Ráno se probudil a přemožitelka se mu tulila v náruči. Poznal, že nespí, jenom ležela a odpočívala. Foukl jí do vlasů. Usmála se a rychle ho políbila.

Buffy. „Jak to večer šlo?“

Angel: „Dobře. Celkem dobře. Myslím, že je Eve připravená.“

Buffy: „Připravená na co?“

Angel: „Bude chodit na hlídky se Spikem, hned jak se vrátí.“

Buffy: „nechceš s ní chodit?“

Angel: „Nejde o to, že nechci, já nemůžu.“

Buffy: „jakto?“

Angel: „Protože budu chodit s tebou.“

Buffy: „Já budu chodit na hlídky?“

Angel: „Jako dřív.“

Šťastně se usmála: „jako dřív?“

„Se vším všudy.“

„Děkuju. Děkuju.“ Znovu ho políbila a tentokrát s mnohem horšími úmysly.

         „Jakto, že sis to rozmyslel?“ Ptala se ho potom, co se milovali a nejspíš i prošvihli snídani.

„Večer, když jsem se vrátil z hlídky a viděl tě, jak spíš… uvědomil jsem si, že ti bezmezně důvěřuju.“

Buffy: „A dřív ses na mě nedíval, jak spím?“

Angel: „Dneska, když jsem za tebou přišel do práce, cítil jsem z tebe démonní krev a potom mi Caitlin řekla, že jestli ti nedovolím hlídkovat, utečeš a stejně to budeš dělat. Normálně bych se v tu chvíli rozzuřil, protože by se ti přece mohlo něco stát. Ale nic. Prostě jsem ti věřil.“

Buffy: „Myslím, že tohle je to, co jsme hledali.“

Angel: „Snad. Ale nemysli si, že o tebe nemám strach. Umírám strachy, jenom vytáhneš paty z domu, ale to už prostě patří k mému každodennímu životu.“

Buffy: „Tak mi slib, že se mnou budeš navždy a nikdy mě neopustíš, pak budu šťastná.“

Angel: „Vše, co si budeš přát, lásko.“

Buffy: „měli bychom dolů na snídani. Všichni už jsou jistě netrpěliví.“

„Můžu tě nést v náruči?“

„Vše, co si budeš přát, lásko.“ Usmála se a zopakovala jeho odpověď. Oba se oblékli a Angel ji vážně dolů odnesl v náruči.

         V jídelně, kde byli všichni ještě shromáždění, to vyvolalo rozruch a především mnoho odhadů.

David: „Deset babek.“

Thomas: „Stovku že je to kluk.“

David: „Další stovku, že holka.“

Buffy: „Snad se nesázíš ohledně pohlaví svého dítěte.“

David. „To ne, to bych nikdy neudělal.“

Cordelie: „Kluk.“

Buffy: „O co jde?“

Thomas. „jedině ty nás můžeš rozsoudit, kluk nebo holka?“

Buffy: „Myslím, že holka, ale samozřejmě je to jenom můj odhad.“

Angel: „O čem mluvíš?“

Buffy: „No o Daviem přece, o jeho dítěti.“

David: „Co? My se bavíme o našem sourozenci.“

Buffy: „Vy budete mít sourozence? Angele?“

Angel: „Tentokrát jsem nic neprovedl, přísahám.“

Buffy: „Tak to nemám tušení, o co jde.“

David: „Ty nejsi těhotná?“

„Ještě toho trochu.“ Usmála se s ironií.

David: „Nejsi?“

„Veřejně prohlašuji, že nejsem těhotná a ani v nejbližší ani vzdálené době nebudu.“

David: „Co na to říkáš ty?“

Angel: „Já?“

David: „Samozřejmě, kdo tu budoval Klapzubovu jedenáctku a nějak se zasekl na osmičce.“

Buffy: „Vás je fakt osm?“

David. „když počítáš i Connora a tady hošana.“

Thomas: „Tím myslíš mě?“

David: „Tímhle se jenom potvrzuje, že inteligenci jsme nezdědili po otci, protože to by Thomas nebyl dutej jak bambus.“

Buffy. „Nemluv takhle o bratrovi.“

Angel: „Já vždycky říkal, že Buffy je dokonalá.“

Buffy: „Občas se mi zdá, že mám nohy do x.“

Angel: „To se ti opravdu jenom zdá, máš nádherný nohy.“

David: „Ty jseš úchylnej i na nohy?“

Cordelie: „Děláš, jako bys nevěděl, že je tvůj otec úchylnej na všechny části Buffyina těla.“

David: „Ale nohy?“

Angel: „Víš, jak skvěle vypadá v minisukni? Tohle jsou nejkrásnější nohy na světě…“

Buffy: „Toho si nevšímej Davie, Angel to má povinné říkat, kvůli tomu papíru víš?“

Aisha: „jakému papíru?“

Buffy: „Podle něj jsme padesát dva let manželé.“

David: „Nedivím se, že Angel mluví o tvých nohách, už z tebe zešílel.“

Buffy. „No dovol.“

Angel: „Ještě řekni, že sis nikdy nevšiml, že má Buffy nádherném zadek a nohy v minisukni… teda i bez ní.“

David: „promiň, že svojí matce nekoukám na nohy.“

„Ehm, já si myslím, že má Angel pravdu.“ Řekl nesměle Jack, doteď se krčící vedle Thomase.

Buffy. „Bože, málem jsem si tě nevšimla.“

Jack: „V soukromí mě můžeš oslovovat i Jacku.“

Angel: „Moje řeč!“

Jack: „Co?“

Angel: „Buffyiny nohy.“

Buffy: „Dobře, uzavírám téma mých nohou, nebo začnu nosit krinolínu.“

Eve: „Ehm, Buffy? Neměli bychom jít do firmy?“

Buffy: „Jejda, málem bych na to zapomněla. Jdeme, jenom si vypiju kafe, zlato, řekni to prosím Charis, myslím, že už není.“

Všichni se na sebe podívali.

Buffy: „Co je?“

„Na koho to bylo?“

Buffy: „To je jedno, dejte mi kafe!“

„Je vážně těžký poznat, koho myslíš, když říkáš tohle.“

Buffy: „Vždyť to bylo na Angela.“

David. „jak se to pozná? Všem říkáš zlato!“

Thomas: „Když mluví na Angela, tak trochu mhouří oči.“

David: „Fakt?“

Thomas. „Většinou.“

Angel: „Děsíš mě.“

Buffy: „Vidíš, tvůj syn si mě všímá víc, než ty.“

Angel: „Já si tě taky všímám, vím spoustu věcí, o kterých nemá Thomas ani tušení.“

Buffy: „Třeba?“

Angel: „když si zaplétáš vlasy, začínáš levým pramenem, když si čistíš obličej, používáš dvě kolečka vaty. Když vezmeš meč do ruky, prohmátneš rukojeť a zkusíš, jak je těžký. Když přemýšlíš při práci, klepeš lehce do klávesnice „m“. Mám pokračovat?“

Buffy: „Tohle dělám?“

„Zapomněl jsem říct, že když přemýšlíš, ťukáš do hrnku dva tři dva.“ Ukázal na její ruku.

Thomas. „No fakt.“

Buffy: „Tohle jsem netušila.“

Angel: „Vidíš, není se čemu divit, že vím, jak krásný máš nohy.“

Buffy: „Miluju tě.“

Angel: „Já vím, náležitě toho využívám, Dáš si ještě kávu?“

„Ne, půjdeme. Sejdeme se na chodbě, ano Eve?“

Eve: „Samozřejmě.“

         Buffy už se skoro půlhodiny rozcvičovala s Eve v tělocvičně ve firmě. Eve to už v tu chvíli zmáhalo, za tu dobu, co s Buffy netrénovala, zapomněla, jak hrozné to bylo. Angel byl vzadu a díval se na zbraně, které tam byly.

„Angele pomoc.“ Křičela Eve o pomoc, ale co jí odpověděl asi ani není vhodné opakovat. Dveře se rozletěly, stála v nich recepční s Caitlin po boku. Buffy hned Caitlin objala: „Zlatíčko, ráda tě zase vidím.“

Caitlin: „Tak co, připravené?“

Eve: „Nevím, jestli se ještě pohnu.“

Buffy: „Jsme připravené. Čím chceš začít?“

Caitlin: „Tak začni nožem.“

„Angele, přines prosím nějaké nože.“ Tentokráte to Angel stihl rychleji než Logan. Vítězoslavně se mu zasmál, i když vlastně nevěděl, kde je. Buffy s Eve se hned pustily do boje. Caitlin ale nebyla potěšena tím, co vidí.

Buffy. „Tak co?“

Caitlin: „Zkus boj zblízka.“

Znovu se pustily do boje, ale i přitom Caitlin také záporně kývala hlavou.

