10. Kapitola

O necelý rok později:

 

         Jmenuji se Eve Shyová, je mi devatenáct a už pět let bydlím s adoptivními rodiči v Londýně. Už jako malá jsem snila, jako každá holka v dětském domově, že jsem v něčem výjimečná.

         Když k nám zavolala majitelka jedné z největších firem v Londýně a chtěla se mnou mluvit, bylo to jako splněný sen. A ve chvíli, kdy mě pozvala do svého domu, aby si se mnou promluvila, bylo už nad moji představivost. Ale stalo se to, a když jsem přišla do toho velkého hotelu, málem jsem omdlévala.

         Buffy byla mnohem mladší, hezčí a milejší, než jsem očekávala. Bez okolků mi řekla, že jsem vyvolená, abych zabíjela upíry a démony, a ona mě bude trénovat. Tak tohle už bylo totálně „ulítlý“, říkala jsem si, ale brzy jsem se dozvěděla, že je to pravda. Jsem přemožitelka upírů, jediná v téhle generaci. Tohle by mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech. Ale když mi to vysvětlila a ukázala-musela jsem jí to věřit.

         Už pět let trénuji s Buffy a chodím s jejím manželem na hlídky. Vzali si mě k sobě a slíbili mi, že už se nebudu muset do děcáku vrátit.

         Změnilo to celý můj život, protože vím, že už nikdy nebudu normální, vzrušuje mě to a děsí zároveň. To všechno, co dokážu a to, co dokáže ona, je neuvěřitelné. Ona zachránila svět, je hrdina a až budu připravená, až můj trénink skončí, taky budu hrdina…

 

„Bože to je blbost.“ Zmačkala slohovou práci o svém životě a hodila ji do rohu ke všem ostatním pokusům. Pořád musela přemýšlet o svém údělu, nadávalo jí to spát. Bylo jí smutno z toho, že bude hrdina a zachrání svět, ale nikdo to nebude vědět. Zná snad někdo Buffy Summmersovou? Ví, že zachránila svět? Nikdo to neví a ani se to nikdy nedozví, protože pro okolní svět je Buffy jen bohatá majitelka velké firmy. Nikdo neví, že se firma zabývá vyhledáváním démonů a sil zla. Někdo klepe na dveře.

„Eve, broučku, nechceš si se mnou trochu zatrénovat?“ Řekla Buffy a vyslala proti ní prosebný pohled. Těžko jí mohla mladá přemožitelka říct pravdu. Říct, že jí to Angel zakázal.

„Musím napsat slohovku o svém životě.“ Opověděla aspoň poloviční pravdu, protože ji vážně musela napsat.

„Potřebuješ pomoc? Párkrát jsem s dětmi dělal úkoly, ale jen do chvíle, kdy mě inteligenčně přerostli, takže jsem jim pomáhala psát ukázková písmena.“

„No, je to o mým životě a nejsem si jistá, jestli se píše vampire a měkkým, nebo s tvrdým.“

„Jo, tak to je zlý. Buď ráda, že nemusíš k psychologovi, jako já.“

„Co tam mám napsat? Celý můj život se točí jenom kolem té věci s přemožitelkou.“

„Tak napiš o tom, jak ses dostala k nám, kolik máš teď sourozenců…“

„Dobrý nápad. Přemožitelka, čarodějka…“

„Přesně, vidíš, že mě nepotřebuješ.“ Rozloučila se s ní Buffy a odešla.

         Dneska toho totiž měla ještě spoustu. Především měla schůzku s Alexem u ní v kanceláři. Chtěla mu říct, na čem se domluvila s Angelem. V kanceláři si sedla ke stolu a hned připojila svůj notebook k počítači. Uběhla jen chvilka a už jí na dveře klepalo spoustu lidí. Přibližně dvě hodiny potom přišel Alex.

„Děje se něco mami? Chtěla jsi se mnou mluvit?“ Objal ji a sedl si proti ní.

Buffy: „Mluvili jsme o tom s tvým otcem, dlouho a vášnivě jsme o tom diskutovali… nakonec jsme dospěli rozhodnutí, že je vhodná doba, abys šel k Angie do dimenze kultu wicca. Samozřejmě, jen na omezenou dobu.“

Alex. „Ale Angie.“

Buffy. „S tím to vůbec nesouvisí.“

Alex: „jsi nejlepší, mami.“

Buffy: „Mě neděkuj, to spíš Angelovi, ten se za tebe pral.“

Alex: „Sára je už v L. A.?“

Buffy: „Ano, Chris už psal, že si ji vyzvedl, jsem z toho celá nesvá, že ji nebudu mít u sebe.“

Alex: „Tak já už jdu, ať se můžu připravit.“

„Běž broučku.“ Loučila se s ním a znovu se zahrabala do práce.

Připravovala zrovna podklady pro Radu, když jí na obrazovce zablikala přijatá mailová zpráva.

 

         Škola pro zvláště nadané D. Robinse a B. Summersové Vám se zarmoucením oznamujeme, že zesnul spoluzakladatel a výborný ředitel naší školy, David Robins. Jeho žáci i přátelé na něj budou s láskou vzpomínat. Jelikož i Vy jste byl dobrým přítelem (dobrou přítelkyní) Davida, dovolujeme si vás pozvat na rozloučení s ním. Bude se konat dne 30. dubna na hřbitově U třech topolů v Los Angeles.

Za školu,

A.Simps

 

Přečetla si formální zprávu, kterou posílali všem. Ta zpráva ji opravdu zasáhla, něco takového nečekala, všichni odcházeli tak brzy a tam náhle. Z přemýšlení ji vytrhla další blikající zpráva dožadující se přečtení.

 

Paní Summersová,

Vím, jak jste si byli s Davidem Robinsem blízcí, proto Vám chci vyjádřit upřímnou soustrast. V den pohřbu p. Robinse se bude číst jeho poslední vůle. Přijďte prosím, jistě jste v ní také. I když jsem Davida moc dobře neznal, chtěl bych Vám říct, že Vás opravdu miloval. Myšlenky na Vás ho provázely téměř celým jeho životem. Jistě jste to věděla, nebylo pro něj jednoduché to skrývat. Pokud přijedete, budu Vám moci sdělit více, teď ještě sami nic nevíme a snažíme se udržet školu v chodu.

S přáním všeho nejlepšího,

Simps

 

Ignorant, jak může tohle napsat? Ani nevěděla jak, ale za chvíli stála v Angelově pracovně proti jeho stolu.

„Jak ses sem dostala?“

Buffy: „Stalo se něco strašného.“

Angel: „Co?“

Buffy: „David Robins, je mrtvý. Za dva dny je pohřeb, musím hned letět.“

Angel: „Hned budu připravený.“

Buffy: „Pojedu sama.“

Angel: „Jak to myslíš?“

Buffy: „Promiň, ale neměl bys jezdit. Já… potřebuju se s tím vyrovnat, přemýšlet. Po pohřbu se musím postarat o školu všechno zařídit. Vrátím se, nevím kdy, ale nevolejte mi.“

Angel: „Co Sára?“

Zoufale se chytal aspoň posledního bodu, který doufal, by ji mohl zadržet.

Buffy: „Bude v pořádku, bude s tebou. Já… David… zničila jsem ho. Asi potom někam pojedu, ještě nevím. Až budu moct, zavolám vám.“

Angel: „Nechceš s sebou vzít Eve? Nechci, abys byla sama.“

Buffy: „Ne, chci být sama, ale nemusíš se bát, postarám se o sebe.“

„Buď opatrná.“

„Budu.“ Rychle ho objala a políbila, hned potom se přenesla do ložnice, aby si přichystala věci.

Za šest měsíců v L. A.:

         Zrovna začala Rada pozorovatelů, tentokrát poprvé bez Robinse a Buffy promluvila jako první.

„Díky, že jste přišli. Po smrti Davida Robinse mi dlouho trvalo, než jsem dala školu do pořádku a našla vhodného nového ředitele. Nebo spíš ředitelku.“

Thaos: „Chceš to snad být ty sama?“

Buffy: „Ne, někdo mnohem povolanější.“

Jasmine: „Promiň, že se ti do toho pletu, Mater, ale kde je zbytek Rady?“

Buffy: „Moje vnučka Michelle se pohřešuje, odešla někam do spleti dimenzí a Spike, za upíry teď řeší jeden důležitý případ.“

Jasmine: „Jak dlouho ještě?“

Buffy: „Už ho řeší čtyři roky, nevím, kdy bude moct zase přijít.“

Thaos: „Tak kdo je ta tvá ředitelka?“

Buffy: „Dcera pozorovatele.“

Jasmine: „To není možné, všichni pozorovatelé jsou v naší škole nebo v kontaktu s námi, věděli bychom, kdyby měli potomky.“

Buffy. „Kromě jednoho jediného.“

Thaos: „Robins.“

Jasmine: „Robins má dceru?“

Buffy přikývla. Thaos se hned zeptal, jak o ní ví.

Buffy: „Znám její matku, David o ní nevěděl.“

Jasmine: „Její matka je člověk?“

Buffy: „Ano, je dobrý člověk a myslím, že Davidova dcera se na tento post dokonale hodí.“

Thaos: „Tak kdy nám ji ukážeš?“

Buffy: „Během chvíle by se sem měla přenést.“

Thaos: „Ona není člověk?“

Buffy: „Je, jenom se dokáže přenášet mezi dimenzemi.“

Jasmine: „Ona není z naší dimenze?“

Buffy: „Ne, ale její matka je původně z naší reality.“

Thaos: „Tak to jsem na ni zvědavý. Co tam máš dál?“

Buffy: „No, vzhledem k tomu, že i s ředitelem jste tady pro teď jenom čtyři, měli bychom zvážit přijetí dalších členů.“

Jasmine: „To je pravda, ale koho.“

Buffy. „Nejspíš někoho cizího. Budu o tom ještě muset přemýšlet.“

Jasmine: „Proč tu vlastně není tvůj manžel?“

Buffy. „Od Davidova pohřbu jsme se neviděli.“

Jasmine: „Proč?“

Buffy: „Mám moc zařizování, David se staral o hodně záležitostí Rady, školy i firmy, měla jsem toho moc.“

Ohlédla se za sebe, věděla, že přichází. Objevila se očekávaná dcera Davida Robinse. Těžko bude vysvětlovat jisté podrobnosti. Například to, že je jí holčička podobá. Byla to devatenáctiletá vysoká dívka s tmavšími blond vlasy a modrýma očima. Dokonale jemná dívka s šibalským výrazem. Ještě že si vzala většinu vzhledu ze svého otce.

Buffy: „Tak, představuji vám Caitlin Robinsovou, novou ředitelku školy pro zvláště nadané.“

Thaos: „Jaké máte vzdělání?“

Caitlin: „Dálkově jsem studovala Harvard a Oxford.“

Thaos: „najednou?“

Caitlin: „U nás je den trochu delší než váš a měsíc kratší.“

Thaos: „S tímhle vzděláním může pracovat kdekoli.“

Caitlin: „Ale chci pracovat tady, s pozorovateli a nadanými dětmi.“

Jasmine: „Ale Buffy, je tak mladá. Žádný pozorovatel ji neposlechne.“

Buffy: „O to už se postarám.“

Thaos: „Musím o tom přemýšlet, dáme si přestávku.“

Buffy: „Dobře, tak za půl hodiny tady.“

Thaos odešel, nejspíš si zavolat a Caitlin si s Buffy sedly vedle sebe a povídaly si, než k nim přišla Jasmine.

Jasmine: „Obdivuji tvoji odvahu Buffy.“

Buffy: „Nechápu, co myslíš.“

Jasmine: „Ne každý je tak slepý jako Thaos a nepozná, kdo je Caitlinina matka. Myslím, že to hlavně pozná tvůj manžel a děti také.“

Buffy: „Ne, já nejsem její matka.“

Jasmine: „Ty a Robins.“

Buffy: „Nic.“

Jasmine: „A proč je ti tak podobná?“

Caitlin: „Moje matka je Buffyino dvojče.“

Jasmine: „Ty máš dvojče?“

Buffy: „Shh, to musí zůstat v tajnosti. Vytvořené dvojče, žije v jiné dimenzi, aby tam udržovala klid. Nikdo nesmí vědět, že existuje.“

Jasmine: „A jakou to má souvislost s Davidem?“

Buffy: „Jednou se dostala náhodou sem, naštěstí jsem ji odsud dostala včas… teda ne úplně včas.“

Jasmine: „A co tvůj manžel?“

Buffy: „Nic neví a ani vědět nesmí.“

Jasmine: „Ale všimne si toho.“

Buffy: „Nějak to budu muset udělat.“

Jasmine: „Jsem pro to, aby byla Caitlin ředitelkou školy, protože se v ní odráží tvoje i Davidova povaha, to bude jenom přínosem.“

Buffy: „Ale nikomu to neříkej.“

Jasmine: „Samozřejmě.“

Buffy: „Jak se má Angie?“

Jasmine: „Je velmi rozhořčená chováním svých sourozenců a svého otce.“

Buffy: „je mi líto, co se stalo.“

Jasmine: „Nemusíš se tím trápit. Všimla jsem si, že je ti líp.“

Buffy: „Jo, potom, co David umřel, jsem strávila pár měsíců sama a s pár věcmi jsem se vyrovnala. Taky jsem ovládla svoji sílu.“

Jasmine: „Jsem ráda i a tebe. Vrátíš se už domů?“

Buffy: „ještě ne. Hned, jak skončí Rada, odjíždím do Číny, je tam chlapec, který prý mluví se zvířaty.“

Jasmine: „To bude jenom nějaká klukovina, nic takového není.“

Buffy: „Snad, ale prověřit musíme všechno.“

 

Ve stejnou dobu v Londýně:

Angel s Eve, Cordelií a Thomasem ještě zůstávali na snídani, nikomu z nich se nechtělo odejít.

Cordy: „Půl roku.“

Thomas: „Co půl roku.“

Cordy: „Je pryč půl roku a ještě se neozvala.“

Thomas: „Třeba nemůže?“

Cordy: „Půl roku? Myslím, že bychom ji měli hledat, třeba se jí něco stalo.“

Angel: „Je v pořádku.“

Cordy: „Chápu, že bys cítil, kdyby se jí něco stalo, ale stejně…“

Angel: „Ne, mluvil jsem s ní dnes v noci.“

Thomas: „Cože?“

Angel: „Byla v mém snu, teď je v LA.“

Cordy: „A řekla ti, kdy se vrátí?“

Angel: „Neřekla, ale chápu ji, má toho hodně.“

Thomas: „Ale co Sára, stýská se jí po ní.“

Eve: „Sáře, nebo tobě?“

Thomas: „Dobře, mě taky.“

Angel: „Až přijde vhodná chvíle, vrátí se.“

Cordelie: „už aby to bylo, takhle je v domě všechno vzhůru nohama.“

Eve: „Jo, našla jsem ti toho démona.“

Angel: „Večer ho půjdeme zabít.“

Eve: „To nepůjde.“

Angel: „Proč?“

Eve: „Potřebujeme nějakou požehnanou dýku.“

Angel: „Požehnanou kým?“

Eve. „jedním lovcem démonů, zapomněla jsem jeho jméno.“

Angel: „Možná ji Buffy má.“

Eve: „Ztratila se v čtrnáctém století.“

Angel: „Třeba ji měli pozorovatelé.“

Eve: „nebo je ztracená.“

Angel: „Zeptám se Buffy, až znovu přijde.“

Thomas: „Nechodí za tebou každý den?“

Angel: „Ne, jen tak jednou za týden.“

 

         V L. A. už skončila porada, Thaos hned zmizel na další zasedání tentokráte jeho společenství. Buffy ještě potřebovala něco říct Jasmine.

