Dvojice - 4. kapitola




Autor: Annys


Druhý den ráno šla Buffy brzy po svítání vzbudit děti. Oba ještě spali, zachumlaní v pokrývkách. Něžně je probudila.
„Už jste zpátky?“ Zeptal se jí David jen, co se trochu vzbudil.
Buffy: „Vrátili jsme se asi před dvěma hodinami.“
David: „To jste se asi moc nevyspali co?“
Buffy: „Vůbec, ale to nevadí.“
David: „Dnes začneme s Victorem?“
Buffy: „Ano, vadí?“
David: „Ne, bude to dobrý.“
Buffy: „Tak až budete hotoví, přijďte za námi na snídani.“

Snídaně proběhla jako obvykle, na jedné straně stolu Angel s rozloženými novinami a na druhé Buffy a kolem ní děti. Někde uprostřed seděli taky Giles s Christianou a Spike se jako vždy neúčastnil. Člověk neznalý děje by mohl říct, že šlo o obvyklou rodinnou snídani. Když dojídali, přišla Lorrette, že přišla návštěva.
Lorey: „Je tu návštěva paní, ten muž ze včerejška.“
Buffy: „Uh, zatím ho uveďte do obýváku a nabídněte mu něco k občerstvení, než dojíme. A přineste mi prosím kávu. Angelovi taky.“
„Málo cukru prosím.“ Oznámil Angel a znovu se začetl. Lorey jim hned kávu přinesla a tak mohli v klidu dojíst.
Angel: „Miláčku, máme práci.“
Buffy: „Opravdu? Kolik.“
Angel: „Šest mrtvých, našli je ve skladišti.“
Buffy: „Upíři?“
Angel: „Nejspíš, neměli v sobě ani kapku krve.“
Buffy: „Než půjdeme na hlídku, optáme se informátorů.“
Angel: „V těchhle chvílích se mi stýská po Arnem a Mikovi.“
Buffy: „To jsme dva. Ti vždycky věděli všechno.“
Tak proběhla jejich rozmluva před koncem snídaně. Pak už se všichni čtyři odebrali do obýváku za Victorem. Giles s Christianou ještě jedli a potom si chtěli něco dodělat u sebe v bytě. Alex už byl pryč, odešel brzy do města.

Všichni se usadili v obýváku proti sobě, zatím šlo jen o seznamování, oťukávání a dolaďování podrobností.
Buffy: „Jsem ráda, že jste si to nerozmyslel a přišel jste.“
Victor: „Nemohl jsem odolat.“
Angel: „Dohodli jsme se, že vám dáme k dispozici velkou knihovnu, protože malou používáme při práci.“
Victor: „Pokud tam najdu nejnutnější svazky, bude to v pořádku.“
Buffy: „Nemusíte se bát, tady najdete všechno.“
Angel: „A kdyby vám přece jen něco chybělo, řekněte a já se podívám v malé knihovně, kde mám vzácnější knihy.“
Victor: „No předpokládám, že už děti plynule čtou i píšou.“
Buffy: „Ano, David taky mluví několika démoními jazyky.“
Victor: „Předpokládám, že základní znalosti mají, když máte v domě upíra i přemožitelku.“
Buffy: „Ano, bydlí s námi i můj pozorovatel. Michelle taky několik let vychovávaly čarodějky v dimenzi jejich Rady.“
Victor: „Chtěl bych si akorát ujasnit pár věcí. Mám je učit spíš jako ve škole, nebo věci ohledně démonů, upírů a podobně.“
Angel: „Znalosti normální školy mají, tedy základní, stačí, když je rozšíříte a taky aby měli nějaké znalosti ohledně oborů, o kterých jste mluvil.“
Victor: „jejich schopnosti?“
Buffy: „S těmi nic dělat nebudete. Budete je učit jako obyčejné děti. Jejich schopnosti máme na starosti my.“
Victor: „Dobře, měli bychom si stanovit nějaká pravidla. Ty obvyklá, že když mluvím, neskáčete mi do řeči a podobně vynechám. Nemám rád, když žáci bez povolení opouštějí hodiny. Pokud odejdete, nebo vůbec nepřijdete, žádám omluvu, stačí potom. Taky neschvaluji nošení zbraní.“
David: „Ne, nikam bez dýky nepůjdu.“
Victor: „Bude to jen v domě mladý muži.“
David: „Jsem David. Bez dýky se nikam nehnu.“
Victor: „Dobře, ale nebudeš ji používat, nebo vytahovat. Taky bych byl rád, kdyby rodiče příliš nezasahovali do výuky.“
Buffy: „Promiňte, s tím nesouhlasím. Máme za děti zodpovědnost a vyhrazujeme si právo vaši výuku kdykoli přerušit. Vedeme rušný život a v tom jsou nutné výjimky.“
Victor: „Dobře, ale pokuste se to omezit na minimum. A poslední věc, nebudete používat svoje schopnosti.“
David: „Které přesně?“
Victor: „Žádné.“
Michelle: „Anne, já to neumím vypnout na povel.“
Buffy: „Já vím broučku, nic si z toho nedělej. Nevadí, pokud budeš stále číst myšlenky. Victore, my nechceme jejich schopnosti potlačovat, Chceme, aby se spontánně rozvíjely.“
David: „Když mám vizi, nevnímám a nemůžu ovlivnit, kdy ji dostanu.“
Victor: „Dobře, to znamená, že si dělejte, co chcete. To nebude výuka, to bude cirkus.“
Buffy: „Nemůžete s nimi jednat jako s normálními dětmi.“
„Proč je ten muž tak zlý?“ Zeptala se bojácně Michelle. David jí stiskl ruku, aby se nebála a Buffy s Angelem si rychle rozmýšleli odpověď.
Angel: „Není zlý, myško. Chce pro vás jen to nejlepší a chce co nejlepší podmínky pro výuku. To chceme všichni.“
Buffy: „Možná je ještě brzy, neměli bychom ještě začínat…“
Angel: „Nesmysl, teď je nejlepší doba.“
Buffy: „Nemůžu je nechat celý den samotné.“
David: „Já se o myšku postarám.“
Buffy: „Co když je napadne démon? Co když na ni přijdou z kultu Wicca? Je teď moc kritické období.“
Angel: „Vždycky se někdo najde, to oba víme moc dobře. Budou tady, v domě a kdykoli je můžeš zkontrolovat a kdyby se něco dělo, můžou ti poslat zprávu.“
David: „Neboj se, mami, já se o myšku postarám.“
Buffy: „Ještě se nemůže bránit.“
Angel: „Může použít energii.“
Victor: „Tak můžeme prozatím začít s chlapcem a potom se přidá i děvče.“
David: „Ne, buď oba, nebo ani jeden.“
Angel: „Davide, Michelle, půjdeme teď na chvíli do knihovny, aby si mohla maminka s Victorem promluvit.“
Angel děti odvedl a nechal tak Buffy s Victorem samotnou, jak se s Davidem domluvil pomocí telepatie.
Victor: „Děti jsou nesvůj věk nesamostatné. Lepší by bylo, kdybychom je rozdělili.“
Buffy: „V tom vám bohužel nemůžu vyhovět. Něco vám vysvětlím. Když k nám Michelle znovu přišla, dali jsme jim oddělené pokoje, ale ona chodila spát k Davidovi a on ji hlídal.“
Victor: „Neobvyklé, jak jsou na sobě závislí, jsou dvojčata?“
Buffy: „Ne, nejsou. Michelle měla první roky života hodně těžké a teprve nedávno se nám podařilo ji z toho vytrhnout.
Nikdo o tom nevěděl, kromě Davida a ten přísahal, že ji bude chránit. Nehne se teď od ní ani na krok a nedovolí, aby se jí něco stalo.“
Victor: „Je příliš bojácná, měla by se trochu osamostatnit, nebude se moci vždycky spolehnout na něj.“
Buffy: „Prozatím ano. Jen díky našemu velkému úsilí se trochu vzpamatovala z toho, co se jí stalo.“
Victor: „Démoni?“
Buffy: „Kult Wicca.“
Victor: „To se musíte plést.“
Buffy: „Nepletu, sám kněz.“
Victor: „On ji…“
Buffy: „Ne, jen ji psychicky týral. Nikdo o tom nevěděl. Kromě mě, Angela a Davida. Nic jsme ale nemohli dělat.“
Victor: „Tak bych se mohl s dětmi prvně víc seznámit a začít s výukou postupně.“
Buffy: „Bude to tak lepší. Hlavně je nesmíte rozdělit.“
Victor: „Dobře, souhlasím.“
Buffy: „Pojďte, ukážu vám velkou knihovnu.“
Victor: „Opravdu je velká?“
Buffy: „Ne, je menší než malá, počtem knih, ale rozlohou je velká. Velká knihovna je pro všechny společná. Malá knihovna je u nás v bytě. Přístup tam máme mít jen já s Angelem, máme tam vzácné podklady k práci, ale můžou tam i ostatní. Vás ale prosím, abyste tam nechodil. Angel by byl hodně naštvaný, knihy jsou jeho velká vášeň. Kdybyste něco potřeboval, můžete nám říct.“
Victor: „Souhlasím. Taky nemám rád, když mi někdo sahá na moje knihy.“
Buffy: „Už jste se nastěhoval?“
Victor: „Ano děkuji, pokoj je okouzlující.“
Buffy: „Je dost velký?“
Victor: „Větší, než bych si mohl ve městě dovolit.“
Už se blížili do knihovny, kde Angel seděl u stolu, obklopen dětmi a ukazoval jim nějakou knihu. Když vešli, vzhlédl.
Angel: „Vyřešili jste to?“
Buffy: „Ano, už jsme se domluvili. Cos jim ukazoval?“
Angel: „Ale jen pár démonů.“
Buffy: „Angele.“
Angel: „Neškodných.“
„Tak co ďáblíku, zítra má Angel moc práce a my zase málo, navrhuji, že si vyrazíme do města. Co říkáš, myško?“ Spustila vesele a sedla si proti nim. Victor si sedl vedle ní.
Michelle: „Má to jistě nějaký účel.“
Buffy: „Samozřejmě, myško, koupíme vám pár nových věcí. Hlavně musíme skočit do obchodu s magií.“
David: „Super.“
Victor: „Mohu vás poprosit…“
Buffy: „Promiňte, já vám to zapomněla říct, jedete s námi a řeknete, co budou potřebovat.“
Angel: „Pamatuješ, když byly holky takhle malé?“
Buffy: „Ano, Nellie se tě v jednom kuse snažila trefit dýkou a Angelina na nás zkoušela kouzla.“
Angel: „To byly časy.“
Buffy: „Začínáme být jako důchodci, co vzpomínají na to léto s dvaašedesátým, nebo to bylo třiašedesátý?“
Angel vstal, obešel stůl a stoupl si za ni. Sklonil se nad ni a políbil ji do vlasů. Chvilku si to vychutnávala, pak se obrátila k dětem: „My s Angelem půjdeme, máme dneska hodně práce. Zůstanete tu s Victorem?“
Michelle: „Ano. Anne prosím, mohla bys mi najít to kouzlo?“
Buffy: „jistě, málem jsem zapomněla, najdu ho co nejdřív. Máme teď složitý případ, víš?“
Michelle: „Ano, myslíš na něj už od rána. Nedá ti spát. Ten muž se najde, nemusíš se bát.“
Buffy: „Třeba se bojím toho, že se najde, myško.“
Michelle: „Myslíš, že je mrtvý?“
Buffy: „Byl hodně nezodpovědný. Nechala jsem ho odejít a teď za tu lehkomyslnost zaplatím.“
Michelle: „Nemůžeš mít zodpovědnost za všechny.“
Buffy: „Ale za něj jsem měla. Odešel, a pokud je mrtvý, všechno jsem zkazila. On byl poslední nadějí, byl předurčený být nejlepším pozorovatelem a učit další.“
Angel: „Jistě se nejde, víš jaký to byl paličák a ty ani smrt nechce.“
Buffy: „Půjdeme, ale přísahám, jestli se ten všivák najde, pozná moje umění s mečem.“
David: „Nebude to moc tvrdé?“
Angel: „Byl to hrozný chlap.“
Michelle: „Proč?“
Buffy: „Angličan, tfuj.“
S tím Buffy s Angelem odešli.
Victor a děti zůstali sami. Seděl proti nim a chvíli přemýšlel, pak si k sobě přitáhl knihu, kterou jim Angel ukazoval a zavřel ji.
Victor: „Tak, co kdybychom si zkusily zahrát hru?“
Michelle: „Ne, tohle ne, to je pod naši úroveň.“
Victor: „Máte pravdu, to je pro děti z mateřské školky. Zkuste mi vyjmenovat všechno, co víte o upírech.“
David: „Táta říká, že ho máma přivede do hrobu, počítá se to?“
Victor: „Bohužel, tvůj otec je člověk.“
David: „Cože?“
Michelle: „To vám řekl on?“
Victor: „Ne.“
Michelle: „Ale ani vás nepřesvědčil o opaku.“
David: „Samozřejmě, že je táta upír. Je mu víc než tři sta.“
Victor: „Opravdu? Nehádal bych.“
David: „Normálně si toho lidi z branže všimnou hned. Podívejte se mámě na krk, až ji uvidíte. Má tam čerstvé jizvy.“
Victor: „Panebože, snad nepije její krev.“
David: „Ne, jen párkrát aby mu zachránila život.“
Victor: „Chápu. Musí se mít asi hodně rádi.“
David: „To ano.“
Victor: „Tak zpátky k tématu, aspoň máte dobrý příklad.“
David: „Zabije ho kůl do srdce.“
Michelle: „Neodráží se v zrcadle.“
David: „Nebije mu srdce, nedýchá.“
Postupně mu řekli všechno, kromě několika detailů.
Victor: „Dobře, základy zvládáte. Co třeba změna v netopýra, nebo vlka.“
David: „To umí Drákula, teda uměl.“
Victor: „pozor, není jisté, že zemřel.“
David: „já vím, musí se zachovat tři podmínky. Místo kde ho zabijí, člověk který to udělá a musí sám chtít. Když se to splní, nevrátí se. Máma ho zabila.“
Victor: „Splnila všechny podmínky?“
David: „Všechny.“
Victor: „Tak co ještě víte, něco opravdu zvláštního.“
Děti se tvářily, že je už nic nenapadá.
Victor: „Tak co třeba duše?“
David: „Spike říká, že ho štve.“
Victor: „On má duši?“
David: „Myslíte, že by ho tu jinak máma trpěla?“
Victor: „Co tvůj otec?“
David: „Ten byl první a taky si pořád stěžuje, že se po něm Spike opičil.“
Victor: „Pokud vím, první byl Angelus. Jeho knížetem byl… nějaká žena, nemůžu si vzpomenout.“
David: „Darla.“
Victor: „Přesně. Tvoje znalosti jsou opravdu obdivuhodné. Víš ještě něco o Angelusovi? Byl to nejhorší upír svých dob, pak dostal duši a zemřel.“
David: „Nezemřel, žije. Pokud vím má čtyři děti a je ženatý.“
Victor: „Jak víš tohle?“
David: „Protože je to táta, o tom celou dobu mluvím.“
Victor: „Aha, zapomněl jsem, že si změnil jméno.“
„Anne mě volá. Hned se vrátím.“ Hlesla Michelle a odběhla.
Victor: „Anne?“
David: „Máma.“
Victor: „Proč Anne?“
David: „Buffy se jí špatně vyslovovalo, tak jí říká Anne, to je její druhé jméno.“
Victor: „Chápu.“
Za chvíli se Michelle celá udýchaná vrátila.
Victor: „Co chtěla matka?“
Michelle: „Máma? Nemluvila jsem s ní.“
Victor: „Vždyť jsi za ní šla.“
David: „Ne, ona šla za mámou.“
Victor: „To přece myslím.“
David: „Buffy je moje matka, ne Michelle.“
Victor: „Vy nejste sourozenci?“
David: „Ne, Michelle je moje neteř.“
Michelle: „Angie je Buffyina dcera, Davidova sestra.“
Victor: „To se omlouvám, myslel jsem, že jste sourozenci.“
David: „To je dobrý, vlastně v tom není rozdíl.“
Michelle: „Jo, Anne říkala, že máme jít na oběd.“
David: „To už je tak pozdě?“
Michelle: „Je po dvanácté.“

