Dvojice - 2. kapitola




Autor: Annys


Tam na ni čekal Angel. Nervózně popocházel po pokoji a čekal ji, když vešla, vrhl se k ní a zobjímal ji a líbal ji tak, že se málem zadusila.
Angel: „Promiň, promiň.“
Buffy: „Udělal jsi to dobře. Málem jsem už zapomněla, jakou máš ránu, když se nebráním.“
Angel: „Nechtěl jsem ti ublížit, nechtěl jsem na tobě křičet. Tvůj obličej.“
Buffy: „Bude brzy v pořádku.“
Angel: „Promiň.“
Buffy: „Už o tom nemluv, doufej, že to zabralo.“
Angel: „A další část?“
Buffy: „Na tu jsem zavolala Martinu.“
Angel: „Musím?“
Buffy: „Musíš, myslí si, že máš milenku, tak ji v tom jenom utvrdíme a kdybys líbal mě, bude nám to k ničemu.“
Angel: „Ale já…“
Buffy: „Nebudu naštvaná.“
Angel: „A co já? Nechci líbat jinou ženu.“
Buffy: „Jako chlap se jednoduše přemůžeš. Prosím Angele, závisí na tom naše životy.“
Angel: „Já vím, ale nemohl bych ji jen obejmout?“
Buffy: „Opovaž se! To bych ti musela ty ruce urazit.“
Angel: „Takže líbání ti nevadí, ale objímání ano?“
Buffy: „Chápeš rychle.“
Angel: „Tak to zařiď.“
Buffy: „Miluješ mě?“
Angel: „Víc než cokoliv na světě.“
Buffy: „Až tohle uděláme, všechno tu uzavřeme a odjedeme odsud.“
Angel: „Konečně rozumná řeč.“
Vzal ji do náruče a položil na postel, odešel do koupelny a přinesl lékárničku, rány nebyly nijak hluboké nebo vážné, ale přesto je chtěl ošetřit.

Eve procházela po chodbě, měla donést pro Buffy nějaké formuláře, ale prvně měla ještě jít k Ronymu a vyřídit mu vzkaz. Když se d Ronyho vracela, vzala to druhou stranou, kudy to bylo kratší. Kousek od kuchyňky potkala líbající se dvojici, usmála se, ale nevěnovala tomu nejmenší pozornost. Tato část, kde byla kuchyňka, a kde se křížily chodby, byla oblíbená pro různé schůzky a toto tu nebylo výjimkou. Když kolem procházela, muž se k ní posměšně otočil. Zařizovala různé věci ještě víc jak půl hodiny, když se vrátila, byl u Buffy její manžel. Vešla jen, aby jí tam položila formuláře, co měla přinést. Když vešla, seděl Angel na sedačce a ona před ním stála jako kajícník.

„Promiňte, že ruším, jen jsem přinesla ty formuláře.“ Omluvila se a šla ke stolu, podivila se, celá kancelář byla už zase celá jako ze škatulky. Položila to na stůl a nenápadně udělala to, co se už jednou osvědčilo, zapnula mikrofon. Pak tiše odešla, aby je nerušila.
„Promiň, je mi to líto, už se to nestane.“ Slyšela Eve hned jak se posadila, řekla to poníženě Buffy směrem k Angelovi.
Angel: „nevím, jestli ti teď můžu ještě věřit.“
Buffy: „Prosím, odpusť mi. Nikdy se to už nestane, přísahám.“
Angel: „Jak můžu věřit tvojí přísaze, někdo, kdo tohle udělá, nemá čest.“
Buffy: „Netrap mě prosím, nic to neznamenalo, není to tak, jak to vypadalo.“
Angel: „Chceš ještě zapírat?“
Buffy: „Ne, to bych se neodvážila, prosím, udělám cokoli.“
Angel: „Dobře, budu ti pro teď věřit. Ale jestli se to ještě jednou stane, zabiji tě.“
Buffy na to nic neřekla, jenom vzlykala. Pak si Eve na něco vzpomněla, jejího manžela už dneska viděla, byl na té chodbě. S tou blondýnkou. Všechno jí rychle docházelo, její matka měla pravdu, podváděl ji. Říkala jí o nějaké blondýnce a teď je viděla. Teď jí té ženy bylo vážně líto, podváděl ji a ona se mu tady kála, jakoby provedla nejhorší zločin. Za chvíli její manžel vyšel z místnosti, po něm vyšla i Buffy.
„Dneska už můžeš jít domů, dneska končíme.“ Řekla jí a odešla.

Vešla do ložnice, Angel už na ni čekal, sedla si vedle něj na postel. Otočila se k němu, objal ji a šeptal jí něco do ucha, ale neposlouchala ho. Když ji pustil, pohladil ji po tváři, nebylo na ni už nejmenší známky po včerejší potyčce, krom natrženého obočí. Políbil ji jemně na rty, ale odtáhla se od něj.
Angel: „Co je?“
Buffy: „Rtěnka, máš na rtech její rtěnku.“
Angel: „Promiň.“
Rychle si dlaní rtěnku utřel, vstal a šel do koupelny, kde si obličej ještě jednou umyl. Když se vrátil, usmívala se a zvala ho k sobě. Jen co si sedl, přitulila se blíž k němu a vášnivě ho políbila. V tu chvíli ji napadlo, jestli se mu líbilo líbat jinou ženu. Jakoby vycítil její myšlenky, odtáhl se od ní a pohleděl jí do očí.
Angel: „Tím to končí že?“
Buffy: „Ano, tím to končí.“
Angel: „Je mi to líto, nechtěl jsem to udělat.“
Buffy: „Já vím, přemluvila jsem tě. Neměla jsem to dělat.“
Angel: „Nic, nic to neznamená.“
Buffy: „Já vím, ale…“
Angel: „Shh, nemluv o tom. Pro dnešek toho bylo hodně, nechceš si jít zatrénovat?“
Buffy: „Ano, aspoň si vybiju zlost. Myslela jsem, že je Eve čestná dívka, byla tak milá.“
Angel: „Je milá, myslím, že ji někdo ovlivňuje.“
Buffy: „Jak může někdo něco takového udělat?“
Angel: „Myslím, že se to brzy dozvíme.“
Jen co vstali, objevilo se před nimi červenožluté světlo. Potom Angelina, která držela v náručí malou, asi dvouletou holčičku.
Angie: „Ahoj mami, chtěla jsem vám ukázat Michelle.“
Buffy: „Je krásná.“
Angel: „Není už nějak velká?“
Angie: „Jsou jí dva roky.“
Buffy: „Jak to, vždyť se před pár dny narodila.“
Angie: „U nás jsou to už dva roky.“
Angel: „nemůžeš to nějak zastavit?“
Angie: „Bohužel, když se narodila tam, platí pro ni i jejich čas.“
Buffy: „To bude každý den o rok starší?“
Angie: „Zatím ano, ale myslím, že brzy najdu východisko.“
Angel: „Je opravdu krásná. Má po tobě oči.“
Angie: „To ano, její chůva říká, že je jako zlatovlasá princezna.“
Buffy: „To ano, zlatovlasá princezna se k ní hodí.“
Angie holčičku podala Buffy.
Angie: „Mohla bys prosím, chtěla bych s Angelem mluvit.“
Buffy: „Jistě.“
Potom Buffy odešla a šla rovnou k Davidovi.

Seděl u sebe v pokoji, seděl na posteli a na klíně měl tlustou knížku. Když Buffy vešla, usmál se.
David: „Michelle, ty jsi krásná.“
Buffy: „Zrovna jsem chtěla říct, že je to tvá neteř Michelle.“
Teď ji Buffy postavila na zem, Michelle chvilku zaváhala, ale pak šla malými krůčky k Davidovi, zastavila se před ním a objala ho malýma ručkama kolem krku. Potichu jí řekl něco do ucha.
Michelle: „Slibuješ?“
David: „To víš, že ano.“
Buffy: „Je krásná viď?“
David: „Já to říkal, podívej jak je už velká.“v Buffy: „Já vím, měl jsi pravdu, zkusím to s Angie domluvit.“
David: „Díky.“
Buffy: „Slíbila jsem to, podívej jaká je to milá holčička.“
Michelle se na Buffy usmála, jakoby věděla úplně všechno, na čem se s Davidem domluvili.
„Ba…bu… Buffy.“ Vykoktala ze sebe s problémy malá Michelle. Buffy i David se tomu zasmáli, chudák, neuměla její jméno vyslovit.
Buffy: „Můžeš mi říkat Anne.“
Michelle: „Anne.“
David: „Tvoje druhé jméno?“
Buffy: „Bude to pro ni jednodušší, pamatuji si, jak to dělalo problémy Dawn, akorát tu jsem v tom nechala vydusit, dokud se to nenaučila.“
David: „Chudák Dawn.“
Buffy: „A jak teď pěkně mluví.“
Michelle se pustila Davida a vrhla se na Buffy, která ji hned sevřela v náruči. Vždyť takhle se k ní často tulil i David.
Buffy: „Když si vzpomenu, jaké jsi byl krásné miminko.“
David: „Já si tě pamatuji v dlouhých bílých šatech s dlouhými rozpuštěnými vlasy, které ti vlály kolem hlavy jako svatozář. Přesto vždycky, když jsi přišla, měla jsi tak smutnou tvář.“
Buffy: „Tak co beruško, chceš, abych ti něco ukázala?“
Michelle: „Ne.“
David: „Nechceš nic vidět?“
Michelle: „Ne chci zůstat s vámi.“
David: „Tak se posaď, ukážu ti něco, co se ti bude moc líbit.“
Michelle si jako na povel sedla vedle něj. Vzal její ručky do svých, dal je pomalu k sobě, pak je otočil dlaněmi nahoru a prudce jimi otočil k zemi. V tu chvíli se na její pravé ruce objevila malá koule modré energie.
Buffy: „Jak jsi věděl, jak to má udělat?“
David: „Viděl jsem ji to dělat milionkrát. Později to takhle dělal jen, když potřebovala velký výboj. Líbí se ti to Michelle?“
Michelle: „Ano.“
David: „Ale bude to naše malé tajemství ano? Nebudeš to ukazovat před nikým dalším.“
Michelle se jen při tom pomyšlení, že bude mít tajemství rozzářila a nadšeně mu na to přikývla.
Buffy: „Měla bych se s ní už vrátit.“
David: „Dobře, měj se hezky, beruško, zase se uvidíme.“
Michelle sklonila hlavičku a v očích se jí zaleskly slzy, posmutněla.
Buffy: „Když teď nebudeš smutná, slibuji ti, že až půjdeš spát, uvidíme se spolu.“
Michelle: „Slibuješ?“
Buffy: „Copak jsem ti někdy lhala?“
V tu chvíli bylo k neuvěřeni, že za tak krátkou chvíli se mezi nimi třemi vytvořil takový vztah.
Buffy Michelle odvedla a pak se ještě k Davidovi vrátila.
Buffy: „Co jsi jí řekl?“
David: „Že na nás dva se může spolehnout. Že se o ni postaráme a budeme ji chránit.“
Buffy: „Zvláštní, viděl jsi, jak byla smutná, když jsme řekli, že se musí vrátit?“
David: „Říkal jsem ti o tom, vždycky jen z toho pomyšlení byla smutná, když u nás byla.“
Buffy: „Chudáček malý.“
David: „Co říkala Angie?“
Buffy: „Že pokud do tří dnů nenajde způsob, zůstane tu Michelle s námi.“
David: „Díkybohu.“
Buffy: „Měl jsi pravdu.“
David: „Teď ještě zbývá Brian.“
Buffy: „Uvidíme, to zatím musíme nechat na Angelině.“
David: „Máš pravdu.“
Pak už ho nechala samotného a šla za Angelem, který na ni čekal v ložnici.
Angel: „Mluvila jsi s Davidem?“
Buffy: „Ano, je z ní přímo nadšený.“
Angel: „Všichni jsou z ní nadšení, je kouzelná.“
Buffy: „To ano.“
Angel: „Něco ti dělá starosti?“
Buffy: „Ano, je tak maličká, tak bezmocná.“
Angel: „Neboj, brzy tu bude s námi a my už se o ni postaráme.“
Buffy: „To doufám, ještě něco, platí to s tím stěhováním?“
Angel: „Samozřejmě, jen co se dořeší to s Eve jedeme.“
Buffy: „Našla jsem dům, bud potřebovat nějaké úpravy, ale jinak je dokonalý, vypadá přesně, jako ten náš vysněný. Je těsně u pláže, velké vchodové dveře za nimi velká hala, ze které se jde do ostatních místností.“
Angel: „Jestli se ti ten dům líbí…“
Buffy: „Tobě se bude taky líbit.“
Angel: „Řekla jsi o tom ostatním?“
Buffy: „Vlastně ne, ale stejně počkáme, chci tam odjet, až budeme mít Michelle u sebe.“
Angel: „Třeba tu s námi nezůstane.“
Buffy: „Ale ano, cítím to.“
Angel: Je brzy, všichni jsou v SSku, řekneme jim to?“
Buffy: „Není vhodnější chvíle.“