Buffy: „Už necháme Eve být. Nechám ti donést nějaké pití.“

Eve: „Dík.“

Caitlin: „Hrozné, naprosto pod úroveň.“

Buffy: „Co ti na tom vadí?“

Caitlin: „Na dobu, po kterou se učí, ještě téměř nic neumí.“

Buffy: „Musíš jí dát šanci.“

Caitlin: „Teprve až uvidím výsledky. Teď musím jít, mám schůzku s jedním telepatem.“

Caitlin odešla a Eve se otočila na Buffy s otázkou, o co jde.

Buffy: „Neboj, stejně to bude ve výsledku na mně, nemusíš se znepokojovat.“

Eve: „Dobře.“

Buffy: „Měla bych na tebe jednu závažnější otázku.“

Eve. „Tak ven s tím.“

„paní Summersová, nesu občerstvení.“ Číšník z baru vstoupil do tělocvičny.

Buffy: „Přijdeme do baru.“

„Ano paní Summersová.“

Angel: „tak jdeme. Chceš se převléct?“

Buffy: „Hmm, co si mám obléct?“

Angel: „Třeba… co ty kožené kalhoty?“

Mávla rukou a ve chvíli na sobě měla místo tepláků černé kožené kalhoty, bílý top a přes něj černý svetr s širokým výstřihem do véčka.

Eve: „Chci mít ten novej model, co měla Lindsey Lohan na párty.“

Buffy na ni ukázala rukou a hned měla požadované oblečení na sobě.

„Chci milion.“ Dosadila si ještě jednou. To už se na ni Buffy podívala stylem, fakt jsi tak naivní, nebo to jenom hraješ?

„Zkusit jsem to musela.“

Buffy: „Nebudu to dělat pořád, jen abys věděla.“

         Dorazili do baru, sedli si ke stolku a Buffy si hned objednala kávu a Eve pohár. 

Eve: „To je to tak vážný?“

Buffy: „Ne, to ne. Jenom jsem teď hrozně šťastná, tak proč se o to nepodělit?“

Eve: „Že ty jsi s tím těhotenstvím lhala?“

Angel: „Ne, Eve, společně jsme se dohodli, že v příští době mít dítě nebudeme, protože je toho hodně. Navíc, Buffy tě teď bude trénovat.“

Eve: „Vážně?“

Buffy: „To je to, o čem jsme chtěli mluvit.“

Eve: „Jsem napjatá.“

Angel: „S Buffy jsme se dohodli, že je nevyšší čas, abychom chodili zase na hlídku spolu. Navíc, je to v proroctví.“

Eve: „No to je skvělý!!! Počkat, ale s kým budu chodit já?“

Buffy: „Chtěla bych, abys chodila se Spikem. Je skvělý, pomáhal mi v nejhorším období, kdy jsem musela porazit prvního a potom taky. Myslím, že tě toho na hlídkách naučí mnohem víc, než já. Budu tě trénovat, William bude při tréninku a vlastně na tebe budeme už tři!“

Eve: „nechcete mě vyšoupnout, že ne?“

Buffy: „Ne, Spike je opravdu skvělý, když byl Angel zraněný, taky jsem s ním trénovala a dlouho jsem si nezatrénovala s nikým tak dobře jako s ním. Kromě Angela.“

Eve: „Tak dobře. Odkdy?“

Buffy: „Až se vrátí z úkolu. Zatím nevím, kdy to bude, ale zkusím se s ním dnes zkontaktovat.“

Eve: „Dobře. Už se těším.“

Buffy: „Takže ti to vážně nevadí?“

Eve: „Samozřejmě, že ne. Aspoň bude změna. Myslím, že bych nevydržela tak dlouho s jedním člověkem jako ty.“

Angel: „To radši dvakrát neříkej, nebo si to rozmyslí.“

Buffy: „Ale nerozmyslím. Ani bych nemohla.“

„Paní Summersová?“ Zastavil se u ní jeden z pracovníků ve firmě.

Buffy: „Ano?“

„Pošta, vaše sekretářka říkala, že to budete chtít hned.“

„Díky.“ Vzala si hned obálku a otevřela ji.

Angel: „Co to je?“

„Oficiálně vás zveme na křest nové knihy spisovatele Jamese S. konaný dne 20. května letošního roku.“ Přečetla nahlas.

Angel: „že se nepochlubil.“

Buffy: „Víš, jaký Jamie je.“

Eve: „Kdo tam jako bude? To bude nějaká oficiální párty?“

Buffy: „Ne, jak znám Jamieho, bude to ve velkém, ale především bude chtít šokovat.“

         Z křtu Jamesovy knihy, která se tentokrát jmenovala Filosofování, aneb rozpravy s duší, se vrátili až těsně před svítáním. Vlastně s nikým nemluvili. Postupně se na „oslavě“ objevili všichni Summersovi, tak ani nebylo o čem mluvit. Snídaně začala, jakoby se nic nestalo. Do chvíle, než si Angel vzal noviny.

„Miláčku, jsi v novinách.“

Buffy. „Opravdu?“

„Spisovatel britské národnosti, James S. včera v pozdních večerních hodinách křtil svoji novou, v pořadí druhou knihu. Spousta osob, které se účastnili, přišli právě z důvodu, že je spisovatel a kritik znám především svojí touhou šokovat okolí. Čekal se skandál a ten taky všichni dostali. Postupně se během večera objevovaly slavné i méně známé osobnosti a také členové spisovatelovy rodiny, která ho, i oproti svým ambicím seriózní detektivní firmy, plně podporuje. Jako první se objevila jeho nejstarší sestra, která mu přišla pogratulovat hned ze začátku. Náš redaktor si ji spletl se spisovatelovou matkou. Brzy nám byl objasněn omyl a my se opravdu setkali s rodiči nadějného spisovatele. Podle některých spekulací první kniha trochu fantasticky pojednává právě o spisovatelově soužití se svojí matkou, známou podnikatelkou. Jeho kniha Žil jsem s Bohem šokovala veřejnost hned ve chvíli, kdy se dostala na prodejní pulty. Rozruch od té doby ještě stále úplně neutichnul. Stále zůstává otázkou, zda má být tím zmiňovaným bohem žena na fotografii vpravo. James S. nemluvil příliš dlouho o své nové knize, řekl jen, že je na každém aby si vytvořil názor, ať už bude jakýkoli. Poděkoval svým rodičům, nakladateli a Bohu. Trochu odvážné, do té doby se zdálo, že to bude největší skandál večera. Po chvíli se nám podařilo zprostředkovat rozhovor z matky a sestry spisovatele, které najdete na straně A16. Jistě můžeme předem prozradit odpověď na otázku, zda už dříve tušily, kam se bude kritik ubírat. Jeho sestra nám sdělila, že byl protivný a nesnášenlivý už jako dítě a byl tak strašný, že není divu, že mu za to dokonce platí. Jejich matka se vyjádřila naopak velice kladně, co jiného taky čekat od matky?

Teď už k hlavnímu skandálu večera. Chvíli po křtu, když oslava byla v plném proudu a spisovatel se bavil se svými nejbližšími „přáteli“ a rodinou, někdo po něm hodil neznámý předmět, který ti, kdo byli nejblíž popisovali jako opravdu široký nůž jako vystřižený z hororu. V prvních chvílích nikdo nic nezpozoroval, až nějaká mladá dívka doprovázející rodinu spisovatele varovala Jamese S. a jeho matku, se kterou zrovna mluvil. Redaktor byl očitým svědkem toho, že se Buffy Summersová, podnikatelka v oboru objasňování zločinů, detektivních případů vyznačující se občas prazvláštními okolnostmi, se otočila a chytla předmět-nůž do ruky těsně před svým ramenem. Tato událost se stala mnohem zajímavější, než samotný křest. Útočník byl sice ochrankou hned vyveden, ale další očití svědkové tvrdí, že potom, co se na něj podívala p. Summersová, muž jakoby ztuhl a vyděsil se k smrti.

Spisovateli se nakonec podařilo zase šokovat. Počkáme na první kritiky jeho nové knihy, uvidíme, jestli předčí rozruch kolem jejího křtu.“ Přečetl Angel celý článek.

