Fate - 3. kapitola

Autor: Annys

            Úctyhodně krásná a velmi elegantně oblečená žena zvedla sluchátko telefonu a s tím nejfalešnějším úsměvem, jaký svět poznal, něco řekla. Potom upřela pohled na muže a démona proti svému stolu. Pomalu vstala a obešla stůl.

„Tak co víš?“ Upřela pohled na muže. Démon nehnul ani brvou, dál jediného člověka v místnosti držel za kotník hlavou dolů.

„Jen dál fúrie, muč mě, ale nic se nedozvíš.“

„Ale Daltephe, nerada zabíjím dobré posly.“

„Nic, rozumíš tomu slovu?“

„Tahle dimenze je tak nudná, nikdo si se mnou nepovídá, Digu?“ To byl rozkaz pro démona, vrazil Daltephovi pěstí do břicha.

„Tak mi pověz, co chci vědět, proč jsi poslal zprávy Angelovi?“ Žádná odpověď, jen výsměch.

„Chápej mě, Daltephe, není to pro mě jednoduché, Angelus je mojí jedinou jízdenkou zpět domů, v téhle dimenzi nemám téměř žádnou moc. Musím využívat démony a těch se my fúrie štítíme, jak víš. Tak mi to prosím řekni.“ Usmála se znovu tím sladkým falešným úsměvem.

„Všechny jste stejné.“ Odpověděl znovu s výsměchem v očích Dalteph a omdlel.

„Astrální projekce, tu nesnáším, pohoď ho někde a najdi mi druhé já.“ Prskla k Digovi a sedla si znovu na stůl. Démon ji poslechl a hodil s Daltephem do rohu místnosti. 

            Grace vešla do kanceláří a volala kolem sebe, ale nikde nikdo. Snažila se dovolat a sdělit jim, že něco našla, ale nikdo to nebral, řekla si, že to zkusí osobně. Odněkud zezadu, kde netušila, že něco je, vyšel Marek.

„Grace, dobrý den, nečekali jsme vás tu.“

„Našla jsem myslím něco důležitého. Chtěla jsem zavolat, ale nikdo nezvedá telefon.“

„Měli jsme trochu problémy, Angel je mimo, co jste našla?“

„Tady, v překladech, vynechali jste to, co je pod povrchem. Mluví se tu o nějakých ochráncích, ale ne o těchto kněžkách, ale o jejich „bratrech“, zdá se, že každý má přidělenou jednu přemožitelku, na kterou dává pozor. Sice jí nezasahuje do života, nebo něco takového, ale hlídá, kde je. Když umře, přemožitelka nedostane jiného ochránce.“

„Ale když jí nezasahuje do života, není důležitý.“

„To ano, ale jejich společenství – je hodně složité, zatím jsem stihla přeložit jen část, každý Juranim, tak se říká těm ochráncům má Juralta, kmotra, nebo to může být taky dvojče nebo kmotr, tím si nejsem jistá, nepoužila jsem ten jazyk už deset let, naposledy jako dítě. No a ten by nám mohl pomoct najít mámu, pokud je její Juranim mrtvý.“

„Tohle všechno jste tam vyčetla?“

„Samozřejmě.“

„Jste úžasná, kdyby tak u toho mohl být Angel.“

„A co s ním je?“ Předtím vzrušením z objevu nových informací nezaznamenala, že říkal, že je Angel pryč, teď už ji to celkem zajímalo.

„Něco na něj zaútočilo, něco mystického, nedokážeme určit, co to je, nikdy jsem o ničem takovém neslyšel.“

„Mohla bych ho vidět?“

„Nevím, jestli…“

„Jestli by mu to nevadilo? To jistě ne, poznám to.“ Usmála se. Myslel, že omdlí, může být věc něco tak nadpozemsky krásného?

