Dvojice - 6. kapitola




Autor: Annys


Za dvě hodiny jeli pro děti. Učitelka je neočekávala, doufala, že si bude u sebe moci dívku nechat déle.
Adelaine: „Oh, Summersovi. Čekala jsem vás později. Ale aspoň si budete moci dcerku poslechnout. Je opravdu talentovaná. Tak talentovanou žačku jsem už dlouho neměla.“
Angel: „Génius.“
Adelaine: „Ano, za tu chvíli, co se u mě učí, už hraje, jakoby se to učila nejméně rok.“
Buffy: „Oz se naučil na kytaru rychle, Michelle bude po něm.“
Angel: „Tak co myško, můžeme?“
Adelaine: „Ještě skočím Michelle pro noty. Na ty budeš doma zkoušet ano?“
Michelle: „Ano.“
Adelaine odešla do vedlejší místnosti. David si sedl Buffy na klín. Ta se mezitím bavila s Angelem o práci a Michelle si poťukávala do klavíru. Když se Adelaine vrátila s tlustou složkou not, Buffy s Angelem se zrovna hádali o novém generálním řediteli firmy.
Adelaine: „Zkus prvně tyhle noty, potom ti dám další. Teď odjíždím do Evropy, takže se delší dobu neuvidíme. Věřím ti, že budeš po tu dobu pilně cvičit.“
Buffy: „Dáme na ni pozor.“
Adelaine: „Samozřejmě nechci, aby kvůli tomu zanedbávala školu, myslím, že ještě do školy nechodí ne?“
Buffy: „Děti mají domácího učitele, často se stěhujeme a děti nemají každý den čas chodit na celé dopoledne pryč.“
Adelaine: „Chápu. Dám vám vědět, kdy budu zpět v L. A.“
Buffy už vstávala a Adelaine jí dala do ruky složku. Dala ji do kabelky, ale pak si to rozmyslela, vytáhla složku a dala ji Angelovi, pak šla k Michelle. Vzala ji za ruku a dala jí kabátek.
Angel: „Proč mi to dáváš?“
Buffy: „Nevím, myslela jsem, že se na to budeš chtít podívat.“
Angel: „Na případ Robins? Proč? Už dávno jsme ho uzavřeli.“
Buffy: „Promiň, vzala jsem špatnou složku.“
Angel: „Nech si je všechny u sebe.“
Buffy: „Jistě, doma se na to podíváme.“
Adelaine: „Nějaký problém?“
Angel: „Ne, jen jsme se nemohli dohodnout.“
David: „Tak jdeme, nebo se Nel zblázní.“
Buffy: „Ona má dneska hlídku, my máme volno.“
Michelle: „Dneska jsi to slíbila Spikovi. Takže, když odtud hned nevypadneme, bude hrozně naštvaný. A ne na tebe, ale na Davida.“
David: „Na mě? Spíš na tátu ne?“
Michelle: „S tím se rovnou pobijí, jako obvykle.“
S tím už se rodina rozloučila a odešla.

David šel po chodbě, měl namířeno do Spikova bytu. Myslel si, že se tam šla schovat. Taky že ano. Když vešel, našel ji ležet ve Spikově posteli, Spike seděl v křesle nedaleko. Zdálo se, že Buffy spí. Šel tiše a sedl si na křeslo vedle Spika.
Spike: „Nazdárek.“
David: „Zase utekla?“
Spike: „Schovává se.“
David: „Před kým tentokrát?“
Spike: „Před Ginny.“
David: „Proč?“
Spike: „Jako bychom to někdy věděli.“
David: „Unavená?“
Spike: „Usnula před chvílí.“
David: „Ví táta, že je tady?“
Spike: „Jo, volal jsem mu. Říkal, ať tu s ní zůstanu.“
Byla opravdu roztomilá. Spike si hned vzpomněl, jak byla těhotná poprvé a podruhé. Jaká byla tehdy šťastná, silná. Ale teď ne, byla slabá, pořád se něčeho bála a utíkala do temných koutů. Copak je to asi za prtě. Co ji nutí k tomu, být tak jiná, než obvykle? Všechny děti byly už dospělé. Davidovi bylo kolem dvaceti, zůstal v domě a stará se o matku a Michelle.

V tu chvíli se David vzpamatoval. Snažil se odhadnout, proč viděl zrovna tuhle vizi. Bylo to už zvláštní. Každá vize byla v budoucnosti jiná, možná proto, jak rychle budoucnost měnili. Michelle vedle něj dál cvičila na klavír a nevnímala okolí. Jako vždy. Zavřela oči a myslela jen na hudbu. Šel pomalu k ní a tak, aby ji nevylekal, jí položil ruku na rameno.
Michelle: „Promiň, asi jsem se zasnila.“
David: „Potřeboval bych zajít za mámou. Chceš tu zůstat? Brzy se vrátím.“
Michelle: „Nemůže se mi nic stát.“
David: „Nechci tě nechat samotnou.“
Někdo jemně zaklepal na dveře.
Michelle: „Ano?“
Buffy: „To jsem jen já. Slyšela jsem tě hrát, krásné.“
Michelle: „Děkuji.“
David: „Mami, měl jsem zase vizi do budoucnosti.“
Buffy: „Ano? Jakou?“
David: „Byla jsi u Spika.“
Buffy: „Hm, něčím důležitá?“
David: „Nic jsi neříkala, spala jsi.“
Buffy: „Tak jo broučci. Budete ještě tady?“
David: „Ano, myška chce ještě cvičit.“
Buffy: „Budu u Spika.“
Michelle: „Dobře, ještě chvíli budu Davieho otravovat a pak budu končit.“
Buffy: „Neboj, přijdu, abych vás uložila do postele.“

Jako obvykle seděl ve svém křesle, když k němu přišla.
Spike: „Zase hledáš útočiště?“
Buffy: „Tak nějak, je tu volno, nebo tu už někoho máš?“
Spike: „Zrovna jsem tu měl jednu blondýnu, ale musela odejít.“
Buffy: „Tak to jsem t zbyla jen já.“
Spike: „To mám dnes štěstí.“
Usmála se na něj a sedla si naproti němu na postel.
Spike: „Těžký den?“
Buffy: „Těžký rok.“
Spike: „Chceš o tom mluvit?“
Buffy: „Ani ne, můžu se tady jen vyspat?“
Spike: „Moje postel je ti k dispozici.“

Za dva měsíce:

Angel vešel ke Spikovi, našel ji tam. Jak očekával. Poslední dobou tu opravdu hledala vytoužený klid. Sedl si vedle ní a pohladil ji jemně po tváři.
„Spí asi hodinu.“ Odpověděl mu Spike, jakoby tušil, na co se chce zeptat.
Angel: „Přijel Stan, to bych ji mohl vzbudit.“
Spike: „Jestli to neuděláš, čeká tě hodně vysvětlování a přesvědčování.“
Angel: „Byla hodně vyčerpaná?“
Spike: „Jako obvykle.“
„Miláčku, vstávej.“ Šeptal jí do ucha a něžně ji políbil na rty. Prvně se zavrtěla, pak mírně pootevřela oči a usmála se na něj. Objala ho rukama kolem krku a tiše mu něco řekla.
Angel: „Přijel ti Stan.“
Buffy: „A to mě tu necháš spát?“
Angel: „Promiň, byla jsi tak krásná.“
Buffy: „Toho namluvíš. Jdeme. Spiku jdeš taky?“
Spike: „Teď ne, uvidím se s nimi večer.“
Buffy: „Vyřídím jim od tebe pozdravy.“
Angel ji objal kolem pasu a společně šli dolů do obýváku, kde už na ně dvojice čekala. Děti teď byli společně u Michelle, která cvičila, nechtěli ji rušit. Nellie byla s Nicholasem v Evropě a měli se příští den vrátit. Tak se s nimi zatím přivítali jen Buffy a Angel. Pak si všichni sedli v obýváku a povídali si.
Buffy: „Nemohli jsme se vás dočkat…“
Angel: „Buffy se vás nemohla dočkat.“
Buffy: „Ano, já jsem se vás nemohla dočkat. Tak jsem se na vás těšila. Jak jste se měli.“
Ginny: „To si neumíš představit. Museli jsme sem jet. Pořád jsem jenom slyšela: Buffy by to chtěla takhle, Buffy by to udělala jinak, Buffy by se to nelíbilo, Buffy by ti to nedovolila, Buffy by to chtěla vědět, Buffy by to chtěla řešit… Hrůza, tak jsme museli přijet.“
Buffy: „Stane, ty jsi zlatíčko, snad se ti po mě nestýskalo.“
Stan: „Doufám, že jsi těhotná.“
Buffy: „Ne, měla bych?“
Stan: „To je s tebou větší legrace.“
Buffy: „Já to napravím, slibuji.“
Angel: „Nedáte si kávu, nebo krev, nebo koktejl, nebo nějaký alkohol?“
Ginny: „Vodku.“
Stan: „Mně jako obvykle.“
Buffy vstala a za chvíli se vrátila. Nesla a tácu sklenku vodky, whisky a tři šálky kávy. Vedle měla položenou i kazetu s doutníky.
Buffy: „Promiň, nikdo tady nekouří, tak máme doutníky schované.“
Stan: „Nevadí.“
Ginny: „Děkuji. Kde všichni jsou? Já myslela, že máte pořád barák plnej lidí.“
Jen to dořekla, už do obýváku vběhl Victor, že okamžitě potřebuje jednu knihu o nekromantii.
Buffy: „Že se taky objevíš, Victore. Přijela návštěva. To jsou Ginny a Stan, naši přátelé z Anglie.“
Victor: „Promiňte, Victor Perce.“
„Ginny“
„Stan“
Buffy: „Zůstaneš chvíli s námi, Victore?“
Victor: „Mám na vybranou?“
Buffy: „Vždycky máš na vybranou.“
Victor. „Přece jen jsem váš zaměstnanec.“
Ginny: „Tvoje sekretářka?“
Angel: „Ne, to je Marek. Vysoký a nejmíň třicet hodin denně tráví v posilovně.“
Buffy: „Jo, Angelova sekretářka je dlouhonohá blondýna.“
Stan: „Vy si nikdy nedáte pokoj co?“
Angel: „Proč taky?“
Buffy. „Victor je učitel.“
Victor: „Dá se říct, že učím děti. Vy jste příbuzní?“
Stan: „Jejich? Naštěstí ne.“
Buffy: „No tak Stane.“
Stan: „Je hrozná, nikdy mě nenechala kouřit v domě.“
Buffy: „Byla jsem těhotná.“
Stan: „Pořád mě nutila lhát G.“
Buffy: „Nemohla jsem G říct, že jsem nepřišla na trénink, protože jsem celé ráno strávila zvracením z ranních nevolností.“
Stan: „Musel jsem lhát Angelovi.“
Buffy: „Na to výmluvu nemám.“
Victor: „Jak jste to dokázal?“
Stan: „Co?“
Victor: „Přežít.“
Stan: „Snadno, když je někdo oblíbencem tady holčiny, má to jednoduchý.“
Angel: „Byl pod ochranou.“
Victor: „Chápu, takový Spike v jiném provedení.“
Stan: „Dá se to tak říct. Hele, kde je můj měňavej kámoš?“
Buffy: „měli by se vrátit zítra.“
Stan: „Pořád se mění na tebe v tom skvělým oblečku?“
Buffy: „Naštěstí ne.“
Stan: „Co cukrovka pořád se to zhoršuje?“
Buffy: „Ne, už je to lepší.“
Stan: „A jak se má vlastně malej, nikde ho tu nevidím, už jste se ho zbavili?“
Buffy: „myslíš Davieho? Ten cvičí, brzy přijde.“
Stan: „Buffy mohli bychom si promluvit v soukromí?“
Buffy se podívala k Angelovi.
Angel: „Běžte do knihovny.“
Buffy: „Do velké?“
Angel: „Nikdo vás tam nebude rušit.“
Buffy odešla se Stanem do knihovny. Tam se opřela o stůl a naslouchala mu.
Buffy: „Tak co potřebuješ?“
Stan: „Co se ti stalo?“
Buffy: „Co myslíš?“
Stan: „Nevidíš. Říkala jsi mi o tom, jaké to bylo tenkrát, pamatuješ? Podle toho jsem to poznal.“
Buffy: „Tak to jsi dobrej. Ani Nellie to ještě neví. Nejspíš je to útok jedné čarodějky. Snaží se nám to poslední dobou zavařit.“
Stan: „Víte jak na ni?“
Buffy: „Jasně, bude to v pohodě.“
Najednou Stana oslnilo, skoro oslepilo bílé světlo v celé knihovně. První co potom viděl, byly dvě malé postavy. Muž a žena, měli zelenožlutou pokožku a zlaté vlasy.
Žena: „Kdo to je?“
Buffy: „Promiňte, nečekali jsme vás. To je náš přítel.“
Muž: „Musíme ho zabít.“
Buffy: „Pokud nechcete zemřít pomalou a bolestivou smrtí tak ne.“
Žena: „Ať je po tvém.“
Buffy: „Hned zavolej Angela, Stane. Neříkej mu, kdo je tady. A Victorovi řekni, ať mi přinese můj oblíbený meč. Ten z Japonska, bude vědět.“
Stan: „Jak chceš.“
Buffy: „Máte pro nás něco?“
Žena: „Začali jsme ve své funkci a Síly nám nařídily, abychom se s vámi dohodli.“
Buffy: „jistě, tak počkáme na Angela. Zatím se posaďte.“
Muž: „Je to příkaz?“
Buffy: „Samozřejmě, že ne.“
Muž: „Tak raději postojíme.“
Buffy: „Nechcete kávu, nebo čaj?“
Žena: „Ne, děkujeme.“
V tu chvíli vešel Angel, s mečem v ruce. Hned ho taky podal Buffy.
Angel: „Těší mě, že vás opět vidím.“
Muž: „Rádi bychom řekli to stejné.“
Buffy: „Varuji vás. Manžel nemá rád neslušné chování a já velmi dobře ovládám meč.“
Žena: „Proti našim schopnostem nemáš šanci.“
Buffy: „Přemohla jsem boha, proč ne věštce.“
Zkušebně přitom švihla mečem ženě přímo před nosem.
Muž: „nechceme se s vámi prát či hádat, to je pod naši úroveň.“
Angel: „S tím souhlasíme.“
Žena: „Síly nám nařídily, že vás musíme kontaktovat.“
Buffy: „Mám spojení s duchy. Kdykoli mi můžete dát vědět, můžete přijít a my si na vás uděláme čas.“
Muž: „Dáme vám krystal, když s námi budete chtít mluvit, aktivujte ho, poznáme to a přijdeme.“
Angel: „To vypadá jako rozumné řešení.“
Žena: „Ještě něco. Obáváme se vrahů našich předchůdců.“
Buffy: „Myslíte, že budou chtít zabít i vás?“
Muž: „Myslíme si to.“
Buffy: „Máme vás chránit?“
Žena: „Kdybychom potřebovali pomoc…“
Buffy: „Můžete za námi kdykoli přijít.“
Muž: „Děkujeme, nashledanou.“
Buffy: „Jo, s tím mečem to neberte vážně.“
Žena: „Neohrozí to naši spolupráci.“
Oba zmizeli, Buffy si přehodila meč z jedné roky do druhé a v pravé ruce se jí objevila bílá růže.
Angel: „Zdá se, že si tě oblíbili.“
Buffy: „Jsem neodolatelná.“

