Emoce z minulosti




Autor: Nina


Buffy seděla na posteli a byla zmatená. Zmatená z ní samotné. Se vším ve svém životě se vyrovnala. Se svým posláním přemožitelky, s Dawn i smrtí Joyce. K jejímu „vztahu“ se Spikem se vracet nechtěla, ale naprosto přesně věděla, o co tehdy šlo. Nebyla to pravá láska. Angel. Jen myslet na něho jí způsobovalo bolest a přece na něj nedokázala zapomenout. To jak jí tehdy opustil…stále se v ní zvedala vlna vzteku, lítosti a bolesti. Jen nevěděla proč se to vrací právě teď. Teď, po šesti letech…když ji Angel vysvětloval, proč spolu nemůžou být a že je to pro dobro obou dvou, nechtěla mu věřit, ale později si řekla, že je to snad pravda. Nebyla. Nic nebylo tak, jak říkal.Vždyť…

“Buffy, můžu dál???“
…Dawn, její mladší sestra, která už pravděpodobně začínala tušit, že s Buffy není všechno úplně v pořádku. Stejně, jako Alex a Willow…kteří nachytali Buffy, jak při hlídce bezhlavě mlátí do jednoho upíra. Buffy tyhle myšlenky trápily už pár týdnů a tak se snažila něco změnit. Vymalovala dům, začala chodit do kurzu španělštiny, nechala se trochu ostříhat…nic. Nic nepomáhalo. Když se další den chystala na hlídku, před dveřmi ji už čekala Willow. Nebyla s ní domluvená, takže ji to trochu vyvedlo z míry, ale zároveň ji to potěšilo. Byla ráda, když si někdo vzpomněl „jen tak“. Za chvíli ale zjistila, že tohle „jen tak“ není.
„Víš…mluvila jsem s Dawn a je trochu ehm…řekněme znepokojená tvým chováním. Což jsme ostatně všichni. Buff, co se děje??? „
Buffy měla pocit, že z tohohle se jen tak nevymluví…
„Mám jen pocit…prostě, myslím…“ Buffy nenacházela slova, která by vystihovala její stav „nemůžu zapomenout na Angela. Nevím co to je, nevím proč to je ani co s tím. Jen vím,že mě to ubíjí“
Buffy se upřeně dívala na Willow a čekala nějakou radu, prostě reakci.
„Buffy…tyhle pocity…myslím, že ti moc nepomůžu, říkáš to špatnýmu člověku“ Buffy nechápala…
“ Willow, co tím myslíš???“.
„Tím jen myslím, že musíš za Angelem. Musíš. Tohle jinak nevyřešíš.“


Willow se potom rozloučila a odešla, chtěla nechat Buffy samotnou. Buffy to nejdřív přišlo jako šílenství. Přece si nepojede vyříkat bolístku za Angelem jako nějaká puberťačka. Když přišla po hlídce domů, podívala se do zrcadla a uviděla svoji tvář. Chvíli se na ni upřeně dívala, jako by v ní hledala něco z minulosti. Pomalu přešla do kuchyně, kde na ní čekala její oblíbená pizza a lísteček „Mám tě moc ráda, Dawn“. Buffy se pro sebe usmála a vzala si jídlo nahoru. Když se chystala jít spát, potichu přišla k Dawn…
“Tak co???“ zeptala se Dawn, která se evidentně přemáhala, aby neusnula.
„Nevím…“ odpověděla po pravdě Buffy. Dawn byla už na pokraji spánku, když ještě stačila říct:
„Buffy, poslouchej hlas svýho srdce…“.

Ráno Buffy dělala snídani a u stolu byla její taška. Ještě v noci se domluvila s Willow,Alexem a Gilesem, aby dohlédli jak na Dawn, tak na upíry a koupila si letenku do Los Angeles. Když se Dawn probudila, Buffy jí všechno v rychlosti pověděla, poděkovala a políbila do vlasů. Poznámku „Buď hodná“ si sice neodpustila ani teď, ale říkala to spíš už jen ze zvyku.