„Promiň, ale jsi jediná, kdo mě napadá, že by mi mohl poradit.“

Jasmine: „Jistě, o co jde?“

Buffy: „Často mívám takové zvláštní sny.“

Jasmine: „Jak zvláštní?“

Buffy: „Minulost… vzdálená minulost. To co se stalo před padesáti lety, v prvních letech, kdy jsem byla přemožitelka. Nebo taky vzpomínky, které si nepamatuju, že bych měla. Jde hlavně o Angela, nebo o moje nejlepší přátele, ale ti už jsou dávno mrtví.“

Jasmine: „A ty myslíš, že něco znamenají?“

Buffy: „Jsou tak realistické, tak živé, že mám pocit, že se to opravdu děje.“

Jasmine: „Možná zůstalo v tvé minulosti něco nedořešeného, co ti ještě brání, aby ses úplně vyléčila z těch úzkostných stavů. Musíš především najít jejich příčinu, pak už bude zbytek jednoduchý.“

Buffy: „Ale nemají mezi sebou žádnou spojitost.“

Jasmine: „Ale mají, sama jsi to řekla. Jsou to první roky, kdy jsi byla přemožitelkou.“

Buffy: „Vidím věci, které jsem nemohla zažít, třeba když jsem byla v bezvědomí, tak vím, co se stalo v úplně jiné místnosti.“

Jasmine: Je možné, že sdílíš vzpomínky ještě s někým jiným. Nebraň se těm snům a zjistíš, co znamenají.“

Buffy: „Chtěla bych se už vrátit domů.“

Jasmine: „Co ti brání.“

Buffy: „Mám ještě spoustu úkolů, nejen v této dimenzi.“

Jasmine: „nemůžeš kvůli ostatním zapomenout na sebe.“

Buffy: „Ale co je pak můj úděl?“

Jasmine: „To zjistíš sama, ale co nejdřív by ses měla vrátit k rodině.“

Buffy: „Dobře. Caitlin, broučku, večer mi zavolej ano? Jasmine ti tady všechno ukáže, já už musím letět.“

Jasmine: „Mluvila jsi s nimi od té doby?“

Buffy: „Ještě ne.“

„Ale měla bys.“

„Já vím.“

         Zabydlela se v hotelu a poslala poslíčka pryč. Před hodinou dorazila do Pekingu. Teď se rozhodovala, jestli je ta správná chvíle, aby to udělala. Otevřela notebook a prozkoumala svůj deník z poslední doby. Čítal snad ještě více stránek, než obvykle. Rozhodla se. Natáhla se pro telefon a zpaměti vytočila číslo.

„Chaseová.“

Buffy: „Ahoj Cordy.“

Cordelie: „Buffy? Jsi to ty?“

Buffy: „Shh, nikomu neříkej, že ti volám.“

Cordelie: „Je tu se mnou Thomas.“

Buffy: „Neříkej to Angelovi, ani Eve… nikomu.“

Cordelie: „Dobře, co se děje?“

Buffy: „Nemůžu mluvit, brzo se vrátím.“

Cordelie: „To je kdy?“

Buffy: „Nevím. Jsou všichni v pořádku?“

Cordy: „Jo, všechno je Ok. Jsi v pořádku? Kde vlastně teď jsi?“

Buffy: „V Číně, ale nevolejte mi, večer zase odjíždím. Musím jít, ráda jsem tě slyšela.“

 

O pět měsíců později:

         Šel zrovna po hřbitově a hledal Eve, která běžela napřed a honila upíra. Najednou cítil tu vůni, to není možné, říkal si. Otočil se kolem osy, ale nikoho a nic neviděl. Šel dál a už se to snažil nevnímat. Potom to ale sílilo, nemýlil se, nemohl se mýlit. Běžela k němu, jeho Buffy, byla tak dlouho pryč že ani nečekal, že se tak najednou vrátí. Ale neběžela tak rychle jako normálně, spíš tak nějak rychleji šla. Stejně počkal, až přijde úplně k němu, aby tomu vůbec uvěřil, že není jen přelud. Skočila mu kolem krku a jejich rty se setkaly v nekonečném polibku.

„Nemůžu uvěřit, že jsi tady.“ Šeptal jí do ucha, když ji posadil na nejbližší náhrobek.

Buffy: „Tak mě tu máš.“

Angel: „Proč jsi nezavolala?“

Buffy. „Měla jsem toho hodně.“

Angel: „Máš něco s nohou?“

Buffy: „Měla jsem otevřenou zlomeninu.“

Angel: „Jak se ti to stalo?“

Buffy. „Byla jsem v Pyleii, ti zelení mužíčci nemají lidi moc v lásce.“

Angel: „V Pyleii? Tam jsem byl.“

Buffy. „Tak víš, o čem mluvím.“

Angel: „Jsem tak rád, že jsi zpátky.“

„To já taky.“ Znovu ho pevně objala.

„Angele, kde se sakra flákáš?“ Křičela Eve z dálky.

„Buffy, co tu děláš?“

Buffy: „Takhle vítáš svoji učitelku?“

„Samozřejmě tě ráda vidím.“ Rychle ji objala: „Ale jak to, že jsi tady?“

Buffy: „Moje mise už skončila, tedy pro teď.“

Eve: „To je dobře, konečně budeš zase chvíli doma.“

Angel líbal Buffy na krku, tak ani jeden nevnímali, Eve to radši vzdala a řekla jim, že se za hodinu sejdou na jiném hřbitově.

„Konečně je pryč.“ Šeptla mu do ucha. Vyhrnul jí i tak krátkou sukni a přitiskl se k ní. Tiše vzdechla, snad si nezvala sukni, protože tohle očekávala? Nejspíš ano, protože mu začala rozepínat kalhoty, i když jí to moc nešlo vzhledem k tomu, že se ji snažil zadusit vášnivými polibky.

         Už bylo načase, aby dohonili Eve, Buffy seskočila z náhrobku a stáhla si sukni. Angel si zapnul kalhoty. Potom ji pozoroval, jak se rozhlíží kolem místa, kde se předtím milovali.

„Mám takovou technickou otázku miláčku.“ Usmála se na něj.

„Jakou?“

„Kde jsou moje kalhotky? Co jsi s nimi udělal?“

„Ups.“

Buffy: „Neříkej, žes je neroztrhl.“

Angel: „Tak já to neřeknu.“

Buffy: „Tys to udělal?“

Angel: „Říkala jsi, ať to neříkám.“

Buffy: „Uvědomuješ si, že teď jdeme ještě na několik hřbitovů a já nemám spodní prádlo.“

Angel: „Promiň?“

Buffy: „Ty bys zasloužil.“

Angel: „Nějaké ti koupím.“

Buffy: „V tuhle dobu mají otevřeno jenom v obchodech, ve kterých bych si prádlo nikdy nekoupila.“

Angel: „Dobře miláčku, co teda uděláme?“

Buffy: „Jdeme do centra, určitě mají v nějakém obchodě otevřeno.“

Angel: „promiň.“

Buffy. „To je dobrý, už jsem si zvykla.“

Angel: „Na co?“

Buffy: „Že se chováš jako smyslů zbavený.“

Angel: „To protože tě tak miluju.“

Buffy: „Já vím, tak jdeme.“

         Buffy stále spala, Angel už se oblékal a chystal se jít dolů, nachystat jí snídani. Ve dveřích se ale setkal s Jackem.

„Ahoj, chtěl bych mluvit s Buffy, prý se už vrátila.“

„Asi ještě spí, jdu se podívat.“

„Lásko? Je tu Jack, chce s tebou mluvit.“ Pošeptal ji do ucha. Zvedla se na lokti a podívala se ke dveřím.

„Ať jde dál, jenom si obleču župan.“

Angel: „Jacku, pojď dál.“

Jack: „Ahoj Buffy jsem rád, že jsi zpátky.“

„Ahoj, taky jsem ráda zase doma. Posaď se prosím.“ Vstala a vzala si od Angela růžový župan ze stejné látky, z jaké měla noční košilku, dárek od Angela. Měla to být velká omluva za zničené prádlo na hřbitově, až na to, že to koupil už předtím. Ovšem, poloprůhledný růžový materiál, který zakrýval jen málo z její postavy, se líbil spíš jemu. Takže to byl dárek pro něj. Políbila ho na tvář a sedla si naproti Jackovi.

Buffy: „Tak co tvoje přeměny?“

Jack: „Mnohem lepší, děkuju.“

Buffy: „Za to, že tě držím v kleci? Neblbni.“

„Jdu dolů, hned jsem zpátky.“ Odešel Angel.

Jack: „Proč jsi byla pryč tak dlouho?“

Buffy: „Měla jsem hodně zařizování.“

Jack: „To ti byl ten muž tak blízký?“

Buffy: „Znala jsem ho tak čtyřicet let.“

Jack: „Opravdu?“

Buffy: „Učila jsem ho jako mladého pozorovatele. Byl ti podobný, když k nám přišel.“

Jack: „V čem podobný?“

Buffy: „Zbrklý… nerozvážný, idealista…“

Jack: „Taky tě miloval?“

Buffy: „Pochybuji, že mě miluješ, ale on ano, byl hrozně milý.“

Jack: „Tys s ním něco měla?“

Buffy: „Ne, to už jsem byla dávno vdaná. Nikdy jsem manželovi nebyla nevěrná.“

Jack: „A on?“

Buffy: „Nevěra je jenom pojem. Jen fyzická záležitost, mezi námi je to o něčem jiném.“

Jack: „Takže ano.“

Angel se zrovna vracel s podnosem, který po něm poslala Charis. Na podnosu měl taky rudé růže.

Buffy: „Jsi úžasný.“

Angel: „To vlastně Charis, ale květiny jsem zařídil já.“

„Jsou nádherné.“ Políbila ho hned, jak položil tác.

Buffy: „Kde jsi je sehnal? Nebo spíš jak, ve dne?“

Angel: „To je tajemství.“

Buffy: „Donášková služba.“

Angel: „Ty mě vždycky prokoukneš.“

Buffy: „Co společná snídaně?“

Angel: „Dnes tě chci mít celý den jen pro sebe.“

Buffy: „To zní dobře. Co malý trénink?“

Angel: „To, že do mě budeš mlátit, moje představa nezahrnovala, ale když po tom tak toužíš.“

Buffy: „Já do tebe nemlátím, můžeš se přece bránit.“

Angel: „Tobě? Těžko, trénink s tebou je sebevražda.“

Jack: „To jsi fakt tak zlá?“

Buffy: „Nejsem zlá.“

Angel: „Neřekl jsem, že jsi zlá, jenom jsi silnější, než já.“

Buffy: „To není pravda. Vždyť už skoro žádnou fyzickou sílu nemám.“

Angel: „Včera na tom hřbitově jsi mi málem zlomila ruku.“

Buffy: „Cože? Kdy? Chceš říct, že proti tomu máš nějaké výhrady? Nestěžoval sis.“

Angel: „Ne tohle, to bylo skvělé jako vždycky. Myslel jsem potom.“

Buffy: „Aby taky ne. Zničil jsi mi kalhotky.“

Angel: „Proto jsi mi chtěla zlomit ruku?“

Buffy: „Nechtěla jsem tě do té ruky kopnout, chtěla jsem kopnout do upíra, ale ty jsi ho zrovna zapíchnul, tak jsem kopla do tebe.“

Angel: „To jsi chtěla vyzkoušet, jestli upíra zabiješ podpatkem lodiček od Prady?“

Buffy: „Za prvé, nebyly od Prady a za druhé: drahé na to byly dost.“

Angel: „Promiň, v módních značkách se nevyznám.“

„Je ti to odpuštěno, medvídku.“ Políbila ho jemně na rty.

„Neříkej mi prosím medvídku, škodí to mé image drsňáka.“

Buffy: „Promiň, miláčku, já to do příště napravím. Jak ti teda můžu říkat? Koblížku? Koláčku?“

Angel: „Zkus Angele.“

Buffy: „Když si to přeješ, lásko. Jdu se obléct.“

Angel: „Uděláš pro mě něco?“

Buffy: „Cokoli.“

Angel: „Vezmi si tu úžasnou džínovou minisukni.“

„Samozřejmě.“ Ještě jednou ho políbila a odběhla do šatny.

Angel: „Snad jste už pochopil, o čem jsme spolu mluvili. Už jste slyšel o Robinsovi, nechoďte v jeho stopách. Jeho pobláznění málem zničilo jeho i Buffy.“

Jack: „Můžu mít jen jednu otázku?“

Angel: „Ptej se.“

Jack: „Jak může být někdo nevěrný takové ženě, jako je Buffy.“

Angel: „Nejde o to, koho podvádí, ale kdo podvádí. Kdybyste podváděl svoji ženu, dělal byste to, protože je vaše žena ošklivá, nebo protože milenka je podle vás hezčí?

Jack: „Ale vaše žena není ošklivá.“

Angel: „Ale moje milenka byla. Proti Buffy jistě.“

Jack: „To nedává logiku.“

Angel: „neříkal jsem, že je to logické.“

„Miláčku, kde mám tu bílou košili?“

Angel: „Všechny tvé košile jsou bílé.“

„Ta, kterou jsme kupovali spolu.“ Křičela na něj z šatny.

Angel: „nakupujeme spolu všechno oblečení.“

Buffy: „Tak pojď sem. Mimochodem, kde jsou moje kalhotky?“

Angel: „Proč, když jde o kalhotky, svedeš to vždycky na mě?“

Buffy: „Já se jenom zeptala.“

Angel: „A co se ti nelíbí na těch, co máš.“

Buffy: „Třeba to, že žádné nemám.“

V téhle diskusi před Jackem nehodlal pokračovat, zvedl se a šel k Buffy. Ve skutečnosti už měla košili na sobě, byla oblečená, ale chtěla, aby za ní přišel. Pověsila se mu kolem krku a vášnivě ho líbala.

„Málem jsem zapomněl, jaká jsi divoška.“

„No promiň… ještě řekni, že se ti to nelíbí.“

„Miluju to.“ Dal si její nohy kolem pasu a divoce jí oplácel polibky.

„Počkej, Jackovi bude divné, co tu tak dlouho děláme.“

„Hledáme přece tvoje oblečení.“ Snažil se ještě zachránit situaci, ale bylo to zbytečné, pustila se a začala si urovnávat oblečení. Potom zapnula jeho košili a pečlivě mu ji srovnala.

Buffy: „Jacku, promiň, že jsi čekal, ale zaboha jsem nemohla najít košili.“

„Aha, máš rozmazanou rtěnku.“ Otočila se a podívala se do zrcadla. Měl pravdu.

Buffy: „Promiň.“

Jack: „V pohodě. Tak já vás nechám, promluvíme si později.“

Buffy: „Dobře.“

         Buffy usnula křížem na posteli. Ale Angel nemohl usnout, musel na ni myslet, na to, o čem mluvil ráno s Jackem. Přehodil přes ni aspoň župan, aby neležela na posteli nahá, kdyby někdo přišel a zamyšleně ji pozoroval. Když už to trvalo delší dobu, natáhl se ke stolku pro blok a nakreslil ji, když mu tak nádherně pózovala. Začal zvonit telefon, podíval se na stolek, byla skoro půlnoc, kdo volá tak pozdě? To byl Buffyin mobil, neprobudila se, tak hovor přijal.

„Mami, potřebuju s tebou o něčem mluvit.“

„Ahoj Elie, Buffy spí.“

„Tati.“

„Tak přece jen mě poznáváš.“

„Až se máma vzbudí, ať mi prosím zavolá.“

„Dobře.“

         Když se ráno vzbudila, měla už vedle sebe nachystanou snídani, nikde vedle sebe ale neviděla Angela. Rychle se oblékla, nejspíš už je dole. Taky že byl, hned jak seběhla na snídani, všichni ji vítali jako znovuobjevené dítě.

„Miláčku, volala ti Elie, máš jí zavolat.“ Vítal se s ní Angel polibkem na tvář.

Buffy: „Hned po snídani jí zavolám.“

Angel: „Měla jsi snídani nahoře.“

Buffy: „Ale my přece snídáme společně.“

Thomas: „Tak vítej.“

Buffy: „nenabídnete mamince kafe?“

Cordy se usmála a podala jí konvici s kávou.

Eve: „Můžeme zkusit useknutí hlavy.“

Angel: „To je pravda, jenže to nezabírá na každého.“

Buffy: „Oddělit, polít svěcenou vodou a spálit.“

Eve: „To už jsi zkoušela?“

Buffy: „Je to zaručené, to většinou funguje na všechny.“

Angel: „představ si, existuje i démon, který není ani v Gilesových knihách ani v tvých zápiscích.“

Buffy: „Existuje démon, kterého Giles nezná?“

Angel: „Zdá se, že ano. Zkoušeli jsme na něj s kůlem, teda Eve, ale to na něj moc nezabralo, vypadal, že to s ním nebude tak jednoduché.“

Buffy: „Pak se na to podíváme, dopoledne mám schůzku, v deset hodin.“

Angel: „S kým?“

Buffy: „Informátor.“

Angel: „Neznám ho?“

Buffy: „Je mi líto, ale děsí ho upíři, miláčku.“

Jack: „Koho taky neděsí.“

Buffy: „Přemožitelky.“

Jack: „Podle toho jaké.“

Eve: „Mě upíři neděsí. Zvlášť Angel, když vidím, co s ním Buffy dělá. Ovládá ho jak malého kluka.“

Angel: „To není pravda.“

Buffy: „Shh, Eve, tohle se nesmí říkat, urazila jsi jeho hrdost.“

Angel: „Neskáču, jak pískáš.“

Buffy: „Nikdy jsem neřekla, že ano.“

Angel: „nejsem tvůj pejsánek, ani medvídek, ani jiná zdrobnělina.“

Buffy: „Nejsi.“

Cordelie: „Nehádejte se děti.“

Buffy: „My se nehádáme.“

Angel: „Vyměňujeme si názory.“

Buffy vstala, že si půjde vedle do kuchyně pro croissant a vezme i Sáře, když šla kolem Angela, o něco ho požádala. Přikývnul a hned se s omluvou zvedl. Za chvíli se vrátila, namazala malé croissant a ta se do něj hladově pustila.

