Dvojice - 14. kapitola

Autor: Annys

Ráno se všichni sešli na snídani a řešili včerejší večeři s Darrenem. Celou diskusi přerušila Buffy, aby se nemusela Michelle ještě víc červenat.

Buffy: „Tak jak jste se včera měly děti?“

Elie: „Byli jsme v kině.“

Jamie: „Výběr filmu byl poněkud odvážný.“

Buffy. „Na co jsi je vzala?“

Fione: „Zpracování nějakého románu.“

Buffy. „Z jakého období?“

Fione: „Jak to mám vědět?“

Buffy: „No, to je jedno, trvalou újmu z toho nemáte ne?“

Elie: „Přežiju to.“

Angel: „Já jsem říkal, že to není dobrý nápad.“

Elie: „To jsi ještě neviděla sukni, kterou mi Fione koupila.“

Buffy. „Už se těším.“

Angel: „Miláčku spěcháme, máme toho hodně.“

Buffy. „Jo, já vím. Tak na sebe dejte pozor ano děti? Dnes radši po setmění nikam nechoďte. Nejlépe vůbec nikdo.“

Fione: „Co se děje?“

Buffy: „Jenom takové to moje tušení. Radši zůstaňte dnes v noci doma.“

Michelle: „Já slíbila Darrenovi, že spolu dnes někam půjdeme.“

Buffy. „Tak ho pozvi k nám.“

Potom už Buffy odběhla. Za ní i Angel a ostatní jen kývali hlavou, co to do nich dnes vjelo.

Celé dopoledne trojice neúnavně trénovala. Kolem poledne si dali krátkou přestávku.

Spike: „Ten upír by měl sepsat závěť, dneska jsi fakt ve formě.“

Buffy: „Jo, cítím se skvěle.“

Angel: „jsi připravená na další dávku?“

Buffy. „Já ano, nejste unavení?“

Spike: „Na tebe stačíme vždycky. Jenom chvilku počkej, než mi Lorey přinese led.“

Buffy. „Bolí to hodně?“

Spike: „Ne, je to v pohodě, jen mi to dost napuchlo.“

Buffy: „Nechtěla jsem tolik kopnout.“

Spike: „Nebylo chytrý krýt tvoje vysoký kopy zápěstím, poučím se.“

Buffy: „Až skončíme, něco ti na to dám, mělo by ti o pomoct.“

Spike: „Dík.“

Buffy. „Tak já budu chvíli trénovat jenom s Angelem.“

Angel: „Jasně.“

Spike: „Budu se dívat.“

Buffy s Angelem si proti sobě stoupli a začali bojovat. Spike zalitoval, že je nechal samotné, tenhle boj se mu vážně líbil. Buffy výborně využívala všechny zákony gravitace ve svůj prospěch a v každé možné chvíli Angela složila k zemi. V jedné chvíli ji chytil za kotník a stáhl ji dolů, ale ona toho využila a kopla ho do boku. Rychle se vymrštila a zase stála neochvějně. Všiml si, že teď mnohem časti používá kopy, než dřív. Ruce si nechávala volné pro obranu. Dodávaly jí dokonalé krytí, když ji Angel napadl a ona se bránila rukama, mohla ho jednoduše zlikvidovat jediným vysokým kopem, kterému se neubránil a zase skončil na zemi. Najednou zachytil Angelův pohled. Usmál se a Angel na něj mrkl. Vytáhl nůž a zaútočil s ním na Buffy. Ta, i když sama byla beze zbraně změnu přijala a usmála se. Udělala menší kolečko, kopla pravou nohou, aby Angela zmátla a levou rukou mu nůž vyrazila z ruky. Potom znovu kopla pravou nohou a složila ho k zemi. Chytla ho za ruku a donutila ho lehnout si na záda. Naznačila úder kolíkem, jako už několikrát během tréninku, obkročmo si na něj sedla a divoce ho políbila. Pustila mu ruce, hned je využil, objal ji kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě.

„Tohle budeš večer taky dělat?“ vyrušil je Spike. Neochotně se od sebe odtrhli.

Buffy: „Tak co? Jaké to bylo?“

Spike: „Musíš si dávat pozor, abys neopakovala pohyby, mohl by je předvídat.“

Buffy: „Jasně.“

Spike: „S tím nožem…. To bylo skvělý.“

Buffy: „Díky Spikey.“

Spike: „Angele, že se nestydíš.“

Angel: „Nemohl jsem si pomoct.“

Spike: „To jsem nemyslel.“

Angel: „Aha. Dneska je fakt ve formě.“

Buffy: „Nedáme si něco k pití?“

Spike: „Jo, dal bych si panáka.“

Buffy: „Nechám něco přinést k nám, dám ti něco na to zápěstí.“

„Dík.“ Zamumlal ještě Spike a šel v závěsu za odcházející dvojicí.

V bytě Buffy namazala Spikovo nateklé zápěstí nějakými mastmi.

Spike: „Co to je?“

Buffy: „Stoprocentně přírodní. Pomůže ti to.“

Spike: „Jasně, po tom, co jsem viděl včera ti to věřím.“

Buffy: „Jdu se osprchovat, doufám, že mi neutečete chlapci.“

Angel: „Nemusíš se bát.“

Odešla a za pár minut se vrátila, zabalená ve velké osušce a s úplně mokrými vlasy, ze kterých kapala voda na koberec.

Angel: „Co je?“

Buffy: „Přestala mi téct teplá voda.“

Spike: „neslyšeli jsme tě křičet.“

Buffy: „Vtipné.“

Angel: „Máš na vlasech šampon?“

Buffy: „Ne.“

Angel: „Tak kde je problém?“

Buffy: „Nemám nic na oblečení.“

Angel: „Cože?“

Buffy: „Zapomněla jsem si vzít oblečení.“

„Spiku, nebude ti vadit, když uklidním Buffy?“

Spike: „Ne, dělej, co musíš.“

„Vezmeme ty bílé, tvoje oblíbené, ano?“

„Musím si usušit vlasy.“ Fňukla Buffy a opřela se o něj. Vzal ze skříně šaty a odvedl ji do koupelny. Spike si sedl do křesla a otevřel složku jednoho případu, který měla Buffy položený na stole. „Robins“ stálo na první stránce a hned pod tím byl Robinsův krátký životopis.

„Kdyby tak Robins věděl, že se Buffy pořád hrabe v tom jeho případu.“ Zamyslel se Spike a přečetl si, co Buffy nashromáždila. Za chvíli Buffy vyšla z koupelny. Měla na sobě bílé volné šaty, které jí sahaly sotva nad kolena. Vlasy měla svázané v uzlu a na tváři spokojený výraz.

„Dal jsi jí nějaké drogy?“ zavolal Spike na druhého upíra aniž by zvedl hlavu od složky.

Angel: „Ne, víš jaká je, když začne zmatkovat.“

Spike: „Zmatená?“

Angel: „Slabé slovo.“

Buffy si sedla do jednoho křesla a pozorovala Spika. Angel šel ke skříni a převlékl si košili.

„Ta předtím se ti nelíbila?“ komentoval to Spike.

Angel: „Líbila, ale byla mokrá.“

Spike: „Aha a jak se to stalo?“

Angel: „ne tak, jak si myslíš ty. Buffy měla mokré vlasy a já ji objímal a ona…. To je jedno.“

Spike: „Taky si myslím, protože přemožitelka vypadá spokojeně a to je hlavní ne?“

Buffy se usmála, sedla si do tureckého sedu a na klín si položila těžkou knihu o přemožitelkách. Otevřela ji na jedné ze záložek, kterými byla kniha přeplněná. Na několika stránkách byly barevné papírky, aby se v nich Buffy vyznala, až bude hledat něco určitého. Angel kolem ní prošel, pohladil ji po tváři a sedl si do křesla naproti ní. Angel se Spikem se pustili do rozhovoru o Darrenovi a Kaře, v jednu chvíli je Buffy vyrušila tichým mumláním v pro ně neznámém jazyce.

Angel: „už je to tady zase, počkej, podívám se, co to je.“

Angel vstal a šel k ní. Naklonil se a podíval se do knihy, co Buffy čte.

„Dobře, že jsi tady, musíš přečíst druhou část.“ zvedla k němu hlavu, když skončila. Ukázala mu, kde má číst, vůbec se nezeptal, co to je, položil jí ruku na její a začal číst.

„Tak co jsme udělali?“ zeptal se, když skončil i on a políbil ji na tvář.

Buffy: „Přečti si to.“

Angel: „Od tebe to bude znít krásněji.“

Buffy: „Něco jako pojistka proti zlodějům. Vlastnictví. Teď nikdo, kromě nás knihu nedokáže otevřít.“

Angel: „Stejně by mu byla k ničemu, když ji nepřečte.“

Buffy: „Určitě by se dala nějak zneužít, tohle je menší pojistka.“

Angel: „když to říkáš.“

Ještě jednou ji políbil na tvář a znovu si sedl do křesla. Buffy ho chvilku pozorovala a pak s zahleděla do knihy.

Spike: „Dal bych si něco k pití, co vám mám přinést?“

Buffy: „Pro Angela whisky a mně ať Lorey pošle můj oblíbený koktejl.“

Spike: „Dobře, hned jsem zpátky.“

Angel: „Nezapomeň zaklepat.“

Spike: „Do pokoje, kde jste vy dva sami bych ani jinak vejít nemohl.“

Oba se ušklíbli a Spike odešel. Buffy zavřela knihu, položila ji na stůl a sedla si Angelovi na klín. Objala ho rukama kolem krku a prvně mu něco mazlivě šeptala, potom se začali líbat. Spike se za chvíli vrátil a nesl podnos s pár skleničkami a hrnky.

„Ahoj lidi, mohl bych být jasnovidec, přesně jsem předpokládal, co teď budete dělat.“ Zahalekal směrem k nim a položil všechno na skleněný stůl vedle Buffyiny knihy. Buffy naposledy políbila Angela na tvář a otočila se ke Spikovi čelem.

Angel: „Mohli bychom to zkusit.“

Buffy: „S tou knížkou?“

Angel: „no jistě.“

Buffy: „Tak jo, ale radši mi dej ten tác, ať to všechno nerozliješ.“

Spike. „Dobře, co mám udělat?“

Angel: „otevři tu knihu.“

Spike: „Jestli mě ta knížka zmlátí….“

Buffy: „Neboj se.“

Spike jí podal tác a položil ruce na knihu. Potom se ji snažil otevřít, ale byla jako na zámek. Buffy vstala, položila tác znovu na stůl a položila ruce na Spikovy. Lehce knihu otevřel. Něco zašeptal a schytl tak kopanec do nohy od Angela. Buffy se usmála, omluvila se mu a knihu znovu zavřela. Sedla si Angelovi na klín a znovu si vzala do rukou tlustou knihu.

Spike: „Je v té knížce vůbec něco zajímavého?“

Buffy: „Jo celkem jo. Přečtu ti poslední zápis.“

Spike: „To je dobrý, bude tam o tom, že jsem se snažil knihu otevřít.“

Buffy: „Jakoby ta kniha žila. Sama se doplňuje, strany nejsou číslované, ale nejde je vytrhnout. Vždycky najdu, co hledám. Jakoby se mnou spolupracovala.“

Angel: „Nejlepší přítel člověka.“

Buffy: „člověka ne, přemožitelky.“

Angel: „Díky Spiku.“

Spike: „nemáte zač děti.“

Buffy: „Oh, i kávu jsem dostala, kdo byl ten starostlivý ty, nebo Lorey?“

Spike: „Lorey si vzala volno.“

Buffy: „Tak jaký mám koktejl?“

Spike: „Moji specialitu.“

Buffy se podezíravě podívala, ale napila se. Chvilku se tvářila, jako, že se dusí, ale potom se usmála.