Když přišli do SSka, všichni tam byli, tedy ne úplně všichni, jen Giles, Christiana, Nellie, Nicholas a David. Dawn se Spikem plnili úkol, Angie s Ozem byli v dimenzi rady a Stan s Ginny byli v Evropě. Buffy s Angelem si hned sedli na sedačku, všichni se zatím vzrušeně bavili o novém přírůstku do rodiny, Michelle.
Nicholas: „Je pravda, že je ta holčička hezčí než ty, vílo?“
Buffy: „O tom nepochybuj, je nádherná.“
Angel: „Chtěli jsme vám s Buffy něco říct.“
Nellie: „Neříkej, že budete mít další dítě.“
Buffy: „Ne, toho se nemusíš bát, tohle už necháváme jen na další generaci.“
Nellie: „Která to moc nezvládá, jak to vypadá.“
Buffy: „Neříkej hop… Angelina si rozhodně vede lépe než já, když se narodila ona. Hned jak se narodila, málem ji několikrát zabili.“
Nicholas: „Klasika.“
Angel: „U dalších dvou jsme se poučili.“
Buffy: „Ano, jako miminka jste byli pod ochranou, Nellie hlídaly Síly a David byl v jiné dimenzi.“
Giles: „A co jste nám chtěli říct?“
Buffy: „Že se budeme stěhovat.“
Nellie: „Co firma?“
Buffy: „Najdu někoho, kdo ji tu povede a v L.A. založíme novou pobočku.“
Nicholas: „To zní logicky.“
Angel: „Buffy už vybrala v L.A. dům.“
Nellie: „Jaký?“
Buffy: „Určitě se vám bude líbit, leží vedle pláže a je opravdu velký.“
Nellie: „Je tam tělocvična?“
Buffy: „Samozřejmě.“
Nicholas: „Tak to se nám tam bude určitě líbit.“
Buffy: „To jistě, každý tam má svůj pokoj, je rozdělený ještě na pracovnu a koupelnu.“
Giles: „To je opravdu velký dům.“
Buffy: „Pro nás jistě, je nás jako psů.“
Nellie: „Kdy se budete stěhovat?“
Buffy: „Za několik dní, možná za pár týdnů.“
Giles: „Buffy řekni nám, kolik je tam pokojů?“
Buffy: „Šest těch velkých a několik menších.“
Nellie: „Žúžo.“
Potom nastala chvíle ticha, která byla přerušena jen, až se začaly spolu bavit menší skupinky. Mezi ně patřili i Buffy a Angel. Angel ji objal a jemně ji políbil. Nemohla si pomoct, zase myslela na to, že jí na něj sahala jiná žena. Pohodila hlavou, aby zahnala chmurnou myšlenku a vášnivě ho políbila.

Za tři dny ráno si Buffy s Angelem povídali o Michelle a o jejich plánovaném odjezdu. Všechno už bylo přichystané, čekalo se jen na příjezd Stana a Ginny a až Angie přivede malou Michelle, pokud ji přivede. Kolem poledne Ginny se Stanem opravdu přijeli. Šli rovnou k Buffy do kanceláře, kde byl v tu dobu i Angel. Buffy se hned na oba vrhla a zobjímala je.
Ginny: „Jsme rádi, že jsme zase tady.“
Buffy: „Právě včas, dostali jste vzkaz?“
Stan: „Ano, opravdu se stěhujete?“
Buffy: „Máme to v plánu.“
Ginny: „Chtěla bych tu zůstat, chtěla bych dál pracovat ve firmě.“
Buffy: „Opravdu, to mi hraje do not.“
Stan: „Cože?“
Buffy: „Měla jsem v plánu najít si někoho zde ve firmě, ale nakonec jsem někoho našla mezi blízkými.“
Stan: „Opravdu?“
Angel: „Samozřejmě, Buffy si vybrala vás dva.“
Ginny: „To je skvělý, to nám vážně dovolíš?“
Buffy: „Jistě, právě vám důvěřuji.“
Angel: „Ale přesto vás tu nechce nechat, chtěla, abyste jeli s námi.“
Stan: „Budeme se navštěvovat.“
Buffy: „Takže vám to nevadí?“
Ginny: „Děláš si legraci? Vést tuhle firmu? Ale je mi líto, že přijdu o vás.“

Když byli všichni večer v SSku, tentokrát i s přírůstkem Ginny a Stana, museli Buffy, Angel a David odejít, protože přišla Angie. Hned jak se s malou Michelle objevila, objevil se na tváři holčičky, doteď zasmušilé kouzelný úsměv. Hned se rozběhla k Davidovi a objala ho kolem krku. Ten byl taky šťastný, že malou Michelle vidí, stejně jako Buffy a Angel. Taky hned jak se Michelle Davida pustila, rozběhla se proti Buffy.
Michelle: „Anne, Anne, ráda tě vidím.“
Buffy: „Já tebe taky broučku, ani jsi mi nestihla říct, jak se ti líbilo na hřbitově.“
Michelle: „Pěkný, líbí se mi hřbitovy.“
Angie: „Mami, je jí pět let, nemůžeš ji vodit na hlídky.“
Buffy: „Nikam jsem ji nebrala, copak si nepamatuješ na naše nekončící rozhovory ve snech?“
Angie: „Nebude z toho malá unavená?“
Buffy: „neboj, nedělala bych to, kdybych si nebyla jistá.“
Angie: „Bohužel jsem nenašla způsob pro ty, kdo se tam narodili. Nechám ji tu s vámi.“
Buffy: „Jsme její rodina, postaráme se o ni.“
Angel: „Teď se budeme stěhovat.“
Angie: „Najdu vás, když se k vám budu přemisťovat.“
Angie vypadala rozrušená a nebylo se čemu divit, musela opustit svoji pětiletou dceru. Nikdy z přítomných si to asi nedokázal představit, ale byly věci, které byly nutné. Angie raději rychle zmizela, Michelle se s ní ani nestihla rozloučit. Byla s toho smutná a už měla na krajíčku, kdy se jí ujala Buffy a vzala ji do náruče. Pro ni nebylo pětileté dítě žádná váha a klidně ji odnesla do jednoho prázdného pokoje v jejich bytě. Byl to dětský pokoj, který zbyl po Nellie. Buffy ho nenechávala znovu zařizovat, protože se brzy budou stěhovat, ale prozatím by měl pokoj pro malou stačit. V rohu pokoje byly taky dveře, které vedly do vedlejšího pokoje, který byl Davidův, a stačilo jen přeběhnout obývák a byla u Buffy a Angela.

Angel se ještě vrátil do SSka k ostatním a Buffy s Davidem zůstali chvíli s Michelle, než ji tam taky přivedou. Asi si bude těžko zvykat na tolik lidí kolem sebe, protože za tu dobu co ji znali, věděli, že je to uzavřená dívka stranící se kontaktů s jinými, neznámými lidmi.
Buffy: „Jsi ráda, že jsi tu s námi, Michelle?“
Michelle: „Chybí mi méďa.“
David: „Angie jí ho asi zapomněla vzít, má takového velkého plyšového medvěda.“
Buffy: „Doma žádné hračky nemáme, musíme jí nějaké koupit. Mám říct Angelině, ať ho přinese?“
Michelle: „Ne, nemusíš. Nebojím se.“
David: „Toho medvídka má, aby se nebála.“
Buffy: „Tak teďka máš nás.“
Michelle: „Můžu už dělat ty hezké barevné koule?“
Buffy: „Ano, teď můžeš, ale jen tady, nebo když ti to dovolíme.“
Michelle: „Chápu.“
Buffy: „Já vím, jsi chytrá holčička.“
Michelle se usmála, mávla rukou a hned se jí tam objevila malá modrá pulsující koulička. Michelle si s ní hned začala hrát a nakonec ji odhodila na zeď.
Buffy: „Nedělej tu s nimi nepořádek.“
Michelle: „Promiň, musím si zvyknout.“
Buffy: „Michelle, učila tě maminka číst nebo psát?“
Michelle: „Dan mě učil obojí a taky obojí umím.“
Buffy: „Líbilo by se ti, kdyby ses učila s Davidem?“
David: „Chceš nám sehnat učitele pro oba?“
Buffy: „Ano, budeš jí pomáhat a jistě bude ráda, že je s tebou.“
David: „To nebudeme začínat příliš brzy.“
Buffy: „Chvíli počkáme.“
Michelle: „Angel.“
Buffy: „Pojď, zavedeme tě za Liamem a taky ti ukážeme pár lidí, chceš?“
Michelle: „Ano?“
Buffy: „Tak pojď.“
Michelle k ní natáhla ruku, za jednu ji chytla Buffy a za druhou David, tak společně vyrazili směrem k SSku.

Jak vešli, všichni pochopili Buffyin náznak a zůstali sedět. Šla pomalu s Michelle do popředí místnosti a zjednala si ticho.
„Přišla se za námi podívat malá Michelle, bude s námi teď bydlet.“ Pronesla krátce a hned tím vyvolala diskusi, jakoby dávala předmět do aukce.
Stan: „Nevím jak to děláš, vílo, ale všichni Summersovi jsou ti podobní, až neskutečně. Ahoj Michelle, jsem Stan.“
Michelle se na něj podezíravě podívala, ale když jí Buffy schválila, na Stana se mírně usmála. Nellie vstala a šla k ní, zastavila se těsně před ní a klekla si. Dívala se malé přímo do očí. Nellie zvedla ruku a přejela jí Nellie po tváři, pak se usmála a prohlásila, že je Nellie její teta.
Nicholas: „Ta holka je zatraceně chytrá.“
Giles: „Měl bych námitku, vzhledem k tomu, že tu je ten velmi nápadný znak zelených očí a blonďatých vlasů, není žádným hrdinstvím, že poznala svoji příbuznou, která je jí tak podobná.“
Michelle: „Nellie, ta s dýkou.“
Nicholas: „Co řekneš na tohle Gilesi?“
Giles: „I pozorovatel se může zmýlit.“
Michelle: „Angličan, vy jste ten otravný Angličan.“
Giles: „Taky tě rád poznávám, holčičko.“
Michelle: „Ne, vy jste Giles. Ten co si čistí brýle.“
Nicholas: „Tak to vás skvěle vystihla.“
Buffy: „To je Nicholas Michelle, je to trošku upovídanější muž. Dokáže měnit podoby.“
Nicholas se usmál a změnil podobu na Buffy.
Buffy: „To bylo velmi poučné Nicholasi, zpět. Vedle Gilese sedí jeho žena Christiana, Angličanka.“
Stan: „Buffy to říká, jakoby to byla nemoc.“
Buffy: „Fuj, Angličani.“
Nicholas: „Tak tenhle člověk bydlí v Anglii.“
Angel: „musíme přiznat, že to bylo více než nedobrovolně.“
Buffy: „nepřerušujte mě, teď na někoho zapomenu.“
Angel: „Tak jo, popořadě: Nellie, Nicholas, Giles, Christiana, Stan, Ginny, Buffy, Michelle, David. Zapomněl jsem na někoho?“
Buffy: „Ne miláčku, bylo to skvělé.“
David vzal Michelle kolem ramen a odvedl ji k jednomu křeslu, tam ji posadil a posadil se vedle ní na židli. Michelle tak seděla vedle sedačky, kde seděli Angel s Buffy. Tím znovu seděla uprostřed mezi Buffy a Davidem, chráněná svými strážci.
Ginny: „Buffy, řešili jsme, jaký je důvod toho, že se stěhujete zrovna do L.A.“
Buffy: „Moře, Amerika, vysoká úmrtnost.“
Stan: „Jak typické, hádali jsme se, jestli je to pro Angelovo dřívější působení tam.“
Buffy: „Oba máme na Los Angeles hezké vzpomínky, já se tam narodila, je to vhodné místo, a když jsem viděla ten dům, rozhodla jsem se.“
Nicholas: „Angel ho viděl?“
Buffy: „Ne, ale my čtyři tam pojedeme dříve a ještě musíme vyřídit zbytek, některé věci musím vyřídit osobně.“
Stan: „Třeba správnou barvu závěsů.“
Nellie: „A líbí se ti vybavení tady?“
Nicholas: „Jistě.“
Angel: „Když jsme dům koupili, jeli jsme sem několik měsíců předem a Buffy všechno osobně vybírala.“
Nicholas: „Tak to mi můžeš říct adresu toho, kdo maloval ten obraz, co mám nad postelí, chtěl bych si ho podat.“
Buffy: „Vycházející měsíc, klanící se slunci?“
Nicholas: „Ano, ty si to pamatuješ?“
Buffy: „Ten tam vůbec neměl být, ale pod tím obrazem je černá šmouha od kouzla, nejde přemalovat.“
Nellie: „To jsem netušila.“
Angel: „Buffy má o tomhle přehled.“
Ginny: „Drahoušci moji, dnes je tu nuda, co si zazpívat.“
Nicholas: „Stane, kamaráde, hlídej si ji, nebo…“
Stan: „Omlouvám se, Ginny má dobrou náladu.“
Buffy: „Mohla bys nám přinést nějaké skvělé koktejly.“
Ginny: „Ale jistě, co si kdo přeje?“
Buffy: „Necháme se překvapit, pro děti bez alkoholu, co si dáte?“
Angel: „Mě prosím přines to stejné co Buffy.“
Ginny: „Nechceš tam krev?“
Angel: „Hlavně to ne, mám chuť na nějaký dobrý alkohol a v tomhle jsi kouzelnice.“
Ginny: „Děkuji, budu se snažit.“
David: „Michelle je alergická na citrusy.“
Ginny: „Jistě, dám si pozor. Ještě nějaké výhrady?“
Giles: „Mě nealkoholické prosím.“
Pak už Ginny utekla.
Michelle: „Davide, řekni, jak víš, že mám alergii?“
David: „Znám tě mnohem déle, než si myslíš.“
Michelle: „Ty jsi to viděl taky?“
David: „Ano, ty jsi ty vidění taky měla?“
Michelle: „Myslela jsem, že to mám jen já.“
Buffy: „Nejsi unavená, holčičko?“
Michelle: „Ne.“
Buffy: „Až budeš chtít jít spát, řekni mi, uložím tě.“
Michelle: „Ano, děkuji.“
David: „Nemáš hlad?“
Michelle: „Jedla jsem, než jsme odcházeli.“
David: „Kdybys něco potřebovala, řekni mámě.“
Nicholas: „Buffy, chtěli jsme ti říct, že bychom s Nellie chtěli zůstat ještě v Evropě.“
Buffy: „Ale jistě, bude na vás čekat pokoj, vůbec nevadí, když tu chvíli zůstanete.“
Nellie: „Nebude ti to vadit?“
Buffy: „Ne, pokud se tajně nevezmete.“
Nicholas: „Tvoje matka je génius Nellie.“
Nellie: „To tedy ano.“
Angel: „Vy se chcete vzít?“
Nicholas: „Ne, ale chtěl jsem tě o Nellie požádat.“
Angel: „Nepřipadá v úvahu, Nellie je příliš mladá.“
Buffy: „Ale Angele, nebuď staromódní, třeba musí.“
Angel: „To už by mě zabilo.“
Nellie: „Neboj, tati, nemusíme, chceme.“
Angel: „Tak to si dělejte, co chcete.“
Nellie: „Tati, už jsem ti říkala, že jsi prostě nejlepší?“
Angel: „Neříkala a lhát se nemá, holčičko.“
Buffy: „Když má pravdu…“
Angel jí na to něco zašeptal a ona se začala usmívat. Pak ho na oplátku políbila.
Nicholas: „Ehm, jsou tu děti.“
Úplně se vylekala, málem praštila Angela rukou do nosu.
Nellie: „Klid, tak nemravné to není.“
Buffy: „Promiňte, já…“
Stan: „Je nám to jasné.“