Buffy: „Jsou tam lži.“

Angel: „V něčem ano, ale ne ve všem, to víme všichni, byli jsme tam. Může to něco ohrozit?“

Buffy: „Myslím, že ne?“

Thomas: „Angie tam byla?“

Buffy: „Nevím o tom, asi zmizela dřív, než jsme ji stihli zastihnout.“

Cordelie: „Zeptejte se Jamieho.“

Eve: „Četl jste někdo tu knihu?“

Buffy: „Já chvilku potom, co jsme přišli domů. Myslím, že Jamie chodí po příliš tenkém ledě.“

Angel: „jak moc budu naštvaný, až si to přečtu?“

Buffy: „Odváží se napadat tak zakořeněné názory, že je to až k podivu, sama se toho děsím.“

Angel: „Všichni víme, že Jamie vždycky toužil šokovat.“

Buffy: „Možná zachází příliš daleko.“

Angel: „neboj, ten se ve světě neztratí.“

Aisha: „Vážně je ta předešlá kniha tak šokující?“¨

David: „jak se to vezme. James má radikální názory, v určitých věcech, nebojí se hlavně říkat to, co si ostatní myslí.“

Aisha: „Vážně je to o vás?“

Buffy: „To ti neřeknu přesně. Jamie má neuvěřitelnou fantasii, všichni Summersovi mají. Je možné, že se nechal inspirovat.“

David: „Použil do knihy reprodukci obrazu Nellie.“

Aisha: „A na tom obrazu jste byla vy?“

Buffy: „Dá se to tak říct.“

Eve: „Už víme, kdo byl útočník?“

Angel: „Nevíme a ani se to nejspíš nedozvíme, vzhledem k tomu, že mu Buffy přivodila infarkt.“

Buffy. „Já to neudělala schválně, prostě mě naštval.“

Eve: „takže to nezjistíme, co když je s ním ještě někdo?“

Buffy: „Dneska mám schůzku se svým nejlepším informátorem, snad bude něco vědět.“

Angel: „V kolik?“

Buffy: „Stihneme ještě krátký trénink. Davie, nevadilo by ti, kdybys mi trochu pomohl?“

David: „Mám práci.“

Thomas: „nevymlouvej se!“

David: „nenechám se přece dobrovolně zmlátit.“

Aisha: „To přece nemůže být tak hrozné.“

David: „Tys neviděla Robinse po jejich tréninku.“

Buffy: „Ale já do vás nebudu mlátit, potřebuju jenom někoho, aby nahradil Spika, než přijede.“

„Myslíš, že je na světě někdo, kdo by mě mohl nahradit?“ Ozvalo se od chodby. Buffy hned vyskočila a běžela tam.

Angel: „Ten nám tu tak chyběl.“

Aisha: „Kdo to je?“

Angel: „jediný člověk, pro kterého žádná pravidla neplatí.“

„Podívejme se, kdo přijel.“ Vešel Spike do kuchyně a v náruči nesl Buffy.

Thomas: „nazdar Spiku.“

Spike: „kdybys v sobě neměl bručounovu krev, vážně si budu myslet, že nejsi rád, že mě vidíš.“

Angel: „Postav ji na zem!“

„Jasná páka, brácho. Když ona se mi pověsila na chodbě na krk a už se nepustila.“ Postavil Buffy podle Angelova přání.

Buffy. „Proč jsi neřekl, že přijedeš už dneska?“

Spike: „Říkal jsem, že to bude brzy.“

Buffy: „To jsi říkal před půl rokem.“

Spike: „A jsem tu!“

„Stýskalo se mi Spikey.“ Znovu ho pevně objala.

Spike: „Mně taky.“

Buffy. „Jak moc jsi unavený z cesty?“

Spike: „Na divoký sex s tebou jsem vždy dost při síle.“

Buffy: „Trénink.“

Spike: „Tak tomu teď budeme říkat?“

Buffy: „Tak co?“

Spike: „Přemýšlím…. Mám si nechat ujít příležitost dobrovolně se nechat zmlátit a přijít o tu zkušenost, že se dalších několik hodin nebudu moct pohnout? Beru… ale vždyť ty jsi ještě v županu.“

„Jdu se nahoru obléct, Eve, sejdeme se v tělocvičně.“ Odběhla hned nadšeně Buffy nahoru.

Angel: „nemusel ses obtěžovat a jezdit tak brzy.“

Spike: „Stýskalo se mi po tvým nabručeným ksichtu.“

Eve: „Jdu se taky obléct. Mám si vzít normální oblečení?“

Angel: „Samozřejmě, Buffy ti všechno vysvětlí dole.“

         Eve se Spikem čekali v tělocvičně. Eve si krátila chvíli mlácením do boxovacího pytle a Spike kouřil.

Eve: „Kde sakra zase jsou?“

Spike: „Na tohle jsi ještě moc malá.“

Eve: „Na to, abych věděla, co teď dělají? To si mohli nechat na později, zbytečně zdržujou.“

Spike: „Za chvilku jsou tady.“

Eve: „To určitě.“

Za chvíli opravdu přišli, netrvalo to tak dlouho, jak by se mohlo zdát podle počtu Spikových vykouřených cigaret. Hned se pustili do tréninku. Hlavně Buffy seznamovala Spika s Eve, i když se už dřív znali a párkrát spolu trénovali, přece jen už to bylo pár let a znala povahu Eve.

Spike: „takže já budu dělat chůvu přemožitelce a vy si budete užívat.“

Buffy: „Samozřejmě, že ne. Budete chodit s námi… teda občas.“

Spike: „Skvělý, tak co umíš?“

Buffy: „Já?“

Spike: „Ne, tvoje děťátko.“

Eve: „Učím se od Buffy.“

Spike: „Neptal jsem se, co se učíš, ale co umíš.“

Eve: „Bojovat.“

Spike: „Tak uvidíme.“

Buffy: „Nebuď na ni prosím zlý.“

Spike: „Budu jako mílius.“

„Právě toho se bojím.“ Usmála se na něj. Hned šla s Angelem dozadu, aby jim nezavazeli. Angel vzadu kontroloval zbraně a Buffy se zatím protahovala a rozcvičovala. Spike se hned dal do díla.

„Předpokládám, že jsi cvičila s bručounem.“

Eve: „To je Angel?“

Spike: „Fuj, člověk-upír tady chvilku není a všechno je naruby. No jasně, že Angel.“

Eve: „Jo, trénovala jsem s ním a občas s Buffy, ne moc často.“

Spike: „Proč ne s Buffy?“

Eve: „Buffy doteď netrénovala, moc. Nechodila vůbec na hlídky.“

Spike: „Cože? Jak si to představuje. On to zakázal, že jo?“

Eve: „Ano… ale to bylo dobře, protože když jsi tady nebyl, Buffy na tom byla dost bídně a…“

Spike: „A tak tomu trochu pomohl co? To je jedno, zmlátím ho později. Předpokládám, že na tebe byl Angel přehnaně hodnej, s tím u mě nepočítej. Naučím tě takový věci, že budou všichni jenom zírat.“

Eve: „My jsme…“

Spike: „Jasně, moc dobře si pamatuju jeho trénink v začátcích Buffy. Chudák z toho přišel o duši. Tak… trochu si tě voťuknu, jsi připravená? Nechceš se rozcvičit?“

Eve: „Radši bych se trochu rozcvičila.“

Spike: „jak myslíš, nachystám nějaké zbraně.“

Když procházel kolem Buffy, vzala ho za ruku a zeptala se, co na Eve říká.

Spike: „Bude to těžký, tobě nesahá ani po kotníky.“

Buffy. „Bude dobrá, dře jako mezek.“

Spike: „Neboj, společně z ní uděláme dobrou přemožitelku, i kdyby měla potit krev.“

„Spiku, chcete teď nože?“ Zavolal na něj Angel zezadu.

Spike: „Jenom jeden.“

Hned ho po něm hodil. Spike se vydal zpět k Eve a Angel zase k Buffy.

         Buffy se probudila, venku začínalo svítat, zdálo se jí divné, že Angel ještě nevstal, ale nechtěla ho budit. Jelikož spěchala na brzkou ranní schůzku s Bastem, hodila na sebe rychle nějaké oblečení a zmizela. Dole ještě Charis řekla, že jde do firmy a už z ní viděli jen vlající vlasy, které si ani nestihla učesat. Bast už na ni samozřejmě čekal, vždycky tam byl dřív, než ona.

„promiň.“

Bast: „Tak, sedni si.“

„Snad nečekáš dlouho.“ Posadila se naproti němu a nechala si přinést kafe.

Bast: „Ne tak dlouho.“

Buffy: „Potřebuju vědět, jak…“

Bast: „Vím, četl jsem noviny a čekal, kdy se mě nato zeptáš.“

Buffy: „Potřebuju to vědět, cítila jsem něco tak strašného.“

Bast: „Jak to myslíš strašného? Cítila?“

Buffy: „Byl tam můj syn, je empatik.“

Bast: „Promiň, ale nemůžu ti pomoct.“

Buffy: „jakto? Vždycky jsi mi pomohl.“

Bast: „Nemůžu ti pomáhat věčně, zvlášť, když mi odmítáš zazpívat.“

Buffy: „nechci zpívat.“

Bast: „Znáš někoho, jako jsem já?“

Tahle otázka ji zaskočila, jak na něco takového přišel?

„Znala jsem.“

Bast: „Pak víš, jak moje schopnosti fungují.“

Buffy: „Dobře, zazpívám, ale jen chvilku.“

Bast: „tentokrát ne. Něco od tebe budu chtít.“

Buffy: „jak to myslíš?“

Bast: „Chci, abys nahrála cérečko, v mé nahrávací společnosti. Musím mít záznam zpěvu někoho s tak zářivou aurou.“

„To nikdy neudělám.“ Prudce vstala, až na sebe málem převrátila celý šálek.

