Dvojice - 18. kapitola

Autor: Annys

Domů přijeli víceméně včas, Thomas na ně čekal, nachystaný.

Buffy: „Jsi připravený zažít největší šok svého života?“

Thomas: „Budu ve vašich rukou, co by se mi mohlo stát?“

Buffy: „To je taky pravda. Musíme si vzít taxy, auto mám v garáži ve firmě. Naše první dobrodružství.“

Thomas: „V těchhle botách chceš chodit po městě?“

Buffy: „Vypadají sice jako, že se v nich nesmí chodit víc než z auta do budovy a naopak, ale náhodou jsou skvělé.“

Thomas: „Budu vám věřit.“

Buffy: „Když tak mě můžeš cestou domů nést.“

Thomas: „To by mi váš manžel asi neodpustil.“

Buffy: „Jsme přece rodina ne?“

            Když ho Buffy provedla po těch „nejdůležitějších“ místech města, která zahrnovala hlavně obchody a restaurace, prohlásila, že už toho víc neujde, tak zapadli do malé kavárničky kousek od centra.

Buffy: „Tak co si dáš?“

Thomas: „Já nevím, co je tohle?“

Buffy: „Kdybych ti tohle koupila, Angel mě zabije.“

Thomas: „Zkazí to moji morálku?“

Buffy: „Na alkohol jsi ještě mladý. Co nějaká zmrzlina.“

Thomas: „Tak mi něco vyber.“

Zkušeně přebrala lístek a chvilku v něm hledala.

„Je to skvělé.“ Pochvaloval si později její volbu, když se ládoval už druhým zmrzlinovým pohárem. Buffy pila kafe a dívala se na něj.

Thomas: „Takže tohle je zmrzlina?“

Buffy: „Jo, brzy poznáš všechny požitky našeho města.“

Thomas: „Ne na dlouho. Slíbila jsi mi, že se Silami domluvíš, aby mě poslaly zpátky hned, jak budu zdravý.“

Sklonila hlavu a dělala, že soustředěně pozoruje barvu stolku.

Thomas: „Co je? Co jsem řekl?“

Buffy: „Nemůžu tě poslat zpátky.“

Thomas: „Proč? Slíbila jsi mi to.“

Buffy: „Prosím, ještě tu zůstaň. Nemůžeš jen tak odejít.“

Thomas: „Ale já sem nepatřím, tam jsem doma.“

Buffy: „Ne, doma jsi tady, kde máš rodinu. Říkal jsi, že tvoje matka zemřela a nemáš sourozence. Co bys dělal v Ulirii? Tady je tvůj otec, máš tu bratry a sestry.“

Thomas: „Vůbec tě nechápu, ty bys přece měla chtít, abych odešel.“

Buffy: „Ale já to nechci. Zkus si s Angelem ještě promluvit. Ještě jste neměli šanci se poznat.“

Thomas: „Nemáme pro to přece důvod.“

Buffy: „Je sakra tvůj otec, ať se ti to líbí, nebo ne, jste rodina a k té se nikdy nesmíš otočit zády.“

Thomas: „On mě nechce, chápeš? Já jsem tu přebytečný, on má svoji rodinu, svoje děti se ženou, kterou miluje. Ne s nějakou lacinou, kterou ani nezná jménem.“

Buffy: „Tak to přece není. Patříš do rodiny. Máš bratry a sestry. Skvělé lidi, máme tu spoustu přátel. Když se pokusíš je poznat, uvidíš, že jsme tady skvělá parta.“

Thomas: „To jsou vaši přátelé, ne moji, já jsem vetřelec.“

Buffy: „To nejsi. Co Spike, s tím si rozumíš ne?“

Thomas: „S ním si rozumí každý. Dneska jsem potkal vašeho syna, kdyby pohled mohl zabíjet, byl bych mrtvý.“

Buffy: „Všichni si na sebe musíme zvyknout. Pro nikoho to není jednoduché. Nikdo o tobě nic nevěděl, než ses tady objevil.“

Thomas: „Já nevím, přijde mi to nesmyslné.“

Buffy: „Dneska skoro nic nedává smysl. Zkus to, ještě pár dní.“

Thomas: „Dobře, když si to přeješ ty. Můžu si dát další zmrzlinu?“

Buffy: „Bude ti blbě. Jedl jsi dneska vůbec něco?“

Thomas: „No, ta hospodyně nebo co to je se mi snažila podstrčit něco zelenýho, ale to jsem odmítl.“

Buffy: „Tak to ti bude určitě blbě. Angel mě zabije. Další pohár bohužel nebude. Třeba zítra, ano?“

Thomas: „Dobře. Ještě otázka, to budu muset jíst to zelený?“

Buffy: „Ne, připravím ti něco jiného.“

Thomas: „Jsi moc hodná, že se o mě tak staráš, i když…“

Buffy: „To není důležité.“

Thomas: „Myslím, že je to pro tebe naopak hodně důležité.“

Buffy: „To máš pravdu, je to hodně důležité. Ale jen v závislosti na jiných událostech. Teď to není důležité.“

Thomas: „Tak jdeme?“

„Jsem jenom tvá hochu. Počkej, jenom si obuju boty.“ Usmála se a začala nohama šmátrat pod stolem. Několikrát ho kopla do nohy. Vždycky se omluvně zasmála a znovu se pustila do hledání.

„Říkal jsem vám to.“

Buffy: „Ale ty boty vypadaj moc pěkně. Taky byly šíleně drahý.“

Thomas: „jste dost rozpolcená osobnost, že?“

„Občas….“ Asi chtěla ještě něco říct, ale měla obuté boty a mohla vstát. Zavěsila se do něj a společně odešli.

            Když přijeli domů, chtěla jít Buffy hned za Angelem, ale dozvěděla se, že už odešel. Říkal, že si potřebuje něco zařídit… Rozloučila se s Thomasem a šla se připravit na hlídku. Šla jenom se Spikem. Celou dobu nadával, že s ní není zábava. Taky nebyla. Připadala si vyčerpaná, už totálně bezbranná. Ani nevěděla, jak se dostala domů. Za chvíli už jí na tváře dopadaly neposedné kapky vody. Byla plně ponořená do přemýšlení. Proto, když slyšela někoho přicházet a neviděla ho v zrcadle, nenamáhala se otáčet, věděla, že je to Angel.

„Konečně jsi tady, hrozně jsem se o tebe bála. Odešel jsi strašně brzo a nenechal mi žádnou zprávu, tohle mi nemůžeš dělat, umírala jsem strachy…“ Otočila se, nedokončila větu, protože vykřikla. Natáhla se pro dýku a postavila se do útočného postoje proti neznámému útočníkovi.

„Ne, že bys nebyla sexy, kočko, ale nechceš na sebe něco hodit?“ prohlásil upír. Natáhla se pro velkou osušku a obmotala si ji kolem těla.

„Kdo jsi? Jak ses dostal do domu?“

„Oh, tak tatíček se nepochlubil. Synáček přijede do města a on o tom ani neřekne svojí milence. Mimochodem, jsi hezčí, než ta předešlá. No nic, nebudu zdržovat, kde je Angel?“

„Já se ptala první. Ale vůbec mě to nepřekvapuje. Poslední dobou se nám hlásí nějak moc jeho netušených potomků. Takže znovu Kdo jsi a jak ses dostal do domu?“

„Řekl jsem té ženské, že hledám Angela.“

„No super, a co chceš po mě?“

„Když o tom přemýšlím, po tobě bych mohl chtít hodně věcí. Teď chci mluvit s Angelem.“

„Máš poruchu? Říkala jsem, že tu není.“

„Tak já se zatím zabavím.“ Nadhodil upír a přistoupil k ní. Shodil jí osušku a začal jí rukama putovat po těle. Nemohla nic dělat, držel jí nůž pod krkem.

„Buffy…sorry lidi, netušil jsem, že už jsi zpátky.“ Zamumlal další příchozí, tentokrát to byl Spike.

„Spiku.“ Snažila se ze sebe s chraptěním dostat Buffy. Nemohl ji do ložnice slyšet i přes své upíří smysly.

„Buffy, Angele, nechte toho, aspoň když jsem tady a hoďte sebou.“ Křikl Spike.

„Ani necekni, kočko, jestli chceš ještě zpívat.“ Vyhrožoval jí upír a ona mu to docela věřila. Tak hrozně jí připomínal Angeluse, že se nemohla strachem ani pohnout. Nechala si všechno líbit.

„Buffy, Thomas zase vyvádí, musíš se o něj postarat.“ Hlas se přibližoval, děkovala za to bohu. Spikovi bylo divné, že se neozývají.

„Řekni mu, ať jde napřed, že za ním přijdeš.“ Nařídil jí.

„Thomas? Zase má chuť na krev? Doufám, že nikoho nenapadl. Vy upíři mě jednou zabijete.“ Křikla ke Spikovi. Hned zareagoval, vtrhl do koupelny a než stihl druhý upír jen mrknout, byl ve Spikově moci.

Buffy: „Díky Spiku.“

Spike: „jsi v pořádku, puso?“

Buffy: „Nevím, asi ano.“

Spike: „Možná by sis měla něco obléct.“

Buffy: „Spiku, on říká, že je Angelův syn, je to upír.“

Spike: „jak se dostal do tvojí koupelny?“

Buffy: „Řekl, že hledá Angela a Sandra ho pustila dovnitř.“

Spike: „Jsi v pořádku? Vypadáš vyděšeně.“

Buffy: „ne, já…jsem v pohodě, jenom jsem se chvilku hrozně bála.“

Spike: „Ty a bát se?“

Buffy: „Jdu si pro kolík.“

Spike: „počkej, nebude to asi tak horké. Vzpomínám si na něj. To je Bertram. Angelův syn.“

Buffy: „Další?“

Spike: „Potomek, vytvořil ho.“

Buffy: „Aha, to mění situaci. Přemýšlím, co asi Angel udělá, až zjistí, že jsem zabila výtvor Angeluse? Myslím, že mě pak pomiluje.“

Spike: „uvažuj racionálně Buffy.“

Buffy: „No jasně, takže mu mám zavolat?“

Spike: „Určitě nemá mobil. Jak ho znám nechtěl, abys ho kontrolovala.“

Buffy: „Copak já ho někdy kontroluji?“

Spike: „Pořád.“

Buffy: „Máš být na mé straně, ne na straně Angeluse, ten byl vždycky pro nezávazný sex.“

Spike: „jen mě nenuť tohle řešit.“

Buffy: „Co s ním uděláme? Na víc Angelových potomků fakt nemám náladu.“

Spike: „Odvedu ho do ložnice. Počkáme, než se Angel vrátí.“

Buffy: „Musí být zrovna v mojí ložnici?“

Spike: „Mám ho zavést do dětského pokoje?“

Buffy: „na sedačce je jistě dost místa.“

„Buffy, jsi tady? Měla jsi pravdu, je mi po té zmrzlině hrozně blbě.“ Ozval se další hlas.

Buffy. „To tu máte sraz?“

Spike: „Co?“

Buffy: „Ale nic. Hned přijdu Thomasi.“

Strčila si pro jistotu pod ručník nůž a sledovala, jak Spike vyvádí upíra z koupelny.

Thomas: „Co to je?“

Buffy: „upír, řekněme, že tvůj bráška. Těch Angelových dětí je na mě dneska trochu moc. Spiku musíme ho spoutat.“

Spike: „Máš nějaká pouta?“

Buffy. „Ne, co bych s nimi asi dělala?“

Spike: „Co já vím, jaké zvrhlosti po nocích vyvádíte.“

Buffy: „necítíme potřebu toho druhého spoutat. Možná bude něco v tělocvičně.“

Spike: „Budu improvizovat. Dej mi podprsenku.“

Buffy: „na to ani nemysli, to ho radši nechám utéct. Víš, jak drahý spodní prádlo nosím?“

Spike: „Nechápu, proč to tak řešíš, když jsi stejně vždycky dřív nahá, než zjistí, jakou barvu vůbec mělo.“

„Počkej, bude stačit tohle?“ vytáhla velkou roli široké lepící pásky.

