Dvojice - 5. kapitola




Autor: Annys


S Mámenou se setkali brzy. Byla to opravdu přesně ta žena, kterou Buffy viděla na Angelově obraze. Zbytek si ale představovala jinak. Představovala si zkušenou ženu s hrdě vztyčenou hlavou dávající najevo svoji moudrost a přesvědčenou o své vlastní nadřazenosti nad obyčejnými lidmi. Ve skutečnosti to byla milá, celkem hezká žena přibližně stejného věku jako Buffy. Pohybovala se malými krůčky, při kterých sotva zvadala nohy, pohyb spíš připomínal klouzání po hladké podlaze. Jiný pohyb nohama jí neumožňovalo dlouhé kimono poseté barevnými kvítky. Žena v něm působila neohrabaně, ale vznešeně. Tvář měla bílou stejně jako na obraze, rty krvavě červené a oči černě zvýrazněné. Uhlově černé vlasy měla vyčesané do vysokého účesu, ve kterém měla mistrně zapleteny ozdoby kvítků ladící s kimonem. Buffy si při pohledu na ni vzpomněla, co o ní říkal Angel: „Je jako poslední lísteček na stromě před zimou: těšíš se z něj a doufáš, že za rok tam bude znovu.“ Měl tenkrát pravdu, opravdu byla jako ten lísteček na stromě, ale i jako exotická vůně, která tě láká představit si neznámé, ale nechceš ji mít, protože pak by ztratila to tajemno. Žena si ji prohlížela se stejným zájmem. Srdečně je přivítala a dala jim jeden pokoj ve svém domě. Mameha: „Angele, tak jsi tady, čekala jsem tě.“

„Ty víš všechno Mameho, rád tě vidím.“ Odpověděl jí přátelsky Angel a jemně křehkou ženu objal.
Angel: „Rád bych ti představil svoji ženu.“
„Buffy Summersová.“ Natáhla k Japonce ruku, ale ta se před ní uklonila a tak to Buffy jen napodobila.
Mameha: „Těší mě Buffy, jste opravdu neobyčejně krásná. Angel ani v nejmenším nepřeháněl.“
Angel: „Říkal jsem jen pravdu.“
„Jen si pojďte sednout, musíte mi vyprávět.“ Pobídla je. Usadila je vedle sebe na zem a sama si sedla proti nim. Vzala konvici s čajem a každému nalila do malého hrnku. Ta scéna jí přesně připomněla scénu vyobrazenou na plátně, o kterém mluvila Nellie.
Mameha: „Jak se má tvoje dcera, Angele?“
Angel: „Starší teď žije jinde a mladší se nedávno vdala, doteď bydlela v Evropě, ale bude se stěhovat k nám.“
Mameha: „Děti jsou velké štěstí.“
Buffy: „Bez nich si už ani nemůžeme svůj život představit.“
Angel: „Po tom, co jsem se vrátil, se nám narodil chlapec.“
Mameha: „Chlapec, po dvou dívkách, úžasné.“
Buffy: „Jmenuje se David William, bude mu šest.“
Mameha: „To už je velký. Proč jste za mnou vlastně přijeli?“
Angel: „Navštívit tě, kdysi jsi mi moc pomohla.“
„Skoro dva roky tu se mnou byl, než si na všechno vzpomněl. Když odjel, něco tu zapomněl.“ Mluvila Mameha k Buffy a pak vstala a na chvíli odešla. Potom se vrátila s velkými deskami, ty položila na nízký stolek stojící mezi nimi. Rozdělala je a hned se jim naskytl pohled na velký papír, celou jeho plochu zaujímala krásná tvář. Obraz vyvedený v tužce ukazoval plačící ženu se skloněnou hlavou.
Mameha: „Spousty jemu podobných namaloval, tenhle byl první.“
Angel vzal obrázek skoro posvátně do rukou a jemně po něm přejel prsty, hned se mu vybavila doba, kdy ho maloval. Byl tehdy tak zmatený, ta tvář ho pronásledovala, nedokázal se jí zbavit, nevědě, komu patří. Buffy přesně věděla, na co teď myslí, byl pohroužen do svých myšlenek a vzpomínek.
Mameha: „Trvalo dlouho, než si vzpomněl. Ale vzpomínky na vás byly první, jako vlaštovky vracející se na konci zimy. Jednou ráno jsem za ním přišla, maloval tohle.“
Vytáhla další papír, stejně velký jako předešlý. Byla na něm Buffy v šatech z 18. století. Ve tváři měla hrozný strach, ale to jí nic neubralo na kráse. Spíš to její něžnou krásu zvýraznilo.
„Zeptala jsem se, kdo to je. On řekl: Nejkrásnější žena na světě.“ Dokončila Mameha popis vzpomínky.
Buffy: „Halloween, měla jsem na sobě ty šaty.“
Angel: „Byla jsi tak bezbranná. To bylo první, na co jsem si vzpomněl. Vystrašeně jsi běhala po pokoji a přesvědčovala nás, že ty nemáš bojovat, že ty máš čekat, až si tě vezme baron.“
Buffy: „Jo, to byly časy.“
Mameha: „Potom to šlo rychle. Do měsíce už si pamatoval na vše o vás, potom přicházely vzpomínky na starší dceru a syna.“
Angel: „Dlouhé hodiny jsme i tobě mluvili. Vyprávěl jsem o tobě a Mameha mě trpělivě poslouchala.“
Mameha: „Tolik jsem o vás slyšela, jako bych vás znala celý život.“
Buffy: „Angel to trochu přikrášluje, nejsem tak dokonalá, jak říká on.“
Angel: „Jsi mnohem víc, než jsem dokázal říct slovy.“
Mameha postupně vytahovala několik obrázků, trpělivě je obracela a hledala jeden, který byl důležitý. Potom ho našla. Byla na něm Buffy, stála a opírala se o velkou dřevěnou postel. Vypadala zraněně a poníženě. Jakoby prosila o odpuštění za nejhorší hříchy. Byla skoro nahá, měla na sobě jen jemnou košilku, která jí zakrývala část těla. Měla skloněnou hlavu, do tváří jí padaly lesklé prameny vlasů, které její tváři dodávaly dokonalost antické krásky. Buffy i Angel si pozorně vyobrazení prohlédli, než jim Mameha vysvětlila, proč ho považuje za důležité.
Mameha: „Jediný, ke kterému nedokázal přiřadit vzpomínku. Když jsem se ho ptala, proč se tváříte tak nešťastně, odpověděl, že vás něco zranilo. Pak jsem se ptala, co to je, odpověděl, sen.“
Angel: „Nevzpomínám si, že bych to maloval.“
Buffy: „Já vím, kdy to je. Ale není možné, abys to maloval tady, bylo to až po tvém návratu.“
Angel: „Už vím. Byla jsi sen.“
Buffy: „Ano, přišla jsem za tebou. Byla mi hrozná zima. Dal jsi mi svoji košili a objal jsi mě.“
Angel: „To jsme se usmířili, po mém návratu.“
Buffy: „Jak jsi to tedy mohl namalovat tady?“
Angel: „Nemám tušení.“
Mameha: „Vítr ti to pošeptal, vodopády tě přesvědčili, a láska ti vedla ruku.“
Angel: „Jsi krásná.“
Buffy: „Jak jsem byla tehdy ztracená.“
Mameha: „Ale to jste i teď viďte? Zlé předtuchy, pocity a sny vám našeptávají.“
Buffy: „Víte, co znamenají?“
Mameha: „Ne, to víš ty.“
Buffy: „Už nejsem přemožitelka.“
Angel: „O tom jsi mi nikdy neříkala.“
Buffy: „Už to prostě nezvládám, nemám sílu bojovat.“
Mameha: „Máš pocit, že je to zbytečný boj, bez konce.“
Buffy: „Proč? Jednoho zabiji a místo něj se objeví dva ještě horší.“
Mameha: „Je to tvůj osud.“
Buffy: „Už ne, předala jsem ho Nellie. To ona je teď ta potřebná.“
Mameha: „Je ještě dítě, potřebuje vaše vedení.“
Buffy: „Je dospělá, zvládne to, všechno.“
Mameha: „Máte přece svoje poslání. Vy milujete svět, chcete ho chránit.“
Buffy: „Už asi ne, nemám sílu. Chci prostě žít, věnovat se dětem, přenechat to jiným.“
Mameha: „myslíte, že jste moc stará, měla byste to přenechat mladším.“
Buffy: „Tak nějak.“
Mameha: „Ale vy nevydržíte být jen hospodyňkou, vy máte boj v krvi.“
Buffy: „Už jsem unavená.“
Mameha: „To přece neznamená konec. V naší vesnici se povídal příběh o dívce, která jedinou rukou uzvedla ohromné kameny, silou předčila všechny muže ve vesnici, krásou se jí žádná nevyrovnala a v chytrosti si s ní nikdo nezadal. Jednou ji napadli vlci. Bylo jich víc, neměla šanci. Bojovala, ale zranili ji. Myslela si, že nemůže chodit, co měla udělat?“
Buffy: „Pokusit se vstát.“
Mameha: „Ale ona to neudělala. Byla tak přesvědčená, že to nedokáže, že to ano nezkusila. Víte, co vám tím chci říct?“
Buffy: „Že ji sežrali vlci?“
Mameha: „Že když upadnete, vždycky se musíte pokusit vstát, protože ten, kdo to nezkusí, nikdy nezjistí, zda to dokáže.“
Buffy: „Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme.“
Mameha: „Vzdáte-li se toho, čím jste, budete ztracena. To se vám snaží říct.“
Buffy: „Díky, jste moudrá žena.“
Mameha: „To život mě naučil lidi znát.“
Angel: „Miláčku, nikdy jsi neříkala, že je to tak vážné.“
Buffy: „nechtěla jsem tě s tím trápit.“
Angel: „Mě trápíš jen, když mi to neřekneš.“
Mameha: „Nejsem si tím jistá, ale asi jsem tak starší já, tak můžu vám nabídnout tykání?“
„Jistě, Buffy.“ Usmála se na ni. Mameha se jí poklonila.
Byli s Mamehou necelé dva týdny. Každý den té doby strávili v dlouhých rozhovorech, kdy ji Mameha předávala svoji moudrost. Když odjížděli, těžko se s nimi loučila. Nesnášela loučení, tak jen dala Bufy do rukou dopis, ve kterém se s ní lučila. Všichni tři věděli, že se vidí naposled, to je trápilo. Mameha jim dala tolik, kolik za celý život nedokázali vstřebat. Taky jim pomohla, hodně jim pomohla. Buffy totiž už všechno chápala a byla připravená znovu se naplno vrtit do role přemožitelky.