Buffy. „To je výborné, jsou tam višně?“

Spike: „Dobrý, viď?“

Buffy: „jasný, kde se sto naučil?“

Spike: „ženský to miluju, ten, co mě to učil, říkal, že s tím sbalím každou.“

Angel: „A co ještě říkal?“

Spike: „No, že mají potom chuť na sex, ale to jsem ještě nezkoušel.“

Buffy: „Ty jsi nepoučitelný Spiku.“

Spike: „Třeba to teď na tobě otestuju, Angel mi to pak řekne.“

Buffy: „na mě to nemůžeš testovat.“

Spike: „proč?“

Buffy: „protože já mám chuť skoro pořád.“

Spike: „A teď?“

Buffy. „Pořád, víš, co to znamená?“

Spike: „Jo, dochází mi to.“

Angel: „Musíme vybrat vhodné oblečení pro Victorii.“

Buffy. „Musí zazářit.“

Angel: „ne, ty je musíš svést.“

Buffy. „Už se nemůžu dočkat.“

Angel: „že by ten koktejl vážně fungoval?“

Buffy: „Hm, jdu se podívat, co je v nabídce.“

Spike: „čeho?“

Buffy: „Oblečení.“

Za chvíli už se Buffy oblékla do kožených kalhot a černého přiléhavého topu, který jí odhaloval celá záda. Potom si sedla na sedačku a nechala si od Angela zaplést vlasy do spousty malých copánků, které pak sepnula gumičkou k sobě. Potom si sela ke stolku s kosmetikou a líčidly. Chvíli přemýšlela a potom otevřela pár krabiček a krémů. Angel vstal a stoupl si za ni. Chvíli ji pozoroval a sem tam měl menší poznámku. Za pár minut Buffy ukázala Spikovy výsledek.

Spike: „Páni, kdo je ta sexy kočka v kůži?“

Buffy. „Vypadám jinak?“

Spike: „úplně.“

Buffy. „Poznal bys mě?“

Spike: „Rozdvojená osobnost.“

Buffy. „Co nedokázala líčidla, zařídí démon.“

Potom se znovu otočila do zrcadla. Gestem každé ženy kontrolující výsledek si přejela po tváři, zamrkala a uhladila si oblečení. Černě si nalíčila oči a zvýraznila křivku rtů, celkově tak změnila vzhled obličeje, který normálně jen jemně líčila, aby zachovala přirozenost jejích rysů.

Buffy: „Ty oči si každý zapamatuje.“

Angel: „Co brýle?“

Spike: „Démonka s brýlemi?“

Buffy. „A co démonka s černýma očima.“

Angel: „To zní dobře.“

Buffy: „Zavolám Michelle, ať sežene barevné oční čočky.“

Spike: „radši tmavě hnědé.“

Angel: „A co šedé?“

Buffy: „Ty budou nejlepší.“

Angel: „Ta černá to skvěle podtrhne.“

Buffy. „Jako ve filmu.“

Spike: „jenže tady jde o život.“

Za necelou půlhodinu přiběhla Michelle.

Michelle: „jsem tady, vzala jsem několik odstínů, aby sis mohla vybrat.“

Buffy. „Tak co, jak vypadám?“

Michelle: „Fakt kočka.“

Buffy. „Proč všichni říkají, že jsem kočka?“

Michelle: „Protože jsi kočka.“

„Tak co?“ dožadovala se hodnocení, když si uměle změnila barvu zářivých očí.

Spike: „Skoro bych tě nepoznal.“

Buffy. „To je účel.“

Michelle: „A co když poznají Angela?“

Angel: „Hraju to na dvě strany, mě stejně vidí jen v noci.“

Spike: „Doufejme, že to vyjde.“

Buffy políbila Spika na tvář a přikázala mu, ať jim drží palce. Angel vzal koženou bundu ze sedačky a podal jí ji. Potom oba odešli.

Buffy a Angelem vešli do baru. Sedli si ke stolu a počkali, až za nimi přijdou Arne a Mike.

„Jsi nervózní?“ naklonil se k ní a přivoněl k jejím vlasům.

Buffy: „Nervózní? Já? Děláš si srandu? Ruce se mi potí, že nevím, co s nimi, hlas se mi třepe a v hlavě mi to šrotuje, že sotva popadám dech.“

Angel: „Já věděl, že to zvládneš.“

Buffy: „Kde sakra jsou?“

Angel: „Klid, máme čas, nechceš si dát něco k pití?“

Buffy: „Ano prosím.“

Angel: „Něco přinesu.“

Odešel a za chvíli se vrátil se sklenicemi.

Buffy: „Co to je?“

Angel: „Něco na kuráž.“

Buffy: „Chceš mě opít?“

Angel: „Ale jistě, že… ne, ale vždyť se celá třepeš.“

Buffy: „To mi povídej, nemám sebou kolík.“

Angel: „Taky mít nemůžeš.“

Buffy: „Doufám, že nám dají zbraně.“

Angel: „Jsem o tom přesvědčen.“

„Drž mi palce.“

Angel: „Nemusíš se bát.“

To už se k nim blížili Arne a Mike. Buffy vstala a posadila se vedle Angela. Upíři si sedli naproti nim.

Arne: „Vyvolali jste dost vzrušenou diskusi.“

Buffy: „Slyšela jsem.“

Mike: „Oba vás chtějí zabít.“

Buffy: „Jak nečekané, už zase?“

Arne: „Vypadáš jinak.“

Buffy zavřela oči, zamyslela se a začala odříkávat nějaké kouzlo.

„Ne, jsi stejně krásná jako vždy.“ prohlásil, kdy dokončila kouzlo Mike a působil přitom dost omámeně.

Buffy: „Dík.“

Arne: „Tady není místo pro lichotky.“

Buffy: „Nijak mě to nevzrušuje. Pár upírů jsem už viděla.“

Lhostejně se naklonila k Angelovi a vytáhla mu z kapsy cigarety. Hned si jednu zapálila.

Mike: „Jde na tebe armáda.“

Buffy: „Nebudu se s nimi bít.“

Arne: „Nic jiného ti nezbude, žádají tvoji hlavu.“

Buffy: „Moje hlava zůstane, kde je. Něco jim vyřiďte – jsem připravená s nimi bojovat, ale nemůžou na mě všichni. Ať vyberou nejlepšího z nich. Utkám se s ním v souboji podle jejich pravidel.“

Arne: „To zní rozumně.“

Mike: „Myslím, že to přijmou.“

Buffy: „Dnes v noci, zařiďte to.“

Arne: „Počkáte tady?“

Angel: „Ano, jenom si ještě něco zařídíme.L

Mike: „Do dvou hodin jsme zpět.“

Buffy: „Pospěšte si, nemůžeme je nechat čekat.“

Arne: „Uvidíme, co v tobě je Victorie.“

Oba upíři vstali a odešli. Buffy se přitiskla k Angelovi a chytla se ho za ruku.

„Tak co?“ zeptal se nejistě a přejel jí rukou po stehně.

Buffy: „Dobrý. Co si vlastně chceme zařídit?“

Angel: „Pojď, trochu se rozcvičíš.“

Buffy: „Ty jsi vážně miláček, ale kde?“

Angel: „na pláži, tam se teď nikdo neodváží.“

„Tak jdeme.“ Vyburcovala ho.

Našli si odlehlé místo na pláži, kam nikdo nechodil kvůli vysokým vlnám a kvůli kamenům neschůdnému terénu.

„A nešetři mě.“ Vybídla ho, než začal boj. Pustili se do Rychlého souboje. Buffy málem nestíhala dýchat. Sotva odrazila jednu ránu zprava, přišla druhá zleva. Nakonec skončili oba na zemi.

Angel: „lépe připravená být nemůžeš.“

Buffy: „Doufám, že to zvládnu. Drákula mě varoval.“

Angel: „To ti ukázal?“

Buffy: „Jen neurčitě.“

Překulila se a vklouzla mu do náruče.

Angel: „Chceš se milovat?“

Buffy: „Tady?“

Angel: „Nikdo tu není.“

Buffy: „No, já nevím.“

Chtěla, aby to znělo jako váhání, ale nakonec o vyznělo jako souhlas.

„Jsem celá od písku.“ Stěžovala si potom, když se oblékala. Angel ji zezadu objal a políbil ji do vlasů.

„Uvolněná?“

Buffy: „Dá se to tak vyjádřit, lepší.“

Angel: „Rád jsem pomohl.“

Buffy: „Ty jsi hrozný.“

Angel: „Já?“

Buffy: „Jo, proč vždycky, když na to jenom pomyslím, myslíš na to taky?“

Angel: „Třeba protože jsem muž a ti na to myslí pořád.“

Buffy: „Připadám si jako puberťačka.“

Angel: „To tvůj démon.“

Buffy: „Nemůžu se na něj vymlouvat pořád.“

Angel: „Ale můžeš to zkusit.“

Buffy. „Měli bychom se vrátit.“

Angel: „To bychom měli.“

Dal jí ruku kolem pasu a jako zamilovaný klučina šel se svojí vyvolenou po pláži.

Arne s Mikem už na ně čekali. Buffy a Angel si nechali donést pití a sedli si k nim.

Buffy. „Tak?“

Arne: „Přijali.“

Angel: „To je dobře.“

Mike: „Vážně?“

Buffy: „Lepší, než kdybychom stáli proti všem.“

Arne: „nejsou srabi.“

Buffy: „Na to jsem sázela.“

Mike: „Dejte si poslední pusinku děti, čekají vás za městem.“

Angel: „Tak nás veďte.“

Arne a Mike je provázeli nočními ulicemi hvězdného Los Angeles. Asi za hodinu stanuli před velkou továrnou na recyklaci papíru.

Buffy: „Tady?“

Arne: „Máš proti tomu výhrady?“

Buffy: „Ne, jen jsem čekala, víte… hřbitov.“

Mike: „Ještě tě překvapí. Pojď.“

Vstoupili dovnitř a hned jim cestu zastoupili dva nevzhlední upíři. Když jim Arne řekl, kdo jsou, rozestoupili jim cestu a pustili je do svého středu. Menší muž s brýlemi k nim směle přistoupil pod ochranou dvou kolohnátů.

„Ty jsi Victorie?“ štěkl obrýlený upír směrem k Buffy.

„Jo a ty jsi kdo?“ odpověděla naprosto klidně bez známky zaváhání.

„Jsem Simon.“

Arne: „Victorie podala návrh, o kterém jsem vám říkal.“

Simon: „A my jsme ho přijali. Nejsme zbabělci, abychom šli v tak velké přesile proti jednomu, zvlášť, když je to žena.“

Buffy: „Jakou to má spojitost s tím, že jsem žena?“

Simon: „Vybrali jsme pro tebe ze svého středu soupeře, který pomstí našeho bratra.“

„V tom něco bude. Drákula byl všeobecně dost neoblíbený a navíc to vytáhli po takové době. Bylo jisté, že to přijmeš, v tom něco je…dej si pozor.“ pošeptal ji Angel.

Buffy: „Dobře, tak kde je.“

Upíři se znovu rozestoupili. Mezi řadami se vztyčil dvoumetrový nemrtvý s dvěma špičáky nebezpečně se lesknoucí v odporné upíří grimase.

