „Hm, zatím ses žádnou ryze svojí schopností pochlubit nemohla.“
Angel: „Dočkej času brachu, ještě nás překvapí.“
Spike: „Tím jsem si jistý.“
Buffy: „už jsem ti říkala, že ta schůze rady je ve středu v deset?“
Spike: „Jo, ale pořád nám tu chybí vaše dcerunka.“
Buffy: „Určitě brzy přijede.“
Angel: „Nepůjdeme ještě něco zabít?“
Buffy. „Mohli bychom.“
Spike: „Tak se převleč, my tu na tebe počkáme.“
Buffy: „Co máš proti tomu, co mám teď na sobě?“
Spike: „V těch botách se ti bude vážně blbě běhat.“
Buffy: „Běhat za nimi budete vy, já je vždycky jenom zapíchnu.“
Angel: „Je to sice skvělý nápad, ale ty jsi tu přemožitelka.“
Buffy: „Diskriminace. Dobře, počkejte tady.“

Nellie s Nicholasem přijeli v úterý. Všichni v tu dobu seděli v obýváku, jen Buffy, Angel a Spike byli na hlídce.
„kde je máma?“ Vyhrkla na ně Nellie hned jak se s nimi přivítala.
David: „Už se vydala hledat tvoji mrtvolu.“
Nellie: „Cože?“
Michelle: „To nemůžeš zavolat?“
Nellie: „Vždyť jsem říkala, že přijedu.“
James: „Hodilo by se říct kdy, máma tady už skoro týden pobíhá a trne hrůzou, co se vám stalo.“
Nellie: „Jakoby nevěřila v mé schopnosti přemožitelky a v to, co mě naučila.“
Elie: „Dovol mi poznamenat, že to s tím nesouvisí.“
Nellie: „Tak než se proti mně spiknou úplně všichni sourozenci, kde je máma s tátou.“
David: „Kde asi můžou teďka být?“
Nellie: „V posteli?“
David: „Na hlídce.“
Nellie: „To jsem měla hned jako druhou možnost. My se asi neznáme, Nellie Tara, pro všechny Nel.“
Fione: „O vás jsem hodně slyšela, jste pýcha vaší matky co? Já jsem Fione.“
Nellie: „Ráda vás poznávám.Ale pochybuji, že jsem pýcha, když tak tady slyším ty ohlasy.“
Nicholas: „na chvilku odjedeme a hned barák plnej novejch lidí. Kde je pořád bere?“
David: „znáš mámu.“
„No právě.“ Zasmál se a ukázal jim svoje oblíbené číslo Buffy v koženém oblečku.
Nellie: „nechej toho, být tady máma, ani to, že jsi nemocný by ti nepomohlo.“
Nicholas: „škoda že tu není, ten její výraz, vždycky když se takhle vidí. Vždycky celá zrudne.“
David: „Je mi líto brácho, ale tohle je už dost starý.“
Nicholas: „Fakt? V čem?“
Michelle: „Vypadá teďka jinak.“
Nicholas: „že by první vrásky?“
Chris: „Naopak.“
Nicholas: „Takže je z ní miminko?“
Michelle: „Jen počkej, až se vrátí.“
Nellie. „To bude kdy?“
David: „Většinou se tohle dobou už vrací.“
Zrovna, když to říkal, zachrastily klíče v zámku a během chvíle se kolem nich mihla trojice lovců upírů mířící do bytu Buffy a Angela.
David: „mami, je tu Nellie.“
„To je skvělé.“ Slyšeli ji křiknout z chodby a už se společně s Angelem a Spikem vydala k nim. Jen co se objevila ve dveřích, letěla proti Nellie velká váza ze stolku na chodbě. Nellie ji ovládla telekinezí a položila před sebou na zem.
„Tomu říkám přivítání hodné přemožitelky.“ Zamumlala Nellie a šla rodičům naproti. Potom už slyšeli jenom vyděšený výkřik a několik lidí se jí vydalo na pomoc. Viděli tam Nellie, jak stojí proti rodičům a zírá na ně jako na zjevení.
Nellie: „Co se ti stalo?“
Buffy: „Jo, myslíš ty vlasy? Docela se mi líbí.“
Nellie: „Vypadáš jako jedna z těch vypatlanejch modelek. Co tě to napadlo, tohle provádět?“
Buffy: „Co? Ty vlasy jsou pravý.“
Angel: „Radši se na to posadíme ano?“
David: „Spiku, běž prosím pro tu knihu přemožitelek.“
Spike: „Jasně, kde ji máš?“
Buffy: „Je někde vedle postele.“
Spike: „Vedle postele?“
Buffy: „nebo pod ní, někde na zemi.“
Spike: „Pokusím se ji najít.“
„Panebože, co se ti stalo?“ vyhrkl Nicholas, který právě vyšel z obýváku za Nellie.
Buffy: „Posadíme se a vysvětlíme si to ano?“
Angel: „To bude asi nejlepší.“
Všichni se znovu posadili v obýváku, ale nikdo se neměl do vysvětlování.
Chris: „Dá si někdo kávu?“
Pár lidí se přihlásilo a Chris to zodpovědně řekl Lorey.
Nellie: „Co kdybys nám to vysvětlila?“
Buffy: „Právě přemýšlím, kde začít.“
Nicholas: „Co od začátku?“ B
uffy: „No, takhle jinak vypadám protože jsem spojená se svým démonem, působí na mě jeho síla.“
Nellie: „To vážně všechno vysvětluje.“
„To snad ne, ty máš i tetování? To ses zbláznila?“ vyjekla Nellie, když si Buffy vyhrnula rukáv, aby jí ukázala znamení hada.
Buffy: „Není to tetování, je to znamení, že je ve mně, ten démon.“
Nellie: „No jasně, takže co teď jsi?“
Buffy: „Nevím, co tím myslíš.“
Nellie: „No, přemožitelka asi těžko. Slyšela jsem, že přemožitelku stvořili, že jí dali srdce démona, ale tohle je rozhodně něco jiného.“
Buffy: „Máš pravdu, ukážu ti to hned, jak Spike najde tu knížku.“
Nicholas: „Ty vlasy jsou fakt pěkný.“
Buffy: „uf, dík, docela změna.“
Angel: „To jsi neviděl, jak vyšilovala, když se viděla v zrcadle.“
Nicholas: „Za ten pohled bych dal všechno.“
Buffy: „Haló, ona sedí vele vás.“
Angel: „Jsem si toho vědom miláčku.“
Buffy: „Stejně za to můžeš ty.“
Angel: „Já vím, vždycky za to můžu já.“
Nicholas: „Hele, co prvního řekla, když to viděla?“
Angel: „No, prvně co to znamená a potom, že aspoň není tlustá.“
Nellie: „To se ti podobá.“
Angel: „nejlepší bylo, když zjistila, že je jí všechno oblečení velké.“
Nellie: „Následovalo velké nakupování co?“ Buffy: „Měla jsem jediný kostýmek, ve kterém jsem nevypadala jako v pytli a potom jsem neměla boty.“
Fione: „Ty jsem jí půjčila já.“
Buffy: „Moje velká záchrana.“
Nellie: „Vy jste u toho byla?“
Fione: „Docela zábavné.“
To už doběhl Spike a držel velkou knihu. Podal ji Buffy, položila si ji na klín a chvíli v ní listovala.
„Nellie, pojď sem.“ Zavelela a dcerka se hned poslušně vydala k ní. Sedla si na opěradlo křesla, ve kterém seděl David a podívala se do knihy.
Nellie: „Co to je?“
Buffy: „Kniha přemožitelky.“
Nellie: „V jakém jazyce je napsaná.“
Buffy: „Anglicky.“
Nellie: „Pochybuji, nepřečtu jediné slovo.“
David: „Tak je to jasné, přečte to jen Buffy, jako jediná přemožitelka.“
Buffy: „myslím, že je tu pro to jistý termín, ale musela bych dlouho hledat.“
Nellie: „Tak co to je?“
Buffy: „No, když jsme odjeli do Sunnydale a později do Vegas, dozvěděli jsme se o části proroctví, které je tajné.“
Nellie: „O tom jsi mi nic neříkala.“
Buffy: „Taky jsem o něm dřív nevěděla. Je to o jisté, výjimečné přemožitelce, všechno o ní je v této knize.“
Nellie: „Jak zní to proroctví?“
Angel: „myslím, že je tu někde napsané.“
Naklonil se k Buffy a otočil pár stránek.
Buffy: „je to poslední strana, určitě.“
Poslechl ji a otočil na poslední stranu. Papír tam vypadal neporušeně a písmo nově.