Po jejich návratu Giles odjel a přijela Nellie s Nicholasem. Tou dobou seděli Buffy, Angel, Spike, Victor a děti v obýváku, když přišla Lorrette.
Lorey: „Paní, je to nějaká žena a muž.“
Buffy: „Jak se jmenují?“
Lorey: „Nevím, to mi neřekli.“
Buffy: „Pozvi je dál a zaveď je rovnou sem.“
Lorey: „Jak si přejete paní.“
Za Lorey za chvíli vešla vysoká blondýnka ve sportovním oblečení a o něco vyšší muž statné postavy. Buffy hned vyskočila a ženu objala. Muž se za dlouhého vítání matky s dcerou přivítal s přísedícími. S ostatními muži si potřásl rukou a děti objal. Potom se uvolnila i Buffy a ta ho hned vřele objala a nechtěla ho jen tak pustit. Žena zatím objala všechny v místnosti a představila se neznámému muži. Potom unaveně klesla na jednu sedačku a vedle ní i její manžel.
Buffy: „Tak jste konečně tady.“
Nellie: „Těšili jsme se na vás.“
Buffy: „My taky, pověz, co jste dělali?“
Nellie: „Nic zajímavého, zabili jsme jednoho démona, který se snažil přeměnit město v ráj krys.“
Buffy: „Fuj, jen mi nemluv o práci.“
Nellie: „Takže nic zajímavého.“
Buffy: „Abych nezapomněla, pozdravují vás Giles a Christiana.“
Angel: „Taky Robins.“
Nellie: „Pozorovatel?“
Buffy: „Přesně ten. Giles si ho vzal pod ochranná křídla…omluvte mě prosím. Pojď do velké knihovny, tam nás nebudou rušit.“
Nellie: „Tak tohle je přesná definice blázna ne? Mluví se zdí a je přesvědčený o tom, že mluví s Lincolnem.“
Angel: „Skoro, až na to, že Buffy mluví s Wesleym.“
Nellie: „Těsně vedle. Jak jsi poznal, že jde o Wesleyho?“
Angel: „Já… nevím.“
Spike: „Prosím tě, dokončují za sebe věty, vycítí se na dálku, předvídají každý svůj pohyb, čtou si myšlenky, proč ne tohle?“
Nellie: „Ok, jako vysvětlení mi to stačilo. Díky za obsáhlý výklad Spiku.“
Spike: „Co bych pro tebe neudělal, drahoušku.“
Nellie: „Budu si muset na duchy zvyknout.“
Angel: „Není to tak hrozné. Nejhorší je to v noci. Najednou začne mluvit se zdí a tam… její otec.“
Nicholas: „To v tu chvíli nepotěší.“
Angel: „Není to, jak myslíš, vždycky nás vzbudí.“
Nellie: „Vypadá to, že tu máte celkem klid.“
Spike: „Dá se to tak říct.“
Michelle: „Spiku, Angele, jděte za Annie.“
Angel: „Spiku vstávej.“
Oba odešli za Buffy. Ta na ně čekala, Wesley už odešel a ona chtěla s oběma mluvit jen mezi šesti očima.
Buffy: „Nic, nemusíš se bát.“
Spike: „Čeho? Sakra lidi, tohle si nechte na doma. Přede mnou říkejte všechno nahlas.“
Buffy: „Promiň Spiku. Nellie ani Nicholas se nesmí dozvědět, o té čarodějce.“
Spike: „Jak si přeješ.“
Buffy: „Dobře, řeknu o tom dětem, teď se vrátíme, ať nemají podezření.“
Spike šel napřed. Angel objal Buffy kolem boků, šeptal jí, jak moc ji miluje a že je pro něj jedinou ženou na světě. Pak ji něžně políbil na rty a držíce se za ruce šli zpět do obýváku.
Nellie: „Něco důležitého?“
Buffy: „Ne, jen jsem si povídala s Wesleym.“
Nellie: „Máte tu teď něco?“
Buffy: „Měli jsme tu nějaké potížisty, ale rozmysleli si to.“
Nellie: „Tak to bychom se mohli v hlídkách střídat.“
Buffy: „Máš pravdu, je zbytečné, aby na hlídky chodily dvě přemožitelky. Budeme se střídat. Bude s tebou Chodit Nicholas.“
Nellie: „Já nevím, cítíš se na to brouku?“
Nicholas: „Potom, co jsem se musel přeměnit na Madonnu, jsem trochu vyvedený z míry, ale už je to v pohodě.“
Buffy: „Jak ti šel zpěv?“
Nicholas: „Lépe než jí, věř mi.“
Nellie si začala o něčem povídat s Victorem. Buffy, která doposud seděla vedle Angela, se posunula a sedla si mu obkročmo na klín. Seděla čelem k němu, zblízka mu hleděla do očí. Zhoupla se a přitiskla svoje rty na ty jeho. Začali se divoce líbat, rukama jí bloudil pod tričkem po zádech.
Nellie: „Pořád to dělají.“
Spike: „Jako bys je neznala.“
Nellie: „Jo, to byly časy, kdy se vraceli domů převléct, protože si roztrhali oblečení.“
Nicholas: „Po těch letech manželství…“
Spike: „Joo brácho, ty je neznáš ze Sunnydale. To byla dvojka…“
Victor: „Rádi si poslechneme pár historek.“
Spike: „Smrt, každém říká, že se jí nebojí. Kdekdo čeká a říká, že se těší. Pravda je jiná, nikdo nechce umřít. Každý se bojí, že už si na tomhle světě neužije. Oni dva pro toho druhého zemřít chtěli. Nikdy jsem neviděl nic podobného.“
Nellie: „Myslíš, že je těžké zabít někoho, koho opravdu miluješ?“
Spike: „V Itálii mi o tom vyprávěla Willow. Potom co ho zabila, s nikým nepromluvila a odjela. Vzdala se všeho a odjela, napořád.“
Nicholas: „Co ji přimělo se vrátit?“
Spike: „To nikdo neví.“
Právě se přestali líbat, Buffy se zaklonila a Angel ji začal líbat na krku. Přivřela oči a užívala si to. Jednou rukou ji pevně držel za pas a druhou jí kopíroval křivky těla.
Spike: „Angele!“
„HM?“ Zamumlal dotazovaný a dál se věnoval tomu svému.
Spike: „Děti.“
Angel: „Co je s nimi?“
Spike: „Jsou unavené, měla by je uložit.“
Angel: „Hm.“
Spike: „Ale takhle nemůže.“
Buffy: „Spiku?“
Spike: „Ano?“
Buffy: „Nepruď.“
Nellie: „Mami, co tě přesvědčilo se vrátit z L. A. potom, co jsi zabila tátu?“
Buffy: „Jedna věta. „Jsem Buffy, přemožitelka upírů.“ Ta věta to byla.“
Pohladil ji po vlasech, otočila se a sedla si na jeho klín zády k němu. Opřela se o něj, objal ji a ruce jí položil na bříško.
Spike: „Upíři tě jednou zabijí.“
Buffy: „Nebo spasí.“
Nellie: „Mami, přemýšlela jsi někdy o tom, že toho necháš?“
Buffy: „Nesčetněkrát.“
Nellie: „A?“
Buffy: „Jsem ráda, že jsem to neudělala.“
Nellie: „Vážně?“
Buffy: „Nevydržela bych to. A navíc, jednoho miluji.“
Spike: „Jo, mě.“
Buffy: „Tebe taky Spikey, ale jsi až druhý v pořadí.“
Nellie: „Nicholasi, miloval bys mě, i kdybych byla normální?“
Nicholas: „Proč se mě ptáš? Nevěděl jsem, že jsi přemožitelka, když jsem se do tebe zamiloval.“
Angel: „Se mnou by Buffy jako člověk asi nevydržela.“
Spike: „Těžko byste si mohli po tréninku užívat.“
Buffy: „Spiku, tohle není nutné před dětmi.“
Spike: „Promiň, zapomněl jsem na ně.“
Buffy: „Tak co broučci, jste unavení?“
David: „Já trochu, myška před chvílí usnula.“
Vstala, něžně vzala malou do náruče a s Davidem v závěsu odešla do jejich pokoje.
Nellie: „Malá se už zdá klidnější.“
Angel: „Ano, je to lepší. Dali jsme jim oddělené pokoje, ale ona chodila spát k němu. Nehne se od něj ani na krok a on od ní taky ne.“
Nellie: „Pomohli jste jí, je už jako normální dítě.“
Angel: „To Buffy a David, starali se o ni.“
Nellie: „Jo, malé děti, to je to co ona potřebuje. Starat se o někoho.“
Když se vrátila, sedla si Angelovi na klín. Pohladila ho po tváři a něco mu tiše řekla. Spike to slyšel a usmál se. Potom se mu schoulila do náruče a klidně usnula.
Spike: „Takže děti spí?“
Angel: „Ano, zpívala jim ukolébavku.“
Nellie: „Jako, když jsme byli malí.“
Angel: „Vy jste pro ni pořád malí.“
Spike: „Asi bys ji měl odnést.“
Angel: „Dnes měla náročný den. Uvidíme se zítra u snídaně.“
Nellie: „Dobrou noc.“
Vzal ji do náruče, stejně jako ona předtím Michelle, odnesl ji a uložil do postele.
Nellie: „Výjimečný pár.“
Spike: „Je to výjimečná žena.“
Victor: „Za tu dobu, co jsem tu, jsem se o tom přesvědčil.“
Spike: „Taky o jiných věcech, co Victore?“
Victor: „Děti jsou opravdu neobyčejné. David je opravdu geniální a Michelle je mimořádně citlivá.“
Spike: „To ano.“
Nellie: „To pro ni není dobré.“
Spike: „Nedokáže zatím důvěřovat lidem.“

Ráno se sešli všichni u snídaně. Chyběl jen jako obvykle Spike. Buffy se posadila proti Angelovi, kolem ní se posadily děti a ona jim hned začala chystat snídani. U toho konverzovala s ostatními a stihla u toho i hlídat Angela, který jako obvykle seděl zakrytý novinami a komentoval dění ve městě.
Nellie: „To dělá každé ráno?“
Buffy: „Bez jeho komentářů by ráno ani nebylo ránem.“
Nellie: „Hodně se toho tady změnilo, co jsme byli pryč.“
Buffy: „To ano. Jo Angele, na hlídku dnes půjde Nellie. Michelle má první hodinu s tou učitelkou. Chci, aby ses tam večer ukázal.“
„Hm.“ Zamumlal za novinami a začetl se do zajímavého článku.
Buffy: „Hodina končí až po setmění takže v tom nebude problém. Chci, aby znala nás oba, když nebudu moci s Michelle jezdit já. Angele, posloucháš mě?“
Angel: „Máš tak krásný hlas miláčku, že jsem ani zbytek nestihl vnímat.“
Buffy: „Kecáš, vůbec si mě neposlouchal.“
Angel: „Vnímal jsem melodii tvého hlasu. Předpokládám, že jsi říkala, že hodina končí až po setmění a chceš, abych tu učitelku znal, kdybych musel místo tebe Michelle vyzvednout.“
Buffy: „Dobře, dál se věnuj dění ve světě, já se budu věnovat tomu v domě.“
Angel: „Jsi úžasná miláčku.“
Buffy: „Tréninku se nevyhneš.“
Nellie: „Půjdeme po vás.“
Buffy: „Díky, musíme trénovat hned ráno, pak musíme pracovat.“
Nellie: „Nevadí, aspoň se stihnu probudit. Teď jsem vstávala. Tys jistě vstala před svítáním.“
Buffy: „Jako každý den.“
Nellie: „To bych nedokázala.“
Buffy: „Tím jednodušší to bude. Stejně to budeme asi muset vyřešit. Mohli byste trénovat s námi, tělocvična je opravdu velká, větší než ta v Londýně.“
Angel: „Nechci, aby trénovali s námi.“
Nellie: „Jak táta chce, budeme trénovat po vás.“
Buffy: „Teď si potřebuji něco zařídit, můžete teď jít trénovat.“
Angel: „Děje se něco?“
Buffy: „Ne. Děti, budete dnes s Victorem?“
Victor: „Dnes budeme brát nejmocnějšího upíra 17. století, Aurelia.“
Angel: „Docela dobrej chlap, ale blázen.“
Victor: „Je nějaký upír, kterého neznáte?“
Angel: „Ale jistě. Teď to není důležité.“
Buffy: „Něco ve městě?“
Angel: „Přiletělo malé cestovní letadlo, šest mrtvých.“
Buffy: „Upíři?“
Angel: „Měli rány na krku, večer to omrknem.“
„Hm.“ Řekla ještě za sebou a v zamyšlení odešla.
Nellie: „Co je?“
Angel: „Jak řekla, šla pracovat.“
David: „My padáme. Victore?“
Victor: „Jdeme.“
Michelle: „Já nechci.“
Victor: „Pročpak holčičko?“
Michelle: „Chci za Anne.“
Angel: „Jen běž, holčičko. Přijdu za vámi.“
David: „Dnes to asi odložíme, Michelle není ve své kůži.“
Angel: „Promiňte, Victore, necháte Aurelia na jindy. Můžete si dnes vzít volno.“
Victor: „V pořádku, času dost.“
Angel: „Omlouvám se, že jsme vám narušili plány.“
Victor: „Každý občas potřebuje vysadit.“

Když k ní Michelle doběhla, seděla na posteli, zrovna vytahovala z nočního stolku obálku s dopisem. Sedla si vedle ní a opřela se o ni. Buffy ji objala a druhou rukou rozdělala dopis. Byl to ten, který jí dala Mameha, než se rozloučili.

