Dvojice - 8. kapitola
Autor: Annys
Za dva týdny:
Ráno se jako obvykle všichni sešli na snídani. Kromě dětí, které byly ve škole, byli v jídelně
Buffy, Angel, Spike, Stan, Victor, Nellie a Nicholas. Time byl už třetí den ve městě, kde si něco zařizoval.
Buffy o něčem zaujatě mluvila se Spikem a Angel si četl noviny. Buffy vstala a nesla několik talířů do kuchyně.
Najednou talíře upustila a chytla se za břicho. Angel hned vstal a podepřel ji.
„Co je, co se děje?“ Ptal se bezradně.
Buffy: „už je to tam asi nebaví.“
Angel: „Co tím myslíš, že je to tam nebaví?“
Buffy: „Myslím tím, že chtějí ven.“
Všichni se lekli a jediný, kdo byl něčeho schopný, byl Stan. Rychle začal rozdávat rozkazy a Angel zatím odvedl Buffy do ložnice.
Tam jí pomohl lehnout si do postele.
„Zavolej Jima.“
Angel: „Stan mu už šel volat.“
Buffy: „Bojím se.“
Angel: „Neboj, dokud jsem tady, nikomu z vás se nic nestane.“
Buffy: „Zůstaň se mnou.“
Angel: „Zůstanu, nehnu se od tebe ani na krok.“
Jim dorazil na chvíli, to už se Buffy potila v bolestech na posteli.
Jim: „Není to brzy?“
Buffy: „Zbývají nejmíň tři týdny.“
Jim: „To je špatné. Doufejme, že budou v pořádku.“
Angel: „Tak už něco udělej.“
Jim: „Nemůžu ti dát nic proti bolesti.“
Buffy: „Já to vydržím. Hlavně se postarej o ně.“
Jim: „Udělám vše, co bude v mých silách.“
Porod trval dlouho, všichni se třásli strachy. Za několik hodin jim ale
Jim mohl oznámit, že se narodili chlapec a dívka. Nebyl jim ale schopen říct, koho
budou oslavovat, protože ještě miminka nemají jméno.
Nellie: „Jak je mámě?“
Jim: „Je vyčerpaná, nevím, jak to s ní dopadne. Měl bych ji vzít do nemocnice, ale ona to odmítá.“
„A dělá dobře. Nesmíte dovolit, aby ji tam odvezl.“ Přikázal jim David, který právě dorazil s Michelle ze školy.
Někdo už tam byl zavolat a pustili je dřív.
Jim: „Přesně to mi říkala i ona. Bohužel taky musím říct, že chlapec je ještě příliš malý.“
Nellie: „Co to znamená?“
Jim: „Možná zemře.“
Nellie: „Panebože.“
Potom Jim odešel zpátky.
Buffy ležela v posteli a asi spala. Jim kontroloval děti a při tom se s Angelem bavil o jejich zdravotním stavu.
Jim: „Ten chlapec je slabý, měl by do nemocnice, do inkubátoru.“
Angel: „Ne, ona to zakázala.“
Jim: „Když už mluvíme o tvé ženě, taky by tam měla být.“
Angel: „Myslel jsem, že je v pořádku.“
Jim: „Tak se to nazvat nedá.“
Angel: „Co s ní je?“
Jim: „Bylo to dost komplikované, sám jsi viděl, že byl porod zdlouhavý a…“
Angel: „Ty kecy okolo můžeš vynechat, co je s ní?“
Jim: „Je malá pravděpodobnost, že by mohla mít ještě další dítě.“
Angel: „Jak malá?“
Jim: „Minimální šance.“
Angel: „Ví to?“
Jim: „Ještě ne, zatím jsem ti řekl jen tobě.“
Angel: „Řeknu jí to sám.“
Jim: „Jak chceš, nemůžu ti v tom bránit.“
Angel přikývl a zasněně se podíval k bezbranné ženě spící v posteli.
Za tři dny mohli poprvé vidět Buffy a děti. Mohla totiž poprvé vstát z postele a ukázala jim taky děti. Všichni byli namačkaní u ní v ložnici. V rohu byly dvě postýlky. Teď však byly prázdné, protože děti drželi rodiče v náruči.
Nellie: „Jsou krásní.“
Stan: „Tak už nám prozradíte, jak se jmenují?“
Angel: „Elizabeth a James.“
Spike: „Ti jsou pod ochranou.“
Stan: „Čí ochranou.“
Spike: „Tak to vám lidi neřeknu, ale právě jsme světci zázraku.“
Michelle: „Síly jsou jejich ochránci, lpí na nich jejich znamení.“
Nicholas: „Žádný nevidím.“
David: „Já to vidím.“
Nellie: „Já taky.“
Michelle: „Vidí to jen ten, kdo má čarodějné schopnosti.“
Když všechny pěkně vypakovali z pokoje, aby si mohla Buffy a děti odpočinout, přišla poslední návštěva. Pokojem se rozlilo červenožluté světlo a svojí přítomností je poctila jejich nejstarší dcera Angelina.
Angie: „Ahoj mami, tati…“
Angel: „Angelino.“
Angie: „Nejsem tu na dlouho. Nikdo nesmí vědět, že jsem tu byla.“
Buffy: „Přišla ses na ně podívat?“
Angie: „Ano, ale jsem tu i jako kněžka….“
Angie pomalu šla k oběma postýlkám, kde děti ležely. Chvíli kroužila rukama proti sobě a brzy se jí v rukou objevila bílá orchidej. Celý rituál ještě jednou zopakovala a do každé postýlky vložila jednu orchidej se slovy: „Jste pod ochranou. Lpí na vás jejich znamení. Bohyně vás miluje.“
Potom se vrátila k Buffyině posteli. Sedla si vedle ní. Buffy se na ni unaveně usmála a chytla se jí za ruku.
Angie: „Zvládla jsi to.“
Buffy: „Měla jsem ochránce a lidi, kteří mi pomohli.“
Angie: „Náš kult a jeho rada ti poslali dárek. Vlastníma rukama střádaly nitě a šili pro tebe šátek. Je v něm magie. Bude tě chránit, jen tebe.“
Potom vytáhla ze širokého rukávu velký šátek barvy červánků.
Angie: „Je to i pozvání ke kultu.“
Buffy: „Ráda zase čarodějky uvidím.“
Angie: „Teď už půjdu, jistě jsi unavená.“
Buffy: „Díky, že jsi přišla.“
Angie: „Jsem tvoje dcera. Mezi námi je pouto, pouto krve, Mater.“
Angie políbila matku na čelo a objala otce. Potom zmizela.
Buffy: „Něco to znamená.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Oba přežijí.“
Angel: „Jak to víš?“
Buffy: „Angelina Jane, zná budoucnost a ona je na jejich straně.“
Za pět let:
Michelle a Davidovi bylo dvacet. Oba se už osamostatnili. Michelle se věnovala hlavně hře na klavír a životu se svými blízkými. David se věnoval naplno práci v firmě a taky se stále staral o Michelle. David zatím rozvinul svoji schopnost manipulace s časem. Dokázal se přemístit do jakéhokoli času, ovlivnit jeho chod a vidět budoucnost, nebo minulost. Protože šlo o nebezpečnu schopnost, kterou by mohl David zhroutit čas, nemohl ji příliš často používat. Během doby se ale naučil, kde jsou hranice, které čas vydrží. Buffy s Angelem vedli pořád stejný život obohacovaný upíry, démony a průsery dětí. James a Elizabeth, nezkrotná dvojčata se měla čile k světu. Oběma už bylo pět let. V tom věku už uměli oba číst i psát, o to se zasloužili hlavně Victor a Buffy. Díky tomu odhalily taky zvláštní schopnost Elizabeth, když náhodou Victor nechal na stole jednu knihu psanou démoním jazykem. Elizabeth dokázala číst a psát jakýmkoli démoním jazykem. Jamesovu schopnost také brzy odhalili, dokázal bez problémů přemisťovat podobně jako Angie. V domě byli v této chvíli ještě Stan, Spike a Victor, jako stálice, kteří už byli v domě jako čestná stráž, která nikdy neodchází a Ginny, která byla střídavě v L. A. a v Londýně. Stanovi se stýskalo po Ginny, která často jezdila pryč. Spike dál střídavě pracoval pro univerzitu, pro firmu a pro nějaké svoje známé. Často na celé dny i noci zmizel a nikdo o něm nic nevěděl, kromě Buffy, která věděla o svém příteli vždycky všechno. Občas si našel nějakou přítelkyni, když už vydržela dlouho, vzal ji k sobě domů, ale tam se dostalo málo z nich. Většinou šlo jen o krátké známosti. Buffy s ním často na podobné téma mluvila. Ona i Angel se ho snažili přesvědčit, aby přestal myslet na Dawn a našel si někoho jiného, ale pro něj byla jen ona. Paní dokonalá. On ji viděl dokonalou, vůbec mu nevadilo, že ho opustila a teď měla pletky s Ryanem. Všem, kromě něj bylo jasné, že už se nevrátí. On jediný si to nechtěl připustit. Victor už se aklimatizoval a uvykl si na svoji pozici občasného rádce, která byla stále více ohrožena Davidem, který jen těžko dokázal skrývat svoji vášeň pro knihy.
Buffy a Angel seděli v obýváku, s nimi i Spike, Stan a Victor. Ginny byla v Londýně a David pracoval ve svém pokoji a Michelle cvičila na klavír. Děti poslušně seděli v obýváku a tiše si spolu hrály.
Spike: „Jak bylo na hlídce?“
Buffy: „Jako obvykle.“
Jen co si stihli říct dvě věty, vešla do obýváku pomalu Lorrette.
Lorey: „Paní, přišel za vámi nějaký muž.“
Buffy: „Ať jde dál.“
Lorrette odešla a za chvíli přivedla muže. Byl vysoký a tmavovlasý. Měl zelenohnědé oči a na tváři hravý úsměv. Bylo mu asi sedmnáct let. Když vešel, Buffy mu hned vyšla vstříc. Někoho jí připomínal. Nemohla si vzpomenout, ale jistě toho chlapce už někde viděla. Potřásla si s ním pravicí a mile se na něj podívala.
„Buffy Summersová. Přejete si?“
„Jsem Chris Harris.“ Odpověděl jí chlapec. Buffy to málem porazilo. Pohodila hlavou, aby se vzpamatovala a nabídla mu, aby se posadil.
Chris: „Jsem rád, že vás poznávám.“
Buffy: „Myslím si správně, že jste syn Willow Rosenbergové a Alexandra Harrise?“
Chris: „Ano. Často mi o vás vyprávěli.“
Spike: „To snad není možný, Harris že má kluka?“
Buffy: „Vypadá to tak.“
Angel: „Nikdy nám neříkali o tom, že by měli dítě.“
Chris: „Museli přerušit všechny vztahy s vámi.“
Buffy: „A kde jsou? Nepřijeli s vámi?“
Chris: „Bohužel, rodiče zemřeli před necelými deseti lety.“
Buffy: „Promiňte, to je mi líto.“
Chris: „Bylo mi deset, už je to dlouho.“
Angel: „Proč jsi přijel?“
Chris: „Bylo mi právě sedmnáct a poručnictví mé tety právě skončilo. Chtěl jsem vás vyhledat, protože si to rodiče přáli.“
Buffy: „Jsme rádi, že jste přijel.“
Chris: „Díky, taky jsem rád.“
Buffy: „Promiňte, asi bych vám měla představit přítomné….“
„Můj muž Angel.“ Ukázala na Angela a ten si s Chrisem potřásl pravicí.
„Victor Perce, Stane a Spike.“ Ukázala postupně na zbývající osazenstvo.
Chris: „Rád vás všechny poznávám.“
Buffy: „Oh, promiňte, ještě jsem zapomněla na děti. Tady ti broučci James a Elizabeth.“
Když děti zaslechly svoje jméno, zvedly hlavy. James hned vstal a vyběhl proti Buffy, ta ho chytla do náruče.
Buffy: málem jsem na tebe zapomněla čertíku.“
James: „To bychom ti neodpustili.“
Buffy: „Když vy jste byli tak tiše, že jsme si mysleli, že tu nejste.“
James: „Věděla jsi o nás.“
Buffy: „Copak, taky mi čteš myšlenky?“
James zakroutil hlavou, Buffy ho položila na zem a sedla si vedle Angela. To už si jí na klín sedla Elizabeth. Vítězoslavně se napřímila, protože to jí patřila všechna sláva. Jakoby ona byla ta jediná dcera přemožitelky. Vždycky se chovala tak uhlazeně, že jí říkali Královna Elizabeth.