Hned se vrátili do obýváku. Buffy položila meč na stůl, výhružně pak ukazoval na Ginny, která seděla v křesle proti němu. Victor seděl trochu v rohu a Stan trochu zaraženě vedle Ginny.
Buffy: „Lorrette, kde jsi?“
Lorey: „Tady paní, co potřebujete?“
Buffy: „Dej ji prosím do vázy. Postarej se o ni. Je velmi cenná.“
Lorey: „Jak si přejete.“
Stan: „Co to bylo?“
Buffy: „Věštci.“
Stan: „Na co jsi potřebovala meč?“
Buffy: „Kdyby chtěli dělat problémy.“
Ještě jednou se pro jistotu podívala na meč. Potom si sedla vedle Angela a uvelebila se v jeho objetí.
Buffy: „Stane, vypadáš hrozně, nechceš přinést vodu?“
Stan: „Panáka.“
Buffy: „To ne, nechci tě opít.“
„Pozor!“ Křikla směrem ke Stanovi a ten na poslední chvíli stihl sklonit hlavu, jinak by dostal přímo do obličeje kouli energie.
Angel: „Michelle okamžitě se omluv. To se návštěvě nedělá.“
„Počkej, ona za to nemůže. Jsi v pořádku, holčičko?“ Utišila Angela a šla se podívat, jestli se Michelle něco nestalo. Ta seděla pod schody a brečela. David u ní klečel a snažil se ji utišit. V tu chvíli přišla Buffy, sedla si vedle holčičky a něžně ji objala.
David: „Spadla ze schodů, nevím, jak se to stalo.“
Michelle: „Najednou se mi zatmělo před očima a zatočila se mi hlava.“
Buffy: „Shh, to bude v pořádku. Bolí tě něco?“
Michelle: „Ne.“
Buffy: „Vidíš, tak jsi z toho vyšla ještě v pořádku. Půjdeš si teďka na chvilku sednout, dostaneš zmrzlinu a bude to v pořádku, viď?“
Michelle: „Děkuju.“
Buffy: „Od toho jsem tady.“
Vstala, vzala holčičku za ruku a odvedla ji do obýváku. Ginny a Stan na děti houkli pozdrav. Děti se zatím posadili na své obvyklé místo vedle Buffy a Angela. Buffy si klekla před Michelle na zem a utěšovala ji. Ostatní je zatím nechápavě pozorovali.
Michelle: „Už je to lepší. Omlouvám se vám, že jsem ji na vás hodila.“
Stan: „Nevadí. Buffy má dobré reflexy.“
Angel: „Promiň, myško.“
Michelle: „Dobrý, já se nezlobím.“
Buffy vstala a posadila se zpět vedle Angela.
Stan: „Ale ten trik s tou koulí je dobrej.“
„To není trik.“ Vymlouvala mu Michelle a na důkaz toho mávnutím ruky vyvolala kouli energie, podobnou té, která jí před chvílí vyklouzla. Začala si s ní hrát a nakonec z ní vytvořila obruč, kterou mohla projít.
Stan: „Nechceš s tím k cirkusu?“
Michelle: „By mě Anne zabila.“
Buffy: „To máš pravdu, myško.“
Stan: „Rodinná pohoda co?“
Buffy: „Smích?“
Stan: „Potom co sem viděl ty divný lidi před chvílí ne.“
Michelle: „Zdálo se nám, že slyšíme hlasy.“
David: „Proto tu máš meč?“
Buffy: „Jo, jen tak ze zvyku. Chtěla jsem zabít věštce.“
Victor: „Panebože.“
David se začal zaujatě bavit s Michelle o jejich plánech na nadcházející akci. Ginny začala konverzovat s Victorem o upírech a jejich historii. Victor zatím četl nějakou knihu. Buffy usnula Angelovi v náruči.
Stan: „Máte tu obvykle takové rušno?“
Angel: „Povětšinou ne, ale občas.“
Stan: „Nemůžu se dočkat, až budu zase někde, kde to žije.“
Angel: „Právě teď spí.“
Stan: „Na to jsem zvyklý z Ulirie.“
„Je tak krásná…“ Zhodnotil to Angel a pohladil ji po tváři. Otevřela oči a něco tiše zašeptala.
Angel: „Půjdeme, ještě máme hodně práce. Uvidíme se zítra.“
David: „Půjdeme potom sami.“
Angel: „Nebude vadit, když vás dnes neuloží.“
Buffy: „Přijdu, později.“
Angel vstal a vzal ji do náruče. Chytla se ho rukama kolem krku a opřela si o něj hlavu.

Za pět let:

Michelle a Davidovi bylo před nedávnem deset. Oba se vraceli z pláže. Rodiče byli zrovna v pracovně a společně se snažili zpracovat všechnu poštu firmy. Čarodějku, která na ně útočila, ještě nedokázali porazit, protože když se blížili jejímu nalezení, útoky přestaly. Na dlouhou dobu po tom se po ní slehla zem. Takové období bylo zrovna teď. V domě se v tuto chvíli dlouhodobě vyskytovali jen Buffy, Angel, děti, Spike, Victor, Stan a Ginny. Nellie a Nicholas byli zrovna v Evropě, přesněji v Londýně.
Děti vešly k nim do pracovny. Angel seděl za stolem a Buffy mu seděla na klíně.
Buffy: „Jaká byla hodina s Victorem?“
David: „Byli jsme na pláži.“
Buffy: „Moře, pořád je tak průzračně modré?“
Michelle: „Krásné.“
Angel: „Abych nezapomněl, volala Adelaine, dneska máš hodinu později.“
Michelle: „Bude klid.“
Buffy: „Dneska raději zůstanu doma. Angele, odvezeš je?“
Angel: „Není ti dobře?“
Buffy: „Jsem nějaká unavená.“
Angel: „Svěřím tě tvému ošetřovateli Spikovi.“
Buffy: „Nemusíš si dělat starosti, jen si pod dohledem odpočinu.“
David: „Tak my půjdeme, myška chce ještě cvičit, než bude mít hodinu.“
Buffy rychle vstala a děti objala. Pak děti odešly. Angel vstal, vzal ji za ruku a společně odešli za Spikem.

Spike si jako obvykle hověl v křesle a kouřil. Buffy s Angelem si sedli na postel.
Spike: „Ahoj, zase se o ni mám postarat?“
Angel: „Aby ji nikdo nerušil.“
Spike: „Dobře.“
Usmála se na Spika a lehla si pohodlně na Angela. Ve vteřině usnula neklidným spánkem přemožitelky.
Angel: „nevím, jak je to možné, ale poslední dobou je hrozně slabá.“
Spike: „Možná ta čarodějka.“
Angel: „Ta ale už dlouho nezaútočila.“
Spike: „Určitě se to brzy dozvíme.“
Angel: „Nechám ji tu s tebou ano? Musím s dětmi do města.“
Spike: „V pořádku. Stejně jsem neměl v plánu jít se na pláž opalovat.“
Angel: „Ale až to v plánu mít budeš, dej vědět, půjdu s tebou.“
Spike: „Spolehni se, brácho.“
Pohladil ji po vlasech a pohodlně ji uložil do postele. Postaral se o ni jako o dítě, než ji opustil. Zaúkoloval Spika, ale ten už dávno věděl, co dělat. Tohle nebylo poprvé, co mu ji dal pod ochranu, když si chtěla odpočinout. Ve chvíli na ni oba něžně pohlédli. Angel ji ještě jednou políbil na čelo a odešel. Spike si zapálil další cigaretu a pohodlně se usadil v křesle.

Michelle poctivě cvičila hru na klavír a David seděl za ní na sedačce. Už dávno si salonek, ve kterém měla klavír a všechny potřebné věci přetvořila na takovou svatyni, která přesně odpovídala jejímu vkusu. Jemná meditační lehkost sálala ze všech kusů nábytku v celém pokoji. Po své matce zdědila nejen lásku k zemi, k lidem, k nenásilí. To se v ní celou dobu jen víc rozvíjelo, když ji první čtyři roky týral kněz kultu wicca. Potom se jí ujali Buffy a Angel. Pod ochranná křídla ji ale vzal hlavně David. Byl jako její stín, který ji neopouštěl za žádných okolností. Kdykoli se něco stalo, vždycky tu byl její Davie, který to vyřešil. Její velkej bráška. Ten zrovna seděl za ní a četl si tlustý svazek o reinkarnaci. Vedle sebe měl na stolku položených ještě několik pojednání na stejné téma. Myška mu k tomu hrála klidné melodie, které uklidňovali nejen jeho, ale především ji.
Michelle: „Už jsi něco našel?“
David: „Nic, co by to přímo potvrzovalo, ale ani vyvracelo.“
Michelle: „Brzy to najdeš, věřím ti.“
David: „Přemýšlím, že bych se podíval do budoucnosti, jestli to někdo někdy odhalil.“
Michelle: „To je podvod. To je stejné, jako kdybych při zkoušce přečetla Victorovi odpověď v myšlenkách.“
David: „No jistě.“
Michelle: „Hele Davie, co je Anne?“
David: „Nevím, asi je jen vyčerpaná. Ty teď musíš cvičit.“
Michelle: „Ano mami.“
David: „Neodmlouvej…“
Usmála se na něj a znovu se otočila a začala hrát.

