Dvojice - 3. kapitola




Autor: Annys


Rychle šel tam, kde tušil její přítomnost. Snažil se ji hledat podle té její nezaměnitelné vůně, ale bohužel byla v domě její vůně cítit všude, tak šel naslepo. Byla tam, děkoval bohu, že ji našel, protože to bylo v tu chvíli jeho jediné přání, držet ji v náručí, vdechovat vůni jejích vlasů, líbat její svěží teplé rty. Jeho počáteční nadšení zchladila jediným pohledem, který stačil, aby mu ukázala, jak jí ublížil. Věděl to, skoro to celou tu dobu cítil uvnitř, samotná ta pochybnost jí musela ublížit jako ostrý nůž do srdce.
Buffy: „Co tu děláš? Chci trénovat.“
Angel: „Prosím, chci si s tebou promluvit.“
Buffy: „Je mi líto, není o čem.“
Angel: „Prosím, je to nutné.“
„Promiň, nemůžu.“ Smutně se k němu otočila zády a odešla. Zůstal tam sám, s duší roztrhanou na kousky, protože jeho duše patřila jen jí. Jeho srdce, jeho život, každá jeho část patřila jen jí, rád by jí věnoval všechno, přišel za ní, chtěl se usmířit, vysvětlit to, ale ona to odmítla. Příliš jí ublížil a doufal, že to vůbec někdy dokáže napravit. Taková to byla chvilka, tolikrát už se pohádali a kvůli závažnějším věcem. Byla to jen chvilka, prchlivý okamžik. Nechápal to, vždyť jejich reakce byly tak přehnané, nejspíš to záviselo na tom kouzle. Nebo ne? Nebyla to jen rozbuška, která odhalila něco, co delší dobu skrývali a jen tento malý incident je donutil říct si pravdu, dostat to ven. Má jít za ní, nebo ne? Co když zase zaútočí a on nic neví, neví jak tomu zabránit ani kdo to dělá. Ví jen, že on je její slabina a ona jeho.

Musela utéct, nemohla se na něho dívat. Přitahovala ji jeho tvář, ten způsob jak se na ni díval. Ano, ten pohled. Pohled, který věnoval jen jí. Sedla si za stůl ve svojí pracovně a přemýšlela. Pak uslyšela za dveřmi kroky, byl to on. Ty těžké pomalé, ale rázné kroky by poznala kdykoli, tak si vyvinula pozorovací talent na tyhle nepatrné a zdánlivě bezvýznamné detaily. Zastavil se u dveří a přemýšlel, věděl, že ona je uvnitř stejně jako ona věděla, že on je venku, zbývalo, jen jak se kdo rozhodne. Rozhodnutí padlo, zaklepal na dveře a ona ho pozvala dál. Byl to první krok a mohl to být ten nejdůležitější v tomto jejich pokusu o smíření. Vstoupil a postavil se proti ní, nabídla mu, ať si sedne. Na opačné straně stolu od ní byla volná židle, posadil se a omylem zavadil rukou o její nohu. Překvapeně k němu vzhlédla, ale nedala nic znát a tvářila se lhostejně, ale i zraněně. Hned mu přešlo přes mysl, že vypadá jako zraněná laň, anděl, který prosí o záchranu toho, kdo ho chtěl zahubit.
Angel: „Neruším?“
Buffy: „Kdyby ano, záleželo by na tom?“
Angel: „Asi ne, protože tohle je nutné.“
Buffy: „Jistě, apokalypsa, záchrana světa. Tak do práce přemožitelko, tvoje problémy musí jít stranou. Všechno musí jít stranou, co?“
Angel: „Nejde o záchranu světa, jde o naši záchranu.“
Buffy: „Třeba už nechci být zachráněná, třeba mě to už všechno unavuje. Třeba…“
Angel: „Prosím, neříkej to.“
Buffy: „Proč? Jsem unavená, hrozně unavená a nic už nepomáhá, ani spánek, ani odpočinek, nic nepomáhá. Vždycky mě drželo jedno: Je proč to dělat, je tu důvod. Na světě je láska a pro ni je proč bojovat. Ale teď jsem prohlédla, jako malé dítě, kterému konečně ukážou pravdu, ona není.“
Angel: „Prosím, tak jsem to nechtěl.“
Buffy: „Já vím. Nikdo to tak nechtěl. Nechtěla jsem, aby maminka umřela, nechtěla jsem, aby zemřela Tara, Anya, Cordelie, Wesley, Riley, Faith, Kennedy, Sarah, nechtěla jsem, aby zemřel kdokoli. Nechtěla jsem, aby byla sestra nešťastná, probrečela dlouhé noci. Nechtěla jsem, aby Michelle trpěla, nezabránila jsem tomu. Nechtěla jsem, aby se stalo tolik věcí, a přesto se to stalo. Myslíš, že jsem dokázala něco změnit? Ne, je to hrozné, ráda bych věřila, že všechno bude dobré, že jednou budu šťastná, že jednou budu mít klid, ale není to pravda. Já to vím, ty to víš, všichni to tu víme, ale odmítáme si to přiznat a mě to unavuje. Copak nemám po těch letech právo?“
Angel: „Samozřejmě že máš. Chtěl bych, aby bylo všechno jinak.“
Buffy: „Já taky Angele, všechno byla chyba. Nic z toho se asi nemělo stát, asi to není správné. Promiň mi to, je mi to líto.“
Angel: „Miluješ mě?“
Buffy: „Cože?“
Angel: „Miluješ?“
Nechápavě se na něj dívala a zdálo se, že si odpověď rozmýšlí.
Buffy: „Miluji a věřím ti.“
Angel: „Neměla bys ani jedno.“
Buffy: „To bych si snad měla rozhodnout sama.“
Angel: „Udělal jsem spoustu špatných věcí, ani nevím, která byla nejhorší.“
Buffy: „Co to znamená?“
Angel: „To se ti snažím vysvětlit, něco se děje.“
Na chvíli se odmlčel, pak pokračoval.
Angel: „Spike.“
Buffy: „Co to má s ním společného?“
Angel: „Cítím ho, jsi jím úplně celá cítit, chce se mi zvracet.“
Buffy: „Byl se mnou na hlídce.“
Angel: „Nedělej ze mě blbce, snad ještě poznám, co jste spolu dělali ne? Kdybyste spolu byli jen na hlídce, necítil bych ho tolik.“
Buffy: „Není moc slušný k někomu čuchat. Nic jsme spolu nedělali.“
Angel: „Tomu mám věřit? Není možné, abyste spolu nic nedělali.“
Buffy: „Prosím tě, co bychom asi dělali? Je zasnoubený s mojí sestrou a já jsem vdaná, moc možností není.“
Angel: „Tak mi řekni, co jste dělali!“
Buffy: „Byli jsme v baru.“
Angel: „Najednou je z toho bar, co? Předtím to byl hřbitov.“
Buffy: „Nevěříš mi to?“
Angel: „Ne, neřekla jsi mi, proč jsi odešla. Odešla jsi sama, v neobvyklou hodinu a pak ráno přijdeš a všude z tebe cítím Spika. Co si o tom mám myslet?“
Buffy: „Musela jsem být sama, musela jsem se s tím vyrovnat.“
Angel: „Sama? A co Spike?“
Buffy: „Přišel ke mně, pomohl mi.“
Angel: „Proč Spike mohl a já ne?“
Buffy: „Protože jeho jsem umřít neviděla.“
Angel: „Nevěřím ti to, kdyby tě utěšoval, tak z tebe necítím alkohol, opil tě a pak…“
Buffy: „Pak nic, usnula jsem jak zabitá a probudila se až ráno v posteli.“
Angel: „Předpokládám, že nahá a vedle tebe spokojeně chrupal Spike.“
Buffy: „To je paranoia, to se jinak vysvětlit nedá. Nevěříš mi, vůbec mi nevěříš.“
Angel: „Spikovi ne, je schopný všeho. Už jednou tě málem znásilnil.“
Buffy: „To bylo před patnácti lety, a pokud vím, byl jsi to ty, kdo mě opustil.“
Angel: „Takže já můžu za to, že ses vyspala se Spikem?“
Buffy: „Tenkrát, ale to je minulost.“
Angel: „Když jsi to udělala tenkrát, proč ne dnes?“
Buffy: „Protože tě miluju, ty blbče, ale ty mi nevěříš.“
Angel: „Vidíš? Nechápu to, proč se nám promítají hádky?“
Buffy: „Něco jako…vysvětlení? Kdo si myslíš, že jsi? Přijdeš do mého města a sleduješ mě.“
Angel: „Promiň.“
Buffy: „Co to je? Nějaké nové mučení, které jsi pro mě vymyslel?“
Angel: „Ne, já tě nechci trápit.“
Buffy: „Tak co? Ty mě můžeš vidět, ale já tebe ne? Co to teď hrajeme?“
Angel: „Nic. Já nic nehraji. Zápasil jsem s rozhodnutím…“
Buffy: „Které jsi udělal beze mě.“
Angel: „Zkoušel jsem dělat to, co je správné. Je to komplikovanější, Buffy! Je to dlouhý příběh.“
Buffy: „Tvůj nový přítel měl vizi. Já byla v ní, a ty jsi přišel do Sunnydale?“
Angel: „Dobrá, možná že ne tak dlouhý.“
Buffy: „Nejsem tak důležitá, abys mi řekl, že jsi v Sunnydale.“
Angel: „Zkouším ti to vysvětlit. Jsi moc důležitá, než abych ti to řekl.“
Buffy: „Jsem velká holka, Angele! Nejsem už na střední. Můj život se změnil, když jsi odešel.“
Angel: „Já vím. A respektuji to.“
Buffy: „Já nepotřebuji, aby ses skrýval kolem, když se mě pokoušíš chránit. Jestliže… ovšem… byla jsem v nějakém obrovském nebezpečí… minulou noc. To jsi byl ty, pomohl jsi mi, ne?“
Angel: „Byl jsem blízko… ukrýval jsem se.“
Znovu se na chvíli odmlčel.
Angel: „Omlouvám se, jestli jsem jednal špatně. Co mám ještě říct?“
Buffy: „Nevím. Já jen vím, že když jsi poblíž, zda tě vidím nebo ne… cítím tě… v nitru… a to mě rozhodí.“
Angel: „Mě taky.“
Buffy: „Takže se budeme držet plánu. Udržíme naši vzdálenost a až uplyne hodně času, překonáme to. Pokud budeme mít hromadu času, měli bychom…“
Angel: „Zapomněla jsi.“
Buffy: „Jo… já už… začínám zapomínat.“
Angel: „Tak dost!“
Buffy: „Souhlasím, protože tohle nejsou moc hezký vzpomínky.“
Angel: „Brzy přijde další.“
Buffy: „Já vím.“
Angel: „Musíme najít způsob, jak s tím přestat.
„A i kdyby, vůbec nic se neděje. Chci pro tebe vždycky jen to nejlepší.“
Buffy: „Jsi jediný člověk, se kterým se můžu bavit.“
Angel: „Teda, Buffy. To jsi patetická.“
Buffy: „Nedonutíš mě zmizet jenom proto, že řekneš „je konec“.“
Angel: „Vlastně…bych mohl. Ale…já chci, abys konečně vedla normální život. Ne jako tenhle. Copak to nevidíš?“
Buffy: „Mě vůbec nezajímá normální život. Zblázním se z toho, že se nevídáme. Neustále na tebe myslím.“
Angel: „Já vím. Ale je konec. Musí to tak být.“
Buffy: „ Vrať se zpět. Ještě jsme neskončili! Už mě nemáš vůbec rád?“
Angel: „ Na tom nezáleží. Nezáleží na tom, co cítím.“
Buffy: „Řekni, že mě nemiluješ.“
Angel: „To jsi chtěla slyšet? Pomůže to? Nemiluji, A teď mě pusť.“
Buffy: „Ne. Člověk se přece jen tak neprobudí, že někoho už nemiluje.“
Buffy se odmlčela, podívala se na svoji ruku, jakoby v ní něco svírala.
Buffy: „Láska je věčná. Nebojím se to použít. Přísahám. Když nemůžu být s tebou…“
Angel: „Pane Bože!“
Buffy: „Neodcházej ode mě…“
Angel: „Dobře. Jenom…“
Buffy: „Nech toho!“
Angel: „Přece to neuděláš. Měli bychom se oba uklidnit. A dej mi tu zbraň.“
Buffy: „Dost! Nedělej to, sakra! Nemluv se mnou, jako bych byla blbec!“
Angel: „Buffy!“
Buffy: „Angele!“
Angel: „Nedělej to.“
Buffy: „Ale já jsem tě zabila.“
Angel: „To byla nehoda. Ne tvoje vina.“
Buffy: „Jak jsem to mohla dopustit?“
Angel: „Já bych toho měl litovat. Myslíš, že už tě nemiluji, ale tak to není. Miluju tě do posledního dechu.“
Buffy začala tiše vzlykat.
Angel: „Shh… už žádné slzy.“
Angel se k ní naklonil, setřel jí slzy z tváří a políbil ji.
Buffy: „Skončilo to?“
Angel: „Já myslím, že ano.“
Buffy: „Díky bohu.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Já tebe taky. Co to bylo?“
Angel: „Nemám tušení, ale našel jsem v knížce zajímavé věci o nepravých vizích.“
Buffy: „O čem?“
Angel: „Čaroděj, nebo čarodějka záměrně pošle někomu vizi, která není pravdivá. To se stalo i mě, někdo mi poslal vizi, která nebyla pravá.“
Buffy: „A co bylo tohle s těmi hádkami?“
Angel: „Nemám tušení, ale na všechny si pamatuji.“
Buffy: „Ta první byla z doby, kdy přijel Ford a ty jsi mi to vysvětloval. Druhá, když jsme se pohádali kvůli Spikovi…“
Angel: „V tom případě tam byl velký časový rozdíl, protože to jsme už byli manželé. Pak den, který se nestal.“
Buffy: „Ano a pak Angelus, jak nás posedli ti duchové.“
Angel: „Takže, co mají společného?“
Buffy: „Hádali jsme se?“
Angel: „Řešili jsme naše odlišnosti, proč nemůžeme být spolu.“
Buffy: „Myslíš, že to něco znamená?“
Angel: „Nevím. V tuhle chvíli nevím nic jen, že to dokážeme překonat, když si budeme věřit, když se budeme milovat.“
Buffy: „Já tě miluji, věřím ti. Jako vždy, nikdy se to nemůže změnit.“
Angel: „U mě je to stejné. Ale přece jen, nevím, jak to udělali, ale po té vizi byly naše reakce přehnané a tak nějak překroucené.“
Buffy: „To ano.“