Buffy,

Vím, že jsme se viděli naposled. Bohužel, v den našeho rozloučení jsem nebyla schopná vám říct, co je důležité. Jistě se ještě někdy naskytne nějaký problém, při kterém budete pochybovat. Život vám přivede do cesty různé překážky, tak nečekejte, až vás roztrhají jako ti vlci a jděte přímo proti nim. Pamatujte si, že je lepší zapálit svíčku, než proklínat tmu. Vždycky někde najdete aspoň malé světýlko. Toho se snažte držet. Taky bych vám chtěla říct, že jedno čínské přísloví praví, že zachránit život jednomu člověku je víc, než vystavět pagodu o sedmi patrech. Jedno taky říká: „Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.“ Nechtěla jsem vás poučovat, jen vám otevřít oči tomu, co je zjevné, ale vy to pro strach nevidíte. Vy totiž nemáte strach z těch démonů, ze smrti, ze života, ale z toho, že na vás všichni spoléhají a vy je zklamete. Nebudu vám lhát, že všechno bude dobré, všechno zvládnete a jednou to zlo porazíte. Jen vám slíbím, že tu vždycky budete mít naději, že potom budete mít chvíli klid. Za těch několik dní, co jsem měla tu čest být vaší hostitelkou, jsem začínala chápat, jak těžké musí být to břímě světa. Najdete sílu bojovat a budete vítězit. Pomůžete svět udělat lepším, nebo aspoň přijatelnějším. Tak si dovolte vyjít ze stínu. Zkuste se projít po ulici, řekněte si, toho člověka jsem zachránila…toho taky. Nebude pak den hezčí? Podívejte se na úsměvy dětí, radujících se z příchozího jara, pak si budete moci odpovědět na otázku, která vás trápí. Mát o cenu? Není dětský úsměv nejlepší odměnou za jakoukoli snahu? Potom si můžete s Angelem klidně sednout a říct si, že svět je krásný, když se milujete. Díky, že jsem vás mohla poznat, je to pro mě čest. Tak vám děkuji, že místo toho, abyste stavěla pagodu, zachraňovala jste svět.

Mameha

 Buffy dopis pomalu složila a vložila ho zpět do stolku. Michelle na ni pohlédla a hledala známku pocitů. Vůbec nic v ní nenašla, myslela na moc věcí zároveň a nemohla z toho nic vytřídit.
Michelle: „Co se děje, Anne?“
Buffy: „Nic, všechno je v nejlepším pořádku. Chceš být dnes se mnou?“
Michelle: „Ano prosím.“
„Dobře, jen…“ V tu chvíli začal Buffy zvonit mobil.
„Tak budeš mít hodinu až zítra, ta učitelka dnes musí někam jít.“ Oznámila Michelle, když položila telefon.
Michelle: „Tak jo.“
Buffy: „Tak co bys chtěla dnes dělat?“
Michelle: „Budeš mi vyprávět?“
Buffy: „O čem?“
Michelle: „O přemožitelkách.“
Buffy: „Ale vždyť to jsi slyšela už milionkrát.“
Michelle: „Prosííím.“
Buffy: „No, já nevím, jestli si ještě vzpomenu.“
Michelle: „No tak.“
Buffy: „Na světě je jedna vyvolená?“
Michelle: „To bude asi ono.“
Buffy: „Tak tady máme tu vyvolenou, chudák holka má sílu a musí zabíjet upíry, nemůže si vybrat, jestli to chce dělat, prostě to tak je. Přemožitelky… Angele.“
Angel: „Neruším?“
Buffy: „Ty nikdy.“
Angel: „Už zas přemožitelky?“
Michelle: „To je nejlepší.“
Angel: „To jistě. Buffy, ale máme dnes moc práce.“
Buffy: „Slíbila jsem Michelle, že dnes může být se mnou.“
Angel: „Dobře miláčku, dělám to sám.“
Michelle: „Klidně pracuj, řekne mi to večer. Budu s Daviem.“
Buffy: „Dobře holčičko, někdy ti to vynahradím.“
Michelle: „Připomenu ti to.“
Celý den Buffy s Angelem pracovali a nikdo se je ani neopovážil rušit. Děti jim akorát večer přišly popřát dobrou noc, Buffy je uložila a znovu šla do pracovny. Dnes toho měli opravdu hodně, pracovali dlouho do noci.
Po půlnoci si šli lehnout, ale za necelé dvě hodiny se Buffy vzbudila.
„Angele.“ Zavolala ho zmateně se skrytým strachem. Stál u okna a pozoroval hvězdy, byla noc a ani jeden z nich nemohl spát. Každý z jiného důvodu.
Angel: „Ano lásko? Jsem tady.“
Buffy: „Kde? Pojď ke mně.“
Otočil se a šel k posteli. Natáhla k němu ruce, políbil je a lehl si zpět na své místo vedle ní.
‚Proč je tak vystrašená? Taky cítí tu magii?‘ Pomyslel si a zadíval se jí do očí, ve kterých se snažil vyčíst, na co myslí.
Buffy: „Ano, taky to cítím.“
Angel: „Víš, co chystají?“
Buffy: „Nejsem si tím moc jistá, ale myslím, že je to tu zase.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Ztrácím zrak.“
Angel: „Panebože, co budeme dělat?“
Buffy: „Musíme se zbavit té čarodějky, to je jediná možnost.“
Angel: „Je mi to líto, tohle jsem neměl dopustit, promiň mi to.“
Buffy: „Za to nemůžeš. Hlavně o tom nesmíme nikomu říct.“
Angel: „Jak si přeješ.“
Buffy: „Miluji tě.“
Angel: „Miluji tě, Buffy. Mám něco udělat?“
Buffy: „Mohl bys mě políbit?“
Políbil ji něžně na rty, naznačila rty slovo díku a zavřela oči.
Angel: „Asi to není teď vhodné, ale jak se cítíš?“
„Shh,“ umlčela ho a jemně mu rukama hladila obličej.
„Chci si tě zapamatovat. Chci mít každý rys tvé tváře hluboko v paměti.“ Vysvětlila a políbila ho na tvář.
Angel: „Promiň, tohle jsem neměl připustit.“
Buffy: „Nemůžeš za to. To ta čarodějka.“
Angel: „Chceš přinést jídlo?“
Buffy: „Všechno musí být jako obvykle.“
Angel: „Vidíš ještě něco?“
Buffy: „Skoro nic, rychle se to zhoršuje.“
Když svítalo, pomohl jí s oblékáním a společně šli vzbudit děti.
Pak šli všichni na snídani. Chyběl jen Spike a Victor, kteří byli ve městě. Jako obvykle kolem sebe rozsadila děti a chystala jim snídani.
Buffy: „Je ve městě něco nového, miláčku?“
Angel: „Hlavní titulek novin hlásá, že je starosta zkorumpovaný.“
Buffy: „Už to není ten tvůj přítel?“
Angel: „Už dávno ne.“
Buffy: „Miláčku, nezapomněl jsi, dnes má Michelle hodinu.“
Angel: „Jistě, že nezapomněl, odvezu vás tam, ty se s ní seznámíš a já se s ní seznámím, až pro ni pojedeme večer.“
Buffy: „Díky.“
Angel: „Dnes máme hodně práce.“
Buffy: „Samozřejmě, ale až po tréninku.“
Angel: „Chceš dnes trénovat?“
Buffy: „Jistě, proč ne?“
Vstala a rukou zavadila o sklenici na stole, přičemž ji převrhla.
„Uh, promiňte, nějak myslím na něco jiného.“ Omluvila se a rychle z místnosti odešla. Victor vzal sebou děti a odešel. Nellie a Nicholas se chytli za ruce a společně někam odešli. Angel složil noviny, dopil kávu a pomalu vstal.

Seděla na posteli v ložnici. Šel k ní a sedl si vedle ní. Něžně ji objal, položila mu hlavu na hruď a uvolněně vydechla.
Angel: „Je to těžké?“
Buffy: „Tenkrát to bylo jiné, už jsem na oči moc spoléhala.“
Angel: „Už nevidíš nic?“
Buffy: „Nic. Teď na tréninku musím nějak posílit reflexy, abych byla schopná fungovat.“
Angel: „Tak to řekneme aspoň dětem.“
Buffy: „Ale Nellie ještě ne.“
Angel: „Dobře, tak já pro ně skočím. Měly by to vědět.“
Buffy: „Dobře, počkám tady, musím si pár věcí zařídit.“
Oba zároveň vstali. Angel vyšel z bytu a šel hledat děti, zatímco Buffy pomalu procházela místnost a přeskládávala věci, aby je našla vždy na tom místě, kde je bude hledat. Když přišel Angel, zrovna v ruce držela složku s papíry.
Angel: „Něco nesedí?“
Buffy: „Hledám případ Robinse.“
Děti se zatím posadily na sedačku a Angel šel ke stolu, kde bylo naskládaných několik případů, které v poslední době pročítala a hledala mezi nimi ten, který hledala Buffy. Když ho našel, rychle jí ho podal.
Buffy: „Díky vlastně… no nic.“
David: „Děje se něco?“
Buffy: „No, o té čarodějce jsme už mluvili.“
Michelle: „Máte s ní problémy viď?“
Angel: „Nějak nemůžeme najít způsob, jak se jí zbavit a její nástrahy jsou stále důmyslnější a nebezpečnější.“
David: „Takže máte podezření, že pracuje sama?“
Buffy: „Vypadá to tak.“
Angel: „Zavolali jsme vám, abychom vás na to upozornili a taky, abychom vám něco řekli.“
David: „No?“
Angel: „Zatím nevíme, jak se to stalo, ani jak to zvrátit, ale Buffy přišla o zrak.“
Michelle: „Už jsem myslela, že nám to budete zatajovat věčně.“
Buffy: „Uf.“
David: „Maminko, jak se cítíš?“
Buffy: „Vzhledem k situaci celkem dobře.“
David: „Mohl bych ti nějak pomoci?“
Buffy: „Mohli byste si uklidit pokoj, nechci, aby to dělala Lorey, vždycky všechno přeskládá.“
Angel: „Udělám, co budu moct, abych ti všechno usnadnil.“
Buffy: „Mohli bychom na trénink? Potřebovala bych se zorientovat.“
Angel: „Vše, co budeš chtít miláčku.“
Během dne všichni měli co dělat, Victor byl s dětmi, Nellie s Nicholasem ve městě a Spike zalezlý u sebe spal. Buffy s Angelem byli v pracovně a pracovali, Angel Buffy se vším pomáhal a oba tak dokázali pracovat stejně rychle, jako dřív.