Buffy: „Předpokládáme, že byla psaná postupně a tohle je poslední zápis.“
„Jediná přemožitelka slouží dobru, pomáhají jí její přátelé a bojovníci její krve. V jeden čas o všem řekne následovnici ve svém poslání, své dceři, přemožitelce.“ Odříkala Buffy.
Nellie: „To je strašidelné.“
David: „Ta kniha se sama doplňuje.“
Angel: „ještě včera to tam určitě nebylo.“
Buffy. „To ne, je to úplně nové, musí to být někde víc vepředu.“
Otočili pár stránek, než ji Angel zarazil.
Buffy: „Co?“
Angel: „Tady to je, jmenoval se Sammy ne?“
Buffy: „Jo, ten ti to řekl první ne?“
Angel: „Jo, tebe poslal podívat se na tvůj hrob.“
Buffy. „Blbá záminka.“
David. „Ty to taky přečteš?“
Angel: „Jo, potom ti o tom řekneme, prvně nám Buffy přečte to proroctví.“
Buffy: „čaroděj Sammy poslaný vyššími silami vyjevil znění proroctví průvodci přemožitelky. Přesně mu řekl: Přijde poslední, výjimečná přemožitelka, která zastíní slávu těch předešlých. Její boj nikdy neskončí, protože ona bude žít věčně. Z její krve povstanou bojovníci. Budou jí dány schopnosti, které jí napomohou k cestě k věčnosti, která navždy nakloní váhy na strany dobra. To se stane, když spojí své síly ve svém nitru, v té chvíli své síly bude moci využít pro konání dobra… tak zní proroctví o jediné přemožitelce, ale ještě bych si dovolil dovětek, musí si vybrat. Dobro, nebo Zlo? Protože v ní se střetávají síly, všechny síly.“
David: „Tak jsme si to pěkně zopakovali ne?“
Nellie: „Tohle je hrůza.“
David: „hele, tak už mi řeknete, jak je možný, že to přečtete jen vy dva?“
Buffy: „Je to jednoduché, Průvodce provází svoji jedinou celou její poutí, učí ji, chrání ji, dodává jí sil a pomáhá jí pochopit. Oba zakončí svoji cestu a doprovází se na věčnosti stejně jako na zemi.“
Michelle: „Jo, ty jseš ten Průvodce?“
Buffy. „Jo, Viola mi to naznačila, ale já jsem to samozřejmě nepochopila.“
Angel: „Docela dobré ne? Osud tu má co dělat.“
David: „Dost věcí to vyjasňuje. Jen menší otázka, jak dlouho to víte?“
Buffy: „Od prvního dne, kdy jsem četla knihu.“
David: „A nenapadlo vás se o tom zmínit mně?“
Angel: „Ani ne.“
David: „Sakra, to si říkáte rodiče?“
Buffy: „Nebuď protiva, vždyť tady o tobě mluví jako o bojovníkovi, buď rád.“
Michelle: „No, na mě zase zapomněli.“
Angel: „Neboj, určitě tam je někde něco i o tobě. Vypadá to, že ta kniha sama píše Buffyin životopis od doby, kdy se změnila.“
Buffy. „Chceš říct znovu narodila.“
Nellie: „Co tím myslíš?“
„Zrodila jsem se z ohně.“ Řekla nejasně Buffy, šla ke krbu a dala ruku do ohně.
Nellie: „Proč já neumím takové super věci?“
Buffy: „To víš bojovníku.“
Nellie: „Následovnice.“
Buffy: „Sorry.“
Angel: „Musíš to říct duchům.“
Buffy. „No jasně.“
„Wesley, Gilesi.“ Zavolala a za chvíli se objevili oba duchové.
Buffy: „Nellie dorazila. Zítra se to koná. Zavolám vás.“
Wesley: „Budeme čekat.“
Potom zmizeli.
Buffy: „Mohli se zdržet aspoň na čaj.“
Angel: „nemohli miláčku, není pět.“
Buffy: „I mléko bychom jistě našli.“
Nellie: „Takže kdy se mám zítra dostavit?“
Buffy. „V deset ve firmě, ukaž na recepci tohle a oni ti řeknou, kam máš jít. Ještě jsi ve firmě nebyla viď?“
„Ne, předpokládám, že je to tajné.“ Převzala si lístek papíru s nějakou větou.
Robins: „Nejvyšší utajení.“
Nicholas: „Takže já zůstávám doma.“
Nellie: „Je mi líto, ale démona už tam asi mají.“
Buffy: „Nemůžeš tam mít manžela. Taky jsem mohla jak upíra navrhnout Angela.“
Angel: „proč jsi to neudělala?“
Buffy: „Kdybys tam byl, nebyla bych schopná pořádně pracovat. Můžeš na mě počkat u mě.“
Angel: „Ne, Spike se o tebe postará.“
Buffy. „Taky tam bude Michelle a David.“
David: „Ne, víte co jsem o tom řekl, zítra mě nepotřebujete.“
Buffy. „Jak si přeješ.Musíme poslat zprávu Jasmine.“
Michelle: „zařídím to, ještě si pár věcí z komunikace pamatuji.“
Buffy: „Takže můžu jít spát.“
Spike: „Ráno pro mě přijď, musím jet s tebou.“
Michelle: „Jasmine bude čekat na místě.“
Buffy: „Jsem unavená, že sotva stojím na nohou.“
David: „Dobrou noc.“
Buffy: „Vám taky, zítra u snídaně.“
Buffy ještě všem popřála hezké sny a šla. Angel vzal knihu a taky se klidil, čekala na něj v chodbě. Zavěsila se do něj a společně šli.

Ráno se na snídani moc nezdrželi. Buffy šla hned trénovat, aby stihla poradu. Hned jak se převlékla, šla pro Michelle a Spika, společně pak jeli do firmy. Všichni kromě Jasmine tam už byli. Seděli kolem velkého stolu. Buffy se posadila proti Robinsovi, vedle ní se zleva posadil Spike. Proti Spikovi seděla Nellie po Robinsově pravici. Po Robinsově levici seděl Thaos. Michelle se posadila na konec stolu vpravo. Vedle Thaose a vedle Nellie zůstalo jedno prázdné místo. Vedle Spika bylo místo Davida, ten chyběl.
„Wesley, Gilesi, prosím, je čas.“ Zavolala Buffy a za chvíli se duchové objevili. Posadili se na volná místa vedle Thaose a Nellie.
Buffy: „Jsem ráda, že jste přišli.“
Giles: „To my jsme rádi, je to pro nás čest.“
Museli ještě počkat na Jasmine, která se zdržela. Robins pozoroval klidnou tvář Buffy. Smála se na Spika, který jí zrovna něco vyprávěl. Vybral si skvělé místo proti ní, i když to bylo jasné. Jako hlavní iniciátoři museli sedět proti sobě uprostřed stolu. Jen ten Spike mu vadil. Sedl si vedle ní, jakoby tu byl jako její ochranka. Spike věděl s jakým zájmem se na Buffy dívá, to ho znervózňovalo, protože se bál, že o tom řekne Angelovi. Hned jak vešla, všiml si toho nadpozemského úsměvu, který měla skoro vždy, když ji viděl. Naučil se rozpoznávat tento úsměv, protože poznal, že se právě milovala se svým manželem. Věděl, že je to žena, která se ráda miluje a na jejím manželovi bylo jasné, že jí to potěšní rád dopřeje. Podle toho úsměvu a klidné tváře poznal, kdy se milovali a to ho vždy bodlo hluboko do srdce. Utěšoval se tím, že ten úsměv znamená, že je šťastná to ho uklidňovalo. Nemohl se nabažit pohledu na její tvář. Měla tak smyslné plné rty, chtěl by je líbat, věděl, že možná nikdy nebude mít možnost, ale doufal, že se někdy přestane ovládat a dovolí mu aspoň jednou ji políbit. Dnes zase vypadala jako anděl. Romantický anděl zahalený bílým světlem tajemství. Pohroužil se ještě hloub do svého snu a představoval si ji s tím roztouženým výrazem v posteli, nahou. Michelle se na něj podívala. Otočil se k ní a zahleděl se jí do tváře. Snažil se uhodnout, co mu tím pohledem chce říct. Napsala něco na útržek papíru a posunula ho před něj. Přečetl si ho: Dejte si pozor na své představy.
Jednoduché sdělení, hned ho pochopil. Na důkaz toho se na ni usmál. Znervózňovala ho, moc toho věděla a moc toho mohla i odhalit. Stačilo by aby se jen slovíčkem zmínila o jeho myšlenkách před někým v domě a mohl být ve vteřině mrtvý. Byl si toho nebezpečí vědom a proto ho víc lákalo.
„Davide, zrovna jsme mluvili o tvých pozorovatelích, ty nám můžeš podat nejjasnější sdělení ne?“ Ten sladký hlas ho vytrhl z dalšího snění.