Angel: „Copak Elie, máš málo pozornosti viď?“
Victor: „tohle je na dvojčatech nejhorší, oba vyžadují pozornost.“
Buffy: „Přeháníš, Victore, Michelle a David taky byli jako sourozenci, když byli malí.“
Spike: „Jenže David byl jen její stín, který ji chránil.“ Jen to dořekl, vešel již zmíněný David. Stal se z něj vysoký pohledný muž s šibalským pohledem, přes který občas přešel tajemný stín. V tu chvíli v něm většina lidí poznávala Angela, kterému začínal být chlapec pořád víc a víc podobný.
„Nazdárek.“ Prohodil, aniž by vzhlédl od knihy, kterou četl.
David: „Potřeboval bych, aby mi tu s něčím sestřička pomohla.“
Elizabeth: „Já?“
David: „Oh, tady jsi. Mám tu odstavec s citací, nikde jsem podobný jazyk nenašel, jistě mi pomůžeš.“
Elizabeth k němu natáhla ruku, dal jí knihu, Elizabeth rychle stránku přejela pohledem a řekla mu, co to je. Pak David vzhlédl a všiml si nově příchozího. Šel pomalu k němu a nabídl mu pravici.
„David Summers.“
„Chris Harris.“
David: „Měl bych vás znát? Vaše jméno mi něco říká.“
Buffy: „Jen se posaď Davie, tohle je na dlouhé vyprávění.“
David: „Skvělý, viděl někdo myšku?“
Buffy: „Slyšela jsem, jak hraje.“
David: „Tak dozvím se, kdo jste?“
Chris: „Nevím, jestli jste znal rodiče. Willow a Alex.“
David: „Hm, mami tvoji přátelé ze školy?“
Buffy: „Přesně ti. Alex u nás byl, když Willow byla u kultu, pamatuješ?“
David: „Ale jistě, ten měl ale blbý vtipy. Pořád se opíjel.“
Buffy: „Promiňte Chrisi, nechám vám připravit pokoj, jistě budete unavený, pokud cestujete z Budapešti.“
Chris: „Děkuji.“
Elie vstala a vrátila se k Jamesovi, Buffy vstala a na chvíli odešla. Stan a Victor taky odešli. Spike začal o něčem mluvit s Angelem a Davida obklopily děti. Buffy se brzy vrátila a odvedla si Chrise.
Buffy zavedla Chrise do pokoje, který mu Lorey přichystala. V rohu byly postavené i jeho kufry.
Buffy: „Budete tu chtít zůstat?“
Chris: „Ano, chtěl bych zůstat, ale nemám žádné výjimečné schopnosti, kterými bych napomohl.“
Buffy: „To nevadí. Vaši rodiče byli naši přátelé, i vy jste náš přítel. Mohli bychom si tedy tykat ne?“
Chris: „Samozřejmě. Připadá mi, jako bych vás-tebe znal od narození.“
Buffy: „Vážně jsem ráda, že jsi tady. Říkal jsi, že je ti sedmnáct. Je dlouhá doba, co mě bylo stejně jako tobě, budeš si rozumět s Davidem a s myškou. Zítra na snídani bys mohl potkat i ji.“
Chris: „Už se těším.“
Buffy: „Měla jsem ráda tvoje rodiče.“
Chris: „Taky tě měli rádi, oba hodně trpěli, když se s vámi nemohli setkat.“
Buffy: „Já taky… Doufám, že se tu brzy zabydlíš. Budu pro to dělat, co budu moci.“
Chris: „Díky. Teď mi pomůže postel.“
Buffy: „Promiň… víš je to zvláštní zase vidět Alexe, víš, hodně jsi mu podobný.“
Chris: „To mi říkají často.“
Buffy: „Tvoje celé jméno… myslím jsi Christopher…“
Chris: „Ano, velké přání mámy.“
Buffy: „Pěkné jméno.“
Buffy vstala, popřála mu pěkné sny a objala ho. Potom chvatně odešla.
Jak Buffy Chrisovi slíbila, sešli se všichni ráno u snídaně. Když tam Buffy s dětmi dorazila, většina lidí už tam byla. Angel si četl noviny, Stan a Victor probírali postup jistého druhu démonů, Spike seděl v rohu a pil pivo, David četl nějakou tlustou knihu a přitom se bavil s Michelle o jeho bývalé přítelkyni. Buffy všechny pozdravila a sedla si na své místo u stolu. Kolem ní si sedly děti a dožadovaly se své dávky jídla. Ve chvíli, kdy přišel i Chris už byli skoro všichni po jídle.
„Dobré ráno, omlouvám se, nečekal jsem snídani tak brzy.“ Omlouval se a sedl si na jedno volné místo.
Buffy: „Můžeš přijít, kdy chceš, společné snídaně nejsou povinné.“
Angel: „Ale stalo se to už zvykem.“
Buffy: „Je to jediná část dne, kdy je šance, že se sejdeme všichni.“
„My se ještě neznáme, Michelle Osbournová.“ Ozvala se jen tak mimochodem Michelle, když odložila hrnek s kávou.
„Promiňte, Chris Harris, přijel jsem včera.“ Představil se jí poněkud nemotorně na oplátku a taky si nalil kávu.
„Tak Chrisi, ty jsi můj člověk.“ Prohlásila a podala namazaný krajíc Jamesovi.
Chris: „Opravdu?“
Stan: „piješ kávu.“
Angel: „nejsi ještě mladý?“
Chris: „Váš syn taky pije kávu a Michelle taky.“
David: „já jsem Summers, já to mám v krvi.“
Michelle: „Já jsem z poloviny Summersová a z poloviny vlkodlak, myslím, že přežiji všechno.“
Chris: „Vlkodlak?“
Michelle: „jistě, otec je vlkodlak a je na to pyšný.“
Buffy: „To přeháníš Michelle.“
Angel: „No jo, ty jsi pro zeťáčka vždycky měla slabost.“
Buffy: „Jak se to projevuje?“
Angel: „Byla jsi před ním nahá.“
Buffy: „byla jsem krysa, ty nenosí oblečení.“
Angel: „Stejně si myslím, že máš pro něj slabost.“
Buffy: „To máš pravdu, obdivuji totiž každého muže, který vydrží s naší dcerou.“
Angel: „Co tím chceš říct?“
Buffy: „Jen to, že muž, který vydrží s kteroukoli ženou rodu Summersových, musí být blázen, nebo dobrodruh.“
David: „Co jsi asi ty, tati?“
Stan: „Všeobecně dobrodruh, ale blázen do přemožitelky.“
Angel: „Díky, že jsi nám to osvětlil, Stane.“
Stan: „není zač, rád pomůžu.“
Buffy: „Když už mluvíme o dcerách, mluvil jsi teď někdy s Michelle?“
Angel: „To ty s ní máš spojení.“
Buffy: „Až přijede, musíme ho obnovit, takhle mám o ni hrozný strach.“
Michelle: „A co Angie?“
Buffy: „S tou jsem mluvila dnes v noci, je v pořádku. Taky mi něco řekla. Řeknu vám to teď, když jste všichni tady. Musím na pár dní ke kultu.“
David: „To bude několik let, jsi si jistá, že jsi na to připravená?“
Buffy: „Ale jistě, brzy budu zpátky, Angel se o děti zatím postará, viď miláčku?“
Angel: „Ne!“
Buffy: „Cože?“
Angel: „ne, bereš to jako hotovou věc a ani ses mě nezeptala. Nesouhlasím s tím. Kdy už vezmeš na vědomí, že jsme manželé a takové věci bychom měli řešit společně?“
Michelle: „Elie, Jamie, pojďte se mnou, něco vám ukážu.“
Michelle vstala a vzala Elizabeth za ruku, za ní vstal i její ochránce David a vzal Jamese.
Buffy: „Taky jsem ti to nemusela říkat vůbec. Stejně jsi pořád jenom v práci a na mě nemáš čas. Odvrátil ses ode mě a já to nehodlám dál jen tak snášet. Jen si běž za svojí milenkou, kdybys aspoň chodil za ženskou, ale ty od rána do večera pracuješ a já na tebe čekám.“
Za Buffyina křiku se vytratili i ti, kdo v jídelně zbyli. Ona a Angel tak zůstali sami.
Angel: „Ty mi vyčítáš práci? To si děláš legraci? To ty jsi posedlá prací, pracuješ mnohem více než já. Nemáš na nic a na nikoho čas, pořád jsi na hlídce, ve firmě, zabíjíš nebo prostě jen řešíš případy. Ty jsi ta, kdo tu věčně není, ne já. Nejvíc tím trpí děti, a oni cítí, že něco není v pořádku. Jsou jim vzácné chvilky, kdy je s nimi jejich matka.“
Buffy: „Tak v tom to je! Myslíš si, že to já můžu za to, že je Angelina u kultu a Nellie v Evropě, že Connor zmizel a léta jsme o něm neslyšeli. Máš pravdu, můžu za to já a ty mi to právem vyčítáš. Odvrátil ses ode mě, protože nejsem dobrá matka a už nikdy znovu matka nebudu. Nejsem už úplná žena a to nás odcizilo, to se ti hnusí. Jenže já za to nemohla. Dělala jsem všechno, co jsem mohla, abych byla taková, jakou mě chceš mít. Chtěla jsem být hodna toho, abys mě mohl milovat, ale teď jsem toho hodna ještě méně, než předtím. Možná už tohle nemá cenu, je mi to líto, ale už se asi neznáme. Odcizili jsme se.“
Angel: „Já tě miluji Buffy. Nechtěl jsem, aby sis myslela, že to tak není. Neodvrátil jsem se od tebe, protože bych tě nechtěl, naopak chci tě tak moc, že mě to brání v myšlení. Není to tak, že bys mě nepřitahovala, přitahuješ mě stejně jako dřív, možná i víc. Odvrátil jsem se od tebe, protože jsem si myslel, že už mě nechceš. Myslel jsem, že mi to vyčítáš, že jsem ti zničil život.“
Buffy: „Je mi to líto, miluji tě.“
Angel: „Tak jak je možné, že spolu nemluvíme?“
Buffy: „Nevím, jsme tak dlouho spolu, že to asi bylo nevyhnutelné.“
Angel: „Máš pravdu, jsme spolu dlouho, ale já tě nikdy nemiloval tak, jako teď.“
Šla k němu blíž a nejistě ho políbila na rty. Chytil ji jednou rukou kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Vášnivě ji políbil, v tom polibku se skrývala potlačovaná vášeň poslední doby. Pak ji pustil, chytla ho za ruku a oba šli ke schodišti.
V celém dolním patře nikdo nebyl. Pomalu a nenápadně se přesunuli do ložnice. Tam za sebou zavřeli dveře a nervózně se na sebe podívali. Tentokrát udělal první krok Angel, divoce ji políbil a přitom ji přitiskl na dveře šatny. Rukama ji držel kolem pasu a nepřestával ji líbat, teď byl další krok na ní. Přejela mu rukama po svalech na břiše, měl je pevné, jak vzrušením napínal každý sval v těle. Rozepnula mu kalhoty, znovu ruce zvedla a chytla se ho kolem krku. Mezitím, co si jeho milovaná hrála s přezkou kalhot, přejel jí jednou rukou po stehně a zajel jí pod sukni, postupně se dostal, kam chtěl, na krajku kalhotek, se kterou si chvilku pohrával, než prudce trhl. Ve stejnou chvíli zvedla nohy a obtočila mu je kolem boků. Opět se jí chytl za pas a přitiskl si ji blíž k sobě… Když byl na vrcholu vzrušení, změnil tvář na upíří. V tu chvíli zatoužil kousnout do té sametově hebké kůže na krku a napít se její krve. Byla stejně vzrušená jako on, tak nevnímala, co přesně dělá. Tiše vzdechla jeho jméno, což ho přinutilo ji horlivě líbat na citlivé místo na krku, kde byly stále velmi zřetelné jizvičky po kousnutí.
Asi za hodinu mu ležela vyčerpaná v náruči na posteli.
„Děkuju.“ Hlesla a víc se k němu přitulila.
Angel: „To tobě patří můj dík, byla jsi ohromná.“
Podezíravě si ho změřila, byl kompletně oblečený, stejně jako ona, akorát jí chyběly kalhotky, které roztrhla, neváhala a hned mu to vyčetla.
Buffy: „Zničil jsi mi kalhotky, ty byly moje oblíbené.“
Angel: „Moje taky, ale nemáš mi co vyčítat, ty jsi mi zase podrápala záda.“
Buffy: „Když už mluvíme o zádech, doufám, že v těch dveřích nebyly třísky.“
Angel: „nemusíš se bát, pokud správně shledávám, tvoje pokožka tam je stále stejně smyslně jemná jako dříve.“
Něco zamumlala na odpověď a usnula. Odhrnul jí vlasy na bok a starostlivě se jí podíval na krk. Nekousl ji, ale udělal jí tam cucflek, za to ho zabije.