V dobu všichni seděli v obýváku, kromě Buffy, Angela, Davida a Michelle. Buffy s Angelem byli spolu v pracovně a Michelle s Davidem byli v malé knihovně, kde David ukazoval Michelle nějaké knihy s proroctvími a podobně.
Giles: „Kde máme naši rodinku?“
Dawn: „Děti jsou v malé knihovně.“
Christiana: „Malé? Je větší než většina městských knihoven.“
Dawn: „Ale proti té druhé je menší. Tahle je u nich v bytě, je Angelova soukromá, má tam svoje nejmilovanější knihy.“
Giles: „Když jsem byl knihovník, nevšiml jsem si jeho vášni pro knihy.“
Spike: „Vždycky knihy miloval. Angelus taky hodně četl.“
Dawn: „Zvláštní, tak zvrácený a zlý člověk a čte knihy.“
Giles: „Knihy povznášejí ducha, nezapomeň, Dawnie.“
Spike: „Nevím, jestli to platí i v Angelusovi případě.“
Dawn: „Dnes se mi zdálo, že slyším někoho křičet, neslyšeli jste něco?“
Giles: „My jsme byli celý den pryč, v L. A.“
Spike: „Já jsem nic neslyšel, možná se ti jen něco zdálo.“
„Vždycky jsi byl špatný lhář.“ Šeptla mu neslyšně do ucha.
Giles: „Kde je vlastně Buffy? Ještě jsem ji dnes neviděl, vlastně jsem ji pořádně neviděl, co se vrátila.“
Spike: „To nikdo Ruprte, nemusíte si s tím dělat starosti. Angel ji chce asi jen pro sebe.“
Giles: „Chápu.“
Dawn: „Měla bych se teda jít podívat na děti, ne?“
Christiana: „Buffy si je ohlídá.“
Dawn: „Raději je půjdu zkontrolovat, David je schopný všeho, jednou zkapalnil ledničku.“
Giles: „Cože?“
Spike: „Toho si nevšímejte, bere ho fyzika.“
„Nikde jsem je nenašla, ložnice je prázdná, postel ustlaná. Byt je prázdný.“ Sdělila Spikovi když se vrátila.
Spike: „Opravdu? Dost se pohádali.“
Dawn: „Neměl by ses po nich podívat?“
Spike: „Nevím, ale vypadá to, že jsou spolu, ne?“
Dawn: „Nikdo je neviděl odejít, někde teda jsou.“
Spike „Nezabijí se, na to se moc milují, tak můžeme být v pohodě.“
Dawn „Jenže, co když si řeknou něco, co se už nebude dát vzít zpět?“
Celá rozmluva probíhala tiše a Giles ani Christiana nezachytili z rozhovoru nic. Ale kdyby věděli, co v tu chvíli opravdu dělali Buffy s Angelem, vysmáli by se jim.

Angel a Buffy byli stále v pracovně, akorát teď stáli vedle stolu. Angel ji objímal kolem pasu a ona se ho držela kolem krku. Vášnivě se líbali a dávali průchod svým pocitům. Ve chvíli ji Angel rukama pevněji objal a zvedl ji. Přirozeně mu obtočila nohy kolem pasu, on rukou smetl všechny knihy ze stolu a položil ji na něj. Pevněji se k ní přitiskl, takže cítil tlukot jejího srdce, které teď bilo jako o život. Dál ji vášnivě líbal a nehodlal s tím jen tak přestat. Když se po vášnivém milování oblékali, slyšeli za sebou kroky. Dotyčný bez zaklepání vešel.
Angel: „Ty si vážně umíš najít chvíli, člověče.“
Spike: „Jak vidím, zase usmíření.“
Buffy: „Stačilo, abych ho zabila, abychom zapomněli, on ztratil duši, žárlil, a abychom zjistili, že všechno je jen léčka, jak nás rozdělit.“
Spike: „To jste stihli za jedno odpoledne?“
Angel: „A mnohem víc.“
Spike: „Takže už si nemůžeš stěžovat na nedostatek sexu?“
Angel: „Já…“
Buffy: „No to si děláš legraci. Tys Spikovi říkal, že máš málo sexu?“
Angel: „No, já…“
Spike: „Jistě, co jsi čekala, když jsi usnula.“
Buffy: „To jsi mu řekl taky?“
Angel: „No…“
Spike: „Jistě proč ne, jsme už dlouho nejlepší přátelé, stejně jako my dva.“
Buffy: „Neřekl jsi mu snad i číslo mojí podprsenky, abych věděla co čekat k narozeninám.“
Spike: „Nebuď naivní mazlíčku, to už dávno vím.“
Buffy: „Spiku! Angele, co jsi mu ještě o nás říkal? Snad mu neříkáš jak často… To je nechutný.“
Angel: „To ne! To jsem mu nikdy neřekl.“
Spike: „Mám jen jednu otázku, když tu Buffy ještě nemá tu pohovku, tak kde jste…“
Buffy: „No to je už konec, já končím. Ty mu všechno řekni, jen do toho, já jdu pryč.“
Otočila se a odešla. Do ložnice samozřejmě, protože jí roztrhl sukni.
Angel: „No díky Spiku, sotva jsme se usmířili.“
Spike: „Jdeme za ní, musíme to dořešit.“
Angel: „Nikdy jsem ti neříkal o našem sexu.“
Spike: „Dnes odpoledne.“
Angel: „Ne, to jsem mluvil o ní a o tom chlápkovi.“
Spike: „Když myslíš.“
Za Buffy se dostali rychle, když přišli, zrovna si oblékala kalhoty.
Buffy: „Už zase? Tak co ty na to Spiku, bylo to dobré? Stupnici dáme od jedničky do desítky?“
Spike: „já to tak nemyslel, promiň.“
Angel: „Musíme ještě vyřešit to kouzlo, protože tohle jistě není konec.“
Buffy: „Dobře, tak se posaď, Spikey.“
Spike se posadil proti nim na pohovku a Angel s Buffy se posadili na postel.
Spike: „Vy nejste přátelé. Nikdy nebudete. Milujete se, dokud vás to nezabije, perte se, odhánějte se, až vás to roztřese. Ale nikdy nebudete přátelé. Láska není v hlavě děti, je v krvi. Krev ve vás bude vřít, aby prosadila svou.“
Angel: „Ty si to ještě pamatuješ?“
Spike: „Děláš si legraci? To je dokonalá definice vašeho vztahu. Byla to nejlepší věc, jakou jsem kdy řekl. Byl jsem opilý.“
Buffy: „To souvisí?“
Spike: „Ale drahoušku, získáš tím jiný náhled na svět.“
Buffy: „Proč mám jen pocit, že vím, kdo to dělá?“
Angel: „Taky mi to připadá jen jako další část něčeho většího.“
Buffy: „Nádherně se shodneme.“
Políbil ji na krk a začal cestovat až na ucho než ho přerušil Spike hlasitým odkašláním.
„Tvoje kůže, svádí mě.“ Přiznal jí tiše.
„Všimla jsem si.“ Oznámila mu a významně se mu podívala do klína, kde taky držel její ruku v dlaních.
„Už to bez tebe nevydržím.“
„Neboj, Spike brzy odejde… hlavně aby to bylo brzy.“
„Máš kimono?“
„Vážně legrační, miláčku, ale pochybuj, že umím to co ona.“
„Tvůj hlas, tvoje vůně, hrozně mě mučíš Buffy.“
„To byl taky účel, proč Bůh stvořil ženu, aby pokořila muže.“
„U mě se ti povedlo splnit plán na tisíc procent.“ Znovu ji políbil na ucho.
Spike: „No tak lidi, já to slyším.“
„Panebože.“ Dostala ze sebe Buffy a nejraději by se studem propadla do země.
Spike: „Už jsem si na vás zvykl. Mimochodem, mučení Angeluse vždycky bralo.“
Buffy: „Mohli bychom řešit něco jiného? Když se budu ještě chvíli červenat, vystaví mě jako nejdivnější rajče co kdy viděli.“
Spike: „Tak mi řekněte něco o tom vašem usmiřování.“
Buffy: „Cože?“
Spike: „Před tím.“
Angel: „No, přišel jsem za Buffy, mluvili jsme a najednou jsme začali opakovat slova čtyř našich předešlých hádek.“
Spike: „Jak jste to přerušili?“
Buffy: „Políbili jsme se.“
Spike: „Ok, super romantika děti, ale co s tím?“
Angel: „Nechci to říkat, ale nic nemáme, budeme muset počkat, co udělají příště.“
Spike: „Dobře, raději bych o tom měl říct Rupertovi ne?“
Buffy: „Ale mírni se ano? Giles je jako můj otec a ty věci o sexu vědět nemusí.“
Spike: „Samozřejmě.“
Buffy: „Dík. Řekneš Dawn, ať uloží děti?“
Spike: „Bude ráda, jen co je odtrhne od knížek.“
Angel Buffy pustil, ta vstala, a když Spike odcházel, políbila ho na tvář.
„Škoda, že už nikdy neokusím, jak skvěle líbáš. Ten Angel má štěstí.“
„A ty máš Dawn.“
„Ale ty jsi byla má velká posedlost.“ Skončil to a vyšel ze dveří. Sedla si zpět vedle Angela. Chvilku se pozorovali. Položil jí ruku na tvář, lehla si na postel a on se nad ni sklonil.