Cordelie: „Kam jsi Angela poslala?“

Buffy: „Nikam.“

Thomas: „Co jsi mu teda řekla, že hned odešel?“

Buffy: „Přece nechceš, abych to říkala před dítětem.“

Cordy: „Mluvila jsi s Alexem?“

Buffy: „Ano, nemusíš se bát, nevrátí se jako vrásčitý stařeček, teď je v jiné dimenzi, u čarodějek nebyl ani den. Tam teprve půjde.“

„Logane, telefon prosím.“

Cordelie: „Jdeš volat Elie?“

Buffy: „Ano, večer přijde s Davidem a Natashou, J0amie je v N. Y..“ 

Hned se na tom taky domluvila, potom odešla na svou schůzku.

         Ve skutečnosti nešlo tak úplně o informátora. Byl to Bast.

„Ahoj jitřenko.“

„Ahoj Baste.“

Bast: „Tak tohle jsme si odbyli, jak se máš?“

Buffy: „Celkem to jde.“

Bast: „Kolik chceš za desku?“

Buffy: „Cože?“

Bast: „Dám ti, kolik chceš, chci mít ve své společnosti aspoň jeden singl od někoho tak čistého.“

Buffy: „Nebudu ti už zpívat.“

Bast: „Uvidíme. Mám pro tebe menší informaci.“

Buffy: „A kolik mě to bude stát?“

Bast: „malé brouknutí.“

Buffy: „Bereš to jako drogu?“

Bast: „Tak nějak. Musím vědět, jestli si to pamatuju správně.“

„Tak jo.“ Potichu si broukla melodii nějaké písničky, jeho úsměv se ve chvíli proměnil. Démon se celý rozzářil a hned začal brebentit o sto-šest.

Buffy: „Jak že se jmenuje?“

Bast: „Dragon, jako od draka, chrlí oheň, musíš ho zabít.“

Buffy. „Počkej, on je vážně drak?“

Bast: „Ne… Jen jakýsi druh dračího démona, musíš ho najít, hlídá zbraň, kterou budeš potřebovat.“

Buffy: „Dík.“

„Kam tak spěcháš?“

„Musím domů, ještě se uvidíme.“

Bast: „Počkej, chtěl bych tě varovat.“

Buffy: „Před čím?“

Bast: „Angel, zjistil to.“

Buffy. „Zjistil co?“

Bast: „To ti nemůžu říct.“

„Tak děkuju.“ Vzala si kabát a vyběhla pryč. Vzala si taxíka a šla ještě do pár obchodů, něco totiž hledala.

         Téměř všichni už byli shromáždění v obýváku, když přišla Buffy, Stacy se jí hned pověsila na krk.

Natasha: „Anastasie, nech Buffy aspoň vydechnout.“

„To ne, protože já tady pro princeznu něco mám.“ Dala Stacy do ruky balíček v barevném papíře.

Natasha. „Je jí šest, nemůžeš jí jen tak dát zbraň.“

Buffy: „myslíš, že všechny dárky ode mě jsou zbraně?“

„Jé, babííí.“ Stacy celá dojatá z dárku jí znovu skočila na krk, že ji sotva stihla chytnout. V ruce mačkala plyšové mourovaté kotě s velkou mašlí na krku.

David: „Nemusela jsi jí kupovat dárky, vždyť doma má hraček dost.“

Buffy: „Už si připadám, jako ty starý babičky, co si stěžují, že vůbec nevidí vnoučátka… ale počkat, je to pravda!“

David: „Neměla jsi čas, nebyla jsi tady a pak se Stacy chystala do školy a já musím pořád chodit do práce.“

Stacy: „Maminka říkala, že k tobě chodit nebudeme, protože máš na mě špatný vliv.“

Natasha se překvapeně podívala a snažila se pousmát nad tím trapasem.

Buffy: „Ale prosím tě. Vždyť tvoje maminka by nikdy nezapomněla, že jsem vychovala už téměř devět dětí a beze mě by ses nikdy nenarodila.“

Natasha: „Samozřejmě, malá říká blbosti.“

Buffy: „Ne, dětem bychom měli vždycky věřit, ty jediné nám říkají pravdu. Stacy, zlatíčko, nechceš si hrát chvilku nahoře se Sárou?“

Stacy: „Ano prosím.“

„Budu je hlídat.“ Nabídla se Eve, která u tohohle rozhovoru určitě nechtěla být. Sára se Stacy se jí chytly každá za jednu ruku a nechaly se odvést nahoru.

Natasha: „Vážně jsem to takhle nemyslela.“

Buffy. „Samozřejmě.“

David: „Mami, samozřejmě, že k tobě chodit chceme, jste Stacyini prarodiče, nechci ji připravit o něco, co jsem já neměl.“

Buffy: „Nevím, jestli mi tímhle chceš vyčíst, žes neměl prarodiče, nebo mě chceš přesvědčit, že si tvoje dcera vymýšlí.“

David: „Víš, jak to myslím.“

Buffy: „Samozřejmě, vždyť jsi celý Angel.“

Angel: „Cože?“

Buffy: „Vysvětlím ti to později, lásko.“

Někdo zazvonil, Charis hned běžela otevřít a to už se k nim valila Elie a za ní ještě jedna dívka.

Elie hned skočila Buffy kolem krku, Angela, Davida s Thomase objala a dala jim pusu na tvář a Natasha řekla ahoj.

Buffy: „Konečně jsi tady zlatíčko, už jsme si říkali, kde jsi.“

David: „Samozřejmě zase jenom máma.“

Buffy: „Nemohl bys aspoň předstírat, že mě podporuješ?“

Elie: „Chtěla bych vám představit Jennifer.“

Všichni se samozřejmě hned podívali na dívku, která se doposud schovávala za Elie. Nebyla moc vysoká, měla tmavé, skoro černé vlasy a šedé oči. Jennifer jim všem něco řekla, ale všichni se jen chápavě usmáli, až na pár jedinců. Buffy hned na ni začala mluvit stejným jazykem a představila se jí.

Elie: „Zrovna jsem chtěla říct, že Jenn je Francouzka.“

Buffy: „jestli pije kafe, budu ji milovat.“

David: „Ty mámě podlízáš!“

Elie: „Nepodlízám.“

Zatímco se Elie hádala s Davidem, Buffy o něčem živě diskutovala s Jenn, která hned pookřála, jak slyšela někoho mluvit svým rodným jazykem. Buffy mávla rukou směrem k jednomu křeslu, takže jí nejspíš nabídla, ať si sedne. Sama si taky sedla a automaticky se přitulila k Angelovi. Za chvíli je ale Elie přerušila, když začala Jenn představovat ostatním.

„Miláčku, proč se tak mračíš?“ Pošeptala Buffy Angelovi, když ho líbala na tvář.

„Přijde mi to podezřelé.“

„To se ti jenom zdá.“ Přitulila se k němu ještě blíž, aby ho rozptýlila, ale stále se mračil. Elie: „mami!“

Buffy: „Jo, promiň. Učí se Jenn anglicky? Aby si s námi rozuměla.“

Elie: „Už toho trochu umí, učí se rychle.“

„Vždycky rádi poznáváme tvé přátele.“ Usmála se Buffy na ni a na Jennifer. Jen na to řekla něco francouzsky a Elie jí odpověděla.

Buffy: „Co nevím?“

Elie: „No… že…“

Jennifer znovu řekla něco francouzsky.

Buffy: „Jak to myslíš, že s námi to bude těžší?“

Elie: „No… asi jsem vám měla říct, že Jenn, není moje kamarádka, ale přítelkyně.“

Angel: „V jakém smyslu?“

Elie: „V tom smyslu, že jsme dvojice.“

Angel se prudce postavil: „jak to myslíš, dvojice.“

Buffy se postavila taky, aby ho uklidnila, protože vypadal, že dostane infarkt.

Elie: „Asi jsem vás na to měla připravit.“

Angel: „Připravit?“

Elie: „Nečekala jsem, že to budeš hned chápat, chci vám dát čas, abyste se s tím vyrovnali, ale nechci, abyste se na Jenn dívali skrz prsty.“

Angel: „Vyrovnali? Máme se s tím vyrovnat?“

„Angele prosím.“ Buffy ho chytla za ruku, jen aby neudělal scénu.

„Tohle odmítám poslouchat!“ Křikl, vytrhl se Buffy a odešel pryč.

Elie: „Promiň, mami.“

Buffy: „Neboj, holčičko, já to s Angelem zařídím. Ale proč jsi nám o tom neřekla dřív?“

Elie: „Bála jsem se, jak budete reagovat. Věděla jsem, že to táta nepochopí.“

David: „Samozřejmě, že to pochopí, jenom mu musíš dát čas.“

„Nechápu, o čem to mluví.“ Svěřil se Thomas tiše Cordelii.

Buffy: „Elie, přijďte zítra s Jenn na snídani, pokusím se Angela umoudřit.“

Elie: „Díky mami.“

„Ale já vám to přeju.“  Objala rychle Elie i Jenn a s tím, že musí uklidnit Angela, odběhla nahoru.

David: „Sis to zase zavařila El.“

Elie: „Já vím, ale nemohla jsem to už před mámou tajit.“

David: „Bylo jasné, že máma nebude proti, ale Angela jen tak snadno nepřesvědčíš, jak si Buffy myslí.“

Thomas: „Promiňte, ale já nechápu, proč se táta zlobí.“

Elie: „Protože se mi líbí ženy.“

Thomas. „To nechápu.“

David: „A kdy jsi na to přišla?“

Elie: „Už dřív. Když mi bylo dvanáct, byla jsem zamilovaná do Chrise, ale potom, u wiccy jsem zjistila, že mám radši ženy.“

David: „To je teda obrat. Promiň, sestřičko, ale tohle jsme nikdo nečekali.“

Elie: „Ty to chápeš?“

David: „Jistěže ano. Nepřestaneš být má sestra, protože se ti nelíbí muži. Stejně na nás není nic moc.“

Elie: „Ale nikdy si neodpustím, jestli se kvůli tomu naši pohádají a máma bude zase brečet.“

Cordelie: „To nebude. Toho se nemusíš bát.“

Elie: „Jak to můžeš vědět tak jistě?“

Cordelie: „Poslední dobou jsem byla její vrba a myslím, že tohle není důvod, proč by brečela. Záleží jí na tom, jestli jsi šťastná víc, než jestli je šťastná ona.“

Elie: „A táta? Záleží jí víc na tátovi, než na mně?“

David: „Elie, tohle nemůžeš.“

Elie: „Proč nemůžu, taky mi ublížil.“

David: „Ale ty ubližuješ mámě.“

Elie: „Kladl sis někdy tuhle otázku? Jestli nás nemá ráda jenom, protože jsme Angelovy děti?“

Cordelie: „Sama víš, že říkáš blbosti, protože jsi naštvaná, samozřejmě, že vás má máma ráda. Mohla si pro vás oči vyplakat, protože jste děti lásky, ne Angela.“

Elie: „nevíš, o čem mluvíš.“

Cordelie: „Vím, o čem mluvím, protože vidím, jak vás miluje, všechny. Berete to jako samozřejmost! Můžete být rádi, že vás mají vaši rodiče tak rádi, každý nemá to štěstí.“

Elie: „Bože, tohle je obehraný, nechceš na nás vyrukovat se sirotky?“

Cordelie: „Mimochodem jsem to chtěla říct, myslíš, že Buffy milovala Alexe, když tak miluje Sáru?“

Elie: „To je něco jiného, Sára je…“

Cordelie: „Je co? Dítě, o které se stará, protože to její umřelo? Jsi tak naivní, nebo hloupá?“

David. „Cordy.“

Cordy: „Co? Přála bych si, aby tu byl Spike, ten by vám to mohl říct… říct vám pravdu!“ Jen to řekla, hned se vedle ní objevil.

Cordy: „Co tady děláš?“

Spike: „Volala jsi mě?“

Cordy: „Jak jsi to udělal?“

Spike: „jedna čarodějka. Ukázala mi, co se tady děje.“

David: „Proč?“

Spike: „Protože jste na cestě k tomu, abyste opustili svoje rodiče stejně jako Angie. Akorát ona k tomu měla ušlechtilejší důvod.“

Elie: „O čem to sakra mluvíš?“

Spike: „Styď se Elizabeth. To nestačí, že tvůj bratr ukázal pravdu Jamiemu? Musíš i ty vidět, jak tvoje matka trpěla, abys žila, abys uvěřila, že tě má ráda?“

Elie: „Neříkám, že mě nemá ráda. Vím, že mě má ráda. Jenom jsem přemýšlela, jestli má Angela radši.“

Spike: „Samozřejmě, že ho má radši! Přemýšlej, udělala jsi někdy pro ni něco? Nic a Angel jí dal celý svět. Protože ji miluje, tak sakra taky milujte svoje rodiče a nepřemýšlejte o tom, jestli oni milují vás.“

Elie: „A myslíš, že když Angel mámu tak miluje, má ještě vůbec rád nás?“

Spike: „Styď se Elie, že tohle vůbec říkáš. Rodiče by pro vás vypustili duši.“

Cordelie: „Tohle je bezcílná diskuse.“

Spike: „Musím jít. Řeknu jenom poslední věc. Vaši rodiče vás tak milovali, že vás rozmazlili přes únosnou mez, i když Stacy je rozmazlená víc. Tak je zkuste pochopit a odpustit jim, pak čekejte pochopení a odpuštění od nich.“ Potom zmizel.

         Buffy vběhla do ložnice za Angelem, ten pochodoval po pokoji, jako lev v kleci.

„Angele…“

„Buffy.“ Otočil se na ni.

„Proč jsi odešel?“ Pomalu k němu šla a lehce ho objala. Oplatil jí pevnějším objetím.

Angel: „Promiň mi to, ale nemohl jsem… nemůžu to jenom tak přimout, ani kvůli tobě.“

Buffy: „Je to naše dcera.“

Angel: „Ale kde jsme udělali chybu?“

Buffy: „Vždyť to není chyba, ona je normální.“

Angel: „Není.“ Začal zvyšovat hlas, ale pak se podíval do jejích smutných konejšivě zelených očí a zase se uklidnil.

Buffy: „Shh, já vím, že v tvojí době to bylo bráno, jako, že to není normální. Ale odkdy věříš na předsudky?“

Angel: „Ty si neuvědomuješ, o co jde?“

Buffy: „Jak můžeš zamítat jejich lásku potom, čím jsme prošli.“

Angel: „S námi to nesouvisí!“

Buffy: „Že ne? Myslíš, že byli všichni hned všema deseti pro, aby spolu byli přemožitelka a upír? Rada tak skřípala zuby, že padaly jiskry až přes oceán. Nebo jak ses vrátil, všichni byli proti tomu, abych byla s tebou, ale já nemohla odejít?“

Angel: „Ale my jsme muž a žena.“

Buffy: „No a? To znamená co?“

Angel: „Miláčku, já tě chápu, že chce jenom, aby naše dcera byla šťastná, ale…“

Buffy: „Chceš, abych byla šťastná já?“

Angel: „Samozřejmě, že chci.“

Buffy: „Tak se to pokus pochopit. Nemusíš to hned akceptovat, jenom nebuď zarytě proti jenom, protože ti říkali, že to není normální.“

Angel: „Co bych bez tebe dělal?“

Buffy: „Miluju tě.“

„Chci se ještě na něco zeptat.“

„Tak se ptej.“ Usmála se na něj a sedla si na postel.

„Udělal jsem něco špatně?“

„Ne, samozřejmě, že ne. Vždyť s Elie se to vyřeší.“

„Myslel jsem, dřív.“

„Ne, neudělal. Proč se tak ptáš?“

„Tak proč už se mnou nechceš mít další dítě?“

„Cože? Jak jsi na něco takového přišel?“

„Když jsi po mně ráno chtěla, abych ti přinesl prášky na bolest hlavy, viděl jsem, že máš ty prášky v kabelce.“

„Já…“

„Ale stejně nechápu, proč je bereš, když se mnou otěhotnět nemůžeš, leda…“

„Obviňuješ mě snad?“

„Ne, ne samozřejmě, že ne. Jenom se to snažím pochopit.“ Sedl si k ní a pohladil ji po ruce.