Robins: „Jsou talentovaní, dobře jste je vybrali, ale ještě se musí mnoho učit Naštěstí máme dost času, než budou potřeba pro nějakou přemožitelku.“
Nellie: „na odpočinek se jen tak nechystám.“
Robins: „To ani nepředpokládáme, zvlášť, když tě učila ta nejlepší.“
Buffy: „Nemusíš mi lichotit, všechno je už zaplacené.“
Robins: „Kde je čarodějka?“
Michelle: „Měla by tu být každou chvíli, zdržela se.“
Buffy: „Doufejme.“
V tu chvíli se objevila Jasmine, omluvila se za zdržení a posadila se vpravo od Buffy. Seděla tak proti Thaosovi.
Robins: „Takže jsme tu všichni, doufám. Gilesi, Wesley?“
Buffy: „Oba jsou tady.“
Spike: „Mohli by dostat štítky, abychom o nich věděli.“
Wesley: „Pozor, abychom si neoznačili my tebe, třeba čipem.“
Buffy: „Nač tak silné výhružky Wesley, ještě jsme ani nezačali jednat.“
Spike: „Co říkal?“ Buffy: „že ti dáme čip.“
Spike: „Wesley ty starej….“
Buffy. „Klid. Davide pokračuj, dokud je držím od sebe.“
Robins: „Takže kdyby vám to nevadilo, začal bych s představováním. Asi se tu všichni neznáme. Začnu odleva, Michelle Osbournová, za firmu, vedle ní Jasmine za čarodějky, Buffy Summersová, potom Spike za upíry a na místě vedle něj by měl sedět David Summers odborník na knihy. Po mé pravici Nellie Summersová, přemožitelka. Já jsem David Robins, jsem tu jako pozorovatel. Vlevo ode mě Thaos jako zástupce démonů.“
Wesley: „Na nás zapomněl.“
Giles: „Všivák jeden, po tom všem.“
Buffy: „Po smrti jste nějak víc upovídaní, nezdá se vám? Duchové jsou tu Wesley Wyndham Price a Rupert Giles, pozorovatelé.“
Robins: „Teď, když se všichni známe bychom mohli začít. Jako první je určitě důležitá diskriminace dobrých démonů ve městě. Víc nám o tom řekne Thaos jako jejich zástupce.“
Thaos: „Chci apelovat na vás smysl pro spravedlnost. Nejsou jen zlí démoni, kteří zabíjí. Jako jsou dobří a zlí lidé, jsou takoví i démoni.“
Buffy: „promiňte, že vás přerušuji, ale jak toho dobrého poznám?“
Thaos: „Bude stačit, když je nebudete zabíjet.“
Buffy: „Musíme zabíjet démony, a pokud vidím, že se dva démoni sklání nad mrtvolou, předpokládám, že nejsou dobří.“
Thaos: „jsem rád, že jste nakousla zrovna tento případ. Šlo o dva naše bratry, kteří chtěli dotyčnému pomoci, ale bylo již pozdě.“
Buffy: „Napadli nás.“
Thaos: „To vy jste je zabila?“
Spike: „A já. Můžu jen potvrdit, co říkala Buffy. Našli jsme je u těla, napadli nás a my jsme je zabili.“
Thaos: „Jak ale můžete vědět, že jsou zlí?“
Spike: „Jak sakra máme vědět že ne? Tak si je hlídejte ne?“
Thaos: „Dovolte, ale přece se nebudeme omezovat, protože se po městě promenádují ztřeštění lovci.“
Buffy. „Ti ztřeštění lovci už pár démonů viděli. Je sice možné, že jsme se jich nezeptali, co dělají, ale oni nás napadali. Bránili jsme se.“
Thaos: „Kdybyste se jen bránili, ještě by snad žili ne? Vždyť vy jste je zmasakrovali. Jeden měl zlomené tři ruce a druhý měl useknutou hlavu, oba měli rány, ze kterých krváceli ještě dlouho předtím, než jste jim zasadili smrtelné rány.“ Buffy: „To není pravda!“
Thaos: „Dokažte to.“
Jasmine: „Máte na to svědky Thaosi?“
Thaos: „Samozřejmě že ne.“
Jasmine: „Tak je nemůžete obvinit.“
Buffy: „To já jsem mu mečem usekla hlavu, protože se chystal zlomit vaz třetímu z nás.“
Thaos: „Byli jste na ně tři?“
Spike: „Ne, dva já a Angel. Buffy přišla až později, sledovala jednoho upíra.“
Thaos: „Chci svědectví toho třetího.“
Jasmine: „Můžeme ho zavolat.“
Buffy. „To přece není nutné.“
Jasmine: „čelíte tu obvinění, že jste je chladnokrevně zavraždili a ještě předtím jste je mučili.“
Nellie. „Promiňte, že se do toho vměšuji, ale zabíjení jim podobných je naše práce.“
Thaos: „Musíte rozlišovat nebezpečné a mírumilovné druhy.“
Buffy: „Tak ať nám ti mírumilovní jdou z cesty.“
Thaos: „Jenže vy terorizujete celé město.“
Buffy: „Terorizujeme? Chcete říct chráníme, za naše působení se jejich aktivity několikrát zmenšili, máme pro to důkazy, protože naše firma je monitoruje.“
Thaos: „To je nezákonné.“
Buffy: „na tohle jsou zákony?“
Thaos: „Okamžitě chci přivolat toho třetího.“
Jasmine: „O koho jde? Přemístím ho sem.“
Buffy: „Můj manžel, Angel.“
Jasmine chvíli zaříkávala a nakonec se před nimi Angel objevil. Držel v ruce velkou knihu a udiveně se na ně díval. Potom zaklapl knihu a položil ji na stůl před ním.
„Já ti říkal, že mě sem máš vzít rovnou.“ Prohlásil k Buffy a ta jen pokrčila rameny.
Jasmine: „Vzpomínáte si na událost, kdy jste zabili dva démony, kteří vás napadli?“
Angel: „Těch bylo víc, musíte to upřesnit.“
Buffy. „V té uličce za tím novým barem.“
Angel: „Už si vzpomínám, slyšeli jsme od tam něco, tak jsme se tak šli se Spikem podívat. Viděli jsme dva démony, jak se sklání nad tělem. Hned nás napadli.“
Jasmine: „Jak jste je zabili?“
Angel: „Spike tomu jednomu zlomil ruce a potom mu vrazil kůl do srdce, bylo to jediné, co měl po ruce.“
Thaos: „To je surové, kůl do srdce, copak je to upír?“
Angel: „On ano.“
Thaos: „Myslím toho mrtvého.“
Angel: „nejspíš ne, nerozpadl se na prach.“
Jasmine: „A ten druhý?“
Angel: „Buffy mu usekla hlavu. Jediný čistý sek, nádherná práce.“
Thaos: „Vychvalujete to, jakoby šlo o divadelní představení.“
Angel: „Skoro jo. Ona je to docela věda.“
Robins: „To stačí Angele.“
Angel: „Klidni se Robinsi, o co tu jde?“
Jasmine: „Ty a tvoji přátelé čelíte obvinění z mučení a brutální vraždy dvou démonů.“
Angel: „Nemučili jsme je.“
Buffy. „Považují zlomené ruce za mučení.“
Angel: „Jaký je problém? Jsou mrtví, tak je to v pořádku ne?“
„To rozhodně není v pořádku.“ Vstal naštvaně Thaos a udělal pár kroků k Angelovi. Ten si ho změřil a nakonec se usmál.
Angel: „Snad mi nechcete něco udělat?“
Thaos: „uhodl jste.“
Angel: „Hm, nevím kdo jste, ale asi nejste jejich nejlepší volba, když se nedokážete ovládat.“
Buffy: „Thaosi, sedněte si prosím.“
Thaos: „Tohle je vražda, ani toho nelitují, všechny popravit!“
„Okamžitě si sedněte!“ Vykřikla Buffy a z ruky jí vyšlehl plamen.
„Sakra, sakra, jak se to uhasí?“ zanadávala si a hasila plamen druhou rukou. Nakonec ruku sevřela v pěst a plamen zmizel.
Thaos: „To je útok.“
Buffy: „Omlouvám se, nechtěla jsem.“
Robins: „Odkdy tohle děláš?“
Buffy. „Nechej toho, copak já vím? Asi jsem to zase někomu ukradla. Jdu si schladit hlavu, zatím to dořešte.“
Thaos: „Nemůžete teď odejít.“
Buffy: „Vsadíte se?“
Robins: „Můžeš jít ke mně do kanceláře, je na konci chodby.“
Buffy: „Kde jsou tví pozorovatelé?“
Robins: „Dnes v této část kromě nás nikdo není.“
Buffy: „Dobře. Vrátím se.“
Robins: „Nemusíš spěchat, bude to trvat ještě dlouho.“
Buffy odešla a držela se přitom za ruku. Angel se chystal jít za ní, ale zadržel ho Thaos.