Čas povídat si měli až ráno, pozorovali východ slunce a užívali si, že nemusí vstávat do práce.
Angel: „Mimochodem, slyšel jsem, co jste si říkali se Spikem.“
Buffy: „Co přesně myslíš?“
Angel: „Když odcházel a tys ho políbila na tvář.“
Buffy: „Aha, nic to neznamenalo.“
Angel: „Já vím.“
Buffy: „Jinak bych teď asi ležela po takové noci vedle něj a ne vedle tebe.“
Angel: „Hrozná představa.“
Buffy: „Žádné představování.“
Angel: „Nebude, protože ty jsi pořád moje.“
Buffy: „Navždy a na tom se nikdy nic nezmění.“
Angel: „Nedivím se, že byl tebou tak posedlý. Já jsem taky.“
Buffy: „Já jsem pro to ale nic nedělala.“
Angel: „Stačí, když cítím tvoji vůni. Není ti teplo? Máš hrozně rozpálenou pokožku.“
„To není z tepla.“ Řekla mu koketně, naklonila se k němu, letmo ho políbila a vstala.
Angel: „Kam jdeš?“
Buffy: „Sedm let jsem netrénovala, mám tělo jako z želé.“
Angel: „Zrovna teď?“
Buffy: „Je na to nejlepší chvíle, tak vstávej.“
Angel: „Některý tvoje návyky přemožitelky mě fakt štvou.“
„Já na tobě miluji naprosto všechno.“ Sdělila mu a odešla do koupelny.
„Jednou mě zabiješ,“ řekl jí ještě a taky vstával a šel za ní do koupelny. To už ale do ložnice vběhl David.
„Mami, jsi tady?“ Křičel na celý pokoj, než se mu dostalo odpovědi. Za chvíli totiž vyšla zabalená do ručníku ven.
Buffy: „Tady jsem, kde máš myšku?“
David: „Spí.“
Buffy: „Než půjdeme trénovat, skočím ji vzbudit. Proč jsi přišel?“
David: „Včera jsme vás celý den neviděli.“
Buffy: „Něco jsme řešili. Dawn se o vás postarala, ne?“
David: „Dawn neumí vůbec vařit.“
Buffy: „Neboj, hned jak se obleču, udělá vám něco k snídani.“
David: „Nezapomeň na Michelle.“
Buffy: „Na tu bych nezapomněla.“

Celý den Buffy pracovala jako na galejích, snažila se v domě uklidit, postarat se o děti a u toho nezapomenout ani na Angela, Spika a Dawn. Giles s Christianou zase odjeli do L. A. a odpoledne musela i Buffy. Když se v noci vrátila, dalo se říct, že byla utahaná jako pes a na hlídku už neměla ani dost sil. Před ní se vrátili i Giles s Christianou, tak se všichni sešli v obýváku.
Spike: „Tak co, jak to vypadá s kanceláří?“
Buffy: „Ty prostory jsou naprosto ideální, ještě na tom bude spoustu práce, ale výsledek se jistě dostaví.“
Giles: „Myslím, že se z toho dřív zblázníš.“
Buffy: „Mám to naprosto pod kontrolou. Začít v Londýně taky nebylo jednoduché. Teď nezačínám od začátku, už na něčem stavím.“
Angel: „Mohl bych ti nějak pomoct.“
Buffy: „Mohli bychom začít hledat toho učitele.“
Giles: „Co kdyby sis našla nějakou hospodyni?“
Buffy: „Ale já všechno zvládám.“
Angel: „V Londýně jsme na to taky měli zaměstnance, teď se o všechno staráš sama.“
Buffy: „Ale mně to přece nevadí.“
Spike: „No, dneska jsem měl divný pocit, jakoby si někdo zase hrál s realitou.“
Angel: „Taky jsem měl ten pocit. Myslíš, že to souvisí s tím včerejškem?“
Spike: „Možná, moc jsem toho nezjistil.“
Buffy vycítila, že v téhle diskusi už není potřebná, tak si lehla do Angelova náručí a ve vteřině usnula.
Spike: „Nechci to říkat, ale myslím, že jsme přemožitelku unavili.“
Angel: „Máš pravdu, jestli to takhle půjde dál, můžeme zase čekat krizi.“
Spike: „Ale je moc tvrdohlavá, dokud se něco nestane, nepřesvědčíme ji.“
Giles: „V první řadě je přemožitelka, ostatní musí jít stranou.“
Angel: „Neurazte se, Ruprte, ale v první řadě je žena a matka.“
Dawn: „Nehádejte se, hlavně něco vymyslete.“
Spike: „Tobě se to řekne lehce.“
Christiana: „Tak tu hospodyni sežeňte za jejími zády.“
Spike: „Děláš si legraci? Zabije nás.“
Angel: „Je to dobrý nápad, ale lepší by bylo, kdyby si ji vybrala sama, protože ona s ní bude pracovat nejvíc.“
Spike: „Ty se nebojíš, ale já si ještě dobře pamatuji na její rány.“
Angel: „Nic ti neudělá, je vyčerpaná.“
Giles: „To jsme si všimli.“
Angel: „Bohužel nespí.“
Spike: „Sakra, něco udělej.“
Angel: „Co asi, mám jí dát prášky na spaní?“
Christiana: „Tohle ji vyčerpá ještě víc, ne?“
Spike: „Hodně ji to vyčerpá. Měla by spát, dokud ji zase nezačne pronásledovat ten démon.“
Giles: „Není malá, dokáže se postarat.“
Angel: „Právě, že malá není. Myslí si, že když je přemožitelka, musí podávat nadlidské výkony.“
V tu chvíli se Buffy pohnula, chytla se Angelovi ruky, aby cítila jeho přítomnost a tentokrát opravdu spala.
Angel: „Teď spí.“
Giles: „Vidíš, říkal jsem ti to.“
„Moje smrt bude vysvobození.“ Vykřikla najednou Buffy a prudce sebou trhla.
Giles: „Co to je?“
Spike: „To bych řekl je noční můra.“
Angel ji pevně držel a snažil se ji utěšit, ještě jednou vykřikla stejnou větu a zase klidně usnula.
Spike: „Měla takové sny už předtím?“
Angel: „Než odešla jistě ne, a co se vrátila, spala taky klidně.“
Spike: „Jak dlouho spala?“
Angel: „Ten den co se vrátila celou noc, to je všechno.“
Spike: „Není vyčerpaná, ne?“
Angel: „Ne, síly to nejsou, toho se teď nemusíme bát.“
Spike: „Jistě. Souvisí to přece s psychikou a myslím, že dnes byla šťastná.“
Giles: „My půjdeme spát, zítra brzy vstáváme, zase budeme něco zařizovat v L. A.“
Angel: „Jen běžte, Ruprte, dnes už legrace nebude.“
Dawn: „Děti už asi chtějí spát, pojďte, uložím vás.“
David: „To je dobrý Dawn, půjdeme sami, nejsme malé děti.“
Dawn: „Když myslíš. Dobrou noc.“
Michelle: „Vám taky.“
Všichni čtyři odešli a zůstali tak jen Angel, Spike, Dawn a spící Buffy.
Spike: „Angele, to o čem jsme mluvili. Mám strach, že zase blíží doba, kdy ji její síly napadnou.“
Angel: „Já vím, ale nemůžu s tím nic dělat, víš jaká je.“
Spike: „Jo, o ničem ji nepřesvědčíme, dokud jí zase nebude hrozit smrt.“
Angel: „Prozatím bude stačit, když bude klidná, s vyčerpáním něco děláme.“
Spike: „Doufejme.“
„Nemůžu o ni přijít, ona je můj život,“ řekl tiše Angel a pozoroval přitom svoji přemožitelku.
Dawn: „A co kdybychom zavolali neteřinku, ta by se o ty zubatce postarala.“
Angel: „Ne, poslední co teď potřebujeme, je další člověk. Čím míň nás tu bude, tím to bude jednodušší.“
Spike: „Myslím, že má Angel pravdu Dawn.“
Dawn: „Samozřejmě, Angel má vždycky pravdu. Jdu spát.“
Když Dawn odešla, podíval se Angel zaraženě na Spika.
Angel: „Vy jste se s Dawn pohádali?“
Spike: „My se hádáme pořád.“
Angel: „Proč?“
Spike: „Je teď hrozně jiná. Nemůžu říct, že ji už nemiluju, to by nebyla pravda. Ale co plní ty Ryanovy úkoly je tak jiná, vůbec se v ní nevyznám. Proč by nemohla být aspoň trochu jako ona.“
Angel: „Možná v tom je ten problém brachu, chceš, aby byla jako ona a to po ní chtějí celý život. Proč sakra ta malá Dawn nemůže být trochu jako ta milá Buffy.“
Spike: „Vždyť ona je její krev, vytvořili ji z ní, jak může být tak jiná?“
Angel: „Nevím, poslední dobou mi připomíná tu Buffy naštvanou na celý svět, než jsme se poznali.“
Spike: „Jo, a když jste spolu začali chodit, zářilo z ní to krásné světlo. Pak jsi odešel a o světlo se rozsvítilo jen, když jsi přijel. Jinak byla tma. Když jsi s ní nebyl, chodila po Sunnydale a za sebou tu tmu táhla jako oponu.“
Angel: „Takhle jsem o tom nepřemýšlel, nikdy nemluvila o tom co se dělo, když byla sama.“
Spike: „Vystihl jsi to správně, byla sama. To jí bralo sílu.“
Angel: „Třeba Dawn potřebuje tuhle sílu.“
Spike: „Chceš se s ní vyspat?“
Angel: „Já? Snad ty, ne?“
Spike: „Ne brácho, my nikdy nebudeme jako vy.“
Angel: „Proč taky? Můžete být šťastní, po Dawn totiž nikdo nechce, aby obětovala celý svůj svět pro záchranu toho okolního.“
Spike: „Je zahořklá.“
Angel: „Dawn?“
Spike: „Ano, byla vždycky tak rozesmátá a teď jen řeší ty svoje dimenze.“
Angel: „Je toho pro ni moc, všichni jí předtím zakazovali otevírat brány a teď to musí dělat.“
Spike: „Možná by bylo lepší, kdybychom odjeli. Když plnila ten úkol, byla tak klidná, byla to zase ona.“
Angel: „Tak ji nech odjet, vypořádá se sama se sebou a zase bude všechno v pořádku.“
Spike: „V to do…“
„Pomůžeš mi zemřít?“ Přerušila ho Buffy hlasitou prosbou.
Spike: „Co to do prdele…“
„Nebojím se tě.“ Křikla Buffy a vyděšeně otevřela oči. Hned se křečovitě chytla Angela a ten ji utěšoval.
Spike: „Buffy? Jsi v pořádku?“
Buffy: „První…“
Spike: „On? Ten je mrtvý, ne?“
Buffy: „První přemožitelka.“
Angel: „Ona? Co po tobě chce?“
Buffy: „Aby povstala nová krev.“
Spike: „Ta démonka mi leze na nervy.“
Angel: „Proč chce novou krev? Dvě přemožitelky jí nestačí.“
Buffy: „Nikdy mě neměla ráda.“
Spike: „Co s ní uděláme?“
Buffy: „Nic. Kde je teď Nellie se Stanem?“
Angel: „Naposledy volala z Říma.“
Buffy: „Zítra jí zavolám, do té doby nikomu ani muk.“
Spike: „Spolehni se.“
Spike už se zvedal, že odejde, ale Buffy zazvonil mobil, tak si ještě sedl. Rychle mobil zvedla.
„Summersová.“ Ozvala se do sluchátka a čekala na odpověď.
Buffy: „Will, dlouho jsme spolu nemluvili, jak se máš?“
Willow: „V celém kultu je zmatek, chystá se volba nového kněze a možná i kněžky, co se Angie stalo?“
Buffy: „Nic, je naprosto v pořádku. Kněz je mrtvý.“
Willow: „Jak to?“
Buffy: „Není důležité.“
Willow: „Musím odejít, na delší dobu, ale potřebuj, aby ses postarala o Alexe.“
Buffy: „Alex není dítě Willow.“
Willow: „Občas ano. Potřebuji, aby byl v bezpečí. V celém kultu je zmatek, nastal převrat, nejspíš bude nové vedení a my plníme tajný úkol, oba jsme v nebezpečí, já to jdu urovnat, ale nemůžu zároveň chránit i Alexe.“
Buffy: „Nic se vám nestane, jste pod ochranou Angeliny.“
Willow: „Právě toho se bojím Buffy, ona je teď v hodně špatné situaci.“
Buffy: „O Alexe se postaráme, mohla bych ještě něco udělat?“
Willow: „Raději se moc nestýkej s Angie, bude to lepší.“
Buffy: „To přece…Angelina je moje dcera.“
Willow: „A právě proto bys ji měla nechat. Všem kolem ní hrozí smrt, mě tobě i jejím sourozencům, stejně tak i její dceři, která je na ráně. Radím vám zvýšenou opatrnost při hlídání malé.“
Buffy: „Ano Will ty to musíš vědět, já ty lidi z kultu Wicca moc neznám.“
Willow: „Ale oni znají tebe, pozorují tě a jsi pro ně zajímavá, dej si pozor.“
„Willow, Willow…Will…“ Křičela ještě do telefonu Buffy ale Willow už zavěsila.
Angel: „Co se stalo?“
Buffy: „Nic, přijede Alex.“
Angel: „Miláčku, nám to můžeš říct, co se stalo?“
Buffy: „Když jsem odjela ošetřit Angelinu, měla zranění ze souboje s Brianem.“
Angel: „Pomstila se mu kvůli Michelle.“
Buffy: „Ano, je mrtvý. Chvíli jsem tam uklidňovala situaci, ale teď to vypadá, že mají něco jako revoluci a chtějí Angelinu sesadit a možná i zabít.“
Spike: „Vždyť to by rozhněvalo jejich bohyni.“
Buffy: „Willow musí ospravedlnit svůj tajný úkol v Budapešti a já mám hlídat Alexe, aby ho mezitím nezabili.“
Spike: „Jestli přijde sem, máme tu hned bandu démonů.“
Buffy: „Musím se o Alexe postarat. Taky máme dát pozor na Michelle, kvůli Angelině.“
Angel: „myslíš, že jí chtějí ublížit?“
Buffy: „To by museli prvně zabít mě.“
Angel: „Dobrý?“
„Teď ano.“ Stulila se mu znovu v náruči, ale neusnula, jen odpočívala od všeho toho shonu v bezpečí.
Angel: „Spiku, zítra po poledni za mnou přijď do malé knihovny, s něčím mi pomůžeš. Buffy miláčku, pojedeš do L. A.?“
Buffy: „Asi hned ráno a nejspíš tam budu muset zůstat celý den.“
Angel: „Pojedu s tebou.“
Buffy: „To ne, musíš se starat o děti, nebudu mít ve městě čas ještě je hlídat. A kdybys jel se mnou, rozptyloval bys mě a nestihla bych, co potřebuji.“
Angel: „Nevím, jestli mě to má potěšit, nebo mrzet.“
Buffy: „Budeme na sebe mít skoro celou noc, jeden den beze mě přežiješ.“
Angel: „Vezmeš si mobil, a kdyby se něco dělo, zavoláš mi.“
Buffy: „Samozřejmě.“
Angel: „Nemůžu o tebe přijít, přišel bych o svůj život.“
Buffy: „Jednou jsi to přežil.“
Angel: „Jo, protože jsem nic necítil.“
Buffy: „Mám takový pocit, že umírání je pro mě už běžná věc, umřela jsem čtyřikrát, nebo pětkrát?“
Angel: „Myslím, že čtyřikrát.“
Podívala se přitom na ruce, její smrt jí připomněla, jak se hrabala z hrobu a pak měla zkrvavené ruce. Podívala se na Spika, taky si na to vzpomněl. Chudinka, tenkrát vypadala jako poražený anděl.
„Spojuje nás smrt.“ Řekla to tiše, ale upíři to slyšeli naprosto zřetelně, teď i Angelovi došlo, že myslí na dobu, kdy ji Willow vzkřísila. Ruce, která měla stále zdvižené ve výšce očí, jí vzal do dlaní a políbil jí je.
Angel: „Měl jsem tam být.“
Buffy: „Shh, už je to dlouho, patří to minulosti.“
Spike: „Neboj, pěkně jsem se ti o kvíteček postaral.“
Angel zavrčel a změnil tvář. Usmála se na něj a položila mu ruku na tvář.
„Ošetřil mi jen ruce, nic mezi námi nebylo.“ Chlácholila ho a on se změnil zpět k velkému nadšení Spika, který z toho začínal mít vánoce.
Buffy: „Spikey, nebuď jako malé dítě.“
Spike: „Baví mě to. Každou noc tě drží v náruči a stejně žárlí jako blázen.“
Buffy: „Angele prosím, tohle je mi minulost, nemá cenu ho mlátit.“
Spike: „Bych rád věděl, jak jsi přišla na to, že mě chce mlátit.“
Buffy: „Je jen pár chvil, kdy tě nechce mlátit a to je většinou jen v době, kdy nemyslí na nic.“
Spike: „Ani na tebe?“
Angel: „V tu chvíli myslím jen na ni.“
Spike: „Huh, už mi to došlo, tak to chápu, proč přitom na mě nemyslíš.“
Angel: „Tak dobrej zase nejsi.“
Spike: „Tady s přemožitelkou se rovnat nemůžu.“
Buffy: „Uf, mohli bychom řešit něco jiného?“
Angel: „Jistě miláčku.“
Spike: „Jen běžte spát holoubci, brzy zítra vstáváte.“
Angel vstal a šel, Buffy se ještě na odchodu zastavila u Spika. Jako obvykle mu dala pusu na tvář a tentokrát i radu.
„Ještě není pozdě Spiku, ještě si ji můžeš získat.“
„Jak o tom víš?“
„My si nemusíme lhát Spikey, my se známe. Jsme si blízko, tady není třeba slov.“
„Díky Buffy, věřím ti.“ Svěřil jí své pocity a taky ji políbil na tvář. To už ale Angel netrpělivě přešlapoval, tak k němu hned běžela.
„Smůla Angele, nikdy nedosáhneš na podstatu její výjimečnosti.“ Komentoval si to Spike sám pro sebe a taky šel do svého bytu.