Večer seděli všichni v obýváku. Buffy přišla později, protože poslední tři hodiny diskutovala s Wesleym. Nikdo do pracovny neměl přístup, tak nevěděli, o čem mluvili. Hned jak přišla, sedla si vedle Angela. Ten jí něco pošeptal do ucha a ona si mu sedla na klín. Všichni se už mezitím stihli seznámit s Victorem a snad jediný kdo mu opravdu věřil, byla Buffy, ale ta věřila všem.
Giles: „Jak to vypadá s naším pozorovatelem Buffy?“
Buffy: „Našli jsme ho. Celý den jsme na tom s Angelem pracovali a našli jsme ho, vyřešili jsme ty problémy. Až sem přijde, vlastnoručně ho zabiju.“
Spike: „Nezabiješ.“
Buffy: „Máš pravdu, ale naštvu se.“
Zaklonila se a tak se o něj opřela. Položila mu hlavu na rameno a šeptala mu zamilovaná slůvka.
Giles: „Takže kdy přijede?“
Buffy: „Do dvou dnů by měl být tady. Pár týdnů tu s námi zůstane a pak odjedete do Anglie.“
Angel: „Zase s ním budeš trávit tolik času?“
Buffy: „Musím odvést svoji práci, pak odjede s Gilesem.“
Angel: „Moc se mi to nelíbí.“
Spike: „Plyšáček nám žárlí.“
Buffy: „Nemá proč.“
Giles: „Co se s ním stalo?“
Buffy: „Menší nedorozumění.“
Angel: „Menší?“
„Ale miláčku, nezačínej zase.“ Chlácholila ho a hladila ho přitom po tváři a po krku.
„Pořád jsi moje.“
Buffy: „Navždy.“
Angel: „Jednou, jednou se to ale změní.“
Buffy: „Co?“
Angel: „Podaří se jim rozdělit nás.“
Buffy: „Pesimistická mám být já, ne ty.“
Angel: „Nejsem pesimistický, jen konstatuji pravdu.“
Buffy: „Tak ji konstatuj jindy.“
„Paní, máte telefon.“ Oznámila Buffy Lorey, která zrovna vešla.
Buffy: „Myslela jsem, že jste už odešla.“
Lorey: „Zrovna jsem byla na odchodu.“
Buffy: „Kdo volá?“
Lorey: „Nevím, nepředstavil se.“
„Dobře, tak já tam jdu, můžete jít domů Lorey.“ Svolila a vstala, taky hned s hospodyní odešla. Za chvíli se vrátila, pošeptala něco Angelovi a společně se Spikem odešli. Nikdo se potom nedozvěděl, kdo volal, ani kam šli. Před svítáním se vrátili a dělali jakoby nic.

Příští den večer se dostavil David Robins. Buffy s Angelem a dětmi byli v malé knihovně, právě tam ho hned Lorey na přání Buffy zavedla. Matně si vzpomínala na ostýchavého vysokého blonďáka. Zaskočilo ji, když před sebou viděla tmavovlasého, sebevědomého muže. Měl brýle a zamyšlený pohled, ani v nejmenším nepřipomínal toho pětadvacetiletého zajíčka, co jí utekl z výcviku. Jeho statná postava skoro jakoby se opticky nevešla do dveří. Hned jak vešel, porozhlédnul se do místnosti, prvně si prohlédl Angela, na toho se zamračil, pak děti a nakonec Buffy. Skoro mu vyrazilo dech, jak je krásná. Byla tisíckrát krásnější, než si pamatoval ve vzpomínkách. Byla tak něžně ženská, když seděla na sedačce a na klíně měla to malé děvčátko. Když se s ním střetla pohledem, usmála se na něj. Ten úsměv ho odzbrojil. Tisíckrát, ne milionkrát si sliboval, že znovu nepodlehne jejímu kouzlu, ale podlehl. Znovu si v ní promítal svoji představu bohyně a znovu se do ní až po uši zamiloval ještě dřív, než promluvila. Byl u vytržení, nemohl se pohnout, jen tam stál a díval se na ni. Holčička vstala a sedla si vedle ní. Bohyně taky vstala a s přívětivým úsměvem se k němu blížila. Měl jí nabídnout pravici, nebo aspoň říct něco na pozdrav, ale nebyl schopen jediného slova. Přiblížila se k němu a přátelsky ho objala, pak o krok ustoupila a vrazila mu pořádnou facku, až se za poraněnou tvář chytil. To ho dokonale vzpamatovalo.

Robins: „Co?“
Buffy: „Ráda tě vidím, Davide, tohle jsem si přála udělat už dlouho.“
Robins: „Taky vás rád vidím.“
Angel vstal a přiblížil se k němu, chladně na něj pohlédl a stiskl mu pravici.
Angel: „Jsme rádi, že jste zpátky Robinsi.“
Robins: „Já taky.“
Buffy: „Posaď se, Davide, jistě jsi měl dlouhou cestu.“
Ona a Angel se posadili na sedačku, proti nim do křesla Robins a děti si sedly před Buffy a Angela na zem.
Buffy: „Promiň, děti ještě neznáš. David William a Michelle.“
Robins: „Těší mě, David Robins.“
David: „Taky David.“
Robins: „Můžete mi říkat Moss.“
David: „Legrační.“
Buffy: „No tak ďáblíku.“
Robins: „Má pravdu, to jméno je strašné.“
Buffy: „mám pro tebe dobrou zprávu, je tu Giles a je ochotný tě vzít do Anglie, kde tě bude učit.“
Robins: „Dobře.“
Buffy: „Ještě tu zůstaneš chvíli s námi, pokoj máš nahoře, Lorey ti ho ukáže.“
Robins: „Tak já si půjdu vybalit a pak k vám přijdu.“
Buffy: „Budeme tě čekat v obýváku.“
Znovu se na něj usmála, jaká je krásná, pomyslel si. Pak vstal a odešel, měl teď o čem přemýšlet.
Angel: „Z toho chlapa mi naskakuje husí kůže.“
Buffy: „Nemusíš se bát, tentokrát nedopustíme takovou chybu jako minule.“