Bast: „Ale proč?“

„neudělám to.“ Vzala si bundu a vyběhla pryč. Zmateně se za ní díval, vždyť to nic nebylo.

         Potom, co tak rychle utekla z baru, chvíli se toulala ulicemi, než zamířila do firmy, kde už na ni čekalo spoustu práce. Během dne ani nedokázala vnímat, musela na to pořád myslet. Proč vlastně tak razantně odmítá zpívat? Bojí se snad, co uvidí? Naštěstí se jí podařilo celkem sebrat, než šla na hlídku. Cestou zpět už se s Angelem smála, ale jenom do chvíle, kdy přišli domů a uviděli celý barák naruby.

         Všichni byli v obýváku, sotva se mezi nimi prodrali. Spike zpola seděl a zpola ležel na jedné sedačce, vedle něj stála Eve a držela nějaké obvazy, Aisha se snažila ošetřit Spikovu ránu na rameni. Buffy k němu hned přiskočila, co se mu stalo.

Eve: „Byli jsme na hlídce a prostě odnikud se objevil šíp.“

Buffy: „Ničeho jste si nevšimli?“

Spike: „Takový divný smrad.“

Buffy: „Ty teď nemluv, jak moc je to zlé?“

Spike: „Přežil jsem i horší.“

„Co jsi udělala?“ Sundávala si už Buffy kabát a otáčela se na Aishu, že se do toho hned pustí.

Aisha: „Zatím nic, přišli teď.“

Buffy. „Proč jste mi sakra nezavolali?“

Eve: „chtěli jsme to zrovna udělat.“

„Davie, Angele, musíte ho držet, ostatní běžte pryč.“ Nakázala autoritativním tónem, kterému se neodvážil nikdo odporovat.

Aisha: „Mám zůstat?“

Buffy: „Ty zůstaň, asi tu bude hodně krve. Myslíš, že to zvládneš, může mi pomoct Cordelie.“

„Jestli je ten prcek pravý Summers, bude se tetelit blahem.“ Naznačila svoji odpověď, tak všichni odešli.

Angel: „Chceš to vytáhnout?“

Buffy. „Nic jiného mi nezbude, máš štěstí, že je to vpravo.“

Spike: „tady se o štěstí nedá mluvit.“

Buffy: „Dobře, tak ho držte, pustím se do toho.“

David: „Víš to jistě?“

„Vytáhnu to tudy, dej sem nějaké obvazy, ať to moc nekrvácí.“ Ukázala Aishe, co má dělat a ta to hned udělal, nepochybovala, že to Buffy zvládne, už párkrát ji viděla při práci a to ji naučilo.

Aisha: „nechceš mu dát něco na bolest?“

„Chceš bourbone?“ zeptala se Spika, ale ten zavrtěla hlavou, že přece není srab. Tak než se stačil připravit na bolest, prudce trhla s koncem šípu a otočila ho v ráně. Vykřikl bolestí, David ho sotva udržel, ale než si stihl přivyknout na bolest a připravit se, trhla znovu a tentokrát ho posunula o dobrou polovinu ven. Nadechla se, otřela si ruku do kalhot, aby jí to neklouzalo a zatáhla naposledy. Šíp jí zůstal vězet v ruce a ze Spikovy rány se řinula krev, že měla za chvíli celou košili od krve.

„Člověče, kde tu krev bereš?“ Zanadávala mu naoko a rychle ošetřovala ránu.

Buffy: „Spiku!“

Podívala se na něj zepředu, byl mimo, pořádně ho propleskla, že nebýt na sedačce, už by letěl ke stěně.

„Teď neusínej, jasný?“

„Mimochodem, au!“

Buffy: Promiň zlato, pak si to u mě můžeš vybrat.“

„Dawn.“

„Pleteš si sestry hochu, já jsem ta hezčí.“ Pleskla ho ještě jednou a znovu se pustila do ošetřování. Netrvalo jí to tak dlouho, jak se obávala a za chvíli už ho David s Angelem nesli do jeho pokoje.

Aisha: „Byla jsi skvělá.“

Buffy: „Hm. Poznámka, nikdy už nedovolím, aby můj kamarád spal s mojí sestrou.“

„To bude jednoduché vzhledem k tomu, že sestru nemáš.“ Angel stál u schodů a vybízel ji, aby šla nahoru se převléct, protože měla celé oblečení od krve. Stejně jako Aisha.

Buffy: „Měla by sis dát třeba koupel, ať z toho nemá následky.“

Aisha: „Neboj, on to zvládne. Mimochodem, je to holka.“

Angel: „Poznáš to?“

Aisha: „Ne, řekl mi to doktor.“

Buffy: „Tak brzy? Vždyť to skoro ještě není ani vidět.“

Aisha: „Stále oba žijete v osmnáctém století.“

Buffy: „Nám to celkem vyhovuje. Dáš si se mnou skleničku?“

Angel: „To víš, že dám. Aisho, chceš třeba vodu, nebo něco na pití?“

Aisha: „Ne, půjdu nahoru, kde je Davie?“

Angel: „už tam šel.“

Aisha odešla nahoru a Angel mohl konečně obejmout Buffy. Ta vypila obsah sklenice a zuřivě ho políbila, až si říkal, kde se to v ní bere.

„Mohl bys mi prosím nachystat do Spikova pokoje lavór s teplou vodou? Očistím mu kolem zranění krev.“ Vyprostila se ze sevření a odložila sklenici.

Angel: „nechceš to udělat ráno?“

Buffy: „Radši s ním zůstanu celou noc, kdyby se to zhoršilo, jenom se převleču.“

„Dobře, uvidíme se ráno.“ Políbil ji na dobrou noc a odešel. Zůstala ve Spikově ložnici do doby, než jí přinese vodu a potom se tiše vytratila z domu, aby ji nikdo neviděl ani neslyšel.

         Dorazila za Bastem ještě v celkem rozumnou dobu. Cesta jí netrvala dlouho, přestože musela většinu cesty absolvovat hromadnou dopravou. Nezdál se až tak moc překvapený, že ji vidí, už dřív jí dal adresu svého bytu, i když sama říkala, že tam nikdy nepůjde.

„Dobrý den přemožitelko, co potřebuješ.“

„Věděl jsi to!“ Křikla na něj naštvaně.

Bast: „Posaď se a uklidni se, co jsem věděl?“

Buffy: „Že ho napadnou.“

Bast: „To nepopírám, ani nepotvrzuji. Je to jenom na tobě.“

Buffy: „Proč to děláš? Kvůli tobě mám teď na rukou jeho krev.“

Bast: „A není to jenom jeho krev co? Stále to umýváš, ale nechce to dolů, roky smrti, ta spousta krve tvých přátel, kterou máš na rukou, nedá ti to spát co?“

Buffy: „Co chceš!“

Bast: Jak jsem říkal, chci, abys nazpívala singl, a když už jsme u toho, pěkný klip by taky ušel.“

Buffy: „Dohoda byla jedna písnička.“

Bast: „Ceny se zvyšují, děvenko.“

Buffy: „Dobře a pak mi řekneš, kdo to je?“

Bast: „Nejen to, dál ti budu pomáhat bezplatně a řeknu ti vše, co budu vědět.“

Buffy: „Vyděrači.“

Bast: „Z něčeho musím žít a tahle jediná písnička bude zlatý důl, i když samozřejmě dostanu jen slabou část zisků.“

„Dobře!“

Bast: „Takže?“

Buffy: „Souhlasím, ale chci to na papíře.“

Bast: „Výborně, zítra ráno přijď do mé společnosti, teď jedna rada.“

Buffy: „Ven s tím, než se přestanu ovládat a rozsekám tě na kousíčky.“

Bast: „jsi tu beze zbraně. No nic, další, na koho zaútočí, bude tvoje budoucí snacha, na A se jmenuje. Bude to na její cestě městem, nevím kam, víc jsem neviděl.“

Buffy: „Takže tomu zabráním, když zítra zůstane doma?“

Bast: „Ano.“

Položila před něj pár bankovek a zmizela stejně rychle, jako se tam objevila.

         Nenápadně vešla zadními dveřmi, aby si jí nikdo nevšiml, ale v ložnici jí došlo, že se mýlila. Angel tam stál, se založenýma rukama a ne moc spokojeným výrazem ve tváři.

Angel: „kde jsi byla?“

Buffy. „Musela jsem si něco zařídit.“

Angel: „Proto jsi mě obelhala a utekla jako zločinec.“

Buffy: „I tak se to dá podat.“

„Já tě té divokosti snad nikdy nezbavím.“ Usmál se a pohladil ji po vlasech.

Buffy: „Jdu se podívat na Williama.“

Angel: „Kde jsi byla?“

Buffy: „Zatím ti to nemůžu říct.“

Angel: „Ale jednou mi to řekneš.“

Buffy: „Slibuju.“

 Po snídani odešla za Bastem, aby splnila dohodu, vrátila se až večer, aby mohla odejít na hlídku. Na nic se jí neptal, věděl, že by mu to neřekla.