Simon: „To je Kurt, tvůj protivník.“

Buffy: „Někoho ještě většího tam nemáte?“

Simon: „Jeho řečičkami neoblomíš, nerozumí ti.“

Buffy: „Oh, je tu na dovolené?“

„Necháme ji vybrat zbraň, je v nevýhodě.“ Promluvil obrýlenec na upíra italsky. Buffy se usmála a taky promluvila italsky: „Jen, ať si vybere on, mně na tom nezáleží.“

Kurt: „Co si zvolíš ty?“

Buffy: „Ráda bych něco, co spolehlivě rozhodne. Navrhuji nože, souhlasíš?“

Kurt: „Souhlasím.“

Simon: Dobře, dostanete nože.“

„Chceš se připravit?“ obrátil se Kurt znovu k Buffy-Victorii.

Buffy: „Není to nutné, díky.“

Simon: „Máte půl hodiny.“

Arne: „Bohužel to skončí smrtí jednoho z vás.“

„Uzavíráme sázky. Uzavíráme sázky.“ Vykřikl někdo zezadu. Buffy ustoupila několik kroků a stoupla si těsně vedle Angela.

Angel: „Zvládneš to.“

Buffy: „Nevím, je hrozně velký.“

Angel: „Věřím ti.“

Buffy: „Jak ho zabiju nožem?“

Angel: „Ty na něco přijdeš.“

Políbila ho na tvář a šla za Simonem.

Buffy: „Jsem připravená.“

Simon: „žádná pravidla.“

„K tomu Drákulovi…. Požádal mě o to.“ Prohodila jeho směrem ještě a čekala, až se Kurt postaví vedle ní. Simon natáhl ruce před sebe. V každé držel jeden z identických nožů. Mohla si vybrat. Postavila se proti kolohnátovi, oba drželi v pravé ruce nůž a hleděli si do očí. Sundala si bundu a hodila ji stranou. Nejeden pár očí utkvěl na jejím těle. Buffy podala upírovi pravici a připravila se na obranu. Jak očekávala, upír hned zaútočil. Přenesl váhu na pravou nohu a dal všechno sílu do jediného výpadu na levý bok. Ten si Buffy na sto procent hlídala a jednoduše útok vykryla. Umožnila mu několik výpad, aby zjistila jeho slabinu. Musela uznat, že byl opravdu dobrý, začala bojovat naplno. Stejně jako jí se dařilo zezačátku všechny jeho útoky vykrýt, byl teď on ve výhodě. Oba už byli po necelé půlhodině boje celí pomlácení a měli nesčetně povrchových řezných ran od nože. Upír už měl menší ránu na žebrech a Buffy měla ošklivé zranění na pravém zápěstí, tak musela nůž držet v levé ruce. Potom, co ji sekl přes břicho, rozřízl top a zkrátil ho tak o notnou dávku látky, se Buffy naštvala a bodla mu nůž do nohy, takže se nemohl pohybovat s lehkostí, kterou oplýval na začátku souboje. Už několikrát dostala upíra na lopatky, ale nenašla způsob, jak se ho zbavit. Po celé hodině boje už začínala cítit nedostatek dalších sil. K jejímu štěstí to stejné platilo i pro Kurta. Nikdo v dosahu nebylo nic, z čeho by udělala kolík, aniž by ji u toho upír nejmíň dvakrát nezabil. Přemýšlela o VŠEM, ale nic nenašla. Při jednom výpadu se jí podařilo vykopnout upírovi nůž z ruky a přivlastnit si ho. Dostala se za něj a jediným prudkým trhnutím mu zlomila vaz. Sekla oběma noži proti sobě a oddělila hlavu od těla. Vysíleně klekla na jedno koleno vedle hromádky prachu a opřela se oběma rukama o zem. Angel k ní šel a klekl si vedle ní. Opřela se o něj a s jeho pomocí vstala.

„Jak je možné, že ani to kouzlo nepomohlo?“ zašeptal jeden upír. Nikdo to nevzal na vědomí. Simon šel proti Buffy.

„Pravda je na tvé straně.“ Oznámil jí s úctou.

Buffy: „zkontaktuji vás přes Arneho a Mika.“

Bez dalšího slova s Angelovou pomocí odešla. Nikdo jim nebránil. Venku se snažil zastavit krvácení, než dojdou domů, kde ji ošetří. Neměli auto, tak si vzali taxy.

Doma ji hned odvedl do ložnice a položil do postele.

Angel: „zavolám Jamese, ať tě vyléčí.“

Buffy: „Ne!! Nechci vyléčit.“

Angel: „Dobře, tak ti to aspoň obvážu, ale musíš se svléct.“

Buffy: „Pomůžeš mi? Necítím pravou ruku.“

Angel: „Možná by to měl prohlédnout doktor.“

Buffy: „Ne, bude to v pořádku.“

Vstal a pomohl jí sundat kalhoty i top. Řekla mu přesně, co má dělat, ošetřil všechny rány krom zápěstí.

Angel: „Asi ti to budu muset znehybnit.“

Buffy: „Udělej, co musíš. Máš moji důvěru.

„Teď ti dám něco na spaní, abys necítila tu bolest ano?“ zeptal se, když už pro ni nemohl víc udělat.

Buffy: „Víš, jak to dopadá, když dostanu tyhle oblbováky.“

Angel: „Nemusíš se bát. Potom musím odejít, ale nechám ti tu Spika ano?“

Buffy: „Dobře, ale slib mi, že se vrátíš.“

Angel: „Samozřejmě.“

Buffy: „ne, slib mi to.“

Angel: „Slibuji.“

Jemně ji políbil na tvář a píchnul jí injekci. Ještě něco zamumlala, ale ve vteřině zavřela oči a byla úplně mimo. Pohladil ji po tváři a odešel. Jak slíbil, za chvíli přišel Spike. Podíval se na její zranění. Vypadala křehce. Sedl si do rohu ložnice.

Vzbudila se, když začalo svítat. Sedl si vedle ní na postel a vzal ji za ruku.

Buffy: „ještě se nevrátil?“

Spike: „Zatím ne.“

Buffy: „Snad se stihl schovat.“

Spike: „není přece dítě, jak se cítíš?“

Buffy. „Dobrý, ale jsem hrozně omámená. Nemůžu vůbec hýbat nohama.“

Spike: „Za chvíli to přejde. Možná by tě chtěly vidět děti.“

Buffy: „Ne, nechci, aby mě viděli takhle zmlácenou. Řekni jim, že spím.“

Spike: „Angel říkal, že máš něco se zápěstím.“

Buffy: „Snad to bude dobré, ale bohužel mě zranil na dost nebezpečném místě. Doufám, že z toho nic nebude.“

Spike: „Neboj se. Mám ti něco přinést?“

Buffy: „Kafe.“

Spike: „Hned jsem zpět.“

Když Spike odešel, sebrala Buffy síly a přinutila se vstát. Oblékla si jedny volnější šaty. Hodila na sebe ještě bílé sako a pomalu šla ke dveřím. Každý krok vyžadoval vypjetí všech sil. Nečekala, že vůbec ještě nějaké má. Šla zadem, aby ji nikdo nezpozoroval. Šla na pláž, tudy se chtěla dostat na silnici, kde si stopne taxíka. Měla štěstí. Nechala se dovést do firmy a nechala za sebe zaplatit. Zavřela se u sebe v kanceláři a nedovolila komukoliv, aby ji obtěžoval. Robins naštěstí odjel z města a nikdo jiný nemohl zjistit, že je u sebe. Strávila tam celý den. Když se setmělo, znovu si zavolala taxy a odjela domů. S nikým nepromluvila a šla rovnou k sobě do pracovny. Nikdo se neodvažoval ji rušit. Angel stále ještě nedorazil a Spike ji někde venku hledal. Chvíli trvalo, než Spikovi zavolali a on se vrátil, Hned vběhl za ní.

Spike: „Angel mě zabije, až se o tom dozví.“

Buffy: „Musela jsem si něco zařídit, teď mě ale všechno bolí. Pomohl bys mi?“

Spike. „Tak pojď.“

Podepřel ji a pomohl jí dojít do ložnice.

„Zbytečně jsi chodila a zhoršovala si zranění.“ Vynadal jí, když jí pomáhal svléknout do spodního prádla a lehnout si do postele.

Buffy: „Musela jsem.“

Spike: „Já vím, vždyť tě znám. Ale teď to bolí viď?“

Buffy: „je to lepší.“

Spike: „Nemusíš mi lhát, viděl jsem to.“

Buffy: „Jako vždy máš pravdu.“

Spike: „Zkus si na chvíli odpočinout. Kdyby se vrátil, vzbudím tě.“

Buffy: „Díky Spiku. Neříkej mu, že jsem byla pryč.“

Spike: „Jak chceš, ale on to zjistí.“

Už ho nevnímala, zavřela oči a přemýšlela.

Buffy: „V mém toaletním stolku. Vsuvka vpravo, úplně dole. Vzadu je pytlík s červenými a zelenými bylinkami.“

Spike: „Co to je?“

Buffy: „Další dobrá rada od čarodějek z kultu. Otupí to bolest. Přines mi to a ještě sklenici vody.“

Hned jí podal pytlík a sklenici do poloviny naplněnou vodou.

Buffy: „Díky, vedle by měla být vodka.“

Spike: „Vždycky jsem říkal, že alkohol je na otupění nejlepší.“

Buffy: „Přimíchá se to do toho.“

Všechno do sklenice nasypala, zamíchala to a jediným lokem to vypila. Potom tvrdě usnula.

Vzbudilo ji, když cítila jemný dotek chladné dlaně na tváři. Otevřela oči a usmála se na něj. Zvedla ruku a setřela mu z tváře šmouhu. Usmál se tomu starostlivému gestu.

„Kde jsi byl tak dlouho?“ pošeptala k němu malátně.

Angel: „To víš, práce. Teď mám na tebe čas. Jak ti je?“

Buffy: „Pořád jsem omámená, ale aspoň nic necítím.“

Angel: „Podívám se ti na ta zranění, jak se ti to hojí.“

Buffy: „Dobře.“

Odkryl z ní přikrývku a sedl si vedle ní na postel. Všechny obvazy jí sundal kromě zápěstí a rány na boku. Na boku jí vyměnil obvaz, protože to zranění se ještě nestačilo zahojit.

Angel: „Jde to dobře, hojí se to bez problémů, až na to zápěstí.“

Buffy: „Co je s ním?“

Angel: „No, je to otevřená rána, měl by to vidět doktor.“

Buffy: „Nechci k doktorovi.“

Angel: „Ale co když se to špatně zahojí a nebudeš moci ani udržet kolík?“

Buffy: „To se nestane.“

Angel: „Dobře, znovu to obvážu a znehybním.“

Buffy: „Dělej, jak umíš.“

Potom se posadila na posteli a opřela se o něj.

Angel: „je to lepší?“

Buffy: „Jo, asi bych měla jít za dětmi.“

Angel: „Později, večer. Nechceš mi něco říct?“

Buffy: „Například?“

Angel: „Vím, že jsi utekla.“

Buffy: „Spikey?“

Spike: „Já to nebyl, byl jsem celou dobu tady s tebou.“

Angel: „řekla mi to tvoje sekretářka.“

Buffy: „Já říkala, že se jí nedá věřit. Kde je můj drahý Marek?“

Angel: „No, tak co mi na to řekneš?“

Buffy: „Promiň?“

Angel: „Jen chci vědět, jestli to bylo tak nutné. Co tvoje zranění?“

Buffy: „Bylo to nutné, ty jsi to neslyšel? Byla to past.“

Angel: „Ale zvládla jsi to.“

Buffy: „Jasně, nikdy bych nevěřila, že něco podobného dokážu.“

Spike: „Co?“

Angel: „Usekla mu hlavu nožem, tedy dvěma. Proti sobě.“

Spike: „škoda, že jsem to neviděl, musel to být nádherný souboj, když je Buffy tak zraněná.“

Buffy: „Musím k sobě do kanceláře, nechala jsem si poslat pár věcí, které by mi mohly pomoct.“

Angel: „Půjdu tam s tebou. Nehnu se od tebe ani na krok.“

Buffy: „Dobře, tak jdeme, ale musím si něco obléct.“

Angel: „Něco ti najdu.“

Odešel ke skříni a vrátil se s květovanými šaty. Oba pak odešli a Spike za nimi.