Probudil ji, když byl čas oběda.
Buffy: „Spala jsem dlouho?“
Angel: „Ne, ale byla jsi krásná.“
Buffy: „Najednou se znovu cítím živá, ale taky totálně mrtvá únavou.“
Vstala, pročísla si vlasy a chystala se odejít, když zachytila jeho pohled.
Buffy: „Co je?“
Angel: „Pořád ještě nemáš spodní prádlo.“
Buffy: „Sakra.“
Angel: „Ještě, že mě máš.“
Buffy: kdybych tě neměla, tak mám ty kalhotky pořád na sobě.“
Angel: „To má logiku.“
Buffy: „Nejdeš se mnou?“
Otočila se a otevřela skříň, Angel se k ní zezadu přiblížil a objal ji. Předklonila se, aby dosáhla do spodní zásuvky, znovu jí rukou zajel pod sukni.
Buffy: „Teď ne Angele, musíme dolů.“
Něco zamumlal na odpověď a nechal ji, aby se oblékla.
Na obědě byli výjimečně všichni. Michelle s Davidem přivedli děti a mohli jíst.
Angel: „Budu v pracovně.“
Buffy: „Přijdu za tebou.“
Angel vstal a prošel kolem ní. Pohladil ji po ruce a políbil na tvář. Michelle se k ní naklonila a zeptala se: „Takže jste se usmířili?“
Buffy: „Hm, ano.“
Michelle: „Nic jiného jsem nečekala.“
V tu chvíli se k ní naklonil i David: „Jde to vidět.“
Buffy: „Jako co?“
David: „Asi ses teď nedívala do zrcadla co?“
Buffy: „Ne.“
David: „Tak se podívej… na krku.“
Buffy: „Ehm?“
David: „Mami, ty jsi jak stydlivá školačka. Máš na krku cucflek.“
Buffy: „Cože?“
David: „Velká tmavá věc na tvém krku.“
Buffy: „Vím, co to je hochu, jen nevím, jak jsem k němu přišla.“
David: „To ti snad nemusím vysvětlovat.“
Buffy: „Jsi horší, než tvůj otec, třeba dneska…“
David: „To mi prosím říkat nemusíš.“
Buffy: „Chtěla jsem říct něco jiného, než si myslíš ty.“
David: „To jsem rád.“
Buffy: „Tohle si s ním vyřídím.“
Michelle: „To si umím představit.“
Buffy: „jsem tvoje babička, víš, co to znamená?“
Michelle: „Že bys mi měla dávat hodně peněz?“
Buffy: „Ne, že bys mi měla projevit jistou úctu.“
Michelle: „Ale prosím tě, to si schovej pro dvojčátka.“
Buffy: „Kam jsem to dopracovala.“
David: „pokud dobře vidím, stále ještě jsi dost při zemi.“
„Tak dost!“
David: „Shh, klid maminko, budeš mít vředy.“
Buffy: „Já se z tebe zblázním. Asi bych měla začít s tělesnými tresty.“
David: „Ale jistě mami, stejně jako u Angie a Nellie.“
Stan: „Davide, nepokoušej ji, víš, jak vždycky dopadne Spike.“
David: „Jenže já mám něco, co on ne.“
Stan: „A to je co?“
David: „Angelova krev.“
Buffy: „To ti v ničem nepomůže."
David: „už se bojím.“
Spike: „Davide, fakt ji neštvi, pak to vždycky schytám já.“
Elie: „Mohu vás beztrestně opustit?“
Buffy: „Jednoduchá otázka… Je ti deset?“
Elie: „Jako bych se nezeptala.“
Buffy: „Ale můžeš být s Davidem.“
James: „A já?“
Buffy: „Kolika démoními jazyky mluvíš?“
James: „Žádným.“
Buffy: „Tak tě budu obšťastňovat svojí přítomností jen já, nevzdělaná, poněkud opovrhovaná matka se stěží dokončeným středním vzděláním.“
Spike: „Ale za to ty nemůžeš.“
Buffy: „jo, musela jsem vejšky nechat, ale stejně bych ji nedodělala.“
Spike: „Já to slyšel jinak, tvoje testy prý byly mnohem lepší než ty Willow a Oze.“
Buffy: „jenže já už měla povolání jisté.“
David: „Pokud se mnou Elie nechce dnes pracovat…“
Elie: „Já chci.“
Buffy: „Ty víš, jak na ni David. Nechceš vychovávat děti místo mě?“
David: „Tam byla ironie?“
Buffy vstávala a odcházela.
„Ani v nejmenším.“ Prohodila ještě, než odešla. David vzal Lízu za ruku a šli do jeho bytu, kde měl i pracovnu a knihovnu. Michelle zahlásila něco o nedodělané práci ve městě a odešla-utekla. Victor odjel jako obvykle do firmy a Stan si šel po telefonu povídat s Ginny. Spike je všechny odsoudil a chystal se jít do západu slunce spát, ale pak si všiml, že nezůstal v jídelně sám.
„Jamesi.“ Řekl udiveně, ale tam jeho překvapení končilo.
James: „Máma mě tu nechala.“
Spike: „Jistě pro tebe našla lepší společnost, tedy mě. Dnešek strávíš se mnou, co ty na to Jamie?“
James: „Taková nabídka se nedá odmítnout.“
Buffy pomalu vešla do pracovny. Seděl k ní zády, ale jistě už dávno věděl o její přítomnosti. Váhavě se na křesle otočil. Chvatně k němu vyrazila a sedla si mu na klín. Tiše jí zavrčel do ucha, když se na něm vrtěla, jak hledala nejlepší polohu. Potom se k němu naklonila a dala mu pořádnou facku.
„Co…co jsem provedl?“ zeptal se ublíženě a navzdory tomu jí přejel po zádech.
Buffy: „Ty se ještě ptáš? Co můj krk? Měl ze mě legraci dokonce i náš syn.“
Angel: „Jamie?“
Buffy: „David.“
Angel: „Aspoň, že to.“
Pohladil ji po zádech a po rukou, znovu schytal ránu. Nato ho vášnivě políbila.
„Už se nezlobíš?“ Naléhal na ni mezi polibky.
„Mlč a líbej mě.“ Poslechl ji a dráždivě ji jemně kousl do krku. Současně jí zajel rukou pod sukni.
Buffy: „Opovaž se mi zase zničit kalhotky.“
Angel: „Tyhle se mi nelíbí, nemají krajku“
Buffy: „Tak já nebudu nosit žádné.“
Angel: „Moje řeč.“
Zajel jí dál pod sukni a opatrně jí svlékl kalhotky…. Když skončili, byla unavená, lehla si na pohovku.
Angel: „Hned mám větší chuť do práce.“
Buffy: „Jsem unavená.“
Angel: „To já taky. Ta sukně je úžasná úspora času.“
Buffy: „Jo, i oblíkání pak je rychlejší.“
Pohladil ji po tváři a usnula. Sedl si ke stolu a vrátil se k práci, kterou započal, než přišla.
Za pár hodin potom přišel Spike.
Spike: „Nazdárek, přišel jsem se zeptat, jestli… Co to je?“ Ukázal na zem vedle stolu. Angel se tam podíval a usmál se.
Angel: „Kalhotky.“
Spike: „To vím, že kalhotky, ale co dělají v tvé pracovně na zemi? Ví o tom přemožitelka, že máš ženskou?“
Angel: „No, já nevím. Buffy, miláčku…“
Otevřela oči, posadila se a oba si změřila. Potom vstala a šla k Angelovi. Sklonila se k němu a jemně ho políbila, pohladil ji po zadečku a mimochodem poznamenal: „Nemáš na sobě kalhotky.“
Buffy: „Fakt? Ups a kde jsou?“
Spike se usmál a podal jí je. Nervózně se na něj usmála a vzala si je.
Buffy: „Díky.“
Spike: „Pěkná sukně.“
Angel: „Spiku, přestaň zírat mojí ženě na zadek.“
Spike: „Bez problému.“
Angel: „Tak proč jsi přišel?“
Spike: „Jdu dneska s vámi na hlídku?“
Buffy: „Asi ano.“
„Hm.“ Zamumlal si Spike a sedl si na pohovku, kde ještě před chvílí ležela Buffy. Ta na chvíli odběhla do vedlejšího pokoje-svojí pracovny, a když se vrátila, sedla si vedle Spika.
Spike: „Tohle myslím vylučuje teorii jiné ženy.“
Buffy: „Už sis někoho našel?“
Spike: „Ne víc jak na jednu dvě noci."
Buffy: „Tak o čem mluvíš?“
Spike: „Ne pro mě, pro Angela.“
Angel: „Jednoduchá otázka Spiku, potřeboval bys jinou ženu, kdybys měl ji?“
Spike: „To těžko podle toho, co jsem viděl.“
Angel: „To myslím naši diskusi uzavírá.“
Spike: „Ještě kouše?“
Angel: „Ne, jenom drápe.“
Spike: „Moc ses nezměnila, lásko.“
Buffy: „Nevyváděj Spiku.“
Spike: „I když, Angel rozhodně nezůstává pozadu vzhledem k zajímavému zbarvení tvého krku.“
Buffy: „Jak vidím, všichni se na obědě pokochali.“
Angel: „Já už za to dostal.“
Spike: „Co prosím tě?“
Angel: „Dvě rány.“
Buffy: „Jenom jednu, druhá byla, protože jsi to zlehčoval. Viděla jsem ti na očích, že bys to klidně udělal znovu.“
Angel: „Buffy, nejsi už na střední a nemusíš to skrývat před matkou. My jsme manželé a to už celkem dlouho.“
Buffy: „Právě o tom mluvím, vždyť to není normální, po tolika letech. Směje se mi i náš dospělý syn. Vždyť jsme to dělali celé dopoledne a jen, co se vrátím z oběda, tak znovu, tohle už je trochu moc.“
Angel: „je tu Spike, nemohli bychom to řešit jindy?“
Buffy: „Já to chci řešit teď, vždyť tohle není normální.“
Angel: „Do svých pětadvaceti jsi měla jenom toho vojáčka, co nestál za nic a pak tady pana Peroxida, teď se to snažíš dohnat.“
Buffy: „Třicet let je trošku dlouho nemyslíš?“
Angel: „To už je to tolik?“
Buffy: „Plus-mínus. Vidíš a za tu dobu ani jedna vráska.“
Angel: „Miláčku, tobě nemůžou přibývat vrásky, nestárneš.“
Buffy: „Vidíš? Není to úžasné? Prý, že na světě není spravedlnost.“
Angel: „Pokaždé, když se na tebe podívám, myslím, že nemůžeš být krásnější a já tě nemůžu víc milovat. Pokaždé, když se na tebe znovu podívám, zjistím, že jsem se mýlil.“
„Jsi tak sladký.“ Šeptla, vstala a vášnivě ho políbila.
„Vždycky to zabere“ hlesl a spiklenecky na Spika mrkl.
Spike: „To musím někdy zkusit.“
Buffy: „Ale neříkej to moc často, pak to ztratí význam.“
Angel: „I kdybych každý den říkal, že jsi nejkrásnější žena na světě, nebude to pořád dost často.“
Buffy: „Vidíš? Musíš to obměňovat.“
Spike: „Každé ráno přijdu za Angelem pro radu.“
Angel: „Ani moje zdroje nejsou nevyčerpatelné.“
V diskusi pokračovali i na hlídce. Stáli uprostřed velkého hřbitova ve středu města. Tedy Spike a Angel stáli, Buffy seděla na velké kamenné rakvi. Angel stál těsně vedle ní a objímal ji kolem pasu. Spike stál proti nim. Zrovna mluvili o Davidovi a jeho vášni pro knihy, kterou se snažili co nejvíce podporovat, když se Angel Buffy pustil a odešel. Za chvíli uslyšeli kousek od nich výkřik a následně se vrátil Angel, oprašující si černý kabát od zbytků upíra. Buffy seskočila z rakve a rozběhla se proti němu, vášnivě ho políbila a za chvíli se oba ruku v ruce vraceli.
Spike: „Dostanu taky takovou odměnu, když zabiju upíra?“
„Ne!“ Odpověděli mu rázně oba současně.