         Bast jí řekl, kdo na ně útočí a co má udělat, aby se ho zbavila. Později to všechno řekla Angelovi a společně se ho zbavili.

„Lásko, jak jsi tohle všechno věděla, kde ho najít a jak ho zabít?“ Ptal se jí, když se vrátili z hlídky.

Buffy: „Řekl mi to ten informátor.“

Angel: „Ten co se bojí upírů?“

Buffy: „Ano, ten.“

Angel: „proč mám pocit, že mi neříkáš všechno?“

Buffy: „protože je to pravda, ale jednou ti to řeknu.“

Angel: „Co se stalo? Proč máš najednou přede mnou tajnosti.“

Buffy: „Promiň, ale myslím, že bys to teď nepochopil.“

Angel: „jsi si tím jistá? Řekni mi to, já se to pokusím pochopit.“

Buffy: „nejde to, zatím ne.“

         Eve se Spikem zase dělali jednou po tréninku bordel v obýváku. Buffy začínala litovat, že je kdy dala dohromady. Buffy musela odejít nahoru, tak tam zůstali jen Eve, Spike, Thomas, Cordelie, Angel a Aisha.

David: „Co tam zase děláte?“

Eve: „Ukazuju Spikovi svůj přehrávač, Buffy mi ho dala k narozeninám.“

Angel: „musíte u toho dělat takový rámus?“

Eve: „Je to přehrávač, hraje to písničky, nahlas.“

Angel: „Ale můžeš to i ztlumit ne?“

Eve sice vypadala, že ho poslouchá, ale za chvíli se zaposlouchala, co hraje její rádio a udělala přesný opak toho, o co ji Angel žádal, zesílila písničku, kterou zrovna hráli.

Angel: „Co jsem říkal?“

Eve: „To je moje oblíbená.“

Angel: „Tak si to pouštěj ve svém pokoji.“

„Náhodou je to celkem pěkný.“ Poznamenala Cordelie na obranu Eve.

„Jo, hezký hlas.“ Stál za ní i Thomas.

Spike: „Kde já jsem tenhle hlas už slyšel?“

Angel: „Taky mám pocit, že ho znám, ale Buffy tohle taky poslouchá, tak asi u ní.“

Spike: „No jasně, Buffy.“

Aisha: „Buffy zpívá?“

Angel: „Nezpívá.“

Spike: „Ale ano, tohle je její hlas.“

Angel: „Nemusí to být ona, může to být nějaká mladá dívka, ty mají všechny vysoký hlas.“

Eve: „Pustím to znovu.“

Chvíli hledala požadovaný soubor a pustila ho znovu dost hlasitě. Spike se po chvíli vítězoslavně usmíval a Angel vypadal, že má v krku knedlík.

Spike: „Tak co šampióne?“

Angel: „No a co, tak Buffy zpívá no.“

Spike: „A ty o tom nemáš ani tušení.“

Angel: „zeptám se jí na to hned, jak ji uvidím.“

„Koho?“ Ptala se Buffy s chodby. Eve pohotově vypnula přehrávač.

Angel: „Tebe.“

Buffy: „na co? Ať je to cokoliv, neudělala jsem to schválně a navedli mě.“

„Jdeme radši nahoru, ať tady nerušíme.“

         Zavřel za nimi dveře a počkal, až si Buffy sedne. Vůbec nechápala, o co jde.

Angel: „Myslím, že už vím, co jsi dělala celé dny a noci, když jsi říkala, že jsi s informátorem.“

Buffy: „Já… musela jsem, protože…“

Angel „Připadal jsem si jako idiot Buffy!“

Buffy: „Ale k tomu jsi neměl důvod, s tebou to nemělo nic společného, šlo jenom o…“

Angel: „Nešlo o mě? Jsem tvůj manžel a nevím, že něco takového děláš. Spike se mi smál do očí, že moje žena utíká z tak pitomého důvodu, že mi o tom ani neřekne.“

Buffy: „Já neutíkám, musela jsem za ním jít, protože on jediný mě to mohl říct.“

Angel: „Říct ti co?“

Buffy: „kde najdu toho, kdo útočil na Jamese a Spika.“

Angel: „o čem to mluvíš?“

Buffy: „jestli ti na tom tolik záleží, klidně ti Basta představím, ale… on je nebezpečný.“

Angel: „zadrž, vůbec nechápu, o čem mluvíš. Eve mi v té svojí věci přehrála, jak zpíváš.“

Buffy: „Co?“

Angel: „Nazpívala jsi nějakou písničku a nic jsi mi o tom neřekla.“

Buffy: „O tohle jde?“

Angel: „o co jiného?“

Buffy: „K té písničce je i klip.“

Angel: „proč jsi mi o ničem z toho neřekla? Připadal jsem si jako idiot.“

„Já nevím, asi jsem se styděla.“

„Vždycky chci o tobě všechno vědět.“

„Nezlobíš se?“

„To víš, že ne. A co to mělo být o tom Bastovi?“

„Zítra po tréninku.“

„Dobře.“ Pevně ji objal, aby se mu mohla skrýt v náruči. Nechal se opájet vůní jejích vlasů.

Angel: „Mimochodem, zpíváš nádherně.“

Buffy: „Musela jsem to udělat, jinak by mi to Bast neřekl.“

„Chceš říct, že jsi nazpívala tu písničku, aby ti řekl, kdo na nás útočí?“ odtáhl ji od sebe a vážně se jí podíval do očí.

Buffy: „Jo. Nechtěla jsem za žádnou cenu zpívat.“

„proč?“ Znovu ji začal uklidňujícím dotekem hladit po vlasech.

„Myslím… myslím, že jsem se bála toho, co uvidí.“ Podívala se mu do očí, co na to řekne, co si o tom myslí.

Angel: „Jak to myslíš, co uvidí?“

Buffy: „On je médium zpěvu.“

Angel: „jako Lorne?“

Buffy: „Jako Lorne.“

„Díky, žes mi to řekla.“

„Díky, žes mě pochopil.“ Usmála se tak odzbrojujícím úsměvem, jaký uměla jen ona. Vzal ji do náruče a nesl ji pryč z pracovny.

Buffy: „Kam jdeme?“

„Hádej. Doufám, že dneska nemáš moc práce.“

„Zavolám sekretářce, ať mi posune schůzky.“ Pošeptala mu mazlivě do ucha, když ji pokládal na postel.

         Ležela mu v náruči a prstem mu kreslila kroužky na hrudi, probíral se jí ve vlasech a užíval si, že nemusí ani jeden nikam spěchat.

„Když zpíváš pro svět, zazpíváš i pro mě?“

Potichu začala zpívat písničku, kterou pro ni nechal Bast napsat. Krásně se jí leskly oči, až se v nich utápěl jako ve dvou studánkách hlubokých jako oceán. Vyrušilo je až velmi hlasité zaklepání na dveře. Buffy se tak lekla, že málem spadla z postele. Hned se natáhla pro župan a Angel pro kalhoty.

„Tak sory, že ruším děti, ale naše hyperaktivní přemožitelka chce už zase trénovat. Slíbila jsi jí, že jí ukážeš nějakou obranu mečem.“ Tohle byl typický Spike, proč by se měl zaobírat tím, že ruší.

Buffy: „Hned budu dole, jenom se obleču.“

Angel: „Nechtěla jsi do firmy?“

Buffy: „Mám přece odložené schůzky. Klidně počkejte dole Spikey.“

         Bylo půl desáté a to byla nejlepší doba pro návštěvu Basta. Už se česala a byla téměř nachystaná, když byl Angel stále ještě ve sprše, člověk by řekl, že jí to bude trvat déle. Konečně se vymotal z koupelny, ovšem jenom v ručníku, se zářivým úsměvem na rtech. Tak s takovouhle určitě přijdou pozdě. Hned ho samozřejmě napomenula, ať si pospíší, řekl něco v tom smyslu, že se stejně ještě bude líčit, tak to v pohodě stihne. Konečně se dostali do baru za Bastem. Sice démona předem varovala, ale přesto nebyl příliš nadšený, že Angela vidí.

„Ahoj přemožitelko.“

„Dobré ráno.“ Už dávno se na něj nezlobila, že ji vydíral, sice to bylo hnusné, podlé a nízké, ale odpouštět je lidské. Nebo chybovat? No to je jedno. Sedla si i s Angelem proti němu a jala se je představovat.

„Angele, to je Bast.“

Bast: „Dost jsem o tobě slyšel.“

Bufy: „Dneska jsem tu jenom na chvíli, máš to pro mě?“

Bast odněkud vytáhl malý přístroj a něco v něm Buffy pustil.

Angel: „Co to je?“

Buffy: „Ten klip, o kterém jsem ti říkala.“

Angel: „Vzpomínám si.“

Bast: „Tohle bude největší hit od doby Beatles.“

Angel: „proč zrovna Beatles?“

Bast: „Máš snad něco proti Beatles?“

Buffy: „Děti, hned se mi tu neporvěte. Je to opravdu nutné, Baste?“

Bast: „Blázníš? Vyděláme balík.“

Otočila se a podívala se ke stropu. Vypadala, že nad něčím přemýšlí.