V tu chvíli vstoupila Ginny, která nesla tác se sklenicemi a miskami, za ní šel ještě jeden číšník, který nesl zbytek. Položila to na stůl, postupně rozdělila všechny barevné sklenice, až zůstaly jen dvě, temně červené a jediné dvě volná místa na stole.
Ginny: „Mám tu speciální zamilovaný koktejl pro dvojice. Je určený přímo pro naši ústřední dvojici Buffy a Angela.“
Buffy: „To je milé Ginny.“
Oba si vzali pro ně určené sklenice, připili si a mírně upili. Všichni se hned shodli, že je Ginny učiněná kouzelnice. Angel vlepil Buffy symbolickou pusu na tvář a jednu něžnou do vlasů.
Michelle se napila ze své sklenice a konstatovala, že nikdy nic podobného nepila a že to musí brzy Angie vyčíst.
Buffy: „Jen počkej, s námi budeš jíst a pít tak nezdravé věci, že z toho budou Angelině vstávat vlasy hrůzou na hlavě.“
Michelle: „V tom případě se nemůžu dočkat.“
Angel: „Miláčku, už je možná pozdě.“
Buffy: „Máš pravdu, Michelle je jistě už unavená.“
Michelle: „Ještě moc ne.“
Angel znovu něco zašeptal a ona přikývla.
Buffy: „Takže velím, těm, komu je víc než dvě stě a míň než deset, jdou okamžitě se mnou.“
Nicholas: „Proč?“
Buffy: „To bys chtěl vědět, jsi moc starý.“
Nicholas: „Jak na co vílo, je mi skoro dvě stě.“
Buffy: „Promiň, to mi nedošlo. Beru jenom svoje osazenstvo.“
Nellie: „Tak hezké sny.“
David vstal a šel k Nellie, položil jí ruku na čelo a přikývl.
David: „Dej si pozor sestřičko, zítra chceš odjet, ale jel bych dřív, než jsi měla v plánu.“
Nellie: „Proč? Co se stane?“
David: „To není důležité.“
Nellie: „Dobře, pojedeme dřív. Ano, mami?“
Buffy: „Samozřejmě. Dej na sebe pozor, holčičko.“
Nellie: „Jako vždy.“
Buffy: „Ne, tentokrát opravdu.“
Nellie jí to nedobrovolně slíbila. Pak celá čtveřice odešla.

Všichni čtyři se pak sešli v ložnici Buffy a Angela. Všichni si sedli proti sobě na velkou postel.
Buffy: „Tak co Michelle, myslíš, že se ti tu s námi bude líbit?“
Michelle: „Určitě.“
Buffy: „Teď si odpočiň, kdybys něco potřebovala, můžeš za mnou přijít. Zítra budeš se mnou v kanceláři s Daviem. Bude to jen prozatím, než to nějak vyřeším, nechci vás nechávat s chůvou.“
David: „Já jsem radši s tebou v kanceláři, chodí tam zvláštní lidé, je zajímavé číst jejich city.“
Angel: „Pro zítřek to bude v pořádku.“
Michelle: „Děkuji, že mě necháte u sebe.“
„Takového andílka kdykoli.“ Prohlásila Buffy a pohladila ji po vlasech.

Druhý den hned po svítání Buffy vytáhla Davida i Michelle z postele a vzala je sebou do kanceláře. Když došla Eve, hned se rozplývala nad tou roztomilou holčičkou.
Eve: „Ty jsi ale krásná, jak se jmenuješ?“
Michelle: „Jmenuji se Michelle a není to, jak si myslíte.“
Eve: „Cože? Nechápu, o čem mluvíš.“
Buffy: „Michelle je vnučka.“
Eve: „Opravdu? Myslela jsem, že se narodila před pár dny.“
Buffy: „Ne, to byla druhá. Eve, přines mi prosím ty výroční zprávy a zavolej Ronyho, až bude moci, ať za mnou přijde.“
Eve: „Jak si přejete.“
Potom Eve odešla a Michelle si mohla konečně pořádně prohlédnout Buffyinu velkou kancelář.
Michelle: „Líbí se mi tento obraz, je zvláštní, jakoby na něm byla žena.“
Buffy: „Málokdo ji tam vidí, mezi tím listím, ale opravdu tam je.“
Michelle: „Zajímavé, Anne, kdo byla ta žena?“
Buffy: „Moje sekretářka, Eve.“
Michelle: „Neměla bys jí věřit.“
Buffy: „Nevěřím jí, ještě ale nevím, pro koho pracuje.“
Jen to Buffy dořekla, vešel se zaklepáním Rony, vysoký mladík s tmavými vlasy. Buffy mu hned pokynula, sedl si a netrpělivě ji pozoroval.
Michelle: „Ahoj, jsem Michelle.“
Rony: „Jsem Rony, jsi Summersová?“
Michelle: „Si piš.“
Buffy: „Dcera Angeliny.“
Rony: „A Oze, ten šibalský pohled. Připomíná mi i Angela.“
Michelle se očividně začala nudit a tak si vytvořila modrou kouli energie a hrála si s ní.
Buffy: „Před zaměstnanci prosím ne, Michelle.“
Michelle: „Ale tento všechno ví.“
Buffy: „Co kdyby teď přišla Eve.“
Michelle: „Nepřijde, myslí si, že jsem tvoje nevlastní dcera, šla to zavolat své matce.“
Buffy: „Nevlastní dcera?“
Michelle: „Myslí si, že můj otec je Angel a matka nějaká jeho milenka.“
David: „Táta má milenku?“
Buffy: „Je vám pět, chvíli se chovejte, že je vám pět. Samozřejmě tvůj otec žádnou milenku nemá stejně, jako není Michelle jeho dcera.“
Michelle: „Já vím.“
Buffy: „To je nám jasné, ale stejně by sis měla dávat pozor, komu čteš myšlenky.“
Rony: „Proč jsi mě zavolala Buffy?“
Buffy: „Jistě se k tobě už doneslo, že se budu stěhovat do Los Angeles.“
Rony: „Něco jsem slyšel.“
Buffy: „Mám pro tebe dva návrhy, buď zůstaneš tady a budeš k ruce Stanovi a Ginny, kterým předám firmu, nebo odjedeš se mnou a budeš můj zástupce, protože se budu více věnovat rodině.“
Rony: „No, nic mě tu nedrží, ale trvalo by mi, než bych si našel byt a zařídil podobné věci.“
Buffy: „S tím by sis nemusel dělat starosti, dostal bys byt firmy.“
Rony: „Beru to.“
Buffy: „To mě těší, protože jsem s tebou spokojená, ale nemůžu ti přenechat vedení této pobočky.“
Rony: „To znamená začátek od píky?“
Buffy: „Ano, vybudujeme v L. A. úplně novou pobočku firmy, rozšíří se tak naše mezinárodní klientela.“
Rony: „Ty jsi rozený obchodník.“
Buffy: „Těžko, nemám ani hotovou vejšku.“
Rony: „Můžu teď jít? Mám hodně práce.“
Buffy: „Samozřejmě, můžu s tebou teda počítat?“
Rony: „Na sto procent. Jedno mi ale bude chybět.“
Buffy: „Co?“
Rony: „Nikola.“
„Mami, proč jsi vlastně nedodělala vysokou školu?“ Zeptal se zvědavě David jen, co Rony odešel.
Buffy: „Protože jsem se musela postarat o Dawnie, když máma umřela.“
David: „Proč ses nevrátila?“
Buffy: „Vrátila, ale nějak jsem už vyšla ze cviku, raději jsem se plně věnovala Dawnie a upírům.“
David: „Upírům, už jsi chodila s tátou?“
Buffy: „Ne, jejich zabíjení.“
David: „Chápu, co teď budeš dělat?“
Buffy: „Musím nadatlovat spousty věcí, zařídit vybavení domu, zaplatit účty, zkompletovat výplaty a připravit všechno před odjezdem.“
Michelle: „To máš udělat do odjezdu?“
Buffy: „Ne beruško, to mám na dnes a to jsem ještě nebyla trénovat. Davide, řekni prosím otci, že dnes nepřijdu na oběd a trénink bude před setměním, půjdeme pak rovnou na hlídku.“
David: „Bude se zlobit.“
Buffy: „Tak mu vyřiď, ať nezabíjí posly.“
David: „Když myslíš, co když ti pošle rozhořčenou odpověď?“
Buffy: „Ať mi ji přijde říct osobně, nemusí tě učit násilí.“

David se později vrátil i s Angelem. Ten si hned výhružně stoupl před Buffy, ale ta schválně ani nezvedla hlavu a oznámila mu, že musí skočit za Arnem a Mikem.
Angel: „Nebudeš celý den pracovat, že ne?“
Buffy: „Musím miláčku, mám toho hodně a chci co nejdřív odjet.“
Angel: „Budeš unavená, nemůžeš se přepínat.“
Buffy: „Přepracovanost mě netrápí.“
Pomalu k ní šel, ve chvíli, kdy je dělil jen stůl, zvedla hlavu a upřela na něj ten holčičí zelený pohled. Opřel se rukama o stůl. Vzal jí hlavu do dlaní.
„Nechci tě ztratit. Ty nebudeš ta, která odejde jako první, nedovolím ti to.“ Zašeptal jí skoro neslyšně. Brala to jako výhružku, kterou to bylo.
Buffy: „Podle té výhružky bych hádala, že by sis mě stejně našel.“
Angel: „Na to se můžeš spolehnout miláčku. Proto mi slíbíš, že se dnes pořádně prospíš, hned jak se vrátíme z hlídky, půjdeš spát a nebudeš vstávat tak brzy do práce.“
Buffy: „Slibuji.“
Angel: „To je moje holka.“
Něžně ji políbil, pak si sedl na sedačku vedle Davida a Michelle. Tiše si s nimi o něčem povídal, ale Buffy tomu nevěnovala pozornost a pracovala, aby to měla co nejdřív za sebou.