Večer Angel dovezl Davida, Buffy a Michelle k učitelce. Sám zůstal v autě a počkal na ně. Buffy se brzy seznámila s milou ženou menší postavy. Vypadala usedle.
„Dobrý den, jsem Adelaine.“ Přivítala je žena a hned si se všemi potykala. Děti si sedli na pohodlnou sedačku a Buffy s učitelkou si sedly proti sobě ke kávě.
Adelaine: „Omlouvám se, že jsem to musela včera zrušit.“
Buffy: „V pořádku.“
Adelaine: „Takže malá je úplný začátečník?“
Buffy: „Ano, nikdy na klavír nehrála.“
Adelaine: „A někdo v rodině je hudebně nadaný?“
Buffy: „Ano, dá se to tak říct.“
Adelaine: „Bude moci doma cvičit?“
Buffy: „Ano, dnes by měli přivézt klavír.“
Adelaine: „To jsem ráda.“
Buffy: „Večer si Michelle vyzvedneme. Bude tu moci David zůstat? Od Michelle se ani nehne.“
Adelaine: „V pořádku, pokud nebude rušit, nemám námitek.“
Buffy: „Díky, nashledanou.“

Večer pro děti přijeli, tentokrát šel k učitelce i Angel.
Angel: „Dobrý den.“
Adelaine: „Dobrý den, otec?“
Angel: „Ano, Angel.“
Adelaine: „Adelaine. Michelle je velmi talentované dítě.“
Angel: „O tom jsme přesvědčeni.“
Buffy: „Většinou bude pro Michelle jezdit Angel.“
„Maminko, je ti už lépe?“ Skočil jí do náruče David.
Buffy: „Ale jistě ďáblíku, už je to lepší.“
David: „Jak moc?“
Buffy: „Neshazuji skleničky.“
Angel: „Můžeme?“
Buffy: „Jistě, Myško?“
Michelle: „Já můžu.“
Angel: „Pošlu to na účet.“
Adelaine: „Podle úmluvy.“
Buffy: „Angele, vezmeš prosím dětem věci?“
Angel: „Jistě.“
Adelaine: „Promiňte, mohla byste se podívat? Bude vám vyhovovat takový rozvrh?“
Učitelka jí dala do ruky několik papírů, Buffy na to bezradně koukla, než Angel rozvrh přečetl a odsouhlasil ho.
Angel: „Bude nám to vyhovovat, kdyby byly nějaké změny, zavolejte.“
Adelaine: „Jistě.“
Angel vzal věci, které měly děti sebou, a Buffy šla za ním.
Buffy: „Děkujeme, nashledanou.“
Adelaine: „Nashledanou.“
Buffy se naposledy směrem k Adelaine usmála a hodila Angelovi klíče.

Večer seděli všichni v obýváku. Děti byli v pokoji, kam nechali Buffy s Angelem umístit klavír. Michelle trénovala a David ji hlídal. V obýváku seděli všichni kromě nich a Spika, ten byl ve městě. Byli tam Buffy, Angel, Nellie, Nicholas a Victor. Victor s Nicholasem řešili něco o démonech, Nellie si jako obvykle hrála s dýkou a Buffy spala Angelovi v náruči. V jednu chvíli se Buffy probudila, Nellie zarazila, Nicholas s Victorem ztichli, všichni se na sebe podívali.
„Angele?“
Angel: „Ano Buffy?“
Buffy: „Kde jsou děti?“
Angel: „Děje se něco?“
Buffy: „Ne, jen jestli je někdo hlídá.“
Angel: „Jsou spolu, to stačí.“
Buffy: „Super.“
Angel: „Zdálo se ti něco?“
Buffy: „Ne. Je tady ještě Lorey?“
Angel: „Ano, co potřebuješ?“
Buffy: „Mohla by mi prosím přinést kávu?“
„Tady jsem paní, co potřebujete?“ Ozvala se kousek od Buffy Lorey.
Buffy: „Tady jste, přineste nám prosím… vlastně nic skočím tam sama, můžete už jít domů, je pozdě.“
Lorey: „Nashledanou.“
Buffy vstala, zaváhala, ale pak vyrazila směrem ke kuchyni. Za chvíli se vrátila s šesti hrnky. Pro všechny nesla čaj, jen pro ni a Angela nesla kávu. Pro Angela nesla taky krev. Když jí zbyly na tácu jen šálky pro ni a Angela, objevilo se další zaváhání, vzala do ruky hrnek s krví a chvilku ho nejistě držela.
Angel: „Díky miláčku, prvně si dám kávu.“
Buffy: „Dobře, tak si dáme kávu, ale nezapomeň na to.“
Angel: „Neboj se.“
Sedla si vedle něj, hned jí podal její kávu.
„Díky“ Zašeptala neslyšně, chvilku si myslel, že děkuje za kávu, ale pak mu to došlo a usmál se na ni.
Nellie: „Jaká je ta učitelka?“
Buffy: „Zvláštní.“
Angel: „Nemá mě ráda.“
Buffy: „Ta nemá ráda nikoho, jen svůj klavír a nadané žáky.“
Nellie: „Tátu má rád každý.“
Buffy: „Kdo by neměl. Takový sympaťák.“
Angel: „Viď?“
Buffy: „Těžko tě nemilovat. Kolik je hodin?“
Nellie: „Bude jedenáct.“
Buffy: „Panebože, jsem příšerná matka. Hned se vrátím.“
Angel: „Mám jít s tebou?“
Buffy: „Nemusíš, zvládnu to sama.“
Odběhla a šla najít děti, potom je uložila do postele.
Nellie: „Co se mámě stalo?“
Angel: „Ehm, nic.“
Nicholas: „Lhaní ti moc nejde.“
Angel: „Nelžu, nic jí není. Je jenom unavená, ale to je teď pořád.“
Nellie: „Třeba…
“ Angel: „Ne, na to jsem se ptal.“
Nellie: „Tak to nevím, třeba ji zlobí žaludek.“
„Nebo děti, co se moc vyptávají.“ Odpověděla jí Buffy, když se vracela.
Nellie: „Promiň, jenom se mi zdálo, že nejsi ve své kůži.“
Buffy: „Moc mě pozoruješ.“
Nellie: „To máš asi pravdu, samotné se mi chce spát.“
Nicholas: „Tak pojď, dnes byla hlídka náročná.“
Oba odešli a to bylo znamení pro Buffy, lehla si Angelovi do klína a usnula.
Angel: „Ty si nikdy nedáš pokoj, co miláčku?“
Victor: „S čím?“
Angel: „Angelina, už zase je v jejím snu. Nechápu, čeho tím chce dokázat.“
Pohodila hlavou a něco zamumlala, Angel se k ní sklonil a pohladil ji po vlasech.

Do nového dne se probudila s pocitem, že kolem je temnota, ze které vyzařují předměty. Nedokázala si to vysvětlit, ale neviděla vůbec nic, ale přesto naprosto přesně věděla, kde má co najít. Jako předtím, jenže tenkrát jí to trvalo pár minut, tentokrát jí to trvalo celý den. Angel ještě spal, pohladila ho po tváři a vstala. Najednou měla pocit, že to zvládne. Prostě jí to připadalo, jako tenkrát, všechno bylo zase normální, akorát jí bylo jasné, stejně jako Angelovi, že tentokrát to nebude tak snadné. Šla do koupelny a stoupla si pod sprchu. Nechala si po těle stékat kapky studené vody a slastně vnímala to osvěžení prostupující jí celým tělem. Když se vrátila a oblékla, ještě spal, jako dítě. Ještě bylo brzy, ani nesvítalo, nechala ho spát a šla do kuchyně. Udělala si jídlo a kávu, s tím si sedla do obýváku, kde si rozdělala oheň v krbu. Za chvíli přišel Spike, objal ji a sedl si vedle ní.

Buffy: „Byl jsi ve městě tentokrát dlouho.“
Spike: „Ano, něco jsem si zařizoval.“
Buffy: „Zařízeno?“
Spike: „Jo, teď tu budu déle.“
Buffy: „To je skvělý, zase si tě užiju.“
Spike: „Tobě se něco stalo?“
Buffy: „Proč?“
Spike: „Jsi nějaká jiná.“
Buffy: „Hezčí?“
Spike: „Jsi nejkrásnější ze všech žen, které jsem kdy viděl.“
Buffy: „To už jsem někdy slyšela, jestli to řekne ještě pár lidí, budu si myslet, že je to pravda.“
Spike: „Tak povíš mi to?“
Buffy: „Co, že jsem krásná?“
Spike: „Třeba. Jak se mají děti?“
Buffy: „Dobře, Michelle je nadšená.“
Spike: „To jsem rád. Jdu spát, bude světlo.“
Buffy: „Dobře, večer.“
„Měj se.“ Políbil ji na tvář a odešel. Snídani musel dětem připravit Angel, protože Buffy se vypařila, i když to není správné vyjádření, protože bylo všem jasné, že je v tělocvičně.
David: „Tati, máma trénuje sama?“
Angel: „Řekl bych, že ano.“
Michelle: „Zase likviduje boxovací pytel?“
Angel: „Ne, náladu má dobrou, řekl bych tu nejlepší.“
Nellie: „Opravdu? Proč?“
Angel: „Spike se vrátil.“
Nicholas: „Živý a zdravý.“
Victor: „Toho se jen tak nezbaví.“
Angel: „To ne, Spike je její oblíbenec.“
Nellie: „Vždycky mu nadržovala.“
Angel: „Nevzpomínáš si, jak Angelina všechno sváděla na něj?“
Nellie: „Angie už byla dospělá.“
Angel: „Škoda, když byla malá, dalo se s ní vydržet.“
„Co tvoje hodinové rozhovory s ní?“ Ozvalo se mu za zády.
Angel: „Byly skvělé.“
„Bylo jí pět.“ Osvětlila přítomným, přičemž Victor potlačoval smích.
Nellie: „To asi neznáte sestřičku, Victore. Pokud jsou David a Michelle geniální, Angie je superman.“
Buffy: „Snad Superwoman ne?“
Angel: „Opravdu, v těch pěti letech vyvozovala takové teorie, před kterými by smekal leckterý vysokoškolský profesor.“
Zase se otočila a odešla.
Victor: „Nemohla by někdy říkat, kdy odchází?“
Angel: „Já to vím, mě to stačí.“
Nellie: „A pro něj je to asi důležitější.“
Angel: „Tak to mi odpusťte, že vás opustím, ale musím ji jít hlídat.“
David: „Kdyby tě slyšela…“
Nellie: „Tak se vejdeš do krabičky od sirek.“
Angel: „Přeháníš. Dnes si vezmeme hlídku my ano?“
Nellie: „Jo, dneska jsem nějaká stahaná, ještě k tomu si chci najít ve městě práci.“
Angel: „To ti jen schvaluji, holčičko.“
Nicholas: „Jen za ní běž, ať ti neuteče.“
Angel odešel, Nellie Nicholas a Victor ještě zůstali, děti už vstávaly a chystaly se odejít.
Victor: „Proč mám jenom pocit, že jsem něco zameškal?“
Michelle: „Máme mít hodinu.“