Angel: „Stalo se něco?“

„Volají mě, je to důležité. Síly.“

Angel: „pro síly je všechno důležité.“

„Vrátím se, co nejdřív budu moct.“ Políbila ho na tvář a zmizela.

Bast: „Tak ty jsi ten slavný Angel, myslel jsem, že jsi blonďák.“

Angel: „Co po mě chceš?“

Bast: „Zajímá tě, co jsem viděl?“

Angel: „I kdyby ne, tak ty mi to chceš strašně moc říct.“

Bast: „Jen dvě věci musím říct. Viděl jsem strach, příšerný strach.“

Angel: „Z čeho?“

Bast: „Že ji opustí ten, koho nejvíc miluje. Ale to je nedůležité, ty to stejně uděláš. Ta druhá věc je barva její aury, nikdy dřív jsem to neviděl, nikdy.“

Angel: „To znamená?“

Bast: „Nemáš moc rozdílných barev aur, všichni jsou teď víceméně stejní, ale přitom tak autentičtí. Chceš vědět, jakou barvu má Buffy?“

Angel: „Řekneš to, nebo to budeš okecávat?“

Bast: „Cistě bílá, zářící jako slunce, stříbrná.“

Angel: „taková neexistuje.“

Bast: „Taky jsem si to myslel, dokud jsem to několikrát neviděl. Zvlášť, když její auru vidím, i když nezpívá.“

Angel: „A co to znamená?“

Bast: „Může to znamenat spoustu věcí, ale dvě mi přijdou nejpravděpodobnější, i když si protiřečí. Bílá, znamená nevinnost, nebo taky smrt, v tomhle případě se přikláním k nevinnosti. Nebo taky bílá je vlastně spektrum všech barev, takže se v ní mísí podstaty všech aur.“

Angel: „To znamená…“

„že je buď nevinný anděl, nebo v sobě nese jádro lidství.“ Přerušil ho rychle.

Angel: „To si protiřečí. Jak poznám, co z toho to je?“

Bast: „Nemám nejmenší tušení. Nikdy mi nezpívala víc, než pár tónů, tak jsem to nemohl zjistit, tak jsem ji přemluvil-přiměl, aby nazpívala to I Believe, ale bylo to málo, jenom mě strašně bolí hlava, něco mi brání to vidět.“

Angel: „Takže to můžeš zjistit?“

Bast: „Můžu a jsem tu, abych to zjistil.“

Angel: „Cože?“

Bast: „Silami, samy Síly způsobily, že se se mnou setkala.“

Angel: „Přemluvím ji, aby zazpívala víc.“

Bast: „I když třeba uvidím to, co nechceš?“

Angel: „Jsem si jistý, že to tak nebude.“

         Kdyby Buffy věděla, že když seznámila Basta a Angela, sama sobě si kopala hrob. Nebo spíš se chytila do pasti. Teď na to ale ani jeden z nich nechtěl myslet. Buffy se zrovna vrátila z hlídky, na které byla jednou, výjimečně sama a tentokrát čekal on, bylo to tak jiné, než když přicházel a vítala ho jeho Buffy. Chápal. Jak se cítila, když čekala, jestli přijde a bude v pořádku, nebo zraněný, nebo jestli vůbec nepřijde.

„Ahoj, lásko.“ Přivítala se s ním jemným polibkem a hned zmizela v koupelně.

„Mluvil jsem s Bastem potom, co jsi odešla.“ Volal na ni do koupelny, aby ho slyšela i přes tekoucí vodu.

„A na co jste přišli?“

„Musíš ještě zpívat.“ Jak to slyšela, vypnula vodu a za chvíli vyšla jenom v ručníku.

Angel: „Co?“

Buffy: „Nebudu už zpívat, nikdy.“

Angel: „Proč, vždycky jsi zpívala ráda.“

Buffy: „Lorne.“

Angel: „Co je s ním?“

Buffy: „Než umřel, nějakou dobu předtím mi řekl, že viděl něco černého uvnitř mě a nedokázal říct, co to je.“

Angel: „Třeba to byl tvůj démon, bylo to ještě před spojením ne?“

Buffy: „Nemůžu.“

Angel: „Ale musíme vědět, co to je, o nic nejde.“

Buffy: „Jde o hodně.“

Angel: „Proč?“

Svěsila ruce, kterými si držela ručník a nechala ho spadnout na zem, „Co vidíš?“

Angel: „nechápu.“

Buffy: „Tak Angele, jednoduchá otázka, řekni mi, co vidíš.“

Angel: „Tebe.“

Buffy: „Co vidíš!“

Angel: „Čistotu, nevinnost.“

„Tak už chápeš?“ Natáhla se pro ručník, aby zakryla svoji nahotu.

Angel: „Nechápu, jak souvisí to, jestli budeš zpívat s tím, že máš sexy tělo?“

Buffy: „Nechceš tomu rozumět, nechceš mně rozumět.“

Angel: „Tak mi to vysvětli.“

Buffy: „Co se stane, když je v něčem čistém a nevinném něco černého?“

Angel: „Je to špinavé.“

Buffy: „Už chápeš?“

Angel: „Takže jde o to, že když zjistíme, že je v tobě něco temného, nebudeš už to, co teď?“

Buffy: „Ne! Pořád opakuješ, že jsem to nejčistší a nejkrásnější co jsi kdy viděl. Když už nebudu…“

„To se nestane. Tvoje duše je čistá, nezáleží na tom, co kdo vidí, já vidím jenom to.“ Pohladil ji po tváři. Pustila ručník a objala ho. Když Spike, který celou dobu stál ve vedlejším pokoji, slyšel, že rozhovor utichl, letmo zaklepal a vtrhl dovnitř.

„páni, tomu říkám ukázkovej zadeček.“ Ohodnotil Buffyinu siluetu. Rychle se natáhla pro ručník a ptala se, co potřebuje.

Spike: „Chtěl bych s Eve vyrazit ještě na jednu hlídku, volali mi z firmy, že pro mě mají skvělý ukázkový příklad.“

Buffy: „jakto, že ti volali.“

Spike: „Tvoje sekretářka, řekl jsem jí, že kdyby našla mezi tvými případy nějaký takový, má mi brnknout.“

Buffy: „Je půlnoc.“

Spike: „Vidíš, jak výkonní lidí u tebe pracují?“

„Mazej.“ Zasmála se a on s teatrálním gestem zmizel ve dveřích.

„Kde jsme to skončili?“ Vzal jí ručník z rukou a shodil ho zase na zem.

Buffy: „Dobře.“

Angel: „To jsem rád, že mi k tomu dáváš svolení.“

Buffy: „Myslela jsem to zpívání, udělám to.“

Angel: „Děkuju.“

         Aisha vešla do bytu ověšená taškami, položila je hned za dveřmi na zem a očima hledala Davieho. Seděl v pracovně, otevřenými dveřmi viděla, že s někým mluví po telefonu.

„Jestli ke mně Stacy zítra nepřijede, máš na krku soudní žalobu.“

„To je mi úplně jedno, chci, aby byla Stacy se svou rodinou.“

„Vždyť tvoje rodiče ani nezná, v životě je neviděla, ale na moji rodinu je zvyklá.“

„Tahle diskuse je naprosto zbytečná, zítra si pro ni přijedu a bude tu na celé prázdniny, než bude muset do školy.“

„To si děláš srandu? Já ani moje matka Stacy nekazíme. Buffy moc dobře ví, jak se k dětem chovat a to, že žiju s jinou ženou není nic špatného, aspoň je pořád ta stejná a netahám si domů každý den jinou, jak ty chlapy.“

„Ano, když se ptáš, naše dcera a nechci, aby vyrůstala v takovém prostředí. Udělám všechno pro to, aby mi byla svěřena do péče.“

„Vsaď se.“ Položil telefon a ohlédl se ke dveřím, uviděl tam Aishu, která nevěděla, jak se zachovat.