Buffy: „Ten byl nový?“
Angel: „už dlouho jsme žádného staršího nezabili.“
Buffy: „Něco se chystá, víš, co to znamená?“
Angel: „Arne a Mike.“
Spike: „To je nějaká šifra?“
Buffy: „Ne, jména našich oblíbených informátorů.“
Spike: „Jdeme za nimi?“
Buffy: „Ano, již brzy se seznámíte.“
V klubu si sedli ke stolku, který byl stranou od ostatních. Spike a Angel si objednali krev, Buffy pivo.
Spike: „Chceš být zase neandrtálec?"
Buffy: „Tady je to bezpečný.“
Brzy se k nim připojil Arne. Buffy beze slova odešla, jen si vzala z Angelova kabátu cigarety. Podívali se vzájemně do očí a oba tak věděli, na co ten druhý myslí. Nebylo třeba slov a dlouhých rozhovorů. Angelovi bylo jasné, kam Buffy jde stejně jako, co očekává od doby, kdy tu nebude. Jí zase bylo jasné, že na ni plně spoléhá v podpoře její démoní image před Mikem, což byl neobyčejně podezíravý upír.
Angel: „Arne, dlouho jsme se neviděli.“
Arne: „Už jsem si myslel, že naše služby nepotřebuješ.“
Angel: „Ale Arne, jsi náš přítel. Jsi její oblíbenec.“
Arne: „Jo? Jak se to pozná?“
Angel: „Promluví s tebou.“
Arne: „Trochu nám zpychla.“
Angel: „Ne, to je nedůvěra. Ale řekni, má být na co pyšná ne?“
Arne: „To se popřít nedá… Kdo to je?“
Spike: „Já?“
Arne: „Jistě, že ty.“
Angel: „Vnouček, jedna z mých dcer si ho stvořila na hraní.“
Arne: „Takže zelenáč.“
Angel: „Ani v nejmenším, známe se už stovky let.“
Arne: „kolik?“
Angel: „Více, než dvě.“
Arne: „Hm, důvěřuješ mu?“
Angel: „Jako sobě.“
Spike: „Kam šla?“
Angel: „Neviděl jsi? Kouřit.“
Spike: „Nestačil jsem si všimnout.“
Buffy zatím šla na chodbu a zapálila si cigaretu. Chvíli po ní přišel Mike a následoval jejího příkladu. Chvíli vedle sebe stáli a tiše pokuřovali, pak se jako první ozval Mike, když položil otázku skrytou v konstatování faktu.
Mike: „Dlouho jste se neukázali.“
Buffy: „Moc práce.“
Mike: „A málo času, to znám.“
Buffy: „Hm.“
Mike: „Kdo je ten s váma?“
Buffy: „Přítel.“
Mike: „Jak dobrý?“
Buffy: „Nejlepší.“
Mike: „Souhlas.“
Buffy dokouřila cigaretu a hodila ji na zem.
Mike: „Co riziko požáru?“
Opovržlivě se na něj podívala a rozdrtila nedopalek podpatkem. Upír si ji změřil a souhlasně potřásl hlavou. Vyhovoval mu její vzhled, když měla na sobě jednoduchý top, extra krátkou sukni a kozačky na vysokém podpatku stejně jako, když byla celá oděná v kůži. Buffy si jeho pohledu všimla a provokativně pohodila hlavou, takže si hned všiml, že vlasy, které měla normálně spletené do jednoho nebo dvou těžkých copů má teď volně rozpuštěné na zádech a zlatě se lesknou v záři chabého osvětlení chodby. Nasucho polkl a musel uznat, že takhle působí více, než vyzývavě. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval, protože právě v tu chvíli ho neuvěřitelně vzrušila. V tu chvíli záviděl tomu proklatému upírovi, co seděl v baru. Jakoby vůbec nevěděla, na co myslí, chytla se ho přátelsky za ruku a vedla ho chodbou ke zbývající části party.
Když přišli ke zbytku, shledali, že je u stolu už jen jedno volné místo. Buffy v tom neviděla nejmenší problém, sedla si Angelovi na klín. Trochu se na něm zavrtěla, až neslyšně zavrčel a pak mu teprve vrátila cigarety do kapsy. Něco jí zašeptal do ucha a zbylí tři upíři se mu začali smát. Buffy se smála s nimi, ale Angel v tu chvíli vůbec nic nechápal, dokud mu to neobjasnil Spike.
Spike: „Všichni jsme tu upíři Angele.“
Angel: „Sakra.“
Arne: „Ale bohyně nám jistě odpustí menší vpád do vašeho soukromí.“
Spike: „Bohyně?“
Arne: „Tobě asi řecké pověsti nic neříkají co? Victorie je bohyně vítězství a často se považuje i za patronku pomsty.“
Spike: „Už chápu… tak Victorie.“
Buffy: „Tvůj potomek je nějak drzý Angele.“
Angel: „Asi bychom ho měli potrestat.“
Buffy: „Co mu uděláme?“
Angel: „nedáme mu najíst.“
Buffy: „To bude nejlepší trest.“
Angel: „jsi úžasná.“
Buffy: „Já vím. Věz hochu, že vzhledem k mojí pozici to vím se 100% jistotou.“
Angel: „Uch.“
Spike: „Ta rozpálí každého… viď příteli?“
Spikova narážka byla mířena na Mika. Ten si myslel, že si nikdo jeho žhavých pohledů na Buffy-Victorii nevšiml, ale to se přepočítal, protože hned po Angelovi měl Spike nejlepší čich na Buffyiny ctitele a muže, kteří po ní lačně toužili. Jelikož byl Angel zaměstnaný obdivováním Buffy, musel si všímat Spike. Teď následovalo obvyklé vyslýchání. Bohužel, Angel byl moc čestný, než aby upíra napadl bez jasného důkazu. To Spike by neváhal, jenže Angel není Spike.
Angel: „Co na to řekneš Miku?“
Mike: „nevím, o čem tvůj přítel mluví.“
Angel: „Jsi si jistý? Mně se nevyplatí lhát.“
Mike: „A co chceš slyšet?“
Angel: „Pravdu.“
Mike: „Jakou?“
Angel: „Jestli máš něco s mojí družkou, nebo ne.“
Mike: „Ne.“
Angel: „A chtěl bys?“
Mike: „Jako každý normální chlap…“
Angel: „Pokusil ses o něco?“
Mike: „krom našeho prvního setkání, kdy mi málem zlámala kosti ne.“
Angel: „A do budoucna?“
Mike: „Ctím zákony, patří tobě.“
Angel: „To mi stačí.“
Spike: „Počkej! Ty ho nezmlátíš? Nezabiješ? Nevykastruješ?“
Angel: „ne, ale mohl bych to udělat tobě.“
Buffy: „Ne, nech Williama na pokoji.“
Spike: „Díky mazlíčku. Stejně je pro každého jiný metr. Ten, co to zkusil posledně je mrtvý.“
Angel: „Porazil jsem ho v čestném a vyrovnaném souboji. Odmítal respektovat moje práva.“
Arne: „Jak říkám, bohyně vítězství a patronka pomsty.“
Buffy: „Ale kvůli tomuhle jsme nepřišli, viď Angele?“
Angel: „Ano, něco se chystá, za našimi zády.“
Arne: „Ano, je tu nějaký nováček, démon. Sám o sobě není moc nebezpečný, ale dělá si armádu upírů.“
Spike: „A ani nás nepozval.“
Buffy: „Mě taky ne.“
Mike: „nejsi upírka, jsi démonka.“
Buffy na něj hodila zlostný pohled, pak zaťala ruce v pěst a začala na něj důrazně mluvit v démoním jazyce. Spike a Angel, hned věděli, že je zle. Teď z toho zbývalo jen nějak vybruslit, naštěstí situaci zachránil, ač nedobrovolně Mike, který jí naštěstí nerozuměl.
„Co říkala?“ Ptal se zmateně Mike, když se uklidnila.
Angel: „Nebylo to moc pěkné.“
Arne: „Jak jsem říkal, ten démon není nebezpečný, spíš jeho armáda. Taky se dokáže jednoduše rozmnožovat.“
Buffy: „Jak?“
Arne: „Dělením. Trvá to prý několik hodin.“
Buffy: „A výsledkem je?“
Arne: „bezbranný démonek, trvá týdny, než nabere síly.“
Buffy: „To je zajímavé. Ale v čem je jiný, než ostatní?“
Arne: „To nikdo neví. Ale nemá slitování, je ambiciózní a má proč. Pokud někdo může otevřeně ovládnout město, je to on. Vy jste jen v pozadí, taháte za nitky, ale pokud by on ovládnul město a sjednotil pod sebou všechnu lůzu polovičních démonů… byl by to konec, možná by se mu konečně povedl konec světa.“
Angel: „To jsou jen silácký řeči.“
Buffy: „Já mám svět ráda, je tu čokoláda, oheň, filmy, čokoláda, obchody a čokoláda…“
Angel: „Máš tam třikrát čokoládu miláčku.“
Buffy: „Taky za to stojí. Nechci, aby skončil svět. Mě to baví takhle. To už bych neviděla žádný film s Julií Roberts a Meg Ryane?“
Spike: „Už to tak vypadá.“
Buffy: „To mi fakt vadí.“
Angel: „Klídek, třeba se s ním půjde domluvit.“
Buffy: „A co Jackie Chan.“
Spike: „V pekle nemají televizi mazlíčku.“
Buffy: „A co DVD? Ok, blbá otázka. Nechci konec světa, ještě jsem si nic neužila. Snad sto let mám stejného partnera, s tím musím něco udělat.“
Angel: „Klid miláčku, budeš mít čokoládu i filmy s Jackiem Chanem.“
Buffy: „Slibuješ?“
Angel: „Ale samozřejmě, přece bych ti nelhal.“
Buffy: „Dobře, věřím ti.“
Spike: „Má trošku fobii z konce světa, asi se moc dívá na televizi.“
Arne: „Asi.“
Spike: „Už je to v pohodě.“
Angel Buffy pevně objal a šeptal jí do ucha bláznivé, zamilované, nesmyslné řeči. Na ni to ale zabralo, brzy se přestala třást a klidně mu opřela hlavu o rameno. Políbil ji do vlasů a pak už se zčásti věnoval konverzaci Spika a upírů a z části myšlenkám na ni. Spike se rychle dokázal spřátelit s upíry, takže mu byli ochotní ledacos vyzvonit. Buffy to se zaujetím poslouchala a v duchu se tomu smála.
Domů se vrátila až těsně před svítáním. Všichni tři šli k Buffy a Angelovi do ložnice. Spike si sedl do křesla a Angel na sedačku. Buffy si sundala vysoké boty a nohy si položila na sedačku, hlavu si položila Angelovi do klína a okamžitě usnula. Pohladil ji po tváři a láskyplně se na ni podíval. Spike využil situace, kdy přemožitelka spí a chtěl zjistit víc, o tom, čeho byl ten večer v baru svědkem.
Spike: „Co to mělo v tom klubu znamenat?“
Angel: „Nevím, ale znáš ji, občas ji popadne to adolescenční šílenství a vyvádí.“
Spike: „Tak se to odůvodnit dá.“
Angel: „Je sladká.“
Spike: „Jo, čokoláda, obchody a filmy.“
Angel: „To je moje holka.“
Spike: „Poprvé jsem tě slyšel nazvat ji družkou, tak přece říkáme jen svým vyvoleným.“
Angel: „To ona snad není?“
Spike: „Jenže většinou je tak myšlena družka na celý život. Nazýváme tak ženy, se kterými jsme strávili už stovky let, většinu života, nebo obojí.“
Angel: „Můj život začal až s ní.“
Spike: „Chápu.“
Angel pohladil Buffy po vlasech a na chvíli se zasnil, když jeho smysly vnímaly jen její přítomnost, její vůni a její tělo.
„Angele!“ Vytrhl ho ze snění Spike.
Angel: „CO?“
Spike: „poslouchal jsi mě vůbec?“
Angel: „hm.“
Spike: „ne, neposlouchal.“
Angel: „Promiň.“
Spike: „Včera jste byli, jako byste byli manželé první den.“
Angel: „Pamatuješ si to?“
Spike: „Co?“
Angel: „První den po svatbě.“
Spike: „jo, ráno ještě spala a my dva se hádali“
Angel: „už si ani nepamatuji proč.“
Spike: „já taky ne.“
Angel: „Těch prvních pár měsíců jsem byl jako ve snu.“
Spike: „To jsi celou dobu.“
Angel: „Asi máš pravdu.“
Spike: „Už je po svítání, slunce je na obloze.“
Angel: „Zavolám Michelle, ať vzbudí děti, Buffy je unavená.“
Spike: „Rovnou jí nech přinést jídlo.“
Angel: „Dobrý nápad.“
Angel zvedl telefon a nechal to chvíli zvonit.