Ráno jako obvykle leželi Buffy a Angel v posteli. Pozorovali spolu východ slunce a povídali si. Za chvíli potom oba najednou znovu usnuli. Když se Buffy probudila, ležela Spikovi na hrudníku. Ten už byl asi dlouho vzhůru, pozoroval ji.

Spike: „Dobré ráno.“
Buffy: „Ahoj.“
Spike: „Měla bys vzbudit děti.“
Buffy: „To bych asi měla.“
Políbila ho letmo na tvář a vstala. Pozoroval její vzdalující se obraz, než zmizela v koupelně. Když měl další možnost ji vidět, byla už úplně oblečená a šla pryč.

Setkali se na snídani. Přišla tam potom, co vzbudila děti. Sedla si proti Spikovi ke stolu a kolem ní se posadily děti. U stolu byli všichni, kromě Angela. Kromě Buffy, Spika, Michelle a Davida tam byli ještě Stan, Ginny a Victor.
Buffy: „Davie, nehltej tolik, bude ti špatně.“
David: „Jasně mami.“
Victor: „Takže děti, dnes budeme probírat historii pozorovatelů a vývoj jejich technik.“
Spike: „Ne, dnes budou děti se mnou.“
Buffy: „Ale miláčku, vůbec je nenecháš se učit. Někdy se přece musí učit.“
Spike: „Nemusí.“
David: „Máma má pravdu.“
Spike: „Davide, nebuď šprt, budeš raději v knihovně s Victorem, než se mnou?“
Buffy: „Neodpovídej broučku.“v Spike: „Proč?“
Buffy: „To dnes nebudeme řešit. Nebudeme to řešit před dětmi. Dnes budou s Victorem.“
Spike: „Ale vždyť…“
Buffy: „Victore, vezmi děti a jděte do knihovny… hned.“
Victor: „Jak chceš.“
Stan: „Necháme vás samotné.“
Buffy: „To není nutné, odcházím.“

Byla v tělocvičně a zuřivě mlátila do boxovacího pytle. Jako obvykle každé ráno se šla vyřádit, většinou byla sama, nebo s Angelem. Jako dnes. Právě za ní přišel. Přestala do pytle mlátit a otočila se k němu. Přívětivě se na něj usmála a přivítala ho.
Angel: „Trénuješ?“
Buffy: „Jako obvykle.“
Angel: „Spike?“
Buffy: „Jako obvykle.“
Angel: „Chápu. Nechceš si dát souboj?“
Buffy: „Pokud chceš…“
Celé dopoledne pak spolu trénovali. Jakoby se ani neunavili. Když kolem poledne skončili, pozval Buffy Angel k sobě do bytu na skleničku, aby si promluvili. Jako už mnohokrát.

Sedl si do širokého, pohodlného křesla a ona si sedla naproti na postel.
Angel: „Jsi smutná.“
Buffy: „Dělám si starosti o děti.“
Angel: „Dokážou se o sebe postarat. Nijak tím netrpí.“
Buffy: „Michelle to měla takové těžké a teď slyší jen naše hádky.“
Angel: „Určitě se to zlepší.“
Buffy: „Já…myslím, že ne.“
Angel: „Mohl bych ti nějak pomoct?“
Pohlédla na něj, vpila se mu do očí. Vstal a sedl si vedle ní. Chvíli vedle sebe seděli a dívali se na sebe. Připadalo jim to jako věčnost. Věčnost, než Angel položil ruku Buffy na tvář. Prvně na něj překvapeně, ale něžně pohlédla, pak zavřela oči. Druhou rukou ji objal kolem pasu a přiblížil se k ní. Z pravého oka jí pomalu stekla slza. Setřel ji palcem a pak ji jemně na tvář políbil.
„Ne…“ Snažila se mu odporovat, ale navzdory tomu se k němu přiblížila a přitiskla se na něj. Něžně ji políbil na rty, potom vášnivěji a žádostivěji. Polibky hladově přijímala a ještě bouřlivěji mu je oplácela. Najednou se od něj odtrhla, vyděšeně se na něj podívala, sklonila hlavu a utekla. Nestihl ani nic říct, zareagovat, nebo se jen vzpamatovat. Její doteky byly, jakoby se ho dotýkala žhavým železem, nebo ho polívala svěcenou vodou. Když ji líbal, připadal si jako na lodi, na rozbouřeném moři. Potom se od něj odtrhla a utekla. Přerušila tak všechny jeho představy a touhy. Jako už tolikrát ji líbal, dotýkal se jejího rozpáleného těla, cítil ji blízko sebe, vnímal její vůni, která ho omamovala jako droga, které se nemohla nabažit. Všechno bylo jako už tolikrát v jeho snech, ale tentokrát to byla pravda. Opravdu tu byla, ještě teď v celém pokoji cítit její vůni, na rukách ještě cítil dotek jejího těla, v ústech ještě cítil její chuť. Pohroužil se hluboko do snů, kterým vévodila jen ona. Byla tam jako modla.

Vběhla do své ložnice. Naštěstí byla v bytě sama. Lehla si čelem na postel a brečela. Nevěděla proč, ale potřebovala to všechno ze sebe dostat. Nedokázala zapomenout na jeho ruce, které bloudily po celém jejím těle. Na jeho polibky, které ji přiváděly do říše fantazie a snů. Byla jako v extázi, když ji líbal a ona mu je mohla oplácet. Ale neměla by to dělat. Proč ji tolik vzrušují jeho polibky, vždyť už je to všechno tak dávno. Všechna ta nesmrtelná láska, to žádoucí tělo, čekající jen na jeho dotek. Už zapomněla, jaké to bylo. Teď měla Spika, svého malého Spika, který tu vždy byl. Jenže, proč tak toužila za ním běžet a znovu ho políbit. Musí na to zapomenout, nikdy se to nesmí opakovat. Mnoho dní kolem sebe zdánlivě bez povšimnutí procházeli, ale kdykoli se spatřili. Kdykoli viděli toho druhého, vysílali k němu žádostivé signály. Nikdo si ničeho nevšiml, ale oni dva ano. Jakoby měli citlivé smysly jen na toho druhého. Nedokázali vnímat nic jiného. Ani jeden z nich nedokázal zapomenout na ten jediný polibek.

Ležel na posteli ve svém bytě. Ležel tak už několik hodin a přemýšlel. Připadal si bezmocný. Neschopný jakéhokoli slova, nebo pohybu. Nedokázal v tu chvíli nic jiného, než myslet jen na ni. Její obraz, když toužebně zavírala oči a napínala všechny svaly při dychtivosti po polibku. Najednou mírně pootočil hlavu a viděl ji před sebou. Stála tam v krátké, úzké džínové sukni a bílé košili s tříčtvrtečními rukávy. Stála před ním s neodolatelně roztouženým výrazem ve tváři. Sedla si vedle něj na postel. Položila mu ručku na břicho a sklonila se k němu. Vášnivě ho políbila na rty a po chvíli se odtáhla a narovnala. S vážným, neproniknutelným výrazem ve tváři.

„Není to ono.“ Řekla zklamaně a otočila se k němu zády. Posadil se, chvilku váhal, ale nakonec ji objal.
Angel: „Co se děje?“
Buffy: „Tohle přece není v pořádku.“
Angel: „Máš pravdu.“
Buffy: „Tobě to nevadí, ale já jsem vdaná. Mám děti.“
Angel: „O čem mluvíš?“
Buffy: „O tom, že posledních několik dní hrozně přemáhám touhu tě políbit.“
Angel: „To je mi líto… asi je mi to líto.“
Buffy: „Není ti to líto.“
„Máš pravdu… máš ve všem pravdu.“ Šeptal jí do ucha, když ji líbal na krku. Otočila se k němu čelem. Přitiskl ji k sobě, zajel jí rukama na zádech pod košili a líbal ji. Ani nevěděla jak, najednou se jeho ruce objevili na zapínání košile. Rychle a definitivně rozepínal zručnými prsty jednotlivé knoflíčky. Když se zbavil košile, políbil ji jemně na rameno a putoval systematicky až k bříšku. Její pokožka se stále víc rozpalovala, napínala všechny svaly, když se jí dotýkal chladnými rty. Jeho polibky zanechávaly na kůži zřetelné stopy. Rukama jí putoval po celém těle. Nedočkavě se blížil vytouženému okamžiku, který tolikrát prožíval ve snech. Teď to bylo jiné, opravdu ji držel v náruči a ona vzdychala pod jeho doteky. Jediným lehkým pohybem jí vyhrnul sukni a roztrhl kalhotky. Ve stejnou chvíli mu pomalu nervózně a nedočkavě rozepnula kalhoty. Pevně ji chytil kolem pasu a přemístil si ji na klín. Začala se na něm pohybovat, dokud oba nedošli vytouženého otupění smyslů rozkoše. Vyčerpaně klesla vedle něj na postel. Stále nad ní seděl a skláněl se nad ni. Něžně ji pohladil po tváři. Usmála se a usnula. Nadzvedl ji a pomohl jí vyklouznout z úzké sukně, posledního kusu oblečení, který jí zbýval. Sám si svlékl kalhoty a lehl si vedle ní. Objal ji a přitiskl k sobě. Taky usnul, ale ne spánkem upírů, který byl tvrdý, skoro nepřerušitelný. Usnul klidným spánkem muže, který miluje ženu, kterou svírá v náruči. Podvědomě si to chtěl promítnout do snu, nikdy nezapomenout, že v tuhle chvíli byla jeho.