Večer v obýváku se sešli úplně všichni. Nikdo tentokrát nechyběl, což bylo vzácné.
Robins: „Máte moc pěkný dům, Buffy.“
Buffy: „Děkuji, nedávno jsme se nastěhovali.“
Robins: „předtím jste bydleli v Londýně?“
Buffy: „Moc se toho nezměnilo, co jsi odjel.“
‚Ale ano, je mnohem krásnější, než když jsem odjížděl,‘ pomyslel si, ale nic nahlas neřekl.
Spike: „Řekni Robinsi, dostal jsi pěstí, nebo jen facku?“
Robins: „Facku.“
Spike: „Alexi, dlužíš mě stovku.“
Alex: „Dobře, vystavím ti šek.“
Spike: „Kam ten svět spěje.“
Buffy: „Upíři chtějí jenom hotovost.“
Alex: „Jsem švorc, všechno jsem už utratil. Všechno mám doma v Budapešti. Abych nezapomněl, Willow mi volala, ale nemohl jsem tě najít. Pak jí máš zítra zavolat.“
Buffy: „Stalo se něco Angelině?“
Alex: „To ti řekne ona.“
Buffy: „Alexandře Harrisi, jestli si chceš ještě chvíli užívat života, řekni mi, jestli je moje dcera v pořádku.“
Alex: „Nic jí není, jsou tam jen nějaké komplikace, víc nevím.“
Buffy: „Promiň.“
Alex: „Už na škole jsi byla impulsivní.“
Buffy: „Nebyla.“
Alex: „Buffy, měla jsi složky s průserama velkou jako všichni studenti dohromady.“
Buffy: „polovina z nich stejně byli démoni, šílenci nebo zombie.“
Alex: „byli tam i normální lidi.“
Buffy: „Třeba kdo?“
Alex: „Já, Will, Oz… Cordelie.“
Buffy: „Tak to mi promiň odporovat ti. Ty jsi magnet na démony, kdekoli se objevíš, hned se na tebe nějaký nalepí, chodil jsi s démonkou. Will je čarodějka a Oz s čarodějkou chodí a je vlkodlak a Cordelie? Ta je upír.“
Alex: „Dobře, to byly blbý příklady… žádný jiný mě teď nenapadají.“
Buffy: „Jedna nula pro mě.“
Alex: „Ne na dlouho, Dorotko.“
Nastala chvíle ticha. Buffy se instinktivně stulila v Angelově náruči a snažila se být co nejmenší.
Angel: „Jak jsi jí to řekl?“
Alex: „No, Dorotko.“
Angel: „Co to má znamenat?“
Buffy: „Nic, klid, všechno se vysvětlí, jen zhluboka dýchejte.“
Angel: „Cože?“
Buffy: „Otevírejte a zavírejte pusu.“
Alex: „Co je?“
Buffy: „Kde jsi přišel na Dorotku?“
Alex: „Angel mi říkal, že jsi byla fanda Dorothy Hamillový.“
Angel: „To jsem ti říkal?“
Alex: „Když jsi mluvil o tom, jak jste byli na kluzišti. Vlastně jsi to říkal Will a ona mě, teda myslím.“
Buffy: „Takže je to v pohodě.“
Robins: „Řekněte Buffy, jak to tu vypadá s upíry?“
Buffy: „S bránou pekla se to nedá srovnávat, ale celkem to jde.“
Robins: „Takže…“
„Pst…“ Zavelela Buffy a tím utišila všechny hlasy v místnosti. Vstala a vyšla z pokoje, pak se znovu vrátila a Stoupla si kousek ode dveří.
Buffy: „Ty? Hanku, říkala jsem ti, abys mě nechal chvíli být.“
Hank: „Promiň, ale nesly se zprávy.“
Buffy: „O čem?“
Hank: „Někdo chystá tvoji smrt.“
Buffy: „Víš víc?“
Hank: „Moc ne, je to hodně komplikovaný. Dávej si pozor, mají na svojí straně čarodějku.“
Buffy: „O nich víme, snažíme se zjistit víc.“
Hank: „Chtěl jsem jenom pomoct.“
Buffy: „Díky.“
Hank: „Měj se. Pozdravuje tě matka.“
Buffy: „Že já ji taky.“
Pak si šla sednout zpět vedle Angela. Sedla si mu na klín a nechala se obejmout.
Giles: „Co chtěl Hank?“
Buffy: „Nic zajímavého, přinesl mi informace o jednom případu.“
Michelle: „Bílá záře.“
Buffy: „Co?“
Michelle: „Viděla jsem kolem tebe bílou záři, teď vidím červenou.“
Buffy: „Gilesi?“
Giles: „Nevím, možná cítí přítomnost ducha.“
„Nic neříkej, promluvíme si o tom později.“ Snažila se vyslat k Michelle telepatii a ona kývla, že zprávu přijala.
Giles: „Ještě to vidíš?“
Michelle: „Ne, zmizelo to, asi to byl jen odraz.“
Giles: „Buffy, ještě se s otcem hádáš?“
Buffy: „Ne, jen jsem ho požádala o chvilku času.“
Giles: „To bylo dobré vzhledem k tomu, jaké mezi vámi byly dříve vztahy.“
Buffy: „Nevím, jestli se to nazvat vztahy.“
Giles: „Příbuzenské?“
Buffy: „No, když se to tak vezme…“
Giles: „Dobře, je to ten chlap co se považuje za tvého otce.“
Buffy: „No…“
Giles: „To už přeháníš. Je to Hank Summers.“
Buffy: „No…“
Giles: „Co je zase?“
Buffy: „Byl.“
Giles: „Aha.“
Spike: „Dostala tě, Ruprte.“
Giles: „…jsem se celý zpotil.“
Spike: „Všechny vztahy v téhle rodině jsou divné.“
Buffy: „Já mám jasno.“
Giles: „Co? Oheň špatná, hezká strom?“
Buffy: „Na stará kolena začínáte být vtipný, kam se poděl šálek čaje?“
Giles: „Vybočuji ze stereotypů.“
Buffy: „Co to dělám?“
„Stalo se něco? Bolí tě něco?“ Pohladil ji Angel starostlivě po tváři.
Buffy: „Tohle přece nejsem já.“
Spike: „Fakt? Tak kdo jsi? Vypadáš jako Buffy, voníš jako Buffy…“
Buffy: Spiku, není slušné k někomu čuchat.“
Spike: „Je to Buffy, kde je problém?“
Angel: „Co se děje?“
David: „Mami?“
Buffy: „Co tam je?“
David: „Nic.“
Snažila se rychle vstát, měla v úmyslu vzít do zaječích a vzpamatovat se, ale Angel ji zadržel, skoro surově ji držel.
Angel: „Co je, Davie?“
David: „Nic, nic tam není.“
Angel: „To není možné.“
Giles: „Co je?“
Spike: „Davie se snaží poznat její emoce, ale nic nevidí.“
Giles: „To přece není možné.“
Alex, Robins a Victor jen zděšeně pozorovali počínání rodiny.
Giles: „Michelle, na co myslí?“
Michelle: „Moc věcí najednou, nejde to utřídit.“
Buffy se stále snažila dostat z Angelova sevření a házela kolem sebe rukama nohama.
Angel: „Dlouho ji neudržím.“
Giles: „Hlavně ji nepouštěj.“
Spike: „Co teď?“
Davie: „Počkej, pusť ji.“
Spike: „Zbláznil ses?“
Angel: „Nemluv takhle s mým synem. Davide, zbláznil ses?“
David: „Věř mi, tati.“
Podezíravě se na syna podíval a Buffy pustil. Ta vstala, otočila se k němu a dala mu facku. Pak vyběhla z místnosti a Angel za ní.

Sledoval ji, když probíhala celým domem, pak se zastavila ve velké knihovně, kde ji dohonil, přiblížil se k ní. Zraněně a vyděšeně se na něj podívala a pak omdlela. V poslední chvíli ji chytil do náruče, odnesl ji do obýváku. Tam ji položil na pohovku. Giles k ní hned běžel a podíval se na ni.
Giles: „Co se stalo?“
Angel: „Prostě omdlela.“
Giles: „Stalo se to už?“
Angel: „Tohle bylo celé divné, Ruprte.“
Michelle vstala a k Buffy přistoupila, mávnutím ruky si vykouzlila kouli energie a hodila ji nad sebe. Koule obkroužila pokoj a pak se vrátila k ní a pak prošla Buffy. Ta se zhluboka nadechla a otevřela oči. Vyděšeně se na ně podívala a rychle ho objala.
Spike: „Přemožitelka měla zase tu svoji chvilku.“
Giles: „Co?“
Spike: „Nic, dělám blbý vtipy, aby se uvolnila atmosféra.“
Giles: „Buffy, jsi v pořádku?“
Buffy: „Co se tu sakra děje?“
Angel: „Najednou jsi začala divně mluvit, pak jsi utekla a pobíhala po domě, pak jsi omdlela.“
Spike: „Vynechal to, jak jsi mu dala facku.“
Buffy: „Promiň. Co to bylo?“
Angel: „Ty nic nevíš?“
Buffy: „Jako poslední si pamatuji, jak jsem říkala Gilesovi, že jsme se s Hankem usmířili.“
Spike: „Dál nic?“
Buffy: „Temno.“
Angel: „Teď by se nám hodila Angelina.“
Buffy: „Ne, jsem v pořádku.“
Angel vstal a vzal ji do náruče, nestačila nic říct a už ji umlčel vysvětlením, že si musí odpočinout. Odnesl ji do ložnice, ale to byla jen záminka, za nimi šel ještě Spike.

V ložnici ji položil na postel, pohodlně si lehla a vydechla si.
Spike: „Souvisí to.“
Angel: „Určitě.“
Buffy: „Snaží se nás rozdělit?“
Spike: „Vypadá to tak, a zatím nic nevíme.“
Angel: „Jen, že k sobě mají i čarodějku a jejich první útok byl v Ulirii, kdy Buffy vymazal paměť.“
Spike: „Proč čekal tak dlouho s dalším útokem?“
Angel: „Nevím, nemám nejmenší tušení.“
Buffy: „Další útok byla až ta vize, co dostal Angel a potom ta hádka.“
Spike: „A pak tohle.“
Angel: „Tři pokusy, ještě ani jeden se jim nezdařil.“
Spike: „Musíte si dávat pozor.“
Buffy: „To si dáváme vždycky, Spikey.“
Spike: „Víš jak to myslím. Jestli vás rozdělí, jsme nahraní.“
Angel: „Nemají šanci.“
Spike: „Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil.“
Buffy: „Co by mohli udělat?“
Spike: „Já to nevím, vy jste tu mozky. Neměli bychom to říct Gilesovi, nebo někomu?“
Angel: „Ne, nikdo kromě nás tří.“
Buffy: „A dětí, musíme jim to vysvětlit.“
Angel: „A dětí. Vrať se tam a něco na Gilese vymysli.“
Spike: „Raději pojď se mnou.“
Angel už vstával, ale Buffy ho na poslední chvíli chytila za ruku.
„Nechoď,“ Prosila ho, ale věděla, že stejně odejde. Jemně ji políbil a odešel.