V pracovně si Buffy sedla ke stolu a hned se pustila do práce. Angel si přinesl pár knih z knihovny a společně se Spikem všechno prohledával.

Angel: „Víš, co přesně hledáme?“

Buffy: „Chci všechno o tom Simonovi.“

Angel: „Ale vždyť nic nevíme.“

Buffy: „Tím je to pro nás zajímavější ne?“

„Nikdy bych nečekal, že to budeš ty, kdo se bude hrabat v knížkách a hledat informace.“ Rýpnul si duch, který se před ní objevil.

Buffy: „Tak mi s tím pomoz.“

Willow: „Můžu tě naučit pár triků s počítačem, ale volala jsi mě kvůli něčemu jinému ne?“

Buffy: „Jo, to máš pravdu. Angie začala vyšilovat.“

Willow: „Jak se to projevuje?“

Buffy: „Přišel k nám přítel Michelle a Angie se objevila, že ji okamžitě zavede ke kultu.“

Willow: „Aha, co nabídla jako jiné východisko?“

Buffy: „Původně nic, ale pak se objevil Oz a vymluvil jí to. Michelle má složit zkoušku.“

Willow: „To by mohla zvládnout ne?“

Buffy: „Michelle nikdy nečarovala.“

Willow: „To by mohl být problém.“

Buffy: „To by mohl, vůbec nevím, co dělat. Nemůžu se přece poprat s dcerou, abych chránila vnučku, to je postavené na hlavu, ne?“

Willow: „To je pravda. Nech mě chvíli přemýšlet, zatím pracuj.“

Buffy: „Jasně.“

Angel: „Co kdybychom tu zkoušku nějak obešli, vždyť ty jsi ji taky nedělala.“

Willow: „Možná by to šlo. Já si tady sednu do koutka a budu přemýšlet jo?“

Buffy: „Jasně.“

Angel: „Počkej, co to děláš?“

Buffy: „Já? Kromě toho, že mám chuť do té obrazovky praštit, se snažím něco najít na internetu proč?“

Angel: „Neměla bys tu pravou ruku používat.“

Buffy: „Staly se mi i horší věci. Pamatuješ, jak mi prostřelili koleno? Za dva dny jsem obíhala tábor.“

Angel: „Taky jak to dopadlo.“

Buffy: „Ty se semnou hádáš?“

Angel: „Už to tak vypadá.“

Buffy: „Proč?“

Angel: „Protože jsi tvrdohlavej mezek a nenecháš si poradit.“

Spike: „To máte společné, aspoň v tom jste stejní.“

Buffy: „Spiku, buď zticha.“

Angel: „Tak co?“

Buffy: „Není o čem diskutovat. Těžko můžu psát jen jednou rukou.“

Angel: „Tady jde o všechno. Jsi zraněná a odejdeš si do práce. Ještě k tomu jsi utekla.“

Buffy: „Jo, protože jinak bych se z baráku nedostala.“

Angel: „Vidíš, o tom mluvím, všechno řešíš jako malé dítě.“

Buffy: „Cože?“

Angel: „Víš, jak to myslím. Vždyť ty nás bereš, jako někoho, kdo ti všechno zakazuje. Ale my nejsme policajti, kteří kontrolují každý tvůj krok.“

Buffy: „O čem to tu mluvíš?“

Angel: „Nemusíš utíkat, máš se nás zeptat.“

Buffy: „Jasně, ale nemusíme to snad řešit ne?“

Angel: „Dobře.“

Buffy: „Dobře.“

Chvíli se na sebe oba dívali, pak se rozesmáli.

Buffy: „Tohle je fakt o život.“

Angel: „Vidíš, co děláš, jsem jako tvůj rodič.“

Vstala a šla k němu.

Buffy: „Můžeš si za to sám. Víš, že tě miluju, tak za mě cítíš zodpovědnost, protože jsem jako dítě.“

Angel: „Máš to v hlavince celkem uspořádané.“

Sedla si na něj a políbila ho na tvář. Pohladil ji po vlasech a vášnivě jí polibek oplatil.

Buffy: „Je to takhle lepší?“

Angel: „řekl bych, že ano. Skvělé řešení, mladá paní.“

Buffy: „Já vím, protože jsem ho vymyslela sama.“

Angel: „Jsi prostě dokonalá.“

Willow: hej, někdo je tu mrtvý.“

Buffy. „Všichni jsme tu mrtví, tak nemruč. Už jsi na něco přišla?“

Willow: „Zatím ne. Potom přijdu.“

Buffy: „Co mám s tebou dělat. Wesley!“

Willow zmizela a objevil se Wesley.

Buffy: „Ráda tě vidím, omlouvám se, ale včera jsem byla mimo.“

Wesley: „Byl jsem tady, spala jsi, nemohl jsem tě probudit.“

Buffy: „Vzala jsem si nějaký oblbováky.“

Wesley: „Problém s našimi nemrtvými?“

Buffy: „Souboj, jen s noži. Žádnou jinou zbraň jsem nemohla použít. Nevím jak, ale kouzlem mu přidali sílu, snažím se najít víc, byla to past.“

Wesley: „Jak mohli vědět, že se chytíš?“

Buffy: „Věděli, že nepůjdu sama proti všem, jsem moc čestná, abych ho nevyzvala.“

Wesley: „Ale jak vidím, ty tu jsi, takže on je mrtvý.“

Buffy: „Jo, je mrtvý, pokud se to dá říct o upírovi.“

Wesley: „Blahopřeji.“

Buffy: „Oh, díky. Čekám šampaňské.“

Wesley: „Nic se nemá přehánět.“

Buffy: „Vy nikdy nezklamete Wesley.“

Wesley: „Já vím, nevím, jak to dělám.“

Buffy: „O tom s Michelle jsem ti myslím říkala.“

Wesley: „Ano, smutná situace, zatím ě nenapadá, co uděláme, vzhledem k tomu, že kněžkou je tvoje dcera.“

Buffy: „Jo, kdyby nebyla, můžu se s nimi domluvit, ale to těžko půjde.“

Wesley. „To je něco! Požádej je o slyšení. Promluv si o tom s celou radou. Ne jako o dceři kněžky, ale jako o tvé svěřenkyni.“

Buffy: „To by mohlo vyjít.“

Angel: „Co?“

Buffy: „Mám si promluvit s celou Radou.“

Angel: „To je dobrý nápad.“

Buffy: „Musíme najít způsob, jak je o to požádat.“

Wesley: „Hlavně ti v tom nesmí Angie zabránit. Bude to brát jako útok proti ní.“

Buffy: „JE mi líto Wesley, ale myslím, že se to jinak vyřešit nedá.“

Wesley: „Tvoje je to dcera, uvidíme se zítra.“

Buffy: „Mějte se.“

Angel: „Takže?“

Buffy: „Miluju tě.“

Angel: „Hm, to nějak souvisí s Angie?“

Buffy: „Je to taky tvoje dcera.“

Angel: „Ne, ne a ještě jednou ne.“

Buffy: „Angele prosím, mě už znají.“

Angel: „Už jsem jednou řekl, že ne nepustím tě tam samotnou.“

Buffy: „Angele, oni nejsou na takové, jako jsi ty zvyklí. Mě už znají, bude to jednodušší.“

Angel: „Ne! Poslední slovo.“

Buffy „Angele miláčku, vždyť víš, že si to jinak zařídím po svém. Takhle aspoň budeš o všem vědět.“

Angel: „Dobře.“

Buffy: „Vážně?“

Angel: „Samozřejmě, vždycky mě ukecáš, hlavně, když se na mě takhle díváš.“

Buffy: „Jsi vážně nejlepší, udělám, co budeš chtít.“

Angel: „Aspoň jeden den poslouchej, co ti říkám.“

Buffy: „Teď mě urážíš, já přece vždycky poslouchám, co říkáš.“

Angel: „Ale nebereš to na vědomí.“

Buffy: „Ale ano.“

Angel: „Nehádej se sakra. Kdy naposledy jsi poslechla nějakou moji radu?“

Buffy: „To je rána pod pás.“

Angel: „ne to je úplně normální otázka.“

Buffy: „No tak, nebuď naštvaný. Já jen, vždyť víš, že mám na všechno svůj názor a…“

Angel: „Neposloucháš mě.“

Buffy. „Jak kdy.“

Pohladil ji po ruce a po zádech. Usmála se a opřela se o něj. Položila mu hlavu na rameno a usnula.

Angel: „jednou mě ty její argumenty zabijí.“

Spike: „ne, jednou tě zabije ona.“

Angel: „Nádherná smrt.“

Spike: „Teď spí?“

Angel: „Díky bohu, aspoň chvíli mi neodporuje.“

Spike: „Lidi už asi budou v obýváku.“

Angel: „Všichni?“

Spike: „Kromě Robinse, ten je pryč.“

Angel: „Tak jo. Hned tam jdeme.“

Spike: „Chceš ji budit.“

Angel: „Může spát dole.“

Spike: „Proč ji budit?“

Angel: „Stejně spí jen lehce, má bolesti.“

Spike: „Tak ji můžeme opít, nebo si může vzít ta bylinky co včera, potom spala dobře.“

Angel: „O co šlo?“

Spike: „Nevím, říkala, že to má od čarodějek.“

„Miláčku, vstávej, musíš se podívat na děti. Bojí se o tebe.“ Budil Angel jemně Buffy, která lehce spala v jeho náruči.

„Dobře, tak já jim pošlu mail a ať mě už nikdo neruší.“ Zamumlala a odmítala otevřít oči.

Spike: „Jsi její sekretářka?“

Angel: „nevím, asi jí taky říká miláčku.“

„Buffy, probuď se.“

Buffy: „Ty nejsi moje sekretářka?“

Angel: „Nevím.“

Buffy: „Angele, to jsi ty.“

„Kdo jiný?“

Buffy: „přece moje sekretářka.“

Všichni tři se hned vydali do obýváku. Byli tam všichni, dokonce i Darren. Všichni byli rádi, že Buffy vidí. Doteď měli o všem jen nepotvrzené dohady, teď ji viděli živou a zdravou.

Buffy: „Taky pro vás máme další dobrou zprávu.“

David: „Co přesněji?“

Buffy: „Chrisi, mluvila jsem s tvojí matkou.“

Chris: „Opravdu? Co říkala?“

Buffy: „Na nic nepřišla, ale ještě přijde. Wesley nás na něco přivedl.“

Michelle: „Na něco jste přišli?“

Buffy: „Ano, Wesley si myslí, že si mám promluvit s Radou.“

David: „Sestřička to bude brát jako zradu, vždyť ji shodíte před celou Radou.“

Buffy: „Já vím, ale to ona začala.“

Michelle: „Chtěla bych, aby to už bylo za námi.“

Buffy: „my taky holčičko.“

Chris: „Buffy kde jsi vlastně včera byla?“

Angel: „No hádej, samozřejmě pracovala.“

Stan: „Děláš ty něco jiného? Hej, ona nevnímá.“

Angel: „Ale jistě, že vnímá.“

„Jistě, samozřejmě máš pravdu.“ Prohodila zmateně a přitom se otřepala.