„Ahoj, to jsem já, nevzbudil jsem tě?“ Spustil do sluchátka hned, jak to Michelle vzala.
„Ne, právě jsem se chystala jít na snídani. David je tu se mnou, potřebuješ něco?“ odpovídala mu pohotově a Spike to se zájmem poslouchal.
Angel: „mohla bys prosím vzbudit děti? Buffy spí, právě jsme se vrátili z hlídky.“
„Bez problému, řeknu Lorey, ať vám něco přinese.“ Přemýšlela dopředu, nečekala ani na Angelovu odpověď a telefon položila. Angel tím skoro ani nebyl překvapený. Jen telefon položil a pohledem zkontroloval svoji přemožitelku. Spike, který rozhovor slyšel, si neodpustil menší poznámku, které se hned Angel chytl jako ryba na háček.
Spike: „Jo vy dva si to umíte zařídit.“
Angel: „K čemu jinému bychom tu děti měli?“
Spike: „Slyšel jsem to.“
„Co?“ Dost ho tou větou překvapil, Angel vůbec nevěděl, o čem Spike mluví. Co asi mohl slyšet? On slyší hodně, ale…
Spike: „Vaši hádku. Tedy ne všechno, ale většinu. Byli jste dost hlasití.“
„No a?“ Vydal neurčité citoslovce, protože chtěl vědět víc, ale nevěděl přesně, jak se zeptat, Spike mu odpověděl přesně na tu otázku, která ho zajímala nejvíc, ale odpověď ho už tak neuspokojila.
Spike: „Už dlouho se trápí.“
Angel: „proč jsi mi nic neřekl?“
Spike: „řeknu ti, jak dlouho to je, pět let.“
Angel: „to jsem netušil.“
Spike: „sama ti to řekla, sice v hádankách, ale řekla.“
Angel: „nevím, co mám dělat.“
Spike: „naštěstí nic dělat nemusíš. Mezi vámi je všechno zase v pořádku.“
Angel: „ale říkal jsi…“
Spike: „spíte spolu, to znamená, že je to v pořádku a zbytek zařídí náš démon.“
Angel: „co?“
Spike: „Apokalypsu.“
Angel: „Nechápu.“
Spike: „Pořád je přemožitelka, konec světa jí pomůže srovnat myšlenky, ale začít se musí jinde, u kultu.“
Angel: „Jenže, jak o tom Angelinu zpravíme?“
Spike: „Nemusíme, ona to zjistí sama. Na tohle má Angie čuch, stejně jako tvůj syn…“
Angel: „No jistě, David, je přece empatik, musel to celou dobu vědět.“
Spike: „Taky, že to věděl. Stejně jako všichni v domě.“
Angel: „proč mi nikdo nic neřekl?“
Spike: „Čekali, až ti to řekne sama a vyjasníte si to.“
Angel: „Připadám si jako prvotřídní blbec.“
Spike. „No jo hochu, tomu se říká manželství. Akorát se pořád nemůžeme shodnout, kdo je víc pod pantoflem. I když… přemožitelka se občas vzepře, třeba posledně, to byly děti ještě malé, jak utekla a vrátila se až za dva dny po svítání.“
Angel: „jo, celou dobu strávila tím, že hledala jednoho démona.“
Spike: „To je naše malá, bezbranná přemožitelka.“
Angel: „Angelina by si pro ni už měla přijít podle toho, co jsem slyšel.“
Buffy se zavrtěla a něco zamumlala. Angel v tom poznal svoje jméno.
„Jsem tady miláčku, s tebou.“ Šeptal jí do ucha a hladil ji po vlasech. Chytla se ho za ruku a dál klidně spala. Ne až tak klidně, protože ji trápily zlé sny, jako už dlouho pokaždé, když jen na chvilku zavřela oči. Pořád byly stejné: smrt, krev a ona tomu nedokázala zabránit. Viděla umírat hodně lidí rukou nejrůznějších démonů, ale teď, poslední dobou se to jen zhoršovalo, věděla, že to něco znamená, ale teď ještě nedokázala říct co.
Spike s Angelem se ještě chvíli bavili a Buffy nerušeně spala, dokud někdo nezaklepal na dveře.
Angel: „To bude Michelle s jídlem. Pojď dál Michelle“
Michelle vešla a za ní i vysoká žena.
Spike: „Kdo to je?“
Michelle: „Přenesla se do jídelny a dožadovala se matky.“
Spike: „Koho?“
Michelle: „No matky, říkala, že hledá Mater.“
„Miláčku, vstávej, přišli z kultu.“
Řekl tiše Angel k Buffy a ta se rychle probudila. První, koho zaregistrovala, byl Angel. Jemně jí políbil ruku a očima jí vyznával lásku. Pak teprve přenesla svoji pozornost i na netrpělivou Michelle, která stála u dveří s tácem plným jídla. Za ní ještě nervózněji přešlapovala čarodějka.
Michelle: „Tak to jídlo asi nepotřebuješ.“
Buffy: „Mám hlad…. Ty jsi z kultu?“
„Ano Mater, poslala mě kněžka.“ Přisvědčila čarodějka a upřeně Buffy pozorovala. Buffy si toho nevšímala.
Buffy: „Tak prosím chvíli počkej, než se najím.“
Čarodějka: „Jak si přeješ Mater.“
Michelle: „Tak já jdu za dětmi Anne, ano?“
Buffy: „Díky, řekni jim… řekni jim, že je mám ráda.“
Michelle: „Řeknu, dej na sebe pozor.“
Buffy: „Budu se mít jako v bavlnce.“
Čarodějka: „Na to jsem zapomněla, smím odejít?“
Buffy: „Jak chceš.“
Čarodějka zmizela a Buffy se otočila k Angelovi. Vášnivě ho začala líbat a on jí to ještě vášnivěji oplácel. Potom ji krmil snídaní a oba se u toho smáli jako děti.
Spike: „Kam ta čarodějka vlastně šla?“
Buffy: „Zapomněla mi vzít oblečení. V jiném, než v tom jejich tam chodit nesmím.“
Angel: „To jsi mi něco připomněla, pamatuješ si, co jsi řekla, když jsi nadávala Mikovi?“
Buffy: „Ano, pamatuji.“
„Mohla bys to napsat?“ Zeptal se a položil před ni blok a tužku. Buffy tam rychle, se samozřejmostí a bez menšího podezření napsala několik řádků. Písmo bylo totožné s knihou, která byla naspaná démoním jazyce, kterému Buffy rozuměla.
Angel: „Díky.“
Buffy: „nezabíjejte toho démona beze mě.“
Spike: „Spolehni se, tenhle je jenom tvůj.“
Buffy se na něj podezíravě podívala, ale usmála se a napila se kávy. V tu chvíli se taky objevila čarodějka.
„Měli bychom jít Mater.“ Ozvala se naléhavě a podávala Buffy pečlivě složené šaty.
„Ale jistě.“ Odpověděla Buffy a položila hrnek. Vzala si od ní šaty a společně s Angelem odešla do koupelny.
„Copak tam asi šli dělat?“ Prohlásil ironicky Spike, ale když viděl kamenný výraz čarodějky, ironie zanechal a pár minut seděl bez hnutí, než se oba vrátili.
Spike: „Co jste dělali?“
Buffy: „Loučili se.“
Spike chápavě s úsměvem přikývl a objal ji. Políbila ho na tvář a požádala, aby se staral o svého chráněnce-Jamese. Angela taky objala a nechtěla se ho pustit. Potom se políbili, ale protože čarodějka naléhala, museli polibek přerušit. Už se chystala odejít, ale pořád se ho držela za ruku. Dal jí polibek do vlasů a pustil ji. Několika ladnými krůčky přeběhla k čarodějce.
„Vypadáš jako anděl. Jsi anděl.“ Řekl tiše. Milující slova mu na to byla odpovědí.
„Williame, dej na sebe pozor. Na sebe, i na Liama.“ Prosila ještě Spika, ten ji o tom hned ujistil a slíbil, že se na něj může spolehnout. Potom Buffy zmizela. Angel se ještě chvíli díval do míst, kde naposledy stála a pak vstal a chystal se odejít, než ho zadržel Spike svojí otázkou na cíl jeho cesty.
„Jdu zjistit, co Mikovi řekla. Do čtvrt hodiny chci mít tebe, Victora, Michelle, Davida, Jamese, Stana i Chrise v malé knihovně. Elie přivedu já.“ Odpověděl mu a odešel. Spikovi nezbylo, než uposlechnout rozkaz a všechny je najít.
Angel vešel do pokoje Michelle, kde hrála na klavír. Děti si v rohu hrály se skládačkou a ona jim k tomu hrála veselé melodie.
„Angele!“ Lekla se ho Michelle div nepřestala dýchat.
Angel: „Promiň, neruším?“
Michelle: „Ne, potřebuješ něco?“
Angel: „Porada v malé knihovně. Vezmi Jamieho. Potřebuj o něčem mluvit s Lízou.“
Michelle: „Dobře, uvidíme se tam.“
„Tak běž s myškou Jamie, hned za vámi přijdeme.“ Přemlouval Angel chlapce, který nechtěl odejít, když přece otec zrovna přišel. Nakonec se nechal ukecat, Michelle ho vzala za ruku a odvedla. Líza jenom s očekáváním na Angela hleděla. Klekl si k ní a položil před ni blok, kam Buffy napsala svůj proslov.
Angel: „Dokážeš to přečíst a přeložit?“
Líza: „Určitě, ale je to dost neslušné.“
Angel: „Detaily můžeš vynechat, jaká je pointa?“
Líza: „Výhružky, nadávky, popisování mučení, tak upozornění… Tati, kde jsi to našel?“
Angel: „To není důležité, jaké je to upozornění?“
Líza: „Jsem Ka-Lei, ten výraz se nedá přesně přeložit, něco jako zabiják, postarám se, abych svět zbavila oblud, jako jste vy. Nezastavím se před ničím. Půjdu přes mrtvoly, protože já jdu za vyššími zájmy…. To se mi vůbec nelíbí. Tati, co to je?“
Angel: „Neboj se, holčičko, o nic nejde. Nikomu o tom neříkej.“
„Jak chceš.“ Přisvědčila sklíčeně a nechala se odvést do malé knihovny k ostatním.
Podle úmluvy se všichni sešli v malé knihovně. Angel jim řekl o očekávaném démonovi. Tým Victora, Davida, Michelle a dětí hledal informace a zbytek se připravoval fyzicky na boj s armádou upírů. Pro tuto chvíli to byla jejich priorita číslo jedna. Všichni to brali na vědomí. Potom, co jim Angel všechno řekl, většina lidí odešla, kromě Davida.
Angel: „Moje knihovna je vám k dispozici, ale byl bych radši, kdybyste pracovali ve velké knihovně a tady si jen brali knížky.“
David: „Dobře, hned se do toho pustím. Podívám se d databáze firmy, jestli tam něco nenajdu.“
Angel: „Ty si s tím jistě poradíš. Ale mám pro tebe ještě jeden úkol.“
David: „Ano?“
Angel: „Musí to zůstat v tajnosti. Jen ty, Michelle a děti. Victorovi ani muk.“
David: „Jasně, o co jde?“
„O tohle.“ Podal mu papír z bloku, který mu předtím Elie přeložila.
David: „Co to je?“
Angel: „To včera tvoje matka řekla jednomu upírovi, pak to napsala. To je už po několikáté, co ztratila kontrolu nad svým démonem.“
David: „Ví o tom, co mi dáváš za úkol?“
Angel: „Ne a ani se to nesmí dozvědět. Přinesu ti složku, co udělal Victor o tom řádu démonů a taky tu její knihu. Než se vrátí, musí tu knihu dostat zpět. Všimne si, když tam nebude.“
David: „Tak tou začneme.“
Angel: „Dík.“
David: „Je to přece moje matka.“
Pak Angel odešel a David se ve vzpomínkách přesunul do doby, kdy byl dvojčatům právě rok….
…Tenkrát seděli s Buffy, Angelem, Michelle a Spikem v obýváku. Buffy měla na klíně Jamese a Michelle Elizabeth, když přišla Lorey a nesla v ruce bezdrátový telefon.
Lorey: „Volá vám nějaký právník paní.“
Spike: „Že by tě nějaký upír zažaloval za ublížení na zdraví?“
Buffy se na něj usmála, předala Angelovi Jamieho a vzala si od Lorey telefon.
„Summersová.“ Zahlásila vesele do telefonu.
„Dobrý den, jsem Howers. Mé jméno vám asi nic neříká, ale jsem právník pana Ruprta Gilese.“ Odpověděl jí muž do telefonu.