Když tam přišel, Dawn si balila kufry.
Spike: „Kam jedeš?“
Dawn: „Musím odjet, úkol od Ryana, bude to asi trvat déle než ostatní moje úkoly.“
Spike: „Neměli bychom si ještě něco říct?“
Dawn: „Sbohem.“
Spike: „To je všechno?“
Dawn: „Už dlouho není co říct, Spiku.“
„Tak teda sbohem.“ Řekl jí a svěsil hlavu. Ustoupil jí z cesty a ona odešla. Možná navždy, možná se někdy vrátí, ale tímhle zasadila jejich vztahu nevyléčitelnou ránu.

Angel už šel do ložnice, Buffy ještě šla zkontrolovat malou Michelle a Davida. Prvně šla k Davidovi. Našla tam i Michelle, což ji ani moc nepřekvapilo. Michelle spokojeně ležela v posteli a David na ni dával pozor.
David: „Čekal jsem tě.“
Buffy: „Spal jsi už dnes?“
David: „Ano, vzbudil jsem se, když jsi přicházela.“
Buffy: „Promiň.“
David: „Za to nemůžeš, viděl jsem budoucnost.“
Buffy: „Ještě tě to trápí?“
David: „Už ne, zvykl jsem si. Akorát mám občas problém v orientaci mezi časy.“
Buffy: „Kdyby tě něco trápilo, viď, že za mnou přijdeš.“
David: „Nemusíš se bát. Jsem ti vděčný. Bylo hezké, jak ses postarala o Michelle a jak jsi ji přijala.“
Buffy: „Michelle je jen jako další moje dítě. Všechny vás miluji a ji také.“
David: „Je tak bezbranná, nikdy nikomu neublížila a stejně k ní život byl tak krutý.“
Buffy: „Teď už se bude mít dobře, bude s námi.“
David: „Máš pravdu, teď je šťastná.“
Buffy: „To jsem ráda. Ještě má ty zlé sny, viď?“
David: „Ano, nechce být v noci sama, ještě se bojí.“
Buffy: „Můžeme vám koupit dvoupatrovou postel nebo další postel, abyste mohli být v jednom pokoji.“
David: „Bylo by to možná lepší. Ještě se moc bojí na to, aby byla sama.“
Buffy: „Promluvím si o tom s Angelem, jistě bude souhlasit, abyste měli společný pokoj.“
David: „Děkuju.“
Buffy: „Teď aspoň chvíli spi.“
Políbila Davida na dobrou noc a taky malou Michelle, která se vrtěla ve spánku.

Unaveně klesla vedle Angela na postel. Objal ji kolem boků a přitáhl si ji blíž k sobě.
Angel: „Co děti?“
Buffy: „V pořádku, budeme jim muset zařídit společný pokoj.“
Angel: „Zase spí myška u Davida?“
Buffy: „Ano, jsou jako dvojčata.“
Angel: „Přísahal, že ji bude chránit a jako správný syn svého otce drží své slovo.“
Buffy: „Je to skvělý kluk, je ti hrozně podobný.“
Angel: „Máš pravdu, vidím se v něm. Ale stejně v něm při každém pohledu vidím tebe. Ten šibalsky zelený pohled.“
Buffy: „A co teprve ta ironie, jakoby se ji učil od tebe, ostatně jako všechny naše děti.“
Angel: „Příbuzenství s námi asi těžko zapřou.“
Buffy: „I Michelle.“
Angel: „To ano, dá se říct, že je víc podobná tobě než Angelině. Ale pravda je, že má cosi z Oze.“
Buffy: „Ano, ten pátravý přemýšlivý pohled.“
Angel: „Nikdy bych nevěřil, že za to co jsem udělal, bych mohl být šťastný.“
Buffy: „Už jsme dluh splatili více než dost.“
Chytila se za hlavu, Angel ji pohladil po tváři.
„Co se děje?“
„Musíme za Silami.“ Řekla a vstala. Hodila přes sebe župan a chytla se Angela za ruku.

Objevili se v známém prostředí před silami. Vůbec se nezměnili, stejně jako Angel a Buffy.
Gaia: „Rádi vás vidíme.“
Buffy: „Bohužel nemůžeme říct to stejné.“
Erót: „Jako vyšší síly se nemusíme omlouvat nižším bytostem…“
Gaia: „…ale válečníkům ano, přátelům zvlášť. Protože plán byl jiný, po splnění úkolu jsi měla jít rovnou zpět domů, ale někdo naše plány narušil a my s tím nemůžeme nic dělat.“
Buffy: „Chápu, nezlobím se.“
Erót: „Tvoje umění odpouštět ti přinese nebe.“
Angel: „Jen jediný rok jejího působení jako přemožitelky by jí měl přinést nebe.“
Gaia: „My to víme Angele, je nám jasné, jak výjimečnými válečníky pro nás jste. Jste povznesení i nad ostatními našimi válečníky.“
Buffy: „Zavolali jste nás, abyste se omluvili?“
Erót: „Ano a taky protože věštci jsou mrtví.“
Angel: „Co se jim stalo?“
Buffy: „David měl pravdu.“
Gaia: „Ano, váš syn to věděl již dříve, stejně jako my, ale nesmíme měnit budoucnost. Jejich čas mezi námi již došel konce.“
Erót: „Chceme, abyste přijali roli rádců.“
Buffy: „Rádců komu?“
Gaia: „Věštcům. Původně jsme chtěli jejich roli přenechat vám, ale víme, že byste to nepřijali. Našli jsme jiné bytosti. Vaše výjimečnost a neobyčejný smysl pro spravedlnost nás ale přesvědčil o tom, že byste byli nejlepšími rádci pro ně, protože jim chybí lidskost. Zatímco vás dva lidskost tvoří, překypujete jí.“
Buffy: „Tohle nemůžeme přijmout.“
Angel: „Nejsme toho hodni.“
Erót: „Jste toho hodni více než oni. Museli bychom na ně dohlížet, ale pokud byste jim radili vy, nemuseli bychom. Věříme vám.“
Buffy: „Když přijmeme, bude to jen další břemeno.“
Gaia: „To máte pravdu, ale věci kolem vás se uklidní. Už na vás nebude, abyste bojovali proti nižším démonům. Pro to jsou tu jiní, válečníci.“
Buffy: „To odmítám, nemůžete mi moje upíry vzít.“
Angel: „To nemůžete udělat.“
Erót: „Bude to pro tebe úleva, když se nebudeš muset věnovat upírům, už tě nejsou hodni.“
Buffy: „Přijmeme vaši nabídku rádců. Ale musíte pochopit, že jsem pořád ještě přemožitelka a zabíjení upírů je moje přirozenost, jistě dřív jsem to odmítala, ale teď, kdybych o tuto přirozenost přišla, moje existence by přestala mít ten rozměr.“
Gaia: „Chápu, tvoje výjimečnost je opravdu jedinečná. Snad jsme tě neurazili tou nabídkou.“
Angel: „Ne, je to v pořádku. Cítí se nedoceněná, když si nezabije pár upírů.“
Erót: „Přijímáte tedy?“
Buffy: „Co to bude obnášet?“
Gaia: „Budete se snažit to utajit, chápeme, že některým přátelům to budete chtít říct. Občas za vámi přijdou věštci, nemusíte se před nimi v ničem ostýchat, protože vy jste postaveni nad nimi. Oni se nikdy nesetkají se Silami.“
Angel: „Máme jim radit?“
Erót: „Pomáhat jim být lidskými a spravedlivými.“
Buffy: „Jasnačka, to bude lehký.“
Gaia: „Věříme vám.“
Angel: „Jsme tím poctěni.“
Erót: „Jděte, ať nevzbudíte podezření.“
Buffy: „Kdy se s nimi setkáme? Jak je poznáme?“
Gaia: „Neboj se, poznáte je jednoduše, srdcem. Nashledanou a hodně štěstí.“
Žena jim popřála hodně štěstí a přenesla je zpět.