Angel: „Co zase chcete?“
Thaos: „S vámi jsme ještě neskončili.“
Angel: „Ale já s vámi ano.“
Robins: „nechte ho jít, oba se vrátí.“
Thaos: „Domluví se.“
Robins: „I kdyby, jsou způsoby, jak zjistíme pravdu.“
Angel odešel, všichni se znovu posadili a začali jednat. Případ démonů odložili na poději a pokračovali v dalších bodech.

Našel ji v Robinsově kanceláři na konci chodby. Seděla za stolem a měla hlavu opřenou v dlaních.
Angel: „Jak ti je?“
Buffy: „Mám strach.“
Angel: „Já vím.“
Buffy: „Strach z toho, co se stane příště.“
Angel: „Nic se nestalo.“
Buffy: „Zkazila jsem celé jednání.“
Angel: „nezkazila, to Thaos ho zkazil.“
Buffy: „Snaží se tě chránit, stejně jako já. Vůbec mi v tom nebrání.“
Angel: „Myslíš tvého démona?“
Buffy: „Ano, jsi pro nás důležitý, musí tě chránit. Taky ví, že tě miluju.“
Angel: „Nic se nestalo, všechno je v pořádku.“
Buffy: „Nikdo v místnosti oheň neovládá a v celé části nikdo není. Neměla jsem tu schopnost komu ukrást.“
Angel: „Oheň ti neublíží, třeba je to jen rozvíjení toho faktoru.“
Buffy. „Je to logické viď?“
Angel: „Samozřejmě. Doma se podíváme do knihy, bude to vědět.“
Buffy: „Co bychom bez ní dělali.“
Angel: „Můžu ti nějak pomoct?“
Buffy: „Zachraň mě.“

Za necelou hodinu se vrátili. Byli pryč jen něco přes půl hodiny. Hned jak vešli, zachytil Robins ten letmý pohyb jejich rukou. Poznal to, zase se milovali. Vypadala klidná, jakoby jí to dodalo síly. Zachytil pohled Michelle, četla mu myšlenky. Přemýšlel, co má udělat.
Robins: „Cítíš se lépe? Můžeme pokračovat?“
Buffy: „Jsem připravená nechat se zase obvinit, že dělám všechno špatně.“
Robins: „Ale to není cíl celého jednání.“
Buffy. „Došlo mi, že tohle je soud. Chápu, že hledáte pravdu, ale vše tu zatím směřuje jen k tomu, že všechno dělám špatně. Proto jsem se rozhodla. Pokud považujete moji ochranu nevinných za útlak, končím. Rada bude vždycky stejná, protože se za stolem řeší věci, které by se tak řešit neměly. Myslela jsem, že se to může změnit, ale je to jen fraška, náhražka a zbytečnost, která zbytečně okrádá náš čas. Končím v této komedii, která se hrdě nazývá Radou. Najdu někoho, kdo mě nahradí. Omlouvám se, že jsem vás okrádala o čas.“
Giles: „Buffy máš sice pravdu, ale nesmíš tohle úsilí nechat zmařit jedinou nevydařenou schůzí.“
Wesley: „Já tě znám Buffy. Snažila ses jim dát šanci. To je od tebe správné. Ale není to tak, jak myslíš, oni ti nechtějí poroučet. Oni tu nejsou, aby tě posuzovali, ty jim máš pomoct. Když už to neuděláš kvůli nikomu, tak aspoň kvůli těm lidem, kterým takhle můžete pomoct, protože tato spolupráce dost věcí usnadní.“
Buffy: „Dobře, kvůli vám dvěma, poslední šance.“
Robins: „Jsem rád, že sis to rozmyslela.“
Posadila se na své místo a dovolila Thaosovi, aby ve svých obviněních pokračoval.
Jasmine: „Slyšela jsem dost, pochopila jsem celou věc. Teď mám poslední otázku na každého z té trojice. Zabili jste je záměrně i přestože jste věděli, že nejsou nebezpeční?“
Spike: „Nic proti vám čarodějko, ale co nás mělo přesvědčit o tom, že nejsou nebezpeční. Napadli nás a za těch pár let, co už proti těm sviním bojuju poznám, když se někdo brání a když chce zabít. Tihle nás chtěli stoprocentně zabít. Na to vsadím svůj život.“
Jasmine: „To zní rozumně.“
Buffy: „Já jsem přišla a viděla jsem, jak se je snaží zabít, buď by zemřel on, nebo Angel. Vybrala jsem si, zabila jsem démona.“
Jasmine: „To mi stačí, děkuji. A vy?“
Angel: „Ten druh démonů znám, jsou to vrazi. Všechny rány na těle mrtvého ukazovaly na ně. Neměl jsem, ani nemám důvod pochybovat o tom, že měli stejný záměr i s námi.“
Jasmine: „Co to bylo za druh?“
Angel: „Obecně se jim říká lamači, protože lámou všechny kosti v těle. Postupně zlámou všechny kosti, začínají na končetinách a postupují až ke konci, kdy vám zlomí vaz.“
Jasmine: „Neslyšela jsem o nich.“
Giles: „Já ano, jsou tímto známí. Dělá jim radost působit oběti bolest, dokud jejich trápení neskončí.“
Wesley: „Taky jsem o nich slyšel, jsou docela častým jevem. V každém městě je jich spousta, protože se najdou ti, které dokážou zlákat.“
Buffy: „Giles i Wesley potvrdili Angelovo tvrzení.“
Thaos: „Jak můžeme vědět, že nám nelžete?“
Robins: „Být vámi, tak teď mlčím, protože to vaše tvrzení teď začíná být dost nedůvěryhodné, protože i já to můžu potvrdit. Hodně jsem o nich slyšel a s jedním jsem se kdysi setkal.“
Buffy: „Já je viděla prvně, jak je to možné?“
Giles: „Báli se brány pekel.“
Buffy: „To zní logicky. Co V Římě, nebo v Londýně?“
Wesley: „Je možnost, že se ti vyhýbali, nebo jsi na ně prostě neměla štěstí.“
Buffy: „Byli dost zákeřní. Měli čtyři ruce a vážně je uměli používat, mohli by zkusit hrát na nějaký hudební nástroj.“
Giles: „Jakou barvu měla jejich krev?“
Buffy: „Byla dost tmavá, červená tmavá a dost hustá, měla jsem bílou košili a musela jsem ji vyhodit, to mě fakt naštvalo, byla úplně nová.“
Giles: „Stoprocentně šlo o druh démona, o kterém Angel mluvil.“
Buffy: „Jsem ráda Gilesi, že se to vysvětlilo. Je možné, že by byl i některý z nich neškodný?“
Wesley: „Je to asi jako s upíry. Může se najít zářná výjimka. Je taky možné, že na vás zaútočili, protože si mysleli, že jste nebezpeční vy, nebo protože šlo o dva upíry.“
Buffy: „Ale kdyby je opravdu napadli protože byli upíři, ne, to je přece blbost. Nenapadli by je, Thaos říkal, že byli mírumilovní.“
Wesley: „Asi si rádi vyhodily z kopejtka.“
Giles: „Myslím, že Thaos lže.“
Buffy: „Proč? A v čem?“
Giles: „Buď vás zkouší, nebo je zlý.“
Buffy: „Mám to zjistit?“
Wesley: „Dobrý nápad.“
Giles: „Nešetři ho.“
Buffy vstala, pomalu obešla stůl, než si stoupla za Thaose. Dala mu nůž pod krk.
Robins: „TO snad ne, už zase? Máš komplexy, nebo co?“
Wesley: „Nevšímej si ho, zeptej se Thaose, proč lže.“
Buffy. „Díky Wesi, ale tohle vím sama.“
„Proč lžeš?“ křikla na démona a přitlačila na nůž.