Spike: „Radši se ani nebudu ptát, na co jste používali tohle.“

Buffy: „Abys věděl, tak jsem slepovala jedno knihu, tak chceš to nebo ne.“

Spike: „S tebou vždycky… dobře no, hoď to sem.“

Thomas: „Rušný den?“

Buffy. „Normálka.“

Thomas: „Máš něco na ten žaludek?“

Buffy: „Jo, nejúžasnější věc na světě. Tohle je skoro mé jediné štěstí.“

Spike: „Varuju tě, Buffy, jde o syna tvého milence a ještě k tomu je tak mladý, tohle je totálně…“

Buffy: „Drž hubu Spiku, mluvím o čokoládě.“

Thomas: „Díky, dnes už jídlo nechci ani vidět.“

Buffy: „Tak jo, počká to, než se obleču?“

Thomas: „určitě.“

Hned jak se oblékla, přinesla Thomasovi něco na žaludek. Zalila to horkou vodou a počkala, až se byliny vylouhují. Potom mu podala nevalně vyhlížející nápoj, kde plavaly zbytky zelené rostliny.

Thomas. „Když o tom přemýšlím, jistě máš i byliny, které nás dokáží zabít.“

Buffy: „Ano, různé jedy a nejen bylinné. Pro rychlou smrt i pomalou a bolestnou. Aby to vypadalo jako infarkt, nebo aby ti selhaly všechny orgány. Dokážu taky vyvolat, že se ti zastaví činnost mozku, ve vteřině jsi mrtvý a nikdo nic nepozná. Nebo taky něco, co ti rozežírá zevnitř orgány, až to dojde na kůži.“

Thomas: „Díky, už mám představu. Máš něco i na upíry?“

Buffy. „Jasně, zaliju jim to svěcenou vodou, stejně jako tobě.“

Thomas: „zkoušíš, jestli to přežiju?“

Buffy: „Bude legrace.“

Thomas se podíval na hrnek, který už měl skoro u úst.

Buffy: „Snad se nebojíš svěcené vody. Copak? Nejsi věřící?“

Thomas: „V rodině máme nevraživost vůči svěcené vodě.“

Buffy: „Myslíš kvůli Angelovi? To ne, toho se nemusíš bát, můžeš nosit i kříž na krku. Tohle se na tebe nemůže přenést.“

Thomas: „Proč?“

Buffy: „Za prvé, Angel byl člověk, když, ty víš, co a za druhé máš genetiku Angela jako člověka a ne jeho démona. Mimochodem, to taky dokážu.“

Spike: „Sakra Buffy, začínám se tě bát.“

Buffy: „Dost jsem se poslední dobou přiučila.“

Spike: „Co na to říká Angel?“

Buffy: „Když s tou svěcenou vodou nechodím po ložnici, je to v pohodě. Představ si třeba, kdybych ji vylila do postele.“

Spike: „Já mu vždycky říkal, že sex s tebou je nebezpečný.“

Buffy: „Zvlášť v posteli, co?“

Spike: „A kde jinde?“

Buffy: „Třeba na pláži, tam to docela ujde.“

Spike. „Tohle radši ani nechci slyšet.“

Thomas: „Vážně je to svěcená voda?“

Buffy. „ne, nemáš se čeho bát.“

Spike: „Přemýšlel jsem, co kdybych byl třeba buddhista?“

Buffy: „Myslíš, že by na tebe nezabíraly kříže?“

Spike: „To je asi blbost co?“

Buffy: „Logicky je dokázané, že když jsi o něčem skálopevně přesvědčený, tvoje tělo to přijme. Když budeš přesvědčený, že ti kříž neublíží, třeba se ti to časem podaří, ale to by se muselo ověřit a trvalo by to hrozně dlouho. Ovšem, pak by bylo možné, že tu vlastnost zdědí tvůj potomek. Pravděpodobně všechny vlastnosti upírů tu nebyly od vždycky. Protože když vznikli démoni, křesťanství ještě nebylo.“

Spike: „Ty mě děsíš.“

Buffy: „Ovšem, pravdou je, že pokud opravdu věříš v boha, je možné, že se ho upíři bojí, proto se bojí jeho znamení kříže a svěcené vody.“

Spike: „Možné to sice je, ale co stříbro?“

Buffy: „V kombinaci se svěcenou vodou, nebo křížem možná, jako kulka taky, ale samostatně ne.“

Spike: „Víš to jistě?“

Buffy: „Mám stříbrný náramek, dal mi ho Angel. Taky zrovna včera hledal ty stříbrné náušnice z Ulirie.“

Spike: „Pokud ale zabírá stříbrná kulka…“

Buffy: „Osobně jsem to nikdy nezkoušela, možná do srdce.“

Spike: „Tak by to mohlo potvrdit tvoji teorii. Stříbro nám škodilo jako dotek kříže, ale časem to vymizelo.“

Buffy: „To je možné, ale nemůžeme to dokázat. Žádné písemné odkazy na to nejsou a upíra tak starého nenajdeš.“

Thomas: „Akademická diskuse?“

Buffy: „hej ty, hezoune, jsi věřící?“

Upír se na ni nechápavě podíval, celou diskusi poslouchal, ale často se ztrácel. Buffy vzala ze stolku vedle postele dřevěný kříž a přiložila mu ho k ruce.

„Takže jsi. Copak jsi provedl hříšníku?“ Usmála se Buffy, když se začala kůže pálit.

Thomas: „Tohle je nelidské.“

„Upíři nejsou lidé.“ Promluvila stejně tichým hlasem jako vždy Buffy na Thomase, ale z její tváře poznal, že je rozzuřená. Nechápal proč. Ten upír nic neudělal. Zvedla kříž a přiložila ho znovu vedle už vypálené jizvy.

Buffy: „Tak co? Takhle jste se s Angelusem nebavili co?“

„Co po mě k sakru chceš.“

„Abys chcípnul, ty netvore.“ Zuřivost jí jen sálala z očí. Spike se na ni podíval a vzal ji za zápěstí. Otočila křížem a trochu ho spálila, pak ho upustila. Spike ji objal, rozplakala se.

„Hlídej tady přítele.“ Upozornil Spike Thomase a odvedl Buffy do koupelny. Chvíli slyšel vzlykot, později tlumené hlasy.

Spike: „Co je s tebou? Jsi v pořádku? Co tě tak vyděsilo.“

Buffy: „Ten upír, tak se na mě dívá. On mě chtěl znásilnit Spiku a jak se na mě dívá, úplně jako Angelus, hrozně jsem se ho bála.“

Seděla na vaně a polykala slzy. Sklonil se k ní a objal ji kolem ramen.

Spike: „To je v pohodě. Angel se za chvíli vrátí.“

Buffy: „Promiň, najednou jsem dostala hrozný strach.“

Spike: „Já tě chápu, lásko.“

Buffy: „Děkuju, děkuju, že tu jsi.“

Spike: „Vždycky jsem tu pro tebe, však víš.“

Buffy: „Nikdy nezapomenu, jak ses na mě díval na pekelné bráně. Je mi to tak líto Williame.“

Spike: „Nikdy jsem nezapomněl, cos mi řekla. Ale tenkrát to bylo jiné, my jsme byli jiní. Teď ty máš Angela.“

Buffy: „Ale i tebe.“

Spike: „Já vím, že to, co jsi mi řekla, nebylo pravda.“

Buffy: „Ale bylo, Williame, vážně. Milovala jsem tě, ale ne tak, jak sis přál ty.“

Spike: „Hrozně jsi mi tenkrát pomohla, to ti nezapomenu.“

Buffy: „Tys mi taky pomohl, když jsem se vrátila z nebe.“

Spike: „Spojuje nás minulost.“

Buffy: „Jsi moje poslední pojítko s minulostí.“

Spike: „Co Angel?“

Buffy: „Na to se snažím zapomenout.“

Thomas to všechno slyšel. Bohužel si to vyložil úplně jinak, než to ve skutečnosti bylo. Buffy se Spikem se za chvíli vrátili. Buffy zvedla kříž a položila ho na stůl. Ani ji nenapadlo, že by se upírovi omluvila, ale bylo na ní poznat, že je jí to líto.

„Bolí to?“ Vzala Spika něžně za ruku a pohladila mu ji vedle spáleného místa.

Spike: „Za chvíli budu v pohodě. Ani nemusíš plýtvat svýma mastičkama.“

Buffy: „Je mi to líto.“

Spike: „To nic není.“

Položil jí ruku na tvář. Podobná gesta, která byla mezi nimi obvyklá, zmátla Thomase. Vůbec nechápal, co si o tom všem má myslet. Naštěstí ho vysvobodil Angel.

„Tak já ho celou noc hledám a vy ho schováváte tady?“

Buffy. „Tady jsi. Víš, jak jsem se o tebe bála? Tohle mi už nedělej.“

Angel: „Hledal jsem jeho.“

„Ahoj Angelusi.“

Prohodil se smíchem upír.

Angel: „Ahoj Bertrame, dlouho jsme se neviděli.“

Upír: „Učil jsi svoji milenku leccos ze svého mučení viď?“

Angel: „Co tu chceš?“

Upír: „Ani nepřivítáš ztraceného a znovunalezeného syna?“

Angel: „Co ti na to mám říct Berny? Kde jsou tví bratři.“

Upír: „Mrtví, přežívám jen já a pár vyvolených. Dokonce i Spika jsem tady potkal.“

Angel: „Co po mě chceš?“

Upír: „Přišel jsem tě navštívit, zavzpomínat na naše společné vraždění a ty mě tak vyháníš?“

Angel: „Chceš něco podstatného, nebo jenom žvaníš?“

Upír: „Ale Angelusi, my jsme staří přátelé, my si nemusíme nic nalhávat. Pamatuješ si na to nemluvně? Ty mají dobrou krev, že?“

Angel: „Takže nic podstatného nechceš. Poslední přání?“

Upír: „Vzhledem k tomu, že jsem svázaný… Co kdyby mi ta tvoje kočka trochu pomohla, abych měl šťastnější smrt?“

Angel: „Takže ne?“

Vytáhl kolík a probodl mu srdce.

Buffy: „Starý známý?“

Angel: „Hodně starý. Sama minulost si mě našla.“

Buffy: „Je to pravda? O tom vraždění?“

Angel: „Angelus nebyl troškař, Berny byl jeho nejoblíbenější potomek.“

Buffy: „Takže minulost. Říkal něco o bratrech, přijdou další?“

Angel: „Nevím. Nečekal jsem, že ještě někdo z nich žije. Když jsem dostal zprávu o Bernym… nechtěl jsem tě do toho zatahovat.“

Buffy: „Slíbil jsi mi, že už přede mnou nikdy nic nezatajíš.“

Angel: „Já vím Buffy, ale nechtěl jsem, aby ti řekl něco z minulosti.“

Buffy: „řekl mi dost.“

Angel: „Minulosti se nezbavíme Buffy, oba ji máme.“

Buffy: „Ta tvoje je o dost černější, než ta má.“

Angel: „Já vím. Nechtěl jsem to srovnávat. Já myslel, že chápeš ten rozdíl mezi mnou a Angelusem.“

Buffy: „To, že máš duši, moc obětí neodečte Angele.“

Angel: „Já to vím, pořád ještě slyším ty hlasy, trápí mě jejich duše. Jedině s tebou je všechno tak snadné.“

Buffy: „že to už nikdy neuděláš?“

Angel: „Slibuji, ať jde o cokoliv.“

„Tak hrozně jsem se bála.“ Zhroutila se mu do náruče.