L.A. pro ni bylo velké a neprozkoumané město. Nevěděla o něm skoro nic, ale Willow ji už předem našla Angelovu adresu a pak hotel poblíž, kde se měla ubytovat. Nejdřív si tedy do svého pokoje zanesla věci, osprchovala se a umyla vlasy. K večeru se konečně vydala na místo, s sebou do tašky tradičně pár kolíků, svěcenou vodu a křížek. Když došla na místo, budova vypadala spíš jako nějaké dlouho nepoužívané kanceláře. Buffy vyšla po schodech nahoru. Před jeho dveřmi ještě uvažovala o útěku, ale nakonec se jen v duchu snažila uklidnit a nepůsobit vynervovaně. Pak po krátkém zaklepání bez čekání na odpověď vstoupila.
„Buffy???Co tady děláš????“
Angel působil dojmem někoho, kdo už dlouho nebyl šťastný. Buffy to trochu zarazilo, ale nechtěla jen tak odejít.
„Angele, musím s tebou mluvit. Nic se neděje, všechno je v pořádku….až na mě“.
Angel se na zkoumavě podíval. Už chtěl něco říct, ale Buffy ho zarazila. „Ne, teď já. I když o to asi nestojíš, musím ti to říct.
"Buffy, myslím, že není dobrý nápad zabývat se starými záležitostmi. Asi bys měla jít….“
Angel se o jejich „vztahu“ evidentně nechtěl bavit. Jestli do teď držela Buffy své emoce na uzdě, tak už prostě musela vybouchnout. Najednou se jí vrátilo všechno- staré vzpomínky, láska i zlost.
„Jasně, tímhle ty řešíš všechno, že? Odchodem. Prostě si jen odejdeš, bez toho, aby ses ohlížel na ostatní. Jenže, to není řešení. Mysli si, že jsem blázen, ale mám alespoň dostatek odvahy. Tys mi lhal. Tvrdil si, jak všechno děláš pro moje dobro, že bychom spolu být nikdy nemohli a tak dál. Blbost. Titulu „přemožitelka“ jsem dala skoro všechno. Skoro se nemůžu hnout z místa, nemůžu pořádně studovat, najít si práci a co hůř, denně vystavuju svoje přátele a rodinu nebezpečí. Tys tvrdil, jak ve svým životě potřebuju alespoň ten normální vztah. Já potřebuju někoho, kdo mě pochopí, někoho, kdo při mně bude stát a pomáhat mi. To potřebuju a to chci. Být přemožitelka není nijak zvlášť super, ale to, že jsem potkala tebe, mi to všechno vynahradilo. Víš vůbec, jak mi bylo??? Odešel si a nechal mě samotnou…bez lásky. Nikdy jsem nechtěla, nemilovala nikoho, jako tebe a ty to víš, Víš to a stejně mě necháš napospas tomu venku. Je skvělý, žes začal novej život, ale já ne. Zůstala jsem v Sunnydale, chodila po místech, kde jsem se dřív setkávali…není to lehký“
Buffy po svém vyčerpávajícím monologu zůstala stát a slzy se jí koulely po tvářích. Svíral ji smutek, stejně se ale cítila nějak… volněji.

Na Angelovi bylo vidět, že těžko hledal slova a oči se mu leskly. Nadechoval se, aby mohl něco říct, nakonec však jen přistoupil k Buffy a pevně ji obejmul. Po chvíli se jí zadíval do očí a dlouze ji políbil. Buffy jeho nemluvnost občas štvala, teď jí slova
„Miluju tě…vždycky a stále“ stačila.
Když Angelovi zazvonil mobil, Buffy se nenápadně vytratila, avšak na Angelově stole nechala svou adresu. Nepotřebovala slyšet jeho verzi, ale ani ho nechtěla jen odehnat. Prostě mu nechala volný prostor, což mu evidentně prospělo, protože ještě tentýž noc klepal na dveře Buffyina pokoje se sportovní taškou. Mezitím, co čekali na další noční let zpátky, Buffy napsala Dawn smsku „Jedeme domů“. Po příjezdu je čekala oslava. Dawn, Alex, Willow i Giles se sešli u Buffy doma, aby je mohli přivítat. Dawn na Angela jen zvědavě kulila oči, ale pak se na něj usmála se slovy „Opovaž se jí ještě někdy ublížit“. Alex Angela pozdravil mávnutím a i Giles se přinutil říct něco jako „Vítej zpět“. Jen Willow se stále tajemně usmívala.

„Buffy, Angele, máme pro vás překvapení. Nevím, jestli o to budete stát, ale tuším, že ano. Před nedávnem jsem našla kouzlo- neudělalo by sice z Angela plnohodnotného člověka, ale mohl by chodit na slunce…a zbavilo by ho to té otravné kletby.“
Buffy Willow objala a pak se šťastně podívala na Angela a všechny okolo.
„Díky moc, vám všem. A víte co??? Mám strašnou chuť na zmrzku“.

KONEC