Thaos: „Když odděláte ten nůž, řeknu vám to.“
Buffy: „Budu o tom přemýšlet… ne, vyklop to a hotovo.“
Thaos: „Tak nic neřeknu.“
Jasmine: „O co tu jde?“
Nellie: „Mami, potřebuješ pomoc?“
Buffy: „Teď už ne holčičko, poradím si. Jsem zvědavá, jakou barvu má jeho krev.“
Thaos: „Vyslalo mě naše společenství, měl jsem vyzkoušet vaši spravedlivost a podat svědectví o vašich pravých úmyslech.“
Buffy: „Nevím, nějak tomu nevěřím. Co ty Wesi?“
Wesley: „O takových společenstvích jsem slyšel. Zní to dost věrohodně. Taky to vysvětluje celou tu historku.“
Buffy: „To znamená, že ho nemám zabíjet?“
Wesley: „Teď ne, nech mě přemýšlet. Co na to říkáte vy Gilesi.“
Giles: „Měli bychom ho vyzkoušet.“
Wesley: „Já vím, ale jak?“
Buffy. „Tak se rozhodněte, já nejsem mrtvá, začíná mě svrbět ruka.“
Giles: „Nerad to říkám, ale nic mě nenapadá.“
Spike: „Michelle, co kdybys mu přečetla myšlenky?“
Michelle: „nejde mi to, nevím proč.“
Buffy. „Tak ho zabijeme.“
Angel: „Nemůžeme ho zabít, pokud je to vyslanec.“
Buffy: „Nikdo se to nedozví, někam ho ukryjeme.“
Robins: „To nebude příliš svědčit o naší spravedlivosti.“
Jasmine: „Mohli bychom mu proniknout do mysli.“
Buffy: „To nám dělala Angie a bylo to k ničemu.“ Angel: „To máš pravdu.“
Jasmine: „Tak ho donutíme prostě říkat jen pravdu.“
Buffy: „Proč jste to nenavrhla hned?“
Jasmine: „Všechno má svůj čas Mater. Bohyně má s každým z nás své úmysly.“
Buffy: „Já to chápu, ale jestli ještě trochu přitlačím, bude tu téct krev a nechci zašpinit koberec, bylo by hrozně zařizování ho nechat buď vyčistit, nebo vyměnit.“
Angel: „Jsi úžasně praktická.“
Robins: „Můžete provést to kouzlo?“
Jasmine: „Ano, ale je dost nestálé, nevím, co to udělá.“
Buffy. „Dcera je čarodějka, nebojte, já viděla zpackaných kouzel dost.“
Jasmine: „Dobře.“
Čarodějka vstala a šla do čela místnosti. Spike si stoupl vedle Buffy, kdyby potřebovala pomoc a Nellie radši ustoupila. Jasmine začala zaříkávat. Když skončila, obklopilo ji světlo šedé jako kouř. Kolem Thaose se objevilo černé světlo a líně kolem něj kroužilo jako dým. Kolem Buffy, která stále držela nůž na jeho krku, se objevilo červené světlo, které kolem ní vesele poletovalo jako světluška. Za Angelem se objevila modrá koule a kroužila mu kolem rukou. Robinsovi se nad hlavou objevilo zelené světlo, prošlo mu celou postavou a nakonec mu zářilo u nohou. Spike se začal smát a z pusy mu vyletěla žlutá kulička, která mu poskakovala kolem tváře.
Jasmine: „jejda, omlouvám se.“

Buffy. „Za co?“
Jasmine: „No, kouzlo zasáhlo všechny, kdo září.“
Buffy: „Jak dlouho to bude účinkovat?“
Jasmine: „Na každého čtyřiadvacet hodin, potom se bude rušit, U každého jinak.“
Spike: „To bude zábava.“
Buffy. „Tak co Thaosi, jak je to s tou tvojí historkou?“
Thaos: „Jsem vyslanec společenstva, měl jsem vás ověřit.“
Buffy. „Takže jste opravdu hodný démon?“
Thaos: „Ano, ale musím ocenit, že jste opravdu spravedliví, podařilo se mi vykonstruovat skvělý případ, ale vyřešili jste to, jste lepší.“
Robins: „Tak ho můžeš pustit.“
Buffy. „Je mi to líto. Nechci vám ublížit, ale bylo to nutné.“
Thaos: „V pořádku.“
Robins: „Myslím, že bude lepší, když skončíme.“
Spike. „Naopak, myslím, že bychom měli pokračovat, uvolní se nám atmosféra.“
Buffy. „Spiku já tě snad zabiju.“
Nellie. „Teď musí říkat pravdu, já být tebou bych se opravdu bála.“
Spike: „Tak jo, jedeme domů.“
Buffy: „jsi skvělý Spikey.“
Spike: „Musí říkat pravdu že?“
Jasmine: „No, zdá se, že to před vámi tajila.“
Angel: „Ale netajila, říká mu to pořád.“
Michelle: „No, já pojedu s Nellie, nechci jet s vámi v autě.“
Buffy. „To docela chápu, sejdeme se doma.“
Michelle: „Pojedeme napřed a všechny na to upozorníme.“
Angel: „Jenom se ptám jestli to bylo nutné.“
Buffy. „Aspoň teď máme jasno ne?“
Jasmine: „Omlouvám se.“
Všichni odešli a zůstali jen Buffy, Spike, Angel a Robins postižení kouzlem.
Angel: „Myslím, že bychom tu měli ještě chvíli zůstat.“
Buffy: „Máš pravdu.“
Robins: „Tak se posadíme.“
Robins se Spikem si sedli ke stolu a Buffy s Angelem proti nim.
Spike: „Co to děláte?“
Buffy: „Držíme se za ruce.“
Robins: „To nám nemusíte říkat.“
Buffy: „Já za to nemůžu. Snad bys měl radši jít Davide, bude to lepší.“
Angel: „ne, jen ať tu zůstane, třeba se dozvíme pár jeho malých tajemství.“
Spike: „Jo, třeba jak často si představuje Buffy nahou.“
Robins: „Hodně často, ale nepočítám to.“
Buffy: „Tohle není dobrý nápad.“
Angel: „Ale je, Spike má pravdu.“ Spike: „Tak se zase na něco zeptáme my vás ne?“
Buffy: „Radši ne Spiku, z toho budou jenom nepříjemnosti.“
Spike: „Co nám Fione prozradila tu věc s ohněm, zajímala mě jedna věc, tohle je úplně jiné tělo že?“
Buffy: „Ne tak úplně, je stejné, ale poznamenané démonem.“
Spike: „Jasně had.“
Angel: „Tohle je hra na pravdu nebo co?“
Spike: „Ještě jsem nezačal. Líbí se ti?“
Angel: „Co?“
Spike: „No její tělo přece.“
Angel: „Ne.“
Buffy: „říkala jsem, že to není dobrý nápad.“
Angel: „Přivádí mě totiž k šílenství.“
Spike: „To považuju za správnou odpověď. Třeba to pomůže vašemu vztahu, když si to všechno řeknete.“
Buffy: „Možná by bylo lepší, kdybychom si to řekli v soukromí.“
Spike: „Počkej, ta stejná otázka směřuje k Robinsovi. Líbí se ti její tělo?“
Robins: „Ano.“
Spike: „Dost suchý, ale taky může být. A co ty Buffy, ty jsi nám ještě nic neprozradila. Líbí se ti Robins?“
Buffy: „Má své kouzlo.“
Spike: „Aha, to je sice vyhýbavá odpověď, ale pravdivá. Chtěla by ses s ním vyspat?“
Buffy: „Ne.“
Spike: „Smůla Robinsi, ale na tebe padá stejná otázka, myslel jsi na to někdy?“
Robins: „Ano.“
Spike: „Kdy naposled?“
Robins: „Když se vrátili.“
Spike: „Trochu sis zpestřil nudnou radu co? To není otázka. Ale pro klid tvé duše, co jste dělali, když jste odešli?“
Angel: „Povídali jsme si.“
Spike: „To jsem nečekal. A mimo to jste dělali ještě něco?“
Angel: „Milovali jsme se.“
Buffy. „Angele!“
Angel: „Já za to nemůžu.“
Spike: „To je zajímavé. V Robinsově kanceláři?“
Angel: „Na jeho stole.“
Spike: „To je zajímavé co?“
Buffy. „Spiku, nech toho prosím.“
Spike: „Ne, docela se mi to líbí. Jen přemýšlím, na co dalšího se zeptám. Tohle mě nezajímá, tohle přece vím, nejsem hluchý. Ale Robins mě zajímá jako osobnost. Těžko do něj nahlédnout.“
Buffy: „Tak co kdybyste to řešili doma? Já chci jít domů, nechci tady už být.“
Spike: „Proč?“
Buffy: „Bojím se tu.“
Spike: „čeho?“
Buffy: „Stínů.“
Spike: „Ty se bojíš tmy?“
Buffy: „Ne.“
Spike: „Tak čeho?“
Buffy: „Smrti.“
Spike: „Bojíš se, že umřeš?“
Buffy: „Ne, že umře někdo z vás. Ona je tady. Smrt tu obchází a čeká na svou oběť.“
Angel: „Shh, pojedeme domů.“
Buffy: „řekni, že všechno bude v pořádku.“
Angel. „Já nemůžu.“
Vstala a odešla na druhou stranu místnosti, začala vzlykat. Angel šel k ní, opřela se o něj a naplno se rozplakala.