Angel: „říkal jsem ti, že se vrátím.“

Buffy: „nezapomeň na naši dohodu.“

Angel: „Tu dohodu jsi uzavřela jen ty sama.“

Buffy: „Nechci se teď hádat. Chci jen, abys mě políbil.“

Zatímco se Buffy a Angel líbali, Spike prohlásil, že jde pro kafe, tohle byla dlouhá noc. Thomas si vzal na chvíli Angela bokem.

Thomas: „Nechci se vám do toho nějak plést, ale jak dobře znáte Spika?“

Angel: „Známe se stovky let.“

Thomas: „Zdá se, že vaši ženu zná blíž, než si myslíte. Mluvili mezi sebou o lásce na pekelné bráně.“

Angel: „Zeptám se jí na to. Ale můžu tě ujistit, že moje žena je mi stoprocentně věrná.“

Thomas: „Jak myslíte, ale podle mě se chovají hodně důvěrně.“

Angel: „Promyslím si to.“

Thomas se znovu posadil a Angel si sedl do křesla. Buffy zatím odklízela prach z Angelova potomka. Když s tím skončila, posadila se mu na klín.

Angel: „Miláčku, co jsi řešila se Spikem?“

Buffy: „Nechápu, co myslíš.“

Angel: „Thomas mi řekl, že jste se chovali důvěrně.“

Buffy: „Ten upír, hrozně jsem se ho bála, víš? Připomínal mi Angeluse a snažil se mě znásilnit. Víš, jak se toho hrozně bojím. Když ho Spike svázal, mučila jsem ho křížem. Spike mě zastavil.“

Angel: „Co následovalo?“

Buffy: „Zase jsem bulela jako malá holka, znáš mě. Spike mě jenom objímal. Potom jsem ho vzala za ruku, protože jsem se mu dívala na ránu, kterou jsem mu udělala tím křížem.“

Angel: „Já ti to věřím. Vím, že bys nikdy nikoho jiného…“

Buffy: „neměla ráda? Nedokázala se ho dotknout jako tebe? Něžná a vášnivá? Panna, kterou máš jen pro sebe. Která nepoznala jiného muže. Nemusíš o mě nikdy pochybovat.“

Angel: „já nepochybuju, protože tě znám. Znám tě i tvou duši. Připomnělo ti to Sunnydale viď?“

Buffy: „Nechápu, co se se mnou děje. Jsem hrozně přecitlivělá. Vždyť já už ani nedokážu bojovat jako dřív.“

Angel: „Bylo toho hodně, časem se to spraví.“

Buffy: „Co když ne? Nenapadlo mě, že bych si měla vybrat mezi normálním životem a životem přemožitelky. Nechci, aby to za mě zase rozhodl osud. Vždyť já mám být jiný, lepší druh přemožitelky. Zatím mám menší moc i sílu, než předtím.“

Angel: „nerozhodne osud, rozhodneš ty, jenom ty.“

Buffy: „Nemůžu přece bojovat věčně.“

Spike: „Tak děti, je tu kafe.“

Angel: „Kolik máme času do té schůze?“

Buffy: „Ještě pár hodin. Dneska musím zazářit.“

Angel: „Půjdeš v bílém?“

Buffy: „Přemýšlím o černé, vynikla by barva vlasů.“

Angel: „Ale když budeš v bílém, budeme se doplňovat.“

Buffy: „Vezmu si černý kabát.“

Angel: „To bude skvělé. Musíš působit vyzývavě, ale ne moc.“

Buffy: „Chápu, musím ohromit, ale ne, aby se všichni zbláznili blahem.“

Spike: „Copak řešíte?“

Buffy: „Ale nic. Thomasi, co tvůj žaludek.“

Thomas: „Lepší, hned mám chuť na zmrzlinu.“

Angel: „Zase jsi ho otrávila?“

Buffy: „Ne, přejedl se zmrzliny.“

Angel: „Spala jsi vůbec v noci? Vypadáš unaveně.“

Buffy: „Nespala, ale to nevadí.“

Angel „Musíme dát pozor, nesmíš se přetěžovat.“

Buffy: „Já vím miláčku. Když ses vracel, díval ses na Alexe?“

Angel: „Spí.“

Spike: „Ten má spánek.“

Buffy: „Spánek nevinných.“

Spike: „jeho ještě nemá co trápit.“

Buffy: „Každého z nás pronásleduje svědomí.“

Angel: „Ale smrt patří k tomu, co děláme.“

Buffy: „Ať už jde o naši smrt, nebo o smrt našich blízkých.“

Angel: „Máme ještě dost času, nechceš si odpočinout?“

Buffy: „Nemusíš se o mě bát, on mě chrání.“

Angel: „Nemůže tě chránit vždycky. Ani on není všemocný. Vždyť víš, co to mělo za následek.“

Buffy: „Za to přece nemůže můj démon. Na můj mozek toho bylo prostě moc. Chvilkově ovládám empatii, čtení myšlenek i telekinezi, komunikuji s duchy a používám telepatii, tohle nemohl vydržet.“

Angel: „nechci tě ztratit.“

Buffy: „neztratíš.“

Buffy už měla nevyšší čas se obléknout. Po kratší konzultaci s Angelem si vybrala krátkou, černou koženou sukni a bílý top odhalující záda. Přes to měla kratší kožený kabát. Vlasy si začesala do drdolu, že kterého jí dosahovaly prameny spadající na záda. Nespadaly jí tak až k pasu a měla větší volnost. Zato ji tížily na hlavě. Něžně se nalíčila a do uší si dala jemné stříbrné náušnice, které doplňovaly celkovou vizáž cílevědomé šéfky, která vždycky věděla, co chce.

Angel: „Vážně se zlepšuješ.“

Spike: „Takhle určitě nebudou vůbec poslouchat, co říkáš. Protože budou přemýšlet, jak vypadáš bez toho oblečení.“

Buffy: „Ale to nebyl účel Spiku.“

Spike: „Aha, promiň, zapomněla jsi mi dát předem scénář, co mám říkat.“

Angel: „Je to dokonalé miláčku. Budeme se k sobě dokonale hodit.“

Buffy: „jestli to ale bude trvat dlouho, musím si ty vlasy rozpustit.“

Spike: „Měla by ses ostříhat.“

Poznámka ale nedošla odezvy. Za chvíli oba odešli, jak se říká vstříc osudu.

„proč si neostříhá vlasy?“ zeptal se zvědavě Thomas po jejich odchodu.

Spike: „Protože to tak chce on. Co chce on, je pro ni svaté.“

Thomas: „Proč teda tobě říkala ty věci?“

Spike: „jaké věci?“

Thomas: „Slyšel jsem vás, když jste byli v koupelně.“

Spike: „Měli jsme spolu menší aférku, ale ta skončila, když jsem získal duši. Prostě jsem nepřenesl přes srdce, že mě nemiluje. Ona vždycky milovala jenom jeho. Pomohla mi, se s duší vyrovnat. V závěrečném boji mi řekla, že mě miluje. Ale ona to tak necítí. Pro ni je milovat něco jiného než pro mě, nebo pro tebe. Pěkně to řekl jednomu jejímu obdivovateli Angel. Řekl mu, že ho nemůže milovat, protože miluje svět.“

Thomas: „To nechápu.“

Spike: „Všechny nás musí chránit. Všichni jsme jako její děti. Teda kromě mě, mezi námi je to trochu jiné, protože nás svazuje minulost. Rádi spolu vzpomínáme a ona mě vzala pod ochranná křídla. Ona mě opravdu miluje, ale ne tak, jak sis to vyložil. Tak může milovat jenom Angela. Angel je pro ni jako modla. Jako slunce. Tak se vyjádřila, když se tenkrát tak hrozně pohádali. Ona vidí jenom svého dokonalého Angela.“

Thomas: „Asi to nechápu.“

Spike: „časem to pochopíš.“

            Přišli do haly. Nikdo je nevítal, nikdo jim nebránil. Všichni už byli shromáždění v zasedačce. Jen ti nejvyšší šéfové a ty, které si Buffy přizvala. Byli rozsazení kolem velkého stolu. Každý tam měl spousty papírů se statistikami a podobně. Seděli tam i Michelle s Davidem. Taky Buffyin recepční a drbna.  Buffy s Angelem se sedli do čela. Drbna vypadala, že ji trefí, Buffy se na ni jen pomstychtivě usmála.

„Co máš s tou ženskou?“ Zeptal se jí tiše Angel, který sledoval každý její sebemenší pohyb.

„Místní drbna, myslela si, že chodím s Davidem.“

„S tvým synem?“ Pozvednul Angel překvapeně obočí.

„Nechci vám do toho mluvit, ale jeden z vás by měl začít.“ Ozval se vedle nich Rony. Jediný spojenec, kterého si přivedli z Londýna. Buffy si nemohla nevzpomenout na mladíčka, který k nim nastupoval. Tento muž ve středním věku už byl skvělým znalcem nejen firmy.

„Tak mi sem naval ty statistiky, co jsem chtěla.“ Ušklíbla se na něj. Hned jí podstrčil složku plnou grafů a čísel. Všichni to pozorně sledovali. Nevzrušeně otevřela složku a řekla pár vět Angelovi.

„Pro začátek děkujeme, že jste dnes přišli. Podle informací, které jsme dostali, bude nutná kompletní reorganizace firmy. K našemu nemilému překvapení jsme zjistili, že je všechno naprosto v dezolátním stavu. Podobných našich příjemných setkání budeme mít v příští době více. Taky vám už teď předem chceme oznámit, že bude nutné některé zaměstnance propustit a nahradit je někým jiným. Teď se na hodinu rozejdeme. Všichni si to budete moci nechat rozležet v hlavě. My si zatím projdeme statistiky, abychom vám rovnou mohli říct, která oddělení jsou na tom nejhůř a kde tedy začneme od začátku.“ Ujal se na popud Buffy slova Angel. Všichni působili docela vystrašeně až na některé jedince, kteří si byli naprosto jistí svým postem. Angel se naklonil k Buffy: „Proč jsi to neřekla ty?“

Buffy: „Kdybych to udělala, mysleli by si, že jsi pod pantoflem.“

Angel: „Tak na co jsi přišla?“

Buffy: „Michelle v tom udělala pěknej brajgl, Rony, zavolej ji sem prosím.“

Rony to hned samozřejmě udělal. Přivedl Michelle, která si hned zaujatě sedla nad grafy. Nikdo se asi nehnul. Pozoroval ústřední dvojici, jak konzultují čísla.

Michelle: „Je v tom nějaký problém Anne?“

Buffy: „Podívej, tohle oddělení je naprosto v červených číslech, zatímco tady nemají, co dělat.“

Michelle: „To jsou rozpočty?“

Buffy: „Vytíženost. Musíš dávat všem stejně. Copak jsem tě nic nenaučila?“

Michelle: „Ale Anne, vždyť to je tak těžké. Zezačátku jsem to zvládala, ale teď je to moc těžké.“

„Neboj se, teď to všechno napravíme. Jenom budeme kvůli tvé chybě muset propustit někoho odsud a najít někoho sem, i když to ve skutečnosti není nutné.“ Pohladila ji Buffy po vlasech. Michelle se nesměle usmála a nebrala to, jakoby ji tím měla uklidnit.