Chvíli v tělocvičně trénovali, pak si sedli na sedačku. Buffy si vzala do ruky samurajský meč a šermovala jím před sebou, Angel ji zamyšleně pozoroval, když vešel Spike.
„Nazdárek, skončili jste?“ Hulákal, hned jak vešel.
Buffy: „Dá se to tak říct.“
Spike: „Co s tím děláš, někoho se chystáš zabít?“
Buffy: „Ještě nevím.“
Angel: „Tak mi to raději dej…“
Spike: „Jo přemožitelko, pozor ať si neublížíš.“
Otočila se na Angela, položila mu meč do natažené ruky, přitom ho řízla.
„Promiň.“ Řekla tiše, když si toho všimla a Angel bezpečně odložil meč. Položila mu na ránu kapesník a omluvně ho políbila na tvář.
Spike: „Odkdy jsi tak nešikovná přemožitelko?“
Buffy: „Málo kofeinu.“
Spike: „Dnes jsem tě viděl vypít už tři kávy.“
Buffy: „Moc málo.“
Spike: „Jsi na tom závislá.“
Buffy: „To jsem, jdu si udělat další.“
Angel: „Jdu s tebou.“
Buffy: „Radši ne.“
„Blbá nálada?“ Zeptal se Spike, když pozoroval její záda mizející ve dveřích.
Angel: „Ne, jak říká, málo kofeinu.“
Spike: „Aha, další útok té čarodějky?“
Angel: „Hm.“
Spike: „Co se jí stalo?“
Angel: „Nechce o tom mluvit.“
Spike: „Připadala mi nějaká zmatená. Zase nevidí?“
Angel: „Hm, jak jsi to poznal?“
Spike: „Tak nějak celkově. Jak to bere?“
Angel: „Dobře, ale ještě si zvyká, s něčím má ještě problémy.“
Spike: „Všiml jsem si.“
Angel: „Ale lepší se.“
„To jo,“ přisvědčil Spike a hned se v mysli přesunul do doby, kdy všichni bydleli v Itálii, tenkrát asi neměli takové starosti…

Pomalu procházela po chodbách domu, dívala se kolem sebe a přemýšlela, co tu vlastně dělá. Až došla na místo, které by nečekala, do Angelova ateliéru. Jistě tu dlouho nebyl, přemítala a hned si mohla domyslet, jak to musí matku štvát. Vždycky se jí tak líbilo, jak Angel maluje. V myšlenkách vešla dovnitř. Vypadal skoro stejně jako ten v Londýně. Na stojanu byl skoro dokončený obraz. Šla k němu blíž a prohlédla si ho. Byla na něm žena, sedící v květině, prosebně k něčemu vztahovala ruce. Nellie překvapilo, že na obraze není její matka, ale nějaká jiná dívka. Nepřipadalo jí, že by ji už někdy viděla. Byla ale něčím zvláštní, jakoby někomu podobná. Chvíli tam stála a přemýšlela, kdo by to mohl být, když za sebou uslyšela kroky.

„Zvláštní, že sem jdeš zrovna, když tu jsem.“ Prohodila ironicky k příchozímu.
„Nezapomeň, čí je tohle ateliér.“ Odpověděl jí stejně ironicky otec a stopl si vedle ní.
Angel: „Co tu děláš?“
Nellie: „Nevím, něco mě sem zavedlo.“
Angel: „Obdivuješ ho?“
Nellie: „Celkem pěkný, ale takový smutný. Co je to za dívku?“
Angel: „Tu neznáš.“
Nellie: „Koho tak prosí? A o co?“
Angel: „O život.“
Přejel ji z toho mráz po zádech. Ta dívka opravdu, jakoby tušila vlastní smrt, prosí svého vraha o slitování jenže, proč to maloval?
Angel: „Ptáš se, proč jsem to maloval?“
Nellie: „Hm.“
Angel: „Sestra, moje mladší sestra.“
Nellie: „Kdo je ten vrah?“
Angel: „Já…“
S tím se otočil a odešel. Udiveně se dál na obraz dívala, dívka opravdu v něčem mohla Angela připomínat, možná proto se jí zdálo, že je někomu podobná.

Šla za ním, chtěla se ho na to ještě zeptat, hledala ho v malé knihovně, tam nikdo nebyl, Buffy byla u sebe se Spikem, našla ho v jeho pracovně, tam měla jít asi prve.
Nellie: „Ahoj, neruším?“
Angel: „Proč se všichni ptají, když už stejně vyrušili tím, že se zeptali?“
Nellie: „Zdvořilostní fráze.“
Angel: „Co potřebuješ?“
Nellie: „Chtěla jsem se tě zeptat na tvoji sestru.“
Angel: „Na koho?“
Nellie: „No, tvoji mladší sestru.“
Angel: „Jak víš, že jsem měl mladší sestru? Ani Buffy to neví.“
Nellie: „Před chvílí jsi mi to řekl.“
Angel: „Nechápu, celou dobu jsem tady.“
Nellie: „Teď jsem s tebou mluvila v ateliéru.“
Angel: „To jsem asi nebyl já.“
Nellie: „Snad ještě poznám vlastního otce.“
Angel: „Co že jsi říkala o Cathy?“
Nellie: „O kom?“
Angel: „Bože, s tebou je domluva, o mojí sestře.“
Nellie: „Chtěla jsem vědět, proč zemřela.“
Angel: „Neexistuje proč.“
Nellie: „Proč jsi o ní neřekl mámě?“
Angel: „Proč ano?“
Nellie: „Nechceš, aby znala tvoji minulost?“
Angel: „Ne, na to není připravená.“
Nellie: „A kdy bude?“
Angel: „Nikdy.“
Nevěnoval rozhovoru nejmenší pozornost. Prostě se znovu sklonil nad práci a pokračoval. Jeho apatie dceru sice udivila, ale ne překvapila. Bylo jí jasné, že z něj víc nedostane, tak šla.

Buffy v tu dobu byla u sebe, se Spikem se snažila pohnout trochu v práci. Většina z toho jim šla rychle, díky jejich skvělé spolupráci. Jenom Spike vrčel, že se ve všech těch papírech nevyzná, Buffy se tomu jen upřímně smála a soucitně mu vše stokrát vysvětlovala.
Buffy: „Díky Spiku, že mi s tím pomůžeš.“
Spike: „Aspoň můžu být potřebný.“
Buffy: „To seš vždycky, co bych bez tebe dělala?“
Spike: „Tak to nevím.“
Bufy: „Počkáš chvíli? Pro něco si skočím do knihovny.“
Spike: „Pro co?“
Buffy: „Pro knížku.“
Spike: „Nemám jít s tebou, najdu ji.“
Buffy: „Poznám ji, měla jsem ji v rukou snad tisíckrát. Kdyby něco, jsou tam děti, Jen tu počkej.“
Spike: „Jak si přeješ.“
Za chvíli se opravdu vrátila s knížkou v ruce, posadila se a začala v ní listovat. Za chvíli našla stránku, kterou hledala a položila otevřenou knihu před něj. Na obrázku tam byl červený démon, který měl nejmíň dva a půl metru.
Spike: „Jak jsi našla tu stránku?“
Buffy: „Říkej tomu třeba intuice. Základní informace o tom démonovi připiš do těch poznámek.“
Spike: „Jistě do kterých?“
Buffy: „Případ Copi.“
Spike: „Divnej chlápek.“
Buffy: „Připiš to tam, o pět stran dál je druhý adept.“
„Taky by cenu krásy nevyhrál.“ Konstatoval, když požadovanou stranu našel.
Buffy: „Ten to nejspíš nebude, ale raději ho taky napiš mezi kandidáty.“
Spike: „Odkdy ty jsi na teorii, nechceš ho rovnou zabít?“
Buffy: „My ho nechceme zabít. Máme ho identifikovat.“
Spike: „Aha.“
Buffy: „Blbost, já vím, ale to neřeš.“
Spike: „Jasně, další kandidát?“
Buffy: „Ehm, strana…myslím 326.“
Spike: „326…bože, ten je z nich nejošklivější.“
Buffy: „A k naší smůle to bude jistě on.“
Spike: „Tak si ho tam připíšeme.“
Buffy: „Spikey?“
Spike: „Ano?“
Buffy: „Udělal bys pro mě ještě něco?“
Spike: „Jistě, co?“
Buffy: „Chtěla bych teď jít do města, potřebuji si něco zařídit a nechci, aby o tom věděl Angel.“
Spike: „Mám tě krýt? Před tvým manželem? Před Bručounem? Páni, skvělý.“
Buffy: „Díky, vrátím se co nejdřív.“
Spike: „Je to dobrý nápad, když máš handicap?“
Buffy: „Proto tam jdu. Brzy se vrátím, slibuji.“
„Dobře.“ Souhlasil a rukou naznačil, ať jde. Políbila ho jako dík letmo na tvář a utíkala pryč. Jako malá natěšená holčička.

Večer seděli všichni v obýváku, kromě Spika, Angela a Buffy.
Nellie: „Kde jsou?“
David: „Spike říkal, že je Buffy v podkroví a on s Angelem jsou v knihovně.“
Victor: „Co dělají?“
Nellie: „Táta Spika určitě mlátí.“
Nicholas: „Vsadím se, že se hádají, kdo má Buffy radši.“
Michelle: „Ne, jistě pracují.“
Nellie: „Já bych řekla, že ti komu není deset, by měli jít spát.“
Michelle: „Teoreticky…“
Nellie: „Kušuj, vy dva, spát.“
David: „Sestra je na mě přísnější, než matka.“
Nellie: „Kdo je tu starší?“
David: „Připomenu ti to!“
Michelle: „Něco jí provedeme.“
Nellie: „Hej…“
Michelle se na ni jen pěkně usmála a mávnutím ruky vytvořila kouli energie. Ta začala kroužit po celém pokoji. Pak se rozdělila do spousty malých kuliček, které začali šťouchat do lidí sedících kolem Michelle. Všichni se z toho mohli potrhat smíchy, Nellie už se válela po zemi.
„Michelle!“ Okřikl ji rázný hlas ode dveří. Tam stál zamračený Angel, kolem kterého poletovaly malé kouličky energie, jako mušky. Michelle sklopila hlavu, mávla rukou a přivolala všechnu energii k sobě. Mušky jí pak kroužili kolem rukou.
„Omlouvám se Angele.“ Řekla zpytavě a zastyděla se.
Angel: „Spát.“
Děti poslušně vstali a šli k zamračenému Angelovi, ten je zavedl do pokoje, kde si oba poslušně lehli do postele.