Stan: „Já?“

Buffy: „Angel.“

Spike: „Jasně, náš Angel vždycky.“

Buffy: „Cože?“

David: „nechybí ti třeba kofein?“

Buffy: „Hned se vrátím.“

Odběhla a Angel za ní jen s povzdechem koukal.

David: „Co se stalo mámě?“

Angel: „Jenom je trošku roztěkaná.“

Darren: „A to je normální?“

David: „U mámy ne.“

Spike: „určitě si šla něco vzít, bude to lepší.“

James: „nechci se do toho vměšovat, ale zdá se mi to tu poslední dobou depresivnější.“

Chris: „není moc co slavit.“

Elie: „Já se jdu učit, nebude to vadit?“

Angel: „jenom běž, holčičko, ale ještě zajdi za matkou.“

James: „Taky za ní půjdu.“

„Co se tu stalo, že jsou všichni tak vážní?“ otočil se tiše Darren k Michelle.

Michelle: „ne to jenom, co začaly ty problémy s Anniným démonem a umřel Giles, je tu celkem dusno.“

Darren: „Giles byl přítel?“

Michelle: „Byl pro Anne jako otec. Byli si hodně blízcí.“

Darren: „to je mi líto.“

Michelle: „Od té doby je všechno nějak míň snadnější. Předtím to tu všichni brali jako legraci, prostě s nadhledem. Kdyby jeden z nás vyšel neozbrojený ven, je v minutě mrtvý. Všichni tu máme pořád smrt před očima.“

Darren: „Chtělo by to trochu rozveselit.“

Michelle: „jenže jak?“

Darren: „počkáme, až se Buffy vrátí, něco mě napadlo.“

Když se Buffy vrátila, navrhl jim Darren hru, kterou hrával s bratrem, když byli smutní.

David: „Proč ne? Času máme dost.“

Darren: „Někdo začne a řekne nějaké slovo. Ten, kdo následuje po něm, řekne vzpomínku, která s tím souvisí. Je to jednoduché, něco se o sobě dozvíme a zabavíme se.“

Michelle: „Výborně, kdo začne?“

Darren: „nejmladší.“

James: „Takže já. Mám říct slovo, nebo vzpomínku?“

Darren: „Co chceš, po tobě následuje věkově starší.“

James: „Dobře. Tak pamatujete, jak David běžel ze schodů s tou velkou knížkou a zakopl?“

Michelle: „Koulel se až dolů.“

David: „Náhodou, bylo to důležité.“

James: „narazil jsi do vstupních dveří, zrovna vcházela Nel.“

David: „Hrozně mě bolela hlava.“

James: „Máma do tebe lila vodku, pamatuješ? Potom jsi zpíval koledy.“

David: „jak tě mohlo napadnout zrovna tohle?“

James: „jak to mám vědět?“

Darren: „Další je?“

Buffy: „Určitě Chris.“

Chris: „No, když jsi mluvil o té vodce, vzpomněl jsem si, jak jsem byl s rodiči v Moskvě. Pořád nám ji nabízeli.“

Buffy: „V Moskvě? Tam jsem nikdy nebyla.“

Spike: „My ano s Angelusem, pamatuješ? Vodka je jejich národní pití.“

Michelle: „Pamatujete, jak jsme tu seděli, David se o něčem hádal s Angelem a vybuchla lampa?“

David: „Proč pořád jen já?“

Buffy: „To si pamatuju, oba na sebe řvali, že jsme nevěděli, co s nimi.“

Angel: „Jo, už jsi držela pánev.“

Michelle: „A v tu chvíli vybuchla lampa.“

Buffy: „Davie pamatuješ, jak se ti to stalo poprvé?“

David: „Jo, s tátou jste přiběhli a mysleli si, že se něco stalo.“

Angel: „Poslali jsme tě za Angie.“

David: „Tenkrát mi nebylo jasné, co jste dělali, že jste byli tak naštvaní.“

Buffy: „Ale vidět tě celého černého…“

Angel: „Bylo fakt legrační.“

Buffy: „Angele pamatuješ na Kendru? Ta taky rozbila lampu.“

Angel: „Kendra? Ta co mě zavřela do klece?“

Buffy: „Jo přesně ta.“

Spike: „S tou si pohrála Dru.“

Buffy: „Jo, ta rozbila Gilesovu oblíbenou lampu kuší.“

Angel: „Ale vždyť ona byla odborník na zbraně.“

Buffy: „Ta lampa byla zlá!“

Spike: „A co Faith?“

Angel: „V sídle, jak byla připoutaná těmi řetězy.“

Buffy: „Jo, viděla jsem vás, jak se no… líbáte.“

Angel: „Vážně?“

Spike: „Teď ti to zničí manželství.“

David: „Ale vždyť Faith tě nesnášela.“

Angel: „To je pravda.“

Buffy: „Byl to její způsob, jak se mi pomstít.“

Chris: „A vyšlo to?“

Buffy. „Blázníš? Žárlila jsem jak blázen.“

Stan: „Ty?“

Buffy. „Chtěla jsem jí vyškrábat oči.“

David: „Pamatuješ na toho démona, co si bral jako suvenýr oči?“

Michelle: „Toho jsme zabili jak?“

Buffy: „Spadl na něj trám.“

Ještě dlouho všichni vzpomínali a díky skvělému nápadu Darrena se atmosféra uvolnila.

Ráno na snídani byli jen Buffy, Angel, Chris, David a Fione. Ostatní už lítali kdoví kde.

Buffy: „Dneska si skočím do firmy.“

Angel: „Musím pracovat.“

Buffy. „Takže se uvidíme večer?“

Angel: „Je mi líto miláčku, ale musím v noci někam jít.“

Buffy: „už zase?“

Angel: „Práce.“

Buffy: „Dobře, co s tebou…“

Angel: „miluju tě.“

Buffy: „No jo, to říkáš jenom tak.“

Angel: „Jsi nejlepší.“

Buffy: „Na všechno ti kývnu.“

Za pár měsíců už Buffy a celá rodina znala Karolínu, Spikovu přítelkyni. Brzy se taky ke Spikovi nastěhovala, tak muselo skončit Buffyino noční navštěvování, nebo chvíle, kdy se k němu šla klidně vyspat. V celém domě po chvíli zavládl větší klid. Buffy a Angel si zařizovali hodně věcí o samotě a tím dokonce pomohli svému vztahu. Buffy měla pod palcem upíry, díky roli Victorie. James se před dvěma měsíci rozhodl, že bude fotograf. Pilně se tomu věnoval a fotil všechny situace kolem sebe. Šel tím všem na nervy. Teď seděla Michelle s Davidem a Spikem v obýváku. Chris se zrovna vrátil z jedné schůzky s další slečnou.

Chris: „Než se začnete vyptávat, vypadá to dobře, kde jsou všichni?“

David: „Kdo ví, my se o ně nestaráme.“

Michelle: „Elie se učí a James někde pobíhá, myslím, že je na pláži.“

David: „Sestřička by se mi teď….“

Přerušil se, protože právě v tu chvíli ho pohltila vize.

…Seděl u sebe v pokoji, na klíně měl nějakou knihu, která vypadala hodně staře. Měl zapnutou televizi a zběžně se koukal na zprávy. Dokud ho jedna zpráva nezaujala.

„Mladý fotograf Jamess dnes předvedl další ze svých dokonalých kolekcí fotek. Tento mladík se stal úspěšným takřka ze dne na den. Teď je ve svém oboru jedním z nejlepších a hlavně mediálně nejzajímavější kvůli svému bohatému životu. Teď si připomeneme fotografii, která ho proslavila…“ David se už déle zaujatě díval. Teď ukázali nějakou fotografii. Prvně neviděl, co na ní je, ale byla to jeho matka, měla skloněnou hlavu a poslouchala šumění vln. Vlasy jí tvořili bílý závoj za ní jako za andělem v bílém. Ta fotka byla opravdu zajímavá. Následoval znovu záběr na redaktorku a ta něco vykládala o životě toho fotografa. Chtěl poslouchat, ale televizi někdo vypnul. Byla to Michelle, která zrovna přišla.

David: „myško, rád tě vidím.“

Michelle: „Opírají to pořád dokola. Jakoby nestačilo, že se tvoji rodiče museli odstěhovat. Docela to chápu, bylo to zlý, když měli pořád před barákem a před firmou ty novináře.“

David: „Máš pravdu.“

Michelle: „Chudáček malý Jamie. Je tak mladý, nezvládá to.“

David: „Mohli bychom mu nějak pomoct.“

Michelle: „Ale Anne se o to snažila, víš, jak to dopadlo. Musí si pomoct sám.“

David: „Je to smůla co?“

Michelle: „To je. Všechny je to zničilo a koho ještě ne, toho to brzy zničí.“

….V tu chvíli už byl David při smyslech. Michelle s ním tak dlouho třepala, dokud se neprobral.

Michelle: „Nemůžeš mě takhle děsit.“

David: „Promiň, kde jsi říkala, že je James?“

Michelle: „na pláži, fotí.“

„Hned se vrátím.“

Prohodil za sebou a utíkal pryč. Vzal si ze stolu nůž a vyběhl ze dveří.

Michelle: „Panebože, na co to měl?“

Chris: „Ty jsi tu přes čtení myšlenek ne?“

Michelle: „nedělej chytrého, ale Rychlého a běž za ním.“

Chris: „Ale jenom, že si to přeješ ty.“

Chris hned za Davidem běžel, ale stihl jen zachytit pohledem, jak v dáli David tak vzrušeně mluví se svým mladším bratrem, že to mohl považovat za hádku. Zpomalil a šel k nim. Byl už skoro u nich, když David vytrhl Jamesovi z ruky malý digitální fotoaparát a hodil ho do moře. James se na bratra hned rozkřikl.

Chris: „No tak hoši. Poslala mě vaše neteř, abyste se nepozabíjeli.“

David: „Běž pryč Chrisi, tohle je rodinná záležitost.“

Chris: „To teda ne! Michelle mě sem poslala a já neodejdu!“

David: „Okamžitě vypadni. Máma mě učila zacházet s podobnými hračičkami, nepřej si, abych to musel použít.“

Chris: „Na mě bys to nepoužil.“

David: „Kvůli rodině na kohokoli.“

James: „Chrisi, radši běž. Potřebujeme si promluvit.“

Chris se otočil k odchodu a James hned něco křikl na Davida.

„Jamesi, musíš se jednou jedinkrát obětovat. Udělej to aspoň jednou pro rodinu, pro nás. Všechno jsem viděl, bude to strašné…“ Slyšel Chris, co David říká. Bylo mu jasné, že na sebe bratři nezaútočí, tak šel pryč.

James: „Dobře.“

David: „Vážně?“

James: „jsi můj starší bratr, musíš mít pravdu.“

David: „Díky. Zůstane to mezi námi ano?“

James: „Ano.“

David udělal krok k Jamiemu. James se chvíli díval do moře, potom se otočil a objal ho. Davie se usmál a řekl mu o všem, co viděl. Mladík to přijal a uznal, že má pravdu. Když se oba vraceli po pláži k domu, běžela k nim postava. Zastavila se kousek před nimi a dívala se na ně. Lehké červenožluté šaty za ní vlály, jak si s nimi pohrával jemný vánek. Oba bratři se na ženu zadívali. Udělala krok směrem k nim. David jí vyběhl vstříc. Usmála se na něj a vklouzla mu do náruče. David ji zvedl nad hlavu, oba se bláznivě usmívali. Začal s ní kolem sebe točit a James ji hned viděl jako malou holčičku v opatrovnictví jeho bratra. Šel k nim. David položil neteřinku na zem a dal jí jemnou pusu na čelo.

„Nějak nelehko.“ Sjel pohledem k jejím nohám.