Rony: „Přinesu vám starší podklady a z doby, kdy jste tu už byla vy.“

Buffy: „Díky Rony, dost nám to pomůže.“

Angel: „Tyhle závěry jsou předčasné.“

Buffy: „firma se musí postavit na nohy. Chci obnovit oddělení laboratoří. Dost nám to pomůže. Oz tam bude moci zase vézt výzkum a David by se tak dostal ještě blíž rozborům knih.“

Angel: „Chápu. Zištné zájmy.“

Buffy: „Jde mi jen o naši firmu Angele.“

Na druhé straně místnosti se k Davidovi naklonila jeho oblíbená drbna: „Ta tvoje kočka, je zdá se pěkně vypočítavá panička.“

David: „Měl bych jít za ni.“

David vstal a šel k Buffy, drbna to celé pozorovala. Hned jak ho Bufy zahlédla, objala ho. Hned mu vyčetla, že má zase nakřivo kravatu. Jako dík ji jemně políbil na tvář. Usmála se, protože se oba v tu chvíli podívali na drbnu, která zbledla a nechápavě kroutila hlavou. Ještě víc potom, co se David dal do řeči s Angelem. Buffy se bavila pohledem na Mary-Anne, než jí Rony přinesl podklady, které jí slíbil. Hned to s ním prodiskutovala. Angel se zatím s Davidem bavil o jedné staré knížce v knihovně, ve které David našel zajímavého démona.

Buffy: „Angele, pojď se podívat. Bude to jednodušší, než jsem myslela.“

Rozložila na stůl před sebe velký plán. Angel si stoupl vedle ní a dal jí ruku kolem boků.

„Podívej, tady jsou nevyužité prostory. Pokud bychom je použili, přidali k nim další budovu a vybudovali dostatečné podzemní propojení, můžou být laboratoře ve firmě.“ Ukazovala na plán zatímco se Angel věnoval jejímu pozadí.

Buffy: „Angele!“

Angel: „Jasně, máš pravdu, měli bychom jim přidat.“

Buffy: „Angele!“

Angel: „nemluvila jsi o zaměstnancích?“

Buffy: „Laboratoře můžou být tady.“

Angel: „Nebylo by bezpečnější, kdyby byly za městem?“

Buffy: „Nebude to podezřelé, když budeme mít v poušti sklad?“

Angel: „Bude to lepší, než tady. Kdyby napadli firmu, což je nepravděpodobné, můžeme jít do podzemí, nebo do laboratoří.“

Buffy: „Ty jsi hlavička. Proč to tady nevedeš celou dobu?“

Angel: „Tobě kostýmky sluší víc.“

Buffy: „Právě proto tě neberu do firmy.“

Angel: „protože vypadáš tak dobře v saku?“

Buffy: „Protože mi vždycky strkáš ruku pod sukni.“

Angel: „To dělám?“

Buffy: „Jo, líbí se ti moje prádlo?“

Angel: „Jo, ty krajky celkem ujdou.“

Buffy: „Tak tu ruku zase uklidni, protože budeme muset pokračovat.“

Angel: „Samozřejmě.“

Buffy: „Budeme muset předělat kanceláře. Teda některé, ty nejstarší, mezi které patří naše, Ronyho a Davidova. Taky všechny v prvním patře.“

Angel: „Proč?“

Buffy: „Zaprvé tam není pořádné připojení pro druhý počítač, problémy s telefony, nedostatečná obrana, proti démonům a musíme vymalovat.“

Angel: „Jsi tak krásná, když mluvíš o práci.“

Buffy: „Angele, já mluvím vážně. Včera jsem byla u Davida, stoly jsou sice ideální na spousty věcí včetně sedání, ale počítač se tam druhý nevejde.“

Angel: „Tím sedáním jsi myslela co?“

Buffy: „Až to tu skončí, ukážu ti to.“

Angel: „Už se těším.“

„Tak se všichni prosím posaďte, můžeme pokračovat. Dostali jsme informace, které jsme potřebovali. Plánované propouštění nebude tak razantní, jak jsme předpokládali. Za to se budou muset předělat některé kanceláře. Ostatní řekne slečna Summersová.“ Upozornil je Angel a sedl si. Buffy si hned vzala slovo.

„Začneme s kancelářemi, ty budou trvat déle. Po dobu, kdy se v nich nebude moci pracovat, bude mít její řekněme vlastník volno. Potom si budeme muset posvítit na celou organizaci firmy. Byla jsem tu včera a s naprostým klidem jsem se dostala, kam jsem chtěla, aniž bych řekla své jméno. Někteří zaměstnanci se mi zdáli nevytížení a někteří přepracovaní. Od teď se všechno změní. Čekejte velké změny. Které ale budou k vašemu prospěchu. Budeme totiž zvyšovat i platy. Do zítřka všichni dostanete koncept, podle kterého se bude všechno na vašem oddělení v příštích týdnech řídit, chystáme se totiž předělat všechno od základů. Takže pokud se někomu nelíbí jeho prkýnko od záchodu, ať mi pošle žádost. Začíná nová éra Angel Investigation.“ Pronesla s úsměvem skoro jedním dechem Buffy. Ani se nenamáhala kvůli tomu vstávat.

„V tom konceptu se dozvíme, ve kterých odděleních se bude propouštět?“

Buffy: „Ne, protože oddělení už nebudou rozdělená jako doteď. Všechno bude jinak. Takže pokud se vám líbí sekretářka, nebo spolupracovník, modlete se, abyste ji u sebe měli i potom.“

Podívala se na Angela, usmál se, protože přesně věděl, proč se tak dívá. Ruka znovu bloudila pod sukní. Porada skončila, zůstala tam jen Buffy s Angelem.

Angel: „Byla jsi skvělá.“

Buffy: „Doufám, že se nám to povede. Chtěla bych, aby firma zase sloužila stejnému záměru jako předtím.“

Angel: „To určitě.“

Buffy: „Máme schůzku s Thomasovým právníkem. Za hodinu, pojede s námi domů, aby se s ním promluvil.“

Angel: „Takže máme hodinu?“

Buffy: „Tvoje, nebo moje kancelář?“

Angel: „Moje, víc místa.“

Buffy: „Musíme tak odnést ty papíry.“

Angel: „To nebudeš všechno číst, že ne?“

Buffy: „Budu, do zítřka musím vypracovat ty koncepty.“

Angel: „Nechci, abys tolik pracovala.“

Buffy: „Nemusíš se bát. Vím, co dělám.“

Šli k Angelovi do kanceláře. Buffy mu ukázala, jak jsou stoly praktické k sezení a rovnou ověřili, jak je místnost zvukotěsná.

Angel: „Tak co?“

Buffy: „Ptáš se, jakej jsi byl?“

Angel: „To víš, pořád mám komplex ze Spika.“

Buffy: „Ty nechceš vědět, jakej jsi byl, ale jestli jsi byl lepší, než Spike v Sunnydale.“

Angel: „Tak nějak, jestli se ti to špatně posuzuje, můžeme si to zopakovat.“

Buffy: „Můžeme to zopakovat, i když vím odpověď?“

Angel: „Podle odpovědi.“

Buffy: „Jsi nejlepší.“

Angel: „Tak to bychom mohli.“

Buffy: „Už nemáme čas.“

Angel: „Nevadí, dáme si opáčko později.“

Buffy: „Co to do tebe dneska vjelo?“

Angel: „Nevím. To ten Thomas, cítil jsem se hrozně, když mi řekl, že máš něco se Spikem.“

Buffy: „Ale věříš mi.“

Angel: „Věřím, vždyť Spike je…“

Buffy: „Spike.“

Angel: „Ráno jsi vypadala hrozně vyděšeně.“

Buffy: „Já vím, byla jsem.“

Angel. „Teď je to lepší?“

Buffy: „Když jsi se mnou.“

Za chvíli se sešli s Thomasovým právníkem. Zavedli ho domů. V malé knihovně čekali na Thomase a zatím se bavili o jeho problému. Když Thomas přišel, přivítal se s přísně vyhlížejícím mužem v tmavém obleku.

Buffy: „To je pan Collins, bude tě zastupovat.“

Thomas: „Ale já jsem nic neudělal.“

Buffy: „Thomasi, ten chlapec zemřel.“

Thomas: „Ale já se ho ani nedotkl.“

Collins: „Skoro desítka svědků vás viděla, jak se s ním hádáte.“

Thomas: „Buffy, musíš mi to věřit, já mu fakt nic neudělal.“

Buffy: „Já ti to věřím, ale u nás můžeš být i nevinný a mohou tě odsoudit.“

Thomas: „To jako že půjdu do vězení?“

Buffy: „Ne, nedovolím, abys šel do vězení, to ti radši pomůžu utéct a pomůžu ti se ukrýt.“

Collins: „Takže potřebuji přesně vědět, co jste ten večer dělal.“

Thomas: „Přenesli mě tím portálem, Natasha mě zavedla do pokoje a pak jsem odešel ven. V nějakém baru si mě vyhlídl ten kluk a začal se mi kvůli něčemu smát. Když jsme se rozešli, napadli mě u hřbitova ti upíři a odtáhli mě do té kopky. Tam mě našla Buffy a se Spikem mě odvedla sem.“

Angel: „U nás nemůžeme takhle mluvit o upírech a o tom co děláme Thomasi, ani o portálech a tak.“

Thomas: „řekl jsem něco špatně?“

Buffy: „Ne, to ne. Collins všechno ví, ale příště, až budeš mluvit s někým jiným, než koho znáš z domu, nesmíš se ani slůvkem zmínit o upírech, démonech nebo něčem podobném.“

Collins: „Musíme vytvořit a podpořit jinou, zastírací verzi. Pravda se nesmí dostat na povrch.“

Buffy: „Collins je specialista na řešení případů, které se musí trochu pozměnit, aby se neodhalila pravda, víš?“

Collins: „Takže začalo to u portálu. Jaká země se vám líbí?“

Thomas: „Cože?“

Buffy: „Musíme vymyslet zemi, odkud jsi ten večer přijel. Vytvoříme ti doklady a státní příslušnost. Po skončení případu všechno zničíme. Nikdo z nás ve skutečnosti neexistuje. Kromě mě, Angela, dětí a lidí. Všichni máme falešné doklady.“

Thomas: „Aha, ale já vlastně ani nevím, kde jsem.“

Angel: „Budeme ti toho muset o naší zemi říct víc.“

Collins: „Je důležité, abyste mu všechno vysvětlili před začátkem jednání.“

Buffy: „Nemusíte se bát, o všechno se postarám.“

Collins: „Takže jste přijel z… mluvíte jenom Anglicky?“

Thomas: „Z vašich jazyků ano.“

Collins: „Tak co třeba Island.“

Buffy: „To je dost malá země.“

Collins: „Nikomu to nebude připadat podezřelé.“

Buffy: „To mohl přijet rovnou z Aljašky.“

Collins: „Takže jste přijel, hledal jste svého pravého otce, že?“

Thomas: „Přemístili mě portálem do jeho domu.“

Collins: „Našel jste pravého otce a jeho žena, vaše nevlastní matka vás ubytovala v jejich domě.“

Thomas: „Natasha.“

Buffy: „Tohle nemusí být pravda Thomasi.“

Collins: „Potom jste se šel opít do baru a natrefil na toho kluka. Hned po té hádce jste se u hřbitova, to je dost daleko, radši v centru potkal se svou nevlastní matkou a jejím přítelem. Budete dost věrohodným svědkem, vaše jméno má ve městě váhu.“

Buffy: „Pak jsme ho odvedli domů a já s ním byla celou noc.“

Collins: „Budou se vás ptát, jak.“

Buffy: „Jak?“

Collins: „Jak jste spolu strávili noc.“

Buffy: „Cože? To jako jestli jsme spolu spali? Vždyť je stejně starý jako můj syn.“

Collins: „Jen vás chci připravit, na co se vás budou ptát.“

Buffy: „Ošetřovala jsem mu zranění.“

Collins: „Nemůže být zraněný, to by ukazovalo na tu rvačku. Prostě jste si povídali, ano?“

Buffy: „Dobře.“

Collins: „To bude stačit. Některé věci mu ještě vysvětlete, kdyby se na něco ptali. Taky celou verzi osvětlete všem v domě, kdyby je taky vyslýchali.“

Buffy: „Díky Collinsi, stavte se zítra ve firmě, dohodneme se na ceně.“

Collins: „Bylo mi potěšením zase pro vás pracovat.“

Když se o sobě Thomas dozvěděl nové věci, jako že je z Islandu, byl z toho dost vyčerpaný. Ale čekala ho ještě jedna, mnohem těžší záležitost. Měl se setkat s ostatními v domě. Předem z toho měl strach.