„Nechci být zase závislá na zázracích, chci si sama vybrat, kdy a jak. Nechci, aby se znovu stal to, co s tou holčičkou a s Alexem, že to bude v nevhodnou dobu, a proto to bude pro ně nebezpečné. Sám jsi mi to tenkrát v Ulirii vyčítal. Měl jsi pravdu, a proto jsem se rozhodla pro tohle, doktor mi je dal, můžu je kdykoli vysadit, když budu chtít. Když budeme my chtít. Ale až bude vhodná doba. Až budeme připravení.“

„Jsme připravení.“

„Já nejsem. Nejsem připravená. Děje se toho tolik a ta holčička umřela jenom kvůli mně. Naše další dítě bude opravdovým zázrakem lásky, ale nebude to teď.“

„Takže ještě chceš?“

„Samozřejmě. Miluju tě a chci s tebou mít další dítě, ale ne teď.“

„Už jsem se bál, že tě zase ztrácím.“

„A přitom mě máš nejblíž, jak jsi mě kdy měl.“ Vklouzla mu do náruče. Šťastně ji hladil po vlasech.

         Ráno se sešli na snídani, jak je Buffy poprosila, všichni byli překvapení, jak Angel obrátil, dokonce se i s Jenn francouzsky bavil. Celkově byl celé ráno jako jehňátko a pořád se zamilovaně díval na Buffy. Nikdo nedokázal pochopit, co s ním udělala. Cordy hádala, že mu dala drogy a Thomas hádal, že budou mít mimino. Neměl ani tušení, jak blízko byl.

Elie: „Jak jsi to s tátou udělala?“

Buffy: „Nijak, jen jsem si s ním rozumně promluvila.“

Elie: „Díky mami.“

Buffy: „To nic nebylo, udělala bych pro tebe cokoliv.“

Elie: „To snad není možné, oni se baví o opeře.“

Buffy: „Jen je nech, aspoň našli téma.“

Elie: „Nevěděla jsem, že má Jenn ráda operu.“

Buffy: „Angel ji miluje. Miluje divadlo v jakékoli podobě.“

Elie: „To celá jeho generace.“

Cordy: „Buffy nevšimla sis, že byla Natasha včera divná?“

Buffy: „Spíš jsem si všimla, že se k sobě s Daviem chovali nějak chladně, možná se pohádali.“

Elie: „Ale vždyť se k sobě dokonale hodili. Ta jejich vášeň pro knihy a to všechno.“

Buffy: „Do nikoho nevidíme. Jenom Davie může vědět, co kdo cítí.“

Elie: „To musí být strašné.“

Buffy: „Asi jako číst myšlenky. Věř mi, sem tam mám možnost okusit Davieho schopnost a nezávidím mu to. Pořád vědět, jak se cítí lidé kolem tebe.“

Elie: „Tak to jsem ještě dopadla nejlíp… když jen rozumím jazykům.“

Buffy: „Vlastně jsem tě chtěla požádat, abys mi pomohla s jedním jazykem. Když cestuji, jak to říct, do jiných světů, většinou díky svému démonovi rozumím všem jazykům, vlastně rozumím všem jazykům, které nejsou lidské, ale tenhle mi dává zabrat.“

Elie: „Třeba je to nějaká složitá dialektura, pak se na to podíváme.“

Buffy: „Díky.“

„Promiňte, že musím jít, ale mám schůzku s informátorem a pak něco kvůli Radě.“ Řekla nahlas, aby ji všichni slyšeli. Angel si asi řekl, že když už je v těch jazycích, může Buffy říct něco italsky, když ten jazyk oba umí. Elizabeth se jenom smála, o čem spolu ti dva zase mluví.

„Tak po obědě. Miluju tě.“ Lehce se políbili.

„Taky, buď hodná.“

„Jako vždycky.“ Vyběhla na chodbu a po schodech nahoru do ložnice.

Thomas: „Oba jste si museli vzít nějaký drogy.“

Angel: „Jo, našel jsem je ráno u Buffy v kabelce.“

Cordy: „Já to věděla.“

Jennifer se obrátila s otázkou na Elie. Ta se podívala na Angela, jakoby si rozmýšlela, co má říct, pak se usmála a odpověděla. Jenn se usmála a vzala ji za ruku. Angel pozoroval, jak se na sebe s Elie dívají, a pochopil, o čem mu večer říkala Buffy. Zase měla pravdu.

Thomas: „Tati, jakto, že nejsi s Buffy na schůzi Rady?“

Angel: „Tam září Buffy, já tam nemám co dělat.“

Elie: „Jak to myslíš?“

Angel: „Jsou jistá místa, kam já za ní nemůžu, i kdybych chtěl, je to Rada, jsou to její informátoři. I když mě miluje a překonali jsme předsudky, vždycky budou místa, kam upír za přemožitelkou nemůže, tak je to ve všem. Ty se na to taky připrav. Takhle se cítí každý, kdo boří zažité stereotypy, musí přejít přes překážky.“

Thomas: „Zeptala se tě Buffy, jestli chceš být člověk?“

Angel: „Jednou, protože ona má moc to udělat, ale myslíš, že jako člověk bych ji mohl chránit?“

Thomas: „Ona nepotřebuje chránit, je silnější než my všichni dohromady.“

Angel: „Nemluvím o tělu, ale o duši.“

Thomas: „Jak její duše souvisí s tím, že jsi upír?“

Angel: „Protože, když někoho miluješ, miluješ na něm opravdu všechno, ne jenom to dobré.“

Cordy: „Takže chtěla být upír?“

Angel: „Na to se mě zeptala jen jednou.“

Thomas: „A jde stále o to stejné.“

Angel: „Ne, miluji Buffy moc na to, abych jí tohle mohl udělat. Neudělal bych to nikomu a jí už vůbec ne. Něco takového po mně nemůže chtít.“

Cordy: „Ale může chtít, aby ses napil její krve, není to to stejné?“

Angel: „Neudělal jsem to dobrovolně, byl jsem v ohrožení života. Jinak bych se z ní nikdy takhle nenapil.“

Thomas: „Jak to myslíš, takhle.“

Angel: „Byly i chvíle, kdy mi to nabídla jiným způsobem. Protože, když se upír napije krve živého člověka, koluje jeho krev v jeho žilách, upír to cítí. Když někoho opravdu miluješ, chceš, abyste si byli nablízku každou vteřinu.“

Eve: „Všechno je to jenom o lásce.“

Angel: „Ne, je to o Buffy.“

„Díky tati.“ Objala ho Elie, protože věděla, že teď to přijal. Bylo to o lásce, Eve měla pravdu, akorát u Angela se láska rovnala Buffy, v jiné podobě si to ani nedokázal představit.

„Mimochodem, tohle jsem našla včera v koši. Proč jsi to vyhodil?“ Rozprostřela na stole Cordelie papír. Byla to kresba, kterou kreslil předešlý den ráno, ale ne přesně ta.

Angel: „Zjistil jsem, že má tady znamínko.“ Ukázal někam pod lopatku Buffyiných zad.

Thomas: „A tos neviděl, když jsi to kreslil?“

Angel: „Tahle kresba je zpaměti, kreslil jsem ji, než se vrátila, den předtím. Jsem si téměř jistý, že tam to znaménko předtím nebylo.“

Thomas se překvapeně znovu podíval na kresbu, Buffy tam ležela zády a její obličej se odrážel v zrcadle před ní, spala. Angel vzal nějakou velkou složku a odešel nahoru.

         Buffy vběhla do domu, křikla na všechny pozdrav, hodila sako a kabelku na stolek a běžela nahoru. Do Angelovy pracovny, kde usilovně hledal, zavalený knihami.

„Musím s tebou mluvit.“ Křičela už ode dveří.

„Jsi tu brzy.“

„Myslím to vážně.“

„Já taky.“

Sedla si na židli proti stolu a vážně se na něj podívala. Usoudil, že jde nejspíš o opravdu závažnou věc. 

Angel: „Poslouchám.“

Buffy: „Nech mě to prosím doříct až do konce a nerozčiluj se už na začátku. Je to něco, co kdyby se dostalo ven, ohrozí to nejenom můj život, proto prosím jenom poslouchej.“

Angel: „Co se stalo tak hrozného?“

Buffy: „Já… měla jsem ti o tom asi říct hned, jak jsem to udělala, ale nemohla jsem, nikdo to neměl vědět.“

Angel: „Mluvíš, jako bys někoho zabila.“

Buffy: „To by bylo jednodušší. Po Robinsovi jsem dosadila na post jeho dceru.“

„On měl dceru? Netušil jsem, že s někým žil, nebo měl nějakou vážnou známost, myslel jsem, že vždycky miloval tebe… chceš snad říct… to bys neudělala.“ Nevěřícně se jí podíval do očí, hledal odpovědi, řekni, že ne, prosím.

„Já… je to už dávno… teda ne tak úplně, ale pár let to je. Vytvořila jsem svoje dvojče, kopii v jiné dimenzi, která nejde souběžně s naší. Bylo nutné, abych tam zůstala, ale znamenalo by to, že bych nebyla tady, tak jsem zvolila tohle řešení.“

„Jak to souvisí?“

„Jednou se nějakým způsobem dostala sem a… setkala se s Robinsem. Zjistila jsem to a přišla jsem co nejdřív, ale pozdě. Když už byla zpátky doma, narodila se jí dcera, David o ní nevěděl.“

„Takže ty jsi… s Robinsem.“

„Ne! Já ji nemůžu ovládat, je samostatně myslící člověk.“ Prosím, pochop to.

„Jak jsi mi to mohla tajit? Nemůžu uvěřit, že jsi mi lhala.“

„Nelhala jsem ti. Říkám ti to, protože se s ní setkáš na další schůzi.“

„Chceš říct, že se mám setkat s tvojí dcerou a dělat jakoby nic?“

„Ona není moje dcera! Jsem nanejvýš její kmotra.“

„Promiň, od tebe jsem nic takového nečekal, zaskočilo mě to.“

„Angele, ale já nic neudělala.“

„Je to jakoby to byla ty, protože on si myslel, že jsi to ty. Říkal jsem mu, že se to nikdy nestane, že bys to nikdy neudělala, protože jsi nevinná, čistá, vždycky jsi byla.“

„Tohle neříkej, prosím.“

„A co mám říct? Hodná Buffy, jen tak dál.“ Naštvaně se na ni podíval, i když věděl, že jí tím ubližuje, tohle může spustit celý vodopád, který nebude moci včas zastavit. Před očima měl, jak jí bude dál ubližovat, říkat ty věci, které produkuje jeho chorobně žárlivý mozek a zasáhne ji do srdce. Tak, jak může zasáhnout jenom on. Cítil její slzy, jakoby už jí je stíral z tváří, když se k němu bude zraněně choulit. A on se bude muset zase omlouvat, protože to zapříčinil. Proč si tohle aspoň jednou neušetřit?

„Věřím, že jsi udělala to, co jsi považovala za nejsprávnější. Vím, že bys mě nikdy nezradila.“ Tak to řekl, vždyť to tak i cítil. Hodně si toho ušetřili. Šťastně se na něj podívala. Doslova se do něj vpíjela těma smaragdovýma očima. Vstala a obešla stůl tak rychle, že to sotva zaregistroval.

„Děkuju.“ Špitla a stulila se mu na klíně. Zabořil jí obličej do vlasů a vdechoval její nádhernou vůni. Tohle bylo to, co potřebovali, co hledali celou dobu, toleranci a pochopení. Kdybych ti už nikdy nemusel ublížit, lásko, pomyslel si, když ji pevně svíral v náručí, aby mu snad neutekla.

 

O rok později:

         Začal zvonit telefon, sekretářka jí ohlašovala, že k ní někdo jde. Nezbylo jí, než odložit rozdělanou práci a věnovat se klientovi, který si zřejmě vyžádal přímo ji. Nakonec to nebyl klient ale jen David.

„Ahoj broučku, promiň, ale mám hodně práce, uvidíme se večer, máme rodinou večeři ne?“

„Asi nebudu moci přijít.“

„Jakto?“

David: „Musím hlídat Stacy.“

Buffy: „Děje se něco?“

„Vůbec netuším, co mám dělat, nevěděl jsem, koho se zeptat.“

Buffy: „Tak mluv.“

David: „Já… když jsme minule, asi před půl rokem byli u vás, všichni, Natasha nepřišla a já jsem ti řekl, že je nemocná.“

Buffy: „Ano, měla chřipku.“

David: „Neměla. Byla v pořádku, ale odmítla přijít.“

Buffy: „Proč?“

David: „Příští týden máme stání. Rozvedou nás.“

Buffy: „Vy se rozvádíte?“

David: „Ne každý má tak dokonalé manželství jako ty.“

Buffy: „Kdo první?“

David: „Nat, řekla, že je moje rodina bláznivá a nechce, aby se stýkala s její dcerou.“

Buffy: „A co Stacy? Ví o tom Stacy? Je už velká, ale řekli jste jí to, že ano?“

David: „Řekli. Už ani nebydlím v našem bytě, teda jen občas.“

Buffy: „Proč jsi mi to neřekl?“

David: „Styděl jsem se.“

Buffy: „Ale… ty jsi vážně celý Angel. Ani jeden mi nedovolíte, abych vám pomohla.“

David: „Když mezi vámi se to tak vyřešilo a nechtěl jsem ti přidělávat starosti.“

Buffy: „Tak jak jste se domluvili? Kdo si vezme Stacy?“

David: „Natasha se jí nechce vzdát.“

Buffy: „A ty taky ne.“

David: „Mimo jiné se Natasha bojí, že nebude Stacy normální.“

Buffy: „Je velká pravděpodobnost, že bude.“

David: „Víš, jaká Nat je.“

Buffy: „Jo, vím. Tak co s tím uděláme.“

David: „Vůbec nevím, co mám dělat.“

Buffy: „Necháte Stacy chvíli u nás, bude si hrát se Sárou a ty si to zatím s Natashou domluvíte.“

David: „Zase na sebe budeme jenom křičet. Kdykoli něco řeknu, tak ona hned: „ty to přece musíš vědět, protože víš, co cítím, že?“

Buffy: „A víš?“

David: „Odpor. Nejen ke mně, k naší rodině, protože nejsme normální. Vůbec nevidím to, co dřív. Co se narodila Stacy, nic nebylo takové jako dřív.“

Buffy: „Nic si z toho nedělej. Jistě se v tvém životě objeví nějaká jiná žena… ta druhá, jako u tvého otce.“

David: „myslím, že se objevila.“

Buffy: „Jak dlouho s ní jsi?“

David: „Víc, jak rok.“

Buffy: „Cože?“

David: „Strašně jsem se ti to styděl říct.“

Buffy: „A ona ví, kdo jsi?“

David: „Ví všechno, nevadí jí to.“

Buffy: „Dobře, to je dobře. Tak se s Natashou domluvte.“

David: „Ale kdo z nás by měl se Stacy být?“

Buffy: „To nevím. Musíš vědět ty, u koho se bude mít líp.“

„Díky mami.“

„Příště mi všechno řekni.“

„Mám tě rád, mami.“ Pevně ji objal.

„Taky. Dej za mě Stacy pusu.“

„Neboj.“

Když David odešel, pustila se do práce.

         „Cože? Jakto, že ji neznáte?“ Podivoval se Angel na hlavní recepci v firmě. Už delší dobu se marně snažil dostat k Buffy.

„Je mi líto pane, ale žádnou paní Summmersovou v záznamech nemám.“

„Určitě ji znáte, je menší, blond skoro bílé vlasy, pořád nosí bílou a má ten nejkrásnější zadeček na světě.“ Popisoval Angel, ale recepční stále záporně kroutil hlavou.

„Zářivě zelené oči. Takhle krásnou ženskou si musíte pamatovat.“

„Je mi líto, nikoho takového neznám.“

Oba se obrátili k výtahu, protože ten se právě otvíral a hlásil, že se nachází v přízemí. Vyšla z něj malá blondýnka, jakou Angel popisoval a s ní brunetka, která ji přesahovala téměř o hlavu, držela stoh papírů a psala si nějaké zápisky do diáře.

„Lásko.“ Křikla Buffy a hned k Angelovi běžela, skočila mu kolem krku a přisála se mu na rty.

„Snažil jsem se k tobě dostat, ale tvrdili mě, že tě neznají.“

Buffy: „To je přece blbost.“

Angel: „To jsem mu taky říkal.“

„Hledal vás tu jeden váš klient, slečno Summersová, pan Conner.“

Buffy: „To není klient, co potřeboval?“

„Říkal něco… už nevím, ale je tu někde zapsaný.“

Buffy: „Mimochodem, proč jste nechtěl pustit manžela ke mně nahoru.“

„Nevěděl jsem, že jste vdaná.“

Angel: „To máš jedno, jdeme na ten oběd?“

Buffy. „Ne, musím zavolat doktoru Cornerovi, proč tu byl.“

Angel: „Kdy jsi u něj naposledy byla?“

Buffy: „Před třemi lety?“

Angel: „Ty mě zničíš.“

Buffy: „Já vím, lásko. Půjdeme na večeři, ano?“

Angel: „Tak dobře. Moc nepracuj.“

Buffy. „Neboj se, Rona to všechno zvládne.“

„Ano pane Summersi.“

„Ale…“

Angel: „To už máš jedno, toho se nikdy nezbavím.“

Buffy: „Vidíš, kdybych přijala tvoje příjmení, když jsme se brali, neměl bys tyhle problémy.“

Angel: „Ale já si už svoje jméno nepamatuju. Použil jsem ho naposledy před třemi sty lety.“

Buffy: „Já vím, miláčku. Když tě to potěší, můžeš se podívat, co máš na dokladech.“

Angel: „Vážně legrační, až na to, že jsou falešné.“

Buffy: „Promiň, už toho nechám.“

 

O dva týdny později:

         Ruku v ruce vystoupili z letadla na letišti v Los Angeles. Za nimi i Thomas, Cordelie a malá Sára. Buffy odmítla bez Sáry jet, tak nezbylo, než aby si holčička udělala výlet. Netrvalo dlouho, než je firemní vůz dovezl do hlavního sídla školy. Nechali se nadšeně ubytovat a Buffy hned šla za svou kmotřenkou.