„To víš, Chris se vrátil a říkal, že tady na sebe řvete a mácháte zbraněmi, hned jsem vyběhla.“ Vysvětlovala a pocuchala malému Jamiemu vlasy. Ten se zaškaredil a udělal kyselý obličej.

David: „To jsi neměla.“

Michelle: „Kdo by mě potom hlídal, když je tma?“

David: „Je tu zima, nachladneš.“

James: „kde je Darren?“

Michelle: „V obýváku.“

David: „To aby si nemyslel, že mu tě nějak bereme.“

Michelle: „Neboj, už si na tebe zvykl můj ochránce.“

David: „Nejsem moc dobrý ochránce, kde máš boty?“

Michelle: „Nevím.“

James: „To bude mít máma radost.“

David: „Máma je doma?“

Michelle: „ještě před chvílí byla.“

Za chvíli je ale Fione přesvědčila o opaku. Byla se u nich náhodou podívat (teď bydlela u jednoho přítele) a když se vraceli, oznámila jim, že Buffy si šla hrát na bohyni.

David: „Sama?“

Fione: „jak vidíš, nikdo tu není.“

David: „kde je táta?“

Fione: „jak to mám vědět? Tvůj je to otec.“

Michelle: „určitě na ni čeká ve městě. Sama by nešla, není přece tak…“

Fione: „Blbá?“

Michelle: „Chtěla jsem říct odvážná.“

David: „Spíš bych řekl nezodpovědná.“

„Jestli se bavíte o Buffy, říkala, že má rande.“ Křikl na ně z obýváku Chris a dál se věnoval sledování televize.

„Rande?“ Vydechli všichni překvapením.

Chris: „Jo, vysoký, nemluvný, málo se usmívá, říká si váš otec.“

James: „Dělají si, co chtějí.“

„Možná je to, protože jsou dospělí a to dost dlouho.“ Dloubla do něj Michelle.

James: „Ty si radši najdi boty.“

David: „nebuď na myšku drzej.“

James: „jasně brácho.“

„Haló vyhlašuji pátrání po páru bot.“ Křikla Michelle směrem k obýváku a hned tam šla. Přivítal ji Darren a držel v ruce pár žlutých sandálků. Michelle je převzala a hned obula. David se rozloučil s Fione, která zase někam utíkala, a taky se přidal k osazenstvu v obýváku. Chris si tak svůj pořad vůbec neužil. Po půlnoci, když už v obýváku byli jen Chris, James a David přišla Buffy.

„Nemáš ta spát?“ Rýpla si hned do Jamese, rozvaleného v jednom z křesel a sundala si černý svetr.

David: „Kde je táta?“

Buffy: „jak to mám vědět?“

Chris: „Jistě, jak bys to ty, jeho žena mohla vědět…“

Buffy: „Určitě se někdy vrátí.“

James: „jasně, táta se vždycky vrátí, ne?“

Buffy: „jak může mluvit někdo, kdo spí?“

David: „James má pravdu, jak můžeš vědět, že je v pořádku?“

Buffy: „Děláte, jako bych ho měla pořád pod dohledem.“

Chris: „Poslední dobou, to tak bylo.“

„Vy to nemůžete chápat. Kdyby se mu něco stalo, poznala bych to, protože bych umřela.“ Pošeptala a chystala se k odchodu. David rychle vstal a zastavil ji. O hlavu ji převyšoval. Podíval se na ni, ale potom ji objal.

„My víme, mami, nechtěli jsme říct, že tě to nezajímá.“ Řekl tiše, aby ji uklidnil.

Buffy: „Vždyť vím. Jsi můj syn. Ale hlavně jsi jeho syn, nejvíc. Všichni máte kus z něj v sobě a to mě uklidňuje.“

James: „jasně, co by se tátovi mohlo stát? Vždyť přemožitelka ho nemůže ohrozit.“

Chris: „Omezenče.“

„Jak to myslíš, že já nejvíc?“ řekl jí David tak tiše, že to slyšela jenom ona.

„Jakoby teď se mnou byl. Jsi mu ze všech nejvíc podobný. Vždyť já v životě nečetla víc, než byla povinná literatura a i to jsem zanedbávala.“

„Potěšilo by ho, kdyby to slyšel.“

„Já vím, vidí se v tobě. Taky jsi jeho nejstarší syn.“

„Mám tě rád, mami.“

Už neodpověděla. Jenom se usmála, pohladila ho po tváři a šla ke schodům.

„Kdyby se Angel vrátil. Vyřiďte mu, ať se chystá na pořádnou hádku.“ Houkla ještě za sebou na schodech.

Chris: „Však my víme, jak ty jejich hádky končí.“

James: „Hej, to jsou naši rodiče.“

Chris: „jak myslíš, že jsi přišel na svět ty?“

David: „Ticho. James má pravdu. Takhle o rodičích nemluv.“

Chris: „Jenom nechci vidět, co bude říkat Angel, až přijde.“

Ve skutečnosti nemusel čekat dlouho. Angel přišel za necelou hodinu potom. Hned jak vešel do chodby, nadával na „nějaký zubatý potvory“, kterými asi myslel upíry. Potom šel do obýváku.

Angel: „Buffy mě zabije.“

David: „Ona ti volala?“

Angel: „Ne, roztrhl jsem košili. Ona je naštvaná i kvůli něčemu jinému?“

James: „No, už tady vzduchem lítalo nádobí.“

Angel: „jak moc je to zlé?“

David: „Znáš mámu, ta nic nedělá jen z poloviny.“

Angel: „Co jsem udělal?“

James: „Spíš neudělal.“

Angel: „Na tohle mám asi dlouhý vedení.“

Chris: „řekl jsi někomu, že odcházíš? A kam vůbec jdeš?“

Angel: „nevzpomínám si.“

David: „Poradím ti, neřekl.“

Angel: „Kvůli tomu vyvádí?“

James: „naposledy jsem slyšel mámu zvýšit hlas tak před půl rokem.“

David: „nevím, jak jsi to udělal, ale přestala křičet i na Stana.“

Angel: „Ale vždyť víš, je to její miláček.“

Chris: „Všichni jsou její miláčci.“

Angel: „Radši jdu, možná mě sledovalo pár upírů, když tak to vyřiďte jo?“

Chris: „Co…cože?“

David: „Táta si dělá legraci. Že si děláš legraci. To by tě máma zabila. Nedala by ti ani možnost na jediné slovo.“

Angel: „Snažili se, ale…jak bych to řekl…no, však to znáte.“

James: „Jasně, denní rutina.“

Angel: „neměl bys ty už dávno spát?“

James: „neměli by důchodci už taky spát? Já zapomněl, vy pak nedospíte rána co?“

Angel: „Důchodce? To mám být jako já?“

James: „nevím, jestli se mezi ně dáš ještě počítat, když je ti přes tři sta.“

Angel: „šestiletej skrček.“

David: „mimochodem tvůj syn.“

Angel: „Málem bych zapomněl. Původně jsem tě chtěl vyzvat na souboj, ale dám ti domácí vězení.“

„Cože?“ ohnali se nevěřícně všichni tři výrostci.

Angel: „Máš štěstí, že tu není tvoje matka.“

James: „Vážně? Řekl bych, že naopak.“

Angel: „Vlastně máš pravdu. Škoda, že tu není. Konečně by mi uvěřila to, co říkám už dlouho. Nehodláš uznat autoritu.“

James: „Koho?“

Angel: „Víš já a tvoje matka, říkáme si tví rodiče, protože jen tak mimochodem jsme tě přivedli na svět. Tvoje matka si tě vypiplala, byl jsi malé bezmocné dítě. Jen takový uzlíček. Neměl jsi šanci. Ale teď si myslíš, že kvůli tomu, že jsi zachránil život svojí sestře a matce, že jsi bůh, nebo že ti snad máme ležet u nohou?“

James: „O čem to mluvíš?“

Angel: „David ti to vysvětlí, jak vypadalo prvních několik dní tvého života.“

Angel vstal, vzal Buffyin svetr a s vážným výrazem odešel.

James: „O čem to mluvil?“

David: „jak táta říkal, ukážu ti prvních pár dní tvého života.“

David vzal bratra za ruku a přenesl se s ním do doby, kdy se dvojčata narodila….

…Viděl, jak jeho matka ležela vyčerpaná v posteli po porodu i jak Jim oznamuje všem, že se narodili kluk a holka. Potom viděl, jak Jim mluví s Angelem o stavu Buffy a malého chlapce. Taky chvíli, kdy přišla za rodiči Angie. Potom ho David přenesl zpět. James si sedl znovu do křesla a díval se před sebe.

Chris: „Co jsi mu ukázal?“

David: „Jenom minulost.“

Chris: „Z toho bude mít trauma.“

James: „Tohle jsem nevěděl.“

David: „Většinu z toho nevěděl nikdo, kromě táty a mámy.“

„Musím jít.“ Zamumlal James a vstal.

David: „kam?“

James: „Přemýšlet.“

James odešel. Vydal se rovnou do svého pokoje. Sedl si na postel a znovu zíral před sebe. Musel si v hlavě uspořádat, co právě viděl. Nikdy netušil, že se o něj rodiče tak starali, prvních několik dní života. Stále ještě měl před očima matku, jak leží vysílená na posteli a Angela, jak ji drží za ruku a prosebně vzhlíží ke dvěma postýlkám vedle postele.

„Angie, sestřičko, potřebuji tvoji pomoc.“ Zavolal a chvíli čekal. Nejspíš váhala, ale nakonec se objevila za účasti červenožlutého světla.

„Co potřebuješ, bráško?“ špitla a sedla si na židli u stolu.

James: „Když jsme byli s mámou u tebe, pomohla jsi mě i Elie.“

Angie: „Máš pravdu, a co po mě chceš teď?“

James: „Mohl bych k čarodějkám ještě jednou? Na chvíli.“

Angie: „Jistě, jsi přece můj bratr.“

James: „Vážně?“

Angie: „Dej vědět mámě, nebude jí to vadit. Potom pro tebe pošlu.“

James: „Díky.“

Angie: „Ještě jedna otázka: co se stalo?“

James: „Jen jsem si pár věcí uvědomil.“

Angie: „To je dobře, zatím ahoj.“

Ráno se na snídani objevili jen Buffy, Angel, Stan, Chris, James a Michelle. David s Elie pracovali a nechali si jídlo přinést nahoru. Spike s Karolínou ještě vyspávali a Darren byl už v práci.

Buffy: „za chvíli tu nebude snídat už nikdo.“

Michelle: „Anne, myslíš, že jsem už dospělá?“

Buffy: „No jistě, proč bys nebyla?“

Michelle: „Takže myslíš, že se můžu sama rozhodnout o své budoucnosti?“

Buffy: „Ano, proč se na to ptáš?“

Michelle: „Darren chce, abych se k němu nastěhovala.“

Angel: „nepřichází v úvahu.“

Buffy: „Ne, Angele Michelle není malé dítě a není osmnácté století. Jestli ti to dovolí David…“

Michelle: „právě jsem myslela, že se za mě přimluvíš.“

Buffy: „Darren má myslím velký byt ve městě, že?“

Michelle: „Ano.“

Buffy: „Dobře, ale každý den se tu oba ukážete.“

Michelle: „Samozřejmě, jde jen o formalitu.“

Chris: „Jestli Davida přemluvíš…“

Stan: „Uzavírám sázky.“

Chris: „Vsázím na Davida.“

James: „Stovku na myšku.“

Michelle: „Mlčte, jste jako puberťáci.“

Angel: „Miláčku, neříkala jsi mi, co jsi dělala včera večer.“

Buffy: „jako obvykle, proč?“

Angel: „Byla jsi v klubu?“

Buffy: „Ne, teda ano, ale ne tak úplně, pracovně.“

Angel: „jsi v novinách.“

Buffy vstala a obešla stůl. Naklonila se mu přes rameno a podívala se na velkou fotku. Žena v bílých kalhotách s černým svetrem se skláněla u stolu. Byla vidě jen zezadu.