Za pár hodin se probudili, zrovna zapadalo slunce. Začaly ji přepadat výčitky svědomí, jakoby to vycítil, pustil ji. Otočila se k němu čelem, pohlédla mu do očí. Ztrácela se v nich. Ještě teď cítila, jak jí celým tělem energie z prožitého milování. Nejistě se k němu znovu přitulila. Pomohl jí nabít ztracenou jistotu v hodinách milování. Milovali se až do rána, před svítáním usnula, naprosto vyčerpaná se mu stulila v náruči a usnula jako malé dítě. Těsně před svítáním do ložnice vběhl Spike. „Neviděl jsi…uh, promiň, nevěděl jsem, že máš společnost. Já hledám Buffy.“ Koktal zmateně a měl se k odchodu. Najednou se zastavil, prudce se otočil. Podíval se na Angela a rychle šel k posteli. Strhl z ní deku a tak tam ležel Angel s Buffy v náručí úplně nazí. Probudila se a připravená zabít prvního upíra, co uvidí, hned měla dva na výběr.
Spike: „Co… co to má znamenat.“
Angel: „Počkej Spiku, vysvětlím ti to.“
Spike: „Ty, s mojí ženou, v mém domě.“
Buffy: „Dům je můj pokud vím.“
Spike: „To na věci nic nemění. Ty ses vyspala tady s nemyslící hordou svalů?“
Buffy: „A ne jen jednou.“
Spike: „Ne jen jednou. Ještě že mi nebije srdce, z toho bych měl určitě infarkt. Proč jsi to udělala.“
Buffy: „Nemohla jsem si pomoct. Ty jsi nebyl to, co jsem chtěla.“
Spike: „Jo? A co chceš, snad ne jeho?“
Buffy: „Ano. Chci Angela. Miluji ho. Patříme k sobě a ty s tím nic neuděláš.“
Spike: „Co děti?“
Jak měla doteď výhružně zdviženou hlavu, teď sklopila oči a něco nesouvisle zamumlala.
„Dej si to aspoň přes sebe, ať se na vás nemusím dívat,“ pobídl je a hodil po nich deku.
Buffy: „Miluji Angela, ale miluji i děti. Nechci se nikoho z nich vzdát. Angelina a Nellie jsou dospělé, těm je to jedno. David a Michelle zůstanou se mnou. Nenechám ti je. Jsou moje. Ty jsi je nikdy neměl rád. Byli jen takový vedlejší produkt sexu. Je mi jedno, co říkáš, ale já se jich nevzdám. Nikoho z nich.“
Najednou se jí na chvíli zatmělo před očima, když se zase vzpamatovala, ležela s Angelem v posteli v jejich ložnici a nad nimi stál Spike.
„Co to…“
„…má znamenat.“
Angel: „Mluvíte mi z duše.“
Buffy: „Já jsem podváděla Spika.“
Spike: „My jsme byli manželé.“
Angel: „Měl jsem vlastní byt.“
Buffy: „Spikey, pamatuješ si všechno?“
Spike: „Do posledního detailu, včetně tvého vážně sexy těla a toho, že jsi pod tou přikrývkou nahá.“
Buffy: „Já si taky všechno pamatuji. Angele?“
Angel: „Uh, to bylo jako…jako kdybych…jako kdybych se s tebou miloval poprvé.“
Buffy: „Věř mi, mám z toho stejný pocit, akorát tentokrát, když jsem se probudila, ležel jsi tady.“
Spike: „Takže vy dva jste se spolu jednou vyspali, já vás u toho chytil a… co je?“
Buffy: „To nebylo jednou.“
Spike: „Kolikrát?“
Angel: „Celou noc.“
Spike: „Panebože, jste tolik let manželé a pořád si nedáte pokoj… to snad ne. Neříkejte, že je to normální.“
Angel: „Celkem ano, občas i…“
Buffy: „Občas i ve dne.“
Spike: „Králíci, tohle dělají jen králíci. Každý den?“
Buffy: „Skoro.“
Angel: „No, jsou i výjimky.“
Spike: „Nechci víc vědět. Věděl jsem, že jste oba nadržení, ale tolik?“
Oba se na sebe provinile podívali, jakoby je nachytali na hruškách.
Spike: „Běž se obléknout.“
Buffy: „Já?“
Spike: „Jo… běž.“
Angel: „Počkej, ty jsi viděla.“
Buffy: „No, to je pravda.“
Angel: „A teď?“
„Bohužel.“ Špitla zklamaně a odběhla do koupelny a následně ještě do šatny.
Spike: „Myslíš, že to byla ta čarodějka?“
Angel: „Vytvořila alternativní realitu, myslela si, že nás rozdělí.“
Spike: „A mělo to za následek pravý opak.“
Angel: „Moc nám to nepomohlo.“
Spike: „To ne. Ale byl to neocenitelný zážitek. Hrůza, mít za manželku přemožitelku.“
Angel: „Naopak, je to… to se nedá vyjádřit slovy.“
Spike: „Vzpamatuj se hochu.“
Angel: „To bylo jako…“
Spike: „Já vím.“
Angel: „Ona byla jako…“
Spike: „Já vím…“
Angel: „Já byl jako…“
Spike: „Já vím hochu, klid.“
V tu chvíli se vrátila. Měla na sobě tu stejnou džínovou minisukni. Akorát teď neměla košili, ale černý top, který jí odhaloval celá záda. Pohybovala se jako víla, která se jemnými nožkami ani nedotýkala koberce. Se samozřejmostí objala Spika a políbila Angela na tvář. Potom si sedla vedle něj na postel a něco mu mazlivě šeptala do ucha.
Spike: „Buffy prosím, já to slyším.“
Buffy: „uh, promiň. Přišli jste na něco?“
Spike: „Další útok.“
Angel: „Ale v něčem nám to pomohlo…“
Buffy: „Vážně?“
Angel: „Nevíš?“
Spike: „Znamená to, že už střílí od boku. Neví, jak dál. A taky ten, kdo vás zná, by tohle nikdy neudělal, protože ví, že se sexuálně hrozně přitahujete, za všech situací. Takže to znamená, že ta čarodějka, nebo ten, pro koho pracuje, dobře nezná svého nepřítele, tudíž vás dva.“
Buffy: „Takže jsme na tom stejně, protože my o ní víme to stejné co ona o nás, nic.“
Angel se k ní naklonil a pevně ji objal. Přitiskl si ji k sobě a ona se o něj vděčně opřela. Cítil na tváři její hedvábné vlasy, které voněly stejně krásně jako ona. Vždycky se rád probíral jejími vlasy, hladil je, nebo k nim jen přivoněl. Nebo ten její sladký úsměv. Jen tím úsměvem ho dokázala odzbrojit. Úsměv s příslibem, s tajemstvím, které dokázal odhalit jen ten, komu patří. Jakoby vycítila, na co myslí, něžně ho políbila. Odměnou za to jí byl jeho úsměv a další polibek, vášnivý, ještě vášnivější než ty, které jí dával v noci. Protože teď byla opravdu jen jeho, navždycky. Když se líbali už hodnou chvíli, chystal se Spike vytratit, ale Buffy polibek přerušila a okřikla ho, kam se chystá…
Spike: „Nechtěl jsem rušit.“
Buffy: „Neblbni Spiku, jakoby už na tohle nebyl zvyklý.“
Spike: „Právě, že jsem.“
‚Zase má tak rozpálenou pokožku…“ pomyslel si Angel a políbil ji na krk.
Spike: „Už nejsi taková bledá.“
Buffy: „Včera jsem si odpočinula.“
Angel: „Děti jsem v pořádku dovezl na hodinu i zpět.“
Buffy: „Jsi prostě nejlepší.“
Spike: „Já jsem tě hlídal.“
Buffy: „Oba jste nejlepší.“
Angel: „Cože?“
Buffy: „Ale Angel je lepší.“
Angel: „Prohrál jsi Spiku.“
Spike: „Nedá se říct, že by se mnou někdy dělala celou noc to co s tebou…. Dělala mnohem lepší věci. Pamatuješ v tom baráku, co jsme ho zbořili, nebo v Bronzu?“
Angel: „Buffy?“
Buffy: „Neposlouchej ho, ten barák už se rozpadal.“
Něco jí pošeptal a ona se usmála, Spike se zamračil.
Spike: „Dobře, tak s tím se nemůžu rovnat.“
Buffy: „Chudáčku malý, nechceš utěšit? Jistě na to máš nějakou slečnu.“
Spike: „Máš mě prokouknutého.“
Buffy: „Ty se nezměníš, Spikey.“

Večer se Buffy s Angelem vydali na svůj lov na informátory. Zašli do jednoho baru na pobřeží, který byl oblíbeným sídlem démonů. Usadili se do rohu, stranou od handlířů, obchodníků a hráčů pokeru. Sedli si k menšímu stolu proti sobě. Angel si objednal prasečí krev a Buffy alkoholický koktejl. Tiše si povídali a čekali, až za nimi přijde někdo, koho bude zajímat jejich přítomnost a hlavně jejich peníze. Za chvíli se k nim začal blížit nějaký muž, Buffy rychle vstala a odešla na záchod. Tam si stoupla na chodbu a zapálila si cigaretu. Pozorně poslouchala, co se kolem ní děje. Za těch několik let, co už nevidí, byla schopná si díky sluchu všechno představit a orientovala se lépe, než když viděla. Na chvíli se otočila ke vchodu zády, zadívala se z okna, kterým bylo vidět na rozbouřené moře. Najednou ucítila něčí ruku na rameni, rychle se otočila a útočníka srazila k zemi. Vyvrátila mu ruku, a pokud nepromluví, hrozilo mu vykloubení, pokud ne přímo zlomení pravé ruky. Něco nesrozumitelně zakvičel, ale nevěnovala tomu pozornost.

„Victorie, to jsem já, Mike.“ Zakvičel znovu. Když si vzpomněla, o koho jde, pustila ho a dovolila mu vstát.
Mike: „Co vyvádíš, vždyť se známe.“
Buffy: „Nečekala jsem tě.“
Mike: „Nepoznala jsi mě?“
Buffy: „Zprvu ne.“
Mike: „Je to dlouho.“
Buffy: „Co tu děláš? Vždyť máš být v Anglii.“
Mike: „Přesunuli jsme živnost.“
Buffy: „Jak jste nás našli?“
Mike: „Jenom náhoda a jak vidím, ani jeden z nás neupustil od starých zvyků.“
Buffy: „Jak se říká, starého psa….“
Mike: „Seš tady i s Angelem?“
Buffy: „Jo, čeká uvnitř.“
Mike: „Tak to tam s ním už určitě Arne.“
Buffy: „Pořád spolu?“
Mike: „Jo, nerozlučitelná dvojka.“

Za chvíli se Buffy s Mikem připojila k Angelovi a Arnemu. Sedla si vedle Angela a připadala si jako v tom zapadlém baru v Londýně, kde se snažili vytáhnout z dvojice sedící proti nim informace. V tu dobu mezi nimi vzniklo zvláštní přátelství, které nemělo nic společného s důvěrou, ale s potřebou. Buffy a Angel potřebovali svoje informátory a ti zase potřebovali jejich peníze.
Arne: „Někoho hledáte?“
Angel: „Tentokrát ne. Jen si dáváme pozor, jestli se někdo nesnaží ohrozit naši pozici v našem městě.“
Arne: „Chápu.“
Mike: „už jsme tu celkem dlouho, neviděli jsme vás.“
Buffy: „Chodili jsme do jiného baru.“
Arne: „Jsou tu lepší informátoři než my?“
Angel: „Ne, vy jste nejlepší.“
Buffy: „Jdu něco zabít.“
Angel: „Počkej, nebudeme přece nezdvořilí.“
Buffy: „Já se nudím.“
Angel: „Já vím, potom ti najdeme nějakého člověka, se kterým si pohraješ ano?“
Buffy: „Slibuješ?“
Angel: „Ale jistě, klidně dva, jestli chceš.“
Buffy: „Dobře.“
Arne: „Vážně nikoho nehledáte?“
Angel: „Vlastně byste nám mohli pomoci, kde bychom našli nějakou čarodějku?“
Arne: „K čemu ji potřebujete?“
Buffy: „Chceme udělat menší kouzlo. Nudíme se a chceme udělat něco pořádného. Co takhle zničit svět?“
Angel: „Víš, jak to dopadlo minule, jindy ano?“
Mike: „Nezdržují se jen tak ve městě, musíte ji vyvolat.“
Buffy: „A oni nám nějakou pošlou?“
Arne: „Ano.“
Angel: „A kdybychom chtěli tu, která pro nás už jedno kouzlo dělala?“
Arne: „To byste potřebovali její jméno a zvláštní kouzlo, které by vyvolalo zrovna ji.“
Buffy: „To nemáme.“
„Hm, ale pomohli jste nám hoši, nějakou si seženeme.“ Řekl jim a oba vstali. Přejel jí rukou po zadečku a vášnivě ji políbil. Potom hodil na stůl balíček bankovek a odešli.

Doma šli rovnou do malé knihovny a nechali si zavolat Spika a děti. Uspořádali tak malou poradu. Hlavní téma byla čarodějka. Posedali si po celé místnosti, a když tam byli všichni, řekli jim Buffy a Angel, co ví.
Spike: „To chceš říct, že je to tak jednoduchý?“
Angel: „Asi ano, napadlo mě to, když Arne mluvil o tom kouzlu.“
Buffy: „Giles mi kdysi říkal, že démoni dokážou vycítit čarodějku podle kouzla.“
Angel: „I když ho provedla hodně dávno.“
Spike: „To by musela být nezkušená čarodějka, aby za sebou nezametla stopy.“
Buffy: „Vždyť jsi to sám řekl. Nic o nás neví, střílí od boku.“
Spike: „To je pravda, ale stejně mi to připadá jako zbytečné, to nebude fungovat.“
Buffy: „Odkdy jsi pesimista Spikey?“
Spike: „Od té doby, co ti ta čarodějka vymazala paměť a vzala ti zrak. Myslím, že tady je důvod k pesimismu.“
Angel: „Nesýčkuj Spiku, za zkoušku nic nedáme.“
Buffy: „Třeba to vyjde.“
Spike: „Byl bych rád, kdyby ano, ale…“
Buffy: „Žádné ale, zkusíme to a určitě to vyjde.“
Bylo vidět, jak v to pevně doufá. Nechtěl jí to naději vyvracet, přece jen, je to už dlouho, co nevidí.
Michelle: „A máte už nějakého démona?“
Buffy: „Ehm, mě, nebo možná Stana.“
Angel: „Je pravdou, že Stan je silnější démon, než ten tvůj.“
Buffy: „Shh, je citlivý.“
Spike: „Velký kulový.“
Buffy: „Nechci, aby se Stanovi něco stalo.“
Angel: „Po tom, co jsi mu vyhodila všechny vnitřnosti a zase mu je spravila, přežije všechno.“
Buffy: „To byla podpásovka.“
Angel: „Ale miláčku, je to přece pravda.“
Buffy: „Tak jo, vezmeme na to Stana. Já s panem Pravdou najdeme víc a uskutečníme to co nejdřív.“
Michelle: „Já jdu cvičit.“
Buffy: „Dobře broučku, pak pro vás přijdu.“
David: „Už nejsme malé děti, mami.“
Buffy: „Ale…“
Angel: „Jenom je nech.“
Buffy: „Nebuďte vzhůru dlouho.“
Michelle: „Ano.“
Všichni odešli a Buffy s Angelem zůstali sami.