            Nakonec se dostavili jen David a Michelle se svými protějšky, James, Angie s Ozem a Chris. Tím to bylo jednodušší. Nebo možná taky ne, protože se setkal hned s třemi sourozenci a neteří najednou. To mohlo být velké sousto. Stál mezi Buffy a Angelem, ale připadal si jak u soudu. Všichni se na něj zle, nebo neutrálně dívali. Nikde záblesk zájmu, porozumění, nebo dokonce sympatie. Buffy se na něj povzbudivě podívala, věděla, že to má těžké, ale nemohla ani tušit, jak moc.

„Thomas tu teď nějakou dobu zůstane, aby se seznámil s naší zemí a taky aby se seznámil s námi všemi.“ Řekla tím svým tichým, něžným hlasem, který hned upoutal všechny, kdo tam seděli.

Buffy: „Uh, tak asi byste se měli navzájem představit. Podle vašich protáhlých obličejů soudím, že se vám do toho vůbec nechce. Takže to jako obvykle zůstane na mě. Lidi, tohle je Thomas, Thomasi, David, James a Angelina jsou tvoji sourozenci. Natasha je Davidova žena, Michelle je dcera Angie a Oze. Oz je manžel Angie. Chris je syn našich známých. Malý Alexander se jmenuje po Chrisově otci. To je myslím všechno ne?“

Darren: „Rád tě poznávám Thomasi.“

Buffy vypadala, že si oddechla, sedla si s Angelem na sedačku a Thomas se posadil na křeslo. Nikdo se neměl k tomu, aby promluvil.

Angie: „Thomasi, ty jsi člověk?“

Thomas: „No… jistě.“

Angie: „To je dobře, tak já ti s něčím pomůžu ano?“

Angelina se k němu přiblížila a vzala ho za ruku, potom vzala za ruku Davida a zavřela oči. Z Davida projela část zeleného světla do Thomase. Ten zmrzl a ani se nepohnul.

Buffy: „Proboha Angie cos mu udělala?“

Angie: „jenom jsem ho na chvíli odstavila, abychom si mohli promluvit.“

Buffy: „Co když se mu něco stane?“

Angie: „Tím líp.“

Buffy: „Angie!“

David: „Mami, nech ji být.“

Buffy: „Vůbec se mi to nesnažíte usnadnit.“

James: „Tohle je přece příšerný divadlo. U nás se vždycky všechno říkalo na rovinu.“

Buffy. „Tak se všichni netvařte, jakoby vám přišel vykrást byt.“

Michelle: „To je pěkné přirovnání. Protože jestli ho odsoudí, firma půjde do kolen a my s ní, to je všem jasné.“

Buffy: „S firmou to nesouvisí.“

Michelle: „Ale souvisí Anne. Promiň, že to říkám, ale když ses za něj zaručila, zaručila ses jménem Summersů a tím do toho namočila celou rodinu i firmu. Jestli má problémy, ať si je řeší sám.“

Buffy: „To co jsem udělala pro něj, bych úplně stejně udělala pro vás.“

Angie: „Ale my jsme tvoje rodina, ne on.“

„Okamžitě ho rozmraz, Angelino, tohle budeme řešit všichni společně.“ Řekla to tak ledovým a přísným tónem, že z toho všechny zamrazilo. Nikdo netušil, jak jí jejich poznámky ublížili vevnitř. Cítila se teď, jakoby zradila svoje děti kvůli někomu úplně cizímu. Bylo jí do pláče. Potřebovala aspoň podporu Angela, ale ten sám zápasil s výčitkami. Angie Thomase pustila a s lítostí v očích se podívala na matku. V tu chvíli to viděla, přečetla si to. Věděla přesně, na co v tu chvíli Buffy myslí, i jí samotné z toho nebylo zrovna do smíchu. Znovu se na ni podívala a natáhla před ni otevřenou dlaň. Buffy se na ni nechápavě podívala. Angie ji vzala za ruku a přenesla ji pryč. Za chvíli se vrátila.

James: „Kam jsi ji vzala?“

Angie: „Tam se má teď líp. Teď není dost silná, aby to absolvovala.“

David: „bude v pořádku?“

Angie: „Jistě, jenom bude lepší, když tohoto nebude muset být svědkem. Tati, nechtěl bys taky radši odejít?“

Angel: „Ne, já tady na rozdíl od ní být musím.“

Michelle: „Lidi, když jsem mluvila o firmě, tak jsem říkala pravdu. Může nás to položit a nejenom ve státech. Všechno se může zhroutit, když naše jméno ztratí váhu. Kdo by ještě věřil rodině vraha.“

James: „Nemůžeme přijít o firmu, máma nemůže přijít o firmu.“

Angel: „Nemusíme se bát, Collins to zařídí. Už pro nás pracoval.“

David: „Proč jsme vlastně tady?“

Angie: „Teď? Máme mezi sebe přijmout bratříčka. Jenom tak se tady objeví a máma si myslí, že pro všechny bude tak snadné to přejít, jako pro ni.“

James: „Já nevím Angie, ty jsi tady nejstarší.“

Angie: „To neznamená, že máte poslouchat náš názor.“

David: „Kdybych mohl říct svůj názor já, měli by tu být všichni. Teda i Nellie a Líza. Alex je ještě malý, ale tohle se týká všech.“

Michelle: „Ale nemůžeme to přece takhle brát Davie.“

David: „Promiň, myško, ale teď tě nemůžu poslechnout. Jenom mi dovolte jednu otázku. Kolikrát jsi mámu ještě podvedl? Já jen, abychom věděli, kolik sourozenců ještě máme.“

Angel: „Já…“

Thomas: „Angel za to nemůže, to…“

Angel: „Mlč Thomasi.“

Thomas: „Ale…“

Angel: „Jsem si vědom toho, jak jsem vaší matce ublížil a lituji toho.“

David: „Ale jak jsi to mohl udělat? Jak to, že ses prostě vyspal s nějakou jinou ženskou.“

Angel: „Tohle je věc mě a Buffy.“

Angie: „Ale tohle se týká i nás, tati. Protože jsi tím ohrozil celou rodinu a co chudáček Alex.“

Angel: „Alex je v úplném pořádku. Teď spí mimochodem a je mu to jedno.“

Angie: „Protože jsou mu dva roky, tati. Byl tu i Connor, to nepopírám. Connora máme všichni vážně rádi, je to náš bratr, ale to byla jiná situace. Nemůžete očekávat, že Thomase přijmeme stejně jako Connora.“

Angel: „Connor nemohl za to, že je zrovna můj syn stejně, jako za to nemůže Thomas.“

Angie: „Máš pravdu, je to tvoje vina. Jenže co po nás teď chceš? Nemůžeme jen tak dělat jakoby nic, jako máma.“

Angel: „Já tě chápu, Angelino. Ale to já jsem vinen. Pokud si myslíš, že by pomohlo, kdybych odešel, udělám to, ale nemůžu Buffy opustit.“

Michelle: „Tak se prostě budeme snažit Thomase poznat. Není to nic tak hrozného, prostě se zkusíme skamarádit.“

David: „Myško.“

Michelle: „Co? Malá Michelle z toho ještě nemá rozum? Ona tomu chudinka nerozumí. O mě jste se taky všichni starali, když jsem byla malá a nemohla jsem být s rodiči.“

Angie: „To bylo něco jiného, myško. Ty jsi rodina.“

Michelle: „Ale Angie. Vždyť oni mě viděli podruhé v životě a hned se o mě starali jako o vlastní dítě. Anne se o mě starala jako o vlastní dítě. Dělá jí radost, když se může o někoho starat a dělat mu radost. Tak jestli se Anne rozhodla, že Thomas bude další, o koho se bude starat, nemůžeme její rozhodnutí zpochybňovat.“

Chris: „Michelle má pravdu. Když jsem přišel, taky jste mě hned vzali mezi sebe.“

David: „Vždyť ty jsi syn Alexe a Willow, ty jsi jako náš bratr.“

Chris: „Ale Thomas je váš bratr. Tak proč se starat o to, jak se narodil.“

Michelle: „Díky Chrisi.“

David: „Myslím, že to Michelle vyřešila. Ten nejmenší vždycky ví, co dělat.“

Michelle: „Já nejsem nejmenší.“

James: „Jo? Proč teda Davidovi voláš pokaždé, když někam jdeš?“

Michelle: „Protože mě má Davie rád.“

James: „Nás ostatní bráška rád nemá, to naštve.“

David: „kdo by taky mohl mít tebe rád.“

James: „Pch.“

Angie: „Jamie, nebuď jako malej kluk.“

James: „škoda, že tu není ségra, ta by vás aspoň zmlátila.“

Angie. „S tím nepočítej. Nel by se na tebe vykašlala.“

James: „To je sprostý, já jsem nejmladší.“

David: „Co kecáš, Alex je nejmladší.“

James: „Alex je něco jinýho. Alex je miláček rodiny, ten se ještě jako plnohodnotný člen nepočítá.“

Michelle: „Ty máš vždycky na všechno výmluvu Jamie.“

Angie: „Taky na to má školy ne?“

James: „Jestli mě naštvete, něco o vás napíšu.“

Angel: „Angie, myslím, že můžeš přivést svoji matku.“

Angie: „Hned pro ni jdu. Myslíš, že už je to v pořádku?“

Angel: „Je?“

David: „Ještě jsem naštvanej, ale přejdu to. Klidně bych tě objal, ale nemůžu si kazit image.“

To Michelle to nevadilo. Ta hned vyskočila a Angela objala.

James. „Myslím, že myška vyjádřila, co si myslíme všichni.“

Angel: „Vaše matka na vás bude pyšná.“

Chris: „No jo, to jsou Summersovi. Máma by to vyřešila jednoduše.“

„Třeba takhle?“ Angie se usmála a natáhla ke Chrisovi ruku. Ten se hned změnil v žábu. Potom zmizela.

David: „Dobře ti tak, nemáš si zahrávat s čarodějkou.“

Chris na to chtěl nejspíš něco říct, ale vyšlo z toho jen, kváá.

Michelle: „To abych si dala pozor a vážně za chvíli nebyla myš.“

David: „Neboj, to bych nedovolil.“

Darren: „když Michelle chráníš ty, co mám dělat já?“

David: „Můžeš jí kupovat oblečení.“

Natasha: „O mě se tak pěkně nestaráš.“

David: „To přece není pravda. Pořád si stěžuješ, že tě moc opatruji.“

James: „na co si stěžuješ Nat, vždyť si pro tebe jel až do Švýcarska.“

David: „Víš, jak nesnáším létání.“

Natasha: „To je pravda.“

„Kdybyste slyšeli, co dělá v letadle Angel, jako malé dítě.“ Špitla vracející se Buffy.