Robins: „Vidíš, co jsi provedl? Buffy teď brečí a je to kvůli tobě, protože se chceš pobavit.“
Angel: „Mlčte Robinsi, Spike za to nemůže.“
Spike: „Radši pojedeme.“
Buffy: „Mám tady auto.“
Robins: „Budu řídit.“

Všichni si sedli do auta. Buffy se na zadním sedadle Angelovi stulila v náručí a chvěla se.
Angel: „Je ti zima?“
Buffy: „hrozná.“
Angel: „Co tvůj démon?“ Buffy: „Je v pořádku, jen je trochu podrážděný.“
Angel: „všechno bude v pořádku.“
Buffy: „Opravdu?“
Angel: „Teď nemůžu lhát.“
Buffy: „Miluju tě.“
Angel: „Já vím. Teď se musíme co nejdřív dostat domů. Máš v autě svetr, nebo něco teplého?“
Buffy: „V kufru je taška s věcmi z hotelu. Je tam staré oblečení, určitě tam bude nějaký pulovr.“
Angel: „Robinsi zastavte.“
Robins: „Stejně jsme v koloně. Je dost dlouhá, chvilku si tu pobudeme.“
Spike: „Co kdybychom přenocovali v nějakém motelu? Bude to lepší, než kdybychom se vrátili domů, zbytečně bychom tam vířili prach.“
Angel: „Máš pravdu, je tu někde něco blízko?“
Spike: „Podívám se do mapy. Buffy kde máš mapu města?“
Buffy: „V kufru.“
Spike: „na co ti je mapa v kufru?“
Buffy: „Nevím.“
Spike: „Některé tvoje zvyky jsou fakt zvláštní.“
Buffy: „Například?“
Robins: „Vždycky, když vejdeš do dveří, přejedeš po rámu rukou.“
Buffy: „Tak přece poznám, ve kterém jsem pokoji.“
Angel: „necháme tuhle rozmluvu na později ano? Někdo běžte do kufru a vezměte tu tašku a mapu.“
Spike: „Skočím tam.“
Spike se za chvíli vrátil, v jedné ruce nesl bílé sáčko a v druhé mapu.
Spike: „Nic proti, ale máš v kufru strašnej bordel.“
Buffy: „Naopak, všechno tam má své místo.“
Oblékla si sako a znovu se opřela o Angela. Spike si sedl na místo spolujezdce.
Robins: „Tak kam mám jet?“
Spike: „Kousek odtud je slušný hotel, trošku menší, ale pro nás bude stačit.“
Robins: „Veď mě.“
Buffy: „Přemýšlel jsi někdy o tom jak bychom žili, kdybychom nežili takto?“
Angel: „Ne, ty ano?“
Buffy: „Vlastně ne, jen mě občas napadne, jestli bychom byli šťastní i kdybychom kolem sebe neměli děti, přátele a hlavně Spika.“
Angel: „Myslím, že bez Spika by to bylo jiné.“
Buffy: „Nechtěla bych o něj přijít.“
Angel: „Já vím, on to ví taky.“
Spike: „Já?“
Angel: „Ne, Buffyin démon.“
Spike: „Měli byste ho pojmenovat.“
Buffy. „už jsem mu dala jméno, je Barny.“
Spike: „To je jako pro psa.“
Buffy: „Mám ráda psy.“
Robins: „Tak jsme tady.“
Spike odešel sehnat pokoje. Za chvíli se vrátil s klíčem.
Buffy. „Tak co?“
Spike: „Mají plno, sehnal jsem jen jeden pokoj.“
Angel: „To nevadí, je to jenom na jednu noc.“
Robins: „Doufejme, že na nás nebude to kouzlo působit déle.“

V pokoji zjistili, že je tam jen jedna manželská postel, ale v obýváčku byly dvě pohovky a ta se každá dala rozložit na postel. Nikomu z nich se ale nechtělo spát. Spike a Robins si sedli na jednu sedačku a Buffy s Angelem obsadili druhou. Buffy si lehla a opřela se o Angela, který ji rád sevřel v náruči.
Spike: „Zvláštní pocit.“
Angel: „Co, bojíš se s námi mluvit, abys něco nevyzradil?“
Spike: „Nemám co vyzrazovat.“
Buffy: „Tak nám řekni něco o té tvojí přítelkyni, jak dlouho spolu jste?“
Spike: „Začali jsme spolu chodit ještě než jste odjeli.“
Buffy: „Odkud ji znáš?“
Spike: „Potkal jsem ji v jednom baru. Byla tam s kamarádkou, já v tu dobu sledoval jednoho upíra.“
Angel: „Nech mě hádat, zaútočil na ně.“
Spike: „Jo, je to už starý co?“
Angel: „To teda jo, se divím, že na to ještě letí.“
Spike: „Tak to zkus.“
Angel: „nemám proč, když mám Buffy ne? Jak myslíš, že jsem sbalil ji.“
Spike: „Jenže to nenapadli ji, ale tebe.“
Buffy: „Ne, napadli mě, Angel mi pomohl. Ale pokračuj, jaká je.“
Spike: „Je moc pěkná.“
Buffy: „Smím hádat drobná tmavovláska?“
Spike: „Jo, je z Prahy, odtam má Dru ty panenky. Překvapilo ji, že vím, kde to je. Je hrozně milá, zábavná a taky moc pěkná.“
Buffy: „nemůžu se dočkat, až ji poznám.“
Spike: „Budu ji před tebou skrývat.“
Buffy: „Já si ji najdu.“
Spike: „Je opravdu výjimečná. Ví, že jsem upír, ale o vás ještě nic neví. Zná jen tebe a Angela, vyprávěl jsem jí o vás. Ale neví, kdo jste.“
Buffy: „Pozveš ji k nám?“
Spike: „Chystám se na to, chtěli bychom spolu bydlet, pracuje tady blízko.“
Buffy: „Co dělá?“
Spike: „Je lékárnice.“
Buffy: „Když budeme pašovat drogy, bude se to hodit.“
Robins: „ta ženská musí mít dost pokřivenej smysl pro humor.“
Buffy: „Ty se radši zdrž Davide, nechceme tu rozbroje.“
Robins: „Pořád nechápu, proč ho trpíš u sebe.“
Buffy: „Spike je opravdový přítel. Doprovází mě celou dobu.“
Spike: „Pamatuješ? Mazej od mý dcery.“
Buffy: „Jo máma byla dost od rány.“
Angel: „Tvoje máma mě nemá ráda.“
Buffy: „To není pravda, líbíš se jí. Má tě ráda.“
Angel: „Tenkrát mě neměla ráda.“
Buffy: „Ale měla, jenom pro mě chtěla to nejlepší a neměla tušení, že to jsi ty.“
Angel: „Možná, že kdyby sis vzala nějakého právníka, nebo doktora, jak chtěla ona, měla by ses líp.“
Buffy: „Možná bych měla normální život, ale nebyla bych šťastná, to můžu být jenom s tebou.“
Angel: „Která šťastná hvězda mě k tobě přivedla?“
Buffy: „Pokud vím, byl to Whistler.“
Angel: „Ten byl ale neskutečně otravný.“
Buffy. „byla to Angie.“
Angel: „Vážně?“
Buffy: „To bude průser, to ses neměl dozvědět.“
Angel: „To je přece jedno.“
Buffy: „Asi máš pravdu.“
Robins: „Tuhle noc bychom mohli přečkat bez dalších problémů.“
Angel: „To bychom mohli, pokud si nebude Spike hrát zase ty svoje hry.“
Spike: „Stejně jsem to všechno věděl. Jenom jsem chtěl, abyste si to uvědomili i vy.“
Robins: „Ale my to taky věděli.“
Angel: „Tiše, Buffy spí.“
Všechny zraky se upřeli k jmenované. Klidně ležela a mírně se usmívala ze spaní. Křečovitě se ale držela Angela za ruku. To jediné rušilo zdání klidného spánku.