Ráno Angel vstal za svítání, Buffy nechal spát. Odešel do kanceláře a všechny Buffyiny schůzky vyřídil sám. Poradu posunul na odpoledne, a co nebylo nezbytné, přesunul, nebo zrušil. Za několik dnů se Buffy a Angel s ostatními prozatím rozloučili, společně s Davidem a Michelle už odjížděli do L. A., aby všechno připravili pro ostatní. Vzbudilo to vzrušenou diskuzi, všichni se dohadovali, zda-li bude dům tak pěkně vybaven jako ten dosavadní a kdy se tam všichni s konečnou platností přestěhují. Když Buffy, Angel, Michelle a David přijeli, okouzlil je nádherný dům. Měl v sobě cosi okouzlujícího, tajemného, ale i něco, co lákalo. S menší pomocí to bude konečně domov jejich snů, kterému budou moci říkat domov. Hned za vstupními dveřmi byla velká hala zařízená v klasickém stylu, tu jistě zařizovala Buffy, všichni to na první pohled poznali. Vpravo od haly byly velké dvojité dveře, vedoucí o obýváku. Hned, jak vešli do obýváku, jakoby před sebou viděli, jak tu budou společně sedět, u krbu a povídat si. Vzpomínat na minulost, vyprávět i historky, sdělovat si zážitky ze všedních dnů. Obývák byl jistě o něco větší, než SSku v Londýně, u stěn byly elegantní stolky s květinami dokreslující celkový vzhled pokoje, kterému vévodily čtyři sedačky a několik křesel mezi nimi. Jak stvořené pro ně. Pohovky a křesla byly umístěny do tvaru písmene U, které dotvářel krb, ke kterému jakoby nábytek vzhlížel. Mezi nimi byl taky celkem velký konferenční stolek v provedení tmavého dřeva, které skvěle kontrastovalo s barvou potahů sedaček, závěsů i koberce. Z obýváku vedly jedny dveře rovnou do dalšího pokoje, kterým byla velká jídelna.

Pokud příchozí vešel do jídelny dveřmi z obýváku, naskytl se mu pohled na dlouhý stůl, přičemž on stál v jeho čele. U stolu jistě nebylo tolik míst, kolik bude bydlet v domě lidí, ale stejně málokdy jedli společně, tak stejně bude stůl stále jen z poloviny obsazen. Stůl, židle i obložení místnosti byly z jemného světlého dřeva. To jakoby vybízelo k uždibnutí nějakého toho kousku jídla. Ve chvíli je taky Buffy upozornila na čtyři středně velké obrazy dokreslující vybavení místnosti. Chtěla taky znát jejich názor, ale nemohli říct nic než to, že tím celá místnost působí klidně a uspořádaně. Taky je hned Buffy pozvala do další místnosti. Dveře do ní byly hned proti dveřím do obýváku. Když ke dveřím šli, zeptal se zvědavě David, kam vedou dveře vlevo po straně jídelny. Vedly zpět do haly, ale vzadu za schody, takže byly skryty před zraky příchozích do domu. Pak už jim nic nebránilo zhlédnout kuchyni v celé její kráse. Davidovi ani Angelovi kuchyně moc neříkali, nezbylo jim než uznat, že jim kuchyně díky použití elegantní bílé a příjemné červené v kombinaci se světlým dřevem je nejen příjemné ale jistě i praktické. Buffy se jim snažila ukázat jisté detaily, které zkrášlovaly celkový výraz kuchyně, ale dokázala to ocenit jen Michelle. Pak následovalo ještě několik pokojů jako společná pracovna, knihovna a další místnosti. V druhém patře je čekalo odpočívadlo, ze kterého se vstupovalo do dvou velkých pokojů, které obsahovaly koupelnu a menší pracovnu a působili jako menší byty. Na konci patra je Buffy upozornila na menší pokoje, kde byly jen postele a koupelny.

Třetí patro tvořil ještě jeden velký pokoj, stejný jako ty v druhém patře a jeden opravdu velký, který byl určený pro Buffy, Angela a dvě děti. Byl to takový byt, který obsahoval vše od koupelny až po knihovnu. Po menších ale masivních schodech se dalo vyjít ještě do dalšího patra, které využívalo zbylých prostor pod střechou. Bylo tam ještě několik menších pokojů pro návštěvy, nebo rozhněvané páry. V celém domě byly čtyři velké byty a několik pokojů. V celém domě David ocenil přístupnost knihovny a obýváku. Angel hlavně ztmavená okna a velkou pracovnu, kterou měl v bytě jen pro sebe a která byla taky vedle pracovny Buffy. Michelle ocenila hlavně to, že má pokoj hned vedle Davida a blízko Buffy. Jejich byt je celkově nadchl, protože to byl opravdu byt, za který by se nemusela stydět leckterá hollywoodská celebrita.

Zbytek, už i s Dawn a Spikem, přijel za dva týdny, kdy už byla čtveřice pěkně zabydlená. Taky je hned mohli po celém domě provést a ukázat jim jejich byty. Všichni z nich byli nadšení a hned se v nich taky náležitě usídlili. Další večer se sešli v obýváku, aby to náležitě zkritizovali, ale přesto nemuseli pro chválu chodit daleko. Tu noc si Buffy i Angel v novém bytě užili, ráno mu položila hlavu na hrudník a vyčerpaně oddechovala, taky usnula. V tu chvíli mu došlo, že byla celou noc vzhůru, jak by taky ne. Nemuseli do kanceláře, mohli spát, jak dlouho chtěli. Vlastně spala jen Buffy a Angel ji pozoroval. Ale velmi brzy, necelé dvě hodiny po tom co usnula, vběhla do ložnice Michelle, byla vystrašená.

„Promiň, nechtěla jsem Anne vzbudit.“ Vykoktala ze sebe jen, co si všimla, že Buffy rozespale otevírá oči.
Buffy: „Co se ti stalo, holčičko?“
Michelle: „Angie, něco se stalo?“
Buffy: „Co? Jak jsi na to přišla?“
Angel: „Uklidni se, to bude v pořádku.“
Michelle: „Něco se stalo, cítím to.“
Buffy: „Nemusíš se bát, postaráme se o to.“
Pak už vstala a natáhla si košili.
„Ta je moje.“ Upozornil ji Angel.
Buffy: „Nevadí, co je moje, to je tvoje, heslo manželství, zavolej Angie, já jdu ponořit hlavu do studené vody.“
Angel: „Nechceš se jít ještě prospat? Celou noc jsi nespala.“
Buffy: „To je dobrý, jindy. Chuť na studenou vodu mě přešla, zavolej ji.“
„Angelino!“ Zvýšil hlas Angel, přičemž se Buffy chytla za hlavu, jakoby měla kocovinu. Po chvíli se taky objevilo červenožluté světlo a posléze i Angelina.
„Holčičko moje,“ Vrhla se hned proti Michelle a dodala: „Angele, volal jsi mě?“
Angel: „Jistě, Michelle se zdálo, že se něco děje.“
Angie: „Proč nejsi oblečená?“
Buffy: „Já? Ještě před pár minutami jsem tvrdě spala. Michelle se zdálo, že se ti něco stalo.“
Angie: „Ne, jsem v pořádku, ale teď s vámi asi pár dní nebudu v kontaktu, ale nemusíte si dělat starosti.“
Buffy: „Dobře, zatím běž, kdyby něco, jsme tady.“
„Mimochodem, hezký dům.“ Dodala a zmizela za působivé světelné show, která už působila obehraně, jako stará deska.
Michelle: „Promiň, že jsem tě vzbudila.“
Buffy: „Nevadí mi to, prospím se teď, nebo zítra. Pojď ke mně.“
Na výzvu se k ní holčička několika kroky přiblížila a Buffy ji sevřela v náruči. Angel ji pohladil po vlasech a Michelle tak cítila, že má někoho hodně blízkého, u koho se nemusí bát. Jako rodiče, jenže teď měla i bratra a pořádný domov, ne tu dimenzi, kterou tak nenáviděla. Pak ji propustili, šla do svého pokoje, Buffy se chvíli podívala na Angela, ten ji pohladil po tváři a dal jí něžnou pusu do vlasů, znovu mu položila hlavu na hrudník a usnula neklidným a jemným spánkem přemožitelky.

Když se za pár hodin probudila, Angel už tam nebyl. Vstala a s očima skoro ještě zalepenýma vyšla z pokoje, zamířila si to rovnou do kuchyně. Připadalo jí, že nejedla už celou věčnost. V kuchyni hned zamířila k ledničce, když se otočila k lince, překvapil ji Spike.
„Dobré ráno, tedy poledne přemožitelko, nová móda?“ Uvítal ji svým způsobem a tázavě si ji prohlédl.
„Dobré ráno, co tím myslíš?“
Spike: „Tvoje oblečení.“
Stále trochu nechápavě na něj hleděla, ale pak si uvědomila, že má na sobě stále jen Angelovu košili.
Buffy: „Aha, omlouvám se, právě jsem vstala a…“
Spike: „Jsi tu přece doma, choď si třeba nahá, ale nevím, co by tomu tvůj manžel říkal.“
Buffy: „Když o něm mluvíme, neviděl jsi ho?“
Spike: „Ano, seřazuje velkou knihovnu.“
Buffy: „Oh, díky. Kolik je vlastně hodin?“
Spike: „Po dvanácté.“
Buffy: „To je celkem pozdě. Kdybys někde viděl Davida, Michelle, nebo oba, řekni jim, ať za mnou skočí.“
Spike: „Spolehni se, co mám říct Angelovi, kdyby se na tebe ptal?“
„Že jsou jeho košile pohodlné.“ Odvětila a spiklenecky na něj mrkla, přičemž opustila místnost.
„Tahle ženská mě vždycky dokáže překvapit.“ Říkal si Spike pro sebe, když šel hledat zmíněné děti.
Seděla v pracovně a četla si maily, které jí posílali Stan, nebo Ginny. Přemýšlela u toho a nedokázala se na to soustředit, v tu chvíli jí taky začal zvonit mobil. Rychle se k němu natáhla a zběžně prohlédla displej, kdo volá. Když zahlédla jméno své oblíbené čarodějky, neváhala a hned hovor přijala. Pozdravil ji veselý optimistický hlas její kamarádky, kterou už dlouho neslyšela.
Buffy: „Ahoj, proč jsi nevolala?“
Willow: „Volala, ale nebrala jsi to.“
Buffy: „Vlastně už nejsme v Londýně.“
Willow: „Taky mi to už řekli, protože ses jaksi zapomněla zmínit.“
Buffy: „Promiň, bylo toho hodně, jak se s Alexandrem máte?“
Willow: „Máme se oba skvěle, ale jak ty? Kde vlastně teď bydlíte?“
Buffy: „V Los Angeles, okouzlující dům, musíte se přijet podívat.“
Willow: „Snad by to šlo, za pár týdnů, teď mám spoustu práce.“
Buffy: „Nespěchá to.“
Willow: „Teď musím jít, ještě ti zavolám.“
Buffy: „Ráda jsem tě slyšela.“
Willow: „Nápodobně, měj se hezky.“
„Ty taky.“ Řekla ještě a telefon zase odložila. V tu stejnou chvíli začala na počítači blikat nová zpráva. Bez váhání ji otevřela.

Máme nový případ, jistě vás bude zajímat. Jde o toho kluka, co jsi měla v učení na pozorovatele, Davida Robinse. Je v maléru, hodně velkém maléru. Firma hned případ přijala. Jistě ho budeš chtít vyřešit sama. Pokud budeš chtít, pošlu ti všechny podrobnosti. Ve firmě vše OK. Stýská se nám.