V obýváku na ně všichni čekali a nedokázali skrývat netrpělivost.
Giles: „Jak je jí?“
Angel: „Bude v pořádku, teď spí.“
Giles: „Víš, co to bylo?“
Angel: „Ne, ty asi taky ne.“
Giles: „Bylo to kouzlo přímo mířené proti vám.“
Angel: „Víc nevíme.“
Robins: „Ale bude v pořádku, že jo?“
Angel si ho chladně změřil pohledem a přikývl.
Alex: „Opravdu už spí? Zítra brzy ráno odjíždím a nestihnu se rozloučit.“
Angel: „Můžeš za ní ještě skočit, možná ještě nespí.“
Alex odešel a Angel si s povzdechem sedl na sedačku.
Christiana: „Strašidelné.“
Giles: „To jistě.“

Když Alex vešel, Buffy měla zavřené oči a odpočívala, jen ji viděl, myslel, že spí, tak chtěl odejít, ale zadržela ho.
„Proč jsi přišel?“ Zeptala se ho, otevřela oči a zvedla se. Alex si to rozmyslel a šel blíž a sedl si vedle ní na postel.
Alex: „Willow už to domluvila, odjíždím.“
Vyděšeně kolem sebe máchla rukama.
Buffy: „Tak brzy? Ani jsem si tě tu neužila.“
Alex: „Odjedu zítra brzy ráno Buffy a už se asi neuvidíme.“
Buffy: „Proč?“
Alex: „Rada Willow svěřila nový úkol, musíme zpřetrhat všechny vztahy.“
Chytla se ho za ruce a pocítila to souznění s tím klukem, ze kterého si dřív dělali všichni srandu, a byl hrozný smolař.
Buffy: „To nejde, jste moji nejlepší přátelé, mám jenom vás. Byli jste se mnou celou tu dobu. Byli jsme trojice spojenců na bráně pekel.“
Alex: „Taky nechci odejít Buffy, mám tě rád, ale víš, že musím.“
Buffy: „Co Willow, už ji neuvidím?“
Alex: „Ne, ale zítra ti zavolá.“
Buffy: „Prosím….“
Alex: „Jsi víc jak sestra Buffy, mám tě rád.“
Buffy: „Alexi prosím, nemohli byste to zkusit odřeknout?“
Alex: „Willow ta práce nadchla.“
Buffy: „Asi se s tím budu muset smířit, nemůžete se mnou být věčně.“
Alex: „Je mi líto, že je to zrovna teď.“
Buffy: „Dejte na sebe pozor, a kdyby něco…“
Alex: „Zavoláme, ale možná nebude možnost. Od zítřka nás neznáš.“
Buffy: „Jste jak tajní špioni.“
Alex: „Nepřeháněj. Půjdu, potřebuješ si odpočinout.“
Buffy: „Dobře, dávej na sebe pozor.“
Alex: „Slibuji.“
Odešel, skoro ji překvapila, jak byla klidná vzhledem k tomu, že už ho asi nikdy neuvidí. Jakoby uvnitř ale cítila, že se s ním i s Willow ještě setká.

Angel přišel za chvíli, přivedl i děti. Všechno jim vysvětlili a Angel je pak uložil ke spánku. Když se k ní vrátil, čekala na něj, seděla na posteli a vzhlížela ke dveřím.
Angel: „Děje se něco?“
Natáhla k němu ruku, šel blíž a políbil ji. Sedl si vedle ní, otočila se k němu a rukama se mu opřela o hrudník. Nedočkavě se začali líbat.
Angel: „Neměla by sis odpočinout?“
Buffy: „Ne, potřebuji cítit tvoji přítomnost. Jen mě líbej.“
Angel: „Nemusíš žádat dvakrát.“
Když druhý den přišla s dětmi na snídani, Alex už byl pryč, odjel před svítáním. Na snídani byli Victor, Robins, Giles, Christiana a Angel na ně už čekal, začtený do novin jako každé ráno. Hned jak Buffy přišla, přivítal ji polibkem na tvář. Posadila se proti němu na druhý konec stolu, děti jako obvykle kolem ní. Hned jim rozdělila snídani a sama si vzala šálek s kávou, kterou jí už Lorey přichystala.
„Zase nic nejíš?“ Ptal se s výhružkou v hlase Angel a ani nezvedl zrak od novin.
Buffy: „Nemám hlad.“
Victor: „Neříkejte, že držíte dietu Buffy, to je absurdní.“
Angel: „Ne, dietu snad ne.“
Buffy: „Ne, přestaňte mě pozorovat. Po ránu je kafe nejlepší. Proč nikdo neotravuje s jídlem Angela?“
Angel: „Protože mi pravidelně jídlo kontroluješ ty, miláčku.“
Buffy: „Pch.“
Victor: „Tak proč nejíte?“
Buffy: „Jak jsem říkala, nemám hlad.“
Michelle: „Anne, ale vždyť…“
Buffy: „Dej pozor, ať ti nezaskočí, myško.“
Angel: „máme v rodině dokonalou demokracii, každý říká, co chce.“
Buffy: „Ale samozřejmě.“
Angel: „Hm.“
Victor: „Kdyby vám to nevadilo Buffy, dnes bych děti vzal na chvíli na pláž.“
Buffy: „Jen tady u domu.“
Victor: „Nepůjdeme daleko.“
Buffy: „V pořádku, ale jestli jim někdo zkřiví jen vlásek, udělám vám horší věci, než že vás jen zabiju.“
Victor: „Jsem si toho vědom, protože to stejné už mi stihl sdělit Angel.“
Buffy: „Aspoň vidíte, jak krásně se shodneme.“
Victor s dětmi odešel, Buffy ještě dopíjela kafe a k odchodu se chystali i Giles s Christianou.
Robins: „Co dnes budu dělat já?“
Buffy: „Ty? Půjdeš se mnou a Angelem, připomeneme si pár věcí, jestli jsi všechno nezapomněl.“
Robin: „V tělocvičně?“
Buffy: „Myslíš, že si nechám zničit dům?“
Angel: „Miláčku, dnes jsou opravdu zajímavé zprávy.“
Buffy: „Jsem napjatá, co mi řekneš.“
Angel: „Po tom, co jsme vyřešili tu několikanásobnou vraždu, objevila se další, ale o dost zajímavější.“
Buffy: „Nějaká specifika?“
Angel: „Našla se dvě těla, bez hlav, chyběla i srdce.“
Buffy: „Fuj.“
Angel: „Myslel jsem, že už nejíš.“
Buffy: „Nejedla jsem, jenom je mi z toho špatně.“
Angel: „Pošleme na to tým?“
Buffy: „Ráda bych to udělala sama.“
Angel: „Dobře, dnes místo hlídky.“
Buffy: „Díky, teď se půjdu obléct něco vhodnějšího pro trénink.“
Angel: „Přijdu hned za tebou.“
Buffy: „Davide, sejdeme se v tělocvičně.“
Robins: „Nevím, kde to je.“
Buffy: „Zapomněla jsem vám to ukázat. Počkáte v obýváku.“
Robins: „Dobře, budu tady čekat.“
Angel: „Ne tady, myslela u nás v bytě, je od tam snadnější přístup.“
Robins: „Dobře, jak si přejete.“

V ložnici se rychle převlékla, ještě měla čas si s Angelem chvíli promluvit. Poté šli za Robinsem, který čekal v obýváku.
Buffy: „Můžeme jít?“
Robins: „Já ano.“
Angel: „Počkej, ještě vlasy.“
„Samozřejmě.“ Podala mu gumičky a Angel jí rychle vlasy zapletl do dvou silných copů. Neodpustil si přitom, aby ji nepolíbil na ucho a na krk.
Buffy: „Musíme jít.“
Angel: „Jistě, v ničem ti nebráním.“
Buffy: „Jestli mě budeš ještě chvíli rozrušovat, těžko ti budu moci na tréninku zasadit jedinou pořádnou ránu.“
Angel: „Promiň, přemožitelka se musí soustředit.“
Buffy: „Ve chvílích kdy tohle děláš, mi myšlení trochu zasekává.“
Angel: „Třeba oheň špatná, hezká strom?“
Buffy: „To byla podpásovka.“
Angel: „Raději jdeme, náš pozorovatel začíná být nervózní.“
Dorazili do tělocvičny, Buffy se rychle rozhlédla. Postavila Robinse vedle sebe a chytla se ho za ruku.
Buffy: „Davide, teď vnímej, co ti říkám. Jestli uděláš jediný chybný krok, může to znamenat nejen smrt pro tebe, ale i pro přemožitelku. Potom, co jsi utekl, jsem tě nechtěla vzít zpátky. Něco takového jsem nemohla tolerovat. Ale Wesley mě přemluvil.“
Pak jeho ruku pustila a postavila se proti Angelovi. Řekla mu pár slov a on odešel dozadu, do druhé navazující místnosti.
Robins: „Kam šel?“
Buffy: „Pro pár důležitých věcí. Je trochu nervózní. Zatrénujeme si trochu s meči.“
Robins: „To se týká i mě?“
Buffy: „Ne, vám svěřím kuš. Tou budete krýt svojí chráněnce záda nejčastěji. Budete střílet tady na terč.“
Robins: „Díky bohu.“
Buffy: „Bojíte se semnou bojovat s mečem?“
Robins: „Spíš s vaším manželem.“
Buffy: „Sakra, odkdy mi vykáš. Jsem nějaká stará koza?“
Robins: „Promiňte, já myslel že…“
Buffy: „Tak nemysli. Jsem Buffy, nesnáším, když mi někdo vyká. Cítím se hrozně stará.“
Robins: „Ty a stará? Jsi krásná.“
Angel: „Být tebou to už neopakuji, jestli chceš ještě někdy chodit.“
Robins: „Omlouvám se, já jsem jen chtěl Buffy vymluvit, jak se cítí stará.“
Angel: „To jsi ho neučila, že s přemožitelkou nemá spát? A zvlášť s vdanou přemožitelkou.“
Buffy: „Víte co? Já si dojdu pro svůj oblíbený meč a vy si to mezi sebou vyříkejte.“
Robins: „Buffy, on mě zabije.“
Buffy: „Tak se ho snaž nenaštvat.“
S tím odešla a nechala je o samotě.
Robins: „Já…“
Angel: „Ale nic, nebojte se, nezabiji vás. Jen vás chci upozornit, že Buffy je citlivá žena a tohle si hodně bere k srdci a potom ji mrzí, že vás musí zklamat.“
Robins: „Nechci přece nic zlého.“
Angel: „Tak si dejte pozor, protože já tě sleduji na každém kroku.“
Robins: „Nemusíte se bát, nebudu se mezi vás míchat.“
Angel: „Jsem rád, že si rozumíme. Protože, jediný přehmat a může to znamenat tvoji smrt.“
Robins: „Jsem si toho vědom.“
„Buffy, miláčku, mohla bys přijít?“ Zavolal na ni, a ona hned přišla.

Robins začal trénovat střelbu s kuší. Buffy s Angelem zatím trénovali svůj oblíbený souboj s meči. Angel už měl zranění na žebrech. Buffy ještě neměla žádné. Boj se obracel na její stranu, když jí kolem hlavy proletěl jeden ze šípů z kuše. Přejelo ji horko, co když se trefí. Hlava jí pracovala na vysoké obrátky, nezbýval jí čas, rychle šíp chytila a pořezala si ruku. Naštěstí ho ale stihla zachytit. Rychle se přitom otočila k Robinsovi, upustila meč a něco na něj vykřikla. Ani nevěděla, co křičí. Všechno proběhlo během několika vteřin, šlo jen o krátký okamžik. Byla to otázka reflexů a přemožitelka dokázala, že je ovládá na jedničku. Angel stále držel v ruce meč, šel k ní a objal ji kolem pasu. Šel k nim Robins.