Oz: „Kde je Angie? Musí proměnit Chrise.“

Buffy: „Musela tam zůstat.“

Michelle: „Ale co Chris?“

David: „Musí počkat, až se Angie vrátí.“

David to ze sebe nemohl přes záchvaty smíchu dostat. Buffy hned šla k malé žabičce na křesle.

Buffy: „Chudáček Chris, proč mu to udělala?“

James: „Asi ji naštval, víš, jaký kecy občas má.“

Buffy: „Co budeme dělat, kdoví, kdy se Angie vrátí, to může trvat roky.“

Chris protáhl smutné kváá.

Angel: „Tak si zkus vzít její sílu.“

Buffy: „Je moc daleko.“

David: „Možná bude v knize přemožitelek něco jiného.“

Buffy: „něco mě napadlo. Davie, je nepříjemné, když si beru tvoji sílu?“

David: „Ani moc ne, je to jako bys mě držela za ruku.“

Buffy: „To je dobře.“

Natáhla před sebe ruku a ukázala s ní na Michelle, v ruce se jí vytvořilo modré světlo, zamířila na Jamese, vedle modrého se rozsvítilo zelené, ukázala na Davida a zelená převládla. V dlani se jí světlo změnilo v jasně červené. Ukázala na Chrise-žábu. Světlo ho obklopilo a za chvíli tam znovu seděl Chris-člověk.

Michelle: „To bylo působivé.“

Oz: „Škoda, že to neviděla Angie.“

Michelle: „Ta by byla jistě v sedmým nebi.“

Buffy: „Chrisi, jak se cítíš?“

Chris: „Trochu mám sucho v puse, ale dobrý, dík.“

Buffy: „Radši už Angie nepokoušej.“

Chris: „Táta byl nerad žába, chápu proč.“

Vstala a chystala se jít na druhou stranu pokoje, ale podlomila se jí kolena a spadla k zemi.

„Buffy“ vykřikl Angel a hned k ní běžel. Pomohl jí vstát a dovedl ji ke gauči.

Angel: „Jsi v pořádku?“

Buffy: „Asi jsem si pro začátek vzala velké sousto.“

Angel: „Odnesu tě nahoru.“

Buffy: „Já nechci, chci být s tebou.“

David: „Přinesu ti vodu.“

Buffy: „Kafe.“

Angel: „Voda bude stačit.“

Buffy. „To je týrání. Jsem na kofeinu závislá.“

Oz: „určitě bude v pořádku, když se s tebou už hádá.“

Buffy: „Chlupáči.“

Oz: „Nechápu, proč mi říkáte chlupáči. Teď mi tak říká i žena, je to fakt hrozný.“

Buffy: „Protože jsi chlupatej, teda teď ne, ale normálně. To vymyslela Nellie.“

Oz: „Musím si to s ní vyřídit.“

Buffy: „Ani za úplňku nemáš proti přemožitelce šanci.“

Oz: „Tebe jsem přepral.“

Bufy: „To není pravda.“

Oz: „Ale ano.“

Buffy: „Mám se naštvat? Spálím ti chlupy.“

Oz: „Nemám chlupy.“

Buffy: „Mám se postarat, abys je měl?“

Oz: „Radši ne.“

David: „Hrozná tchýně co?“

Oz: „ještě horší je, že jsme spolu chodili na střední.“

Buffy: „Oz nemyslí, jako chodili spolu, ale společně.“

James: „Tos nám to osvětlila.“

Angel: „Byli spolu ve třídě.“

James: „Trochu jsme diskutovali. Ozi, byla máma na střední mrcha?“

Oz: „Podle toho, jak si představuješ mrchu.“

Chris: „Protivná královna krásy.“

Oz: „To sedí spíš na Cordy.“

Buffy: „Lidi se mění.“

Angel: „Jaká byla Cordy v Sunnydale, taková byla Buffy v L.A.“

Oz: „No potěš, stát proti takové přemožitelce.“

Buffy: „To bylo předtím, než jsem byla přemožitelka.“

Angel: „To už je dávno.“

Buffy: „Chceš snad říct, že jsem stará?“

„Tady je voda.“ Podal jí David sklenici. Buffy si ji vzala a vylila ji Angelovi na hlavu.

„Přineseš mi prosím jinou? Omylem jsem i rozlila.“ Špitla Buffy. David se usmál a zase si sklenici vzal. Angel nebyl schopný slova, jenom zíral.

Buffy: „Malá sprška.“

Angel: „Ty mě jednou dostaneš do hrobu.“

Buffy: „Nemáš říkat, že jsem stará.“

Angel: „Nejsi stará, je ti dvaadvacet.“

„Promiň.“ Kňoukla a pohladila ho po tváři. Divoce ji políbil. Posunula se mu v náručí a usnula.

„Tady je další voda.“ Vrtil se David s další sklenicí.

Angel: „Už to není nutné synu.“

David: „Máte složitý manželství, co?“

Angel: „Vždyť jsi den žil můj život, víš to.“

David: „Jo, bylo to vyčerpávající.“

James: „jaký to bylo?“

David: „Divný. Máma pořád říkala, že jsem na ni naštvanej a furt si něco šeptala se Spikem.“

Angel: „A já v těle Davida jsem ji musel utěšovat.“

Michelle: „To mohla být zábava.“

Natasha: „To už jsme spolu byli?“

David: „To bylo den potom, co jsme se seznámili.“

Natasha: „To umřel ten váš přítel ne?“

Angel: „Stan umřel, když jsme měli proměněná těla.“

Oz: „nechcete zatopit v krbu? Je zima.“

David: „Udělám to.“

Za chvíli už v pokoji příjemně praskal oheň a vrhal strašidelné stíny.

James: „Je máma v pohodě?“

Angel: „Jo, normálně spí, jenom ji vysílilo to kouzlení. Zkoušela něco tak velkého poprvé. Zatím jenom párkrát vzala Michelle energii.“

James: „Fakt to bylo, jakoby mě tahala za ruku.“

David: „Thomasi, jak to teďka vypadá v Ulirii?“

Thomas: „Po velké válce se to tam hodně změnilo. Než jsem odcházel, zrovna nastoupil nový král.“

Angel: „Co se stalo s Oliverem?“

Thomas: „Nic, nastoupil po něm jeho syn, byl o rok mladší, než já.“

Angel: „Tak už mám prapravnuka.“

David: „Není to trochu vyčerpávající?“

Angel: „No, Buffy mi oznámila, že je Oliver můj pravnuk, když mu držela meč pod krkem.“

James: „To byla ve svém živlu ne?“

Angel: „Jo, Oliver byl úplně mimo, jak zachází s mečem.“

Thomas: „Byly o ní hotové legendy. Prý se jen týden před porodem postavila nejlepšímu bojovníkovi v království. Dvěma ranami ho dostala k zemi, zbavila ho zbraně.“

David: „To se dost zhoršuje ne?“

Jak to David řekl, Buffy otevřela oči. Podívala se kolem sebe.

„Co je?“ zeptala se nechápavě.

James: „Jsi v pohodě?“

Buffy: „No jasně. Proč bych neměla být?“

David: „jasně, proč bys neměla být, že? Jenom ses nám tady válela na zemi, polívala Angela a vyčerpáním usnula, jinak jsi úplně v pohodě ne?“

Buffy: „Jasně.“

Michelle: „my jsme vážně divná rodina.“

Buffy: „A to je na tom právě to super.“

James: „Teď je právě ta chvíle.“

Oz: „Jaká chvíle?“

James: „Máma začne vyprávět.“

Buffy: „To není pravda, nic neřeknu.“

James. „řekni nám něco na Oze.“

Buffy: „Já si nic nepamatuju.“

David: „Tak nám Oz řekne něco na mámu.“

Oz: „Třeba jak uspala Gilese? Střelila po něm uspávací šipku z pistole.“

Buffy. „Za to jsem nemohla já. A střílela jsem na tebe.“

David: „střílela jsi po manželovi své dcery? To od tebe nebylo pěkné.“

Buffy: „To není pravda, Ozi, řekni jim, že to není pravda.“

Oz: „To bylo ještě v Sunnydale. Pral jsem se s jedním démonem. Přeměnil jsem se a dostal ven.“

Buffy: „kvůli tomu, že Oz osahával cizí přítelkyně, mě málem zabili.“

Angel: „Já jsem říkal, že není nejlepší nápadník pro naši dceru.“

Oz: „Přežila jsi? Přežila, tak si nestěžuj.“

Buffy: „Jo, ale to jenom díky tomu, že jsem blbě zapnula ty řetězy.“

Natasha: „Tomu démonovi?“

Angel: „Mně.“

James. „Proč jsi mu dávala řetězy?“

Buffy: „naštval mě.“

Angel: „Dovolil jsem si umřít a nepožádal jsem ji o dovolení… počkej, ty jsi mě zabila.“

Buffy. „To se nepočítá.“

Angel: „Ale počítá.“

Buffy: „Nemám to písemně.“

Angel: „Proč jsi na mě tak zlá?“

Buffy: „Nejsem na tebe zlá.“

Angel: „Ale jsi.“

Buffy: „Za to může Oz, neměl na ni sahat.“

Oz: „Já? Copak já můžu za to, že ses s Angelem vyspala?“

Buffy: „jak to souvisí?“

Oz: „Kdyby z něj nebyl Angelus, tak ho nezabiješ, nevrátil by se a tebe by pravděpodobně zabil ten démon.“

Buffy: „skvělá úvaha Freude.“

Oz: „Viď? Právě jsem přišel na to, že všechno se dělo jenom kvůli tomu, že ses vyspala s Angelem.“

Buffy: „To přece není pravda, já za to nemůžu. Nebýt toho pitomýho soudce, nestalo by se to.“

Oz: „Stalo, ale možná trochu později.“

Buffy: „hej, nemáš být na mé straně?“

Oz: „To že žiju s tvojí dcerou, ještě neznamená, že s tebou musím souhlasit.“

Buffy: „Sakra, proč já si tě vzala do domu, teď budeš všem vyprávět, jak to bylo na střední.“

Oz: „Jak si vzpomínám, pamatuješ na maturiťák?“

Buffy. „Tam jsem snad neudělala nic tak hrozného.“

Oz: „Tancovala jsi a plakala.“

Buffy: „To bys neměl říkat.“

Oz: „To máš asi pravdu, ale když jde o tvoje děti.“

Buffy: „Tohle ti vrátím Ozi, hned jak si vzpomenu na něco, co jsi udělal.“

Michelle: „Proč jsi plakala?“

Angel: „Protože jsem se na ni vykašlal.“

David: „To od tebe nebylo moc pěkný.“

Michelle: „A s kým jsi tancovala? S Alexem?“

Buffy: „Ne, ten tam byl s Anyou. S Angelem.“

Oz: „Bylo to fakt extra romantický. Teď jsem si vzpomněl, jak jsem tě našel nahou v tom sklepě.“

Buffy: „Už zase? Byla jsem krysa.“

Chris: „Taky? To byl táta často.“

Buffy: „Byla jsem jí kvůli Alexovi.“

Oz: „Jedna čarodějka se naštvala, že se Buffy plazí po Alexovi.“

David: „Willow?“

Oz: „ne, to bylo takový menší kouzlo.“

Angel: „To si pamatuju, to do něho byla zamilovaná i Dru. Byl jsem přesvědčený, že je to kvůli tomu mýmu mučení.“

Buffy: „Vidíš, kdybys nebyl na Dru zlý…“

Angel: „Tak by se nic nastalo, já vím. To povídej Angelusovi, rád si to poslechne.“

Oz: „Zase Angelus, vždycky skončíme u Angeluse.“

Buffy: „Pamatuješ, jak jsi snědl toho kluka? Toho s bombou.“

Oz: „Já za to přece nemůžu, byl jsem hladovej.“

David: „Ale Ozi, to je nechutný.“

Oz: „Buffy!“

Buffy: „Pomsta byla sladká.“

Začal se o pozornost hlásit Buffyin mobil. Omluvně se na všechny podívala a zvedla ho.