Buffy: „To přece nemusím být já.“

Angel: „Věř mi, takovou prdelku máš jenom ty.“

Buffy: „Angele!“

Angel: „A mimo jiné jsi včera měla bílé kalhoty a černý svetr.“

Buffy: „Dobře, je možné že jsem to já, hledala jsem jednoho slizouna.“

Chris: „A našla?“

Buffy: „urážíš mě.“

Angel se k ní otočil, dnes byla zase celá v bílém. Co vystoupila z ohně, nosila skoro jen bílou a černou. Bílá teď v jejím šatníku převažovala a jemu to vůbec nevadilo. Všimla si jeho pohledu, otočila se kolem osy a volná sukně se jí zavlnila kolem nohou.

„Miláčku, dnes jsi nádherná.“ Zašeptal vesele a ona se jen usmála.

Všichni se postupně rozešli. Michelle odešla za Davidem a Buffy k sobě do pracovny. Tam za ní za chvíli přišel James.

Buffy: „Jamie!“

James: „Mami, něco bych potřeboval.“

Buffy. „Klidně mluv.“

James. „Půjdu za Angie.“

Buffy: „Napořád?“

James: „Ne, jen na pár dní.“

Buffy: „Počkej, to musíš říct i Angelovi.“

Hned přišel, sedl si na sedačku a nevzrušeně manželku a syna pozoroval.

Buffy: „james se chystá odejít ke kultu.“

Angel: „To je dobře.“

Buffy: „Vážně?“

Angel: „Věděl jsem, že se rozhodneš správně hochu.“

James: „Díky tati.“

Angel: „Kdy pro tebe přijde?“

James: „Někdy během dne.“

Buffy: „Tak se zatím rozluč s ostatními.“

Potom se Buffy znovu sklonila k práci. James odešel a Angel šel k ní. Stoupl si za ni a podíval se jí přes rameno.

Angel: „Co to je?“

Buffy: „jeden z mých současných případů.“

Angel: „Jeden z těch, které putují rovnou k tobě?“

Buffy: „Ano, tyto složky si zakládám sama.“

Angel: „Miluji tu tvoji pečlivost.“

Buffy: „Nemyslíš, že se vzdalujeme?“

Angel: „Kvůli tomu, že pracujeme i samostatně?“

Buffy: „Ano, chybíš mi.“

Angel: „Ty mě taky. Ale pracuje se nám tak dobře ne?“

Buffy: „To ano. Ale naštěstí jsi pořád se mnou.“

Angel: „Hlídky máme taky spolu, není to tak hrozné.“

Buffy: „Pár hodin odloučení nás nezabije.“

Angel: „Máš pravdu, nezabije.“

Buffy: „Pamatuješ si, jak jsme se milovali na hřbitově?“

Angel: „Kdy?“

Buffy: „No jistě, myslím tak před dvěma týdny u sv. Kryštofa.“

Angel: „Už vím, ten velký kříž.“

Buffy: „Jo, včera jsem přesně na tom místě zabila jednoho fakt velkého.“

Angel: „Jsi prostě úžasná.“

Vstala a otočila se k němu. Opřel ji o stůl a divoce ji políbil. Potom si vzala složky a notebook k němu do pracovny, aby mohli být celé dopoledne spolu, ale mohli i pracovat. Před obědem za nimi vtrhl Spike.

Spike: „To snad nemyslíte vážně. Já věděl, že tě tu najdu.“

Angel: „je to moje pracovna, je pravděpodobné, že mě tu najdeš, když pracuji.“

Spike: „Myslel jsem tvoji ženu.“

Buffy: „Co ode mě potřebuješ?“

Spike: „Dnes jste netrénovali?“

Angel: „Vlastně ani ne, šla jsi myslím rovnou do pracovny.“

Buffy: „Dnes nemám náladu.“

Angel: „Není ti dobře?“

Buffy: „To přejde, možná později.“

Spike: „Dobře, tak my zajdeme s Karou večer někam ven ano?“

Buffy: „Klidně běžte, dneska večer má Victorie svůj rej.“

Spike: „Tak já zatím jdu.“

Buffy se usmála, a protože Spike seděl na druhé straně sedačky, položila si na něj nohy a laptop si dala na klín.

Spike: „neříkal jsem, že jdu?“

Buffy: „Vím jistě, že si Karolína stěžovat nebude.“

Spike: „Ty mě chceš zabít.“

Buffy: „Samozřejmě, že ne.“

Přejel jí pravou rukou po kotníku a ona se jen začala smát. To jenom Angel se mohl zbláznit žárlivostí. Vešla již zmiňovaná Karolína, Spikova přítelkyně. Vrazila mu pořádný záhlavek, Buffy pokrčila nohy a položila je vedle něj.

Kara: „Co to tu děláte?“

Spike: „Ale nic Karo, jenom jsme s Buffy řešili…něco jsme řešili.“

Kara: „Když to říkáš. Tak co, platí to večer? Nebo zase budu celou noc čekat, až se vrátíš z hlídky, na které vůbec nemusíš být?“

Buffy: „To není pravda, Spikey je tam důležitý. Viď Angele.“

Angel: „jasně, asi jako vánoční stromeček v létě.“

Buffy: „Angele!“

Angel: „Co je?“

Kara: „Jdeš Spiku, nebo budeš ještě chvíli slintat?“

Spike: „Tak já už jdu. Ještě přijdu a domluvíme se, ano?“

Buffy: „už teď se nemůžu dočkat.“

Naklonila se a políbila ho na tvář. Karolína se zamračila a naznačila Spikovi, že to stačilo. Tak oba odešli. Buffy vstala a šla k Angelovi. Otočil se na židli a ona se mu posadila na klín.

„Copak je?“ zašeptal, opřela se o něj a sklonila hlavu.

Buffy: „Vůbec mě nemá ráda.“

Angel: „Protože ji schválně provokuješ.“

Buffy: „Spikey je přece můj.“

Angel: „no právě. Pořád se o něj přetahujete a ona ví, že proti tobě nemá šanci.“

Buffy: „Jen ať si ho nechá, ale prostě mám na Spikeyho jistá práva.“

Angel: „On jí to časem vysvětlí, nebo to časem sama pochopí.“

Buffy: „Nikdy bych nedovolila, aby se nějaká žena vetřela mezi nás dva.“

Angel: „Jako Erika.“

Buffy: „Kdyby jen nějaká žena pomyslela na to, že mi tě vezme, zabila bych ji. Ale předtím bych ji dlouho mučila.“

Angel: „Je mi to naprosto jasné.“

Buffy: „Nesmíš mě přestat milovat.“

Angel: „Co se děje? Z čeho máš strach.“

Buffy: „Nevím to jen kvůli té Karolíně, ona tak žárlí.“

Angel: „Ale ty žárlit nemusíš, protože víš, že tě miluju.“

Během dalšího týdne James odešel, Michelle se odstěhovala k Darrenovi a Stan poprvé promluvil s Ginny. Buffy byla uražená a toulala se někde po městě – nejspíš s Fione a Angel byl taky kdovíkde, od setmění se nevrátil. Právě teď seděl Chris v obýváku a sledoval svůj oblíbený pořad. David seděl kousek za ním, vedle něj byla Elie a společně něco překládali. Elizabethina vášeň pro knihy byla skoro tak velká jako Davidova, ale Elie hledala i jisté vzrušení. Už dlouho se jí v hlavě rodil plán, že se přestěhuje k Nellie, aby jí pomáhala. Proč by Jamie mohl a ona ne?

Chris: „Davide, koukej na tu kočku.“

David zvedl hlavu a podíval se k televizi, kterou kočku, že sleduje.

Chris: „není sexy?“

David: „Vždyť je blondýna.“

Chris: „nelíbí se ti blondýny?“

David: „Spíš tmavovlásky.“

Chris: „No to potěš. To je jedno.“

David: „Neprotestuj, vždyť ta herečka nemá za mák rozumu.“

Chris: „To vadí?“

David: „Promiň, ale myslím, že by moje přítelkyně nemusela být dutá jak bambus, nemusí být ani tak hezká.“

Chris: „Jsi divnej.“

David: „A ty zase moc přízemní.“

Chris: „Hele, myška, to je hezká holka a je i chytrá.“

David: „Ani na to nemysli.“

Chris: „To byl jen takovej návrh.“

Elie: „Davide, soustřeď se.“

David: „Tak to promiň.“

Večer byli pořád ve stejné sestavě, akorát k nim přibyl Stan. Chvíli po setmění přiběhla vysmátá Buffy a v ruce nesla sandálky na vysokém podpatku. Položila je u dveří do obýváku a svalila se na sedačku.

David: „Kde jsi sakra byla?“

Buffy: „Venku.“

Chris: „Jsi jako puberťačka.“

Buffy: „Jo, i kdyby. Je tu Angel?“

David: „ještě se nevrátil.“

Buffy: „Ten ještě uvidí. Hrozně mě bolí nohy.“

Chris: „Chceš je namasírovat?“

Buffy: „Já nejsem proti, ale… Chceš mít ještě děti?“

Chris: „Asi ano.“

Buffy: „Tak se radši už nikdy neptej.“

Chris: „Máš komplexy?“

Buffy: „ne, jsem k tobě milá. Víš, Angelus byl opravdový mistr v mučení a tam by začal nejdřív.“

Chris: „Díky.“

David: „Až se táta vrátí, řekneme ti.“

Buffy: „Hmm, tady se něco dějéé.“

Stan: „Máš myšky.“

Buffy: „ne, o čem jste mluvili, než jsem přišla?“

David: „To není důležité.“

Elie: „Mami, můžu mít otázku?“

Buffy: „Ale jistě holčičko.“

Elie: „Mohla bych odjet za Nellie?“

Buffy: „Zeptej se otce.“

Elie: „Takže tobě je to jedno?“

Buffy: „Ne, ale můj názor se bude plně shodovat s tím Angelovým.“

David: „Já si myslím, že by jí to prospělo.“

Buffy: „Já si zase myslím, že by měla prvně chvíli pracovat s pozorovateli.“

David: „To by bylo sice poučné, ale víš, jak by to dopadlo.“

Buffy: „Jdu, kdyby přišel Angel, pošlete ho za mnou a ať spěchá.“

Zvedla se, naštvaně vzala boty do rukou a odplula. Elie se stulila do klubíčka a usnula. David ji přikryl dekou, pod kterou většinou ležela Buffy, pohladil ji po tváři a sedl si do jiného křesla, aby ji nebudil. Chvíli potom přišel Angel. Ani si nesundal kabát, přešel kolem Elie, pohladil ji po vlasech a sedl si na sedačku.

David: fuj, kdes byl?“

Angel: „Sledoval jsem jednoho pojídače, co se děje?“

David: „kudy jsi ho sledoval? Smrdíš jako kanál.“

Angel: „Přesně tam jsem byl.“

Chris: „Ale je to dost hnus teda.“

Angel: „Kde je Buffy?“

David: „čeká na tebe, máš prý spěchat, ale myslím, že s tím puchem si to rozmyslí.“

Angel: „Chceš se vsadit?“

David: „Tati, to je nechutný.“

Angel: „Tys o tom začal…“

Chris: „Jdete na hlídku?“

Angel: „Podle toho, jak se jí bude chtít.“

Potom už vstal a klidil se pryč.