Buffy: „Giles mě zažaloval?“
Howers: „Ne paní Summersová. Pan Rupert Giles před několika dny zemřel. Nemá žádné příbuzné, právě jsme otevřeli jeho závěť. Zpočátku žádá, abychom uvědomili Buffy Summersovou o jeho smrti. Jste Buffy Anne Summersová, narozena roku 1981?“
Buffy: „Ano, jsem. Ale jak to, že nemá příbuzné, co jeho žena?“
Howers: „Zemřela zároveň s ním. Pokud jde o poslední vůli pana Gilese, všechno odkázal vám. Pohřeb už zařídil jistý… Robins, David Robins. Je také uveden v závěti. Pan Giles vás žádá, abyste ho vzala pod svoji ochranu, až splní svůj úkol a přijde za vámi.“
Buffy: „Ráda to udělám.“
Howers: „K závěti je taky přiložený dopis pro vás. Tímto vás prosíme, abyste přijela do Londýna a všechno tu podepsala a převzala.“
Buffy: „Zařídím si pár věcí a přijedu tam. Ještě něco… jak zemřel?“
Howers: „Všechny podrobnosti se dozvíte až v Londýně.“
Buffy: „JAK ZEMŘEL?“
Howers: „Zasáhl ho do srdce šíp.“
„Panebože.“ Vydechla zkroušeně Buffy.
Howers: „Dovolte mi vyjádřit vám naši upřímnou soustrast.“
Buffy: „Děkuji.“
Buffy telefon zavěsila a položila ho na stůl. Řekla prostě jen: „Giles zemřel.“
Potom se chystala odejít, Angel hned vyrazil za ní.
„Chci být chvíli sama…“ Odbila ho, vzala si kabát a odešla.
David: „Kam šla?“
Michelle: „Na hřbitov.“
Angel: „Bude v pořádku?“
Michelle: „Chce být jen sama, přemýšlet, vzpomínat.“
Angel: „To je hrozné… Giles a mrtvý.“
…David nevěděl, proč se mu právě ta vzpomínka vybavila a on se hned do té doby přenesl v čase. Nikdy se nikdo kromě
Buffy nedozvěděl, co bylo v dopise, který jí Giles napsal. Buffy si ho přečetla a schovala mezi své věci.
Když se vrátila z Londýna, chodila jako tělo bez duše, dokud pro ni nezavolala Angie. Angie jí pomohla se s
tím smířit a když se Buffy vrátila, byla vcelku normální. Stále ještě hodně plakala, ale nechala Angela,
aby se o ni staral. Dlouhé hodiny pak na jejího pozorovatele vzpomínali, někdy i se Spikem. David vstal a
vzal do ruky knížku, kterou měl předtím položenou na stole. Pak odešel. Později mu Michelle prozradila, že Buffy
jí jednou dopis ukázala. Byl prý celkem dlouhý. Poctivě se mu ho snažila vyložit, ale občas si nemohla vzpomenout.
Buffy,
Budu se to snažit zkrátit, ale přesto je toho hodně, co bych ti ještě chtěl říct, ale nemám možnost. Když dostaneš tento dopis, budu již jistě se svojí drahou Jenny a se všemi svými přáteli pozorovateli.
První, co bych ti chtěl říct, se týká Davida Robinse. Toho jsi mi svěřila do péče, stejně jako Wesley tobě. Snažil jsem se ho naučit co nejvíc. Vychoval jsem si v něm svého následníka ve výchově přemožitelek. Zadal jsem mu úkol, který mu jistě zabere několik let. Když úkol splní, přijede za tebou. Postarej se o něj prosím. Bohužel se trápí láskou k tobě, která ho pořád ještě nepřešla. Snažil jsem se, ale nemohl jsem nic dělat. Znám tě a proto vím, že ti to nebude bránit v tom, abys ho přijala k sobě. Jen tě žádám, abys v jeho blízkosti hlídala Angela. Ale to ti ani nemusím říkat. Stařec se tě snaží poučovat a přitom toho moc namluví, prosím tě, abys mě vyslechla. Už jsem se jednou zmínil o Angelovi, tak to rozvedu více. Všichni se známe už dlouho, už ze Sunnydale a oba víme, jak tě miluje. Nebudu tě trápit obvyklými frázemi, jak ho máš milovat, chápat, chránit. Nebudu to zbytečně rozvádět, jen tě upozorním, abyste byli stále spolu. Když budete spolu, budete se umět ubránit nebezpečí, které se skrývá ve tvém nitru.
Další, o kom ti chvi říct pár vět je Spike. On je kapitola sám o sobě a oba víme, že pod tou drsnou slupkou odbarveného upíra v dlouhém kabátě se skrývá romantický a citlivý básník William. Je to i tvůj přítel, tak tě nemusím prosit, aby ses o něj postarala. Těžce nese rozchod s Dawn, který není pořád ještě dořešený a ani nikdy nebude. Tím jsem se dostal k tvojí sestře, mystickému klíči Dawn Summersové. Vlastně nic nevím o jejím životě posledních let, ale jsem přesvědčen o tom, že se stále hůř srovnávala se svojí podstatou klíče. Víš, že jí nemůžeš v ničem bránit a můžeš jen zavřít oči a počkat, než Dawn dojde cíle své cesty, protože ty do toho nesmíš zasahovat. Nemůže se pořád schovávat za svoji sestru přemožitelku…
Tvoje děti, o těch už jsem ti všechno řekl dříve. Pořád to platí. Dál už nemám co říct, chtěl jsem jen toto a doufám, že si moje upozornění vezmeš k srdci.
Jen jedna, poslední věc mi zbyla. Není to tak věc, jako člověk. Jsi to ty. Už dřív jsem tě považoval za dceru, kterou jsem nikdy neměl. Kdybych ale nějakou měl, chtěl bych, aby byla jako ty. Prožili jsme toho spolu už hodně. Když ti píšu, přemáhají mě vzpomínky na naše společné chvíle, protože když jsem se stal tvým pozorovatelem, měl jsem nový smysl života. Nebudu ti lhát a říkat, že jsi byla vždy ta přemožitelka, kterou jsem tě chtěl mít. Byla jsi lepší. V době, kdy tě Willow vzkřísila a vytrhla z nebe, taky vytvořila tvého démona. Je to dobrý démon, ale i to skrývá jisté úskalí. Teď už dost vzpomínek a napomínání. Mohu tě tady s klidným svědomím nechat, protože vím, že se o sebe i o ostatní dokážeš postarat. Tak jen dál buď taková, jako teď, nebo i lepší. Volbu nechám na tobě. Postarej se prosím o Davida a nevzdávej svůj boj. Kdykoli budeš váhat, vzpomeň si, o čem jsme mluvili…
S nejkrásnějšími vzpomínkami
Rupert Giles
Buffy se vrátila za čtyři dny, čarodějka ji přenesla do ložnice, kde v tu chvíli byli Spike a Angel. Hned, jak je viděla, vrhla se k Angelovi, skočila mu na klín a začala ho divoce líbat.
„Mater“ ozvala se čarodějka, když už ji začala nudit líbací.
Buffy: „Ale jistě sestro, kdybys měla doma takovýho chlapa, co já, taky by tě obíjely léta celibátu.“
Čarodějka: „Jsme jen prostí poddaní bohyně.“
Buffy: „To já jsem taky. Miluji Bohyni stejně, jako ona miluje nás, své služebníky.“
Čarodějka: „Doufáme, že nás ještě někdy navštívíš Mater.“
„To si piš.“ Rozloučila se s ní a čarodějka zmizela. Buffy se znovu pověsila na Angela.
Spike: „A mě ráda nevidíš?“
Buffy rychle vstala, objala ho a jemně ho políbila na tvář. Pak zahlásila, že se jde přivítat s dětmi a utekla.
Pár dní po jejím návratu se nedělo nic. Až sedmého dne od jejího odjezdu si ji, Angela a Spika zavolal David do knihovny. V knihovně byli jen oni čtyři a Victor.
David: „Trvalo to dlouho, ale konečně jsme o tom démonovi něco našli. Neumí nic, jen má celkem slušnou fyzickou sílu. Taky se dokáže dělit, což je dost zdlouhavé, ale dokáže taky vytvářet své kopie, které ale moc dlouho nevydrží.“
Buffy: „To nechápu, tak kde je ten háček?“
David: „Hlavně v těch jeho kopiích a armádě.“
Buffy: „Chápu, jak ho zabijeme?“
David: „Musíme se prodrat jeho armádou, zabít všechny jeho kopie a potomky. Pak ho musíš oslabit jistým kouzlem a nakonec zabít stříbrným mečem, ale nesmí v té době zbývat žádná kopie, ani potomek.“
Buffy: „Hm.“
Spike: „Co znamená to tvoje „hm“?“
Buffy: „My tři, Stan a možná Chris.“
David: „Taky vám můžu pomoci.“
Buffy: „Na Michelle jsem zapomněla. Davie, ty jsi moc důležitý, nesmíš s námi.“
David: „Ne, nesmím s vámi, protože se nemůžu bránit. Na rozdíl od Michelle nemám aktivní moc a bojíš se, že by ses o mě musela starat, ale já už nejsem dítě.“
Buffy: „Proč teda vyvádíš jako adolescent?“
David: „Pch.“
Buffy: „Chce to přemožitelku, zavoláme Nellie.“
David: „mami, Chrise sebou vezmeš a mě ne?“
Buffy: „Nedovolím ti tam jít, to by byla sebevražda.“
David: „Mami…“
Buffy: „Přestaň fňukat jako malej kluk.“
David: „Já Michelle samotnou nepustím.“
Buffy: „Však já vím. Jenom přestaň fňukat a nech mě přemýšlet.“
Angel: „Na co myslíš?“
Buffy: „Nevím, jak na to. Musím být ve skupině, která půjde proti démonovi. Potřebuji tam myšku, takže tam bude i David, ale potřebuji někoho spolehlivého, kdo by se postaral o potomky.“
Angel: „nechápu, kde je problém.“
Spike: „Prostě tě chce mít na očích, ale potřebuje, abys dohlédl na Nellie.“
Angel: „Tak ty budeš s dětmi a se Spikem proti armádě a já s Nellie, Nicholasem a Stanem budeme hledat potomky. Až je všechny zabijeme, spojíme se s vámi.“
Buffy: „Potřebujete někoho, kdo bude hledat potomky.“
David: „Pokud najdeme starší už teď, budou potom muset zabít jen ty nové a ty najdete lehce, to zvládne i Nellie.“
Buffy: „Máš pravdu. Ještě o tom budu přemýšlet, teď musíme na hlídku.“
David: „Mám zavolat sestřičce?“
Buffy: „Já jí pak zavolám. Zatím řekni náš plán ostatním, až se vrátíme z hlídky, dohladíme detaily.“
Spike: „A co já?“
Buffy: „Ty s námi nejdeš na hlídku?“
Spike: „už jsem se bál, že se mnou nepočítáš.“
Buffy: „S tebou vždycky Williame.“
Za pár dní přijela i Nellie s Nicholasem, čímž dokončili tvoření týmů. Díky systematickému plánu Buffy, Angela a Spika a díky rychlému vyhledávání potomků kouzlem Michelle se začali pomalu blížit k cíli. Snad šťastnou náhodou, nebo řízením osudu se jim podařilo brzy zabít většinu potomků. Potom už jim zbýval jen démon a armáda.
Buffy, Michelle, David a Spike se vydali ke skladišti. Tam podle hlášky informátora měl démon být. Cestu jim zastoupili čtyři upíři. Buffy dala Davidovi a Michelle jasně najevo, že tohle je její práce. Hodila Spikovi kolík a po několika ranách, útocích a krytích nebylo po upírech ani stopa (kromě prachu). Za chvíli se před nimi objevili tři stejně vypadající zelenofialoví démoni. Michelle je třemi dobře mířenými ranami spoutala do tří klecí.
Buffy: „Tak vy jste ti všetečkové, co chtějí ovládnout město?“
Démon: „Ano.“
Michelle začala pomalu odříkávat kouzlo a začala se vznášet nad zemí.
Buffy: „Tohle město je moje.“
„Přijde větší zlo.“
„To už jeden říkal…“ Odpověděla mu Buffy a v tu chvíli se kolem démona objevila bílá záře. Klece zbylých démonů se rozestoupily, David a Spike démonům usekli hlavy a znovu se postavili vedle Buffy každý z jedné strany. Buffy pevně uchopila meč a zamávala jím před sebou. Potom začala mluvit, měla ke zbývajícímu démonovi dlouhý proslov v démoním jazyce. Když skončila, znovu mávla mečem a usekla démonovi hlavu. Michelle přestala zaříkávat a omdlela. David k ní hned spěchal. Buffy zůstala stát bez hnutí, jen se třásla a pevně svírala meč. David vzal Michelle do náruče a odnesl ji ven. Spike udělal několik kroků směrem k Buffy. Když ho viděla vedle sebe, prudce sebou trhla a sekla mečem jeho směrem.