Když se vrátili zpět, úlevně si lehli do postele. Angel Buffy pevně objal, navzájem se dotýkali co největší plochou těla. Cítil její dech, jak jí tluče srdce. Byla mu tak blízko, že ho zahřívala svojí teplou pokožkou.
Angel: „Políbil jsem tě vůbec dneska?“
Buffy: „Ani si nevzpomínám.“
Angel: „Je to zvláštní, tolik let tě mám tak blízko a stejně se tě nemůžu nabažit. Tolik nocí už jsem tě držel v náruči a stejně toužím tě mít ještě víc a víc.“
Buffy: „Tak o tom přestaň mluvit a přejdi k činům.“
Nemusela ho dlouho prosit, hned ji začal vášnivě líbat a ona nezůstávala pozadu.

Ráno byla Buffy už před svítáním pryč, děti šel probudit Angel, taky jim nachystal snídani a naplánoval program celého dne bez matky. Stejně mu ho narušili tím, že rovnou po snídani odkráčeli do jeho knihovny a tam studovali. Angel se odebral do své pracovny, kam k němu přišel Spike.
Spike: „Chtěl jsi mě tu?“
Angel: „Ano, budu potřebovat tvoji pomoc.“
Spike: „V čem?“
Angel: „Jsi jí tu nejbližší, miluje tě. Svým způsobem. Strašně mě to štve, ubíjí a trápí, ale co s tím nadělám. Potřebuji tě, musíš mi pomoct ji přesvědčit. Je to pro její dobro.“
Spike: „Co mám udělat?“
Angel mu podrobně vyložil svůj plán ohledně Buffy.
Angel: „Nechci o ni přijít. Tak co na to říkáš?“
Spike: „Víš, že nám hrozí, že nás promění do velikosti krabičky zápalek.“
Angel: „Lepší když já a ne ona.“
Spike: „Nechtěl bych tě mít za nepřítele.“
Angel: „To byly časy co? Ty a Dru proti mně a Buffy.“
Spike: „Vaše výhoda byla jasná.“
Angel: „Tenkrát byla ještě tak dětská, tak nezkušená.“
Spike: „A teď je poučená životem, ale stejně je tam ještě něco bezbranného a nevinného.“
Angel: „Těžko ji nemilovat.“

Za dva dny už Buffy s Angelem najali novou hospodyni. Byla to milá žena kolem čtyřicítky. Hned ji seznámili s tím, že bude její práce neobvyklá, ale že jí každou nepříjemnost bohatě vynahradí. Přijali ji taky okamžitě do služby, Buffy ji brzy se vším v domě seznámila, včetně toho, že vstup do jejího bytu je bez jejího přímého souhlasu zapovězen. Hospodyně se jmenovala Lorrette Machiko.
Buffy: „Zajímavé jméno, japonské?“
Lorrette: „Rodiče byli blázni, nesnáším to jméno. Říkejte mi Lorey.“
Buffy: „Vy mě Buffy. Doufám, že si budeme rozumět.“
O pár dní později večer seděli všichni v obýváku, když přišla Lorrette, že za Buffy přišel nějaký host.
Angel: „Na návštěvy je pozdě, ne?“
Buffy: „Řekl vám své jméno?“
Lorrette: „Byl dost zmatený, stále se sháněl po vás.“
Buffy: „Pozvěte ho dál, hned tam přijdu.“
„Omluvte mě prosím na chvíli,“ prosila ostatní a chvíli po Lorrette odešla.

Šla ke dveřím, kde se setkala s někým, koho by měla čekat, ale nečekala ho.
„Alexi!“
Alex: „Rád tě vidím, Buffy.“
Buffy: „Vypadáš hrozně, jedeš až z Evropy?“
Alex: „Ano, byla to dlouhá cesta.“
Buffy: „Lorey, prosím připravte jeden pokoj pro hosty.“
Lorrette: „Jak si přejete paní.“
Buffy: „Alexi pojď, těšili jsme se na tebe.“
Dovedla ho do obýváku, kde se hned přivítal se známými tvářemi.
Buffy: „Alexi, můj a Angelův syn David William a Michelle, vnučka.“
Alex: „Ahoj děti. Jsem Alex, většinou jsem ten, co chodí pro svačiny.“
Michelle se chvíli rozmýšlela, pak mávla rukou a poslala proti němu kouli energie.
„Myško, to nebylo moc slušné.“ Vynadala jí Buffy, ale přesto se usmívala.
Michelle: „On lže.“
David: „Nechej toho myško, můžeš mu věřit. Je hodný.“
Michelle se pozorně podívala na Buffy, přečetla jí myšlenky, poslechla si pár telepatických vysvětlení a pak přikývla, přivolala kouli k sobě.
Buffy: „Hodná holčička.“
Alex: „Tak jo, vždycky jsem věděl, že jsou Summersový děsivý.“
Buffy: „Promiň Alexi, jsme teď trochu nervózní. Posaď se.“
Alex si sedl do jednoho křesla a Buffy se po pár větách prohozených s dětmi vrátila k Angelovi na sedačku.
Giles: „Tak co Alexi, jakou jsi měl cestu.“
Alexi: „Příšerná je slabé slovo a vůbec nic nevystihuje.“
Buffy: „Nechala jsem ti přichystat pokoj, doufám, že budeš mít pohodlí. Jak se má Willow.“
Alex se podíval směrem k dětem sedícím v rohu a pak na Buffy.
Buffy: „Klidně mluv.“
Alex: „Není moc optimistická, můžeme čekat hodně špatnejch věcí. Uvnitř kultu Wicca probíhá něco jako občanská válka.“
Christiana: „To přece naprosto odporuje jejich přesvědčení.“
Angel: „Angelina je proti násilí.“
Alex: „Jenže v téhle válce neteče krev. Tady je rovnou smrt. Bojování kouzly je to nejhorší. Už se ani neobtěžují vyzvat protivníka na souboj.“
Buffy: „Takže si chtějí zvolit novou Radu a kněžku i kněze.“
Alex: „Ano, tak se to dá říct. Odhalilo se totiž, co celou dobu dělal Brian.“
Buffy: „Hrozí Angelině nebezpečí?“
Alex: „Smrtelné ne, ale můžou se stát i horší věci. Snažila se Brianovi chyby a špatná rozhodnutí napravit, ale její moc byla proti němu jen omezená, dokud ho nevyzvala na Při. Byl to prý krásný souboj, ale neměl proti ní šanci. Jedinou ránu jí zasadil, když už umíral.“
Buffy: „Já vím, ošetřovala jsem jí to, nebylo to vážné. Spíš psychika.“
Alex: „Tak se taky kult dozvěděl o tom, že byl Brian ztělesněním zla a v Radě je korupce.“
Giles: „Příšerné, na co se teď má člověk spolehnout.“
Alex: „Čarodějky jsou naštěstí dost silné a spravedlivé. Přišli na viníky a potrestali jen je. Vzhledem k tomu, že nám úkol zadala zkorumpovaná část rady, hrozí mě a Willow nebezpečí, odjela nás hájit. Někomu se podařilo utéct, přívržencům Briana a ti teď jdou po krku Angie i její rodině.“
Buffy: „Všechno?“
Alex: „Co vím, je to jen pár hrubých informací.“
Angel: „Aspoň něco.“
Spike: „Ženy kultu Wicca jsou spravedlivé, poznají kdo je vinen.“
Buffy: „Věřím tomu. Na co bychom se pak mohli spolehnout než na kult Wicca?“
Angel ji objal, pevně, jakoby chtěl zahnat chmury, ale hned mu došlo, že se nebojí, je vyrovnaná a klidná. Položila mu hlavu do klína a dívala se mu do očí. Sklonil se k ní a vášnivě ji políbil. Když se narovnal, pohladila ho po tváři, něco mu tiše řekla a zavřela oči. Políbil ji něžně na čelo a chytil ji za ruku. Když cítila jeho přítomnost a tím záruku bezpečí, usnula.
Giles: „Jak to vypadá se spánkem?“
Angel: „Nespí, je v něčím snu.“
Christiana: „Třeba Angie.“
Spike: „Pochybuji.“
Angel: „Taky si myslím, že to Angelina není. Kdybych tak občas věděl na co myslí.“
Michelle: „Před chvílí myslela na Síly, pak na tebe, pak na Angie, pak na tebe, pak na Spika, pak na tebe, pak na to, co udělají s Wiccou, pak zase na tebe a tak se to střídá.“ Spike: „Deprimující, když může někdo stále sledovat tvé myšlenky.“
Michelle: „Tvoje ne, strejdo Spiku. Ani tátovy.“
Alex: „Máme tu obvyklý problém s růžovými králíčky.“
Michelle: „nemusíte se bát Alexi, nečtu myšlenky každému, slyším je, zachycují se mi v paměti, ale většinou jim nevěnuji pozornost a je mi úplně jedno, že myslíte jenom na sex.“
Angel: „Myško.“
Michelle: „Ano, Angele, Anne mi už říkala o tom, že není pěkné lidem říkat, že vím, co si myslí a házet koule energie na zeď.“
Angel: „Mám pocit, že jsi nejhodnější Summersová co znám, s ostatníma mám problémy.“
David: „A já?“
Angel: „Ty jsi Summers, ne Summersová. Zdá se mi, že čím jsi starší, tím lépe ti rozumím. S děvčaty to bylo naopak.“
Spike: „Co Connor?“
Angel: „Tomu jsem nerozuměl nikdy, měl složitou povahu a tu dokázala odhalit jen ona. Nebyl člověk a špatně se s tím vyrovnával.“
Spike: „V Ulirii je mu lépe.“
Buffy vzdychla a Angel ji něžně pohladil po tváři, usmála se a spala dál.
Spike: „Naše královna si zaslouží odpočívat.“
Angel: „Právě že je problém, že nespí.“
Giles: „My půjdeme, zítra zase jedeme brzy ráno do města.“
Angel: „Jen běžte, dnes už se nestane nic zajímavého.“
Giles s Christianou odešli a zůstali jen Spike, Angel, David, Michelle, Alex a Buffy. Angelovi to připomnělo doby, kdy s nimi byla ještě Dawn. Ale o tom, že odjela, se teď nesmělo mluvit. Druhý den sice Spike řekl jemu i Buffy všechno, co se stalo, ale přesto to bylo ještě čerstvé.
Spike: „Víš co, Brácho? Měli bychom s tou tvojí přemožitelkou něco udělat, jestli si neodpočine, máme na krku rozzuřený síly přemožitelky.“
Angel: „Bude v pořádku.“
Spike: „Je tam už hrozně dlouho, včera v noci vůbec nespala a dvě noci předtím taky ne, celý dny i noci pracuje, z toho nebude nic dobrého.“
Angel: „V tom nebude problém, hlavně musíme dát pozor na hádky. Když se nebude nikdo hádat a nebude tu rozruch, všechno je v pohodě.“
Spike: „Já vím, brácho, ale nemůžeme nic riskovat. Vím to já, ty i ona, že až se příště naštvou, najdou si jinou přemožitelku, poslušnější.“
Angel: „Právě o to asi jde první přemožitelce.“
Spike: „Ta fakt nikdy nedá pokoj.“
Alex: „Problém?“
Angel: „Zatím ne.“
Alex: „Neměly by jít děti spát, je pozdě.“
Angel: „Je jejich věc, kdy půjdou spát.“
David: „No, zítra by už měl být hotový ten pokoj ne?“
Angel: „Ano, snažila se to uspěchat. Pokoje už jsou spojené, teď už zbývá jen předělat nábytek. Nejspíš to bude chtít znovu vybavit, aby to bylo barevně sladěné. Do zítřejšího večera to bude.“
Alex: „Všechen nábytek?“
Spike: „Má u firem respekt.“
Buffy pomalu otevřela oči a něco neslyšně řekla Angelovi, ten přikývl. Pak si sedla a opřela se o něj.
Buffy: „Mluvila jsem s Nellie.“
Alex: „Tak dlouho?“
Angel: „Říkala jsi jí o první přemožitelce.“
Buffy: „Ano, bude na sebe dávat pozor, ale shodly jsme se, že nebudeme brát na její útoky potaz, protože útoky jsou jen proti mně.“
Spike: „Co s ní budeš dělat?“
Buffy: „Že se naštvu, mi asi moc nepomůže. Zkusím se zeptat Wesleyho, ten by to mohl vědět.“
Alex: „Co Giles?“
Buffy: „Zbytečně by si dělal starosti, sám jich má dost.“
Angel: „Zítra s ním budeš mluvit?“
Buffy: „Předpokládám to. Bude asi naštvaný, dlouho jsem se neozvala.“
Spike: „Dlouho nebude, jsi jeho miláček.“
Buffy: „On můj taky. Vždycky mě oslní, jak je chytrý. Jeho inteligence a prozíravost je úžasná.“
Unaveně se chytla za hlavu.
Angel: „Takový v Sunnydale nebyl.“
Buffy: „Nebyl, to až potom.“
Angel: „Nikdy bych nečekal, že se takový stane, když jsem ho v Los Angeles potkal.“
Buffy: „To jsme dva.“
Najednou zavřela oči, zůstala o něj opřená a usnula. Začala pravidelně oddechovat.
Spike: „Cos jí udělal?“
Angel: „Nic, byla jen unavená, tak usnula.“
Spike: „Odpočine si?“
Angel: „Spí teď klidně, snad si trochu odpočine.“
Spike: „To je dobře.“
Angel: „Snad to něčemu pomůže.“
Spike: „Tak běžte. Děti uložím.“
Angel: „Dík.“
Opatrně Buffy chytil do náruče a vstal.