Mezitím v obýváku…
Victor: „Co se děje?“
Nellie: „Máma, asi se pohádali.“
Nicholas: „Zdála se divná.“
Victor: „Něco se jí stalo?“
Nellie: „Nevím. My teď ale půjdeme spát, brzy ráno jedeme do města.“
Victor: „Ví o tom Buffy?“
Nellie: „Nebojte se, Victore, už mi bylo osmnáct. Víte tady ten chlap, kterého furt tahám s sebou, je můj manžel.“
Victor: „Chápu ale…“
Nicholas: „Ale Buffy je prostě Buffy. Stará se i o Angela, tomu jsou tři stovky.“
Nellie: „Vrátíme se po hlídce.“
Victor: „Dobře.“
Nellie a Nicholas odešli, chvíli po nich i Victor. Když všichni odešli, přišel do obýváku Angel. Sedl si na pohovku a četl knihu. Po půlnoci slyšel venku kroky a chvíli potom i pohyb dveří. Pomalu knihu zavřel a vstal. V chodbě si zrovna sundávala kabát, ještě mokrý od deště, jeho přemožitelka. Pomalu k ní šel, zastavil se kousek od ní. Pozoroval ji, každý její pohyb.
„Ještě nespíš?“ Zeptala se nevinně, jakoby ani necítila, jak je netrpělivý, naštvaný.
Angel: „Je noc.“
Buffy: „Ano miláčku, všimla jsem si.“
Angel: „Kde jsi byla?“
Buffy: „Na hlídce.“
Angel: „Sama?“
Buffy: „Ano, v tom není problém. Mnohokrát jsem byla na hlídce sama.“
Angel: „Ale ne když jsi byla tak zranitelná.“
Buffy: „Nejsem zranitelná.“
Angel: „Nikdy nepůjdeš už sama na hlídku.“
Buffy: „Přeháníš. Jen jsem na chvíli odešla.“
Angel: „Nevěděl jsem, kde jsi.“
Buffy: „Měla jsem mobil.“
Angel: „Vypnutý.“
Buffy: „Asi se vybil.“
Angel: „Jak jsem řekl, už nikdy nepůjdeš sama.“
Buffy: „Kdo mi v tom zabrání?“
Angel: „Třeba já, pokud budu muset.“
Buffy: „Jak?“
Angel: „Násilím.“
Otočila se a chystala se odejít, rychle ji chytil za ruku.
„Au, to bolí.“ Křikla na něj a prudce se mu vytrhla ze sevření.
Angel: „Náš rozhovor ještě neskončil.“
Buffy: „Mýlíš se, skončil už dávno.“
Angel: „Nemohla bys mě aspoň jednou poslechnout?“
Buffy: „Nemohl bys mě nechat žít?“
Angel: „Pokud to znamená toto, brzy umřeš.“
Buffy: „Lepší, než být spoutaná.“
Angel: „Aspoň mě vyslechni.“
Buffy: „Ne, nebudu tě poslouchat, už jsem tě poslouchala dost dlouho. Tím končím náš rozhovor, dobrou noc.“
Angel: „Neotáčej se ke mně zády Buffy.“
Buffy: „Co uděláš?“
Angel: „Co budu muset.“
Buffy: „Tak to udělej, konečně přestaň být pasivní, ustrašený chudák a něco udělej.“
Křičeli na sebe tak, že probudili celý dům, kromě Nellie a Nicholase. David, Michelle a Victor stáli u schodů a pozorovali je.
Angel: „Nechtěj, abych tě musel hlídat jako malou.“
Buffy: „Jenže ty se ke mně tak chováš. Já mám nějaké povinnosti a to zahrnuje taky, že musím v noci být pryč.“
Angel: „Měla jsi mi to říct.“
Buffy: „Možná, ale nemusela.“
Angel: „Proč jsi mi to neřekla?“
Buffy: „Neměla jsem čas.“
Angel: „To je vše, co mi řekneš?“
Buffy: „Asi ano, co chceš slyšet? Že je mi to hrozně líto, nikdy to už neudělám a navždy budu hodná holčička?“
Angel: „Třeba.“
Buffy: „Není mi to líto a nebudu hodná. Já budu já.“
Angel: „Tahle vzpurnost…“
Buffy: „je hrozná a u přemožitelky nepřípustná.“
Angel: „Miluji ji.“
Buffy: „Teď se máme hádat.“
Angel: „Dobře, o čem?“
Buffy: „Miluji tě.“
Objala ho rukama kolem krku a políbila ho. Vášnivě jí polibek oplatil. Cítil z jejího dechu alkohol. Je opilá, proto se tak hádala, říkal si, ale stejně ji nedokázal přestat líbat.
Michelle: „Jdeme spát.“
David: „Zítra nemusíme vstávat.“
Victor: „jak to?“
Michelle: „Budou se usmiřovat, přijde nás vzbudit až dlouho po svítání, pokud vůbec.“
Victor: „Dnes jste nespali, zítra máte volno.“
David: „Díky.“
Otočil se a vzal Michelle za ruku.
David: „Pojď, myško, budeš ospalá.“
Dvojice se nepřestávala líbat a přihlížející se mezitím rozešli, protože tam už nebylo co k vidění.

Když se probudila, ležela jako obvykle vedle Angela na posteli. Bolela ji hlava, musela toho vypít opravdu hodně. Otočila se k Angelovi, tvrdě spal. Sedla si, ale vzhledem k zničující a ubíjející bolesti hlavy a celkově všech svalů pohyb vzdala a lehla si zpět. Když se Angel za hodinu vzbudil, Buffy tvrdě spala, role se dokonale prohodily. Až na detaily bolesti hlavy a toho, že Angel mohl vidět, jak krásně jeho přemožitelka spí. Pohladil ji po tváři, jemně, aby ji neprobudil. Usmála se ve spánku a spala dál.
„Co bych bez tebe dělal, lásko?“ Šeptal tiše a probíral se vzpomínkami na ni. Na chvíli, kdy zjistil, že oni dva budou mít dítě, když poprvé viděl Angelinu, která se krásou matce skoro vyrovnala. Ale tak nějak jinak. Vstal z postele, chvíli ji pozoroval, její krásné, tělo, rýsující se pod tenkou přikrývkou.

Za hodinu už byly děti najezené a seděli s Angelem v malé knihovně, kde jim vyprávěl. Právě tam je našla Buffy. Ještě byla jen v košilce a držela se za hlavu.
Buffy: „Miláčku, nemohl bys mi pomoci?“
Angel: „S čím? Snad tě nebolí hlava?“
Buffy: „Celé tělo mě bolí.“
Angel: „Jdi za Spikem, ten je na kocovinu expert.“
Buffy: „Zlobíš se na mě?“
Angel: „Ano.“
Buffy: „To bolí…“
Angel: „Jen jdi za Spikem.“
„Co se stalo, tati?“ Zeptal se David, když matka odešla.
Angel: „Naše holčička nám dospěla.“
Michelle: „Já?“
Angel: „Ne, drahoušku tvoje babička.“
David: „Máma?“
Angel: „Už nám dospěla a brzy vyletí z hnízda.“
David: „Pohádali jste se?“
Angel: „Ani v nejmenším.“

Šla za Spikem, našla ho u něj v ložnici. Seděl v rohu pokoje a pil pivo.
Spike: „Děje se něco?“
Buffy: „Hrozně mě bolí hlava.“
Spike: „Pojď blíž.“
Sedla si na zem před něj, připadalo jí to tak přirozené. Jakoby přišla za svým rádcem, kterému položí hlavu do klína a on jí bude říkat, že to bude dobré.
Spike: „Hrozně z tebe táhne alkohol.“
Buffy: „Ještě pořád?“
Spike: „Musela jsi toho vypít hodně.“
Buffy: „Potkala jsem starého známého.“
Spike: „Koho?“
Buffy: „Neříkej o tom prosím Angelovi.“
Spike: „Nemusíš se bát.“
Buffy: „Máš na to něco?“
Spike: „Něco ti přinesu.“
Buffy: „Děkuji Spikey.“
Spike: „Divím se, že si nestěžoval, že z tebe tak táhne alkohol, nesnáší to.“
Buffy: „Já vím, ale měli jsme si co říct. Měla jsem hodně starostí, které jsem chtěla vyplavit.“
Spike: „Chápu tě drahoušku, ale on asi ne. Chce být jediný, kdo má právo ti se starostmi pomoct.“
Buffy: „Je to oboustranné.“
Spike vstal a odešel do koupelny, něco tam chvíli hledal. Když se vrátil, našel přemožitelku jak leží v jeho posteli. Nenamáhala se třeba jen přikrýt dekou, jen si lehla a hned usnula. Usmál se a položil sklenici i prášky na stůl. Přikryl ji, pro jistotu, co kdyby přišel její manžel. Taky, že přišel. Kolem poledne se objevil ve dveřích jako černý jezdec.
Spike: „Shh, hlavně nevyváděj, spí.“
Angel: „Co se stalo?“
Spike: „Přišla, abych jí dal něco na bolest hlavy jen co jsem odešel, usnula.“
Angel: „Byla v noci úplně opilá.“
Spike: „Nemůže být dokonalá.“
Angel: „Ale ona je.“
Spike: „Nemůžeš po ní chtít, aby byla pořád dokonalá, vším jistá, bez menšího zaváhání všechno plnit.“
Angel: „Ona taková je.“
Spike: „Není, je člověk. Řekl bych právě teď hodně unavený člověk.“
Angel: „Usnula až těsně před svítáním.“
Spike: „Vidíš, co děláš.“
Angel: „Není to, jak myslíš. Celou noc byla vzhůru, my jsme. Teda ne, no víš co myslím.“
Spike: „Jo, nemáš rád, když u toho z holky táhne alkohol co?“
Angel: „Tak to není.“
Spike: „Vážně?“
Angel: „To ona nechtěla.“
Spike: „Aha.“
Angel: „Nebudu ji budit.“
Spike: „Raději ji necháme prospat, pak tě zavolám.“
Angel: „Dík.“
Ještě ji políbil něžně na tvář a odešel.