Buffy: „To byla hrozná trefa, Davide.“
Robins: „Omlouvám se, vymklo se mi to.“
Angel: „V pořádku.“
Buffy: „To není v pořádku.“
Angel: „Nic se nestalo.“
Buffy: „Ale mohlo.“
Angel: „Ne, nic se nemohlo stát. Mnohokrát jsem tě viděl chytit dýky od Nellie, proč bys nechytla tohle?“
Buffy: „Mohlo se něco stát.“
Angel: „Ale nestalo.“
Robins: „Vážně se omlouvám.“
„Promiň mi to miláčku, bolí to?“ Obrátila se k Angelovi soucitně a věnovala se jeho ráně na žebrech. Tím zametla celý incident pod koberec, nebo aspoň pro tu chvíli. Rozdělala mu pomalu všechny knoflíky na košili a rozdělala mu ji, aby si pořádně prohlédla zranění.
Angel: „Máš skvělou ránu, drahoušku.“
Buffy: „Snad ti tam nezůstane jizva, asi jsem se nechala unést.“
Angel: „byla jsi dnes skvělá, vůbec jsem tě nestíhal ani sledovat.“
Buffy: „Možná jsi neměl sledovat mě, ale můj meč.“
Angel: „Když to nejde.“
Buffy: „Tak ses aspoň měl bránit, tohle jsem fakt už přehnala, pojď, ošetřím ti to.“
Angel: „To není nutné, hned se to zatáhne.“
Buffy: „Neprotestuj, jsi horší než děti.“
Robins: „Já…“
Buffy: „Davide, prosím, vy jděte do velké knihovny a studujte tam zatím nějaké knihy, myslím jste už něco studoval, když jste byl pryč.“
Robins: „Ano.“
Buffy: „Až Angela ošetřím, přijdu za tebou, kdybych nepřišla do poledne, běž na oběd.“
Robins: „A ty?“
Buffy: „Nepůjdu na oběd.“
Robins: „Co mám dělat odpoledne?“
Buffy: „Najděte si nějaké zaměstnání, vždy vás budu potřebovat jen chvíli ráno. Pak si vás převezme Giles, nebo budete mít volný den.“
Robins: „Souhlasím.“

V ložnici ho donutila jít do koupelny, kde mu košili sundala. Ránu mu vydezinfikovala a zalepila. Prohlížela mu hrudník, jestli ještě nemá někde nějaké zranění, ale byla to jen záminka, aby se ho mohla dotýkat a tak to bylo na obou stranách. Přejížděl jí rukama po celém těle a tiskl ji blíž k sobě… Kolem poledne oba leželi v posteli. Ležela křížem přes postel a měla hlavu položenou na jeho hrudníku.
Buffy: „Cítím se provinile, je poledne a já ležím v posteli.“
Angel: „Jsem zraněný.“
Buffy: „A já se o tebe starám.“
Angel: „Ještě, že mám tak skvělou ošetřovatelku.“
Buffy: „Řekla jsem to?“
Angel: „Ano, několikrát.“
Buffy: „Cítím se nějaká ochraptělá.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „To jsem chtěla říct já.“
Angel: „Ale miláčku, snad se nebudeme předhánět.“
Buffy: „Mám na to teď chuť.“
Angel: „Na co?“
Buffy: „Hádej.“
Angel: „Těžko tě nemilovat.“
Buffy: „Tak bolí to ještě?“
Angel: „Vůbec, jakékoli zranění způsobené tvojí jemnou ručkou je spíš příjemné než bolestivé.“
Otočila se a jemně mu ránu políbila. Položil jí ruce na ramena a přitáhl ji blíž k sobě. Něžně ji políbil na čelo a potom i na ústa.

Druhý den všichni seděli u snídaně, Buffy obsluhovala děti, Angel četl noviny a ostatní tiše jedli.
Robins: „Vyřešili jste to včera?“
Buffy: „Myslíte to s těmi těly?“
Robins: „Přesně to.“
Buffy: „Démon, mrtvý.“
Robins: „Výborně.“
Angel: „Byl to jen podřadný démon, kterého jsme zabili useknutím hlavy.“
Giles: „Výborně, to se muselo Buffy líbit.“
Angel: „O tom nemusíš pochybovat, Ruprte.“
Victor: „Buffy prosím, nemohl bych dnes s dětmi být jen odpoledne? Potřeboval bych si zařídit pár věcí ve městě.“
Buffy: „Sama jsem tam chtěla jet, ale bude to stačit zítra. Vezmu si je dopoledne k sobě.“
Victor: „Budu s nimi namísto toho odpoledne.“
Buffy: „To není nutné, stačí to zítra.“
Angel: „Dnes bude volat Ginny kvůli firmě.“
Buffy: „Nezapomněla jsem.“
Giles: „Buffy, potřeboval bych na pár dní odjet.“
Buffy: „Klidně, s Davidem stejně ještě nebudete začínat ne?“
Giles: „Začneme zítra, ale plně začneme, až odjedeme.“
On i Christiana vstali a odešli. Po nich odešel i Robins.
Angel: „Co s ním?“
Buffy: „Zabít.“
Angel: „Bez legrace, co budeme dělat, bude šmejdit po baráku a plést se pod nohy.“
Buffy: „Ale přeháníš. Mohl bys složit ty noviny, když spolu mluvíme?“
Angel: „Promiň, docela mě tu něco zaujalo.“
Buffy: „Důležitého?“
Angel: „Nijak zvlášť, myslel jsem, že šlo o něco jiného.“
Buffy: „Vezmi si na starosti děti, budu celé dopoledne pracovat.“
Angel: „Cože? To jsi tak náhle změnila plány?“
Buffy: „Něco mě napadlo miláčku, a jestli je mé podezření správné, jsme v průšvihu.“ S tím vyběhla a nechala je tam. Angel celkem nezaujatě složil noviny a dopil svoji kávu. Pak vstal a odešel. „Sejdeme se v malé knihovně, jdu se pohádat s Buffy.“ Prohodil ještě za sebou, než odešel.
Victor: „Opravdu zvláštní rodinka.“
David: „Nechtěl jste někam jet?“
Victor: „Pardon, už mlčím.“

Za pár minut seděli David s Michelle u sebe v pokoji na posteli. Považovali za nutné prodiskutovat zvláštní dění na snídani.
Michelle: „Tak co?“
David: „No, Angel byl zezačátku jako obvykle a pak nervózní. Máma asi přišla na něco, ohledně té čarodějky, co je chce rozdělit.“
Michelle: „To by to řekla Angelovi ne?“
David: „Možná to jen nechtěla pitvat před Victorem.“
Michelle: „A co jsi viděl u ní?“
David: „Než odešla, byla docela vystrašená, znepokojená.“
Michelle: „Mě nenapadlo jí přečíst myšlenky.“
David: „Jdeme za tátou, ať nevyvádí.“
Michelle: „Nešel za Buffy?“
David: „Ne, vlastně ano, ale hned půjde.“
Michelle: „Jak myslíš ty.“
David: „Neboj, myško, kdyby se něco stalo, naši by to řekli.“
Michelle: „Jistě, nic se přece neděje.“

Rychle vešla k sobě do pracovny. Sedla si ke stolu a snažila se najít mail, na který si vzpomněla. V tu chvíli vešel Angel.
Angel: „Přišel jsem ti vynadat.“
Buffy: „Promiň, proč?“
Angel: „Dnes jsem tě ani jednou nesměl políbit.“
Buffy: „Opravdu? Promiň, ale teď nemám čas.“
Angel: „Dobře, nebudu tě rušit. Až mi to budeš chtít říct, budu v malé knihovně.“
„Nemusíš se bát, přijdu. Miluji tě.“ Řekla ještě tiše, když odcházel, asi ji ani neslyšel. Jen co Angel odešel, přišel za ní Robins.
Robins: „Promiň, neruším?“
Buffy: „Ještě jsem nezačala.“
Robins: „Mám menší problém.“
Buffy: „A mohla bych ti s ním pomoct?“
Robins: „Chtěl bych co nejdříve odjet.“
Buffy: „Proč?“
Robins: „Nemůžu tady už déle zůstat.“
Buffy: „Ale proč? Teď jsi přijel.“
Robins: „Nemůžu tu být, když jsi tu ty.“
Buffy: „Proč?“
Robins: „Nechtěj po mě, abych ti to znovu vysvětloval. Nemůžu tu prostě už zůstat.“
Buffy: „Dobře, domluvím se s Gilesem, nebo můžeš sám. Můžete odjet, kdy budete chtít, nedržím vás tady.“
Robins: „Promiň.“
Buffy: „Muselo to tak dopadnout.“
Zazvonil jí telefon, omluvně se podívala na Robinse a ten diskrétně odešel. Pak ho zvedla a na druhém konci se jí ozval hlas dobromyslné čarodějky.
Buffy: „Willow, neměla jsi volat včera?“
Willow: „Promiň, neměla jsem moc času.“
Buffy: „Přijel Alex v pořádku?“
Willow: „Ano, moc tě pozdravuje.“
Buffy: „Já jeho taky. Tak jak se máš?“
Willow: „Celkem dobře.“
Buffy: „Jak se má Angelina?“
Willow: „Je v pořádku, ale je to špatné.“
Buffy: „V čem?“
Willow: „Měla dvě možnosti, buď se zdá celé své rodiny, nebo se vás nevzdá, ale zabijí Michelle i Oze. Ale bude v kontaktu s vámi.“
Buffy: „Cože? To nechápu.“
Willow: „Dali jí ultimatum, věděli, co si vybere.“
Buffy: „Co si vybrala?“
Willow: „Vzdala se vás. Zůstane napořád v dimenzi čarodějů.“
Buffy: „Proč? To přece…“
Willow: „Můžou, oni můžou všechno Buffy. Snad se to ale po čase zlepší a bude vás moci navštěvovat. Prozatím má zakázaný jakýkoli kontakt s naší dimenzí.“
Buffy: „Žádný?“
Willow: „Bohužel.“
Buffy: „Co se tam sakra stalo?“
Willow: „Mají novou vládu, Angie je stále kněžka, ale má větší moc, s ní přišla taky zodpovědnost.“
Buffy: „Chápu, co Rada?“
Willow: „Vyměnili ji.“
Buffy: „Bude lepší?“
Willow: „Jsem tam taky.“
Buffy: „Proto se s námi nesmíš stýkat?“
Willow: „Ano, nikdo nesmí.“
Buffy: „Jsme snad nějací vyvrhelové společnosti chystající revoluci?“
Willow: „Ne, ale oni se bojí, že bychom vás ovlivnili.“
Buffy: „Negativně, nebo pozitivně.“
Willow: „Rozrušili od vašich pravých cílů.“
Buffy: „To odsouhlasila Rada?“
Willow: „Ano, vedly se o tom vzrušené diskuse, každý chtěl mít pravdu, každý chtěl vyhrát.“
Buffy: „Jak to dopadlo.“
Willow: „Sama vidíš.“
Buffy: „Doufám, že nám brzy dovolí kontakt.“
Willow: „Promiň, musím končit, měla jsem povolenou jen chvíli.“
Buffy: „Pozdravuj Alexe, řekni Ozovi že ho mám ráda a Angelině, že ji miluji, a že se s nimi budu setkávat ve snech a budu vzpomínat.“
Willow: „Dobře.“
Buffy: „Mám tě ráda, Will.“
Willow: „Musím zavěsit, měj se hezky Buffy.“
„Ty taky Will.“ Chtěla ještě říct, ale čarodějka to už neslyšela. Zavěsila. Chvíli se koukala před sebe a pak podvědomě začala volat o pomoc.