            Hned jak vešla, viděla ho, jak bezmocně leží bez hnutí na posteli. Zrovna u něj nikdo nebyl, to bylo dobře. Chtěla s ním být sama. Snad jednou, až bude chtít, poví jí něco o části života její matky, kdy ji znal, doby, o které jí nic neřekla. Vzala Angela za ruku a v tu chvíli se něco stalo, projela jí neuvěřitelná energie, Angel otevřel oči.

„Grace…“

„Marku.“

„Angele.“

„Ty jsi vzhůru.“ Ukončila jejich inteligentní jednoslovnou diskusi Grace a znovu vzala Angela za ruku. Marek se na ni díval, nechápal.

„Buffy, odpusť.“

„Ale já nejsem Buffy.“ Snažila se mu vymluvit, ale to už se vzpamatoval a oslovil ji jejím jménem. Marek mu pak v krátkosti řekl, co Grace našla.

„A jak ho vyvoláme?“ Zeptal se věcně Angel.

„Jak?“

„To jsem ještě nestihla přeložit, ale pracuju na tom, vážně, už si celkem vzpomínám.“

„Do ničeho tě netlačíme, neboj. Kdybys chtěla, můžeš zůstat tady a pracovat zde, jsou tu nějaké knihy a…“

„Musím do práce.“ Podívala se rychle na hodinky a zmizela.

            Angel přes velkou nevoli Emy vstal, cítil se dokonale zdravý, hned se vrátil do práce. Když se objevil malý, asi jen sto padesát centimetrů vysoký muž, věděl, že udělal dobře.

„Kdo jste? Co tu děláte?“

„Jste Dalteph. Ty jsi Angel?“

„pořád nevím, kdo jsi.“

„Potřebuješ helf….“ Marek nedokončil větu, viděl toho… skřítka (?)

„Vím, že hledáte Buffy Summersovou, přemožitelku.“

„Jak to?“

„Jsem kmotr jejího ochránce.“

„Počkejte tady, musím zavolat Grace.“ Odběhl Marek. Jakmile to udělal, nedlouho potom Grace dorazila.

„Kdo to je?“

„Ahoj Grace, znám tě, ty mě sice ne, ale já tebe moc dobře, hodně jsem toho o tobě slyšel.“

„To je Dalteph, ví o tom, že hledáme Buffy.“

„Vy jste Juranim Buffy?“

„Ne, jen Juralt. Vím, jak ji najdete.“

„Jak?“ S nadějí v hlase se k němu přiblížila. Angel ji ale chytl za ruku. Marek se na ně na oba podíval a zeptal se Daltepha, jestli jim pomůže.

„Pomůžu, když mi pomůžeš s fúrií.“

„To je tvoje žena?“ zeptal se Marek nechápavě.

„ne, to je…“ Chtěl odpovědět Dalteph, najednou se ale prudce nadechl a zmizel, jak se objevil.

„Mimochodem, zrovna jsem přišla na to, jak přivolat Juranima.

            Daltephovo astrální dvojče se vrátilo zpět do svého těla a zpět k fúrii.

„Daltephe, ty nehodný hochu. Co já s tebou jen provedu?“ rázovala fúrie po místnosti.

„Mengo, je mi to vážně líto, že tě musím zklamat, pomoc se blíží.“

„Apokalypse nezabráníš, to moc dobře víš, k jejímu zabránění je potřeba jedné věci, Velké trojice a obrácení kříže, a dokud někdo nepřeloží proroctví, apokalypsa se bude blížit.“

„Jak myslíš, má královno.“ Usmál se na ni ironicky Dalteph a zase jí zmizel.

„Digu, copak po tobě toho chci tolik?“ Křikla rozzuřeně na démona. Byla nepříčetná, Dalteph byl jediný, kdo jí mohl říct, jak se dostane zpátky, jak najde Angeluse, jak vzbudí Angeluse z jeho dlouhého spánku. Jediné co chtěla, prostě se vrátit domů a aby fungoval konec světa v téhle hnusné dimenzi. Pokud nepřijde Velká Trojice, bude konec světa a ona bude šťastná. Kdyby ji tak nevyhnali…

„Mengo, nechápeme, proč se takhle chováš, chceš snad zabít své učitele?“ Hlavní představená mluvila jasně a zřetelně, její hlas jí zvonil v uších ještě teď.