„Teto Buffy.“

„Ahoj Caitlin, ráda tě zase vidím.“

„Takhle škola je naprosto úžasná, jsou tu tak chytří lidé a nadané děti.“

„Oh, tak ráda tě vidím zlatíčko.“ Objala ji ještě jednou Buffy: „Jak ti to tady jde?“

Caitlin: „Trvalo mi, než uznali, že to tu může vést i žena, ale když znají tebe…“

Buffy: „Budeš nejlepší, věř mi.“

Caitlin: „S tvojí pomocí.“

Buffy: „Lichotíš mi, ale víš, že to tak není. Jsi celá po otci. Pojď se mnou, někoho ti chci představit.“

Caitlin: „Koho?“

Buffy: „Někoho, kdo zná tvého otce stejně dlouho jako já, mého manžela.“

Caitlin: „Možná to není ten nejlepší nápad, víš, co říkala Jasmine.“

Buffy: „Neboj se, všechno ví.“

Caitlin: „Teď jsem byla na tréninku, tak se půjdu převléct a přijdu k tobě, ano?“

Buffy: „Dobře zlato, pospěš si.“

         Buffy se vrátila do pokoje. V tu chvíli tam byl jen Angel, Cordy s Thomasem šli se Sárou ven.

„Ahoj, nečekal jsem tě tak brzy zpět.“

„Mám zase odejít?“ Otočila se, že odejde, ale to už vstával a zadržel ji pevným objetím.

Angel: „Proč ses tak brzy vrátila, nemáš schůzku?“

Buffy: „Chci ti představit Catlin.“

Angel: „Kdo to je?“

Buffy: „Davidova dcera.“

Angel: „Počkej… to po mě nemůžeš jenom tak chtít. Prostě to takhle vyklopit, na něco takového se musím připravit.“

Buffy: „Prostě se s ní jenom seznámíš. O nic nejde, je to moje kmotřenka.“

Angel: „Ale mimo jiné tvoje dcera.“

Buffy: „Ne, dcera mého dvojčete.“

Angel: „Víš vůbec, co po mě chceš?“

Buffy: „Asi nechápu, jak se teď cítíš, ale chtěla bych, abys ji poznal ještě před schůzí Rady, aby to někdo nemohl vytáhnout. Chápeš mě? Promiň mi to.“

Angel: „Dobře, setkám se s ní.“

„Děkuju, miluji tě.“

„Taky tě miluju.“ Vášnivě ji políbil, někdo zatím zaklepal na dveře.

„Jdu tam.“ Zahlásila a za chvíli se vrátila s asi dvacetiletou vysokou dívkou.

„Angele, to je Caitlin Robinsová. Caitlin, můj manžel Angel.“

„Ráda vás poznávám.“

„Potěšení je na mé straně.“

Buffy: „Posaď se Catie.“

„Díky.“ Sedla si dívenka na jedno místo na sedačce. Angel si sedl do křesla a Buffy si sedla na opěradlo vedle něj. Objal ji rukou kolem pasu, aby dal najevo, komu patří.

Angel: „Tak jak se ti líbí škola?“

Caitlin: „Jsou tu neuvěřitelné děti, hrozně milé a tak nadané.“

Buffy: „Přijala jsi nějaké nové studenty?“

Caitlin: „Dva, co jsi mi poslala. Taky jsem dostala mail od nějaké ženy, která tvrdí, že je její syn telepatik.“

Angel: „To je dost dobře možné, každý se může telepatii naučit.“

Caitlin: „každý ne.“

Buffy: „To máš pravdu, úplně každý ne. Například já i Angel ji dokážeme ovládat, jednu dobu tak s námi komunikovaly naše starší dcery. Potom co umřela Nellie, jsme to už nějak nepoužívali.“

Caitlin: „Připadám si tady divně, jsem tu snad jediný člověk.“

Buffy: „Jsi velmi inteligentní, mohla bys toho pozorovatele ještě hodně učit.“

Caitlin: „Učila jsem se sice z knih, které jsi mi dala, ale stejně mi připadá, že o tomhle světě nic nevím, nikdy dřív jsem tu nebyla.“

Buffy: „Za chvíli si zvykneš, vážně. Omluv mě prosím na chvíli, musím zavolat Cordelii, jestli jsou v pořádku.“

Angel: „Nemusíš ji pořád kontrolovat.“

Buffy: „Ale jsou se Sárou, už je pozdě…“

Angel: „Zvládnou to, nejsou malí.“

„Tak dobře. Vlastně tu pro tebe něco mám Catie.“ Šla ke skříni, kde měla kufr s věcmi a vytáhla balíček ve světlém papíře. Caitlin ho s díkem převzala a otevřela. Nadšením se jí rozšířily oči.

„Není smrti. Život je jen duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, neustále se plazí dík chemickému fermentu, který mu dává informace… Tisknu ti ruku brachu, vím, že zhoupnutí na oprátce bude pro tebe pouhý žert… Děkuju ti Buffy.“ Kvíkla dojatě Caitlin když odcitovala pár řádků z poslední strany.

Angel: „Co je to za knihu?“

Caitlin: „Tulák po hvězdách.“

Buffy: „Jak bych mohla nevědět, že je to tvá nejoblíbenější kniha?“

Caitlin: „První vydání, to je ve vašem světě vzácnost.“

Buffy: „Ber to jako přivítání.“

„Já, který mám zemřít, musím jim připadat jako nějaký strašlivý bůh.“ Odcitovala znovu zasněně, tentokrát zpaměti Caitlin.

Angel: „Ty znáš Londona?“

Caitlin: „Miluju ho. To, jak vypráví Tuláka, je něco neuvěřitelného. Tak sugestivní a způsob, jakým mezi řádky prolétají jeho myšlenky je spontánní, to se nevidí u každého vašeho autora.“

Angel se zamyšleně na dívku podíval. Nerozhodl se ji nenávidět, dokud se s ní nesetkal, ale tím, jak přemýšlela o knihách, si ho získala. Kolik hodin spolu mluvili o knihách s Buffy. Podíval se na Buffy, vypadala šťastně, když s Caitlin mluvila, není právě tohle, co chtěla?

„Lásko, o čem přemýšlíš?“

„O tobě, myslím na tebe.“ Políbil jí jemně ruku.

Buffy: „Zrovna jsem přemýšlela, že je Caitlin podobná našemu Davidovi, dokonale byste si rozuměli.“

Caitlin: „Bude nejlepší, když všechno zůstane, jak je.“

Buffy: „Máš pravdu, i tak je toho doma dost.“

Caitlin: „Je možné, že náš duch takhle cestuje? Ty cestuješ mezi dimenzemi, víš, co se stane po smrti?“

Buffy: „Setkávám se s duchy lidí. To ovšem nevylučuje reinkarnaci. Nevím, co se děje po smrti. Svým způsobem jsem fatalista, nic jiného mi ani nezbývá. S Angelem dokážeme diskutovat celé hodiny a stejně se nedobereme konce. Připadá mi, že snad není způsob, jak to zjistit.“

Caitlin: „takže věříš, že je v tobě část ducha první přemožitelky?“

Buffy: „Nevím, nevím, jestli tomu věřím. Je to něco nehmotného, nepojmenovatelného…“

Caitlin: „Radši tě už nechám. Když s tebou se tak dobře povídá.“

Buffy: „Co tvoje matka?“

Caitlin: „Sama má dost práce. Slyšela jsem o nějakých rozbrojích mezi démony ve vašem světě, tady na chodbách se vykládá, že prý někdo zabil přemožitelku.“

Angel: „Opravdu?“

Buffy: „Mluvila jsem s ní před pár hodinami.“

Caitlin: „Asi máš pravdu. Měla bych se vrátit do práce, uvidíme se na schůzi?“

Buffy: „Samozřejmě. Ráda jsem tě zase viděla, zlatíčko.“

„Já tebe taky.“ Objala ji Caitlin, rozloučila se s Angelem a rychle odešla.

Angel: „Buffy, jak dlouho tu budeme muset zůstat?“

Buffy: „Jen do Rady, ta bude nejspíš zítra nebo pozítří.“

Angel: „Chtěl bych se už vrátit domů.“

Buffy: „Já taky.“

Celou noc potom se milovali, Thomas s Cordelií se o Sáru postarali, tak nebylo nutné vůbec se o to starat. Ráno, když se probudila příjemně odpočatá, ještě chvíli ležela v posteli a pozorovala Angela, jak bez hnutí leží a spí. Přitulila se k němu a znovu zavřela oči, ale nespala, jenom přemýšlela. Když se probudil i Angel, jemně ji políbil do vlasů.

„Jak ses vyspala?“

„Skvěle.“ Usmála se. Zvedla se, obkročmo si na něj sedla a zasypala jeho rty jemnými polibky.

„Mimochodem, chtěla jsem s tebou mluvit.“

„Tak mluv.“

Buffy: „Chtěla jsem… nejspíš se na to už nepamatuješ, ale Colin mi dal ty prášky, abych neotěhotněla.“

Angel: „Pamatuju se, mluvili jsme o tom.“

Buffy: „Chtěla jsem se tě zeptat, jestli souhlasíš s tím, že bych je přestala brát.“

„Jestli si myslíš, že jsi na to připravená.“

„A co si myslíš ty?“

„Myslím, že je ještě brzy. Že sotva ses uzdravila a je ti zase dobře… co kdyby se zase něco stalo. Potom bychom byli zase tam kde předtím a já nechci, aby ses zase tak trápila.“

Buffy: „myslím, že máš pravdu. Ale jak poznám ten vhodný čas?“

Angel: „poznáš to.“

Buffy: „Ale já jsem teď tak šťastná. Všechno mi tak vychází, všichni se máme dobře, mezi námi se to vyřešilo.“

Angel: „Tak si to jenom užívej. Nemusíš jenom kvůli mně mít dítě.“

Buffy: „Tak dobře.“

„Ale miluju tě za to. Stejně jako za všechno, co děláš.“ Pohladil ji po zádech. Vesele zavrněla a začala ho líbat na břichu.

         Hlavní, z čehož se Buffy musela zpovídat, že nepřivedla Eve, aby se setkala s novou ředitelkou, Buffy to vyřešila, že stejně Caitlin jede do Londýna pro jednu holčičku, tak se s ní rovnou může sejít. Ovšem, nikdo z toho nebyl přímo nadšený, ani samotná Buffy. Ale pokud chtěla co nejdříve odjet, musela na to přistoupit. Díky tomu se mohli brzy vrátit domů, stejně tak i Sára, Cordelie a Thomas. Cordy celou cestu letadlem mluvila o tom, jaké věci si koupila v těch úžasných Los Angelských obchodech.

         Sotva se vrátili domů, Angel šel na hlídku s Eve a Buffy na schůzku s Bastem. Sáru zase hlídali Cordelie a Thomas. Když se Angel vrátil z hlídky, Buffy už spala, takže nepojal nějaké podezření, že vůbec někam šla. Zatím mu o Bastovi neřekla a chtěla, aby to tak zůstalo. Chvíli ji pozoroval, jak pravidelně oddechuje, pak se svlékl a lehl si k ní. Ve spánku se k němu přitulila jako vždycky. Už si zvykla, že po hlídkách na něj nemá čekat, stejně jí to přineslo jen trápení a zbytečnou žárlivost. Ráno vstal, aby ji nevzbudil a šel na snídani.

         Všichni tam už byli, jen Buffy chyběla. Přišel dokonce i Jack, trochu unavený, vzhledem k tomu, že se teprve před chvílí proměnil. Se všemi se přivítal a k velké nelibosti Cordelie se hned začetl do novin.

Cordelie: „Být můj manžel, hodila bych mu ty noviny do ohně.“

Thomas: „Štěstí, že to tak není.“

Jack: „Kde je Buffy, chtěl jsem s ní mluvit.“

„Když jsem odcházel, ještě spala.“ Poznamenal Angel, aniž by zvedl zrak od novin.

Eve: „Myslíš, že bude dnes trénink?“

Angel: „Nevím, to se musíš zeptat Buffy, ale myslím, že ano.“

Eve: „Ty jsi s ní nemluvil?“

Angel: „Když jsem se vrátil, už spala, nechtěl jsem ji budit.“

Eve: „Tys jí neřekl o tom rohatým?“

Angel: „ne, proč bych měl?“

Cordelie: „O co jde?“

Eve: „Jeden démon zachránil upíra, to je divné.“

Cordelie: „Proč?“

Thomas: „Upíři a démoni se nesnáší.“

Cordelie: „Aha.“

Buffy právě vcházela, bylo na ní poznat, že se právě probudila. Nesla těžkou knihu, která byla málem větší, než ona. Angel hned vyskočil, přivítal ji polibkem na tvář a pomohl jí s těžkým břemenem.

Thomas: „Ahoj mami, co to je?“

Buffy: „Pro Eve.“

Eve: „To mám přečíst?“

Buffy: „Jen část, pak ti to ukážu. Večer jsem ji přinesla z jedné dimenze. Je velmi vzácná.“

Eve: „Tak to mi bude potěšením ji číst, o co tam jde?“

Buffy: „Naučíš se japonská bojová umění z trochu jiné stránky.“

Angel: „To je sice důležité, ale je to nutné, neměli bychom spíš trénovat?“

„Přes to jsi tady přece ty.“ Políbila ho na tvář a sedla si na svoje místo. Eve se na něj překvapeně podívala, očekávala, co ještě její učitelka řekne. Ale neřekla nic, vzala si svůj hrnek s kávou a přemýšlivě pozorovala Angela, jak čte noviny. Ovšem jen do chvíle, kdy jí zazvonil telefon.

„Ahoj ďáblíku, děje se něco? Ale samozřejmě, ještě ti zavolám, zrovna snídáme.“

Buffy: „Volal Davie, večer přijde.“

Angel: „Bude mít Stacy?“

Buffy: „Ano, pozítří ji Natasha veze do Švýcarska.“

Cordelie: „A Stacy je teď Švýcarka, Američanka nebo Angličanka?“

Buffy: „Natasha má Americké občanství, když si vzala Davida, takže Stacy je taky Američanka.“

Thomas: „Takže to ji jako budou převážet přes kontinent?“

Buffy: „Nejsem si přesně jistá, ve kterém městě ve Švýcarsku bydlí rodiče Natashy, ale nejspíš ano. Nevím, jak se dohodli.“

Eve: „Snad to nedopadne tak, že si ji Natasha odveze a David ji už neuvidí.“

„To snad nemůže. Tohle nemůže ne?“ Podívala se Buffy na ostatní.

Angel: „Mohla by, soud jí v tom těžko zabrání, ale kdo jí zabrání budeš ty. Jistě má z tebe strach, nezapomeň, jak se před tebou krčila strachy, když jsi něco řekla.“

Buffy: „Chceš říct, že v lidech vzbuzuji strach?“

„Samozřejmě, že ne, miláčku.“ Položil noviny a podíval se jí do očí: „Jenom provinilcům.“

Buffy: „To je dobře?“

Thomas. „Jak se to vezme.“

Buffy: „No nic, musím do firmy, uvidíme se potom. David přijde na večeři, s Charis všechno zařídím.“

„Dej na sebe pozor.“ Loučil se s ní Angel polibkem.

„Chvilku si s Eve zatrénujte, ano? A ne, že se dozvím, že jste zlobili, pořádný trénink.“

„Provedu.“

         Buffy s Charis ještě v kuchyni chystaly večeři, Cordelie s Thomasem se muchlovali na sedačce a Angel mluvil o nějakých démonech s Eve. Sára byla nahoře ve svém pokoji a hrála si. Zvonek ohlásil příchod hostů, kterými byl David a jeho dcera. Charis šla hned otevřít a Bufy je šla přivítat s ní.

„Ahoj mami.“ Objal ji David a dal jí pusu na tvář. Stacy jí skočila kolem krku a taky se s ní přivítala. Užuž chtěla říct, ať jdou dál, když ji překvapilo, že David někoho držel za ruku. Až doteď si jí vůbec nevšimla.