Angel seděl s dětmi v malé knihovně a povídal jim historky z jeho společného boje s Buffy.
Angel: „Potom ho hodila dolů, prohodila ho střechou a on spadl přesně na kus dřeva ze stolu.“
David: „Vážně ho zabila tak lehce?“
Angel: „Potom co ožila, byla jiná, jakoby se v ní něco vzepřelo.“
Michelle: „Ale byla pořád jiná?“
Na chvíli se zamyslel, zdálo se mu, jakoby slyšel něčí hlas. Že by telepatie? Ale kdo by to mohl být? Ani neslyšel otázky, které děti kladly.
„Tati, posloucháš mě?“ Křikl na něj David a šťouchl do něj.
Angel: „Jistě, jen jsem se zamyslel.“
David: „Právě jsme diskutovali o tom, jestli je máma jiná, když tolikrát umřela.“
„Vydržíte chvilku sami? Musím si na chvíli jít něco zařídit?“ Vůbec nevnímal jejich otázky a odešel.
David: „Ti dva se k sobě dokonale hodí, jeden větší tajnůstkář než druhý.“
Michelle: „Třeba je to důležité.“
David: „Vždycky je to důležité.“

Šel k ní do pracovny, když vešel, byla k němu zády, ale skoro ode dveří cítil ten zmatek. Tu pomyslnou prosbu o pomoc. Šel k ní blíž, otočila se na židli a ve chvíli se mu dívala přímo do očí. Vstala, obešla stůl a šla přímo k němu. Ani se nepohnul, když k němu přišla, prostě ho objala. Položila mu hlavu na hrudník a začala něco tiše říkat. Chvíli vůbec nevnímal, co říká. Pak ji poslouchal, řekla mu všechno o kultu Wicca, o Angie, o Willow a o Alexovi. Za chvíli se cítila lépe, utěšeně si sedla na sedačku a on si sedl vedle ní.
Angel: „Nic moc se pro nás nezmění.“
Buffy: „Ráda bych tomu věřila.“
Angel: „Víš, už dýl se tě chci zeptat, když jsi chytila ten Robinsův šíp a nadávala jsi mu, co jsi mu říkala?“
Buffy: „Nevím, byla jsem rozrušená, naštvaná, nepříčetná, vůbec si to nepamatuji.“
Angel: „Já ti řeknu co, nadávala jsi mu a to dost sprostě.“
Buffy: „Opravdu? Doufám, že jsem ho neurazila.“
Angel: „Pochybuji, že tomu rozuměl.“
Buffy: „Proč by neměl?“
Angel: „Nebylo to anglicky.“
Buffy: „Jak to tedy bylo? Francouzsky umím plynně, ale nadávky jsem nikdy neužívala.“
Angel: „Italsky taky, já vím. Ale tohle bylo v démoním jazyce.“
Buffy: „To přece není možné, žádný démonní jazyk neznám.“
Angel: „Já jich pár slyšel. Nepoužívala jsi zrovna slova podle etikety.“
Buffy: „Musím opakovat, že žádný démonní jazyk neznám?“
Angel: „Ale on možná ano.“
Ukázal při tom na ni a nebylo pochyb o tom, co myslí.
Buffy: „Můj démon?“
Angel: „Jistě, je tvojí součástí.“
Buffy: „Není, já jsem Buffy, člověk.“
Angel: „Ne, potom co tě Willow vrátila jsi z části démon, je uvnitř tebe.“
Buffy: „I kdyby, nesouvisí to.“
Angel: „Pustila jsi ho ven.“
Buffy: „Tak ať, ty taky Angeluse pouštíš ven, když se naštveš.“
Angel: „Jenže tvůj démon je dobrý, můj ne.“
Buffy: „Tím lépe ne?“
Angel: „Nechápeš, co tím myslím. Může tě začít ovládat.“
Buffy: „Maluješ čerta na zeď. Já si budu hlídat svoje démony a ty zase svoje. Mám pro tebe totiž zprávu.“
Angel: „Snažíš se to zamést pod koberec?“
Buffy: „Ne, ale teď máme větší problém.“
Angel: „Jaký?“
Buffy: „Duše.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Jak a kolikrát jsi o ni přišel?“
Angel: „Pokud vím tak… jednou… ne dvakrát.“
Buffy: „Jak?“
Angel: „To je nějaká hra?“
Buffy: „Vypadám, že se bavím?“
Angel: „Jednou ty a jednou kouzlo.“
Buffy: „Jaké?“
Angel: „Nevím, hned jsem toho muže zabil.“
Buffy: „Sakra.“
Angel: „Co je? Hodný Angel tě začal nudit, tak jsi zatoužila po oživení?“
Buffy: „Kecáš blbosti. Ti co se nás snaží rozdělit, asi to zkusí přes Angeluse.“
Angel: „Chtějí mi vzít duši?“
Buffy: „Předpokládám to.“
Angel: „Ale to už nejde, Angelus je moje součást, už nejsme rozdělené osobnosti.“
Buffy: „Všimla jsem si, jsi jiný, je v tobě i on.“
Angel: „Takže mi nemůžou duši vzít, nic by to neznamenalo.“
Buffy: „Zkusím se zeptat Gilese. Ne, raději Wesleyho.“
Angel: „Vidíš, vždycky se to nějak vyřeší.“
Buffy: „Proč jsi vlastně přišel?“
Angel: „Slyšel jsem tě volat.“
Buffy: „Volat co?“
Angel: „Nevolala jsi o pomoc?“
Buffy: „Ne, neřekla jsem ani slovo, přišel jsi hned, jak jsem zavěsila.“
Angel: „To jsem na tu dálku asi cítil, že mě potřebuješ.“
Buffy: „Jako sůl.“
Angel: „Občas přemýšlím, co by se stalo, kdybychom se nesetkali. Nebo kdybys za mnou nepřijela do L. A.“
Buffy: „Asi bych měla kupu dětí s tím opáleným Italem.“
Angel: „Kým?“
Buffy: „Dělám si legraci miláčku, jen si dělám legraci.“
Angel: „Už jsem se lekl, protože v opálení se mu můžu asi těžko rovnat.“
Buffy: „Nerad se opaluješ viď?“
Angel: „Bydlím na velké pláži ve Městě andělů a ještě jsem se neopaloval.“
Buffy: „Hřích.“
Angel: „Ty na pláž chodíš často viď?“
Buffy: „Přemýšlím tam. Všechno je tam jednoduché. Vlna, písek, voda, písek, voda, molo, vlna, písek…“
Angel: „Hledáš tam samotu?“
Buffy: „Je to soukromá pláž, samota je tam zaručena, bylo to v upoutávkách. Pozoruji tam západ slunce, ale něco mi tam chybí.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Ty, blázínku.“
Angel: „Taky bych se s tebou rád díval na západ slunce jako dřív, ale nemůžu.“
Buffy: „Východ slunce v tvém náručí je stejně hezčí.“
Angel: „V tomhle jsi jako upír, vstaneš těsně před svítáním, lepší než hodinky.“
Buffy: „Já svítání necítím, to ty.“
Angel: „Jakou to má souvislost?“
Buffy: „Probudíš se, já taky.“
Angel: „Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“
Buffy: „Já asi taky ne.“
Angel: „Nikdy o tebe nechci přijít.“
Buffy: „Jednou přijde ta chvíle, kdy jeden z nás odejde. A ty nebudeš ten první.“
Angel: „Nikdy nemůžeš vědět.“
Buffy: „Vím to, to stačí.“
Angel: „Občas mě děsíš.“
Buffy: „Já sebe taky.“
Vešel Giles, unaveně si sedl proti nim a vůbec nebral na vědomí, že když přišel, líbali se a doposud se nenamáhali polibek přerušit.
Buffy: „Gilesi, vylekal jste mě.“
Giles: „Nemusíš se bát, Angel o mě věděl už od chodby.“
Angel: „Nějak jsem chvíli nevnímal.“
Giles: „Všiml jsem si. Ale z jiného soudku, byl u mě tvůj žák Robins.“
Buffy: „On není žádný můj žák.“
Giles: „Dohnala jsi ho chudáka k tomu, že chce co nejdříve odjet.“
„Já???“ Ptala se uraženě.
Giles: „Pochybuji, že miluje Angela.“
Angel: „No dovolte, nejlepší léta mám ještě před sebou.“
Giles: „Přemluv ho Buffy, ať tu ještě zůstane, nechci ještě odjíždět.“
Buffy: „To nemůžu Gilesi, taky bych byla radši, kdybyste tu zůstal, ale on…“
Giles: „Já vím, bojíš se o Angela.“
Angel: „On mi přece nemůže nic udělat.“
Giles: „Ale ty bys mohl udělat něco, čeho bys pak litoval. Poslední dobou má Angelus rej.“
Angel: „To přece…“
Buffy: „Neboj se Gilesi, budu si ho hlídat.“
Giles: „Kde jsou ty doby, kdy jsem ti prostě něco přikázal?“
Buffy: „Takové někdy byly? Nikdy jsem neposlouchala.“
Giles: „Ale dala jsi na moje rady.“
Buffy: „A stále na ně dám.“
Giles: „Řeknu ti, stále tě vidím, jak si jdeš poprvé pro knížky do knihovny. Hodil jsem před tebe knihu o upírech a tys div neutekla.“
Angel: „Ty ses lekla?“
Buffy: „Ne, potom co mě vylili ze školy, když jsem podpálila tělocvičnu, chtěla jsem přestat.“
Angel: „Co tě přesvědčilo?“
Buffy: „Ani nevím, možná cizinec, co mi dal křížek.“
Giles: „Nebo to, že Willow a Alexe zajal Pán.“
Buffy: „To je pravda, ale Angel mě něčím tajemně přitahoval.“
Angel: „Nevypadalo to tak, když jsi mě málem zabila.“
Buffy: „Copak to se dělá, sledovat přemožitelku v temné uličce, pane Upíre?“
Angel: „To ty jsi šla temnou uličkou, mohl bych tě sledovat i přes park.“
Buffy: „Park, myslíš ten ráj úchylů?“
Giles: „Dobře, vypadá to, že odjedeme za pár dní.“
Buffy: „Ještě promluvím s Wesleym.“
Giles: „Skvěle, já půjdu, ať to tu můžete dořešit. Když jste oba tady a Victor ve městě, kdo hlídá děti?“
Buffy se nechápavě podívala na Angela, ten hodil nevinný výraz, ale rychle vstal, oba rychle šli do malé knihovny.

Děti seděly na bobku. David měl na klíně tlustou knihu a společně ji četli.
Buffy: „Báli jsme se o vás.“
David: „O nás?“
Angel: „Je vám pět.“
David: „Dohromady za deset.“
Buffy: „Copak jste tu dělali děti?“
Michelle: „David mi ukazoval knížky o Pánovi, Angel nám o něm povídal.“
Buffy: „Angele!“
Angel: „Co? Nic jsem neudělal.“
Buffy: „Taky jim budu povídat o tom tvém slavném soudci, kterého nepřemůže ani armáda.“
Angel: „Pamatuji si, co mi řekl, nemá v sobě nic lidského. Je čistý.“
Buffy: „Neříkej to.“
Angel: „Nakonec jsi ho zastavila.“
Buffy: „Jo, to byla hračička to protitankový dělo.“
Angel: „Pohrála sis, co?“
Buffy: „Nebo ten, jak se jmenoval…“
Angel: „Nevím.“
Buffy: „Nemůžu si vzpomenout. Už jsem jich asi zabila moc.“
Angel: „Jsi přepracovaná.“
Buffy: „To jsem byla i první rok, co jsem byla přemožitelkou. Cítím se přepracovaná, jen co vidím upíra.“
Angel: „Nemohli byste si jít hrát do svého pokoje? Potřebovali bychom tady pracovat.“
David: „V pořádku, stejně jsme chtěli taky být chvilku sami, abychom si mohli hrát.“
Buffy: „Co tím myslíš?“
David: „No, pořád nás někdo hlídá, když jsme neměli učitele a hlídala jsi nás jen ty nebo táta, mohli jsme být spolu. Teď jsme dopoledne s Victorem, ten do nás hustí znalosti a celé odpoledne na nás dohlížíte vy dva.“
Buffy: „Tak jestli chceš… prostě máš říct a hotovo, ne?“
David: „To jako vážně?“
Buffy: „Jistě, přece vám nebudeme něco nutit.“
Angel: „Jsi si jistá?“
Buffy: „S čím?“
Angel: „Vždyť víš, celkově.“
Buffy: „Ale prosím, nejsou malí.“
David vzal Michelle za ruku a odvedl ji, aby se mohli Buffy s Angelem dohádat a dořešit, co potřebovali.