Ráno Buffy probudila Davida a Michelle svěží, jako každé ráno, pomohla jim s oblékáním a odvedla je na snídani. Hned se všichni usadili kolem stolu, chybě jen Angel a Spike. Lorrette jim přinesla jídlo a Buffy zařizovala zbytek dění v domě.
Buffy: „Lorey, dostali Angel se Spikem svoje jídlo?“
Lorrette: „Jak jste přikázala, paní.“
Buffy: „Říkali něco?“
Lorrette: „Pan Angel bude u sebe v pracovně nebo v malé knihovně, až budete mít čas, máte za ním přijít a pan Spike šel do města.“
Buffy: „Ve dne?“
Lorrette: „Šel chodbami.“
Buffy: „To je můj klučina.“
David: „Mami, mohli bychom být dnes v malé knihovně?“
Buffy: „Dobře, ale neukazuj ještě Michelle čistokrevné démony, nebo zvlášť nebezpečné.“
David: „Slibuju.“
Buffy: „Já s Angelem budeme u mě v pracovně.“
Michelle: „Anne?“
Buffy: „Ano?“
Michelle: „Chci být pozorovatel.“
Giles: „Legrace.“
Buffy: „Nechtěj, přemožitelky jsou hrozně drzé.“
S tím Buffy odešla a Giles hned vyběhl za ní.
Giles: „Co je s tebou? To by vyřešilo náš problém.“
Buffy: „Tak si ho řešte někým jiným, než mou vnučkou. Michelle se nesmí nic stát, přísahala jsem to Angie než…to je jedno.“
Giles: „Než co?“
Buffy: „Nic, to nic. Promiňte Gilesi, chovám k vám opravdu velkou úctu a obdivuji vás stejně jako vaši inteligenci, ale tohle po mě nemůžete chtít.“
Giles: „Dobře.“
Buffy: „Díky, Gilesi.“
Giles: „Vždycky jsi byla umíněná. Teď ses rozhodla, že nebude pozorovatelem a ty pro to máš jistě důvod, už jsem si zvykl, že vidíš do budoucnosti. Intuice.“
Buffy: „Mám pro vás jiného pozorovatele.“
Giles: „Koho?“
Buffy: „Davida Robinse II.“
Giles: „Ten, co jsi ho školila?“
Buffy: „Ano, postaráte se o něj?“
Giles: „Já?“
Buffy: „Jsi nejlepší, Gilesi.“
Giles: „Dobře, ale mám jednu podmínku.“
Buffy: „Jakou?“
Giles: „Chci ho vyškolit v rodné Anglii.“
Buffy: „Dobře, zařídím vám dům, všechno na náklady firmy.“
Giles: „Kdy?“
Buffy: „Ještě vám to řeknu.“
Pak šla rovnou za Angelem, seděl ve svojí pracovně a něco hledal v tlusté knize. Hned jak vešla, praštila ho do nosu její vůně, hned k ní vzhlédl.
Angel: „Miláčku…“
Buffy: „Angele, dostal jsi krev?“
Angel: „Jistě, dobře se o mě staráš.“
Buffy: „Giles s Christianou odjedou.“
Angel: „Kdo přijede?“
Buffy: „Nellie s Nicholase musí povinně zůstat v Evropě, Ginny se Stanem taky. Takže jen počkáme, než se vrátí Willow.“
Angel: „Jak se vrátí, odjedou.“
Buffy: „ A přijedou Nellie a Nicholas.“
Angel: „Máš to skvěle naplánované.“
Buffy: „To jedině z lásky k tobě.“
Sedla si proti němu na kraj stolu a koketně přehodila nohu přes nohu. Zavřel knihu a naklonil se k ní. Objal ji jednou rukou kolem pasu a druhou jí přejel po noze.
„Tak co, budeme studovat?“ Zeptala se ho a hlas se jí klepal rozrušením, jako puberťačce. Místo odpovědi ji pevněji stiskl kolem pasu, zatáhl a přesunul si ji na klín. Obtočila nohy kolem něj a naklonila se k němu blíž.
Angel: „Stačí ti to jako odpověď?“
Buffy: „Nevím, má tohle být všechno?“
Angel: „Čekám, s čím se vytasíš ty.“
Provokativně pohnula pánví a tím ho přiměla zavrčet.
Buffy: „Co? Kdo byl lepší?“
Angel: „Jednoznačně jedna nula pro tebe, ale ještě jsem neskončil.“
Buffy: „Čekám, kdy se přestaneš chvástat a něco uděláš.“
Pohladil ji po tváři, přešel ke krku, kde ji políbil na zřetelné jizvičky po kousnutí, přitom prudce trhl za lem košile a roztrhl ji tak na dva díly. Znovu ji políbil na krk a zašátral jí rukou na hrudníku. Našel podprsenku a přesně uprostřed ji roztrhl.
„Myslím, žes právě srovnal,“ špitla mu do ucha a pak ho do něj kousla. Přejela mu po zádech, dokud nenašla okraj jeho trička, to mu pak svlékla. Znovu se na něm zavrtěla a vášnivě ho políbila. V tu chvíli jí rukou zajel pod sukni.
„Myslím, že toto znamená vedoucí postavení dva jedna pro mě, miláčku.“
„Tak s tím něco udělej, chceš přece přesvědčivé vítězství.“
Za hodinu už oba leželi na zemi. V těsném objetí leželi na zemi a byli přikrytí tenkou dekou. Přejížděl jí rukama po nahých zádech a vychutnával si, její rozpálenou pokožku.
Buffy: „Vyhrál jsi, tohle bylo vítězství na celé čáře.“
Angel: „Nezůstáváš pozadu.“
Buffy: „Jsi nejlepší.“
Angel: „Tak…tak teplá. Máš tak teplou pokožku, mučí mě to.“
Usmála se na něj, vzala jeho ruce do svých, přiblížila je ke rtům a jemně koneček každého prstu políbila.
Angel: „Jsi sladká.“
Buffy: „A ty totálně…“
Angel: „Neříkej to, nech mě si to užít.“
Buffy: „Co kdybych tomu trochu pomohla?“
Než stihl odpovědět, zmizela pod dekou. Když mu po chvíli znovu vklouzla do náruče, ovinul ji rukama kolem pasu a něžně ji políbil.
Angel: „Můžu ti říct jedno, tímhle jsi zaručeně ve vedení.“
Buffy: „O tom bych chtěla polemizovat, protože dnes…“
Angel: „Shh, nebudeme teď o tom mluvit.“
Buffy: „Promiň, nerad o těchto věcech mluvíš.“
Angel: „Nemáš košili, obleč si moje tričko.“
Buffy: „Kam jdu?“
Angel: „Na oběd, miláčku, ty tam musíš hned, já si skočím pro oblečení.“
Buffy: „Mám tam jít v tvém tričku?“
Angel: „Je v tom problém?“
Buffy: „To ty nerad dáváš tyhle věci najevo.“
Angel: „Že tě miluji a líbí se mi s tebou spát, klidně vykřičím do světa, ale podrobnosti jsou jen mezi námi.“
Vstala a začala po místnosti hledat kusy oblečení. Když na sebe oblékla všechno oblečení, klekla si k němu.
Angel: „Jsi k pomilování.“
Buffy: „Vstávej, zmeškáš oběd.“
Angel: „Jo, ale jestli tam půjdu takhle, budu se muset hodně stydět.“
„Já zatím jdu, po tomhle mám hrozný hlad.“ Ospravedlnila se a odešla.

Když přišla na oběd, všichni už kolem stolu seděli. Byl tam i Giles, protože tentokrát odjela Christiana sama.
David: „Mami, už jsme mysleli, že nepřijdeš.“
Buffy: „Něco jsme řešili v pracovně.“
Michelle: „My jsme byli v knihovně, se Spikem.“
Buffy: „Co jsi jim ukazoval, Spiku?“
Spike: „Pamatuješ na pozorovatelské deníky, kde jsi našla informace o Angelusovi?“
Buffy: „To snad ne. Jak ses k nim dostal?“
Spike: „Angel je má zařazené v knihovně, mezi ostatními deníky.“
Buffy: „Ano, Time mu je všechny dal. Nemusel jsi to ukazovat dětem.“
David: „Nebylo tam nic špatného.“
Buffy: „To je dobře.“
Michelle: „Anne, vy jste se hádali?“
Buffy: „Kdy?“
Michelle: „Teď, slyšeli jsme z pracovny divné zvuky.“
Buffy: „Duch, otravoval tam jeden duch.“
Spike za zády děti zadržoval smích a div se z toho neskácel k zemi.
Buffy: „Co je Spiku, je ti špatně?“
Spike: „Ne, pohoda.“
Buffy: „Tak co, budeme jíst?“
Spike: „Já půjdu za Angelem, musíme ještě něco probrat. Dobrou chuť.“
Buffy: „Odnes mu krev.“
Spike: „Samozřejmě, stavím se ještě za Lorey.“
Buffy si povzdechla a sedla si na svoje místo u stolu. Tohle vážně nemá cenu, hádat se s upírem starým skoro dvě stě let, toho už nepřevychová. Ale možná je to dobře.