„Mami, to je Aisha.“ Představil brunetku. Buffy na ni koukala a vůbec nevěděla, co si o tom má myslet. Jediné, co musela uznat, že byla vážně hezká.

„Tak… tak pojďte dál.“ Vydala ze sebe a ukázala na obývák.

         V obýváku všichni vstali, aby se přivítali s Davidem, ale hned taky zkoprněli úžasem. Stacy vyběhla a skočila Angelovi do náruče. Chytil ji a rozpačitě se podíval na Buffy. Ta stojíce za Davidem a Aishou jenom pokrčila rameny. 

„Chtěl bych vám představit Aishu, budeme se co nejdřív brát.“ Potom, co tohle David vyřkl, už všechny pohledy se obrátily k Buffy. Co měla říct?

„To je skvělé, blahopřeju.“ Usmála se a nabídla jim, ať si sednou. 

Hned, jak si Buffy sedla, Stacy se přemístila od Angela k ní a pevně ji znovu objala.

David: „Chtěl jsem vám Aishu představit jako prvním. Mami, tobě jsem o ní už říkal.“

Buffy: „Snad už dřív, takové jméno bych si pamatovala.“

David: „Neřekl jsem ti jméno.“

„Aha, ale já… nevzpomínám si.“ Omluvně se na oba podívala a hledala záchranu u Angela. Tohle bylo velké překvapení. Jenom stačilo, aby to někdo vykřikl nahlas.

David: „Promiňte, asi jsem vás nepředstavil. Thomas, můj bratr, Cordelie, Eve a máma s tátou.“

Angel: „Samozřejmě tě rádi poznáváme Aisho, jenom jsme všichni trochu překvapení.“

Aisha: „Já… čekala jsem to, ale Davie trval na tom, že se musím s vámi setkat.“

Buffy: „Aspoň, že jsme tě poznali ještě před svatbou. Kdyby ne, asi bych mu to neodpustila.“

David: „Z tebe jsem měl největší strach.“

Buffy: „Už je to tady zase, všichni ze mě mají strach… copak koušu? Nikdy jsem nikoho nezabila ani nic podobného.“

David: „Myslel jsem strach z tvého hněvu, nezapomeň, jak málem skončil Oz. Když se táta dozvěděl, že se budou s Angie brát, málem ho zabil.“

Buffy: „V tom případě nechápu, jak to souvisí se mnou, u Angela se to dá předpokládat.“

Angel: „No promiň.“

Buffy: „nemáš se za co omlouvat, miláčku.“

David: „Pravdou je, že kdybys byla nadšená, nebránila bys tátovi.“

Cordelie: „To zní logicky.“

„Dík.“ Naznačil jejím směrem Davie.

Buffy: „Dobře ďáblíku, ukecal jsi mě. Jdu se podívat, jak jsme na tom s večeří, jistě už máte hlad.“

„Dáš mi zmrzlinu?“ Zeptala se s nadějí Stacy.

Buffy. „Říkala jsem ti, že to bude tajemství, ne že budeš roztrubovat, že tě rozmazluju.“

„Aisha mi taky dává zmrzlinu.“

„Jsi můj člověk.“ Usmála se na Aishu a vzala Stacy do náruče: „Dostaneš po večeři ano? I když, měla jsem pro tebe nachystaný velký dort ale, když si radši dáš zmrzlinu…“

David: „Mami, hned ji polož.“

Buffy: „Proč?“

David: „Je jí sedm, nemůžeš ji takhle nosit.“

Buffy: „proč? Ty to taky děláš.“

David: „Jenže ty jsi žena, víš? Jsi křehká, jemná a nesmíš nosit sedmileté děti.“

Buffy: „Tebe jsem taky nosila mimochodem, ale když po tom toužíš…“

Postavila Anastasii na zem a odvedla ji za ručku do kuchyně.

Eve: „Mám tušení, že jsi Buffy naštval.“

David: „Au.“

„Tak večeře je připravená, můžeme jít ke stolu.“ Vrátila se Buffy a otevřela velké dveře do jídelny. Všichni si posedali na svá místa u stolu, Buffy a Angel každý do čela přímo proti sobě. Po Angelově levici jako vždycky Cordelie, protože ho ráda pokoušela při snídani.

„Charis, přines mi prosím kávu.“

„Ano paní.“ Uklonila se úslužně a odešla znovu do kuchyně.

„Tak já jdu nahoru, po večeři se sejdeme v obýváku.“ Šel Angel ke dveřím.

„Miláčku, nachystej prosím můj dárek.“ Požádala ho tiše. Odpovědí jí byl lehký polibek. Pak už se všichni mohli pustit do jídla. Buffy dostala hlavně svoji kávu a to ji uspokojilo.

„Mami, proč vůbec nejíš?“

Buffy: „Bolí mě žaludek, jeden upír mě kopl do břicha.“

Eve: „A ví to Angel?“

Buffy: „Neví, ani to vědět nebude. Bože můj.“

Thomas: „Co?“

„Já se strašně omlouvám, Ďáblíku.“

David: „za co? Jo tohle… Aisha to všechno ví.“

Buffy: „Vážně? Nerada bych ti to zase všechno zpackala.“

„Opravdu, nemusíte mít strach paní Summersová.“ Promluvila Aisha snad podruhé za celý večer. Buffy už otevírala pusu, že jí odpoví, ale chytla se bolestí za hlavu. Thomas, který byl nejblíž, k ní hned běžel, co se jí stalo.

„Musím jít, hned se vrátím. Řekněte o tom Angelovi.“ Řekla a zmizela.

Thomas: „Aspoň jedna večeře… Doufám, že aspoň bude zmrzlina.“

Cordelie: „Thomasi!“

Thomas: „Promiň, snad Buffy nezničí svět, než dojíme dezert.“

„Zajdu to nahoru říct Angelovi, zatím pokračujte, dobrou chuť.“ Vstala Cordelie a urovnala si šaty. Hned odešla nahoru.

David: „Thomasi, o co tady jde?“

Thomas: „Já nevím.“

David: „Naši se chovají divně.“

Thomas: „A ty se divíš? Dost jsi je překvapil, co jsi čekal? Že ti skočí kolem krku? Máma se sotva vzpamatovala z tvého rozvodu.“

David: „Ale proč? To nechápu, vždyť stejně Natashu neměla ráda.“

Thomas: „To není pravda. Mohl bys vědět, že Buffy hned miluje každého, koho si přivedeš, vždyť jseš její druhej Angel.“

David: „Tak mě chápe ne?“

Thomas: „Znáš mámu, moc si to bere, ale ona bude v pohodě.“

„Kam babi šla?“

David: „Jako vždycky, zlatíčko, neboj, ona se brzy vrátí.“

Najednou se ale vedle nich zase objevila Buffy: „Potřebuju Angela.“

Thomas: „Co se děje?“

Buffy: „Rada, někdo útočí na její představitele. Všichni zůstaňte v domě, pohromadě, Eve postarej se o to. Já s Angelem si s tím poradíme. Nahoře je Sára, tak ať se o ni Cordy postará. Davie, v ložnici je dárek pro Stacy, musíte ho vzít.“

David: „Co?“

Buffy: „Angel, musí sem, hned. Eve, skoč mi pro nějaké zbraně.“

Eve beze slova odběhla.

David: „Neměli bychom…“

Buffy. „Neboj, Davide, postarám se o to.“

Už si přebírala zbraně od Eve a Angel zrovna přicházel.

Angel: „Co se děje?“

Buffy: „Vysvětlím ti to na místě, musíme hned jít.“

Angel: „Nechceš se převléct?“

„Proč?“ Podívala se na svoje bílé, úzké šaty, jakoby vážně pochybovala, proč se Angel tak blbě ptá. Máchla rukou a najednou na sobě měla kalhoty a košili. Chytla se Angela za ruku a oba zmizeli.

David: „Vážně jsem čekal, že představení mojí přítelkyně bude normální?“

Aisha: „Nic si z toho nedělej, miláčku. Půjdeme všichni do jedné místnosti a tvoje matka se o to postará, říkala to.“

David: „jenže…“

Thomas: „Udělejte, co máma říkala. Cordy, lásko, nahoře v jejich ložnici je prý něco, pro co máme jít.“

„Já vím. Angel mi to dal, je to dárek pro Stacy.“ Vzala krabičku, kterou předtím položila na stolek za sebou a podala ji Stacy. Ta ji s nadšením otevřela a ještě nadšeněji vypískla. David se hned podíval, co to je.

David: „To je mámě podobné.“

Thomas: „CO to je?“

David: „Králík, co s ním asi teď budeme dělat.“

Stacy se na Davida smutně podívala, protože neměl z dárku takovou radost jako ona. Hned se to jala zachraňovat Aisha, která králíčka obdivovala a gratulovala holčičce ke krásnému dárku.

Cordy: „nahoře je klec, Buffy jenom nechtěla, aby zůstal v té krabici.“

David: „Jak si to představuje? Živý králík. Jak ho teď asi dopraví do Švýcarska?“

Aisha: „Ale Davie nech toho, vždyť je to krásný dárek. Podívej, jakou má Stacy radost. Králíček může zůstat u nás a Stacy si s ním může hrát, když bude v Londýně.“

David: „A kdo se o to asi bude starat?“

Aisha: „Třeba já, stejně jsem celé dny sama doma.“

David: „Můžu snad za to, že pracuju?“

Aisha: „Samozřejmě, že ne. Taky ti to nevyčítám.“

David: „Navíc, ty nebudeš mít čas, starat se o králíka, brzy budeme mít svých starostí dost.“

Aisha: „Ale prosím tě. Jakých starostí?“

Cordelie: „Davie, tak se přece nezlob. Buffy chtěla jenom Stacy udělat radost, když ji vůbec nevidí. Navíc, stejně budeš mít Stacy brzy tady ne?“

David: „Nedohodli jsme se s Natashou, chce, aby byla už napořád ve Švýcarsku.“

Thomas: „Tak Buffy si s ní promluví.“

David: „Nechci, aby s ní Buffy mluvila. Nejsem malé dítě, aby se o mě máma pořád starala.“

Cordy: „Tak co chceš, aby dělala? Co má asi tak ještě dělat?“

David: „Ale vždyť víte, jak ti myslím, nechci, aby si o mě máma dělala starosti.“

Cordy: „Myslím, že svoje rodiče žádný Summers nikdy nepochopí.“

David: „A ty je snad chápeš?“

Cordy: „Angela nepochopí snad nikdo, ale Buffy ano.“

Ozvala se obrovská rána. Hned potom další a další, rány se stupňovaly a byly stále častější. Stacy se bojácně tiskla k otci a Cordelie k Thomasovi. Eve se odvážně postavila se zbraní v ruce připravena zabít toho, kdo se na ně pokusí zaútočit. Sára se stulila mezi Cordy a Thomasem a se strachem v očích si tiskla ruce k uším, aby rány neslyšela. S jednou velkou ránou se uprostřed obýváku objevil obrovský snad dvoumetrový červený démon s rohy. Eve se na něj zrovna chystala zaútočit mečem, když se objevila Buffy, oblečení měla celé roztrhané, stejně jako Angel, kterého podpírala, aby nespadl. Jak se Buffy objevila, pohled upřela na démona a ten shořel. Potom se podívala na Cordelii a znovu se přemístila.

Thomas: „Kde jsou?“

„Nahoře, zůstaňte všichni tady.“ Informovala je Cordelie, běžela do kuchyně a hned ji slyšeli dupat na schodech.

         „Přinesla jsem vodu a obvazy, jak jsi chtěla.“ Vběhla do ložnice Buffy a Angela. Buffy zrovna svlékala Angelovi košili.

„Díky Cordy, potřebuju tvoji pomoc.“ Špitla tiše a hodila Angelovu košili na zem vedle postele.

Cordy: „Co mám dělat?“

Buffy: „Potřebuju desinfekci, myslím, že je tady v koupelně, připrav mi gázu, taky nějaké tlustší obvazy a… něco čím zastavím krvácení.“

Cordy odběhla do koupelny, aniž by vyřkla slovo, Buffy stejně nevypadala, že by byla příliš sdílná. Buffy si to od ní hned vzala a řekla jí, co má dělat.

Cordy: „Neměli bychom jim říct, že jsi tady?“

Buffy: „Musím se o něj postarat.“

Cordy: „Co se stalo?“

Buffy se natáhla pro další vatu a desinfekci.

„Odvrátili jsme útok.“

Cordy: „Kde máte zbraně?“

„Neměla jsem sílu víc přenést. Bylo jich hodně a já…“

„Jsi v pořádku?“

„Angel… Angel mu vběhl do rány, aby mě zachránil.“ Začaly jí téct slzy, i když se otřásala vzlyky, její ruce zůstaly pevné a mohly pokračovat v započaté práci. Na chvíli vypadala, že je úplně mimo. Snad pár vteřin potom vešla do ložnice Aisha.

Cordy: „Co tu děláš?“

Aisha: „Mohla bych vám pomoct.“

„To těžko.“ Odbyla ji Cordelie, ale Buffy k ní vzhlédla. Viděla něco, čemu nemohla uvěřit, natáhla k Aishe ruku a podala jí obvazy: „Potřebuju, abys mi pomohla zadržet krvácení.“

Aisha: „Dobře… Co se stalo?“

Cordy: „nemyslíš, že je tohle trochu blbá otázka?“

Aisha: „Ptám se kvůli ošetření.“

Cordy: „Jsi snad doktor nebo co?“

„Ticho.“ Křikla naštvaně Buffy. Cordy se na ni překvapeně podívala, pěkně dlouho ji neslyšela zvýšit hlas.

„Byl to… nevím, jak to popsat, nějaký bodec… trochu tvarem jako meč.“

Aisha: „Z jakého materiálu? Z čeho byl udělaný?“

Buffy: „Já… byl to… ten démon to měl v rukou, vyjelo mu to z ruky. Otočila jsem se na něj a najednou to tam měl, chystal se mě bodnout, Angel mu tam skočil.“

Aisha: „myslíš, že tam bude jed?“

„Jed?“ Přes slzy se na ni bezradně podívala.

Aisha: „Jak dlouho je v bezvědomí?“

„Já nevím.“ Zazmatkovala Buffy a sama vypadala, že každou chvíli omdlí.

Cordy: „To bude v pohodě. Upíři se léčí rychle, jejich tělo dokáže vypudit i kulku.“

„Musí se to zašít.“ Konstatovala Aisha nad vyčištěnou ránou.

Cordy: „Buffy to ví, ošetřovala takových zranění víc, než ty.“

Buffy: „Cordy…“

Cordy: „Promiň.“

Aisha: „Paní Summersová, zvládnete to zašít?“

„Nevím… nevím, jestli mám dost pevnou ruku. Co když ho zabiju? Co když to nepřežije? Kvůli mně.“ Vzlykala dál Buffy a Cordy chtěla zase něco říct, ale Aisha Buffy vrazila do ruky potřebné nástroje. Buffy se bezmyšlenkovitě pustila do šití.

Cordy: „Nejsou tu náplast, dojdu ještě pro náplasti.“

Buffy se jen dívala za ní, jak odchází.

Aisha: „Nebojte se, paní Summersová, to bude jistě v pořádku.“

Buffy: „Odkud tohle umíš?“

Aisha: „Pracovala jsem v polní nemocnici. Nemám vám přinést vodu?“

Buffy: „Musím… pro Angela… z lednice, krev… musím tam jít.“

„Ne, zůstaňte tady, přinesu to.“ Postavila se Aisha, nečekala, co Buffy řekne a vyšla ze dveří. Cordy se hned vrátila, tak Buffy dokončila ošetřování Angela a poslala Cordelii pryč. Svlékla mu i kalhoty a přikryla ho dekou. Když Aisha přišla s krví, našla ji, jak vedle Angela spí, stulená do klubíčka. Hned jak se ale pohnula, Buffy se vzbudila a připravila se do bojového postoje.

„Kdo jste?“

„Já… přinesla jsem…“

„Promiň Aisho, byla jsem zmatená. Díky, žes to přinesla. Když tak dole řekni, že jsme v pořádku. Zůstaňte s Daviem přes noc tady, já… já tu zůstanu s Angelem.“ Vzala si od ní sklenici. Otočila se a šla ke dveřím. Těsně u nich se otočila a podívala se zpět k posteli. Buffy měla Angelovu hlavu na klíně a snažila se do něj dostat trochu krve. Mrkla, snad překvapením, snad dojetím a zavřela za sebou dveře.

         Bylo kolem půlnoci, Cordy si řekla, že se ještě podívá, jak je Buffy s Angelem. Potichu vešla do ložnice. Svítila malá lampička na stole, Angel byl stále v bezvědomí, ale Buffy tam neviděla. Zkusila koupelnu, zaklepala, ale nic se neozvalo. Tak zkusila otevřít – dveře nebyly zavřené. Buffy ležela ve vaně… voda byla zbarvená do ruda od krve. Hned běžela pro Aishu, to jediné ji napadlo. Aisha ji vytáhla z vany a zjistila, že má bodné zranění na pravém boku.