Ginny

To ji samozřejmě zaujalo, hned Ginny odepsala, ať jí všechno pošle a snaží se zjistit víc. Jen to poslala, objevila se ve dveřích blonďatá hlava Davida.
Buffy: „Hledala jsem tě více než před hodinou.“
David: „Spike mi to řekl teď.“
Buffy: „Michelle?“
David: „Je tu se mnou.“
Buffy: „Tak pojď.“
Vešel on, za ním i Michelle a oba se hned usadili proti ní na pohovce.
Buffy: „Musím uznat, že volat tvoji matku nebyl ten nejlepší nápad.“
Michelle: „Nevadí.“
Buffy: „Už mi pracuje mozek, řekni mi prosím, co se stalo?“
Michelle: „Myslím, že je Angie v ohrožení.“
Buffy: „Od koho jí hrozí?“
Michelle: „Já… nevím… asi od… od Briana.“
David: „Pře.“
Buffy: „Ano, je to tady. Je mi líto Michelle, ale v tom jí pomoct nemůžu, to musí sama.“
Michelle: „Já vím, už to vím.“
Buffy: „Líbí se ti tady?“
Michelle: „Ano, je to moc pěkný dům a jsou tu příjemnější lidé, nemám ráda ty upjaté Angličany.“
Buffy: „Tak to jsme dvě.“
David: „Kde je táta?“
Buffy: „Angel je ve velké knihovně. Ještě něco, kdy chcete, abychom sehnali toho učitele?“
Michelle: „Kdy to uznáš za vhodné.“
Buffy: „Dobře, začnu s hledáním hned, protože to bude jistě složitější.“
David: „Ty to zvládneš, mami.“
Buffy: „To si piš, hochu.“

Seděl s Michelle v obýváku, smála se a byla celkově veselá. Poslední dobou rozdávala úsměvy na všechny strany a všichni z ní měli radost. Tentokrát si plně uvědomoval, že je v budoucnosti, právě teď vůbec nevěděl v jakém čase, ale všiml si změny, ano, nějakým způsobem změnili budoucnost. Do pokoje vešel Chris, zachmuřený a posmutnělý.

David: „Co se děje, brácho?“
Chris: „Pustila mě k vodě.“
David i Michelle se upřímně zasmáli, Chrisovy problémy s dívkami nebyly něčím neobvyklým. Sotva si dokázal nějakou dívku najít, stalo se něco, čím se všechno pokazilo. Chris osobně to přičítal prokletí v rodině. Vždyť jeho rodičům trvalo víc jak pětadvacet let, než si přiznali, že se milují a nejsou jen kamarádi.
Michelle: „Neboj se broučku, jednou si najdeš někoho, kdo s tvojí příšernou povahou vydrží.“
Chris: „Nemám příšernou povahu.“
David: „Ano, je jen nesnesitelná.“
Chris: „To říkáš ty Davide, který se může těšit jedině tak z přízně tvojí drahé neteřinky.“
David: „Pořád hledám tu, která by se dokonalé Michelle mohla vyrovnat.“
Chris: „Nebo spíš tvojí matce co? Takovou druhou nenajdeš.“
David: „To máš pravdu, ale stejně neběhám za každou sukní.“
Chris: „Já taky ne.“
Michelle: „Pravda, jen za těmi krátkými.“
Chris: „Nedělejte si legraci, jednou si najdu nějakou roztomilou brunetku, která mě bude milovat a bude si mě chtít vzít.“
Jen to dořekl, vešla do pokoje Buffy a vedla sebou takovou roztomilou brunetku a Chris se do ní jako vždy hned zahleděl.
Michelle: „Už je to tu zase.“
David: „Jen ho nech, jednou se do něj některá opravdu zamiluje.“
Michelle: „Jednou, ale pochybuji, že snad dokáže ocenit jeho opravdu dobré vlastnosti.“
David: „Asi nás neslyší, viď?“
Michelle: „S tou brunetkou před očima?“
David: „Máš pravdu. Měla bys zítra čas?“
Michelle: „Ano, kam vyrážíme?“
David: „Chtěl bych něco koupit mámě.“
Michelle: „Má narozeniny?“
David: „Ne, ale vypadala smutná. Obraz jí namalovat nemůžu, tak jí aspoň něco koupím.“
Michelle: „To je skvělý nápad, když mluvíme o obrazech, viděl jsi ten, který jí dal nedávno Angel?“
David: „Ten s podzimním listím?“
Michelle: „Je pěkný, viď?“
Chris: „S takovým modelem není divu. Je stejně stará jako moje matka, ale mít možnost, stála by za hřích.“
David: „Chris, mluvíš o mé matce.“
Chris: „Promiň, nedošlo mi to. Nezbývá než uznat, že je to sexy ženská.“
Michelle: „Ale pár let vdaná brouku a skoro dvojnásobně starší než ty.“
Chris: „Je aspoň zkušená.“
Michelle: „Chris, jeho matka, moje babička, víš, co to znamená?“
Chris: „Že mám držet hubu?“
David: „Občas věci chápeš rychle.“
„Davide, jsi v pořádku?“ Křičela na něj malá Michelle a vytrhla ho tak ze zamyšlení, tedy vidění do budoucnosti.
David: „Promiň, byl jsem zamyšlený.“
Michelle: „Pořád jsi opakoval jméno Chris, děje se něco?“
David: „Ne, budoucnost.“
Michelle: „Něco špatného?“
David: „Moje máma je sexy ženská?“
Michelle: „Jsi v pořádku? Co tě to napadá?“
David: „Právě mi to oznámil můj nejlepší kámoš a i tvůj.“
Michelle: „Tak to má asi oči i rozum v pořádku.“
David: „Jsem rád, že jsi tady, beruško.“
Michelle: „Já taky, s tebou mám pocit bezpečí.“
David: „Já pocit jistoty. Stejně je tu něco špatného.“
Michelle: „Nebuď pesimistický.“
David: „Nejsem. Jen vidím do dálky.“
Michelle: „Jsi typ člověka, který znepokojuje.“
David: „Máma vždycky říkala, že mám složitou povahu.“

Uprostřed noci, jen necelou hodinu po tom co usnula, vzbudil Buffy šramot v ložnici.
„Co to děláš?“ Obrátila se nechápavě na Angela, který si právě oblékal kabát a chystal se odejít. Hned jak to řekla, otočil se k ní a několika rychlými kroky se k ní přiblížil.
„Spi klidně dál, musím si něco zařídit.“
„To tedy ne, nepůjdeš přece sám, půjdu s tebou.“ Vřískala a už se chystala vstát, když dostala pořádnou ránu do hlavy, která ji poslala do říše snů.
„Promiň miláčku.“ Omlouval se zbytečně, protože mu stejně bylo jasné, že bude jeho přemožitelka ráno vyvádět, ale doufal, že se do té doby vrátí. Pro jistotu ještě napíše vzkaz, kdyby se brzy nevrátil. Uložil ji pohodlně do postele a přikryl ji dekou. Zbývala jen láskyplná pusa na čelo pro dobrý spánek a musel odejít. U domovních dveří se ho snažil dostihnout Giles, ale stihl už jen zdálky postavu v dlouhém černém kabátě na konci příjezdové cesty.

Jen se ráno probudila, chytila se bolestí za hlavu. ‚Angel mě praštil,‘ docházelo jí postupně, a proto taky hned vstala a běžela z pokoje. Po celém domě ho sháněla, ale nakonec našla jen Spika sedícího s hrnkem krve v obýváku.
„Neviděl jsi Angela?“ Vyhrkla na něj bez pozdravu.
Spike: „Dobré ráno Buffy, neviděl. Zase ti utekl?“
Buffy: „Asi toho pitomýho upíra jednou zabiju.“
Spike: „Snad nebude tak zle, nejspíš se brzy vrátí.“
Buffy: „Po slunci?“
Spike: „Podzemím, mazlíčku.“
Buffy: „Pravda, zapomněla jsem. Představ si, že mě dal ránu do hlavy.“
Spike: „Ty mu jistě vrátíš.“
Buffy: „To si piš, ještě si rozmyslí, jestli to znovu udělá.“
Spike: „O tom nepochybuji.“
„Co se děje? Proč tolik hluku?“ Ptal se David, když vcházel ještě v pyžamu do obýváku.
Buffy: „Tvůj otec je přesvědčený o tom, že ho nezabiju hned, jak se vrátí.“
„Aha, jdu si dát něco k jídlu.“ Dodal David naprosto bez zájmu a odklidil se do kuchyně, kde šátral v ledničce a hledal mléko.
Buffy: „Jídlo, snad si vzal něco k jídlu, než odešel.“
Spike: „Klid, nevyšiluj, není přece malé dítě.“
Buffy: „To snad, doufám.“
Spike: „Víš, co jsi mi připomněla? Něco, co mi kdysi řekl jeden nabručený upír: „Říkali, že všechny cesty někam vedou, že hory ční až do mraků, že všechny strasti jednou přejdou, že svět je plný zázraků… Kdo to tvrdil?? Kdo si za tím stál?? Musel být blázen – nebo miloval.“ Přesně to mi řekl, doteď si to pamatuji, protože jsem přesvědčený, že měl pravdu.“
Buffy: „On ne, básník, ale správně podané.“
Spike: „A ten upír tě miluje a jsem přesvědčený, že ví, co dělá.“
Buffy: „Já taky Spiku, ale až se mi dostane do ruky, ani citáty a láska mu nepomůžou.“
Spike: „Naopak drahoušku, jsem přesvědčený, že pomůžou, vždycky mu pomohly.“

Angel se vrátil až druhý den těsně před svítáním. Když vešel k Buffy do ložnice, spala, šel k ní a jemně ji políbil na čelo. Přemožitelka hned otevřela oči a vrazila mu pořádnou facku.
„Kde jsi byl? Smrdíš krví.“ Nadala mu jen co se z útoku vzpamatoval.
Angel: „Promiň, bylo to nutné, musel jsem pár věcí zařídit.“
Buffy: „Už nikdy se neodvažuj to udělat.“
Angel: „už to neudělám.“
Buffy: „Ale uděláš, znám tě. Jsi samotář. Dovol mi, abych ti někdy pomohla.“
Angel: „Tohle jsem nechtěl, byla to moje minulost, kterou jsem musel uzavřít.“
V očích se jí zalekly slzy, ale pevně je zavřela, aby je zahnala a mohla tak dál hrát na Angela divadlo, jak je naštvaná a nedat mu najevo, že byla vystrašená k smrti.
Buffy: „Okamžitě si to oblečení sundej.“
Angel: „Promiň, byl jsem v kanále.“
Buffy: „No fuj, to abych to oblečení vyhodila.“
Angel: „Jsi v pořádku? Celá se třepeš.“
Buffy: „Jsem naprosto v pořádku, naštval jsi mě, hrozně jsi mě naštval.“
Angel: „Promiň, nechám tě samotnou.“
„Opovaž se.“ Vpálila mu do obličeje. Zaskočilo ho to skoro stejně jako ta facka předtím. To bylo znamení, sundal si kabát a pohladil ji po tváři. Sedl si vedle ní a nedočkavě ji políbil. Polibek mu hned vrátila. Bylo jasné, že se dnes z postele příliš brzy nedostanou.
Když se konečně dostali do obýváku, sedělo tam kompletní osazenstvo.
„Máme pro vás skvělou zprávu.“ Nahodila Buffy a všichni na ni zírali s obavami v očích.
Giles: „To snad není možný.“
Buffy: „Co?“
David: „Vsázím, že je to kluk.“
Michelle: „O stovku, že holka.“
Spike: „Přihazuju další stovku na holku.“
Dawn: „Přihazuju na holku.“
Giles: „Vyrovnávám, sázím na kluka.“
Christiana: „Sázím na to, že to není ani jedno.“
David: „A co to je? Slůně?“
Christiana: „Nic, prostě žádné dítě.“
Buffy: „Může mi někdo říct, co to tu řešíte?“
Giles: „Jestli to bude kluk nebo holka.“
Buffy: „Kdo?“
Dawn: „Ty nejsi v jináči?“
Buffy: „Já? To by mi tak ještě zbývalo.“
Christiana: „Dámy a pánové, myslím, že mi dlužíte každý po pěti stech.“
David: „Jsem nezletilý, nemůžu uzavírat sázky.“
Giles: „Co je moje to je tvoje, zůstane to v rodině.“
Christiana: „Dobře, tak zbývá jen upírek a klíček.“
Buffy: „Prosím, kolikrát ještě musím dokazovat, že netoužím, abych měla další dítě.“
Angel to jen pobaveně sledoval a nic k tomu neříkal. Vskrytu by byl ale rád, kdyby byla pravda, o čem jeho přátelé mluvili.
Spike: „Tak co máte za zprávu?“
To už ale seděli Buffy s Angelem na pohovce a o něčem se vzrušeně hádali, doslova hádali, prvně tiše a pak už byly všem jejich slova a hlavně smysl hádky více než zřetelné. Celou hádku skončila facka, kterou dala Buffy Angelovi a následný vášnivý polibek, který nejspíš znamenal usmíření.
Michelle: „To byla nejdivnější hádka, jakou jsem kdy viděla.“
Spike: „Už se těším, až bude vnímat, vmetu jí do tváře, jak přísahala, že ho zabije.“
Dawn: „O co tu šlo?“
Spike: „To jsem jediný kdo si všiml, že byl Angel pryč?“
David: „Já taky.“
Giles: „Já si ničeho nevšiml.“
Spike: „Podle toho, co říkali na začátku, jsem usoudil, že se usmířili hned, jak se vrátil a ke konci se hádali o tom, jestli bylo nezbytné, aby tam šel sám. A taky že tohle byla už druhá facka, kterou Angel dostal. A taky říkala něco o tom, že příšerně smrdí.“
Dawn: „Buffy!“
Dalo se říct, že se vážně lekla, protože prudce trhla hlavou.
Buffy: „Co je?“
Dawn: „Kdo smrdí?“
Buffy: „Cože? Já o ničem nevím.“
Angel: „Miláčku, dopovíme si to později ano?“
Buffy: „Samozřejmě, nemysli si, že z toho vyjdeš jenom tak.“
Spike: „Přemožitelko, ty nás jen překvapuješ.“
Buffy: „Moc o sobě nedávej vědět, mám chuť si jít zatrénovat.“
Spike: „Na to máš tady bručouna, ne?“
Buffy: „Angel není žádný bručoun.“
Giles: „Jste jak malé děti, buď se s Spikem hádá Angel nebo ty.“