Na stole si vyrovnali knížky, které budou potřebovat. Angel taky přinesl laptop, který jim měl pomoci. Oba si sedli za stůl a začali se probírat knihami. Nebo spíš jen Angel, Buffy si hrála s dýkou a poslouchala jeho hlas. Po chvíli si mu sedla na klín a nechala si předčítat knihy. Musel ale knihu odložit, protože se nedokázal soustředit.
Buffy: „Co je?“
Angel: „Nemůžu se soustředit, když tohle děláš a když máš tohle na sobě.“
Buffy: „Mám si to svléknout?“
Angel: „Panebože ne, chceš mě zabít?“
Buffy: „Jsme tolik let spolu a ty se mě bojíš vidět nahou?“
Angel: „Tak to není, právě naopak, ale víš, co to se mnou udělá.“
Buffy: „Já vím, na to spoléhám.“
Angel: „Musíme přece hledat informace o té čarodějce.“
Buffy: „Potom do toho budeš mít větší chuť.“
Angel: „Jak můžeš být tak nezodpovědná?“
Buffy: „Nezodpovědná? Snažím se, aby naše manželství nebylo nudné.“
Angel: „To si děláš legraci? Pamatuješ, co říkal Spike o těch králících?“
Buffy: „Jo, že to dělají furt.“
Angel: „Přirovnával nás k nim.“
Buffy: „To je dobře.“
Sedla si na jediné volné místečko na stole a předklonila se. Objala ho rukama kolem krku a žádostivě ho políbila. Vstal a objal ji kole pasu. Znovu se předklonila a tak se na něj přitiskla. Začal jí jednou rukou kopírovat křivku těla, začal u prsou, pokračoval přes boky k zadečku a skončil na stehně. Obtočila mu nohy kolem boků. Druhou rukou ji pevně chytl kolem pasu a nadzvedl ji, nepřestával ji líbat. Prudkým pohybem jí rozepnul a stáhnul kalhoty. Něco mu zašeptala do ucha, ale nevnímal to. Zachytil jen, jak se jí vzrušením třásl hlas. Znovu ji položil na stůl a volnou rukou z něj smetl všechny knihy, které s hlukem přistály na zemi. Ani jeden se nedokázal kontrolovat.

Oba se už oblékali, když vešel do knihovny Stan. Sjel pohledem z nich, jak si oblékají oblečení na rozházené knihy na zemi, a zamračil se. Sedl si na jednu židli u stolu a čekal, až tam dvojice naskládá knihy zpátky. Pak si taky sedli a nevině na něj pokukovali.
Stan: „Myslel jsem, že naší prioritou je ta čarodějka.“
Buffy: „Taky že ano.“
Stan: „Nevypadá to tak. Stihli jste něco najít?“
Angel: „Zatím jen pár zmínek.“
Stan: „Takže nic.“
Angel: „Ale my…“
Stan: „Mohli byste se aspoň chvíli ovládat a dělat, co potřebujeme?“
Angel: „O čem to mluvíš?“
Stan: „Už vám to někdo musel říct. Jestli budete místo pátrání pořád jenom provozovat tohle, nikdy tu čarodějku nechytíte.“
Máchla kolem sebe zmateně rukou, pak vstala a hledala něco po celé místnosti.
Angel: „Co hledáš?“
Buffy: „Kabelku, mobil.“
Angel: „Neměla jsi sebou mobil.“
Buffy: „Kde ho teda mám?“
Angel: „Proč ho potřebuješ?“
Buffy: „Zavolám Gilesovi.“
Angel: „Nechtěla jsi mu o tom říkat.“
Buffy: „Stane? Běž pryč.“
Stan: „Počkej já…“
Buffy: „Řekla jsem, Běž!“
Výhružně a zároveň vyděšeně se na ni podíval, ale když viděl výhružku v jejích očích, raději poslechl.
Angel: „Co se děje?“
Buffy: „To… co budeme dělat?“
Angel: „O čem mluvíš?“
Buffy: „Stan, slyšel jsi ho. Myslí, že neděláme vše pro to, abychom se té čarodějky zbavili. Myslí si to všichni.“
Angel: „To není pravda, Stan se mýlí.“
Buffy: „Stan byl můj nelepší přítel. Co se s ním stalo? Co se stalo se mnou?“
Angel: „Nic, nic se neděje, všechno je v pořádku.“
Buffy: „Ne, Stan má pravdu.“
Vstala, když chtěl jít za ní, zastavila ho. Zůstal v knihovně a ona odešla. Nevěděl kam a ani mu nebylo jasné proč.

Celý den ji potom nikdo neviděl. Uprostřed noci zmizela a do rána se nevrátila. Potom ještě celý den byla pryč a až uprostřed další noci byla zpět. Schovala se ke Spikovi, kde se chtěla prospat, tam nechtěla, aby ji někdo rušil. Angel se zavřel u sebe v pracovně a taky se ho nikdo neodvažoval rušit. Děti byli v pokoji, kde Michelle pilně cvičila na klavír a David se hrabal v knihách. Victor, Stan a Ginny byli v obýváku, Victor se probíral nějakými spisy a dvojici nevnímal.

Ginny: „Co se stalo? Oni se pohádali?“
Stan: „Oni ne, já s ní.“
Ginny: „Proč?“
Stan: „Řekl jsem jim, že se dostatečně nesnaží.“
Ginny: „Kam jsi dal rozum?“
Stan: „Blbosti. Nevíš všechno.“
Ginny: „Nechci vědět všechno, jste přece nejlepší přátelé.“
Stan: „Máš pravdu, asi jsem to zpackal, nemyslel jsem to tak, jak jsem to řekl.“

Angel seděl u sebe v pracovně a probíral se knihami. V jednu chvíli se překvapeně zahleděl do jedné z knížek. Chvíli v ní četl, zaujatě otáčel stránky a na jeho tváři se objevoval stále uspokojenější obličej. Potom se otočil a vytočil nějaké číslo na telefonu. Chvíli ho nechal vyzvánět, ale nikdo ho nezvedl. Zkusil volat znovu, ale tentokrát to někdo zvedl.

Angel: „Spiku, to jsem já, Angel.“
Spike: „Co chceš.“
Angel: „Milý jako obvykle. Najdi ji a oba sem přijďte, něco jsem našel.“
Spike: „Kam?“
Angel: „Do mojí pracovny.“
Spike: „Rozkaz šéfe.“
Položil to a znovu se zahleděl do knihy. Ale jen do chvíle, než do dveří vešla drobná blondýnka v povážlivě krátké sukni a za ní… prostě Spike. Vešli tiše, ale stejně mu jejich přítomnost nemohla uniknout. Elegantně kolem něj proplula a políbila ho na tvář. Dokončila kolečko kolem stolu a usadila se na židli na druhé straně stolu. Spike si stoupl vedle Angela a koukal mu do knihy přes rameno.
Buffy: „Tak nás nenapínej, co jsi našel?“
Spike: „Hej, vzpamatuj se. Pozorovat ji můžeš potom.“
Angel: „Jo, je způsob, jak to kouzlo vystopovat, je to dost složité.“
Buffy: „Prozatím mám času dost, povídej.“
Angel: „Pokud jsem to četl správně, musí čarodějka provést kouzlo, ke kterému je nutný démon starý nejméně padesát let.“
Buffy: „Stanovi už určitě padesát bylo.“
Spike: „Jistě je mnohem starší.“
Buffy: „Ale chová se, jakoby mu bylo pět.“
Angel: „Dalšími podrobnostmi nebudu zatěžovat tvoji hlavinku, to řekneme až rovnou té čarodějce.“
Buffy: „Ale které? Will zavolat nemůžeme, nesmíme ji kontaktovat. Angelina to stejné.“
Angel: „Co nějakou vyvolat?“
Spike: „Nemůžeme riskovat zasvěcení někoho dalšího mimo partu.“
Buffy: „Spikey má asi pravdu.“
Angel: „Věštci?“
Buffy: „Můžeme to zkusit. Stejně jsme jim slíbili pomoc, aspoň víme, jak se nám budou moci odvděčit.“
Spike: „Mám to chápat tak, že jsme na to kápli?“
Angel: „Řekl bych, že ano.“
Spike. „Kde je šampaňské? Tu čarodějnici chceme porazit už nejmíň šest let, teď máme konečně klíč a vy se neradujete.“
Buffy: „Víš Spikey, už mnohokrát jsme měli ten klíč, ale vždycky se jí podařilo uniknout.“
Spike: „Máš pravdu. Kdy vlastně poprvé zaútočila?“
Angel: „No, s Buffy si myslíme, že když jsme byli v Ulirii.“
Spike: „Co provedla?“
Buffy: „Vymazala mi paměť.“
Spike: „Aha, víš, kdo jsem?“
Buffy: „Nejotravnější upír na světě, kterého jsem měla zabít už před mnoha lety?“
Spike: „Vedle… myslím, že si pořád nic nepamatuje.“
Angel: „Jo, máš pravdu, nic si nepamatuje.“
To neměl říkat, protože v tu chvíli už proti němu letěla kniha. Na poslední chvíli ji chytil a položil na stůl.
Spike: „Na to, že nevidí má pěknou trefu.“
Buffy: „Já to slyšela.“
Angel: „Miláčku, pokud jsi naštvaná, házej třeba dýkami jako tvoje dcera, ale neházej prosím knihami.“
Buffy: „Promiň, byla první, co jsem měla po ruce.“
Angel: „Nevadí.“
Buffy: „Teď už jsem tu k ničemu, jdu dělat něco, u čeho nemusím číst.“
Angel: „Počkej…“
Ale to už byla pryč. Angel zůstal v pracovně sám, když Buffy odešla.
Spike: „Cítí se nedoceněná, když nemůže pracovat.“
Angel: „Není to lehké, většinu věcí za ni dělá Rony, ale víš jak to je…“
Spike: „Je neocenitelná.“
Angel: „Jo, nepostradatelná.“
Spike: „Tak jí to dej najevo, ať se dá v domě zase v klidu dejchat.“
Angel: „Ty nedýcháš.“
Spike: „Obrazně řečeno.“
Angel: „Dobře, když myslíš…“
Spike: „Jste nepoučitelní, jeden jako druhý. Kolikrát vám ještě budu zachraňovat manželství?“
Angel: „Je to tvůj úděl až do konce života starý brachu.“
Spike: „Jste oba legrační. Sami tak slabí, spolu silní. Sami mrtví, společně živí. Sami nikdo, spolu jste všechno.“
Angel: „Nezačínej zase filosofovat Spiku.“
Spike: „Jednou vás to zabije.“
Angel: „Co?“
Spike: „Ta přitažlivost, která mezi vámi je. Jednou to někdo úspěšně použije a pak budete mrtví. Ať spolu, nebo sami, mrtví.“
Angel už na to nic neodpověděl, znovu se zahleděl do knih. Spike si pomyslel, že už s ním není žádná legrace. Ale to s ním vlastně taky ne.