„Copak se ti honí hlavou, přemožitelko?“ Zeptal se jí tiše aniž by očekával odpověď. Asi za hodinu se probudila, posadila se na posteli a pohodila hlavou.
Buffy: „Kde to jsem?“
Spike: „U mě, drahoušku.“
Buffy: „Co…já…“
Spike: „Neboj se.“
Buffy: „Dnes bych se už ničemu nedivila. Moje hlava, mám ji dvojnásobně velkou.“
Spike: „Neboj, tvoje hlava je pořád stejnou. Vypij tohle.“
Buffy: „Co to je?“
Spike: „Pomůže ti to.“
Buffy: „Díky Spikey.“
„Je to lepší?“ Zeptal se jí chvilku potom, co „lektvar“ vypila. Odpovědí mu bylo pokývání hlavou. Přičemž si znovu lehla.
Buffy: „Panebože, Angel…“
Spike: „Byl tady.“
Buffy: „Zlobí se hodně?“
Spike: „Ne, vůbec.“
Buffy: „Díky.“
Spike: „Se mnou to nemá nic společného.“
Buffy: „Stejně ti děkuji, že jsi tady.“
Spike: „Někdo musí být tím, kdo vás udobřuje.“
Buffy: „Jsi zlatíčko.“
Usmál se na ni a vstal z křesla a spravil jí deku, aby jí byla přikrytá. Pak vzal ze stolu telefon.
„Mám tady jednu osamělou přemožitelku, leží mi tady v posteli a čeká, až si pro ni někdo přijde.“ Zahlásil do telefonu a hned ho položil. Za chvíli si ji přišel vyzvednout manžel.
„Je ti lépe miláčku?“ zeptal se a sedl si vedle ní. Upřela na něj smutné oči, přesunula se a položila mu hlavu do klína. Začal si hrát s jejími vlasy a zaujatě o něčem diskutoval se Spikem. Znovu usnula.
Spike: „Je fakt utahaná.“
Angel: „Není divu.“
Spike: „Bála se, že se zlobíš.“
Angel: „Nikdy, měl jsem strach.“
Spike: „Eh, legrační. Ale je dobré, že už si zvykla.“
Angel: „Myslíš oči?“
Spike: „Jo, už je to dobrý, jako dřív.“
Angel: „Jako dřív.“
„Spikey, máš tu něco k pití?“ Zamumlala, když se probudila.
Spike: „Jenom pivo.“
Buffy: „Fuj, myslela jsem třeba vodu.“
Spike: „Jasně, počkej mám tu minerálky.“
Angel: „Ty máš v bytě minerálky?“
Spike: „Když Dawn nepila vodku, pila minerálky.“
Buffy: „Dawn pila vodku?“
Angel: „Tys to nevěděla?“
Buffy: „Tys to věděl?“
Spike: „Věděli to asi všichni kromě tebe.“
Buffy: „Skvělý.“
Angel: „Tak jí to přines.“
Buffy: „Zdá se, že jsem spousty věcí neviděla ani když jsem viděla.“
Angel: „Když chce někdo něco opravdu skrýt, daří se mu to. Dawn pila opravdu hodně. Dá se říct, že se trápila. Teď, když může být jen svobodný nespoutaný Klíč, je konečně šťastná.“
Buffy: „A já jsem ji nutila žít život, jaký nechtěla.“
Angel: „Netrap se tím.“
Buffy: „Je to zvláštní, nemůžu se na nic kolem sebe podívat, ale přesto to vnímám nějak intenzivněji.“
Spike: „Zvykneš si, zase se nebudeš spoléhat jenom na oči.“
„Díky.“ Natáhla k němu ruku a vzala si sklenici vody. Když se napila, dala ji Angelovi, ten sklenici položil na stůl. Pohladil ji po ruce a znovu si hrál s jejími vlasy.
Angel: „Lepší?“
Buffy: „Asi ano.“
Angel: „Nechceš si ještě odpočinout?“
Buffy: „Teď ne, chci aspoň chvíli vnímat.“
Spike: „Nechceš Whisky?“
Buffy: „Ne, nesnáším alkohol. Nejsem potom schopná boje.“
Spike: „Vypadá to, že nejsi schopná ničeho.“
Buffy: „Ne, včera jsem toho vypila hrozně moc, divím se, že jsem došla domů.“
Angel: „Mohl jsem pro tebe zajet.“
Buffy: „To je už jedno, chci hlavně spát.“
Angel: „Tak ještě chvíli spi miláčku, budu tě hlídat, pozorovat tě a představovat si, co se skrývá pod tou košilkou.“
Buffy: „Spike tě slyší, je upír.“
Angel: „Sakra.“
Spike: „To je dobrý, jsem zvyklý. Říkáte si i horší věci.“
Znovu zavřela oči, zavrtěla se a našla si co nejlepší pozici. Cítila se bezpečně v tom ochranitelském objetí.
Spike: „To pití ji teda zmáhá.“
Angel: „Vypila toho hodně. Když jsem ji líbal, z jejího dechu jsem cítil takovou směsici alkoholu, nevím co všechno pila. Spíš by mě zajímalo proč.“
Spike: „Co proč?“
Angel: „Proč cítila takovou potřebu se tolik opít?“
Spike: „Chtěla aspoň chvíli nebýt dokonalá, už jsem ti to vysvětloval.“
Angel: „Mohlo ji to zabít.“
Spike: „Tolik toho zase nevypila. Kdyby byla člověk, tohle množství by ji složilo, ale jako přemožitelku…“
Angel: „Co bych bez ní dělal?“
Spike: „Pamatuji si to dost dobře, upil by ses k smrti.“
Ještě několik hodin si Angel se Spikem povídali. O démonech, o práci, o dětech, o Buffy, o životě, o starých časech, o Sunnydale…. Pak se znovu probudila.
Spike: „Dobré ráno, Šípková Růženko.“
Angel: „Nemáš hlad?“
Buffy: „Trochu. A ty jsi jedl?“
Angel: „Ano, nemusí se bát. Vypadá to, že se ti u Spika líbí, nechám ti donést jídlo sem.“
Buffy: „Děkuji.“
Natáhla ruku, Angel jí do ní vložil skleničku. Mírně se napila a zase mu ji vrátila.
‚Ona snad i při pití vypadá vyzývavě‘ pomyslel si Angel a přejel jí po ruce, po bocích a přešel až k bokům. Jednu ruku jí položil na bříško a odpovědí mu byl na ruce jemný dotek drobné ručky přemožitelky. Vešla Lorey a nesla tác s jídlem a taky s kávou. Překvapilo ji neobvyklé rozmístění lidí ve Spikově bytě. Spike seděl v křesle přesně proti dvojici na posteli. Angel tam seděl a Buffy ležela na boku na posteli. Přikrytá byla jen tenkou přikrývkou, zpod které jí koukalo nahé rameno. Ležela mu na klíně a vypadala, že se teprve před chvílí probudila. Vypadali jako antické sousoší.
Angel: „Děkuji vám Lorey.“
Lorey: „Paní nebyla na obědě a nikdo nevěděl, kde jste, dělali jsme si starosti.“
Angel: „Říkal jsem dětem, že budeme tady.“
Lorey: „Řeknu jim to.“
Angel: „Ale ať nás nikdo neruší.“
Lorey: „I to jim vyřídím.“
Angel: „Díky, můžete jít.“
Tác položil vedle sebe a začal Buffy krmit. Oba se tomu smáli a připomnělo ji to ten den, který se neměl stát. Mazlivě ho přitom hladila po břiše a po hrudníku.

V noci, kolem půlnoci byli pořád ještě ve Spikově bytě. Buffy znovu Angelovi usínala v náruči. Vzal ji do náruče, unaveně mu dala ruce kolem krku a z posledních sil se ho držela. Připadala mu k smrti unavená a sama se tak cítila. V ložnici ji položil do postele, tiše něco zamumlala, pak s velkým otazníkem vyslovila jeho jméno. Pohladil ji po tváři a přikryl ji. Nervózně se zavrtěla a znovu ho volala. Svlékl se a lehl si vedle ní. Stulila se mu v náruči, pevně ji k sobě přitáhl a za nic na světě ji nehodlal pustit.

Ráno se probudili před svítáním. Ještě chvíli potom leželi v pevném objetí.
„Co tvoje hlava?“
„Lepší,“ řekla tiše, skoro neslyšně. Připadala si hrozně ospalá, unavená. Prospala skoro celý předchozí den, ale stejně byla vyčerpaná, jakoby nespala nejmíň týden. V tu chvíli si připadala slabá, bezmocná, potřebovala někoho, kdo se o ni postará a právě jemu ležela v náruči. Hodinu po svítání se přinutila vstát z postele, to bylo snad poprvé, kdy se musela takhle nutit. Šla vzbudit děti a následně jim udělala snídani. Na snídani byli zrovna všichni, tentokrát i Spike.
Victor: „Doufám, že ti nevadí, že jsem včera odvezl děti.“
Buffy: „Ehm?“
Victor: „Na hodinu.“
Buffy: „Aha, děkuji. Zapomněla jsem na to.“
Nellie: „Měla jsem ti to vyřídit.“
Buffy: „Tak už to vím…“
Nellie: „Mami, není ti něco? Nejsi nemocná?“
Buffy: „Ne, proč?“
Nellie: „Jsi nějaká bledá.“
Buffy: „Mám málo kofeinu.“
Pohodila hlavou a na důkaz svého tvrzení se napila z hrnku. Angel složil noviny, taky se napil a významně na ni pohlédl.
Buffy: „Děje se něco?“
Angel: „Máme práci.“
Buffy: „Hm, co tam je?“
Angel: „Podezřelé mizení lidí.“
Buffy: „Nemůžu se dočkat. Jo, dnes musím do firmy, děti budou s Victorem.“
Angel: „A kdo se postará o mě?“
Buffy: „Třeba Spike.“
Spike: „Někoho sebou potřebuješ.“
Buffy: „To je pravda. Změna, Victore. Vezmu děti s sebou.“
Victor: „Jak si přeješ.“
David: „Skvělý, nemůžu se dočkat.“
Nellie: „Kdy se vrátíš?“
Buffy: „Až po hlídce.“
Angel: „Ne, nepůjdeš zase sama!“
Buffy: „To ani nemám v úmyslu. Po setmění za mnou přijedeš.“
Angel: „kdy už budu moci pracovat ve firmě a ne jen doma?“
Buffy: „Jen co nechám vyměnit ty okna, je to na zakázku a tolik oken nějakou dobu trvá.“
Spike: „Výmluvy.“
Buffy: „No dovol, Spiku, já jsem ráda, když mi Angel pomáhá.“
Spike: „Ale stihneš bez něj víc.“
Buffy: „Ne, potřebuji ho.“
Spike: „Angele, máš něco, co její sekretářka Marek nemá.“
Angel: „Jasně, připomínej mi, že má za sekretářku chlapa.“
Buffy: „Je nejlepší. Dobrá sekretářka se nehledá snadno.“
Chvíli se na ni zamyšleně díval a řekl: „Jsi úžasná.“
Buffy: „Cože?“
Angel: „Jsi úžasná.“
Buffy: „Aha, takže mi děti půjčíš.“
Angel: „Cože?“
Buffy: „To máš jedno. Budeš čekat?“
Angel: „Vždycky.“
„Stačí dnes,“ Oznámila mu a vstala. Taky na děti houkla něco jako, že mají přijít za ní do ložnice, na Angela, ať za ní ještě přijde, než odjede a na ostatní prostě jen ahoj.

Chodila po ložnici, na posteli měla položenou kabelku a do ní si dávala věci, které bude potřebovat. Nechyběl mezi nimi ani nůž, kolík a rtěnka. Po skoro všech pokojích bytu se už pohybovala s naprostou lehkostí a jistotou. Kdekoli něco hledala, bylo pro ni snadné to najít. Právě běhala po místnosti a snažila se najít místo, kam položila telefon. Nikdy nevěděla, kam ho položila. V tu chvíli vešel Angel, mimochodem, mobil držel v ruce.
„Zapomněla jsi mobil u Spika, jestli ho náhodou nehledáš…“ Prohlásil a podal jí ho.
Buffy: „Díky. Šly se děti obléct? Ať si vezme Michelle ten kabátek, aby jí nebyla zima. David ať si taky vezme bundu a ať si nezapomenou vzít, co budou potřebovat. Budeme celý den pryč.“
Angel: „Mám pro vás přijet do firmy, nebo do klavíru?“
Buffy: „Nemůžu je tam odvézt. Přijeď před hodinou do firmy, pak děti vyzvedneme.“
Angel: „Jak si přeješ. David ti ve firmě pomůže.“
Buffy: „Jist, proto je beru s sebou.“
Angel: „Mám jít děti zkontrolovat?“
Buffy: „Běž, zatím se obleču.“
Angel: „Hm.“
Buffy: „Ať si Michelle nezapomene noty.“
Angel: „Jistě.“

Přišla za nimi do pokoje, děti s Angelem mluvili o nejlepší možnosti zabití jistého druhu démona. Jen ji viděl, nebyl schopen slova. Měla na sobě polodlouhou černou sukni, vysoké kozačky a slušivě střižené bílé sáčko, zahalující černobílý top. Černou kabelku měla ledabyle přehozenou přes rameno. Váhu přenesla na jednu nohu, druhou mírně pokrčila a vyzývavě sledovala Angela.
Angel: „Myslím, že nemůžeš jít.“
Buffy: „Proč?“
Angel: „Takhle tě nemůžu nechat odejít. Jsi tak…“
Buffy: „Oblečená?“
Angel: „Jo, neměl jsem tušení, že máš takové oblečení.“
Buffy: „Těžko bych tohle mohla nosit na hlídky.“
Angel: „Dej na sebe pozor.“
Buffy: „Ty taky. Měj se tu pěkně a mysli na mě.“
Angel: „Jako kdybych dokázal myslet na něco jiného.“
„Jsi brouček,“ svěřila se mu a jemně ho políbila na tvář.
Buffy: „Připraveni?“
David: „Ano.“
„Vypadáš krásně, Michelle.“ Přiznal Angel a zálibně si vnučku prohlížel. Musela manželce blahopřát, že tak skvěle vybrala lehký béžový kabátek z kůže, na němž nechyběla kapuce. Holčička vypadala jako panenka, vynikaly její jasně zelené oči, ve kterých posměšně hrála jiskřička, až se každý při pohledu do nich musel bát, co mu provede. Hned si říkal, jak je podobná svojí babičce stejně jako její matka.
„Angele!“ Vytrhl ho ze snu naléhavý hlas jeho milované.
Angel: „Promiň, zamyslel jsem se.“
„Jak vypadá?“ Zeptala se ho, jakoby tušila, na co myslí.
Angel: „Krásně, je krásná.“
Buffy: „To jsem ráda. Půjdeme, děti?“
David: „My jsme přichystaní.“
Děti teda šli napřed a Buffy s Angelem ještě počkali v pokoji.
Angel: „Jsi dokonalá. Michelle je skoro tak krásná jako ty.“
Buffy: „Nechce se mi odejít.“
Angel: „Neodcházej.“
Buffy: „Musím.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Já…“
Její slova přerušil polibkem.