Spike: „Vždycky se tě tak drží?“
Angel: „Vždycky. Pokaždé než usne se mě chytne za ruku. Už ani nevím, jak dlouho to dělá.“
Spike: „Myslíš, že se pořád bojí?“
Angel: „Teď už ne. Asi na ni nějak působila ta místnost.“
Spike: „Myslel jsem, že tohle všechno přestane, když se spojí s démonem a když je teď vyšší bytost.“
Angel: „Viola říká, že má problém se zvládnutím psychické zátěže.“
Spike: „Co je tím přesně myšleno?“
Angel: „Myslí pořád na všechno kolem sebe, dělá si se vším starosti, potom ještě duchové a Síly a to, všechno je na ni moc.“
Spike: „Co jí to nějak usnadnit?“
Angel: „Snažím se přijít na to jak. Viola říká, že se musí naučit soustředit a myslet jen na jednu věc, ostatní věci vypustit.“
Spike: „Meditace?“
Angel: „Asi něco takového. Buffy si myslí, že to bude v té knize. Moc toho ještě nevíme. Nestihli jsme toho ještě moc přečíst.“
Spike: „Myslíš, že je tam řešení?“
Angel: „Všeho určitě ne, ale dost to vysvětlí.“
Spike: „Musíme se bát, že ji zase napadnou její síly?“
Angel: „Nevím, myslím, že jim v tom brání její démon.“
Spike: „Takže je možné, že se to zase stane.“
Angel: „Nellie říkala, že v její budoucnosti tak zemřela.“
Spike: „Možná to bude vědět David.“
Angel: „Nechceme do toho s Buffy plést moc lidí.“
Spike: „S tím démonem taky bylo lepší, když nás to vědělo minimum.“
Angel: „Takže o tom všem jen my tři ano?“
Robins: „A já.“
Spike: „Jo, ty taky.“
Robins: „Myslíš si, že mě na Buffy nezáleží? Záleží mi na ní stejně jako tobě nebo tobě.“
Spike: „A na tom si zakládáš co? Kdyby ti na ní jen trochu záleželo, nechal bys ji být a našel by sis jinou modlu. Kdybys ji měl aspoň trochu rád víc, než sebe, bude ti záležet hlavně na tom, aby bal šťastná ona, ne ty. Myslíš celou tu dobu i na ni, ne jen na sebe?“
Robins: „Vůbec nic o tom nevíš.“
Spike: „Ale vím, protože já jsem ji taky miloval ty tupče.“
Robins: „A teď už ji nemiluješ?“
Spike: „Miluju, jako sestru, kterou musím chránit.“
Robins: „Ji nejde přestat milovat.“
Angel: „Tobě se totiž plete význam toho slova milovat. Myslíš si, že ji miluješ, ale ty po ní jenom toužíš, chceš ji mít.“
Robins: „Nebudete mě poučovat o tom, co cítím.“
Angel: „To nemusíme. Ale můžeme ti říct co cítí ona. Bere tě jako svoje dítě, o které se musí starat. Ona tě miluje jako syna chápeš? Nemůže tě milovat jinak.“
Robins: „Jo, protože může milovat jenom tebe co?“
Angel: „Ne, protože miluje svět.“
V tu chvíli se taky probudila.
Angel: „Jak ti je?“
Buffy: „Snad jste se nehádali?“
Spike: „Samozřejmě, že ne, není přece proč.“
Buffy: „To je dobře.“
Angel: „Jak se cítíš, je ti líp?“
Buffy: „Je to lepší, ale je naštvaný.“
Angel: „Ani se mu nedivím. Je ti zima, přinesu ti z ložnice deku.“
Buffy: „Děkuju.“
Spike: „Přinesu ji, ať nemusíš vstávat.“
Za chvíli se vrátil s tenkou dekou, která byla místo přikrývky na posteli. Přikryl jí Buffy a ta se na něj vděčně usmála.
Buffy: „Všichni se o mě pěkně staráte, čím jsem si to zasloužila?“
Angel: „Stačí, že jsi miláčku.“
Buffy: „Tenhle večer je hodně důležitý že?“
Angel: „Myslíš?“
Buffy: „Nemůžeš mi lhát.“
Angel: „Pro mě je důležitá každá chvíle, kdy jsi se mnou.“
Buffy: „Vždycky se z toho nějak vyvlíkneš.“
Spike: „nevím, kde na ty řeči chodí. To já jsem romantický básník ne?“
Buffy: „Tak nám slož báseň Williame.“
Spike: „Radši ne, tady se blýská jen Angel.“
Buffy: „Ne každý může být jako můj Angel.“
Spike: „Naštěstí. Co bychom s dvěma takovýma dělali, když nemáme dvě ženy jako jsi ty?“
Buffy: „Třeba by jsi našel jinou, lepší.“
Angel: „Tomu snad ani sama nevěříš. Jak může být něco lepšího, než je to nejlepší?“
Buffy: „Nikdy bych ti neodpustila, kdybys miloval jinou ženu.“
Angel: „Já vím, ale není k tomu důvod, protože miluji jenom tebe.“
Buffy: „Já vím.“
Spike: „Hele, co kdyby miloval muže?“
Buffy: „Odpustila bych to jedině, kdybys to byl ty Spikey.“
Angel: „To mě radši zabijte.“
Spike: „Kdo by chtěl vyměnit anděla za mě?“
Angel: „Blázen, nebo dobrodruh.“
Buffy: „Proč dobrodruh?“
Angel: „Protože jen blázen, neb dobrodruh tě může milovat jen z části tak jako já.“
Buffy. „A ty jsi co? Blázen? Nebo dobrodruh?“
Angel: „Blázen jedině do tebe. Dobrodruh? To k tomu tak nějak patří ne?“
Buffy: „Jsi zlatíčko.“
Angel: „Budu si tě hýčkat a nenechám ti ublížit. Protože ty jsi jenom moje.“
Buffy: „Navždy.“
Robins: „Tohle dělají pořád?“
Spike: „Pořád, protože tohle je láska.“
Buffy: „No tak Spikey, ty bys měl vědět, že láska je něco co se nedá definovat. Když už dokážeš říct, co je láska, přestane to už být láska.“
Angel: „Jako krása.“
Buffy: „Jako krása. Nemůžeš říct, že je něco krásné, protože jistě se najde něco, co bude ještě krásnější a o co bylo krásné je už jen hezké.“
Spike: „Protože láska je to nejkrásnější.“ Buffy: „V lásce je všechno nej.“ Angel: „To s tebou je všechno nej.“
Buffy: „A za ty roky už to musíš vědět, viď?“
Angel: „Nepoznal jsem, co je to láska, dokud jsem si nemyslel, že mě nemiluješ.“
Buffy: „Jak bych tě mohla nemilovat? Vždyť ty jsi moje první veliká láska.“
Spike: „A co já?“
Angel: „Ty co?“
Spike: „Mě jsi nikdy nemilovala?“
Buffy: „Milovala, ale nikdy ne tak jako Angela.“
Spike: „Nikdy nemůžeš někoho milovat tak jako Angela.“
Buffy: „Vždyť Angel je první.“
Spike: „Já jsem byl sice po něm, ale taky jsem byl.“
Buffy: „Je mi líto Spikey.“
Spike: „Co? Zapomněla jsi?“
Buffy: „Já ne. Ale nesmíme zapomenout, že tohle tělo má jen necelý měsíc.“
Angel: „To se dnes už moc nevidí první sex až po svatbě, že?“
Spike: „Po svatbě a šesti dětech co?“
Buffy: „Tohle musí zůstat jen mezi námi.“
Spike: „I kdyby, klidně se s tebou vsadím, že jste pořád stejná krev. Vždyť tohle je stejné tělo ne?“ Buffy: „Ano, to je.“ Angel: „Pořád je to stejné ne?“
Buffy: „Podle toho, co myslíš.“
Angel: „I předtím, jsem byl první ne?“
Buffy. „Už jsem to říkala, má první velká láska.“
Spike: „To je fakt neskutečně romantické, ale bylo to jenom jednou, to je trochu kaz na tom všem.“
Buffy: „Stejně jsme pak ještě celý jeden rok spolu chodili.“
Spike: „Jenže potom odešel.“
Angel: „Musel jsem, tak moc jsem ji miloval, že jsem jí nechtěl ublížit.“
Spike: „Ale stejně jste se pořád milovali.“
Buffy: „Pořád, až do chvíle, kdy jsme mohli být zase spolu.“
Spike: „Síly vám předložili zkoušku.“
Angel: „A potom jsem dostal darem život.“
Buffy: „Potom jsme byli už jenom spolu.“
Angel: „Je to už dlouho, viď? Ale pořád se milujeme stejně, možná ještě víc.“
Spike: „A bohatě si tu absenci sexu prvních let vynahrazujete co?“
Angel: „Bohatě, jenže tohle není sex.“
Buffy: „Tohle je milování.“
Spike: „Oba jste naivní, jakoby v tom byl rozdíl.“
Buffy: „Malý Spikey, ještě neví, co za co stojí.“
Spike: „Můj bože, prý malý Spikey, kam jsem to dopracoval.“
Angel: „už sis mohl zvyknout, že nás tu všechny bere jako děti ne?“
Spike: „Zvykl jsem si, na vás dva je si těžké nezvyknout.“
Angel: „je ti pořád zima?“
Buffy: „Ne, už je to lepší. Ale jsem unavená.“
Angel: „Tak se ještě chvilku prospi. Neboj se, budu tady s tebou.“
Buffy: „Slibuješ?“
Angel: „Slibuji, nehnu se od tebe ani na krok.“
„Děkuju.“ Šeptla tiše a znovu zavřela oči. Pohladil ji po tváři, znovu se usmála a něco neslyšně zašeptala.