Na něco podobného myslela Buffy v tělocvičně. Trénovala a přitom vzpomínala, jaké to bylo na střední. Na pekelné bráně. Jak jim tam bylo. Nevzpomínala na nic zlého. Jen na to dobré. Jak se vždy bavili tím, že se smáli Gilesovi, jak se vždy bezradně obrátí ke knihám. Jaký byl upjatý. Přesně takoví jsou teď všichni. Pořád je svírá strach, jestli budou ještě zítra živí. Teď už jim záleží na mnoha věcech. Hlavně na lidech. Je zodpovědná. Za děti, za vnučku, za přátele, kteří se uchýlili do jejího domu. Je za ně zodpovědná, už si nemůže dělat, co chce. Přitom by si tolik přála, aby bylo všechno jako kdysi. Jenže, teď už existuje jen práce, povinnost a žádná zábava. V tu chvíli cítila, jakoby za ní někdo stál, rychle se otočila a máchla po postavě pěstí. Prorazila ale jen vzduch.

„Ještě, že jsem mrtvý, jinak by to celkem bolelo.“ Postěžoval si ten, na koho byla rána mířena.
Buffy: „Omlouvám se, nemůžeš se plížit jako…“
„Jako duch?“
Buffy: „Uf, tak nějak. Neznáme se odněkud? Váš hlas jsem už někdy slyšela. Ah, jste hrozně podobný jednomu příteli. Mluvili jsme spolu každý den, ale teď se několik měsíců neukázal.“
Wesley: „Omlouvám se.“
Buffy: „Jak se máš, Wesi?“
Wesley: „Já jsem mrtvý.“
Buffy: „Oh, promiň. Špatně volená otázka.“
Wesley: „Jak se máš ty?“
Buffy: „Pořád stejně.“
Jako vždy strávila několik hodin konverzací se starým přítelem. Nikoho ani nenapadlo ji v tělocvičně rušit, tak měli klid.

Za pár dní se sešli Buffy, Angel, děti, Stan a Spike v malé knihovně.
Stan: „Takže něco máte?“
Buffy: „Ano, domluvili jsme se s věštci. Pošlou nám sem čarodějku.“
Spike: „To je dobře.“
Buffy: „Spikey, potřebovali bychom, abyste pohlídali děti.“
Michelle: „Ne, chci vidět někoho, kdo vás tak nenávidí.“
David: „A já musím hlídat myšku.“
Buffy: „Nepřemýšlela jsi, že budeš pacifista jako tvoje matka?“
Michelle: „Jo a jak dopadla.“
David: „Abych se za myšku pral, jsem tu já. Ona klidně být pacifista může.“
Angel: „Takže to vypadá, že tam jdeme všichni.“
Stan: „Kromě mě.“
Buffy: „Ano, zůstaneš s Ginny a kdyby se něco stalo, budeš vědět, co dělat.“
Angel: „Sejdeme se s nimi zítra v laboratoři ve firmě.“
Stan: „Hodně štěstí.“
Buffy: „Děkujeme, včeličko.“
Ještě se domluvili na podrobnostech zítřejšího setkání s věštci a následně s čarodějkou. Potom už se všichni rozešli, aby se na setkání připravili každý po svém.

Buffy s Angelem přemýšleli, co udělají, jen co budou mít klid. Mluvili až do rána. Kdy je vyrušilo vycházející slunce.
Buffy: „Už vychází slunce.“
Angel: „Já vím.“
Buffy: „Měli bychom jít, je čas.“
Angel: „Mám vzbudit děti?“
Buffy: „Prosím, musím si jít ještě trochu zacvičit, ať té čarodějce můžu pořádně nakopat zadek.“

Stáli ve velké místnosti. Byl to sklad patřící firmě přestavěný na laboratoř. Buffy a Angel stáli vedle sebe. Michelle se držela Buffy za ruku a Michelle zase hlídal David. Vedle Angela stál Spike a nevzrušeně kouřil cigaretu. Ve chvíli se s oslnivou nádherou objevili věštci. Michelle stiskla Buffy pevně ruku a mírně se otřepala.
Buffy: „Díky, že jste přišli.“
Žena: „To vy nám prokazujete službu, vám díky.“
Angel: „Přistupme k rituálu.“
Muž: „Přivoláme čarodějku, kterou si určíte. Máte stopu jejích kouzel?“
Buffy: „Já.“
Žena: „Na tobě ulpěla znatelná stopa?“
Buffy: „Předpokládáme, že nejsilnější kouzlo, které na nás provedla je to, kvůli kterému nevidím.“
„Pojď ke mně.“ Přikázal jí muž, Buffy pustila Michelle, políbila Angela na tvář a na všechny se povzbudivě podívala. Šla k muži a stoupla si proti němu. Zvedl ruku a přiložil ji na její hlavu do úrovně očí. Projela jí ostrá bolest. Obklopilo je bílé světlo. To pak vystřídalo fialové a objevila se jimi tak dlouho hledaná čarodějka. Byla to asi dvacetiletá dívka s kratšími tmavými vlasy. Po celém obličeji měla pihy a v očích měla zlý výraz. Hned jak viděla shromáždění kolem sebe, rty se jí stáhly do posměšné linky a obličej se změnil ve zlostnou grimasu. Jen co se čarodějka objevila, věštci zmizeli.
Spike: „Čekal bych, že bude hezčí.“
Buffy: „Já zase myslela, že bude vyšší.“
Čarodějka: „Mě silou nepřemůžete.“
„Silou možná ne…“ řekla rázně malá Michelle a přiložením dlaní k sobě vytvořila velký náboj energie, „…ale energií ano!“ Dokončila a zavřela čarodějku do modré zářivé klece. To čarodějku viditelně překvapilo.
David: „Teď by měl asi někdo zvolat ‚překvapení‘“
Čarodějka: „Můžete mě spoutat, ale nikdy mě nepřemůžete, já se vrátím.“
Buffy: „To říkají všichni a málokomu se to podaří.“
Čarodějka: „Mě ano! Nemáš moc, abys mě zabila.“
„Ona možná ne, ale já ano.“ Oznámil David čarodějce a začal přeříkávat nějaké formule. Kolem něj a čarodějky se objevil oheň, to bylo poslední, co ostatní viděli. V tu stejnou chvíli totiž Buffy, Angela a Spika někdo přenesl pryč. David potom dokončil kouzlo a čarodějku zabil. Nezbylo po ní nic. Žádné tělo, žádné stopy. Jen Michellina energie stále kroužila a zářila v místech, kde čarodějka stála. Michelle přivolala náboj k sobě a v tu chvíli se objevili i dospělí účastníci exhibice.
Buffy: „Co se tu stalo, kde je?“
David: „Mrtvá.“
Buffy: „Že by to bylo tak snadné?“
David: „Nejspíš.“
Angel: „Ty jsi ji zabil?“
David: „Dá se to tak říct.“
Buffy šla pomalu k Davidovi a napřáhla se, že mu vrazí pohlavek. Už se připravoval na bolestivou ránu, ale Buffy si to na poslední chvíli rozmyslela.
Buffy: „Já se z těch dětí jednou zblázním.“
Angel: „Tohle jsi chtěla ne?“
Buffy: „Na čí jsi straně?“
Angel: „Na svojí.“
Buffy: „Nemysli si, drahý Davide Williame Summersi, že z toho vyvázneš jen tak. Nemůžeš zabíjet lidi na potkání. Jen, co pro tebe vymyslím vhodný trest…“
David: „Jsem si toho vědom máti.“
Buffy: „Nenechal jsi mě to dokončit. Jen, co pro tebe vymyslím vhodný trest a přestanu na tebe být tak pyšná.“
Spike: „Vždycky si to u ní vyžehlíte, kam se poděla přísnost minulých staletí?“
Michelle: „Když je ta čarodějka mrtvá, měla by se zrušit její kouzla ne?“
David: „To je pravda.“
Buffy: „Pořád nic nevidím.“
„To není možné, přece, když zabijeme čarodějku, zruší se její kouzla.“ Křičel skoro nepříčetně Angel.
„Bohužel, ne všechna. Ta čarodějka při vyřknutí kouzla musela stanovit jasné podmínky, za kterých se kouzlo zruší.“ Ozval se nad nimi hlas Angie.
Angel: „Jak zjistíme, jaké podmínky to jsou?“
„Nevím, na to musíte přijít sami.“
Angel se podíval na děti, Spika a nakonec na Buffy.
Angel: „Takže to bylo k ničemu?“
Buffy: „Ne, nebude nám moci dál škodit.“
Spike: „Raději půjdeme domů, budeme to řešit tam.“
Pak vzal Spike Buffy ochranitelsky kolem pasu a odváděl ji pryč. Angel jednoduchým gestem pobídl děti a ty se vydaly hned za Buffy a Spikem. Angel šel na konci a sledoval ještě prázdnou místnost laboratoře.

Doma si všichni čtyři posedali v ložnici Buffy a Angela. Buffy nervózně popocházela po místnosti a házela nějaké věci na postel.
David: „Co hledáš, mami?“
Buffy: „Pamatuješ si na tu kouli, co mi dala Angelina?“
Angel: „Ale jistě, Oko. Na co ji potřebuješ?“
Buffy: „Mohlo by nám pomoci, ale nemůžu si vzpomenout, kam jsem ji dala. A jak se říká, bez brýlí se těžko hledá.“
„Tak se posaď, já se po něm podívám.“ Uklidňoval ji Angel, posadila se na postel a pozorovala ho, jak systematicky prohledává ložnici.
Angel: „Jsi si jistá, že je v ložnici?“
Buffy: „Určitě. Stejně si nemůžu vzpomenout, kdy jsem ho použila naposled.“
David: „Myslíš, že nám to pomůže?“
Buffy: „Snad ano.“
Angel chvíli stál na místě a přemýšlel, pak šel k jednomu stolku a ze zásuvky vytáhl malou jakoby skleněnou kouli.
Michelle: „To je ten zázrak? To dokážu taky.“
Na důkaz toho vykouzlila na pohled stejnou kouli a poslala ji Angelovi do druhé ruky.
Michelle: „Co že to má být?“
Buffy: „Oko verité absoloue.“
Michelle: „Tak to je opravdu zázrak, učiněná legenda.“
Buffy: „Takový menší dárek. Jak jsi věděl kde je?“
Angel: „Občas v sobě nezapřeš hospodyňku miláčku, i v Londýně jsi ho dávala na stejné místo.“
Buffy: „Tak co, zahrajeme si na pravdu?“
Angel: „Snad, myslíš, že ještě funguje?“
Buffy: „Ale jistě, dej mi ji.“
Dal jí jemně Oko do ruky a sedl si vedle ní. Buffy řekla pár otázek, při kterých se koule střídavě zabarvila modře a červeně.
Buffy: „Funguje.“
„Něco mě napadlo…“ Prohlásila Michelle a vzala si od Buffy kouli. Tiše řekla nějakou otázku a koule se zbarvila jasně modrou barvou.
Michelle: „Měla jsem pravdu.“
Buffy: „Modrá je špatně ne?“
Angel: „To ne, energie, kterou ovládá je vždycky modrá. Stejně jako Angelina má moc vždy červenožlutou.“
Buffy: „Na co ses ptala?“
Michelle: „To si prozatím nechám pro sebe, až se ujistím o správnosti mé teorie, povím vám o ní.“
Buffy: „Nejspíš máš pravdu.“

Za pár hodin byla Michelle s Davidem v jejím pokoji, kde trávila většinu času, měla tam klavír, knihy a všechno, co potřebovala ke štěstí. Ona cvičila a David jako obvykle dělal nějaké věci pro Victora, tedy úkoly, které jim zadal a rovnou udělal i úkoly Michelle. Vždycky to komentoval, že je přece krásné dělat její úkoly, když mu k tomu tak pěkně hraje.
„Vždyť tvůj rukopis dokonale ovládám, proč toho nevyužít?“ Byl jeden z jeho nejčastějších komentářů. Problém byl v tom, že všichni v domě věděli, že Michelle nikdy neudělala jediný úkol, ovšem kromě Victora, ten si naivně myslel, že má pilnou a učenlivou žačku. Právě teď mu zvědavě nakukovala přes rameno, co že to vlastně píše, načež se znechuceně postavila.
David: „Něco se ti nelíbí?“
Michelle: „Démon má specifické schopnosti vyznačující se ovládání lidských myšlenek, využívajíce je k prosazování svého názoru a přesvědčení… Co je to za kec? Copak je to nějaký politik?“
David: „Co tím myslíš?“
Michelle: „Takhle bych to nenapsala.“
David: „Jistě bys napsala, démon je naprosto neschopný se ztotožnit s aktuální módou, dovolil si kombinovat modré a růžové barvy, které se vůbec nehodí k jeho typu.“
Michelle: „Přesně tak.“
David: „Jsi jako máma.“
Michelle: „Jako Anne? To si piš, taky jsi za ni psal úkoly?“
David: „Já ne, Will.“
Michelle: „By mě zajímalo, kdo dělal úkoly za Angie.“
David: „Z povídání vím, že to vždycky někomu přečetla.“
Michelle: „Vidíš, máme to v rodině, nemůžu být jiná.“
David: „Máma mi říkala, že byl Oz neobyčejně chytrý, vyrovnal se Willow.“
Michelle: „Proto propadl.“
David: „Víš, jak to je.“
Michelle: „Samozřejmě.“
David: „Tak co, řekneš mi, na co jsi přišla, nebo to budeš dál tajit?“
Michelle: „No… mám jisté podezření…“
Podrobně mu potom osvětlila, jaká je její teorie.