„Buffy, to jsem já… Spike.“ Snažil se ji uklidnit. Znovu proti němu máchla mečem, ale on ho oběma rukama zachytil. Zaváhala, jakoby ji přemohla vzpomínka, využil jejího zaváhání a meč jí vytrhl. Divoce se mu bránila a schytala tak několik ran, i jednu ošklivou do pravého boku. To ji vzpamatovalo, vyděšeně se na něj dívala a podlomily se jí kolena. Na poslední chvíli ji zachytil. Podepřel ji a pomohl jí vyjít ze skladiště a dorazit k autu.
Michelle a David byli překvapení, že je tak vidí.
Spike: „Napadli nás upíři.“
David: „pojedeme domů.“
Michelle: „Zavolám Angelovi.“
Buffy: „Řekni mu… řekni mu jen, že jsme ho zabili.“
Michelle: „jak chceš Annie.“
Buffy: „Jsi v pořádku, myško?“
Michelle: „Jo, bylo to jen chvilkové.“
Buffy: „Podej mi obvazy.“
Michelle jí je podala. Buffy vzala něžně Spikovy ruce do svých a jemně mu je ošetřila.
Spike: „Co tvoje zranění?“
Buffy: „Bude v pořádku.“
Spike: „Pořád to krvácí, bolí tě to, nemám…“
Buffy: „Ne! Promiň mi to. Nikomu o tom prosím neříkej.“
Spike: „Jak chceš, já…“
Nedokončil větu, protože cítil, jak se o něj opřelo bezvládné tělo přemožitelky. Posunul si ji v náruči, aby ji zranění co nejméně bolelo. V tu chvíli se ze sedadla spolujezdce otočila Michelle.
„Co je s Annie?“ Nadhodila hned otázku, když viděla, jak starostlivě Buffy drží.
Spike: „omdlela, pořád krvácí, nemůžu to zastavit.“
„Který bok to je?“ Ozval se David z pozice řidiče, aniž by se otočil.
Spike: „pravý.“
David: „Nebude se to hojit. Jediné zranění, které jí zbylo, od toho ducha.“
Spike: „Ale bude se to dát…“
David: „Bude se to hojit ještě hůř, než normálním lidem. Ten její démon viď?“
Spike: „Nikomu o tom neříkejte.“
David: „Bude to mezi námi čtyřmi. Táta mi zadal úkol, měl jsem o jejím démonovi zjistit víc. Nestihl jsem mu říct, na co jsem přišel.“
Spike: „No tak Davie, znám je oba celou věčnost, všechno vím. Byl jsem u toho, když byl ten démon stvořen, když ji vzkřísili.“
David: „Je to špatné Spiku, bude se to zhoršovat. Ten démon nad ní začíná mít moc. Musíme požádat Elie, aby přeložila, co řekla dnes, ale myslím, že to vím.“
Spike: „Řekneš nám to doma, i Angelovi. Teď musíme spěchat.“
David: „jedu tak rychle, že i kdyby mě policajti chtěli chytit, nemají možnost.“
Spike: „Díky bohu, že si Angel potrpí na rychlá auta.“
Zbytek cesty nikdo z nich nepromluvil.
Když přijeli domů, nikdo tam nebyl. Děti s Victorem byli nahoře, takže je neslyšeli přijít. Spike pomohl Buffy do postele. Na chvíli byla při vědomí a volala Angela, ale potom zase omdlela.
„Kde je sakra ten Angel?“ Zanadával Spike, když znovu omdlela.
Michelle: „Zkoušela jsem to, ale nevím, jestli mě slyšel.“
David: „Já to zkusím.“
Spike: „potřebuje to zašít, pořád to krvácí a jediné, co můžeme dělat, tak vyměňovat obvazy.“
Michelle: „Ona by věděla, co dělat.“
Spike: „Jenže teď nám to jaksi nemůže říct.“
Najednou otevřela oči a vykřikla: „Faith“ Potom už jenom vzlykala bolestí. Za chvíli po tom přišel Angel. Vrhnul se k posteli. Tiše řekla jeho jméno, usmál se na ni a přesvědčoval ji o své přítomnosti, potom se podíval na ránu a dost výhružně i na Spika.
Angel: „Neměl jsi na ni dát pozor? Co se stalo?“
Spike: „Sečná rána mečem.“
Angel: „Jak se to mohlo stát? V boji s meči je nejlepší.“
Spike: „To ona sama.“
Angel: „Jak?“
Spike: „její démon, zase nad ním ztratila kontrolu. Mluvila tím divným jazykem na toho démona a pak ho zabila. David odnesl Michelle. Ona stála pořád bez hnutí na místě. Tak jsem šel k ní, ale napadla mě mečem. Když jsem jí ho chytil, zaváhala a mně se podařilo jí ho vzít. Potom se strhla menší potyčka, vážně jsem se snažil ji nezranit, ale sekla se tady do boku. To ji vzpamatovalo a byla to zase ona. Dokonce mi ošetřila ruce, pak omdlela.“
Angel: „Ten démon, zhoršuje se to. Davie, už jsi něco zjistil?“
David mu podrobně řekl všechno, co zjistil a Angel se zatím snažil zastavit krvácení.
„Jestli jí to oslabí pravou ruku, zabije mě.“ Prohlásil, když mu David všechno řekl.
David: „To jí občas dělá i teď ne?“
Angel: „Jo, prvně ji do toho boku sekly síly, potom ten duch a pak ještě tohle.“
Michelle: „jaké síly?“
David: „Síly přemožitelky, pamatuješ, ty sny.“
Michelle: „Jo, pamatuji.“
Angel: „Spiku, běž pro děti, Victor ať nechodí. Elie nám to musí přeložit.“
Čekali jen chvilku, než se Spike vrátil a vedl sebou i děti. Ty hned běžely za maminkou, co se s ní děje. Jamie se rozplakal, Buffy se ho snažila utišit, tiše na něj mluvila a snažila se přemáhat svou vlastní bolest. Elizabeth stála vedle postele a jen na maminku koukala, než za ni přišel David.
David: „Elie, něco bychom potřebovali.“
Elie: „Co je s maminkou?“
David: „Je zraněná.“
Elie: „Bolí ji to?“
David: „Potřebujeme najít způsob, jak jí pomoci.“
Elie: „Jak to souvisí se mnou?“
David: „To ty jí můžeš pomoci, chytni se mě za ruku.“
Lízinka se ho chytila a David je přenesl do minulosti. Buffy se pořád snažila utišit Jamese, který nepřestával plakat. Najednou přestal, položil jí ruce na ránu, Buffy usykla bolestí. Z jeho rukou začalo proudit zelené světlo. Všichni na to ohromeně zírali a nikdo se nebyl schopen pohnout. Když světlo přestalo proudit a Jamie oddělal svoje ruce z matčina zranění, první, kdo dokázal promluvit, byla Michelle.
„Co to bylo?“ řekla a vyjádřila tak otázku všech přítomných. Angel se podíval na zranění na Buffyině boku, zbyla po něm jen malá jizvička.
„Vyléčil to,“ odpověděl jí jednoduše.
Spike: „nikdy jsem nic podobného neviděl.“
„Díky Jamie“ obrátil se Angel k synkovi.
Michelle: „Co je s Annie?“
Nehnutě ležela na posteli.
Angel: „je v bezvědomí.“
Spike: „To znamená co? Právě jsem viděl tvého pětiletého syna léčit zranění dotekem rukou, teď je ona v bezvědomí a vůbec nic nechápu.“
Michelle: „Myslím, že jsi přesně vyjádřil, na co myslíme my všichni.“
Angel: „Probouzí se… Miláčku, jak se cítíš?“
Buffy: „Divně, co to bylo?“
Angel: „myslím, že jsme právě odhalili schopnosti našeho syna.“
Buffy: „Hm, dala bych si kafe.“
V tu chvíli se vrátil David a vedl za ruku Lízu. Ta se hned vrhla na matku, zobjímala ji a odmítala se pustit. Jamie pořád ještě seděl vedle ní na posteli, stejně jako Angel, který ji držel za ruku.
David: „Elie, řekni, co máma říkala.“
Elie: „Nepamatuju si to přesně, ale říkala, že ona je přemožitelka a jí patří tohle město a zabije každého, kdo se to bude snažit zpochybnit. Půjde přes mrtvoly, aby z města vypudila všechny nebezpečné živly. Když skončí, bude postupovat dál, až se jí podaří zničit všechno zlo na zemi. Nezastaví se před ničím, protože někdy se musí přinést nějaké oběti, pro vyšší dobro.“
Když to Elizabeth dořekla, v pokoji panovalo ticho, nikdo se ani nepohnul. Všem bylo v tu chvíli jasné, co ten proslov znamenal. Taky věděli, co myslela těmi oběťmi pro vyšší dobro, nevinné lidi. Všem ta slova hučela v hlavě, všichni se z toho snažili vzpamatovat. Nikomu nešlo na mysl, jak je možné, že něco takového řekla Buffy, která nikdy nevinného člověka nezabila. První, kdo promluvil, byl Wesley, ale nikdo kromě ní ho neslyšel.
„Tvůj démon začíná být nebezpečný. Nesmíš mu dovolit, aby nad tebou získal moc. Nesmíš ztratit kontrolu, protože jeho moc stále sílí. Je nebezpečný a brzy může zabít nevinné lidi, sice pod záminkou vyššího dobra, ale to není omluva, pro zmařený lidský život. Třena ten muž nebo žena bude něčí dítě, bratr, sestra, nejlepší přítel, manžel… Chceš, aby to byly tvoje děti? Chceš, aby za to zaplatil Angel? Nebo tvoji přátelé? Nesmíš to dovolit… protože si dnes nemůžeme být jistí, co udělá příště. Zatím jen vyhrožuje démonům a zabíjí je. Jenže dneska jsi málem zabila Spika, tvého nejlepšího přítele, který byl vždy na tvé straně. On tě chápal, on tě znal, měl tě rád a ty jsi ho málem zabila. Takhle to chceš? Musíš něco udělat!“
Buffy: „Jenže co?“
Nikdo v tu chvíli nevěděl, na co Buffy odpovídá.
Wesley: „Musíš ho zabít!“
Buffy: „Zabít dřív, než zabije někoho dalšího.“
Wesley: „Jsem rád, že to chápeš… jsi přemožitelka.“
Buffy: „Udělám, co je třeba, zabiju ho.“
Potom Wesley zmizel, Buffy mu stejně neviděla do tváře, slyšela jen jeho hlas. Buffy chvilku přemýšlela, než s vypětím sil vstala.
Angel: „Kam jdeš?“
Buffy: „Obléct se, nechceš přece, abych tu byla v tom zakrváceném tričku.“
Angel: „Dobře.“
David: „Tak my už radši půjdeme.“
David, Michelle s dětmi odešli, Spike ještě řekl Angelovi, že si o tom později promluví a taky odešel.
Buffy za chvíli vyšla z koupelny, měla na sobě jen lehký župan. V očích měla prázdný výraz. Seděl na posteli a uklízel zakrvácené obvazy. Šla k němu, přiblížila se tak, že mohl cítit tlukot jejího srdce. Obkročmo si na něj sedla, zády k němu, natáhla za sebe ruku a zajela mu do vlasů. Chvíli se na něm vrtěla a třela se o něj zády, než se k němu otočila čelem. Rozepnula mu kalhoty a posadila se na něj. Naklonila se k němu a začala ho dráždivě kousat do ucha, přitom si sundala župan.
Potom usnula, nahá si lehla na postel a zavřela oči. Zapnul si kalhoty a podíval se na ni. Najednou nevypadala jako jeho anděl, ale jako cizí ďábel. Přikryl ji dekou a odešel za Spikem. Přemítal, že za dobu, co Spike odešel, si neřekli ani slovo, což nebylo obvyklé. Prostě přišla a byla jiná, zlá. Všiml si toho hned, jak vyšla z koupelny, jenže potom už nedokázal myslet. Znovu si toho všimnul, když usnula. Rychle zamířil do Spikova bytu, ale tam nebyl. Jeho další zastávka byl byt Davida.
Tam ho taky našel. Kromě Spika tam byli ještě Michelle a David.