Spike: „Doufejme, že to bude do večera v pořádku.“
Angel: „Nevím, kolik bylo, když to začalo působit.“
Spike: „Po čtvrté odpoledne. Musíme počkat do zítřejšího večera.“
Robins: „Bude stačit, když počkáme, než zmizí ty světýlka ne?“
Angel: „Jistě, ty určitě jsou tím kouzlem.“
Spike: „Ráno musíme sehnat něco k jídlu.“
Robins: „Půjdu pak něco koupit.“
Angel: „Jako odříznutí od světa, že?“
Spike: „kdybychom šli domů, bylo by to horší.“
Angel: „už jsem slyšel, co napáchala podobná kouzla pravdy.“
Spike: „Rozpad manželství u vás asi nehrozí.“
Angel: „Nijak jsem si nevšiml změny.“
Spike: „Já taky ne, až na chudáka Robinse.“
Angel: „My tři si vždycky říkáme pravdu.“
Spike: „To hlavně ona pořád říká pravdu.“
Angel: „přemýšlel jsem, jaký dárek by se pro ni hodil. Mám pocit, že nic není dost hezké na to, aby ji to potěšilo. Zvíře to být nemůže, víme jak dopadl Matt, šperky taky nejsou vhodné, stejně je nenosí, drahá umělecká díla ji nepřitahují, co jí mám dát?“
Spike: „Co další sonety?“
Angel: „Nebudu se přece opakovat.“
Spike: „K jaké příležitosti to je?“
Angel: „k oslavě.“
Spike: „čeho?“
Angel: „její krásy.“
Spike: „Tak jí namaluj obraz.“
Angel: „přece víš, že jsem přestal malovat.“
Spike: „Proč? Vždyť ona tvoje obrazy miluje.“
Angel: „Malovat můžu jedině ji, ale připadá mi nesmyslné zobrazovat takovou krásu, nadpozemská krása se špatně zachycuje. Žádný obraz není dost krásný, aby jen stál za to, aby se na něj podívala.“
Spike: „Tím jí uděláš největší radost. Teď, když přestala malovat i Nellie.“
Angel: „Možná máš pravdu.Je tak krásná, že?“
Spike: „Mě se ani nemusíš ptát.“
Angel: „škoda, že se tak málo směje, je tak krásná, když se směje. Nechci, aby ještě někdy plakala.“
Spike: „Má strach.“
Angel: „Vždycky byla tak pevná, nic s ní neotřáslo. Jen vzpomeň na Sunnydale. Myslel jsem, že je z ledu. Nic s ní nehnulo. Proč je teď tak citlivá?“
Spike: „Moc ran na duši. A ty se špatně léčí. V Sunnydale byla sama, ale teď má tebe.“
Angel: „Nedokázal bych bez ní žít. Ty roky v L. A., když ona byla jinde, jsem nežil, neexistoval jsem.“
Spike: „Bereš to moc tragicky.“
Angel: „Než jsem ji poprvé viděl by mě ani nenapadlo, že mě láska tak zasáhne.“
Spike: „Láska dělá z lidí blázny. Já vám to tenkrát říkal.“
Angel: „Jo, měl jsi pravdu brachu. Ale tenkrát to byla jediná možnost, jak být s ní.“
Spike: „Stejně se divím, jak jsi to vydržel.“
Angel: „Bylo to těžké, ale byla blízko.“

Tou dobou se objevila šedivá záře v malé místnosti, kterou osvětlovalo jen pár svící.
Jasmine: „Splnila jsem svůj úkol kněžko.“
Ze stínu vystoupila Angie celá zahalená v plášti.
Angie: „To je dobře, jak to probíhalo?“
Jasmine: „Bohužel kouzlo působilo na víc lidí, než jsem očekávala.“
Angie: „Jak moc?“
Jasmine: „celkem pět lidí.“
Angie: „Nevadí, zasáhlo ty, koho mělo?“
Jasmine: „Ano, v tomto směru proběhlo vše hladce.“
Angie. „Teď můžeme jen očekávat výsledky.“
Jasmine: „Proč tohle všechno kněžko?“
Angie: „je tam jisté napětí, které musí zmizet sestro.“
Jasmine: „Nevím, jak dlouho bude působit.“
Angie: „čím déle, tím lépe.“
Jasmine: „Smím odejít?“
Angie: „Ano, svůj úkol jsi splnila skvěle.“
Jasmine: „Díky kněžko.“
Jasmine zmizela a Angelina prošla kolem jednoho svícnu.
„Snad vám to pomůže…“ Řekla tiše při vzpomínce na zasažené kouzlem a sfoukla svíčku. „…najít to, co jste celý život hledali….“ Sfoukla další svíčku. „…a připomenout to, na co jste zapomněli….“ sfoukla další svíci. „…protože tohle je jen začátek.“ Dokončila větu a sfoukla poslední svíci. Tmou se prodírala na konec místnosti ke dveřím a vyšla ven.

Buffy se probudila v Angelově náruči. Ten zrovna se Spikem mluvil - o čem jiném než o ní - a Robins je se zájmem poslouchal.
Angel: „Jak ses vyspala?“
„Dobře.“ Usmála se na něj a snažila se rozpomenout na sen, v kterém zhasínaly svíce, ale nemohla se rozpomenout, celý ho zapomněla.
Angel: „Proč se tak usmíváš?“
Buffy: „Něco se mi zdálo.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Nepamatuji se.“
Spike: „Máš už hlad?“
Buffy: „Celkem ano, od rána jsem nejedla.“
Angel: „Ono je ráno miláčku.“
Buffy: „Tím hůř. A co vy dva, nemáte hlad?“
Spike: „jedl jsem včera, mě to ještě vystačí.“
Angel: „mě taky.“
Buffy: „Určitě?“
Spike: „Nemusíš se bát.“
Buffy: „Dobře. A co ty Davide?“
Robins: „Taky si něco koupím, co chceš?“
Buffy: „Kafe, jakékoli, prostě kafe a nějaké pečivo.“
Robins: „Něco přinesu. A vám?“
Spike: „Pro mě nic.“
Angel: „Pro mě taky nic.“
Buffy: „Díky Davide.“
Robins odešel a Buffy vstala. Pročísla si rukou vlasy a podívala se na oba upíry.
„Vypadám hrozně co?“ zamumlala a přejela si rukou po tváři.
Spike: „Vypadáš dobře.“
Angel: „jsi krásná.“
Buffy: „ty mě vždycky potěšíš.“
Angel: „nic jiného mi radost neudělá.“
Buffy: „Jako kofein.“ Spike: „Jsi závislá na kofeinu víš to?“
Buffy: „Vím, ale mě to přece nemůže ublížit. Mohla bych i pít, nebo kouřit.“
Angel: „Mohla, ale neděláš to.“ Buffy: „Není důvod. Teď mě napadá, stále mluvíme pravdu?“
Spike: „Dokud jsou tu ty světýlka.“
Buffy. „Jo, jen se o tom ujišťuji.“
Angel: „Copak, skrýváš před námi něco?“
Buffy: „nechej toho, já to nechci říct.“
Spike: „Co to je? Někoho jsi zabila? Nebo vykradla banku, že se tak tváříš?“
Buffy: „Ani jedno.“
Spike: „Tak co je? Klidně to řekni, stejně to musíš říct.“
Naklonila se a pošeptala to Angelovi do ucha. Ten se rozesmál.
Buffy: „To je k smíchu?“
Angel: „samo o sobě ne, ale proč ty cavyky?“
Spike: „Udělalo ti to dobře, že jsi to řekla potichu?“
Buffy. „Je divné říkat to nahlas. Je divné vůbec to říkat, jenže já musím.“
Spike: „jasně my to chápeme. Nic si z toho nedělej, my dva s Angelem jsme na tom stejně.“
Buffy. „Fakt?“
Spike: „Buffy my jsme chlapi, my myslíme na sex pořád.“
Buffy: „Vážně?“
Spike: „Ty si nepamatuješ na Alexovy testy s králíčkama?“
Buffy. „Jo jenže to byl Alex.“
Spike: „Alex není žádná výjimka.“
Buffy: „Hlavně mě nenuťte o tom mluvit před Robinsem, je mi to hrozně trapné.“
Spike: „Jo, to chápu. Ale jestli chceš, můžete jít vedle, řeknu, že jste se šli osprchovat.“
Buffy. „Tady je sprcha? Proč jsi to neřekl hned?“
Spike: „Ve sprše? Do vás dvou bych to neřekl, ale ani mě to nepřekvapuje.“
Buffy: „ne, chci se osprchovat ty blázínku.“
Spike: „Proč jsi to neřekla hned?“



13. kapitola