Za pět let:

V domě zrovna byli kromě Buffy, Angela a dětí ještě Spike, Stan a Victor. Nellie s Nicholasem jako obvykle byli kdesi ve světě a Ginny byla v Anglii zkontrolovat firmu. Michelle a Davidovi bylo patnáct let. Oba byli v polovině prvního ročníku na střední škole. Victor s nimi zůstal jako stálá postavička, protože někdo kdo něco ví o jejich nepřátelích, se vždycky může hodit. Za posledních několik se stalo hodně věcí, ale nejpodstatnější asi bylo, že se jednoho dne Buffy probudila a viděla. Nikdo nedokázal vysvětlit, jak se to stalo. Jen Michelle a David se na sebe potutelně usmívali a házeli po sobě vědoucí pohledy. Tak to nikdo radši neřešil, co kdyby se to ještě zvrátilo zpět?

Michelle s Davidem zrovna něco kutili u sebe v pokoji, Buffy s Angelem byli v pracovně a kdoví, co dělali. Spike lenošil u sebe a ostatní se střídavě pohybovali po domě. Klasický den jako vždycky. Buffy se zrovna vracela od dětí s plnýma rukama. Nesla spousty složek případů, které měli děti u sebe.

Angel: „Co s tím dělají?“
Buffy: „Mám podezření, že tím podkládají stůl.“
Angel: „Měla bys je odvézt do firmy, většina je dávno uzavřená. Panebože, máš tu případ starý deset let.“
Buffy: „Počkej, jsou v nich vzpomínky a informace, které bychom mohli potřebovat.“
Angel: „Jak myslíš, ještě je naštěstí máme kam dávat.“
Buffy: „nebuď ironický miláčku, nic to přece není, pár papírů.“
Angel: „Víš, co lesů museli vykácet?“
Buffy: „Víš, co zvířat zemřelo, abys měl každý den krev, co se zničilo, když vyráběli tvoje oblečení…“
Angel: „Dobře, tuhle bitvu jsi vyhrála, ale…“
Buffy: „Válka bude tvá, jistě.“
Angel: „Nesměj se.“
Buffy: „Nesměji se, nikdy jsem nebyla vážnější.“
Angel: „Proto tě taky miluji.“
Buffy: „Protože nikdy nedokážu být vážná?“
Angel: „Naopak, když je to vhodné.“
Buffy: „Jsi vážně zlatíčko.“
Angel: „To protože tě mám u sebe.“
Buffy: „No jistě ty poeto, té generálce se stejně nevyhneš.“
„Škoda já…“ Snažil se ji o něčem přesvědčit, ale nemohl větu dokončit, protože ve chvíli spadly všechny složky, které Buffy držela k zemi. Křečovitě se chytla jeho ruky a sama se poroučela k zemi, kdyby ji nezachytil. V obličeji byla úplně zelená. Vzal ji do náruče a položil ji na postel.
Angel: „Co tě bolí?“
Vzhlédla k němu a neurčitě si ukázala na oblast břicha.
Angel: „Já nejsem doktor, mám někoho zavolat?“
Buffy: „Ne, já se bojím sama.“
Angel: „Víš, co by to mohlo být?“
Buffy: „Možná jsem něco snědla.“
Angel: „nebo taky ne, odvezu tě do nemocnice.“
Buffy: „Opovaž se…“
Angel: „Nebo aspoň k doktorovi. K Jimovi, na toho jsi zvyklá.“
Buffy: „Nic mi není, vážně.“
Angel: „Bez diskuse, jedeme k němu.“
Rychle ji vzal znovu do náruče a odnesl ji k autu. Cestou řekl Lorrette, že veze Buffy k doktorovi, aby to řekla dětem. V autě zavolal Jimovi, že za ním jedou.

Jim je čekal ve své ordinaci. Byli tam jediní, doktor už byl dávno doma s rodinou, když mu Angel volal. Když přišel, položil ji na stůl. Vypadala už lépe, ale pořád byla bledá.

Jim: „Co se stalo?“
Angel: „Mluvili jsme a najednou se zhroutila.“
Jim: „Stalo se jí to dřív?“
Angel: „Něco podobného ne, ale měla už hodně zranění, tak se možná jen…“
Jim: „Ne, pokud vím, všechna její zranění se dokonale vyléčila a nezbyla po nich ani památka. Kromě té jedné rány, která jí občas ochromuje pravou ruku.“
Angel: „Ano, to jí kdysi způsobil nějaký duch nebo tak něco, nikdy jsme nepřišli na to, kdo to byl. Zabila ho.“
Jim: „Nejlepší bude, když ji asi prohlídnu.“
Angel: „Stěžovala si hlavně na bolest v oblasti břicha.“
Jim: „To se nám dost zúžilo. Moc se ještě nevyznám v jejích schopnostech, nemohla sníst něco špatného?“
Angel: „Všichni kromě mě a Spika jedli to stejné.“
Jim: „Bývá nemocná?“
Angel: „Málokdy.“
Jim vytáhl nějaké přístroje a chvilku ji pod dozorem Angela prohlížel. Po chvilce řekl, že nic zjevného nenašel, ale pošle její krev do laboratoře.
Angel: „Takže to není nějaké zranění?“
Jim: „Ne, zatím můžu jen odhadovat, takže uvidíme.“
Angel: „Kdy budeme vědět výsledek?“
Jim: „Pokud si pospíší, do hodiny.“
Angel: „Zaplatím.“
Jim: „To mi bylo jasné, takže tak do třiceti minut, možná dřív.“
Angel: „Nemohl bys jí zatím dát něco proti bolesti?“
Buffy: „To ne, víš, co se mnou ty oblbováky dělají.“
Jim: „Myslím, že to za chvíli přejde. Ale zase se to vrátí.“

Čekali ještě necelé půl hodiny, než Jimovi zatelefonovali z laboratoře. Chvíli s nimi mluvil a ujasňoval si pár podrobností, než jim řekl verdikt.
Angel: „Už to víš?“
Jim: „Ano.“
Angel: „Tak co jí je?“
Jim: „Nic, Buffy je gravidní.“
Buffy zbledla ještě víc, než předtím. Angel nechápal.
Angel: „Cože?“
Jim: „Těhotná. Víš, děti už nenosí čápi. Prostě devět měsíců vyrůstá v maminčině bříšku a pak vykoukne na svět.“
Angel: „Já vím, co to znamená.“
Jim: „To jsem rád. Vždyť už máte děti, není na tom nic překvapujícího.“
Buffy: „Davidovi je patnáct. Chápeš, holky jsou dávno dospělé. Je tu jistá věková hranice únosnosti. Ženské v mém věku odcházejí do důchodu.“
Angel: „To není možné…vlastně už vím, jistě. Snad nepřemýšlíš, že by sis ho nechala vzít?“
Jim: „To možná nebude nutné. Je to rizikové. Není jisté, jestli ho při svém způsobu života donosíš.“
Buffy: „Jak moc?“
Jim: „Je tu minimální šance na přežití.“
Buffy. „Proto ty bolesti?“
Jim: „Ne, vypadá to, že ti to způsobuje něco jiného.“
Buffy: „Musím o tom přemýšlet. Odvezeš mě domů?“
Jim: „Ještě si promluvíme, až ti bude lépe.“
„Dobře, díky.“

V autě ho ještě požádala, aby o tom nikomu neříkal, dokud si to nepromyslí. Doma se zavřela do ložnice a jeho vyhodila, potřebovala si všechno promyslet. Lehla si do postele a stulila se do klubíčka. Za pár hodin usnula, probudila se až ráno. Celou noc u ní nebyl, asi spal u sebe v pracovně. S velkými obtížemi vstala a převlékla se. Pak šla vzbudit děti a odvedla je na snídani. Byli tam všichni, kromě Spika.
Michelle: „Dneska přijdu pozdě. Klavír mám hned po škole.“
Buffy „Davie?“
David: „Jako obvykle, budu s Myškou.“
Buffy. „Takže v tom není žádný problém.“
Victor: „Celý den tu nebudu, zajedu si pro pár věcí do města, vrátím se po setmění.“
Spike: „Já taky a beru sebou tvýho kámoše.“
„Stana?“ Zeptala se nechápavě a znovu upila z hrnku s kávou.
Stan: „Jo, Spike mi slíbil, že mi pár věcí ukáže.“
Buffy: „Dejte na sebe pozor.“
David se lhostejně podíval na hodinky a pak se mu vyděšeně rozšířily zorničky.
„Jdeme pozdě, Myško.“ Křiknul a vstával. Líbnul Buffy na tvář a už vybíhal z jídelny. Těsně za ním i Michelle. Postupně všichni odešli a v jídelně nakonec zůstali jen Buffy a Angel.
Angel: „Neměla bys pít tolik kávy.“
Buffy: „Hm.“
Angel: „Přemýšlela jsi?“
Buffy: „Hm.“
Angel: „Rozhodla ses?“
Buffy: „Hm.“
Angel: „Řekneš mi o tom?“
Buffy: „Jak chceš. Nevím, jestli by nebylo lepší, kdybych si to nechala vzít. Je nemocné a ani kdyby se stal zázrak a narodilo se, bude moc nemocné a možná se nedožije příliš vysokého věku.“
Angel: „To přece nemůžeš udělat, to by bylo jako vražda.“
Buffy: „Co když se bude trápit?“
Angel: „Víš, jak to myslím.“
Buffy: „Chápej mě Angele, nechci se poutat k představě, že tu bude to malé a ono pak odejde.“
Angel: „Tak to zkus, dej mu šanci.“
Buffy: „Víš, že bych chtěla, hrozně bych chtěla, ale víš, co říkal Jim. Je malá pravděpodobnost, že přežije.“
Angel: „Buffy…“
Buffy: „Je ještě příliš malé, abychom mohli vědět, jestli je nemocné. Necháme ho vyšetřit a uvidíme, co nám řekne Jim.“
Angel: „Takže to nevzdáváš?“
Buffy: „Prozatím ne.“
Vstal a šel pomalu k ní, celou dobu nad ním stála jako soudce, teď jí klesl k nohám a objal ji.
„Díky, díky, díky…“ opakoval tiše, za ním se objevili Stan a Spike. Spike se začal smát, Angel vstal a udiveně si ho změřil.
Spike: „Co se děje? Půjčila jsi mu peníze?“
Buffy: „Ale samozřejmě, že ne.“
Stan si překvapeně stoupl vedle Spika.
Buffy: „Co je? Tolik let manželství to…“
Angel: „Děkuji každý den bohu, proč občas nepoděkovat ženě, která mě dělá nejšťastnějším mužem na světě.“
Stan: „Když myslíš.“
„Jsi nějaká bledá, chybí ti něco?“ Pohladil Spike Buffy po tváři. Překvapilo ji to, ale příjemně.
„Jen jsem přemýšlela, moc jsem nenaspala.“ Odpověděla mu a přejela mu něžně po ruce.
Spike: „O čem jsi přemýšlela?“
Buffy: „Že když jsi můj nejlepší přítel, byl bys dobrý patron pro dítě.“
Spike: „Vážně?“
Buffy: „Ještě nevím, jestli to bude kluk, ale holka by ti nevadila ne?“
Spike: „Vy dva? Už zase? Blahopřeji.“
Buffy: „Jsem teď hrozně šťastná.“
Spike: „Já vím, holka, známe se už dlouho, i tady s šampiónem.“
Angel: „Ty jsi kecka, jakoby nemohl říct to stejné co ostatní.“
Spike: „Vždyť je čtvrtý, uzavírá kvarteto. Bude to kluk.“
Buffy: „Jestli se zase vsadíte…“
Spike: „Proženeš mi kůl srdcem… já vím, to je starý.“
Buffy: „Ne, přihodím si na holku.“
Spike: „Ty to musíš vědět nejlépe.“
Angel ji pohladil po bříšku a schytal bolestivou ránu do ruky.
Buffy: „Já tě varovala.“
Angel: „Ale miláčku…“
Buffy: „Žádné ale…“
Znovu se křečovitě chytla Angelovy ruky a klesla v kolenou. Ten ji hned chytil a vzal do náruče. Vděčně si o něj opřela hlavu a zavřela oči, aby přemohla bolest.
Spike: „Co je?“
Angel: „Počkej, odnesu ji, pak za tebou přijdu.“
Spike: „Vyřešíme to jinak, odnes ji ke mně.“
Angel: „Vážně?“
Spike přikývl, Angel mu poděkoval. Spike ještě potichu řekl Stanovi, ať všem kromě dětí novinu řekl a odešel za nimi.