Cordy: „Proč nám to neřekla?“

Aisha: „Zřejmě se chtěla nejdříve postarat o manžela. Měli bychom zavolat sanitku.“

Cordy: „Ale Buffy má panický strach z doktorů.“

Aisha: „Tak aspoň na ošetření… může mít vnitřní zranění, tohle jen tak neošetříme.“

Cordy se podívala na Buffyino zranění. Vůbec se jí nelíbilo, že má o tomhle rozhodnut zrovna ona. To by měl přece rozhodnout Angel, ale to nebylo možné. David, Thomas, ti jí vyšli na mysl, ti to mohli rozhodnout.

         Bylo téměř poledne, Angel se probudil, zrovna u něj seděla Cordelia.

„Buffy? Kde je Buffy?“

Cordy: „Byla zraněná, odvezli ji do nemocnice.“

Angel: „Je tam sama? Musí mít hrozný strach, je v pořádku?“

Cordy: „V noci ji operovali, měla vnitřní krvácení, ale je v pořádku. Hned jak se probere, pustí ji domů.“

Angel: „Chci jít za ní, musí mít strašný strach.“

Cordy: „Teď nemůžeš, jsi taky přece zraněný.“

Angel: „Ale Buffy…“

Cordy: „Stejně je ještě světlo.“

„Musím být s ní.“ Řekl už o něco tišeji.

Cordy: „Půjdeš za ní třeba večer, jestli ti bude líp.“

„Buffy…“

Cordy: „Buffy mi říkala, že jsi ji zachránil, žes mu skočil do rány.“

Angel: „Hm.“

Cordy: „To od tebe bylo statečné.“

„Jak vážně je Buffy zraněná?“

„Bude v pořádku.“

         Všichni byli v obýváku, David stále zůstával v domě, radši, když jsou oba rodiče „mimo“.

Cordy: „Angel se už probral, myslím, že je tak trochu mimo sebe. Pořád chtěl jít za Buffy.“

Thomas: „To není mimo sebe, to je normální.“

Cordy: „Nemohla by se už vrátit? Má takový strach z doktorů a z nemocnic.“

Thomas: „Tos chytla od Angela?“

„Má o ni takový strach.“

David: „Je pravda, že by měli být spolu, ale když jsou oba zranění…“

Aisha: „Myslela jsem, že se tvoje matka rychle uzdravuje, když je ta…“

„Přemožitelka.“

Aisha: „Jo, tak.“

Thomas: „Teď zrovna ne, to závisí na jejím démonovi. Teď bych řekl, bude vyčerpaný, stejně jako ona, musela použít hodně kouzel.“

Kolem sedmé večer zazvonil telefon. Volali z nemocnice, že se Buffy probrala a přesouvají ji na oddělení, kde ji mohou navštívit. Brzy potom se vrátila domů a za pár dní, ona i Angel byli zdraví. Do té doby tam David s rodinou zůstali, ale potom musela Stacy do Švýcarska. Bylo jí přislíbeno, že se jí o Homera – jejího králíka, postarají, zatímco bude pryč.

         Angel trénoval s Eve dole v tělocvičně a Buffy zuřivě mlátila do klávesnice notebooku a vydávala to za práci. Ostatní, s kým seděla v obýváku si toho ani nevšímali, potom, co jim oznámila, že se nabourala do databáze městské policie a našla tam složku na její jméno. Vlastně byli v obýváku všichni, kdo zrovna bydleli v domě kromě Stacy a Sáry. Stacy se vracela ze Švýcarska až o den později a Sára… vlastně byla v pokoji, v rohu si hrála s nějakými krystaly, které jí Buffy dala, ale byla tak potichu, že si jí nikdo nevšiml. Za chvíli přišla Eve, celá zpocená z tréninku.

Buffy: „Snad jsi Angelovi nic neudělala. Jestli ano tak jsi synem… teda dcerou smrti.“

Eve: „Tvůj manžel mě zřídil, že nejmíň tři dny nevylezu z postele.“

Buffy: „Za hodinu je tady sociálka, pěkně se obleč, ať nenapíšou špatné hodnocení.“

Eve: „Cože? Sociálka? Proč?“

Buffy: „nevím, možná jim dal zase někdo echo.“

„Lásko, nechceš si zatrénovat?“ Angel se taky vracel z tělocvičny. S otázkou na rtech se k ní sklonil a vášnivě ji políbil.

Buffy: „jsi celý upocený.“

Angel: „Přemožitelka mi dává zabrat.“

Buffy: „Nevymlouvej se a přiznej se, co jsi tam dělal.“

Angel: „Asi hodinu se mě pokoušela probodnout… ani jednou se tomu nepřiblížila.“

Buffy: „To je zlé, asi se na ty vaše tréninky budu muset někdy podívat.“

Angel: „To bys mohla, už mi tréninky s tebou schází.“

„Nebo spíš ten sex při nich.“ Poznamenal věcně David, čemuž se všichni ostatní kromě Angela a Buffy zasmáli.

Angel: „Vlastní syn si z nás dělá legraci.“

David: „Dělám, protože je mi jasné, že jsem taky vzniknul při nějakém tom tréninku.“

Angel: „Co? To je jako tvoje teorie?“

Cordelie: „Musíte se o tom bavit zrovna teď? Jsou tu děti.“

David: „Samozřejmě, omlouvám se.“

Buffy. „S tou sociálkou jsem to myslela vážně, jestli napíšou špatné hodnocení, jsme v rejži, protože můžou udělat hlubší prohlídku.“

Thomas: „Budeme se snažit.“

„Ty pojď nahoru, vyberu ti nějaké oblečení, abys zapůsobil.“

„Proč já?“ Zeptal se nechápavě Angel, ale Buffy na něj mrkla, tak ji se souhlasem vzal za ruku a už odcházeli ke schodům.

Thomas: „Blbá výmluva.“

Aisha: „Proč tu bude sociálka?“

David: „protože Buffy Eve adoptovala, aby ji mohla cvičit.“

Aisha: „Takže z Eve bude potom taky přemožitelka?“

David: „Ona už je, jenom to Buffy nechce uznat.“

Thomas: „Spíš ji ještě nechce pustit do světa, dokud nebude dokonalá. Musí být nejlepší.“

Aisha: „Proč?“

David: „Říkal jsem ti, že moje starší sestra byla přemožitelka.“

Aisha: „myslím.“

David: „Máma ji vychovávala. Zabili ji.“

Aisha: „Protože ji tvoje matka nedostatečně učila?“

David: „Ne, probůh, to ne. Nellie byla dobrá, jenom si vzala velké sousto.“

Aisha: „Tak proč si za to bere tvoje matka vinu?“

David: „Máma je prostě taková.“

         Bylo devět hodin a pracovnice sociální služby zvonila u dveří. Charis jí šla otevřít a hlásila ji v obýváku. Buffy se odtrhla od Angela, s kterým se právě líbala a urovnávala si bílou košili. Na poslední chvíli, než žena vešla, ho plácla po ruce, která zabloudila pod její sukni.

„Dobrý den, slečno Summersová.“

„Dobrý den.“

„Jsem tu kvůli Eve Shyové.“

„Dobrý den, já jsem Eve.“ Podala si s ní ruku Eve, která se opravdu na Buffyino přání převlékla do džínů a tmavého topu.

„Poolová. Jak to, že nejsi ve škole?“

Eve. „Dnes začínám až v jedenáct.“

Poolová: „Jak jezdíš do školy, autobusem?“

Buffy: „Vozím ji já nebo manžel.“

Poolová: „To mě přivádí k otázce… stále je v domě tolik lidí?“

Buffy: „To jsou Thomas a David, naši synové s přítelkyněmi a malá Sára, ta je tu na prázdninách.“

Poolová: „K té máte jaký vztah.“

Eve: „Dobrý.“

Buffy: „Je v poručnictví jejího bratra. Jejich rodiče byli rodinní přátelé, teď je u nás na nějakou dobu na prázdninách.“

Poolová: „Aha. Myslíte, že dům, ve kterém se stále střídají lidé je dobrým místem pro výchovu dítěte?“

Buffy: „lidé se tu nestřídají. Bydlíme takhle stále. Navíc, Eve všechny moc dobře zná, protože se scházíme aspoň jednou týdně celá rodina.“

Poolová: „To je asi kolik lidí?“

Buffy: „Nejvýše dvacet lidí, jak se to sejde.“

Poolová: „Říkala jste celá rodina.“

Buffy: „Naši přátelé se taky počítají do rodiny.“

Poolová: „Dobře, jste zaměstnaná?“

Buffy: „Společně s manželem vedeme rodinnou firmu. Angel jezdí do firmy a já pracuji doma a starám se o děti.“

Poolová: „Děti… kolik jich tu je?“

Buffy: „Náš nejmladší syn, je mu dvanáct je teď u naší nestarší dcery, potom se starám o Sáru, Eve a někdy o Stacy.“

Poolová: „Kdo je Stacy?“

Buffy: „Anastasie, moje vnučka.“

„Tak vnučka.“

David: „Moje dcera z prvního manželství.“

Poolová: „Tak dcera z prvního manželství. Takže vy trávíte čas s dětmi, píšete s nimi úkoly a připravujete se s nimi do školy?“

Angel: „To dělám většinou já.“

Poolová: „Když nejste v práci.“

Buffy: „Máme detektivní a právnickou firmu, vedeme ji z domu a Angel tam chodí jen na pár hodin denně.“

Poolová: „Což nás přivádí k otázce, zda jsou v rodině stálé příjmy. Rodina žije jen z vašich příjmů, nebo přispívají i ostatní členové domácnosti?“

Buffy: „Můžu vám připravit kompletní seznam příjmů a výdajů. Naše firma má mnoho kontaktů se zahraničím, taky máme pobočku v L. A., kde je naše sesterská škola pro zvláště nadané. Mimo to David analyzuje staré texty a přispívá na domácnost.“

Poolová: „A váš druhý syn?“

Buffy: „Studuje.“

Thomas se na ni překvapeně podíval. Sám byl rád, že umí číst.

Poolová: „Takže se staráte o několik lidí v domě včetně dospělých dětí a jejich přítelkyň.“

Buffy: „Cordelie mi pomáhá s domácností a Aisha pracuje v nemocnici.“

Poolová: „Samozřejmě. Všimla jsem si, že máte služebnictvo.“

Buffy. „Ano, Charis u nás pracuje už několik let, pomáhá mi s vařením a uklízením.“

Poolová: „Takže není chůva.“

Buffy: „Ne, jen vaří, protože bych se nemohla starat o děti a vařit pro tolik lidí najednou.“

Poolová: „Takže máte málo času.“

Buffy: „Ne, to ne, všechen ho věnuji dětem.“

Poolová: „Eve, máš nějakou mimoškolní činnost?“

Eve: „Bojová umění.“

Poolová: „Aha, to je prospěšné.“

Ozval se znovu zvonek, Charis hned běžela otevřít. Do obýváku se nahrnul jak velká voda Jamie s nějakými novinami.

„Dobrý den.“

Buffy: „Jamie, nemáš být v New Yorku?“

James: „Jsem tu jenom na jeden den, předával jsem kritiku.“

Poolová: „Běžně do domu takto přicházejí lidé? Je tu vždy tak rušno?“

Buffy: „Ne, James je náš syn.“

James: „Ahoj lidi, dobrý den.“

Thomas: „Co tady děláš?“

James: „už jsem říkal, předával jsem kritiku.“

Poolová: „Další nezaměstnaný?“

Buffy: „Ne, James je nezávislý novinář, kritik a píše knihy.“

James: „jsem fakt dobrej, nechtějte vědět, kolik mně platí od článku.“

Poolová: „Aha. Takže všechny vaše děti se tu takto střídají?“

Buffy: „Ne! Tedy, ano ale jen občas. Udržujeme blízké vztahy s celou rodinou.“

Poolová: „Kolik máte vlastních dětí?“

Angel: „Pět, dvě dívky a tři chlapce.“

Poolová: „Napočítala jsem čtyři chlapce i s tímto.“

Buffy: „Thomas není náš vlastní syn, tedy můj.“

Poolová: „Aha. Máte nevyjasněné vztahy v rodině?“

Buffy: „Ne, samozřejmě, že ne.“

Poolová: „S kolika muži se Eve denně stýká?“

Buffy: „Co? Já ji přece nehlídám.“

Poolová: „Jenže to byste měla, když vám byla svěřena.“

Buffy se na ni podívala a ukázala na ni rukou: „Fix.“ Žena zmrzla, obklopena červeným světlem.

David: „Čekal jsem, kdy něco podobného uděláš.“

Buffy: „Třeští mi z ní hlava.“

Eve: „Co je to za otázky?“

Buffy: „Tak si rychle spočítej, s kolika muži denně se stýkáš.“

Eve: „Co? Já nevím.“

Buffy: „A mám to vědět já?“

Eve: „Počítá se tvůj manžel?“

Buffy: „Co? Můj manžel? Nevím… jak je myšleno stýkáš? Říkala muž, tak asi ano.“

Angel: „Jsem rád, že mě považuješ za muže.“

Buffy: „Angele, prosím. Bolí mě hlava.“

Angel: „Promiň. Něco s tou ženskou udělej. Zavoláme třeba Alexe, aby ji ovlivnil, aby napsala ten posudek dobře.“

Buffy: „To nemůžeme, to není správné.“

Thomas. „A tohle je správné? Protože ty děláš dobrou věc, když vychováváš přemožitelku a ta ženská se ptá, s kolika muži se Eve stýká.“

Eve: „Počítáš se taky?“

Cordelie: „Thomas je můj.“

Eve: „Jen si ho nech, s jeho mánií a závislostí na zmrzlině by ho stejně žádná nechtěla.“

Cordelie: „Je jako štěňátko.“

Buffy se posadila Angelovi na klín a začala ho vášnivě líbat. Mezitím se ostatní pustili do rozhovoru a kouzlo na Poolovou přestalo působit.

„Tohle děláte před dětmi pořád?“

Buffy se vyděšeně točila. Pomalu si sedla zpět vedle Angela a zapnula si knoflík košile, který jí za tu chvíli stihl rozepnout.

Buffy: „Samozřejmě, že ne… tedy ne pořád, ale…“

Poolová: „Myslím, že tohle není dobrý příklad pro dospívající dívku, slečno Summersová.“

Buffy: „Jsem paní. A tohle je můj manžel, máme na to papír, tak si to můžeme dělat, kdy chceme a kde chceme. Jsem si téměř jistá, že jsem vychovala mnohem víc dětí, než vy a jsou z nich dobří lidé.“

Poolová: „Působivé. Ale nic to nemění na tom, že jste vaše děti nenaučila samostatnosti.“

Buffy: „Co?“

David: „Tohle je zbytečný, má na to školy.“

James: „Proč tady ta ženská je?“

Buffy: „Kvůli Eve.“

James: „myslel jsem, že jste ji adoptovali, že už vás nebudou kontrolovat.“

Buffy: „To jsme si mysleli taky.“

„Aha.“ James položil noviny na stůl a vytáhl svůj blok a tužku. Chvíli se na ženu díval a pak začal psát.

David: „Co to děláš?“

James: „Píšu nejlepší článek své kariéry, na tomhle vydělám balík.“

Poolová: „No, viděla jsem dost, ještě si promluvíme, slečno Summersová.“

„Jsem paní.“ Prskla naštvaně Buffy.

Poolová: „Dokážete ovládat své emoce?“

„Samozřejmě, že ano.“ Usmála se Buffy přívětivě. Ne snad ze slušnosti jako proto, že si představovala, co by té ženě udělala, kdy ji měla v tělocvičně místo panáka. Taky si mimochodem vzpomněla, co udělala sociálce, která jí chtěla vzít Dawn.

„Charis, vyprovoď prosím starou panu Poolovou.“

„Co… co…“ Ale už nestačila vykoktat, co chtěla říct, protož ji Charis vyprovodila.

„Lásko, něco jsme zapomněli dokončit.“ Táhl ji k sobě Angel. Vzala ho za ruku a sedla si mu znovu na klín: „Jsem jenom tvá.“

Jeho ruka opět zabloudila pod sukni. Vyhrnul ji tak vysoko, že kdyby to ostatní v místnosti zajímalo, mohli zkoumat Buffyiny krajkové černé kalhotky. Ale všem bylo úplně jedno, co oni dva dělají, vzhledem k tomu, že se bavili mezi sebou.