„Co potřebuješ? …na to vám kašlu…tak si ho zabijte sami…tři rohy a zelený oči? Dokonalej hezoun…víš jistě, že to není Spike? Jako bych se nezeptala… podívám se a zavolám ti. Nějaký zvláštní znamení? Tetování? Náušnice? Jizvy? Smrdutý dech? …Měsíc starý ponožky? Ty máš tak starý ponožky? To je jedno, podívám se po něm a brnknu ti… měj se…taky ho líbám, čau.“ Mumlala si se smíchem do telefonu.

David: „Hádám? Máš nového přítele?“

Buffy: „Jo dva metry, smrdutý dech a zelené oči. Zeptám se Wesleyho.“

Angel: „Koho líbáš?“

Buffy: „Volala Fione, hlídá syna kamarádky.“

Angel: „určitě?“

Buffy: „Jsem o tom přesvědčená. Tak já jdu znudit Wesleyho, počkáte?“

Chris: „Na tebe vždycky.“

Angel: „Ne, že budeš Wese svádět.“

Buffy: „Vzhledem k tomu, že je čtyřicet let mrtvý…“

Odešla do velké knihovny, kde si hned Wesleyho zavolala. Strávila s ním v knihovně skoro tři hodiny. Když se vrátila, všichni v obýváku ještě byli.

Angel: „Tentokrát to bylo nějaké krátké.“

Buffy. „Mluvili jsme spolu skoro celou noc, znáš mě.“

David: „řekl ti něco?“

Buffy: „Bažinatý smrďula, zabití setnutím hlavy.“

Michelle: „To jste řešili tak dlouho?“

Buffy. „Wesley to řekl trochu květnatěji. Tak zuřivě gestikuloval, že málem rozmlátil knihovnu.“

Angel: „Chudák Wesley, on se tak snažil.“

Buffy. „A já to vždycky zapomenu, já vím. Tohle nikdy nebyl můj obor.“

David: „Ty nemůžeš být moje matka.“

Buffy: „Já vždycky říkala, že seš po Angelovi. Myslím, že říkal něco o nějaké knize. Prý je to životně důležité, ale to je podle Wese všechno, zvlášť knihy.“

Angel: „Když ty si to nikdy nepamatuješ.“

Buffy: „Už vím, apokalypsa.“

David: „Zanedbatelné.“

Buffy: „Všichni jste na mě protivní, já za to nemůžu, že jsem na to zapomněla.“

Angel: „Tak zavolej Wese znovu.“

„Wesley, můžeš prosím přijít?“

„Potřebuješ ještě něco?“

Buffy: „Kamenují mě, zapomněla jsem, co jsi říkal o té apokalypse.“

Wesley: „Bylo mi to jasné. Vypadáš smutně. Copak ti udělali?“

Buffy: „Nechápu, proč po mě vždycky chtějí, abych se tě zeptala, když mě za to stejně vždycky vynadají.“

Wesley: „Snad nebude tak zle. Nevadí mi, když ti to musím říct znovu.“

Buffy: „Nechápu, proč si to nezařídí sami, když nesplňuju jejich požadavky.“

Wesley: „Jakoby někdy někdo splňoval.“

Buffy: „Jak to teda bylo?“

Wesley: „Je to fanatický upír. Je tu opravdu hodně dlouho. Právě našel nějaký klíč ke konci světa ve formě biblických katastrof. V jedné, dvou knihách o něm něco najdete.“

Buffy: „Díky Wesi. Tak vypadá to, že je to nějaký věřící upír, chystá se zničit svět formou bible.“

Angel pořád nějak zarytě seděl a na nic nereagoval.

Wesley: „Co je to za kluka? Nový přírůstek?“

Buffy: „To je Thomas, Angelův syn. Už jsem ti o něm říkala.“

Wesley: „Ano, o tom jsi mi říkala. Jak to dopadlo? Přijali ho?“

Buffy: „Já nevím, celý dnešní večer je nějaký divný.“

Wesley: „Angel?“

Buffy: „Jo, nevím, co s ním je.“

Wesley: „Zdá se divný. Pohádali jste se?“

Buffy: „Ne víc, než obvykle.“

Wesley: „A zase usmířili.“

Buffy: „Jako obvykle.“

Wesley: „Nebuď tak smutná Buffy, musíš být silná. Říkala jsi, že ztrácíš sílu, to je špatné znamení. Musíš se uzavřít a studovat vlastní nitro. Uvnitř tebe je stále síla největší přemožitelky všech dob. Nedovol, aby tě city zničili.“

Buffy: „Já to jinak neumím Wesi, poslední dobou je to pořád horší.“

Wesley: „Jsi přecitlivělá, to se dá v tvé situaci pochopit. Pořád v sobě ale dokážeš najít tu sílu, kterou jsi měla dřív. V Sunnydale.“

Buffy: „Teď právě nevím jak.“

Wesley: „říkala jsi něco o meditacích. Podívej se do knihy přemožitelek, určitě tam něco najdeš.“

Buffy: „Díky Wesi.“

Wesley: „Zítra se uvidíme.“

Buffy: „Ráno vás zavolám, nashledanou.“

Wesley se otočil a v chůzi zmizel. Buffy se zamyslela, vstala a odešla směr ke kuchyni, vyrušil ji hlas Davida.

„Děje se něco, mami?“

Buffy: „Cože? … ne, všechno je jako vždycky.“

Nakonec si cestu rozmyslela, klekla si před krb a vložila do ohně ruku. Zavřela oči, jakoby jí oheň dodával energii. Potom najednou začala zpívat. Kolem nezněla žádná hudba, jenom ona tiše zpívala.

Všichni se na ni dívali. Zpívala a měla u toho zavřené oči. Když skončila, otevřela oči a vyndala ruku z ohně. Prohlížela si ji, jakoby hledala spáleniny. Hned začala zpívat znovu…

Vypadalo to, že konečně přestává zpívat, ale najednou sebou trhla. Následně sebou trhli všichni ostatní, když spatřili Spika, jak stojí ve dveřích. Když si uvědomil, co Buffy dělá, hned k ní běžel a vzal ji do náruče. Klečel vedle ní na zemi, překvapeně se na něj dívala.

Spike: „Buffy?“

Buffy: „Co tu děláš?“

Spike: „To se ptám já tebe. Nesnášíš zpívání.“

Buffy: „Asi jo.“

Spike: „Zase vyvádíš blbosti a já u toho ani nejsem.“

Buffy: „To jsem zlá holka co?“

Spike: „Já musím být u každé špatnosti.“

Buffy: „Kde jsi byl?“

Spike. „Znáš to, tu a tam.“

Buffy: „Támhle a tak, co? Ty si nedáš pokoj.“

Spike: „dokud budu žít“

Buffy: „Ty jsi nepoučitelný, Williame. Teď mi dejte kafe, nebo umřu.“

James se hned zvedl a odběhl do kuchyně.

Spike: „Jsi v pořádku?“

Buffy: „Jo, hrozně se mi točí hlava.“

Spike: „To máš z toho ohně.“

Buffy: „To ne, dej mi zapalovač.“

Spike: „Vždyť víš, že nekouřím.“

Buffy: „Ne, vykuřuješ jako fabrika, jenom mi říkáš, že ne. Tak dáš mi ho?“

Dal jí stříbrnou hračku. Zapálila malý plamen a položila nad něj ruku. Když ji oddělala, zvedla dlaň nahoru a na ní se jí objevil plamen ze zapalovače. Zavřela zapalovač, ale plamen na její ruce stále byl. Sevřela dlaň v pěst, zmizel.

Bufy: „Praktický, nepotřebuju mikrovlnku.“

Spike: „tohle mi už nedělej.“

Buffy: „Neboj, zapalovač je v pořádku.“

Spike: „Co to mělo znamenat?“

Buffy: „Dotýkám se ohně a ten mě mrazí, dívám se do něj a vidím tmu. Chápeš to?“

Spike: „Na myšlení jsou tu jiní, než já.“

Buffy: „Ovládám oheň, tenkrát to nebyla ukradená schopnost, já to opravdu dokážu.“

Spike: „A proč jsi teda zpívala?“

Buffy: „nechala jsem se unést tou silou, znáš mě.“

Spike: „Ach jo, zase jsi na drogách.“

Buffy: „V ohni je neuvěřitelná síla. Je to jako meditace. Hned se cítím, jako bych týden odpočívala. Cítím se hrozně silná.“

Spike: „Musíš na odvykačku.“

Buffy: „Jsi nejlepší.“

Spike: „No jo já vím.“

Vzala ho za ruku, bolestně ucukl.

Buffy: „Co je?“

Spike: „Jako kříž.“

Vyděšeně se podívala do dlaně, nic tam neměla, vypadala normálně. Spike jí odhrnul vlasy z tváře, oči se jí leskly.

Buffy: „Nechci to. Chci být zase normální. Prosím, pomoz mi.“

Spike: „To bude v pořádku.“

Buffy: „Nejsi dobrý lhář. Bojíš se mě dotknout.“

Spike: „nebojím.“

Vzal její dlaň do rukou a přiložil si ji k tváři.

Spike: „Nic to není, vždycky to přestane.“

Buffy: „Nechci, aby to bylo. Chci být zase jako předtím. Wesley, proč je takhle?“

Přivolaný duch se hned objevil.

Wesley: „Vím, co se ti stalo Buffy.“

Buffy: „Proč to takhle je?“

Wesley: „každý se měníme. Musíme dojít svého cíle.“

Buffy: „takže můj osud je opravdu zničit Síly?“

Wesley: „Bojím se, že se tomu blížíš.“

Buffy: „nechci být tak silná.“

Wesley: „Tvá síla závratně roste a s ní i tvoje lidskost. Asi máš Síly nahradit.“

Buffy: „jestli budu ještě lidštější, bude tu přelidněno.“

Wesley: „Hlavně s tím nesmíš bojovat Buffy.“

Buffy: „řekni mi, co mám asi tak dělat.“

Wesley: „Musíš se tomu poddat.“

Buffy: „Jak to skončí?“

Wesley: „Skončíš jako každá přemožitelka.“

Buffy: „Moje síla přejde na další přemožitelku.“

Wesley: „Ne, skončíš sama.“

Buffy: „Ale já to tak nechci Wesi, proč to nemůže být Faith, nebo Nellie nebo nějaká jiná přemožitelka?“

Wesley: „Protože jsi to ty.“

Buffy: „běžte pryč, vypadněte, už vás nechci vidět.“

Wesley: „Buffy.“

Buffy: „Běžte pryč. Už nikdy nechci vidět vás ani žádného jiného ducha. Už není přemožitelka, už není nic.“

Vytrhla se Spikovi z náruče a přenesla se pryč.

Spike: „Kde sakra je?“

James: „To já.“

Spike: „Tys ji přenesl?“

James: „Vzala mi moje schopnosti.“

Michelle: „Musíme ji najít.“

Oz: „Může být kdekoliv. Klidně v jiné dimenzi.“

Angel: „Já vím, kde je.“

Oz: „Kde?“

Angel: „U Sil.“

Spike: „Jak se to stalo? Tos na ni nedával pozor?“

Angel: „Ale dával Spiku, najednou začala být divná.“

Spike: „Samozřejmě nevíme, co jí Wesley řekl.“

Angel: „To co každý pozorovatel, vymýval jí mozek.“

Spike: „Co teď uděláme?“

Angel: „Teď vážně nevím.“

Spike: „To je jako Willow, když zabili Taru. Šílená.“

Angel: „Myslíš, že chce Síly opravdu zabít?“

Spike: „Potom, co jí udělaly? Kdyby měla jen tu nejmenší naději, že to dokáže, pokusila by se o to.“

Angel: „V tom jí nezabráníme.“

Spike: „nezbývá, než čekat.“

David: „Cože? To chcete čekat? Vždyť jestli se pokusí Síly zabít a nepodaří se jí to, zabijí Síly ji.“

Angel: „To máš pravdu Davide. Jenže teď je koncentrovaná moc velká síla v jednom člověku, který se cítí zodpovědný za celý svět.“

Objevilo se na zdi černými písmeny.