Když vešli, Angel uložil Buffy do postele. Starostlivě ji uložil a pečlivě přikryl tenkou dekou. Lítostivě se na něj podívala a usnula. Sedl si vedle ní a chytl se jí za ruku. Souhlasně zapředla a pohroužila se do říše snů. To už přišel Spike a ve vší tichosti si sedl do křesla.
Spike: „Už se dozvím, co se děje?“
Angel: „Viděl jsi ne?“
Spike: „Myslíš tu část, kdy se hroutila k zemi, vyděšeně na tebe koukala, nebo když přemáhala bolesti?“
Angel: „To si žádá vysvětlení?“
Spike: „To byla otázka?“
Angel: „No, není jisté, jestli to přežije.“
Spike: „Ona?“
Angel: „Sedíš si na vedení? Ne, to dítě.“
Spike: „Pochybuji, že by tu bylo místo pro žerty.“
Angel: „Já jsem taky vážný Spiku. Když jsem ji přesvědčoval, aby si to dítě nechala, nedával jsem najevo svoje obavy. Protože, když přišla o toho chlapce, málem umřela taky.“
Spike: „Je to zlé?“
Angel: „Doktor mu dává jen velmi malé naděje.“
Spike: „Ale nějaké ano.“
Angel: „Ano, ale víš, jaká je.“
Spike: „Nemohli by jí dát něco na tu bolest?“
Angel: „Víš, jak to dopadlo minule.“
Spike: „Tak by jí ten doktor mohl nějak pomoci ne?“
Angel: „Zítra za ním máme znovu přijít. Měla si to rozmyslet, chápeš.“
Spike: „Jasně, chápu. Taky si myslím, že by to mohlo hodně věcem pomoct.“
Angel: „Přesně to si myslím i já, ale nesmíme to před ní dát moc najevo. Nemůže vědět, že tolik věříme, že do něj vkládáme takové naděje.“
Spike: „Asi nemusím říkat, že na ni musíš dát pozor.“
Angel: „Nehnu se ani na krok.“
Spike: „Kdybyste něco potřebovali…“
Angel: „To dítě nesmí umřít, to by byla už poslední kapka a nemuselo by to dopadnout dobře.“
Spike: „Já vím, musíme věřit.“
Oba se podívali na spící přemožitelku. V poslední době, možná i posledních několik let byla slabá. Tak jako nikdy. Její reakce byly jemnější. Celá její osobnost se posledních pár let přetvářela, ale teď nastal velký zlom. V tom zlomu už bylo více než znát, jakou přeměnou přemožitelka prošla. Byla někdo, kdo se dokázal odpoutat od citů, udělat cokoli pro záchranu světa. Teď je jemná, pečlivá a mírná. Vždycky byla na každého milá, ale teď to hraničilo s nenormálností. Co teď dovolila dětem, za to by už Angelina měla nejmíň domácí vězení, jen by na to pomyslela. Děti toho naštěstí nezneužívaly. Bohužel, přemožitelka začínala buď senilně, nebo konečně dospěla. Pravda je, že musela dospět už hrozně dávno, dřív než její vrstevníci. Už v jejích šestnácti letech měla na zodpovědnost svět. Tíhu toho břemena cítila celou dobu na bedrech a občas ji tak tížila, že se předkláněla. Teď ale dospěla jinak. Teď to byla ona, úplná. Právě teď, když na ní závisely životy nejen anonymních lidí kolem, ale i její blízcí, přátelé a jejich rodiny. Taky viděla příliš mnoho smrti, aby na to jen tak zapomněla a nechala to být. Nyní byla jiný člověk, vážící si každé vteřiny, kterou může strávit s rodinou, nebo přáteli, každé vteřiny, kdy žili. V tom člověku se ale pořád skrývala hravá přemožitelka, jejíž hravá jiskra se často objevila v očích seriózní ženy v kostýmku. Potom to byla zase ona a dováděla jako malé kotě. Rozdělila se na dvě ženy, zodpovědnou a hravou. Musela najít jejich spolehlivý soulad, který musel být dokonalý, jinak mohl znamenat ztrátu života kohokoli a kdykoli. Přesně o tom, nebo o něčem podobném oba upíři přemýšleli, když pozorovali přemožitelku tulící se pod dekou k Angelovi. Připomínala v tu chvíli slabou ženu, která se žádá pomoci okolí, protože sama už není schopna cokoli zvládnout a přesně tak si poslední dobou připadala. Ale když se setkala s upírem, démonem nebo čímkoli podobným, hned se v ní našla všechna síla přemožitelky.

Jakoby jí dodávaly sílu všechny přemožitelky minulosti, které pro své poslání zemřely.
Spike: „Řekli jste to dětem?“
Angel: „ještě nebyl čas, teprve včera večer jsme se to dozvěděli a ráno se rozhodla.“
Spike: „Tak to bude překvapení.“
Angel: „Klidně bych se vsadil, že to Davie ví už dlouho, pokud ne několik let.“
Spike: „To musí být vyčerpávající.“
„Přinesu jí něco k jídlu a pití.“ Zamumlal Angel a opustil pokoj. Spike chvíli pozoroval spící Buffy, pak se naklonil a tiše zašeptal: „Ty si nikdy nedáš pokoj, apokalypsa ti nestačí, jestli se ti něco stane, najdu si tě a uvidíš, jak to schytáš.“ Buffy se nervózně zavrtěla, jakoby ho slyšela, ale měla asi jen zlý sen.

Stála na pláži, kolem ní, kam mohla dohlédnout, byla jen pláž. Písek, kamínky a mušličky. Před ní burácelo moře, ale připadalo jí, jakoby vůbec neslyšela, jak se vlny lámou o pobřeží. Kolem ní nic nebylo, jen pláž a moře. Byl to její sen, byla ve snu, ale proč, když tu nikdo nebyl. Pak uviděla zdálky přicházející postavu, prvně nerozeznala, kdo to je, ale pak jí bylo jasné, že Angie. Když k ní přišla, tázavě se na ni podívala.

Angie: „Proč jsi mě zavolala?“
Buffy: „Já nevím.“
Angie: „Opravdu to nevíš?“
Buffy: „Určitě. V tuto chvíli je pro mě nevýhodné takto riskovat.“
Angie: „pro tebe? Víš, co to může znamenat pro mě?“
Buffy: „Ani se nezeptáš na svoji dceru?“
Angie: „Všechno vím, vidím ji každý den. Díky, že se o ni staráte.“
Buffy: „Ví o tobě?“
Angie: „Ne a chci, aby to tak zůstalo. Měla by to těžké a teď si už zvykla, že je s vámi.“
Buffy: „A ty?“
Angie: „Mám spoustu práce, jsem teď kněžka a nemám ani kněze.“
Buffy: „Myslela jsem Michelle.“
Angie: „Víš, jak to je. Ale už asi vím, proč jsme tu.“
Buffy: „Ano?“
Angie: „Musíš se mnou. Do naší dimenze, s něčím nám pomůžeš.“
Buffy: „S čím.“
Angie: „Pamatuješ si na tu čarodějku, co Davie zabil před pár lety? Snaží se dostat ven.“
Buffy: „Jak vám pomůžu já?“
Angie: „Uvidíš, bude to jen pár měsíců, pro vás hodin.“
Buffy: „Musím to říct Angelovi.“
Angie: „Tak běž, přijdu si pro tebe.“
Buffy: „Ty ne, radši jiná čarodějka.“
Angie: „Dobře, hned někoho pošlu.“

V tu chvíli se Buffy vzbudila, zrovna si Spike a Angel o něčem povídali.
Angel: „Zdálo se ti něco?“
Buffy: „Proč?“
Angel: „Mluvila jsi ze spaní.“
Buffy: „Angelina, musím jít.“
Angel: „Cože? Nikam nepůjdeš, co když se ti něco stane?“
Buffy: „Nic se mi nestane, slibuji.“
Angel: „Nikam tě nepustím.“
Buffy: „Nenuť mě to udělat Angele.“
Angel: „Dobře, tak běž, ale jestli se ti něco stane, osobně si to s Angelinou i celým kultem wicca vyřídím.“
„Na to spoléhám miláčku.“ Špitla a jemně ho políbila, když se objevilo jasně růžové světlo. Byla to čarodějka střední postavy s dlouhými blond vlasy a příjemným úsměvem. V ruce držela něco jako stůček látky. Podala to Buffy, ta to rozložila a hned všichni viděli, že je to roucho, které měla na sobě Buffy, když byla u Angie. Byly to dlouhé bílé šaty se zlatým lemem na spodku sukně. Přes pár byly přepásané stejnou zlatou stuhou a u límce byly malé perličky.
„Kněžka vás žádá, abyste si to oblékla, než vstoupíte do kultu.“ Hlesla čarodějka s vážnou tváří.
„Spikey, můžu?“ Ukázala na jeho koupelnu, Spike jen přikývl. Za chvíli se vrátila v oblečení, které jí přinesla čarodějka a to svoje držela v ruce.
Angel: „Vypadáš jako anděl miláčku.“
„Musíme jít Mater.“ Ozvala se znovu čarodějka naléhavě.
„Miluji tě.“ Políbila vášnivě Angela.
„Dej na sebe pozor.“ Přikázal jí a něžně ji pohladil po tváři.
„Nic se nám nestane.“ Přislíbila a pohladila si při tom bříško.
Spike: „To bych ti radil, jinak si tě najdu, i s celým kultem.“
Buffy: „Věřím ti.“
„Mater…“Naléhala znovu čarodějka.
Buffy: „Brzy se vrátím, slibuji.“
Potom natáhla ruku k čarodějce, ta se jí chytla a rychle je přenesla.
Spike: „Asi to bylo naléhavé.“
Angel: „Vypadalo to tak. Měla by se brzy vrátit.“
Spike: „Minule tam byla sedm let.“
Angel: „Angelina by to nedopustila, vzhledem k jejímu stavu.“
Spike: „Uvidíme. Jak že jí to říkala?“
Angel: „Mater, asi používají oslovení v latině, Matka.“
Spike: „Pěkný, že by věděli, že čeká dítě?“
Angel: „Těžko, spíš myslím, že má vysoké postavení jako matka kněžky.“
Spike: „Jo, tahle matka, už se v těch vašich dětech nevyznám. Nechcete adoptovat ještě nějaké?“
Angel: „To jistě ne.“

Po poledni se děti vrátily za školy. Hned zaběhli za Angelem.
David: „Kde je máma?“
Angel: „Něco zařizuje. Myslel jsem, že máte hodinu.“
Michelle: „právě tam jdeme, chtěli jsme si hodit věci domů.“
Angel: „Přiznej se, že jsi tady zapomněla noty.“
Michelle: „Ale samozřejmě že ano, ráno jsme tak vyrazili.“
David: „Taky jsme málem přijeli pozdě.“
Michelle: „Tak my valíme.“
Angel: „Dejte na sebe pozor.“
David: „Ale tati, vždycky dáváme pozor.“
Angel: „Nechci nic riskovat.“



7. kapitola