Když přišel do ložnice, ležela na posteli. Nebyla přikrytá a byla jí zima. Zdá se usnula ještě ve spodním prádle. Bílá krajka ho dostávala na kolena. Sklonil se k ní, něžně a nedočkavě jí přejel po křivce těla. Začal na krku, pokračoval přes bříško ke stehnům. Sladce se usmála, natáhla ruku, za klopu kabátu ho přitáhla na postel. Otevřela oči a žádostivě se na něj podívala. Líbal ji na krku a počkal, až si poradí s kabátem. Ten ve chvíli skončil na druhé straně pokoje, hned za ním košile a kalhoty. Když se k němu potom znovu přitulila, šimrala ho vlasy na hrudníku.

Buffy: „Koho jsi honil?“

Angel: „Pojídače.“

Buffy: „Hrozný smrad.“

Angel: „David něco podobného říkal.“

Vstala a vzala ho za ruku. Táhla ho z postele.

Angel: „Co je? Sotva jsme se dostali do postele…“

Buffy: „jdeme do sprchy.“

Angel: „No jo.“

Buffy: „Neodporuj, nebo na tebe nebudu hodná a víš, jak hodná já dokážu být.“

Angel: „Když o tom přemýšlím, vana je docela lákavá nabídka.“

Buffy: „No vidíš. Miluju bublinky.“

Za dvě hodiny sešli do obýváku. Buffy měla na sobě bílé kalhoty a dlouhý kožený kabát. Sklonila se nad malou Elie.

Buffy: „Odnesu ji do jejího pokoje.“

Angel: „Klidně tu zůstaň, odnesu ji.“

David: „Asi je hodně unavená.“

Angel vzal dcerku do náruče, jakoby šlo o hadrovou panenku. Nechyběla v tom ale něžnost otce. Buffy se v tu chvíli rozplývala štěstím, protože tohle byl její Angel a staral se o jejich dítě.

„Mami!“Křičel na ni už hodnou dobu David. Lekla se a ozvaly se reflexy přemožitelky, vylítla jí ruka, na poslední chvíli ji zarazila, než stačila Davidovi zlomit nos.

Buffy: „Sakra, takhle mě nesmíš lekat.“

David: „Nevěděl jsem, že jsi zamyšlená.“

Buffy: „na tohle vejšku nepotřebuju.“

David: „Nikdo nezpochybňuje tvoji inteligenci.“

Buffy: „Všeobecně platí, že ten kdo zabíjí, moc inteligence nepotřebuje, ale to není pravda. Ta síla není v rukou, ta je tady hochu, v hlavě.“

David: „mluvíš jako kniha, maminko.“

Buffy: „Máš pravdu, chlapče, výchovy bylo dost.“

David: „přemýšlela jsi někdy o tom, že toho necháš?“

Buffy: „čeho?“

David: „Zabíjení.“

Buffy: „Jen v jediném případě, že by to ohrozilo někoho z rodiny.“

David: „Víš, není to moc dobrý pocit, že třeba jednou se ty nebo táta nevrátíte.“

Buffy: „Co se děje Davie?“

David: „Odcházíte, kdy chcete, vracíte se, kdy chcete, a nikdo o vás nic neví. Jste jak malí, copak se nemůžete ozvat?“

Buffy: „Ano chlapče, jako vždycky máš pravdu. Prostě jsi jeho syn, to se hned pozná.“

David: „neobracej to, zase to všechno svádíš na tátu.“

Buffy: „Poslední dobou dělá hrozné věci. Například mám fakt velkou modřinu na noze, tady.“

Chris: „Ta asi nebude z tréninku.“

Buffy: „Hele, jsem stejně stará jako tvoje matka.“

Chris: „A?“

Buffy: „Je to z tréninku. Dává mi zabrat.“

„Jo kdybyste viděli, co mi dělá ona.“ Ozvalo se za nimi.

Buffy: „Angele!“

Angel: „kdo jiný by to byl?“

Buffy: „Nevím…třeba někdo jiný.“

Angel: „Oho, takže tobě dělá takové modřiny víc chlapů?“

Buffy: „Dáváš si na ně výsadní právo?“

Angel: „jsou jenom moje, protože ty jsi celá moje.“

Buffy: „Půjdeme pro Spika?“

Angel: „Já jsem pro, ale dneska je v bytě s Karou.“

Buffy: „Tím spíš.“

David: „Ty tu holku fakt nemáš ráda.“

Buffy: „Na můj vkus moc primitivní. Ale já nemusím mít ráda každého ne?“

Chris: „Popravdě, první člověk, kterého vidím, že nemáš ráda.“

Buffy: „Všechno je jednou poprvé. Hrozný pocit, že tvoje matka mohla být Cordelie.“

Angel: „Jak tě to mohlo napadnout zrovna teď?“

Buffy: „Anebo Anya. Panebože, nebo já. Nechtěla bych za syna Chrise.“

Angel: „Ty jsi chodila s Alexem?“

Buffy: „Ne, ale víš, jak mě měl rád. On měl rád všechno, co mělo pěknej zadek a dost krátkou sukni, aby ho viděl.“

Chris: „Jo, třeba by Will skončila s Angelem, já bych byl blonďák a David by byl tmavovlasý inteligent.“

David: „Jenom závidíš.“

Chris: „Teď přesně nevím co.“

David: „No, komu se poštěstí, že všichni jeho sourozenci jsou géniové?“

Chris: „Moje matka byla počítačový hacker a dost dobrý.“

Buffy: „To je fakt, ta se dokázala nabourat kamkoliv, už mi dávala pár lekcí, cvičně jsem zkusila márnici.“

Chris: „To už je nemoc z povolání?“

Buffy: „Ne, márnice má nejhorší obranu. Asi kvůli tý jistotě, že jim nebožtíci neutečou.“

David: „hrozné téma.“

Buffy: „Vidíš, jak hroznou máš matinku. Teď si představ, že by tvůj otec zůstal s Cordy nebo s Darlou. A co teprve Dru.“

Stan: „nerad ruším, ale můžu mít otázku? Kdo první chodil s Cordelií, Alex nebo Angel?“

Angel: „já s ní nechodil, byla moje sekretářka.“

Stan: „Vždycky spíš se svojí sekretářkou?“

Buffy: „Ty spíš se svojí sekretářkou?“

Angel: „Ne, vy jste ji asi neviděli. Eve Buffy vyhodila, to byla ta blondýnka a teď tam mám sedmdesátiletou důchodkyni.“

Stan: „Tak to už chápu.“

Angel: „Buffy, nebo mě?“

Stan: „Oba, abyste se nehádali.“

Angel: „Takže děti zůstanou, čí jsou ano?“

Chris: „Já souhlasím, i když ty problémy s holkama jsem zdědit nemusel.“

Buffy: „Jen se zeptej Angela, ten zná osvědčené triky.“

Chris: „Jo, jak jsi proboha sbalil takovou kočku Angele?“

Angel: „neměla na vybranou.“

Chris: „Vypadá to, že to upíři mají jednodušší. Podívej, jak to jde Spikovi, ten si vždycky někoho najde.“

David: „Jenom měl tu smůlu, že natrefil na tetu Dawn. Ne, že by byla špatný člověk, ale ona není člověk a až moc si to uvědomuje.“

Buffy: „Takhle je to lepší, i když, mohl si najít nějakou inteligentnější ne?“

Chris: „Možná, že by ho inteligentní nechtěla.“

Buffy: „nebuď protiva, vždyť je to Spike.“

Angel: „Musíme jít.“

Buffy: „Máš pravdu miláčku. I Davidovi jsem říkala, že on má pravdu už jenom protože je tvůj syn.“

David: „Ale jenom v tvých očích mami.“

To už neslyšela, protože společně s Angelem odešla.

Chris: „No jo, pro ni nejsi její syn, prostě jsi jeho.“

David: „To nepochopíš. Nepamatuješ si, jak to bylo s Connorem. Connor byl její miláček. Sestry mi o tom často říkaly, na Connora jí nikdo nesměl šáhnout. Ani se nesměli na něj zle podívat. Connor byl její chlapeček. Nikdy žádnému z nás nestranila, jednoho neměla víc ráda, než druhého, ale s Connorem to bylo jiné, protože on byl její druhý Angel. A s Angelem je taky všechno jiné.“

Chris: „Zábavné, jejich posedlost je vzájemná.“

Stan: „Kdybys ho viděl, když umřela, mluvil bys jinak. A to na něj ještě působilo to kouzlo, které otupovalo jeho emoce.“

David: „Jako kámen, takové byly jeho emoce.“

Stan: „Jo, to byla hnusná doba. To se na něj taky nalepila Erika.“

David: „Erika byla to nejhorší.“

Chris: „Nikdy jsem o ní neslyšel.“

Stan: „Nebudu tě rušit dlouhými historkami, prostě se vetřela do Angelovy přízně a snažila se zaujmout místo Buffy. Angie říkala, že se na ni jednou i proměnila, aby ho získala.“

Chris: „A jak to dopadlo?“

Stan: „No hádej, Angel to poznal a naštval se. Byl nepříčetný.“

Chris: „jak to, že se změnila.“

David: „Jako Nicholas, byla jeho sestra.“

Chris: „On ji zabil?“

Stan: „To ne, musela se vrátit. Potom přišel Nicholas.“

Před nimi se objevilo růžové světlo a ve chvíli před sebou viděli asi patnáctiletého chlapce a přibližně stejně starou dívku držící se za ruce.

David: „nazdar bráško.“

James: „Ahoj Davie, kde jsou všichni?“

David: „Máma s tátou právě odešli.“

James: „To je Holie.“

David: „Ahoj, jsem David. Zůstaneš tu chvíli s námi?“

Holie: „Pro teď bohužel ne, ale jistě se brzy znovu setkáme, Davide.“

David: „Budu se těšit.“

James letmo políbil dívku na tvář, ta se usmála a za světelných efektů zmizela.

Chris: „Tohle mě musíš naučit.“

James: „Co?“

Chris: „No kde jsi vzal takovou kočku.“

James: „Bez komentářů. Jdu si na chvíli lehnout, až přijdou naši, zavolejte mě.“

Ani nepočkal na odpověď a unaveně odešel.

Buffy s Angelem šli rovnou k bytu Karolíny. Otevřít jim přišla malá tmavovláska jen v županu.

Karolína: „Přejete si?“

Buffy: „Je tu Spikey?“

Karolína: „Ano, co od něj chcete?“

Buffy: „Co kdybych řekla, že…“

Angel: „Chceme si s ním promluvit.“

„Angele!“ křikla na něj, když Kara odešla pro Spika.

Angel: „Uklidni se miláčku, pohádáš se s ní jindy.“

Ještě chvíli se dohadovali, než se ve dveřích objevil Spike jenom v kalhotách.

„Doufám, že jsme tě od ničeho nevyrušili Spikey.“ Řekla Buffy a přejela mu rukou po hrudníku.

Spike: „Ty se nikdy nezměníš Buffy.“

Buffy: „Pojď s námi něco zabít.“

Spike: „Jasně. Pojďte zatím dovnitř, ale pozor Kara má blbou náladu.“

Buffy: „Ona má někdy i dobrou?“

Spike: „hned jsem zpátky.“

Spike odešel a Buffy s Angelem si sedli na malou pohovku v ještě menším obýváku Karolíniny garsonky. Spike se za chvíli vrátil a byl kompletně oblečený.

„Spiku!“ křikla na něj ještě odněkud Kara, tak za ní znovu šel. Poté byli svědci velmi hlasité hádky mezi nimi, než se Spike vrátil a za nesouhlasného mumlání Karolíny odešli.