Jen co děti odešly, sevřel Buffy v náručí a ta se v něm vděčně stulila.
Angel: „Celá se třeseš, je ti zima?“
Buffy: „Ne, já… mám strach.“
Angel: „Z čeho?“
Buffy: „Jak můžeme přemoci čarodějku.“
Angel: „Stáli proti nám i horší nepřátelé.“
Buffy: „Já… já už nemám sílu bojovat.“
Angel: „To je jen tvůj pocit, jsi silnější, než dříve.“
Buffy: „Ne, ztratila jsem chuť na všechen ten boj, zabíjení, které nikdy nekončí.“
Angel: „Co tvoje cíle? Necháš je jen tak ležet a spokojíš se s tím, co teď máš?“
Buffy: „Nešlo by jich dosáhnout jinak.“
Angel: „Nejsi těhotná, miláčku?“
Buffy: „Samozřejmě, že ne, jak jsi na to přišel?“
Angel: „No, to tě přepadají takové pocity.“
Buffy: „Třeba mám ponorkovou nemoc.“
Angel: „Zajedeme si někam na dovolenou, jen my dva.“
Buffy: „Co děti?“
Angel: „Přijede Nellie ne?“
Buffy: „Dobře, ale pojedeme někam, kde nejsou upíři, pekelná brána. Démoni a úředníci.“
Angel: „To je ráj. Těžko se hledá.“
Buffy: „Překvap mě.“

David s Michelle se právě vrátili ze školy. Bylo hned jasné, že jde o budoucnost. Byli v prvním ročníku střední školy. Hádali se zrovna, z jaké planety pochází jejich učitelka matematiky. Mezi hádkou přišli do obýváku, kde seděli Buffy a Angel se Spikem u kávy.
Michelle: „Věř mi Davie, ta je z jiné dimenze.“
David: „Ne, z jiné planety.“
Buffy: „Matika?“
Michelle: „Jako obvykle.“
Spike: „Vopruz?“
David: „Slabé slovo, to co bereme teď, jsme s Victorem brali už dávno.“
Buffy: „Ale do školy chodit musíte.“
Michelle: „Já do školy chodím ráda.“
David: „Hlavně kvůli Robovi.“
Buffy: „Stále tě to drží?“
Angel: „Fotbal?“
„Kapitán.“ Prohlásila hrdě Michelle a sledovala okolí.
Buffy: „Netroškaříš.“
Michelle: „Však ty máš za manžela nejobávanějšího upíra 18. století.“
David: „Jenže proč zrovna on?“
Michelle: „To si děláš legraci? Ty za Mel pálíš už od začátku roku.“
David: „Nepálím, chodíme spolu.“
Michelle: „Nechtěla jsem to říct tak naplno.“
Buffy: „Roztleskávačka.“
Michelle: „Samozřejmě.“
Buffy: „Otce nezapře.“
Angel: „To od tebe nebylo moc hezké.“
Buffy: „Jedna chodí s vlkodlakem a druhá s démonem, jsou celé po mně. Někdo musí být po tobě.“
Michelle: „Tak to máme štěstí, že Angie nechodí s upírem.“
Angel: „Taky chodila s vládním agentem.“
Spike: „Jo, vojáček. Všeobecně můj neoblíbenější Buffyin přítel.“
David: „Proč?“
Spike: „Jedinej, komu včas došlo, že miluje jen Angela. A stihl včas utéct.“
Buffy: „To od tebe nebylo moc hezké.“
David: „Mám jeden problém, dneska mám rande. Kdo se postará o myšku?“
Michelle: „Nikdo, taky mám rande.“
David: „Tak na to rychle zapomeň holka.“
Michelle: „Chceš si ho proklepnout, já vím. Odpoledne přijde. Budeme spolu dělat seminárku.“
David: „Tak co kdybychom šli na dvojité rande?“
Michelle: „Skvělý, to nás Anne jistě pustí.“
Buffy: „Když budete spolu, klidně. Dejte si ale pozor na svoje schopnosti, jsou to obyčejní lidé.“
Michelle: „Vy budete na hlídce ne?“
Buffy: „Ano, vrátíme se asi až ráno.“
Spike: „Nemusíte se bát, já budu ve městě, barák budete mít pro sebe.“
Angel: „Tak si dejte pozor.“
David: „Ano, nesmíme jim prozradit svoji pravou identitu. Když zjistí, že jsme naftoví magnáti, budou nás chtít unést a budou žádat vysoké výkupné.“
Buffy: „To je můj chlapeček. Tak děti, šup na úkoly.“
Michelle: „Anne, chtěla jsem se tě zeptat na něco ohledně těch skvělejch bot.“
Buffy: „Uděláme si dámskou jízdu a ty mi je ukážeš.“
Spike: „To znamená, že ti je koupí.“

Když se večer čtveřice sešla v domě, Buffy s Angelem zrovna odcházeli.
Buffy: „Myško, dej si pozor.“
Michelle: „Samozřejmě. Pěkně se bavte.“
Buffy: „Vy taky. Asi si dáme s Angelem závody.“
Angel: „Když se vsadíme, tahá ty upíry snad z klobouku.“
Buffy: „Nemůžou mi odolat.“
Angel: „Kdo by taky mohl?“
Buffy: „Máme všechno?“
Angel: „Co potřebujeme, miláčku.“
Buffy: „Skvěle, tak se tu mějte děti. Do rána ať jste doma.“
David: „Ano a vyhýbat se zapadlým barům a hřbitovům.“
Buffy: „Jak jsem vás pěkně vychovala.“
Angel: „Měli bychom jít.“
Buffy: „Samozřejmě. Davie, dej pozor na myšku.“
David: „Nehnu se od ní ani na krok.“
Buffy: „Tak se tu mějte lidi.“
Vzala si kabát a s taškou vyšla z domu. Angel ještě něco řekl Davidovi a šel za ní.
„To jsou vaši rodiče?“ Zeptal se Robert, jen co se za Angelem zavřely dveře.
Michelle: „Trochu starostliví, ale zvykneš si.“
Melanie: „Jsou v pohodě. Máš skvělou mámu.“
David: „Občas zapomínáme, že jsou rodiče a ne kámoši.“
Michelle se přiblížila k Davidovi a něco mu pošeptala.
David: „Fakt? Tu od Faith?“
Michelle: „Ne, tu od Angela.“
David: „Jistě si vzala jinou.“
Michelle: „Tak co lidi, co budeme dělat?“
Robert: „Mohli bychom zůstat tady.“
David: „Souhlas, v kině nic dobrého nedávají.“
Michelle: „Tak si sedněte do obýváku, připravím vám koktejly.“

David s Robertem si zatím sedli do obýváku a David hned začal Roba vyslýchat.
Rob: „Mel je docela kost.“
David: „To sice jo, ale ty chodíš s Michelle.“
Rob: „Jo, Michelle je mnohem hezčí než ona.“
David: „Tak si dej pozor hochu.“
Rob: „je něčím zvláštní, vždycky, když se na ni podívám, jakoby mi četla myšlenky.“
David: „Třeba jo.“
Rob: „Blbost.“
Michelle s Melanie zatím chystali koktejly.
Michelle: „Daviemu se už dlouho líbíš.“
Melanie: „Vážně? Mě se líbí už od začátku roku, ale bála jsem se, že ho nezajímám.“
Michelle: „Pořád o tobě básní.“
Melanie: „Vždycky je tak pozorný. Jakoby vždycky věděl, co chci.“
Michelle: „On to ví.“
Melanie: „Ty to musíš vědět, jsi jeho sestra.“
„To ano.“ Přisvědčila Michelle, když končily a nesly pití do obýváku.
David: „Jste dokonalé kouzelnice děvčata. Děkujeme.“
Michelle: „Měla jsem nejlepší učitelku.“
Melanie: „Bylo to hustý, ani jsem se nestíhala dívat na její ruce.“
Robert: „Kdo byl ten učitel?“
Michelle: „Ginny, barmanka. Teď se svým manželem vedou firmu rodičů v Londýně.“
Melanie: „Nevěděla jsem, že je tak rozsáhlá.“
David: „No, začínali v Londýně a teď jsou pobočky po celém světě.“
Michelle: „To ne, jedna tady, ve Francii, Itálii, Anglii a v Japonsku.“
David: „Místa, kam rádi cestují.“
Melanie: „To mají nejlepší výmluvu.“
Rob: „Slyšel jsem, že tu byla dřív jedna firma, která se jmenovala stejně jako ta vaše.“
Michelle: „Jo, ta byla Angela.“
David: „Jeho otce, zdědil ji, ale pak ji zrušili, když odjel do Evropy.“
Melanie: „Takže je pravda, že jste vyrůstali v Evropě?“
David: „Naši se sem přestěhovali, když nám bylo pět.“
Melanie: „Fascinující, hele a to v tak velkém domě bydlíte jen vy s rodiči?“
David: „No, ještě Spike, Victor a občas sestra a manželem.“
Rob: „Vy máte sestru?“
Michelle: „Dvě a bratra.“
Rob: „A kolik jim je?“
Michelle: „Se starší sestrou a bratrem nevíme, co se stalo a Nellie by mělo být 30.“
Melanie: „30? A kolik je tvojí mámě, chci znát její kosmetičku, tipla bych jí 25.“
David: „To jí řekni, potěší ji to.“
Melanie: „Ale váš otec je zvláštní, takový tajemný, naskakuje mi z něj husí kůže.“
Michelle: „To většině lidí, přitom je moc hodný.“
Rob: „Nemohli bychom být chvilku sami?“
Michelle: „Davie?“
David: „Dobře, ale pamatuj, co říkala máma.“
Michelle: „Tak pojď.“
„Máte s Michelle takový zvláštní vztah.“ Poznamenala Melanie, když Michelle odešla.
David: „Přísahal jsem, že ji budu chránit. Je to citlivé děvče, není připravená sama čelit lidem.“
Melanie: „Upíná se na tebe.“
David: „Odmalička se o ni starám, byla vždycky tak bezbranná.“