Angel: „Kde jsou děti?“
Michelle: „S Victorem.“
David: „kde je máma?“
Angel: „Spí?“
Spike: „Řekla něco?“
Angel: „Ani slovo.“
David: „Co dělala potom, co jsme odešli?“
Angel se na něj podíval stylem, před tebou to říkat nebudu a David chápavě přikývl.
Spike: „Když jste se spolu vyspali, tak je to v pohodě ne?“
Angel: „Myslím, že tohle bychom neměli řešit před mým synem a vnučkou.“
Michelle: „Angele, ale teď je to důležité. Slyšel jsi, co říkala Líza a co potom říkala Annie, tohle je vážné.“
Angel: „Tak jo, když jste odešli, vrátila se a… a začala mě svádět.“
Spike: „Na tom je něco špatně?“
Angel: „Tys neviděl ten její pohled a to, jak se chovala…“
David: „Jak?“
Angel: „Zle.“
Spike: „Při sexu?“
Angel: „Já říkal, že to není nejlepší nápad.“
Michelle: „Angele, pokračuj.“
Angel: „No, prostě byla úplně jiná. Taková pyšná, povrchní a lhostejná. Taky mě kousla.“
Spike: „Z toho jsi vyvodil, že je zlá? Ona kouše pořád.“
Angel: „Chovala se prostě jinak. Celou dobu nařekla ani slovo, vždycky mluví.“
Michelle: „Ale ty jsi taky nic neřekl.“
Angel: „Já nikdy nemluvím.“
David: „To nám dost objasňuje. Tak to vypadá, že ji v tu chvíli ovládal ten démon.“
Angel: „To stejné jsem si myslel i já.“
Spike: „Takže, co teď?“
David: „Musím najít způsob, jak démona potlačit. Zatím byste ji měli hlídat.“
Angel: „Jdu za ní.“
David: „Spike půjde s tebou, bude lepší, když na něj budete dva. Tebe už jednou přelstila.“
Angel: „Tak pojď Spiku.“
Spike měl v plánu nějakou poznámku, ale raději se jí vyhnul. On i Angel odešli.
Michelle: „Neboj se Davie, Annie bude v pořádku.“
David: „Proč všichni spoléhají na mě?“
Michelle: „Věří ti.“
David: „Co, když to nezvládnu? Dokonce i táta je bezradný. Táta vždycky ví, co dělat.“
Michelle: „Když ne ty, kdo jiný by měl najít odpověď?“
David: „Ani já nejsem všemocný, myško.“
Když Angel a Spike přišli do ložnice, pořád ještě spala. Angel jí popotáhl přikrývku a sedl si vedle ní. Spike si sedl do křesla, takže měl na oba skvělý výhled.
Spike: „Máš pravdu, vypadá jinak.“
Angel: „Spící zlo.“
Spike: „To se pleteš, zlo nikdy nespí.“
Angel: „Máš pravdu. Je hrozné, že někdo, kdo vždy bojoval proti zlu je teď sám zlo.“
Spike: „Její démon se snaží být tak dobrý, až je zlý.“
Angel: „Stejně je pořád krásná.“
Spike: „Jo, to je…“
Ještě hodnou chvíli si povídali, než se probudila. Prvně otevřela oči, pak se posadila. Ke svému obrovskému zděšení zjistila, že je nahá.
Buffy: „Jak to, že jsem nahá? Co tu dělám?“
Angel: „Předtím, než jsi usnula, lehla sis nahá do postele.“
Buffy: „Jak? Co tu dělám? Nic si nepamatuji. Angele, co se stalo?“
Angel se k ní rychle otočil. Najednou to zase byla ona. Jak se stydlivě krčila na posteli a křečovitě svírala deku, která ji aspoň trochu zakrývala. Angel ji objal, stulila se mu v náruči a dál kolem sebe vyděšeně koukala.
Buffy: „Angele, co se děje? Jak jsem se sem dostala? Jak to, že tu jsi? Poslední, co si pamatuji je, jak držím Williama za ruce.“
Angel: „Shh, všechno bude v pořádku.“
Buffy: „Co se děje? Proč se na mě tak díváš?“
Angel: „Nic se neděje, všechno je v pořádku miláčku.“
Buffy: „Ty mi něco tajíš.“
Angel: „Nic se neděje, všechno bude v pořádku.“
Spike: „Koho o tom přesvědčuješ? Sebe, nebo ji?“
Buffy: „Spikey, co se děje?“
Spike: „To se právě snažíme zjistit. Opravdu si nic nepamatuješ?“
Buffy: „Vůbec nic.“
Angel ji pustil a ona vstala. Bolestivě se chytla za bok, a když udělala jeden krok, tiše zaskučela bolestí. Pořádně zabalená do přikrývky odešla do koupelny. Angel se sedl na sedačku, zrovna se chystal něco říct, když uslyšel náraz a následně tiché klení z koupelny. Rychle tam šel. Ležela na zemi a byla úplně nahá. Trochu ji přikrývala akorát deka, kterou přes sebe měla přehozenou. Hned si k ní klekl a chtěl jí pomoct vstát, ale zarazil ho její zraněný pohled.
Angel: „Co se ti stalo?“
Buffy: „Chtěla jsem se sehnout pro prádlo tady do zásuvky, ale najednou to začalo bolet a upadla jsem.“
Angel: „Můžu ti pomoct?“
Chytla se ho rukama kolem krku a on ji posadil na skříňku s ručníky. Chvíli se na sebe koukali, než ji zase něco začalo bolet.
Angel: „To tě bolí ten bok?“
Buffy: „Mimo jiné, víš, začínám si vzpomínat… vyšla jsem z koupelny a pak jsem… já tě kousla do ucha?“
Angel: „Mimo jiné.“
Buffy: „Promiň, jako bych to vůbec nebyla já… vždyť, tohle bych nikdy neudělala.“
Angel: „Já vím miláčku. Co tě bolí?“
Buffy: „Dá se říct, že celá pravá polovina těla.“
Angel: „Pomůžu ti. Chceš se vykoupat, nebo obléct?“
Buffy: „Zabít.“
Angel: „Cože?“
Buffy: „Asi mi jen něco vyklouzlo, chci se jenom obléct.“
Smutně se na něj podívala. Znovu se ho chytla kolem krku. Jemně se políbili. Potom se znovu milovali, tentokrát něžně, s láskou. Pak se na něj prvně usmála, ale pak se rozplakala. Naznal, že v tu chvíli není nejlepší nápad cokoli po ní chtít. Zabalil ji do pokrývky a vzal ji do náruče. Vůbec se nebránila, nechala si všechno líbit. Odnesl ji do postele, tam se mu stulila v náruči a dál tiše vzlykala. Nikdo nepromluvil, každý jeden z nich si snažil uspořádat myšlenky. V jednu chvíli pláč utichl, Buffy usnula.
Spike: „Myslím, že se shodneme na tom, že tohle je ona.“
Angel: „Zdá se, že ten démon není dost chytrý na to, aby předstíral, že je ona. Lehce je rozpoznáme.“
Spike: „Co jste dělali tak dlouho v koupelně?“
Angel: „proč se mě ptáš? Vždyť to víš, jistě jsi to slyšel.“
Spike: „Chtěl jsem dělat jako že ne.“
Angel: „To je jedno. Ale nikomu nic, co jsi slyšel, neříkej.“
Spike: „Dobře, stejně bych to neměl komu říkat. Ale už chápu, proč ti bylo divné, že nemluví.“
Angel: „Ale nejen to. Stačí, abych se na ni podíval. Abych se jí podíval do očí. A teprve teď je to zase ona.“
Spike: „Proč vlastně předtím brečela?“
Angel: „Nevím, právě teď vůbec nic nevím.“
Otevřela oči a smutně se na něj podívala. Pohladil ji po tváři, ale ona se k němu jen blíž přitiskla. Něžně ji políbil a usmál se na ni. Nervózně mu úsměv oplatila.
Buffy: „Kde jsou děti?“
Angel: „S Victorem.“
Buffy: „Chtěla bych je vidět a mluvit s nimi.“
Angel: „Spiku, běž prosím pro děti.“
Buffy: „Běžte prosím oba.“
Angel: „Proč?“
Buffy: „Chci se v klidu obléct.“
Angel: „Dobře, hned se vrátíme. Miluji tě.“
Buffy: „Já vím.“
Angel i Spike vstali a měli se na odchodu.
„Miluji tě Angele. Vždycky budu tvoje.“ Řekla ještě tiše, když odcházeli. Angel to slyšel a tiše odpověděl: „Navždy,“ ale ona to neslyšela.
Když odešli, zavřela za nimi dveře a zamkla je. Pomalu šla ke skříni a vytáhla z ní oblečení. Jednoduchou bílou košili s tříčtvrtečním rukávem a světlé džíny s bílým vyšisováním. Pomalu se oblékala a přitom bloudila ve svých vzpomínkách. Když byla kompletně oblečená, zkontrolovala výsledek v zrcadle. Omyla si obličej v umyvadle, protože ho měla ještě opuchlý od pláče a rozčesala si vlasy. Nechala je rozpuštěné, jen je rozhodila na záda. Potom se jemně nalíčila, aby zakryla červený nos od pláče a opuchlá víčka. Na krk si připnula jemný stříbrný řetízek od Angela. Potom se podívala ruku, prsten Kladahů tam stále byl. Jemně, skoro posvátně přes něj přejela. Teď následovala poslední část jejího úkolu. V uších jí zněla Wesleyho slova. Neslyšela nic, kromě nich. Potom šla k nočnímu stolku, vytáhla velkou dýku. Kterou dostala od Alexe a Willow. Byla tak umně tvořená, že jediné správné bodnutí bylo smrtelné. Věděla přesně, kam bodnout, aby si způsobila rychlou a bezbolestnou smrt. Posvátně dýku zvedla ke rtům, políbila její ostří, zavřela oči a bodla. Cítila, jak jí dýka prošla kůží a svaly, za chvíli neměla sílu stát a spadla na zem. V hlavě jí pořád zněla jen Wesleyho slova. Znovu se chytla rukojeti dýky, z posledních sil s ní pootočila, aby byla její smrt jistá. Nato dýku vytáhla a chtěla ji položit vedle sebe, ale neměla už sílu, upustila ji a upadla do bezvědomí.
‚Promiň Angele, miluji tě.‘ proběhlo jí poslední hlavou a potom už se jenom propadala do hluboké temné, bezedné propasti. Vůbec nevnímala výkřiky milovaných lidí, které slyšela ve své hlavě. Byla schopna vnímat jen slova, která k ní zněla z jakési dálky. Dokázala vnímat jen to, co jí říkal Wesley.
„Chceš, aby to byly tvoje děti, koho zabiješ? Chceš, aby to byl příště Angel?“ Jako siréna jí ta slova zněla v hlavě i dlouho potom, co ztratila vědomí.
Potom se ozvala rána, Angel vykopl dveře do ložnice. Za ním stál Spike a nevěděl si rady. Najednou Angel vyrazil k druhé straně pokoje. Prvně Spike nevěděl proč, ale potom zahlédl Buffy, ležící na zemi v kaluži krve. Jako ve zpomaleném filmu viděl, jak Angel bere její bezvládné tělo do náruče. Šel pomalu k němu. Na zemi ležela velká dýka, bál se jí dotknout, protože mu bylo jasné, k čemu posloužila. Překročil ji a klekl si vedle Angela, který křečovitě svíral tělo krásné přemožitelky, ze kterého teprve před chvílí vyprchaly poslední zbytky života. Viděl, že Angelovi po tvářích tečou slzy, potom si uvědomil, že i on pláče. Neslyšel totiž to, co slyšel vždy v její blízkosti – veselý tlukot srdce, který znamenal život. Tady život nebyl, byla mrtvá. Oba to věděli. Nemuseli se snažit hledat pulz, protože oni by slyšeli srdce tlouct. Dlouho tam oba seděli a přemýšleli, co kdyby přišli o chvilku dříve, co kdyby neodešli, co kdyby udělali cokoliv jinak. Nevyrušil je ani příchod Michelle, Davida a dětí. Všichni čtyři tam stáli jako přibití. Obě děti začali vzlykat, protože jim hned došlo, že maminka je mrtvá. Chtěly běžet k ní,
ale Michelle je zadržela, došlo jí, že chce být Angel s Buffy sám. Sám se svou bolestí. Po tvářích jí začaly téct slzy jako
lesklé perly. David k ní šel a objal ji. Děti stály spolu trošku bokem a Spike byl oporou pro Angela. Scéna vypadala jako
vystřižená ze slavné tragédie Shakespeara. Akorát tohle nenapsala zkušená ruka anglického spisovatele, ale život.
9. kapitola