Spike šel rovnou za Angelem. Na jistotu šel k nim do bytu. Taky ho tam našel, seděl v obýváku a před sebou měl rozložené papíry.
Spike: „Neruším?“
Angel: „Jen pojď dál.“
Spike: „Buffy ti posílá krev.“
Angel: „Co bych bez ní dělal.“
Spike: „Ukazoval jsem dětem knihy, ve kterých je o Angelusovi.“
Angel: „To jsi neměl dělat Spiku, radši jsme jim to měli říct sami.“
Spike: „Dávno všechno ví, teda většinu z toho, s Davidem jste o tom už mluvili.“
Angel: „Vlastně ano. Michelle, je na to malá.“
Spike: „Je stejně stará jako David.“
Angel: „Je citlivá.“
Spike: „Vzala to dobře. Říkal jsem jim o Halloweenu.“
Angel: „O kterém?“
Spike: „Jak se nám Buffy přestrojila za slečinku z 18. století.“
Angel: „Ty si to pamatuješ?“
Spike: „Jistě, byla sladká, k nakousnutí. Tobě se nelíbila?“
Angel: „Neměl jsem ty holky rád, jejich jediná starost bylo vypadat dobře.“
Spike: „A jak pěkně to uměly.“
Angel: „Nebyla to ona. Buffy je vždycky přesvědčená o tom, že se ženy můžou ve všem vyrovnat mužům.“
Spike: „Co bys čekal od přemožitelky?“
Angel: „že bude taková, jaká je. Cos jim ještě ukazoval?“
Spike: „Nic moc, ale vy jste prý měli zajímavé dopoledne…“
Angel: „Co ti řekla?“
Spike: „Měli jste tu prý ducha.“
Angel: „Ducha?“
Spike: „Děti slyšely z pracovny divné zvuky, Buffy říkala, že jste tu měli rozzuřeného ducha.“
Angel: „Když to říkala Buffy.“
Spike: „Vy dva mě nikdy nepřestanete překvapovat. Celou noc, pak celé dopoledne, dáte si vůbec někdy pokoj?“
Angel: „Pochybuji.“
Spike: „Brácho ani nevíš, jaké máš štěstí. Dobře, že ses jí tenkrát chytl a držel jako klíště.“
Angel: „Byla tenkrát kouzelná. Chvíli byla jako Cordelie, pak ale začala být tak…“
Spike: „Zabijácká, nevinná, přemožitelská, spravedlivá, sexy…“
Angel: „I tak se to dá říct.“
Spike: „S přemožitelkami je lepší spát, než je zabíjet.“
Angel: „Kontroluj se Spiku, mluvíš o mé manželce.“
Spike: „Promiň, ještě si zvykám.“
Angel začal přeskládávat papíry a u toho přemýšlel.
Angel: „Kde je Buffy?“
Spike: „Ještě je na obědě.“
Angel: „Zítra bych potřeboval, abys moc neokouněl po domě, přijdou ti učitelé.“
Spike: „Budu s dětmi.“
Angel: „Dobře, to bude asi nejlepší. Až se nají, ať sem přijde.“
Spike: „Jasně šéfe.“

Druhý den Giles odjel i s Christianou do města. Spike se staral o děti a Buffy s Angelem se chystali přijmout učitele. Všechno nachystali a postupně se sešli s několika lidmi, kteří věděli pravdu o upírech a podobných věcech a nevnucovali by teda dětem opačný názor. Hledali taky někoho diskrétního, uhlazeného a dobrých způsobů. Buffy si ho celou dobu představovala jako kombinaci mezi Gilesem a Marcem. Kdyby to šlo, nejraději by to svěřila Wesleymu, ale ten bohužel nemohl. Nakonec vybrali muže, kolem třicítky, který měl v rodině několik generací pozorovatelů, ale rád se tomu zaměstnání vyhnul. Pracoval pan na volné noze a nabízel svoje služby. Jmenoval se Victor Perce. Oběma se muž moc líbil. Teď ještě zbývalo, jestli se bude líbit dětem. Buffy pro ně skočila.

Ani jednomu se moc nelíbil, zato Victorovi se děti líbily.
Victor: „Dobrý den děti, jsem Victor.“
David: „Myško?“
Michelle: „Nezdá se mi.“
David: „Mě taky ne. Mami?“
Buffy: „Victor bude váš učitel, pokud se vám líbí.“
Michelle se na ni nervózně podívala, pak na Davida. Ten neznatelně přikývl a Michelle vyslala na Victora kouli energie, která mu bránila v pohybu.
Buffy: „Michelle, nech toho.“
Michelle: „Anne, ten muž lže.“
Buffy: „Každý někdy lže.“
„Nechte toho!“ Křikla Michelle na Victora.
Victor: „Promiňte, čeho?“
„Myško, prosím, ten muž nám neublíží. Nemusíš se ho bát. Můžeš ho klidně držet, ale zkus ho vyslechnout.“ Konejšila ji Buffy a snažila se ji uklidnit.
Michelle: „Anne, on je z kultu Wicca.“
Buffy: „Ty jsi ho tam viděla?“
Michelle: „Pracoval pro Radu.“
Buffy: „Proč jste nám to zamlčel?“
Victor: „Pracoval jsem pro různé instituce.“
„Nechte toho!“ Křikla na něj znovu Michelle. Buffy se otočila na Davida, ten se na ni znepokojeně podíval.
„Myško, prosím, teď se zkusíme uklidnit, všechno se dá vysvětlit.“
Michelle: „Anne, ty mi nevěříš? On se ti snaží vlézt do hlavy.“
Buffy: „Cože?“
Michelle: „Snaží se kontrolovat ti myšlenky.“
Angel: „Nic nedělá, Michelle.“
Michelle: „Někdo tu používá ty schopnosti.“

V tu chvíli se chytla za hlavu a omdlela, Buffy se podařilo ji na poslední chvíli zachytit. Victor jí chtěl pomoct, ale energie ho stále držela na místě. Položila Michelle na pohovku a David k ní hned běžel.
„Mami, co se jí stalo?“
Buffy: „Nechápu to, Davie.“
Angel: „Něco jí přetížilo schopnosti.“
Buffy: „Co mám dělat?“
David: „Mami, musíš něco udělat.“
Položila Michelle ruku na čelo a zavřela oči. Za chvíli se Michelle probrala.
Michelle: „Co se děje?“
Buffy: „Omdlela jsi.“
Michelle: „Prosím, Anne. Věř mi, něco se děje.“
Buffy: „Já ti to věřím.“
„On to nedělá, sice nám neřekl všechno, ale je nevinný.“ Konstatovala Michelle po tom, co se podívala na Victora. Pustila ho a ona si s úlevou sedl. Pak se znovu chytla za hlavu, ale neomdlela, jen se bezradně podívala na Buffy.
„Angele, co mám dělat?“ Zkusila už otázky na všechny strany, ale nikde žádná odpověď. Objala Michelle a ta se přestala držet za hlavu.
Michelle: „Je to pryč.“
Buffy: „Tohle mi už nedělej, vystrašila jsi mě k smrti.“
Michelle: „Anne, něco se děje. Bylo to namířené proti vám.“
Angel: „Takže ještě neskončili.“
Buffy: „To vyřešíme potom. Nechceš si jít odpočinout, myško?“
Michelle: „To je dobrý. Victore, promiňte mi to.“
Victor: „V pořádku. Neříkali jste, jaké mají děti schopnosti.“
Angel: „Promiňte, zapomněli jsme na to. Pochopíme, když teď práci odmítnete.“
Victor: „Ne, ani mě nenapadne, tohle vypadá na velmi užitečnou práci.“
Buffy: „Děkujeme vám. Michelle broučku, bolí tě něco?“
Michelle: „Jsem v pořádku, díky. Davie?“
David: „Tady jsem, myško, nemusíš se bát.“
Michelle: „Wicca, blíží se.“
David: „Neboj se, neublíží ti.“
Michelle zavřela oči a mávla proti sobě rukama. Mezi nimi se vytvořila koule modré energie a ve chvilce začala kroužit po místnosti, pak vyletěla z okna.
Buffy: „Tak jo, teď se všichni nadechneme, protože tohle je moc i na mě.“
Angel: „Klid, nemusíš se bát. Wicca na nás nemůže.“
Buffy: „Počkej, Síly. To byly Síly. Michelle je možné, že se nás snažily kontaktovat Síly?“
Michelle: „Posílají ti zprávy?“
Buffy: „Ano.“
Michelle: „Tak to jsem je omylem zachytila já, když jsem se mu snažila přečíst myšlenky.“
Angel: „Takže se všechno vyřešilo. Síly se zase nudí.“
Buffy: „Budeme za nimi muset jít, ale teď ne.“
Angel: „Počkají.“
Buffy: „Tak co Victore, kdy začnete?“
Victor: „Najdu si bydlení ve městě a hned potom můžu začít.“
Buffy: „Budete bydlet tady, velkej barák a žádní lidi tu nejsou.“
Victor: „V tom případě zítra.“
Buffy: „Davie, běžte prosím s Michelle do svého pokoje a dej na ni pozor, ať si chvilku odpočine.“
Michelle: „Teď nemůžu, musím počkat, až se vrátí.“
Buffy: „Kdo?“
Michelle: „Vyzvědač.“
Buffy: „Potom si ale půjdeš na chvíli lehnout, ano?“
Michelle: „Slibuji.“
Buffy: „To je moje holčička.“
Když David s Michelle odešli, trojice si sedla na sedačky, aby mohli dořešit podrobnosti.
Victor: „Mohl bych se prosím zeptat na jejich schopnosti? To děvče je čarodějka?“
Buffy: „Dá se to tak říct, všechny naše děti tak trochu čarují. Angelina je čarodějka, ještě nedávno byla kněžka kultu Wicca, ale teď asi skončí. Michelle má jisté schopnosti jako čarodějka, ale ona nepoužívá formule, ale telepatii. Taky čte myšlenky a ovládá energii.“
Victor: „Všiml jsem si. Vypadá to, jakoby sama tu energii vyvolala, ne jen díky schopnostem.“
Buffy: „Angelina říká, že je to velmi vzácná schopnost. Ovládá energii jako prvotní schopnost.“
Victor: „Hodně jsem o tom slyšel, ale nikdy jsem to neviděl.“
Buffy: „Naše rodina je hodně výjimečná. Uvidíte věci, o kterých jste slyšel, nebo i neslyšel. Ale zaručuji vám, že uvidíte věci, které jste ještě neviděl.“
Victor: „A ten chlapec? Oba tvoří takovou shodu. Doplňující se dvojice.“
Buffy: „To je pravda. Michelle vám přečte myšlenky a on pocity.“
Victor: „Je empatik?“
Buffy: „Ano, dá se to tak říct. Taky trochu čaruje a tak. Většina schopností se projevuje jen občas.“
Victor: „Zajímavé. Máte v rodině dědičnost podobných schopností?“
Angel: „Ne, moji i Buffyini rodiče byli lidé.“
Victor: „Tak jako to, že se u dětí objevily takové schopnosti? Promiňte, není to moc vtíravé? Chtěl bych jen pochopit situaci.“
Buffy: „Přemožitelkách jste slyšel?“
Victor: „Samozřejmě, to každé dítě v rodině pozorovatelů.“
Angel: „Setkal jste se s nimi někdy?“
Victor: „Bohužel ne.“
Angel: „Tak právě s jednou popíjíte čaj.“
Lekl se, až mu málem čaj zaskočil a začal se dusit. To Angela i Buffy rozesmálo. Reakce na ně byly různé, ale tyhle je vždycky rozesmály.
Buffy: „Promiňte, nechtěla jsem vás vylekat.“
Victor: „To není možné, linie přemožitelek byla narušena smrtí potenciálních přemožitelek. Přemožitelka zemřela a po ní neměl kdo nastoupit. Jste potenciální?“
Buffy: „No dovolte, já jsem ještě stará škola. Nastoupila jsem po přemožitelce. Potenciálním jsem sílu pomohla předat já.“
Victor: „To ne, neříkejte, že jste ta z pekelné brány.“
Buffy: „Jedna z nich. Ještě tam byla jedna šílená.“
Angel: „Ale miláčku, Faith není šílená.“
Buffy: „Byla, pak naštěstí dostala rozum.“
Angel: „zamilovala se.“
Buffy: „Do tebe.“
Angel: „Nerozebírej to zase, jenom jsem jí pomohl.“
Buffy: „A vyspal ses s ní.“
Angel: „To není pravda.“
Buffy: „Chápu, chtěl jsi zkusit, jestli je to s oběma přemožitelkami stejné co? Tak co, která z nás byla lepší?“
Angel: „o čem to mluvíš? Nikdy jsem s Faith nic neměl.“
„Cože?“ Podívala se na něj zmateně.
Angel: „Co ti je.“
Buffy: „Proč říkáš… No to je jedno.“
Angel: „už zase? To byli oni, že?“
Buffy: „Asi ano, co jsem říkala?“
Angel: „Nechtěj vědět.“
Buffy: „Ne, já řekla, že ty… To jsem nechtěla, promiň.“
Victor: „Ehm.“
Buffy: „Ano, kde jsem skončila.“
Victor: „U toho, že nejste bláznivá přemožitelka.“
Buffy: „Ano, povolali mě myslím po smrti Nikki?“
Angel: „To já nevím. Co Kendra, to byla dračice.“
Buffy: „Jo, pokusila se mě zabít. Přemožitelka co nastoupila po mé první smrti. A po její smrti nastoupila Faith.“
Victor: „Chápu. Musím si to přebrat, Vy jste ta legendární přemožitelka z pekelné brány?“
Angel: „Vidíš, jsi legenda, už se o tobě neučí jen vojáci Sil.“
Buffy: „už jsem i v učebnicích pro pozorovatele?“
Victor: „Ne, hodně jsem toho o vás slyšel. Pekelná brána mě vždycky fascinovala a ve spojení s ní jsem vždycky natrefil na Buffy, přemožitelku upírů.“
Buffy: „Tak to jsem já, v celé své kráse.“
Victor: „Tak to chápu, kde děti přišli k tak výjimečným schopnostem.“
Buffy: „Jo, napsali o nich pár proroctví, ale ty mě nikdy moc nebraly.“
Do obýváku vešel Spike, nesl v ruce tlustou knihu a při chůzi v ní četl. Zamumlal něco na pozdrav a sedl si vedle nich.
Spike: „Tak jsem něco našel. Vypadá to, že se vás snaží někdo zničit. Najal si k tomu čarodějku Wicca.“
Buffy: „Cože?“
Angel: „Teď na to není vhodná doba, Spiku.“
Spike: „A kdy bude? Až se pozabíjíte?“
Buffy: „Máme návštěvu, Spikey.“
Spike vzhlédl a střetl se s Victorovým pohledem.
„Upír.“ Vykřikl Victor a vstával, Buffy ho ale zadržela.
Spike: „už ti někdo řekl, že máš dobrej postřeh, kámo?“
Buffy: „Spiku!“
Spike: „Promiň, jenom mě štve, když někdo vidí upíra a ani ho nenapadne vytáhnout kolík. Nikdo už nemá úroveň, zabiješ ho?“
Buffy: „Ne, ale jestli budeš ještě chvilku kecat, ukážu ti, jako mám úroveň já.“
Spike: „To bys neudělala, máš mě ráda, vždycky jsem byl tvůj oblíbenec.“
Buffy: „Spiku?“
Spike: „Ano?“
Buffy: „Zmlkni.“
Angel: „Promiňte nám, Victore. Spike je dost kontroverzní.“
Victor: „Škoda, že nemám po ruce kolík, hned bych mu ukázal úroveň.“
Buffy: „Neurazte se, ale na něj nemáte, ten zabíjel přemožitelky pro zábavu.“
Angel: „Kolik jich vlastně máš, Spiku?“
Spike: „Dvě nebo tři, už si to nepamatuju. Počítá se Buffy?“
Buffy: „Vypadám mrtvá?“
Spike: „Když se to tak vezme…“
Buffy: „Spiku!“
Spike: „Promiň, už mlčím.“
Victor: „Sakra.“
Buffy: „Co je?“
Victor: „Vy nejste na naší straně.“
Buffy vyskočila, vytáhla ze stolu dýku a dala ji Victorovi pod krk, ani nestačil mrknout.
Spike: „Sakra chlape, teď jsi ji naštval.“
Angel: „Přemýšlím, jestli ho zabiju, nebo jestli to přenechám Buffy.“
Spike: „Nech jí to potěšení. Takový ignoranti mě přivádí k šílenství.“
Angel: „Ji taky. Síly jí zničili život a teď nějakej zajíc pochybuje o tom, že je na naší straně.“
Buffy: „Angele? Asi bych ho neměla zabíjet viď?“
Angel: „Zkazila by sis image.“
Buffy: „Máš pravdu, nikdy jsem člověka nezabila a nebudu s tím začínat. Vypadněte z mého domu, než si to rozmyslím.“
Victor: „Počkat.“
Spike: „Chlape, ty fakt nemáš rád svůj chabej a bezvýznamném život.“
Angel: „Co ještě chcete, vypadněte odsud a už se neodvažujte vracet.“
Buffy: „Počkej, vyslechneme si, co nám chce říct.“
Spike: „Nechci pochybovat o tvé dobrotě mazlíčku, ale všechno má své meze.“
Buffy: „Mluvte, než si to rozmyslím.“
Victor: „To moc dobře nejde s dýkou na krku.“
Chvíli se rozmýšlela, pak dýku oddělala a o krok ustoupila.
Victor: „Promiňte, ale je dost nezvyklé jak jste se bavili o smrti přemožitelek a ještě k tomu přátelství mezi přemožitelkou a upírem je taky dost neobvyklé.“
Buffy: „Dobře mluvíte, ale pořád mám chuť vás zabít.“
Victor: „Nezabijete mě, nedokážete člověka zabít.“
„To máte pravdu… ale já ano.“ Naštval se Angel a rychle vstal.
Victor: „Nemáte proti mně šanci, v rovnocenném souboji bych vás zabil, nesnažte se.“
Buffy „Zabijeme ho.“
Spike: „Souhlasím, Angelusi, je tvůj.“
Angel: „Víš, o čem přemýšlím, miláčku? Dlouho jsem nikoho nemučil. Naposledy…“
Buffy: „Jako Angelus, prosím uklidni se Angele, všechno se vyřeší.“
Angel: „Člověk, opovažuje se pochybovat o mě. Nic už nemá úroveň.“
„Shh, nikdo o tobě nepochybuje, miluji tě.“ Uklidňovala ho a něžně ho políbila na tvář.
Spike: „Jsi moc mírná, přemožitelko, ale neboj se, já se tebou ovlivnit nenechám.“
Buffy: „V mém domě se nesmí nikomu zkřivit ani vlásek.“
Victor: „Prosím, věřím vám, že jste na naší straně.“
Buffy se na něj chvíli dívala, ale pak se otočila na Angela, něco mu zašeptala a oba si znovu sedli.
Buffy: „Dobře. Necháme vás žít, můžete zůstat v domě. Varuji vás ale. Každý v tomto domě už viděl víc smrti, než si dokážete představit, i děti. Všichni tu nesnášejí podrazáctví a lež. To je nejhorší, co může člověk udělat. Dejte si pozor, co říkáte.“
Victor: „Chápu.“
Buffy: „Díky, doufám, že tohle neovlivní naši další spolupráci. Pokud jde o mě, už jsem na to zapomněla.“
Victor: „Já taky.“
Buffy: „Skvělé. Tak to vypadá na plodnou spolupráci.“
Angel: „Miláčku, když držíš tu dýku, nebudí to dobrý dojem.“
Buffy: „Oh, promiňte, blbý zvyk. Kendra, to byla holka. Odbornice na zbraně, ta měla pane sbírku. Dru ji zabila. Připravil jsi ji o rozum a ona ji pak zabila. Kendra byla skvělá holka, nezasloužila si smrt.“
Angel: „Moc o ní nemluvíš.“
Buffy: „Měla jsem ji ráda.“
Spike: „Byla blázen.“
Buffy: „Ale Spikey, která přemožitelka není blázen, jen se podívej na mě, na Faith. Při tomhle povolání si člověk těžko dokáže zachovat zdravý rozum.“
Chvíli se odmlčela, podívala se z okna a zase zpět.
„Stmívá se, přišel náš čas.“ Řekla jednoduše.
Victor: „To raději abych šel.“
Buffy: „Promiňte, povinnosti čekají.“
Všichni vstali, vyprovodili Victora a Buffy s Angelem se začali chystat na hlídku.