Seběhla dolů ze schodů, u dveří už čekaly děti.
David: „Taxík je už tady.“
Buffy: „Tak jdeme. Vy tady na sebe dávejte pozor.“
Nellie: „Spolehni se.“
Nicholas: „Proč vlastně nejedeš svým autem?“
Buffy: „Necítím se na to.“

Když vešli do firmy, všichni, koho potkávali, je srdečně zdravili, přáli jim štěstí a hlavně zdraví. Buffy měla svoji kancelář v druhém patře, vedle její kanceláře byla taky kancelář její sekretářky, nebo spíš asistenta. K němu šli jako první.
Buffy: „Marku, ráda tě vidím.“
Marek: „Já vás taky Buffy.“
Buffy: „Něco nového?“
Marek: „Hrozně vás tu postrádají, měla byste udělat poradu. Hledal vás Rony, prý má případ, který vás bude zajímat. Taky máte schránku plnou mailů a stůl plný pošty.“
Buffy: „Jo. Ronyho mi zavolej, schránku vyberu, poradu svolám na zítřek, nebo pozítří.“
Marek: „A pošta?“
Buffy: „O tu se taky postarám.“
Marek: „Jsem rád, že jste tu.“
Buffy: „Jako bych tu roky nebyla.“
Marek: „Vaše děti?“
Buffy: „Jo, zapomněla jsem je představit. Michelle a David.“
Marek: „Pěkní. Ahoj, já jsem Marek.“
Buffy už udělala krok směrem ke dveřím, děti hned za ní. Hned uviděla hromádku pošty na stole.
Buffy: „Davie?“
David: „Jasně, podívám se na ni.“
Buffy: „Děkuji, vezmi si to ke stolu na sedačku. Michelle, pomůžeš mi s poštou v počítači?“
Michelle: „Ráda.“
David si sedl na sedačku a začal se probírat obálkami. Buffy si sedla ke stolu, na klín si posadila Michelle a společně se do toho pustili.
Michelle: „Od společnosti Washington’s cases.”
Buffy: „Přečti to.“

Paní Summersová,

S politováním vám musíme oznámit, že nás velmi rozhořčilo vaše chování vůči nám. Naše firma byla pozitivně nakloněna k sepsání smlouvy s vámi, ale dlouho jste se neozvala. Ze smlouvy tak sešlo. Je nám líto, že s vámi nadále nebudeme moci spolupracovat. Spolupráce s vámi se nám zdála jako výhodná pro obě strany, protože obě naše firmy mají stejný cíl. Za firmu Washington’s cases

Generální ředitel Adam Vinnkley a rada společnosti

Při předčítání vnučky se Buffy stále více mračila.
Michelle: „Budeme jim odpovídat?“
Buffy: „Napiš někam Angelovi vzkaz, ať jim odpoví. Nebo radši mu to přepošli.“
Michelle: „Jistě…“
Chvíli na počítači něco psala a posílala, než byla znovu schopná fungovat. Přečetla podobně Buffy ještě mnoho mailů. Jako poslední četla mail od Ginny a Stana.

Buffy,

Moc se nám po tobě stýská. Firma je v pořádku. Všechny případy se snažíme kontrolovat. Stejně ale není vedení takové firmy to, co je mojí prioritou, nebo výjimečnou schopností. Prosíme tě, abys našla někoho jiného místo nás do vedení firmy v tvé nepřítomnosti. Nemohli bychom přijet za tebou? Moc se nám po tobě, Angelovi a taky po dětech stýská. Bez vás to tu už není jako dřív. Ozvi se nám co nejdříve drahoušku. Hlavně na sebe dávejte pozor.

Ginny a Stan

Tato zpráva Buffy rozesmutnila i rozveselila zároveň.
Buffy: „Michelle, myslím, že budeme mít v domě další dva lidi navíc.“
Michelle: „Pozveš je k nám?“
Buffy: „Dávno jsem to chtěla udělat.“
Michelle: „Stan je tvůj přítel z Ulirie viď?“
Buffy: „Ano, dobrý přítel. Stejně jako Spike. Trápí mě, když je nemám u sebe.“
David: „Mami, máš tu nějaký dopis.“
Buffy: „Co v něm je?“
David: „Je to od… heh, není to podepsané.“
Buffy: „Tak to vyhoď.“
David: „Jak chceš.“
Buffy: „Nebo, radši mi ho dej do kabelky, dám ho otci.“
Vstala, přešla přes místnost, vzala si z kabelky mobil a znovu přešla celou místnost.
David: „Mami?“
Michelle: „Anne?“
Buffy: „Ano?“
David: „Co je?“
Buffy: „Potřebuji zavolat Angelovi, Davie postaráš se o myšku?“
David přikývl a to bylo znamení pro Buffy, stiskla mikrofon na telefonu a požádala Marka, ať zavolá Angelovi, že jí má ihned zavolat na mobil a být u toho u počítače. Marek jí to slíbil, sama pro sebe se usmála, pohladila malou po vlasech a vyšla z místnosti.
Michelle: „Tohle něco znamená?“
David: „Neměla bys mámě číst myšlenky.“
Michelle: „Nečtu jí myšlenky. Slíbila mi, že když budu něco potřebovat vědět, můžu se zeptat.“
David: „Tak mi pomoz s tu poštou, třeba s námi půjde na zmrzlinu.“
Michelle: „Určitě s námi půjde.“

Buffy šla po chodbě a v ruce křečovitě držela mobil. Poslouchala přitom zvuky vycházející z okolních kanceláří. Když jí začal zvonit mobil. Chvíli poslouchala veselou melodii, nakonec to zvedla.
Buffy: „Summersová.“
Angel: „Miláčku, to jsem já, Angel.“
Buffy: „Stan a Ginny, co na to říkáš?“
Angel: „Přijedou?“
Buffy: „Nebude ti to vadit?“
Angel: „Pokud to chceš ty tak ne. Nemusíš se přece ptát.“
Buffy: „Michelle ti poslala pár mailů, až budu doma, společně na ně odpovíme ano?“
Angel: „Jistě, jako vždy. Trápí tě něco?“
Buffy: „Já nevím.“
Angel: „Promluvíme si o tom doma.“
Buffy: „Jistě, ano doma.“
Angel: „Děje se něco? Proč jsi volala?“
Buffy: „Chtěla jsem slyšet tvůj hlas.“
Angel: „Mám za tebou přijet?“
Buffy: „Nemusíš, stačí to, než bude mít Michelle hodinu.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Já vím, uvidíme se večer.“
Angel: „Dobře, uvidíme se večer, ahoj.“
Dala si telefon do kapsy a v zamyšlení šla po chodbě dál. Potom se vrátila a šla do kanceláře, která byla vedle té její. Hned ji přivítal mazlivý skoro vtíravý hlas mladé ženy.
„Paní Summersová, Angel tu dnes není.“ Oznámila jí způsobem, který jen naznačoval, že když tam není, nemá tu co dělat.
Buffy: „Ema, jmenujete se Ema, že ano?“
Ema: „Ano.“
Buffy: „Mohla byste mi prosím dát poslední tři Angelovy vyřešené případy.
Ema: „Má je u sebe v kartotéce.“
Buffy: „Asi jste mě neslyšela. Prosila jsem vás, abyste mi je dala.“
Ema: „Jistě, jak si přejete.“
Sekretářka vzala tři objemné složky a dala je na stůl. Buffy se na ni výhružně podívala a složky si vzala.
Buffy: „No jistě, jste blondýnka.“
Ema: „Ano, přírodní.“
Buffy: „Vždycky pro ně měl slabost. Nedoporučuji vám používat heřmánek.“
Ema: „Proč?“
Buffy: „Oslabuje konečky.“
Ema: „Díky za radu.“
Usmála se a odešla. Vrátila se za dětmi do kanceláře.
David: „Kde jsi byla tak dlouho?“
Buffy: „Mluvila jsem s Angelem a pak s jeho sekretářkou.“
Michelle: „A?“
Buffy: „Je blondýna, vysoká.“
Michelle: „To něco znamená?“
Buffy: „Že si bude muset najít jinou sekretářku.“
David: „Udělal ti to na truc. Ty máš Marka, on bude mít blondýnu.“
Buffy: „Tak ať ji má. Určitě je to démonka.“
David: „Mami, ty žárlíš.“
Buffy: „Já? Nikdy.“
Potom vzala Buffy děti do cukrárny. Tam pro ně přijel Angel. Kvůli světlu nemohl vystoupit z auta. Odvezl děti na hodinu. Tam je nechal pod dohledem učitelky a on s Buffy si zašli do restaurace na večeři.

Pozval ji do luxusní restaurace, kde měli rezervovaný stůl. Před chvílí zapadlo slunce, vystoupili a nechali si zaparkovat auto. Zavěsila se do Angela a nechali se zavést ke stolu. Posadili je proti sobě do salónku, kde měli soukromí.
Buffy: „Něco slavíme?“
Angel: „Musíme něco slavit, abych tě mohl někam pozvat?“
Buffy: „Ne.“
Angel: „Co by sis ráda dala k jídlu.“
Buffy: „Něco lehkého.“
Angel otevřel nabídku jídel a přečetl jí několik názvů. Nakonec si vybrala salát s kuřecím masem. On si vybral steak. Málo propečený.
Angel: „V telefonu jsi byla rozrušená.“
Buffy: „Najednou jsem se hrozně bála, že tě už neuvidím, v mém případě neuslyším.“
Angel: „Nemusíš se bát. Tu čarodějku přemůžeme. Zase uvidíš.“
Buffy: „Už jsem si zvykla.“
Angel: „Je mi to líto. Chtěl bych pro tebe celý svět.“
Buffy: „Já to vím.“
Angel: „Jsi ráda, že přijede Ginny a Stan viď?“
Buffy: „Stan je můj nejlepší přítel.“
Angel: „Nechtěla jsi ho tam nechat.“
Buffy: „Chtěla jsem to, co chtěl on.“
Angel: „Tak ať přijedou co nejdřív, jeden byt je stejně volný.“
Buffy: „Pokud vím, tak dva.“
Angel: „Ne, v tom je přece Spike.“
Buffy: „Samozřejmě.“



6. kapitola