Viděl Michelle v budoucnosti, jak sedí proti nějakému muži v restauraci u stolu, zprvu neslyšel, o čem se baví, ale pak to slyšel jasně a zřetelně.
Muž: „Nevím, jestli ti můžu věřit Michelle, tak moc bych chtěl. Víš, že tě mám rád, ale viděl jsem tě s tím klukem.“
Michelle: „S jakým klukem?“
Muž: „Vysoký blonďák, smála ses, objímala jsi ho a dala jsi mu i pusu na tvář.“
Michelle: „O žádném takovém muži nevím.“
Muž: „Michelle prosím, když budeš zapírat, bude to jen horší.“
Michelle: „Věř mi, Darrene, nevím, o kom mluvíš.“
Muž: „Viděl jsem tě Michelle a vím stoprocentně jistě, že jsi to byla ty.“
Michelle: „Můžeš mi ho nějak popsat? Nemůžu si rozpomenout na nikoho takového, s kým sem měla být.“
Muž: „Vysoký, blonďatý, asi zelené oči. Upravený a řekl bych asi celkem hezký pro holky. Takový moc usměvavý, ale zamyšlený. Stále kabonil tvář a na něco tě upozorňoval, i blbec by poznal, že spolu něco máte.“
Michelle: „Kdy?“
Muž: „Včera odpoledne.“
Michelle: „Tak to už vím, kdo to je. Máš pravdu, byla jsem s ním a taky máš pravdu, že ho miluji.“
Muž: „Takže to tu už nemám co dělat viď?“
Michelle: „Ale ano, chtěla bych ti ho představit.“
David vyšel ze svého úkrytu a přiblížil se ke stolu, oznámil muži své jméno a sedl si mezi ně.
Michelle: „Darrene, David je bratr mé matky. Od pěti let se o mě on a Anne starali a zachránili mi život.“
Darren: „To myslíš vážně? To je ten muž.“
David: „Omlouvám se, jestli jsem způsobil nějaké nepříjemnosti.“
Darren: „Děláte si legraci? Tolik jsem toho slyšel. Pro Michelle jste víc než bratr, jste jako její dvojče.“
David: „Musím vás proto varovat. Pokud si začnete s mojí myškou, jen tak z vás nespustím oči.“
Michelle: „Nepřeháněj.“
David: „Tak bychom si mohli tykat, ne?“
„Darren.“
„David.“
Michelle: „Proč jsi vlastně tady, Davie?“
Darren: „Ty jsi ho nezavolala?“
Michelle: „Až do poslední chvíle jsem o něm neměla tušení.“
Darren: „jak jsi věděla, že tu je?“
David natáhl ruku směrem k Darrenovi, ten ucukl, ale když na něj Michelle hodila povzbudivý pohled, nechal Davida, aby mu položil ruku na tu jeho. Hned jak se ho dotkl, Davie sebou ucukl, jakoby se opařil. Významně se podíval na Michelle a kdyby byl Darren někým zasvěceným, mohl by poznat, že právě provozují dost očividnou telepatii.
Darren: „Michelle miláčku, co se děje?“
Michelle: „Já… nevím.“
Davie: „Volala mi máma, měl jsem tě najít. Nikdo nevěděl, kde jsi.“
Michelle: „Stalo se něco?“
David: „Ano, táta…“
Michelle: „Ne, řekni, že to není pravda.“
David: „…odešel.“
Michelle: „Panebože, jak je na tom Anne?“
David: „Právě o to jde. Měla by ses na ni podívat, je na tom špatně.“
Michelle: „Jak moc?“
David: „Nikdy jsem nic podobného neviděl.“
Michelle: „Co se mohlo stát? Přece se nepohádali?“
David: „Právě proto tě potřebujeme, abychom to zjistili.“
Michelle: „Darrene, prosím omluv nás.“
Darren: „V pořádku, ať se vaše matka uzdraví.“
David: „Díky. Michelle můžeme?“
Michelle: „Ano, jistě, mám si pro něco skočit?“
David: „Ne, potřebujeme jen, aby sis s ní promluvila.“

V tu chvíli se David probral, skláněla se nad ním Buffy, hladila ho po vlasech a konejšila jako malé dítě.
Buffy: „Jsi v pořádku, Davie?“
David: „Jistě, jen jsem se setkal s nějakými známými.“
Spike: „Vykřikoval jsi stále její jméno.“
David: „Promiň, nějak to musím začít ovládat.“
Angel: „To ano, vyděsil jsi svoji matku k smrti.“
Buffy: „Pohoda, myslím že si za chvíli zvyknu, že tu nic není normální.“
„Mami, slib mi, že kdyby se něco stalo, budeš se snažit být silná.“ Slyšela v hlavě hlas synka.
„Víš něco, co mi nechceš říct?“
„Nejspíš ano, bylo to vážně zvláštní.“
„Myslím, že je všechno v pořádku.“ Řekla už Buffy nahlas a nezbylo jí, než se pousmát, nad zvláštností telepatických rozhovorů s Davidem a Michelle.
„Miláčku, nedělej si starosti.“ Pošeptal Angel Buffy a pak ji políbili do vlasů. To v ní vyvolalo vlnu výřečnosti, tak se s ním hned pustila do diskuse, což bylo znamení pro ostatní, že už nebude pokračovat, tak si začali řešit svoje věci. David začal přemýšlet o tom, co viděl, viděl to kvůli tomu Darrenovi, nebo kvůli tomu o matce, nebo to bylo kvůli tomu, co viděl, když se ho dotkl? V hlavě mu to šrotovalo takovou rychlostí, že některé myšlenky ani nestačil zachytit. Když už bylo celkem pozdě v noci, zavelela Buffy do postele. Michelle, která sotva stála, to uvítala, ale David by radši ještě přemýšlel a hlavně se zašel podívat do Angelovy knihovny, ve které byly opravdu vzácné svazky, které by mu mohly pomoci. Odložil to raději na ráno, protože stejně ve chvíli usnul.

Rychle šel vedle Michelle, která pospíchala, aby mohla být co nejdřív u Anne. Skoro mu připadalo, že je v budoucnosti častěji než v přítomnosti. Teď se nacházel chvíli potom, co naposledy.
Michelle: „Co se stalo?“
David: „To nikdo neví, prostě zmizel a proč ví asi jen ona.“
Michelle: „Brečí?“
David: „Brzy budeme potřebovat Noa a jeho archu abychom se neutopili.“
Michelle: „Dost ironie, pokud je to pravda, je to vážné.“
David: „Je to pravda a je to i vážné, myško.“
To už se dostali do domu a rovnou si to rázovali do ložnice, kde našli Buffy, jak sedí u stolu a čte nějakou tlustou knihu. David k ní pomalu šel a objal ji. Michelle následně taky. Upřela na ně uslzené oči, ale nedala najevo nic, jen se zeptala, jak Michelle dopadlo rande.
Michelle: „Celkem dobrý, Darren už zná i Davida.“
Buffy: „To je pěkné.“
David: „Copak to čteš za knihu?“
Buffy: „Černou magii?“
Michelle: „S tím není radno si zahrávat…“
Buffy: „Ne pro mě, chci předejít kouzlu.“
Michelle: „Aha, to mi nedošlo.“
Buffy: „Vrátili jste se brzy, proč?“
David: „Venku začalo být teplo, raději jsme se už vrátili.“
Buffy: „Dobře, tak můžete jeden z vás zavolat Chrisovi, jestli ještě žije.“
Michelle: „Proč to neuděláš ty?“
Buffy: „Mám moc práce.“
S tím položila knihu na stůl a odešla. S nikým už nepromluvila, odešla z domu a nikomu neřekla kam.
David: „Co budeme dělat?“
Spike: „Ty si hledej odpovědi v knihách, já ji jdu najít.“
David: „Myslíš, že jsi jediný, komu na ní záleží?“
Spike: „Zatím to tak vypadá. Dala vám všem tolik lásky a vy teď sedíte s rukama v klíně a lamentujete, co budete dělat.“
David už vstal a chystal se Spikovi natáhnou jednu výchovnou, ale zadržela ho modrá koule energie. Nasupeně se podíval na Michelle, ale ta jen nahodila andělský úsměv a dělala, že to ona ne. V tu chvíli se probudil, nad ním stála malá Michelle a držela ho za ruku.
David: „Co se děje, myško? Měla jsi zlý sen?“
Michelle: „Ne, něco se stalo, oslabení síly.“
David: „Čí?“
Michelle: „Ty to necítíš?“
Na chvíli se zamyslel, pak přikývl.
David: „Výkyv. Na kterou stranu?“
Michelle: „Dobra.“
David: „To znamená, že zabili někoho opravdu vlivného.“
Michelle: „A zabijí někoho vlivného dobrého, aby to vyrovnali.“

V tu stejnou chvíli Angel a Buffy spali. Zrovna usnuli potom, co si "povídali", ale probudila je celkem hlasitá rána uprostřed pokoje. Oba si vyděšeně sedli na posteli a Buffy si k sobě přitáhla pokrývku, protože začala mezi kouřem rozpoznávat postavu.
„Ty? Co tu děláš?“ Pozorovala vyděšeně svého zetě.
Oz: „Angie, je jí zle, rychle za ní musíš jít.“
Buffy: „Já? Neměl by se zavolat doktor?“
Oz: „Ne, musíš to být ty.“
Buffy: „Jistě, počkej, jenom si něco obleču.“
Oz přikývl a zůstal stát.
„Mohl bys?“ Snažila se upoutat jeho pozornost a přimět ho, aby se otočil zády.
Oz: „Promiň, počkám v obýváku.“
Buffy: „Ale tiše, víš vůbec kolik je hodin?“
Oz: „Vzhledem k tomu, že jste spali asi noc.“
Buffy: „Pozdě v noci, děti spí.“
Oz: „Můžu se jít podívat na Michelle?“
Buffy: „Ale tiše, ať ji nevzbudíš. Byla dnes unavená.“
Nakonec si to rozmyslel, jen se tiše usadil v obýváku a čekal.
Angel: „Nechceš snad jít samotná?“
Buffy: „Budu muset, Angele, teď není čas, brzy se vrátím.“
Angel: „Kdy?“
Buffy: „Nevím, možná hned, možná za pár dnů.“
„Nevydržím bez tebe.“ Přiznal a přitáhl si ji k sobě. Vášnivě ji políbil a šeptal jí zamilovaná slůvka, ale nepomohlo to.
Buffy: „Jde o život naší dcery Angele, nemůžu to nechat jen tak.“
„Já vím.“ Uznal. Otočila se k němu zády a podala mu gumičku do vlasů. Vzal ji a rychle z vlasů utvořil silný cop, který se jí plazil po zádech. Pohodila hlavou, pohladila ho po tváři a odešla ke dveřím. Tam se zastavila a naposledy se otočila. Pohlédla mu do očí, jakoby jí bylo jasné, že ho dlouho neuvidí, chtěla si zapamatovat všechny rysy jeho tváře, jeho gesta i způsob, jakým se na ni díval. Přivřela oči a otočila se, chytla za kliku dveří, prošla jimi a pak je za sebou nenávratně zavřela. Od té doby nevěděl nic z toho, co se dělo v jejím životě pak, až do té doby co se znovu vrátila. Poslední, co viděl a věděl, bylo, jak tiše zavřela dveře a odešla. Pak věděl už jen, co se stalo potom, co se vrátila. Doba, kdy byla daleko od něj, pro něj zůstala záhadou.