Když se vrátili z hlídky, šli se podívat na děti, jako každý večer než šli spát.
Buffy: „Ahoj. Jak ti je, myško?“
Michelle: „Vždycky to tak bolí?“
Buffy: „Hm, o to se Síly moc nezajímají.“
Michelle: „Už je to lepší. Jak to dopadlo s ním?“
Buffy: „Od zítřka tu bude pracovat. Bude vás učit, pochází z rodiny pozorovatelů. Kdyby se vám cokoli nelíbilo, řekněte mi a já mu to vysvětlím. Vypadá to, že zatím moc nechápe náš způsob života.“
David: „Bude dobrý, mami, má čisté úmysly.“
Buffy: „V to doufám, byl nejlepší, teď uvidíme, jak si povede.“
Angel: „Teď půjdeme za Silami. Nevíme, jak dlouho tam budeme. Je tu s vámi Spike, nemusíte se bát. Giles s Christianou zůstanou přes noc ve městě.“
Michelle: „Proč tam musíte?“
Buffy: „Ony ti to neřekly?“
Michelle: „Ne, jen pískání, pištění, samé vysoké tóny nedávající smysl.“
Buffy: „Tak je to asi překvapení.“
David: „Dáte na sebe pozor?“
Buffy: „Samozřejmě, jako vždycky.“

Síly je přenesly na známé místo. Pokoj vybavený starým nábytkem s červenými potahy. Dvojice si taky hned sedla. Síly je přívětivě přivítaly a hned jim sdělily důvod, proč si je zavolaly.
Gaia: „Našli jsme nejvhodnější věštce.“
Buffy: „Brzy.“
Erót: „Neztrácíme čas.“
Gaia: „Dnes se tu s nimi setkáte. Nenechte se oklamat jejich vzhledem. Od příště vás budou kontaktovat sami. Taky je můžete kontaktovat vy, oni všeho nechají a přijdou k vám. Hlavní je, že vy jste tu ti výše postavení.“
Angel: „Bereme to na vědomí.“
Erót: „Brzy přijdou.“
Chvíli potom opravdu přišly dvě postavy, žena a muž. Byli menší než lidé, ale stavbou těla se jim podobali. Měli zelenožlutou pokožku a vlasy zlaté barvy. Obličej měli kulatý a bradu špičatější než lidé a prsty na rukou měli delší.
„Co je to za bytosti?“ Promluvila žena. Měla vysoký pisklavý, ale přísný hlas.
Gaia: „Naši nejudatnější válečníci.“
Muž: „Proč sem přišli?“
Erót: „Dát vám radu.“
Žena: „Nám? My patříme mezi vyšší bytosti, povznesené nad jejich rady.“
Gaia: „To oni měli zaujmout vaše místa.“
Muž: „Máme se proto před nimi sklonit?“
Erót: „Ano, přísluší se to. Jste jim povinováni úctou.“
Věštci na sebe pohlédli, přikývli a sklonili se před Buffy i Angelem. Jejich úcta k Silám byla bezmezná.
Gaia: „To jsou Buffy a Angel. Jsou našimi zástupci ve věcech vašich.“
Žena: „Proč nás mají kontrolovat nižší bytosti.“
Erót: „Tato slova tě můžou stát život.“
Žena: „Jsem si toho vědoma, ale toužím znát odpověď.“
Gaia: „My se nemusíme obhajovat před vámi, ale vy před nimi ano.“
Erót: „Berte na vědomí, že vás mohou kdykoli zabít a my budeme věřit jejich úsudku. Hádky mezi vámi nebudeme řešit, neboť oni mají pravdu. Jejich příkazy musíte uposlechnout, jakoby šlo o příkazy naše. Mohou vás kdykoli kontrolovat a vy jste povinni splnit jim jakékoli přání. Vzpoura budeme trestat hůře než smrtí.“
Muž: „To znamená, že nad námi mají neomezenou moc?“
Gaia: „Přesně tak, máte k tomu nějaké výhrady?“
Žena: „Musíme za nimi se vším?“
Erót: „Oni vám už řeknou, s čím za nimi musíte jít a pokud neuposlechnete… O tom už jsem mluvil, nerad se opakuji.“
Muž: „jak s nimi máme mluvit, když nemluví?“
Gaia: „nemluví teď, protože jim nebylo dáno slovo. Ví, co se patří v naší přítomnosti.“
Buffy: „Gaio, to jako bychom byli nějaký vlezprdelky.“
Muž: „Co je to vlezprdelka?“
Buffy: „Jéjda, s nimi bude práce.“
Angel: „To bude v pohodě, miláčku.“
Erót: „Zvládnete to.“
Buffy: „Je jejich dimenze aspoň souběžná s tou naší?“
Gaia: „Vůbec.“
Buffy: „To jste rovnou mohli vybrat bobry. Promiňte, Gaio.“
Gaia: „V pořádku, jsme si vědomi, že s vámi mají málo společného. Ale vy jim to jistě vysvětlíte.“
Angel: „Budeme se snažit.“
Buffy: „Je to všechno? Musíme se vrátit k dětem, zůstaly tam samy.“
Erót: „Musíte nám je přivést ukázat.“
Angel: „Jistě, budete se jim líbit.“
Gaia: „Oni nám jistě taky. Jak se má naše chráněnka?“
Buffy: „Osamostatnila se a je teď v Evropě.“
Erót: „Takže je v pořádku.“
Angel: „V tom nejlepším, bude se vdávat.“
Gaia: „Jak ten čas letí. Nashledanou.“
Síly se s nimi rozloučily a přenesly je zpět domů.




4. kapitola