„Představená, pro mé činy není ani ve vašich, ani v očích mých spoluobyvatel této dimenze, omluvy. Pokud mě pošlete pryč, přísahám, že se jednou vrátím a dokonám své dílo.“ Smála se jí do očí.

„Jediný způsob, jak by ses mohla vrátit je najít muže čistého srdce, který v sobě skrývá hrozného děsivého démona. Najdi věc jemu nejvzácnější, kterou zároveň nejvíce nenávidí, přinuť ho tu věc zničit. Dopřej mu okamžik dokonalého ráje a pekla zároveň. Ve chvíli, kdy se spojíte a budete oba prožívat stejný pocit, teprve potom se vrátíš zpět.“

To byla slova hlavní představené. Potom, co dostala pár tipů a udělala pár kouzel moc dobře věděla, kdo je muž s čistým srdcem a zároveň démonem v sobě, který má věc, která je mu nejvzácnější a zároveň ji nejvíce nenávidí, který dokáže prožít dokonalý ráj a peklo ve stejném okamžiku. Stačí už jen málo a zvítězí.

            Sotva Dalteph zmizel ze spárů fúrie, objevil se v Angel investigations. V kruhu seděla Grace obklopena svíčkami.

„Díky, právě se mě chystala zabít, tak pomůžete mi?“

„Kde ji najdu?“ Otázka znamenala kladnou odpověď.

„Místo stejně vzdálené od všech přírodních prvků, základních pěti prvků.“ Řekl Dalteph a zase někam zmizel. Grace za Markovy pomoci pomalu vstala. Takže víme, kde máme hledat.

„Přinesu mapu.“ Odešel zamračeně Angel. Za chvíli se vrátil i s fixem.

„Tohle už jsem někdy viděla.“ Pošeptala Grace, ale nikdo ji neposlouchal. Ani si nevšimla, že ji Marek objímá kolem pasu, když se oba naklánějí nad stůl a dívají se na mapu. Angel začal zakreslovat všech pět prvků, zmatených několik křížků se najednou zvedlo do výše a vyměnily si místa.

„Co to bylo?“ Zeptal se Marek, odpověď by zajímala nejen jeho. Grace beze slova vzala Angelovi fix a začala spojovat proměněné křížky.

„A do **“ zaklel Marek trefně, křížky se změnily v pentagram, a přesně v jeho středu je Buffy.

„Musím ji najít, přivedu tvoji matku zpátky.“ To bylo jediné, co Angel řekl. Ve stejnou chvíli se Dalteph šťastně usmíval, přestože ho fúrie mučila a to ji rozzuřilo a tak přiostřila.

            Grace ležela v posteli a zírala na stěnu vedle sebe. Ten kdo ležel za jejími zády, se právě probudil a to bylo to, co nechtěla.

„Grace…“ Začal jí líbat nahé rameno. Otočila se a vlepila mu pusu na tvář.

„Stalo se něco?“

„Včerejší noc.“

„Bylo něco špatně?“

„Ne, bylo to skvělé, ale… už se to nebude opakovat.“

„Proč?“

„Nechci se zamilovat.“

„Cože?“
„Pracuju v Římě, to je odsud celkem daleko.“

„Proč se nechceš zamilovat.“

„Máma se mnou jednou jedinkrát mluvila o tátovi. A jenom z toho jediného krátkého rozhovoru jsem poznala, že ho strašně milovala, ale přesto nemohla být s ním, nechci trpět jako ona.“

„Na to teď nemysli, miluju tě.“

„Jak se to stalo? Vůbec nechápu, jak…“

„Nemysli na to, prosím, teď ne.“ Jemně jí slíbával slzy z tváří. Proč musí být tak milý? Jak ho teď beztrestně opustit. Co když se zamilovala?