Oz už nervózně přešlapoval po koberci. Jen vešla, natáhl k ní ruku. Chytla se ho a on hodil něco na zem, to udělalo velkou ránu a oba zmizeli. Do rána už Angel nespal. Po svítání šel vzbudit Davida. Ten seděl na posteli a držel malou Michelle, která mu spala na klíně. Hned jak Angel vešel, David se vzbudil, ale Michelle spala dál.
Angel: „Zase měla špatné sny?“
David: „Ne, cítila výkyvy síly.“
Angel: „Já taky. Buffy odjela.“
David: „Já vím.“
Angel: „Pár dní tu asi nebude.“
David: „Já vím.“
Angel: „Takže s tím učitelem se to odsouvá. Bohužel vám asi nenachystám snídani. Řekni třeba Christianě, nebo Gilesovi.“
David: „V pohodě, stejně se chci podívat na něco do knihovny. Necháš u sebe Myšku?“
Angel: „Jasně, stejně toho dnes moc nemám. Vezmu ji sebou do ateliéru.“
David: „Skvělý.“

Ještě několik dalších dní si David a Angel rozdělovali všechno, co předtím dělala Buffy. Nebo spíš jen starost o Michelle a Davida. Ten se o sebe staral sám, tak se střídali ve starostech o Michelle. O zbytek se naštěstí postarali ostatní v domě, hlavně Christiana a Dawn.
Buffy se vrátila přesně za týden, v neděli. Všichni v tu dobu seděli v obýváku. Oz ji přemístil do ložnice, rozloučila se s ním a vyšla z bytu. Pomalu šla po schodech dolů a chodbou k obýváku. Šla co nejpomaleji, vychutnávala si, že je po tolika letech zase doma. Angel seděl na jedné sedačce, najednou se mu zdálo, že cítil její vůni, Přestal v půli věty mluvit a soustředil se na tu prchlivou vzpomínku na ni. Vůně ale sílila, nevzdalovala se, jak by se dalo čekat od iluze. Přivřel oči a snažil se co nejvíc vnímat tu květinovou vůni. Vždycky se mu zdálo, že voní po růžích a orchidejích, teď se o tom jen znovu přesvědčoval. Pak skrz přivřená víčka viděl, jak se před ním mihla nějaká postava. To je ona, napadlo ho hned. Měl pravdu, zastavila se před ním. Bylo ticho, myslel si, že jen neposlouchal, ale opravdu v celém pokoji bylo ticho, naprosté ticho, ve kterém by slyšel i špendlík spadnout. Otevřel oči a střetl se s jejím pohledem. Klečela mu u nohou, ruce na nich měla položené a on cítil, jak se teď setkaly dvě duše, které k sobě patří, společně tvoří jedno tělo. Upřeně na sebe hleděli, připadalo jim to jako věčnost, ale byl to jen krátký okamžik. Všichni kolem ho ale naprosto zřetelně vnímali. Budou si ho do konce života pamatovat. Byli zvyklí na projevy jejich lásky, mnohem větší oběti. Mnohokrát pro sebe obětovali život. Ale tato scéna byla něčím jiná. Snad tím, s jakou radostí a oddaností v očích Buffy pozoruje Angela. Když se Angel vzpamatoval, vzal její drobné ručky do svých a přiměl ji vstát. Posadila se vedle něj a stále ho držela za ruku. Jakoby nemohla uvěřit, že ho vidí. Že je vidí všechny. Ticho stále ještě nikdo neprolomil, všichni do jednoho se dívali na Buffy. Ticho prolomil Giles tím, že řekl, že ji rádi vidí. Vlastně to byla obyčejná věta, která se opakovala stále, říkala se při každé příležitosti. Ale stejně jakoby to něco znamenalo.

Buffy: „Taky vás všechny ráda vidím, po těch letech.“
Tak tahle věta je všechny probrala, chvilku vůbec nikdo nevěděl, o co jde.
Spike: „Byla jsi pryč týden.“
Buffy: „Opravdu? Já zapomněla, pro vás to byl týden. Pro mě to bylo sedm let.“
V tu chvíli to všichni pochopili, proč se na ně tak dívala. Jen co se vrátila, neřekla jediné slovo, prostě se mu jen dívala do očí. V tu chvíli jakoby mezi sebou dvojice vyměnila rozhovor beze slov, přitulila se k němu a on ji pevně sevřel v náruči.
Giles: „Je Angie v pořádku?“
Buffy: „Jistě, nic jí není.“
Spike: „Co se jí stalo?“
„Nic.“ Řekla jen to jediné slovo, ale nebyla to pravda, něco se jí stalo a bylo to vážné, když tam zůstala celých sedm let. Ale nechtěla o tom mluvit, to bylo zjevné a taky jim bylo jasné, že pokud jde o tuto tvrdohlavou přemožitelku, i kdyby chtěli, nevypáčí to z ní, pokud ona sama nebude chtít.
Angel: „Buffy je unavená, půjdu ji uložit do postele.“
Buffy: „Děkuji, vůbec se tam nedá spát. Ty čarodějky jsou hrozně hlučné.“
Angel vstal a vzal ji do náruče. Chytla se ho rukama kolem krku.
„Mami, co to máš na sobě?“ Zeptal se David a ukazoval na dlouhé světlé šaty, ve kterých vypadala jako anděl.
Michelle: „Podobně oblečení tam chodí všichni. Ale různé oblečení znamená různé postavení. Viděli jste, v čem chodí Angie jako kněžka. Buffy má takové bílé šaty se zlatým lemem na spodku sukně. Jejímu postavení říkají zvláštním jménem, nebudu ho ani vyslovovat, ale znamená to něco jako matka, ta co dala život a mluví s bohyní.“
Spike: „Buffy ovládne všechny dimenze.“
Michelle: „Řadové čarodějky nosí obyčejné lněné šaty jednoduchého střihu.“
Angel: „Půjdeme. Dawn, postaráš se, aby šly děti brzy spát?“
Dawn: „Jistě, nemusíš se bát.“
To už řekla jen jeho zádům, protože Angel odcházel.

Vešel do ložnice a položil Buffy na postel. Sedl si vedle ní, sklonil se k ní a políbil ji něžně na rty. Znovu ho objala rukama kolem krku a v tu chvíli usnula. Jemně ji uložil a pečlivě ji přikryl. Pohladil ji po tváři a šel do koupelny, pak si lehl vedle ní a pevně ji objal.
Ráno se vzbudil, ale Buffy ještě spala. Chvíli ji pozoroval, pak se vzbudila.
Buffy: „Asi jsem usnula, viď?“
Angel: „Ano, byla jsi unavená.“
Buffy: „Promiň.“
Angel: „To bylo poprvé, co jsi usnula v takovou chvíli.“
Buffy: „Jejda, tak to se mi ještě nestalo. Ani nevíš, jak jsem se na to těšila.“
Angel: „Já taky, už jsem zapomněl jaké to je spát v posteli sám, probouzet se sám a chodit spát sám.“
Buffy: „Ty roky byly hrozně dlouhé bez tebe, chtěla jsem s tebou být, zkoušela jsem jít k tobě do snu, ale nešlo mi to, ještě se mi to nestalo.“
Angel: „Mě se o tobě zdálo, každou noc.“
Buffy: „Možná proto. Většinou ten sen vytvářím sama, kde se s tím člověkem setkám. Sama si vybírám místo setkání.“
Angel: „Už sedm let jsem ti neřekl, jak moc tě miluji.“
Buffy: „Aspoň je to vzácnější a má to větší váhu.“
Angel: „Myslel jsem, že to tady bez tebe nepřežiji, už jsem se za tebou chtěl rozběhnout a prosit tě na kolenou, aby ses už vrátila domů.“
Buffy: „Škoda, že jsi to neudělal, stýskalo se mi.“
Angel: „Mě taky, ten týden mi připadal jako věčnost.“
Znovu ji objal a políbil ji na krk. Přiblížila se k němu a vášnivě ho začala líbat. Zajel jí rukou pod pyžamo a v tu chvíli vešel do ložnice David a vedl za ruku Michelle.
„Já se snad nikdy nedočkám.“ Postěžoval si neslyšně Angel, Buffy se mu musela smát, ale to už se na ni vrhala Michelle. Skočila jí do náruče a nechtěla se jí pustit. Jen co ji pustila, prohlížela si ji a stejně tak i Davida, který se na ni taky zavěsil.
Michelle: „Jak se má Angie?“
Buffy: „Lépe, zranění nebylo vážné, už je v pořádku. Chtěla, abych tam s ní zůstala déle.“
Michelle: „Cítí se osamělá?“
Buffy: „Už moc ne.“
David: „Zůstaneš?“
Buffy: „Samozřejmě, mám teď hodně práce. Přiznej se ďáblíku, že jsi na všechno celou dobu kašlal?“
David: „Ne, učil jsem myšku pár nových věcí.“
Buffy: „To je skvělé. Jsi šikulka, broučku.“
David: „Řekl jsem, že na mě budeš pyšná.“
Buffy: „To jsem stále.“
Michelle si sedla vedle ní a chvíli ji pozorovala, Buffy se na ni zamračila.
Michelle: „Co je?“
Buffy: „Jestli chceš něco vědět, můžeš se mě zeptat.“
Michelle: „Promiň, špatný zlozvyk.“
Buffy: „Ještě to s tebou není tak hrozné jako s Angelinou. Tak co chceš vědět?“
Michelle: „David mi říkal spousty pověstí o upírech a tak různě. Vím, že Angel a Spike jsou upíři, ale nikdy jsem je neviděla. Tak jsem chtěla vědět, co vlastně jako přemožitelka upírů děláš.“
Buffy: „David ti jistě ukázal přesné proroctví o přemožitelkách.“
Michelle: „Ano, ale nebylo tam nic víc, prostě jen, že jsou vyvolené, aby zabíjely upíry a démony a aby chránily lidi.“
Buffy: „To je pravda. První přemožitelku stvořili tak, že jí dali srdce démona, z její síly se po smrti zrodí nová přemožitelka a tak to jde fakt dlouho.“
Angel: „Ale Buffy samozřejmě nikdy pravidla moc nedodržovala.“
Buffy: „Máš pravdu, zrovna jsem se k tomu chtěla dostat. Abychom porazili Prvního, dali jsme sílu všem potenciálním přemožitelkám, které by ji normálně získaly až po mé smrti. Potom jsme to ale museli zrušit. Takže další přemožitelka povstane po smrti Nellie.“
Angel: „Taky se vždycky říkalo, že přemožitelky bojují o samotě, nemají přátele a soukromí život, starají se o ně jejich pozorovatelé.“
Michelle: „To je Giles.“
Buffy: „Ano, potom mi přidělili Wesleyho a pak jsem se rozešla s radou, tak jsem bojovala na vlastní pěst.“
Michelle: „To všechno chápu, ale pokud jsem poslouchala dobře, ty neděláš skoro nic z toho, co jsi zatím říkala.“
Buffy: „Zabíjím upíry.“
David: „Některé.“
Michelle: „V čem jsi ty jiná než ty před tebou?“
Buffy: „Já se zamilovala do upíra s duší, toho prvního.“
Michelle: „Co se s ním stalo?“
Angel: „Ztratil duši, dostal se do pekla, utekl, pořád přemožitelku miloval, pak ji zabil a pak si ji vzal a měl s ní tři děti.“
Michelle: „Vážně?“
David: „To je přece táta ten upír s duší.“
Michelle: „Aha, to mi nedošlo.“
Buffy: „O duši se tu moc nemluví, už dávno to není cool výjimečná věcička.“
Angel: „Byl jsem první, ten odbarvenej ignorant se jen opičil jako stará gorila.“
Buffy: „Neuč přece děti takové výrazy, Spikey není žádná gorila.“
David: „A odbarvený ignorant je?“
Michelle: „Co je to ignorant?“
Buffy: „Vidíš, kam to vede. Je to člověk nevzdělaný, neznalý, nebo odmítající něco naprosto zjevného.“
Michelle: „Aha, mě připadá Spike docela inteligentní?“
Angel: „On? Leda v tom nejbouřlivějším snu.“
Buffy: „Angele, nechovej se jako malý.“
Angel: „Nemůžu za to, Spike je člověk-upír, který mě fakt dokáže naštvat.“
David: „Řekl bych, že je to vzájemné.“
Angel: „Nezapomeň, kdo je tvůj otec.“
Buffy: „ještě stále tu máme demokracii.“
Angel: „Se Spikem je to výjimka.“
Buffy: „Prostě si to přiznej, jste nejlepší přátelé, vždycky jste byli.“
Angel: „Tak to promiň ale…“
„Nemusíš se omlouvat, vždycky ti ráda pomůžu.“ Řekla mu koketně a políbila ho na tvář, tím ho umlčela, ale stejně si hrál na uraženého. David pohodil hlavou a na chvíli se mu zdálo, že se mu zatmělo před očima, pak se vzpamatoval.
David: „Tati, že Michelle ukážeš upíří obličej?“
Angel: „Ne, tohle není něco, co by se mělo ukazovat tak malým dětem, nechci ji vystrašit.“
David: „Přeháníš.“
V tu chvíli ho nejspíš něco naštvalo, protože se podíval na Buffy a očima metal blesky. Chytl ji pod krkem a změnil tvář na upíří. Buffy zavřela oči. „Tak do toho, jen to udělej Angelusi.“ Šeptla tak neslyšně, že to mohly slyšet jen bystré uši upíra. Odvrátil tvář, pustil ji, ale stejně zuřil. Vztáhla k němu ruku, ale zadržel ji.
„Nikdy to už neopakuj, příště bych tě mohl opravdu zabít.“ Varoval ji a ruku jí pustil. Usmála se a otočila se na děti.
„Dokonalá ukázka žárlivého manžela a naštvaného upíra.“ Řekla ironicky a nedala na sobě znát jedinou známku toho, že by ji to vyvedlo z míry.
Michelle: „Docela strašidelné, mohl bys jít strašit děti do zámku hrůzy.“
Angel: „Tohle není legrace Michelle. Není legrace být upírem, nočním tvorem, kterému může kdykoli rupnout v bedně a někoho zabít. Upír potřebuje krev a taky si ji dokáže opatřit. Není legrace být nesmrtelný, osamělý a vědomý si svých činů. Tohle není legrace.“
Buffy: „Nech toho, přeháníš. Teď ji už opravdu děsíš.“
Michelle: „Ale ty přece nejsi zlý.“
Angel: „Jsem nejen zlý, to jsou lupiči. Já jsem zabíjel. Zabil jsem spousty lidí a taky dětí, které byly snad ještě menší než ty. Zabil jsem svoje rodiče i svého bratra se sestrou. Zabil jsem Buffy, zabil jsem její kamarádku a kdykoli můžu zabít někoho dalšího. Ne nejsem zlý, jsem nebezpečný každému kolem mě.“
Buffy: „Ticho. Okamžitě toho nech. Nemůžeš tohle říkat před dětmi.“
Angel: „Je to pravda drahoušku, co bych měl říkat.“
Buffy: „Já ti řeknu, co chci já. Chci, aby si tyhle kecy nechal Angelus na jindy.“
Angel: „Bojíš se ho? Máš proč, protože po čem nejvíc touží, je tě zabít.“
Buffy: „Tak ať to zkusí. Když to nedokázal předtím, proč by dokázal teď?“
Angel: „Jsi mnohem slabší proti němu, než si myslíš. Protože máš jednu jedinou slabinu a to je ten slaboch Angel.“
Buffy vstala z postele, Angel ji následoval. Ve chvíli stáli výhružně proti sobě. Angel ji provokativně pozoroval a Buffy nedávala najevo nejmenší známku strachu. Naprosto klidná vztáhla ruku a vrazila Angelovi takovou facku, že otočil hlavou a ze rtu mu začala téct krev. Snažil se jí ránu oplatit, ale Buffy ho kopla mezi nohy.
„Tak a teď na tebe nemám náladu. Nevím co se stalo, ale teď na tebe nemám náladu, takže pokud si chceš ještě někdy užít nějakou legraci, přestaň mě štvát.“ Křikla na Angela a on změnil tvář zpět. Lhostejně se na něj podívala, ale pak se k němu přiblížila a zhroutila se mu do nabízeného náručí. Konejšil ji a šeptal jí utěšující slova, pak se vzpamatovala a šla si sednout zpět na postel.
Michelle: „Kdo je Angelus? Už jsem o něm slyšela.“
Angel: „Je to moje horší stránka. Občas, když se špatně ovládnu, dám mu trochu průchod a on pak dělá hrozné věci. Dřív jsme byli díky duši oddělení, ale když ze mě síly udělaly znovu upíra, tu překážku zbořili a tak jsme spojení.“
David: „Jsi v pořádku?“
Angel: „Jo, nevím, co to bylo, najednou mě popadl hrozný vztek. Promiň, co jsem říkal, nemyslel jsem to tak.“
Michelle: „Mě to nevadí, říkali mi i horší věci a mysleli to víc vážně než ty.“
David: „Tak mi radši půjdeme, chci Myšce ukázat ještě pár věcí. Zatím zapracujte na tom učiteli.“
Angel: „Jistě, spolehni se.“
David i s Michelle odešli. Angel se otočil na Buffy, až teď se odvážila dát najevo, že ji to ne tolik vystrašilo nebo rozrušilo, jako překvapilo.
Buffy: „Co to sakra bylo?“
Angel: „Něco mě strašně naštvalo.“
Buffy: „Vyděsil jsi Michelle.“
Angel: „nechtěl jsem vás vyděsit, neplánoval jsem to.“
Buffy: „Proč jsi říkal tak hrozné věci, kolik si zabil lidí, že mezi nimi byly i děti. Proč to vytahuješ po těch letech na povrch.“
Angel: „To on. Ale přesto, vždycky to bude součástí mé minulosti, to jsi přece vždycky věděla.“
Buffy: „Ale proč teď?“
Angel: „Viděl jsem tě… v náručí tvého milence.“
Buffy: „Koho?“
Angel: „Milenec, to je ten s kým se miluješ a není to tvůj manžel.“
Buffy: „Nechápu, o čem mluvíš.“
Angel: „Ne, nemusíš nic říkat, chápu to. Sedm let je dlouhá doba, nemohla jsi přece být celou tu dobu sama. Nemusela jsi přece myslet na to, že máš tři děti, a že tu na tebe čekám. Nedivím se, že se nechceš milovat se mnou, když máš jeho.“
Buffy se natáhne a znovu mu vrazí facku, i když mírnější než předtím, tak se Angel jen otřepe překvapením.
Buffy: „Myslíš, že jsem jela Angelinu ošetřovat, abych si tam užívala s nějakým gigolem? Neštvi mě, co ti zase vadí?“
Angel: „Myslel jsem si, že jsi jiná, že jsi ta malá Buffy, do které jsem se zamiloval, když jsem tě viděl v L. A. Byla jsi tak bezbranná a já cítil potřebu tě chránit. To teď ale nepotřebuješ, nepotřebuješ ani mě. Nejsi ta dívka, do které jsem se zamiloval ani ta žena, kterou jsem si kdysi vzal.“
„Tak sis mě neměl brát, když nesplňuji tvoje požadavky.“ Křikla na něj a utekla z pokoje. Angel stále seděl na posteli a díval se směrem ke dveřím, kterými odešla.