David: „Miláčku, konečně jsi doma.“

Aisha: „Stalo se něco?“

David: „Proč?“

Aisha: „Vaše hádka se nedala přeslechnout.“

David: „Pořád se s Natashou hádáme, kdo bude mít Stacy.“

Aisha: „A nemyslíš, že tím nejvíc trpí ona?“

David: „nemyslím, na svůj věk je celkem dospělá, chápe, o co tu jde. Jenom děkuju bohu, že se nerozvedli naši, jak by se asi hádali o tolik dětí?“

Aisha: „Potom, co se vezmeme, budeme úplná rodina a soud radši přidělí malou nám, než aby žila s tvojí první ženou kdesi na kontinentě.“

David: „Švýcarsko, miláčku. Je to tam celkem pěkné.“

Aisha: „Co se mezi tebou a tvou ženou stalo?“

David: „Kromě toho, že jsem spal s tebou?“

Aisha: „myslím to vážně, protože kdybyste byli šťastní, určitě by sis mě ani nevšiml.“

David: „Když jsme se seznámili, myslel jsem, že nás spousta věcí spojuje a navíc tak rozuměla tomu, kdo jsem a kdo je moje rodina. Chápala moji minulost, moje dětství, moje schopnosti. Ale najednou e to všechno obrátila proti mně. Vyčítala mi, že se tolik stýkám s rodinou, že mají na Stacy špatný vliv. Nelíbila se jí moje práce, chtěla, abych dělal knihovníka nebo co. Pořád měla něco proti tomu, jaký jsem a naříkala, že Stacy nebude normální.“

Aisha: „Když už jsme u toho, bude naše dítě normální?“

David: „Máma si myslí že ano, Stacy taky nemá žádné významné schopnosti, kdyby je měla, už by se projevily. Moje schopnosti je projevily už, když byla Buffy těhotná.“

Aisha: „Ale Alex získal svoje schopnosti až teď.“

David: „Alex… víš, Alex je něco jiného.“

Aisha: „V čem?“

David: „On se narodil až po spojení. Až potom, co Buffy získala všechny tyhle super schopnosti. Je možné, že se projevoval už dřív, ale nikdo si toho nevšiml, protože si mysleli, že patří Buffy. Další možnost je, že je to kvůli tomu, že se narodil v Ulirii jako já, tam jsou jiná pravidla, tak je možné, že ho to ovlivnilo.“

Aisha: „I kdyby nebyla normální, nevadilo by mi to.“

David: „Vážně?“

Aisha: „To že má někdo zvláštní schopnosti ještě neznamená, že nemůže být dobrý člověk.“

David: „Miluju tě.“

„Já přece vím.“ Jemně ho políbila a ukázala na tašky ke dveřím. Usmál se a šel pro ně.

David: „Proč jsi kupovala jídlo, o to se tu stará Charis.“

Aisha: „Chtěla jsem jenom pomoct, když tu bydlíme.“

David: „To nemusíš, jenom se zbytečně namáháš. To, že tu bydlíme je normální. Máma by nám ani neodpustila, kdyby se další Summers narodil jinde, než v domě Summersových.“

Aisha: „Vážně?“

David: „Všichni se narodili v domě, kromě mě, Angie, Nellie a Alexe. Já, Nellie a Alex jsme se narodili v jiné dimenzi a Angie v nemocnici, doteď se divím, jak se jim tam Buffy podařilo dostat.“

Aisha: „Co tvoje neteř.“

David: „Michelle… už jsem ti o ní říkal.“

Aisha: „Já vím, promiň.“

David: „To je v pořádku. Navíc, Stacy se taky narodila v domě Summersů.“

Aisha: „Některé vaše zvyky jsou vážně zvláštní.“

David: „Nechtěj vědět, co děláme novorozeňatům.“

Aisha: „CO?“

David: „Jen se nech překvapit, lásko.“

         Bylo brzy ráno a v celém domě byl zmatek. Bylo jen k podivu, že v tom ještě někdo dokáže spát. Ale někdo takový byl. A ten, kdo ho musel probudit, byla Buffy. Skláněla se nad Davidem ještě v županu a se spletenými vlasy, i když už několik hodin řádila po domě.

„Co je, mami? Dneska nemusím do práce.“

„Ne, ale stejně vstávej.“

„Mami, nech mě spát, buď třeba tátu.“

„Ale ty se ženíš.“

„Co?“ Doširoka otevřel oči a dokonale se probudil.

„Dneska se ženíš.“

„Bolí mě hlava.“

„nechci vědět, co jste s Angelem a Spikem dělali, ale když tam byl Spike, jistě se to týkalo hodně alkoholu, vím z vlastní zkušenosti.

David: „Popravdě, taky si moc nepamatuju.“

Buffy. „Byla tam striptérka?“

David: „myslím, že ne, proč?“

Buffy. „Já jenom, jestli se nemám rozvést, znáš Angela, ten jak vidí ženskou.“

David: „mami, na tohle mě moc bolí hlava.“

Buffy: „Skočím se za Spikem poradit, co ti na to dám, zatím se připrav.“

David. „Kolik je?“

Buffy: „Za hodinu.“

„Hrozná bolest, asi mám halucinace, říkala jsi hodinu?“

„Hmm.“

„Můj bože, Aisha mě zabije.“

„tak se teď říká manželství?“ Už neměl čas odpovědět, vyběhla z bytu.

         Všichni seděli kolem stolu, nebylo jich tam moc, jenom rodina a pár přátel, vzhledem k tomu, že tam Aisha neměla rodiče, bylo na Angelovi, aby něco řekl.

„Díky, že jste dneska přišli. David se žení, zase.  Mám tušení, že mi tu moje manželka nechala někde papírek s tím, co mám říct. Nemůžu ho najít, takže řeknu jenom jedno, snad mě za to manželka nezabije, Aisho, vítej do rodiny. Hodně štěstí, protože kdo se jednou dostane mezi Summersovi, už se tchýně nezbaví.“ Zvednul skleničku a připil na jejich zdraví. Jak si sednul, hned do něj Buffy dloubla, co myslel tou tchýní. Když začala volná zábava, dostala se konečně Buffy k Aishe.

Buffy: „Chci vám popřát hodně štěstí, aby vám to vyšlo.“

Aisha: „Díky.“

Buffy: „Vážně se nemusíš ničeho bát.“

Aisha: „Nebojím se.“

Buffy: „Tak já jdu najít Davieho, než se rozbrečím, jenom tak mezi námi, Davie je můj nejoblíbenější.“

Aisha: „To my všichni víme.“To už se k nim přidružil i Angel s Davidem.

Buffy. „O čem jste mluvili?“

Angel: „To se neříká, to je jen mezi námi.“

Buffy: „Však já to z tebe ještě vytáhnu, počkej večer.“

Angel: „Co bude večer.“

Buffy: „Však uvidíš.“

Angel: „Směl bych si zatancovat s krásnou nevěstou?“

Aisha: „Ráda.“

Buffy: „Počkej… ještě jsem chtěla… Davie je úplně celý Angel a teď se to jenom potvrzuje, taky našel tu pravou až napodruhé.“

„Díky mami.“  Dal jí Davie pusu na tvář. Aisha se usmála a odešla s Angelem na parket. Chvíli jí to i záviděla, strašně ráda s ním tancovala, tancoval opravdu skvěle. Ale to už jí nabídl ruku její druhý Angel, její nejstarší syn, její Davie. Přijala a taky se vydali k ostatním tanečním párům. Když tuhle tradici započali, chtěli si pak s Buffy zatančit všichni synové i Oz a s Angelem zase všechny dcery a přítelkyně, manželky synů.

         Buffy s Angelem se vrátili z hlídky a slyšeli, že se něco děje v obýváku. Bylo už celkem pozdě na to, aby byli všichni vzhůru. Měli tam puštěnou nějakou hudbu, oběma hned došlo, o co jde.

Thomas: „Ahoj mami, zrovna to přišlo.“

Buffy: „jaké to je?“

Cordelie: „Eve nám tady u toho před chvilkou brečela, teď už asi spí.“

Buffy: „Nebyl tam nějaký dopis?“

Spike jí podal složený papír. Dozvěděla se z něj, že její cédečko půjde do oběhu během několika dní a že se příští den sejdou, aby jí řekl, co viděl.

Thomas: „Něco zajímavého?“

Buffy: „Ani ne, jenom nějaký žvásty. Kde je David s Aishou?“

Cordelie: „Jsou nahoře, Aishe nebylo dobře.“

Buffy šla nahoru do jejich bytu, Aisha ležela v posteli.

Buffy: „Ahoj, jak ti je?“

Aisha: „Myslím, že je to tady.“

Buffy: „Jak často?“

Aisha: „Zatím ne moc.“

Buffy: „Máte nachystanou tašku?“

David: „Pracuju na tom.“

Buffy: „Dobře, až budete připravení, měli byste jet.“

Aisha: „A ty?“

Buffy: „Já? Budu čekat na vnučku.“

David: „Má se narodit v nemocnici?“

Buffy: „Radši bych byla, kdyby to bylo doma, ale na to jste si měli sehnat sestru.“

David: „myslel jsem, že to budeš dělat ty.“

Buffy: „Já?“

David: „Rodila jsi Stacy.“

Buffy: „To mě překvapilo, nepočítala jsem s tím.“

David: „Ale my ano.“

„Dobře. Musím… připravte vodu a ručníky a všechno potřebné, hned…“ Zatmělo se jí před očima a omdlela. Když otevřela oči, první co viděla, vyděšený výraz Thomase, který se nad ni zrovna skláněl.