Natasha: „Tohle je fakt strašidelný.“

David: „Neboj se miláčku, tohle je jenom příšerný sen.“

Natasha: „Ale Buffy… ona.“

Angel: „Ona miluje svět. Po svět bude jednodušší, když nebude existovat.“

Oz: „Vy to máte v rodině co Angele?“

Angel: „Jenže ona to dělá z lásky, já jsem to dělal z nenávisti.“

Spike: „Myslíš, že to vážně udělá?“

„Nesmí je zabít.“ Vykřikla Angie která se právě objevila.

Angel: „Proč?“

Angie: „Na Silách závisí chod. Když nebudou, všechno se zhroutí, jakoby David zhroutil čas, chápeš?“

Chris: „To jako všechno přestane existovat?“

Angie: „V jediné vteřině.“

David: „Nepůjde to vzít zpět?“

Angie: „Nepůjde.“

Angel: „Myslíš, že to Buffy udělá?“

Angie: „To ty ji znáš nejlíp. Ty znáš odpověď, ale bojíš se ji vyslovit nahlas.“

Chris: „To nejde, vždyť tohle je Buffy. Nesobecká, milující Buffy. Ona je tak hodná.“

Natasha: „To nejde, že to nejde.“

David: „Uklidni se miláčku, všechno bude v pořádku.“

James: „Tati, ty jí to přece můžeš vymluvit.“

Angie. „Může, ale nechce.“

Angel: „To není pravda.“

Angie: „Ty nesmíš, víš to moc dobře.“

Thomas: „Můžete mi říct, co se děje? Co jsou Síly?“

Angel: „Síly jsou všechno a nic. Všechno ovládají, na nich všechno závisí. Nikdy nevznikly, nikdy nezaniknou, ony prostě jsou. Pokud je Buffy zničí, svět přestane existovat.“

Thomas: „To je žert, že ano? Takovou sílu nikdo nemá.“

Podíval se na ostatní kolem sebe: „Takže má?“

Angie: „Právě teď ano. Nevím, jak se to stalo. Najednou do ní začala proudit obrovská energie, chtěla jsem přijít, ale ona mi v tom zabránila.“

David: „Ale tohle je přece máma.“

Angie: „Jsou jen dvě možnosti. Svět přestane existovat, nebo…“

Angel: „Ne! To ne!“

Angie: „Je mi to líto Angele. Dvě možnosti, zabije síly, nebo ony ji. Pokud je zabije, zničí to svět, nebo ona zaujme jejich místo a svět bude existovat. Výsledkem je vždy to, že ji ztratíš.“

Angel: „ne, to ne.“

David: „Angie, dělej.“

Angie pohnula rukama směrem k Angelovi. Prošlo jím červené světlo.

Michelle: „Co, co jste mu udělali?“

Angie: „jedinou věc, která se teď dala udělat.“

Michelle: „nezabila jsi ho, že ne?“

Angie: „Odsunula jsem přístup citů, jako když máma umřela.“

Oz: „Ale to není správné.“

Spike: „Tohle je vážně jako hodně zlý sen. Angie, u nich je čas jiný, že? Může trvat roky, než se rozhodne.“

Angie: „Přesně tak. Může se rozhodnout taky za stovky let. Až se vrátí, nikdo z nás tu už nebude.“

Michelle: „Angie, ty můžeš něco udělat, že?“

Angie: „Bohužel.“

David: „Tati, jsi v pohodě?“

Angel: „No jistě. Proč bych nebyl.“

David: „Co uděláme?“

Natasha: „Jdu se podívat na Alexe.“

David: „Jdu s tebou.“

Spike: „Angie, prosím, zbav ho toho kouzla.“

David: „Angele, jakou máte mezi sebou dohodu?“

Angel: „Že já nebudu ten, kdo umře první.“

David i ostatní odešli, zůstala jen Angie, Spike, Angel a Thomas.

Spike: „prosím, Angie.“

Angie: „To nemůžu, zabije ho to.“

Spike: „Musí cítit. Jednou to kouzlo přestane působit a zabije ho, že pro ni nemohl ani truchlit.“

Angie: „Ale ona ještě neumřela.“

Spike: „Je to důležité Angie, on musí cítit.“

Angie: „Je to těžké pro všechny a pro něho nejtěžší.“

Spike. „Tak mu dovol to cítit.“

Angie: „Doufám, že to nebude chyba. Kdyby se něco dělo, zavolej mě. Radši zůstanu v domě, kdyby mě zase bránila v přenosech.“

Pohnula rukou a vrátila Angelovi všechny emoce.

Spike: „Angele, jsi v pohodě?“

Angel: „Angie to zase udělala, viď?“

Spike: „Bolí to.“

Angel: „Víc, než když jsem dostal poprvé duši.“

Spike: „Ona to zvládne.“

Angel: „Bojím se, že ne.“

Spike: „Chceš, abych tu zůstal?“

Angel: „Ano.“

Spike: „Bylo to tak náhlé.“

Angel: „Vůbec nevím, jak se to stalo.“

Thomas: „Spiku, co se děje?“

Spike: „Všichni se pomyslně připravujeme na konec světa.“

Thomas: „Myslíš, že to vážně udělá?“

Spike: „Musí se rozhodnout.“

Thomas: „Ale říkali jste, že to může trvat roky.“

Angel: „Ona se rozhodne dobře.“

Spike: „jasně, vždyť je to Buffy.“

Thomas: „Mluvíte o ní, jakoby ani nebyla člověk.“

Angel: „Ona je bohyně.“

            Buffy se objevila u sil. Komunikovala s nimi pomocí myšlenek. Její síla před přenosem i po přemístění závratně vzrostla. Hlavně síla psychiky a fyzická síla. Kouzel neovládala o moc víc než předtím. Stála proti silám a věděla, že má moc je zničit, zničit všechno, ale teď nechtěla. Cítila, jak ji naplnily nové pocity stejně jako nové síly. Síly věděly, že je zničí, že je má v moci. Cítila, že to musí být sen, bylo to tak náhlé… Stála před velkým rozhodnutím. Měla sílu všechno změnit.

Muž: „Jsme vinni?“

Buffy: „Ne.“

Znovu jí prolétly hlavou miliony myšlenek. Síly na ni pohlédly, sdělila jim jedinou možnost, které byla schopná. Potom zmizela.

            Znovu se objevila v obýváku pokoje. Oheň stále sálal. V pokoji cítila přítomnost lidí, ale už tam nebyli. Byl tam jenom její Angel, který měl hlavu složenou v dlaních a Spike, který ho utěšoval. Thomas seděl hned vedle něj. Tiše vzdechla jeho jméno. Zvedl hlavu a upřel k ní zrak. Pomalu ji objal kolem pasu. Položila mu hlavu na hrudník. Hladil ji po vlasech, které jakoby zářily a jiskřili.

„Cos udělala?“ Zeptal se Spike tiše.

Buffy: „To, co jsem musela.“

Spike: „Co se to stalo Buffy?“

Buffy: „Mám sílu, neuvěřitelnou sílu, nedokážu ji zvládnout.“

Angel: „Shh, teď bude všechno v pořádku. Nikdy ti nedovolím odejít.“

Nikdo z nich nemohl ani tušit… Bylo to tak rychlé, tak neuvěřitelné. Během vteřiny se jí všechno obrátilo vzhůru nohama, všechno bylo jinak. Ale proč? Jak? Tak rychle a tak moc. Teď si připadala zase stejná. Jedině teď, když ji Angel svíral v náruči. Ale on i ona věděli, že je všechno jinak, že ona je jiná.

Spike: „Buffy?“

Buffy: „Ano, Spiku?“

Spike: „Jsi v pořádku?“

Buffy: „Teď je toho na mě hrozně moc. Všechno bylo jako obvykle a najednou mnou procházela ta obrovská síla, měla jsem moc je zničit a pořád ji mám. Bojím se toho, protože mrknutím oka můžu zničit svět.“

Spike: „Nebo ho zachránit.“

Buffy: „Byla jsem normální holka, proč já?“

Angel: „To se občas ptá každý.“

Buffy: „Ty to nechápeš. Já dokážu skoro všechno.“

Ustoupila od něj a zvedla hlavu. Všechny čtyři je někam přenesla. Všechno červeně zářilo a žhnulo, mrknutím oka je přenesla do bleděmodrého nekonečna, kde všechno nutilo ke smíchu. Přenesla je na hřbitov, našla upíra, ukázala na něj rukou a on shořel. Potom už je přenesla zpátky.

Angel: „To je neuvěřitelné.“

Buffy: „Myslíš, že když dokážu tohle, budu moci ještě normálně žít? Proč jenom se to muselo stát?“

Spike: „David to může vzít zpět.“

Buffy: „Nemůže, takovou sílu nemá, zabilo by ho to.“

Angel: „Prosím, neplač. Nechci, abys byla nešťastná.“

Buffy: „Já, jenom se s tím musím nějak vyrovnat.“

Angel: „Pojď, odpočineš si a zítra uvidíš všechno optimističtěji.“

„Bylo to tak náhlé.“ Špitla. Vzal ji do náruče a odnášel z pokoje.

Thomas: „Takže je všechno v pořádku?“

Spike: „pro nás ano. Nezabila je, nechala je žít. Je milosrdná, nedokáže zabít nevinného. Těžko se vyrovná s tou změnou.“

Thomas: „Vyrovná se s tím?“

Spike: „Doufejme.“

            Angel ji odnesl do pokoje a položil na postel.

Buffy. „Chceš být člověk?“

Angel: „Ne, nedokázal bych tě chránit.“

Buffy: „Přál by sis něco opravdu hodně?“

Angel: „Abys byla šťastná.“

Buffy: „To nedokážu.“

„Wesley.“ Chvíli trvalo, než se duch objevil. Hned poznal její změnu, protože viděl kolem ní záři aury.

Buffy: „Chtěl bys znovu žít?“

Wesley: „Dokážeš to udělat, viď?“

Buffy. „Dokážu.“

Wesley: „Ale já to tak nechci. Děkuji, ale budu ti nadále nápomocen jen takto. Moje dny mezi vámi skončily.“

Buffy: „Co dobrého bych mohla udělat?“

Wesley: „Přijdeš na to sama.“

Wesley zmizel.

Angel: „Nechceš si odpočinout? Na chvíli.“

Buffy: „Pomiluješ se se mnou?“

Angel: „Určitě to tak chceš?“

Buffy: „Potřebuju tě.“

Milovali se celou noc. Potřebovali se navzájem. Potřebovali uklidnit, potřebovali cítit, že jsou milováni. Ráno Buffy všem vysvětlila, jak se věci mají, že už není taková jako dřív a nebude. Všichni to přijali, jakoby jim řekla, že si koupila nové boty. Byli jen šťastní, že to dobře dopadlo. Teď bylo jen na nich, jestli chtějí svět lepším. Všichni měli, co chtěli. Milující protějšky, hodné přátele, sílu žít. Buffy byla s Angelem. Jak si celý život přála…