Za pár minut ji našel Spike v tělocvičně, jak se snaží zlikvidovat boxovací pytel. Neměl ani tušení o tom, co se mezi ní a Angelem stalo, jen slyšel z chodby u tělocvičny hluk, tak se tam šel podívat. Zapomněla za sebou zvřít dveře, tak ji bylo slyšet.
Spike: „Zase tě někdo naštval?“
Buffy: „Naštval je slabé slovo.“
Spike: „Opravdu? Kdo? Lidi z berňáku, nebo někdo v práci?“
Buffy: „Ne, je vysoký, tmavé vlasy, velmi pohledný a říká si můj manžel.“
Spike: „Vy, taková harmonická dvojice? Jak jste se mohli pohádat? Do krve?“
Buffy: „Dá se to tak říct.“
Spike: „Chceš mi říct, co se stalo?“
Buffy: „Blbec.“
Spike: „Něco podobného si myslím už dlouho, ale ty se mi to snažíš vyvracet.“
Buffy: „Sedm let jsem tam dřepěla, snášela jsem ty blbé čarodějky. Byla jsem tak šťastná, když jsem se vrátila. Tak jsem se na všechny těšila, na něj jsem se těšila a on udělá tohle.“
Spike: „Co se ti stalo?“
Buffy: „Nechci o tom mluvit, víc o tom nechci mluvit. Jen mi tímhle dokázal, že všechno co mi vždycky říkal je lež, že mi nedůvěřuje, že mě nemiluje.“
Spike: „Samozřejmě že tě miluje.“
Buffy: „Pochybuji, kamaráde. Snaží se mě přesvědčit, že mě nemiluje a pokud v tom bude ještě pokračovat, přesvědčí mě o tom a nic z toho tady už nebude mít cenu.“
Nevěřícně se na ni podíval, ale naznačila mu, že teď chce být sama a zničit vybavení tělocvičny, tak raději odešel a našel si nový cíl.

Svůj cíl našel v knihovně. Seděl u sebe v knihovně shrbený nad velkým svazkem klíče ke kouzlům ovládajícím mysl. Spike si stoupl naproti němu, chvíli ho pozoroval. Angel dobře věděl o jeho přítomnosti, ale nevěnoval mu nejmenší pozornost.
Spike: „Budeš tu jen tak sedět?“
Angel: „Mám u toho čtení dělat kotrmelce?“
Spike: „Nedělej si z toho legraci. Ta tělocvična byla zrovna nově dokončená, není to ani dva měsíce.“
Angel: „Nechápu, o čem mluvíš.“
Spike: „Máš pravdu, vůbec není důležité, že se ti hroutí manželství, že budeš několik následujících týdnů spát tak leda na gauči a na sexy tělo svojí přemožitelky můžeš na pěkně dlouho zapomenout.“
Angel: „Aha, ty už s ní spíš taky?“
Spike: „Cože?“
Angel: „Jednoduchá otázka. Takže tu už s ní taky spíš?“
Spike: „Co?“
Angel: „Vždycky jsem si myslel, že pomaleji chápeš. Ptal jsem se, jestli jsi další, kdo spí s mojí ženou.“
Spike: „Ne, ta moje mi stačí. Jak jsi na to přišel, nikdy bych se jí ani nedotkl.“
Angel: „Takže ty ne, zajímavé, tebe jsem očekával jako jednoho z prvních. Jestli chceš, můžeš, dovoluji ti to.“
Spike: „Co?“
Angel: „Abys s ní spal. Dovoluji ti to.“
Spike: „Jsi při smyslech?“
Angel: „Jistě, zdá se mi, že poprvé za několik let.“
Spike: „Tohle nemá cenu, jeden jste jako druhý. Jen si zničte životy, já už na to kašlu. Když si nedokážeš cenit svojí přemožitelky, měj si, co chceš. Protože pokud jde o její minulost, když jsi byl v L. A. vzpomeň si, že ani ty jsi nebyl svatej.“
Angel: „Tenkrát ne, ale teď ano.“
Spike: „Máš bludy? Vždyť se milujete. Copak jsi slepý? Neviděl jsi, jak byla šťastná, když tě včera viděla?“
Angel: „Marně se mě snažíš přesvědčit. Viděl jsem to, oddávala se jinému muži a to mi nevymluvíš.“
Spike: „Jsi blbec, škoda. Škoda, že tě miluje. Zasloužila by si někoho, kdo ji bude taky milovat tak jako ona jeho. Škoda, že jsi to nepoznal už dřív, jak je výjimečná.“
Angel: „Není, je stejná jako všechny ženy.“
Spike: „Ne, ona není jako ostatní ženy. Ona je úplně jiná, výjimečná.“
Angel: „Viděl jsem to, jak se oddává rozkoši v náruči toho muže. Je jako všechny ženy.“
Spike: „Dobře, nechám tě při tom.“
Spike odešel, snažil se předstírat, že není vůbec rozzuřený chováním jednoho i druhého. Angel zůstal sedět v knihovně a dál četl v knížce, když ho zaujal jeden odstavec.

Kouzla ovlivňující myšlenky jsou nevyzpytatelná a ten, kdo je použije, si nikdy nemůže být jistý jejich výsledkem. Nikdy nesmí čaroděj či čarodějka zapomenout, že každé kouzlo má své následky a musí si najít jisté vyvážení. Pokud kouzlem převrátíte výhodu na stranu dobra, jeden z těch dobrých musí zemřít, aby se rovnováha obnovila, jinak se může celý svět zhroutit a přestat existovat… Při použití kouzla pro vyvolání umělé vzpomínky hrozí ztráta paměti pro toho, kdo kouzlo provedl. Umělé vzpomínky jsou nestálé, a proto se nedoporučuje jejich užívání a řady čarodějů upřednostňují spíše vize nebo sny….

Přesně ten odstavec mu něco připomněl, rychle vstal a šel znovu k regálům knihovny. Postupně vytahoval několik knih, prolistoval je a s nespokojeným výrazem je dal zpátky. Za pár minut našel, co hledal. Nedalo se ale říct, že by byl spokojenější. Pomalu knihu otevřel, jakoby se bál zjistit, co se tam píše. Zjistit, že neměl pravdu a křivdil jí. Protože mu právě došlo, že za celý svůj život by měl vědět, že všechno nemusí být tak, jak se zdá. Prvně přejel článek zběžně očima, a když se ujistil, že je tam to, co hledá, znovu se do toho zahleděl a snažil se správně vnímat každé slovo a správně ho zanalyzovat.



3. kapitola