Když se ráno Buffy s Angelem vrátili, děti klidně spaly. Oba byli unavení, tak šli hned taky spát. Celou noc byli na hlídce, potom řešili případ a pak se snažili něco vydolovat z informátorů. Všichni společně se viděli až na obědě. Spike byl až do setmění ve městě a Victor byl na delší dobu v New Yorku. U stolu se tak sešla jen čtveřice úzkého rodinného kruhu.
Buffy: „Tak jak jste si to včera užili?“
David: „No, Rob si myslí, že je Michelle fakt kost.“
Angel: „A?“
David: „Nebudu to říkat přesně, ale jeho pocity jsou typické.“
Buffy: „To znamená co?“
David: „Mým, tvým ani Angelovým testem by neprošel…“
Michelle: „Můžu říct taky svůj názor?“
Angel: „Můžeme zavolat tvoje rodiče, aby nám řekli svůj názor.“
Michelle: „Nemůžete.“
David: „Nenechali jste mě to doříct. Myslím, že to není pro myšku ten pravý a někdo kdo by byl pro ni dost dobrý se těžko hledá. Pro teď prošel.“
Michelle: „Díky Davie.“
Buffy: „A co ta Melanie?“
Michelle: „Roztleskávačka.“
Angel: „Takže jednoznačně neprošla testem.“
David: „Máma byla taky roztleskávačka.“
Michelle: „Ale nebyla to taková koza.“
Buffy: „Tak to děkuji.“
Michelle: „Je to hrozná koza, ale pro teď…“
Angel: „Teď na tom stejně moc nezáleží.“
Buffy. „Tak tenhle rozhovor máme za sebou.“
Angel: „Ale pořád ještě jim to nemůžete říct.“
Michelle: „To ani nemám v úmyslu, protože až se dozví, že mu čtu myšlenky, uteče.“
Buffy: „Jo, my vyvolený to nemáme lehký.“
David: „To si děláš legraci? Vždyť ty jsi měla tátu.“
Buffy: „Ne vždycky.“

David otevřel oči a podíval se kolem sebe a došlo mu, že měl zase jen vizi ve snu. Michelle se k němu skláněla a vystrašeně ho pozorovala.
David: „CO?“
Michelle: „Ale nic, jen jsem se lekla.“
David: „Mluvil jsem?“
Michelle: „Ne, ale potil ses.“
David: „Promiň, musel jsem tě vystrašit. Mluvil jsem s mámou a tátou.“
Michelle: „Něco zajímavého?“
David: „Ani ne, ale ty mi chceš něco říct.“
Michelle: „Napadla mě taková šílená věc.“
David: „Chceš hrát na klavír.“
Michelle: „Je to blbý viď?“
David: „Ne, pokud to chceš zkusit, talent máš.“
Michelle: „Co na to Anne?“
David: „Bude nadšená.“
Michelle: „Určitě?“
David: „Má tě přece ráda.“
Michelle: „Já ji taky, ale teď mám hlad.“
David: „Tak pojď, Lorey ti něco připraví, nebo chceš raději něco od mámy?“
Michelle: „Znáš mě až do morku kostí.“
David: „Tak jdeme, myško, stejně pracují už moc dlouho.“
Angel s Buffy seděli za stolem, snažili se najít nějaké řešení, východisko ze složité situace kolem útoků čarodějky. Když děti vešly, drželi se za ruce a tiše něco řešili. Ve chvíli, kdy vešli, taky začala na obrazovce počítače blikat zpráva.

Mami, jsme v Londýně. Můžeme k vám přijet? Rádi bychom s vámi chvíli zůstali. Teď bydlíme ve firmě. Ginny se Stanem vás pozdravují a slibují, že brzy napíšou.

Nellie Rychle si to přečetla, ale rozhodla se to odložit na později.
„Ahoj.“ Broukla na děti a pohladila Angela po ruce, která se náhodou nacházela na jejím stehně.
David: „Pracujete?“
Buffy: „Pracujeme, ale dáme si přestávku.“
David: „Jistě jsi ještě nejedla, pojď si s námi dát něco k jídlu.“
Angel: „Jen běž, budeme pokračovat později.“
Buffy: „Neuteč mi.“
Angel: „Jen si něco zařídím, hned jsem zpátky.
„Tak jdeme, něco vám připravím.“ Pobídla děti a společně odešli. David jí taky řekl o přání Michelle. Buffy byla opravdu nadšená, slíbila, že si o tom promluví s Angelem.

Buffy už u nich byla, uložila je a popřála jim hezké sny, pak šla znovu pracovat. Michelle byla unavená a hned usnula, teď spokojeně oddechovala. David ležel ve své posteli a díval se na strop. Přemýšlel o naprosto nepodstatných věcech i o tom, co se dnes stalo. Pak ho taky přemohl spánek. Taky sen, ale ne obvyklý. Pro normální lidi byl více než neobvyklý, pro Davida naprosto běžný.
Stál v rohu místnosti, aby je nerušil. Právě s Michelle doběhli do domu, Buffy se vrátila před chvílí, nebylo to tak hrozné, jak si mysleli, jen si někam odskočila. Stále měla uslzené oči. Seděla teď v křesle a Michelle před ní klečela.

Michelle: „Jak se cítíš?“
Buffy: „Dobře.“
Michelle: „Nechceš něco přinést, třeba kávu?“
Buffy: „Jestli chceš něco vědět, prostě se zeptej.“
Michelle: „Co se stalo?“
Buffy: „Mameha odešla.“
Michelle: „Kdo?“
Buffy: „Ta přítelkyně z Japonska.“
Michelle: „Angel?“
Buffy: „Chce být sám, byli si blízcí.“
Michelle: „Proč jsi plakala?“
Buffy: „Byla to neobyčejná žena, nezasloužila si zemřít.“
Michelle: „To si nezasloužil nikdo.“
Buffy: „Jistě půjde do nebe, bude šťastná.“
Michelle: „Nemusíš se bát, půjde.“

David se probudil, bylo uprostřed noci. Vstal a šel dolů vzít si v kuchyni něco k pití. V obýváku seděl Spike.
David: „Ahoj.“
Spike: „Ahoj, co tu děláš, je pozdě.“
David: „Nemohl jsem spát.“
Spike: „Zlé sny?“
David: „Jako obvykle, budoucnost.“
Spike: „Takže zlé sny, trápí tě to?“
David: „Ne, ale mohl bys mi pomoci. Pověz mi něco o ženě, která se jmenuje Mameha.“
Spike: „No, nějaká Angelova známá z Japonska. Když ztratil paměť, odjel pryč, a když se vrátil, říkal, že byl celou dobu u ní. Ta žena mu pomohla.“
David: „Má ji rád?“
Spike: „Mluví o ní jako o nejlepší přítelkyni, ale to jen málokdy. Nerad mluví o té době.“
David: „Chápu.“
Spike: „Jdeš spát?“
David: „Už ne, budu chvíli tady.“
Spike: „Jdu ven, upozorni na to přemožitelku.“
David: „Jak chceš, kdyby ses do rána neobjevil, řeknu jí, kde jsi.“
Spike: „Tak se zatím měj.“
Spike odešel a David si sedl s hrnkem kakaa na velkou sedačku.

Ráno šla Buffy vzbudit děti jako obvykle, ale v pokoji našla jen Michelle. Davida našla v obýváku, spal tam promrzlý na sedačce. Přikryla ho dekou a rozdělala oheň v krbu, aby se trochu zahřál. Pak šla do jídelny, nikdo tam nebyl, v kuchyni našla vzkaz, že Giles s Christianou vzali Robinse do města. Victor ještě spal, ale nechtěla ho budit. Vzala dva šálky horké kávy a položila je na tác. Ten ještě hrnkem krve odnesla do ložnice. Dnes vstávala dřív, Angel byl ještě v posteli. Položila tác do postele a lehla si vedle něj.
Angel: „Vstala jsi brzy, máš zase zlé sny?“
Buffy: „Ne, teď naštěstí ne.“
Angel: „V domě je ticho.“
Buffy: „Giles vzal Davida do města a Spike byl v noci pryč. Victor ještě spí.“
Angel: „Dnes jsi krásná, miláčku.“
Buffy: „Ale pane, copak jste provedl, že mi tak lichotíte?“
Angel: „Žil jsem stovky let, viděl jsem spousty věcí, ale ani všechny ty krásné věci dohromady se ti nevyrovnají. Být s tebou je ráj, bez tebe peklo.“
Buffy: „Proč mi to říkáš zrovna teď?“
Angel: „Zdálo se mi, že ti to neříkám dost často, třeba pochybuješ.“
Buffy: „Nikdy. Mohl bys to ale říkat celé dny. Z tvých úst to zní jako rajská hudba.“
Angel: „To každé tvé slovo zahřeje. I led by před tebou tál, před tvým pohledem, před tvou krásou, před tvojí moudrostí a dobrotou.“
Buffy: „Tvá láska mě dělá krásnější, než doopravdy jsem.“

Celý den potom strávila rodina společně, David jim řekl o svých vizích, kdy Buffy a Angel truchlí nad smrtí Mamehy. Oba to zaujalo, rozhodli se proto raději za ní jet.
David: „Pojedete hned?“
Buffy: „Co nejdříve.“
Angel: „Miláčku, ale nemůžeme děti vzít sebou.“
Buffy: „Stejně jsme chtěli někam jet na dovolenou.“
Angel: „To je pravda.“
Buffy: „Bude stačit, když vás bude hlídat Spike?“
David: „Bude to v pohodě.“
Angel: „Vyřídím cestu…“
Buffy: „Dobře, já vyřídím zbytek.“
Michelle: „Bude se mi stýskat.“
Buffy: „Chtěla bych tě vzít s sebou, holčičko.“
David: „S Michelle si vystačíme, vyřiďte si, co potřebujete.“
Buffy: „Dobře, pojedeme co nejdřív.“
Chvíli se Buffy s Angelem na něčem tiše domlouvali. Pak je hodlali seznámit se svými záměry.
Buffy: „Myško, našli jsme ti ve městě učitelku.“
Michelle: „Opravdu?“
Buffy: „Lhala bych?“
Michelle: „Jsi nejlepší Anne.“
Buffy: „Já vím. Akorát se mi nechce tě každý den pouštět samotnou do města.“
Michelle: „David půjde se mnou.“
David: „Klidně tam na ni počkám.“
Buffy: „Když bych vám tam odvezla a pak vás i vyzvedla, nemusel by v tom být problém, ne?“
Angel: „Chtěli jsme to domluvit, aby ses mohla učit tady, ale ta učitelka měla jasné podmínky.“
Buffy: „Mohli jsme vybrat jinou, ale tahle je prý nejlepší.“
David: „To bude v pohodě, kdyby to byla démonka, hravě si s ní poradíme.“
Buffy: „Doufám, že to nebude nutné.“
Angel: „Doufáme, že se ti bude učitelka líbit a že tě bude dobře učit.“
Buffy: „Taky, že tě to bude bavit samozřejmě.“
Michelle: „Díky, jste skvělí.“
Buffy: „Tvůj otec by byl šťastný, kdyby tu mohl být.“
Michelle: „Ne tak, jak si myslíš. Už není takový, jak ho znáš.“
Buffy: „Co tím chceš říct?“
Michelle: „Oba se hodně změnili, ty to víš, byla jsi s nimi. Nejsou takoví jako dřív a ty si to nechceš přiznat.“
Buffy: „Brzy bude zase všechno v pořádku.“
Michelle: „Jistě, protože teď jsem s vámi a vy jste moje rodina.“
David: „Samozřejmě myško, chceme pro tebe to nejlepší. U nás se budeš mít dobře.“
Michelle skočila Buffy kolem krku a potom se vrhla i na Angela. Bylo jasné, že tím jí udělali radost. David se šibalsky usmíval, protože na tom měl taky svůj díl. Buffy brzy všechno zařídila. S Gilesem se domluvila, že s odjezdem počká, než se vrátí a s Nellie, že přijede po jejich návratu. Brzy se přiblížil den, kdy se měli rozloučit. Srdečně se s všemi rozloučili a Buffy taky všem rozdala úkoly.



5. kapitola