Eve: „Buffy a nebudu teď muset jít zpátky do děcáku?“

Buffy: „Samozřejmě, že ne. Když bude nejhůř, postarám se o to.“

Eve: „Jak?“

Buffy: „To ti nemůžu říct, protože by to záporně ovlivnilo tvůj další vývoj.“

Eve: „A co ta spousta krve?“

Angel: „Jakou krev myslíš?“

Eve: „Ne tu co máš v ledničce, myslela jsem zabíjení.“

Buffy: „To tě ovlivňuje pozitivně, zabíjíš ty špatné.“

Eve: „Aha.“

Davidovi začal zvonit mobil, tak se vypařil.

Buffy: „Mohli bychom zase svolat rodinnou večeři.“

Angel: „Ale já mám stále trauma z té předešlé.“

„Kušuj.“ Dloubla do něj. Škubl sebou tak, že z něj málem spadla.

„Tak Natasha přiveze Sáru zítra.“ Vrátil se David s mírně naštvanou grimasou.

Buffy: „Co bude dělat v Londýně? Nejezdíš si pro ni vždycky ty?“

David: „Má tu sraz s nějakou kamarádkou.“

Otočila se na něj a chvilku ho pozorovala.

„To je neslušný.“ Zamračil se na ni.

„Co?“ bránila se nevinně, i když věděla, čím že se provinila.

David. „Nemůžeš mi číst myšlenky.“

Buffy: „Proč jsi mi to neřekl?“

David: „Co?“

Buffy: „Nic… nic. Kolik je hodin?“

„Jedenáct.“

„Před deseti minutami jsem měla být na schůzce.“

Angel: „S kým?“

Buffy: „S informátorem.“

„Už zase? O čem tě pořád informuje?“ Po tomhle z něj naštvaně vstala.

Angel: „Co jsem zase řekl?“

Buffy: „Proč se mě takhle ptáš? Nesnáším tu tvoji ironii.“

Angel: „Jakou ironii?“

Buffy: „Abys věděl, jsem naštvaná. Eve nezapomeň, že ke mně máš po škole přijít, máme schůzi kvůli Radě. A Angelovi to řekni taky.“

Eve: „Dobře.“

Buffy už byla na odchodu, když na ni zavolal: „Lásko?“

„Hm?“

„Nezapomněla jsi na něco?“ Usmál se a šel k ní. Nechápavě se podívala, objal ji kolem boků a políbil ji.

„Jen tak se z toho nevyvlíkneš, pojď se mnou.“ Táhla ho za ruku do schodů.

David: „Jo, to říká vždycky.“

„Musíme nahoru.“ Pošeptala mu Aisha a taky ho táhla nahoru.

         Buffy s Angelem se líbali u dveří do ložnice, když kolem nich proběhli Aisha a David.

„Paní Summersová, říkala jste, že máme přijít.“

David: „To říkala?“

Angel: „Tos říkala?“

„Jo, pojďte do ložnice.“ Otevřela dveře. David s Aishou si sedli na sedačku a Buffy se postavila kousek od nich. 

David: „O co jde?“

Angel: „To by mě taky zajímalo.“

Buffy: „Bože můj, nechovejte se aspoň chvíli jako jedna osoba.“

Oba dva si uraženě založili ruce v odmítavém gestu.

„Ty, vyhrň si tričko.“ Ukázala na Aishu.

David. „Co je? Mami?“

Buffy: „Dobrovolně, nebo pod nátlakem?“

Aisha vytřeštila oči a vyhrnula si tričko, jak Buffy přikázala. Ta si sedla na opěradlo sedačky a položila jí ruce na břicho.

David: „Co to děláš.“

„Já to věděla.“ Usmála se Buffy.

Angel: „Cos věděla.“

David: „Co?“

Buffy: „S Vámi dvěma nebudu už nikdy ve stejné místnosti.“

Angel: „Jak to souvisí s Aishou?“

Buffy: „Vůbec. Ale myslím, že svatba je opravdu nutná velmi brzy, jinak tě tvůj otec zabije.“

Angel: „Můj?“

David: „To těžko, spíš ten můj.“

Buffy: „Jo. Angel tě zabije.“

Angel: „Jo?“

David: „mami, o co jde?“

V tu chvíli se ale Buffy chytla za hlavu a klesla Angelovi do náruče.

„Musím jít.“ Řekla, když se vzpamatovala.

David: „Cože? Už zase?“

„Počkej.“ Zavřela oči a vypadala, že je duchem jinde, i když se Angela křečovitě držela, aby nespadla. Za chvíli se narovnala a jakoby nic pronesla: „Dobře, vraťme se k tomu tvému těhotenství.“

Angel: „Co?“

Buffy: „Dneska je tvoje vyjadřování opravdu na úrovni.“

Aisha: „Jak to víš?“

Buffy: „nejsem blázen a navíc… zapomněla jsem na Basta… musím jít, promluvíme si o tom večer. Angele, nezapomeň na odpolední schůzku s Radou.“

Odběhla do šatny, převlékla se, rozloučila se a už běžela dolů a k autu.

Angel: „O čem že jsme to mluvili?“

David: „Nepřestaneš se ovládat, když tu není Buffy, že ne?“

Angel: „To si ještě musím rozmyslet.“

David: „Tati…“

Angel: „Kuš. Je mi jedno, co o tom řekne Buffy, ale… ale musíte se bezpodmínečně vzít dřív, než to někdo zjistí. Buffy si možná myslí, že je správné, že jsi podváděl svoji ženu s někým, koho miluješ, ale pořád ještě je to podvádění a dítě nemanželské. Když jsi rozvedený, nechápu, na co čekáš.“

David: „Na váš souhlas samozřejmě.“

Angel: „V takovém případě o náš souhlas vůbec nejde, protože vy se musíte vzít.“

David: „Čekal jsem, že něco takového řekneš.“

Angel: „Buffy bude šťastná, že bude mít další vnouče.“¨

David: „A ty?!

Angel: „Já jsem šťastný, když je šťastná Buffy. Ať Thomas nebo Cordelie odvezou Eve do školy.“

„Samozřejmě.“ Odsouhlasil David a chystal se i s Aishou odejít, ale Angel ho zadržel, že si s Aishou chce ještě promluvit.

Aisha: „Ano?“

Angel: „Nevím, jestli ti to David řekl, ale pokud ne, budu muset být ten zlý já, jako vždycky. Měla bys vědět, ještě předtím, než tě přijmou mezi sebe, že v naší rodině platí jistá nepsaná pravidla.“

Aisha: „Pravidla?“

Angel: „Jestli nebydlíš v domě, vždycky zvoníš a čekáš, až ti Charis otevře. I když máš klíče. Je to hlavně z důvodu obrany. Taky… pokud v domě bydlíš, musíš přijít na společnou snídani, pokud nemáš opravdu velmi závažný důvod nepřijít. Jednoduché ne?“

Aisha: „Samozřejmě, to je všechno?“

Angel: „jsem na začátku. Teď Buffy. Nejzávažnější pravidlo: Nikdy nezvýšíš hlas na Buffy. Nebudeš se s ní hádat a nebudeš jí odporovat. Vždycky beze slova poslechneš, co ti řekne. Nemysli si, že je to jenom proti tobě, to platí pro všechny, i pro děti, existuje jen jediný člověk, pro kterého to neplatí, ale ten tu teď není. Teď mě zrovna nenapadá nic jiného.“

Aisha: „nemusíte se bát, nedovolila bych si nic takového k paní Summersové.“

Angel: „To jsem rád. Protože Buffy vám samozřejmě nic neřekne, ale potom si s vámi o tom promluvím já a to by mohlo být mnohokrát horší.“

Aisha: „Samozřejmě. David mi už něco o paní Summersové říkal, vím, jak se mám chovat.“

Angel: „Díky, můžete už jít dolů.“

         Angel dorazil za Buffy do kanceláře, Eve tam stále ještě nebyla.

„Jdeš brzy.“

„Ahoj.“ Políbil ji na přivítanou.

„zabíjela jsi démony?“

Buffy: „Ne.“

Angel: „Cítím to z tebe.“

Buffy: „Byla jsem v démoním baru, s tím informátorem.“

Angel: „Co se bojí upírů.“

Buffy: „Ano. Neboj se Angele. Nemůžu tě s ním ale seznámit, vážně má strach.“

„Je tu místo, kde bychom byli sami?“

„V celém patře nikdo není kromě mojí sekretářky.“

„Někam ji pošli.“

„Proč?“

„Mám hroznou chuť se s tebou pomilovat.“

Zmáčkla tlačítko na telefonu a řekla sekretářce, aby už šla domů, že si vystačí sama.

         Když Eve dorazila ze školy, už na ni Buffy s Angelem a Caitlin čekali. Seděli v Buffyině kanceláři a o něčem mluvili. Hodila tašku do rohu a chtěla sebou hodit do jednoho z křesel, když uviděla Caitlin. Dospělý člověk, hned jí seplo, že se má chovat zdvořile, zvlášť když tu byli Buffy a Angel. Podívala se na Buffy, ta se na ni povzbudivě usmála. O co tu jde?

„Ahoj, ty musíš být Eve.“ Zvedla se neznámá žena. Eve k ní zmateně natáhla pravici a kvíkla svoje jméno.

„Jsem Caitlin, ráda tě poznávám.“

Eve: „Taky.“

Buffy: „Tak se posaď. Caitlin je nová ředitelka školy.“

Eve: „Takže k vám teď budeme jezdit do L. A.?“

Caitlin: „Dá se to tak říct, ale já jsem teď přijela hlavně kvůli tobě.“

„Kvůli mně?“ podezíravě si ji změřila.

Caitlin: „jsi snad přemožitelka ne?“

Eve: „Aha, jo jasně.“

Caitlin: „Chci vidět trénink.“

Buffy: „Zařídím to. Zítra u nás doma.“

Angel: „Jak to chceš udělat? Barák je plnej lidí.“

Buffy: „To je pravda. Zlato, kdy máš zítra školu?“

Caitlin i Eve se na ni podívaly, koho že se ptala.

Buffy: „Tak Eve.“

Eve: „Jo… začínám v… sedm a končím ve dvě.“

Buffy: „tak přijdeš později.“

Eve: „Jo?“

Buffy: „Možná tam nepůjdeš vůbec, uvidíme, jak to dopadne. Po snídani pojedeme sem a budete trénovat tady.“

Eve: „Jaká je tu tělocvična?“

Buffy: „Nová, asi před půlrokem ji spravovali.“

Eve: „Dobře.“

Buffy: „Já mám zítra nějaké pochůzky, stejně u toho nemusím být… tak se tady uvidíme potom, u mě v kanceláři.“

Caitlin: „Počkej, to ne! Já chci vidět trénink s přemožitelkou, nic proti vám Angele.“

Angel: „V pořádku.“

Buffy: „Ale Eve trénuje s Angelem. Chodí spolu na hlídky.“

Caitlin: „Jak to myslíš? Vy chodíte na dvakrát?“

Buffy: „Ne, Angel chodí s Eve.“

Caitlin: „A ty?“

Buffy: „nechodím na hlídky, jenom sem tam trénuju.“

Caitlin: „jak to myslíš? To přece nemůžeš, přestat trénovat a chodit na hlídky. Jsi přemožitelka, tohle nemůžeš jenom tak pověsit na hřebík.“

Buffy: „Mám přece náhradu, je už plnohodnotná přemožitelka, zastane mě ve všech ohledech.“

Angel: „Buffy má pravdu, Eve je dobrá, rychle se učí.“

Caitlin: „Mně je fuk, jak dobrá mladá přemožitelka je. Pořád je to tvoje učenka. Má trénovat s tebou a taky s tebou chodit na hlídky, protože ty jsi přemožitelka. Angel je upír, pokud vím.“

Buffy: „Tak je to ten nejlepší učitel ne? Promiňte, musím si s někým promluvit, hned jsem zpátky.“

Otočila se za sebe a ukázala na zasedačku, kam vedly postranní dveře. Než stačila Caitlin zase něco namítnout, odešla.

Angel: „Radě může být úplně jedno, co Buffy dělá, už pod ně nespadá.  Buffy není přemožitelka, proto jí Rada nemůže rozkazovat. Protože pokud vím, v proroctví o ní není ani slůvko o Radě, zato je tam Průvodce, což jsem já, a já taky rozhodnu, jestli Buffy poslechne Radu, bude chodit na hlídky, nebo jestli si vybere nože, nebo růže.“

Caitlin: „Tak musím apelovat na váš zdravý rozum, Buffy musí chodit na hlídky, jinak ji to zničí. Nebo bude utíkat, aby zabíjela démony.“

Angel: „neznáš přemožitelky tak jako já…“

Caitlin: „Možná líp. Tak teď Eve, jak jsi na tom s japonštinou?“

Eve: „Co?“

Caitlin: „Která japonská bojová umění jsi dělala?“

Eve: „Buffy mě učila vše, co umí.“

Caitlin: „Aikido a Jiujitsu?“

Eve se bezradně podívala na Angela. Ten hned převzal iniciativu: „Caitlin, uklidněte se. Nejde tu o japonské mumlání, jde o boj.“

Caitlin: „A zvládne boj?“

Angel: „Jak už jsem říkal, učí se velmi rychle.“

Caitlin: „neptám se, jak rychle se učí. Ptám se, jestli zvládne boj.“

Angel: „Věřím v její schopnosti.“

Caitlin: „je tak dobrá jako Buffy po stejně dlouhé době tréninku v začátcích?“

Tak teď bylo zle. Eve bylo jasné, že i když v ni opravdu věří, nemůže lhát. A Buffy už po dvou letech tréninku zabila Pána. Podle Angelova výrazu si to Caitlin doplnila sama.

Caitlin: „právě proto chci, aby se učila od Buffy. Výhradně od ní a věnovala tomu mnohem více času.“

Angel: „Pozor, dostáváte se na tenký led. Uvědomte si, kdo tu rozkazuje.“

Caitlin: „V tomhle vám musím odporovat, Eve jako přemožitelka je v kompetencích Rady.“

Angel: „Váš otec plně respektoval, že jediný, kdo o Eve rozhoduje je Buffy, vy byste se to taky měla naučit.“

Caitlin: „A jak to taky dopadlo? Mimo jiné, vypadá to, že to je spíš v neprospěch Eve vzhledem k tomu, že je velmi pozadu.“

Angel: „Není pozadu.“

Caitlin: „Však uvidíme zítra.“

Eve: „Angel nemůže za to, že se pomalu učím.“

Caitlin: „nemusíš chránit svého rádoby učitele, on i Buffy přece řekli, že se učíš rychle.“

Otevřely se dveře do zasedačky a vrátila se Buffy. Měla rozražený ret a tekla jí z něj krev.

Angel: „Bože, co se ti stalo?“

Buffy. „To byl Wesley.“

Angel: „No a?“

Buffy: „zase mě zkoušel. Prošel stolem, tak jak jsem ho asi měla chytit?“

Angel: „jsi v pořádku?“

„Jistě, že jsem. Ještě před nedávnem jsem měla v boku zapíchnutý dvoumetrový bodec, natržený ret zvládnu.“ Usmála se a přiložila si k ústům kapesník. Vzal ji za ruku, kterou držela kapesník a divoce ji políbil. Oběma rukama ji pevně objal kolem pasu a boků.

„Angele.“ Zavolala na něj Eve, aby ho vzpamatovala. Pustil Buffy, ta se zhluboka nadechla a zase vydechla.

Caitlin: „Uvidíme zítra.“

Buffy: „Snad jste se nehádali.“

Eve: „Samozřejmě, že ne. Povídali jsme si, o japonských bojových uměních.“

Buffy: „Čínská mám radši. Ovšem, ty Catie neumíš ani jedno, tak ti to je jedno, ne?“

Caitlin: „Umím přece judo.“

Buffy: „promiň.“

Eve: „Chce tě vidět učitelka.“

Buffy: „Co jsi provedla?“

Eve: „nic, přísahám, možná poznala, že mi úkol z literatury napsal Davie.“

Buffy: „Můj bože. Hned zítra za ní zajdu.“

Eve: „Dík.“

Buffy: „Nemáš za co zlatíčko. Musím si zajít pro pár věcí, co si chci vzít domů, je to v laboratořích, ale brzy budu zpět.“

Angel: „Mám jít s tebou?“

Eve: „ne, to byste se vrátili za hodinu.“

         Angel se zrovna vrátil z hlídky. Byl celý špinavý a unavený, jak honili pár upírů, protože si chtěla Eve vybít zlost. Jediné, co mu ještě mohlo spravit náladu, byla Buffy. To se taky stalo. Hned ve chvíli, kdy vešel do ložnice, viděl ji, jak leží v posteli a všude cítil její vůni. Sedl si vedle ní na postel a pozoroval ji. Jak se lehce usmívá ze spánku, jak se jí pravidelně zvedá hruď, když dýchá. Odkryl jí z tváře zbloudilý pramen, který se uvolnil z copu a jemně ji pohladil po vlasech. Usmála se a trochu zavrtěla, ale nevzbudila se. Když se osprchoval, lehl si k ní do postele.

11. kapitola