Thomas: „Je vzhůru.“

David: „Nechtěl jsem tě tak vyděsit.“

Buffy: „Ne, ty za to nemůžeš, nějak se mi zatmělo před očima, jsem v pohodě.“

Thomas: „určitě?“

Buffy: „kde je Angel?“

„Tady…“ šel rychle k ní a vzal ji do náruče.

         I přes spoustu překážek a komplikací ohledně Buffy se Aishe nakonec narodila dokonale zdravá holčička. Všichni tři na ni zírali jako na zjevení, byla tak strašně maličká, že se jim úplně ztrácela v náruči. Když ji konečně oblékly do jednoho z oblečků, oznámili, jak se bude jmenovat další pokračovatelka rodu Summersů. Bude Julie Summersová. Buffy se hned potom vytratila, aby to všem mohla říct.

         Dole už se otevíralo šampaňské a teklo plným proudem. Všichni už dřímali v rukou skleničky, stačilo, aby Buffy vyřkla ortel. 

„Julie Summersová.“ Řekla a všichni začali jásat. Připili si na zdraví nové Summersové. Jistě by takhle jásali, ač by šlo o jakékoli jméno a jakékoli pohlaví. Ale přesto, každý další Summers se musí oslavit.

Buffy: „Tak už jsem trojnásobná babička.“

„Nejkrásnější babička, jakou jsem kdy viděl.“ Políbil ji Angel.

Eve: „Zazpívej!“

Cordelie: „No ano, živý koncert.“

Buffy. „ne… to nejde.“

Eve: „Proč?“

Buffy. „Já přece neumím zpívat.“

Spike: „Slyšeli jsme tvoje cédečko, to neukecáš.“

Buffy zazpívala kousek nějaké písničky a to je muselo uspokojit, protože potom už byla uvězněna v náruči Angela. Ozval se domovní zvonek, vzhledem k tomu, že Charis už byla doma, šel Thomas otevřít.

„Mami, to je policie.“ Vrátil se překvapený Thomas.

Buffy: „Hned to vyřídím.“

„Dobrý den, stalo se něco? Snad neděláme hluk.“ Pozvala dva policisty dovnitř.

„Hledáme tohoto muže, znáte ho?“ Ukázal jí jeden z nich fotku. Vzala ji do ruky a podívala se na ni.

„Ano, co mu potřebujete?“

„Hledají ho kolegové z Los Angeles.“

„Provedl něco?“

„Právě naopak, bylo nám řečeno, že ho hledají kvůli jeho sestře.“

„On má sestru? To mi nikdy neřekl. Ale ano, znám ho, můžu mu hned zavolat…“

„Ne, to není nutné, jen mu řekněte, aby v co nejbližší době zavolal na oddělení v L.A.“

„Díky, vyřídím mu to hned, jak ho uvidím, díky, že jste přišli.“ Rozloučila se s nimi. Pevná paže ji objala kolem pasu a do ruky jí vsunul další plnou skleničku.

„Chceš mě snad opít?“

Angel: „Nic menšího lásko, co chtěli?“

Buffy. „Hledali Jacka.“

Angel: „Co provedl?“

Buffy: „Nic, něco s jeho sestrou.“

„Mami, tati, dělejte, co to tam zase děláte.“ Lákal je Thomas zpět do obýváku. Jak vcházeli, kdosi jim zase vyměnil skleničky za plné.

         Ráno na snídani všichni skuhrali, že je bolí hlava, snad jedině kromě Davida, který se jejich oslavy neúčastnil, Spika, kterého by nesložil ani čistý líh a Angela, který taky leccos vydrží. Dokonce i Eve, k velké nelibosti Buffy byla ráda, že žije. Ale že jí bylo samotné taky blbě, tak… „Dneska nebude trénink.“

„Cože?“ Skoro všichni se na Buffy podívali nechápavě, co se zbláznila?

Buffy: „Dnes ho zrušíme, potom ke mně přijď do pracovny, dám ti něco na bolest hlavy.“

Cordelie: „A co my ostatní?“

Buffy: „Jste dospělí, poraďte si.“

Thomas: „Měj slitování, já s tvým manželem pil whisky.“

Buffy: „Angele!“

Angel: „Co je?“

Buffy: „Thomas je dítě.“

Angel: „Ale není prosím tě, když ho mohli obvinit z vraždy, proč by nemohl pít alkohol.“

Cordelie: „Podívej, co jsi mu udělal, chudáček můj malej.“

Angel: „Neudělal jsem mu nic, co bych neudělal i sobě. Mimoto, měl bych vám všem vynadat, že jste pořád přilívali mojí ženě, teď je jí špatně a potom, co včera večer omdlela.“

Spike: „Nestěžuj si, Buffy z nás všech pila nejmíň.“

Buffy. „To není pravda, vždycky jen jsem se otočila, měla jsem v ruce skleničku, Angel mě chtěl jistě opít, máš smůlu, lásko, odhalila jsem tě.“

Spike: „Přiznávám se, ty skleničky jsem ti dával taky.“

Buffy: „Ty? Proč?“

Spike: „Abys oslavovala ne?“

Buffy: „Doufám, že jsem se nesvlékla, mám totální okno, teda jenom na noc, večer si ještě trochu pamatuju.“

Spike: „V obýváku se našly černý krajkový kalhotky, ty jsou jistě tvoje.“

Buffy: „To určitě ne, Angel byl střízlivý a ten by mi to nikdy nedovolil, že?“

Angel: „S jistotou můžu říct, že včera jsi měla růžové spodní prádlo.“

Buffy. „Vidíš!“

Spike: „nevím, jak dlouho to tam je.“

Buffy: „Prase.“

Spike: „Fuj, fuj, fuj, copak takhle se vyjadřuje dáma?“

Buffy. „Jenom naštvaná přemožitelka, tak si dej pozor.“

Spike: „Nebo na mě pustíš svýho rozzuřeného psa?“

Buffy: „Já nemám psa.“

„Myslel jsem jeho.“ Ukázal na Angela, který seděl hluboce začtený do novin. Cordelie mu do nich bouchla, neochotně vzhlédl.

Cordy: „Spike se naváží do tvé ženy.“

Angel: „Jako obvykle.“

Cordelie: „Říká, že jsi její pes.“

Angel: „jak říkám, jako obvykle.“

Cordelie: „Tuhle rodinu nikdy nepochopím.“

Buffy: „Já taky ne, ale moc se tím netrápím. Tak já jdu, kdybyste něco potřebovali, jsem v pracovně, ale pracuju, tak s prkotinami za mnou nechoďte.“

Angel: „Ale miláčku, ty nemůžeš jít pracovat.“

Buffy: „proč?“

Angel: „Máme přece schůzku s informátorem.“

„Jistě… samozřejmě, tak se jdu obléct.“ Zamumlala a vyrazila směr schody.

„Co si mám obléct? Mělo by se to hodit k tomu, co řekne, jestli řekne, že jsem nevinná školačka, asi bych neměla mít mini.“ Přemýšlela, zatímco šla do ložnice. Nakonec si oblékla džínovou sukni a lehké sáčko, mohli vyrazit na cestu.

         Bast tam na ně samozřejmě už čekal. Přivítal je a oni si sedli ke stolu, chvilku mlčeli.

Angel: „Tak?“

Bast: „Strašně mě bolí hlava, nejsi zrovna průhledná jako studánka.“

Buffy: „Ale já nic nedělala.“

Bast: „Já vím, bránilo mi to, co je v tobě.“

Buffy: „takže je to špatné?“

Bast: „Ne. Nevím, jestli ti Angel řekl, o čem jsme mluvili.“

Buffy: „Ne přesně.“

Bast: „Tak zjistil jsem, co znamená bílá aura.“

Buffy: „Taková neexistuje.“

Bast: „Ale ty ji máš. Vidím ji, i když nezpíváš.“

Buffy: „tak, co to znamená?“

Bast: „nevím, jak je to možné, ale prostě nevinnost.“

Buffy: „nechápu.“

Bast: „V tvé auře se mají odrážet tvoje povahové vlastnosti, ale když je bílá…“

Buffy: „Tak žádné nejsou.“

Bast: „ne! Když si to vezmeš, červená je agresivita, vitalita, oranžová je nápaditost, tvořivost, žlutá je sobeckost, myšlení, smysl pro logiku, zelená je jemná a patří mírumilovným lidem, nebo je naopak kalná a patří zrádcům, modrá je trpělivost, vyrovnanost, nebo naopak ovlivnitelnost, netrpělivost a nejistotu. Čím máš barvu světlejší, tím je člověk, jak bych řekl lepší a ty máš bílou, ta je úplně to nejsvětlejší, to nejčistší.“

Angel: „Takže jsem měl pravdu.“

Buffy: „Nechápu to, tohle není možné, nemůžu být čistá a tohle všechno, jsem zabiják a mám v sobě démona.“

Bast: „Ale to ještě neznamená, že jsi špatná. Zabíjíš to špatné, ne to dobré. Ale mám pro tebe varování, poslaly mě Síly, ano ty Síly, nad kterými máš moc. Když zjistí, co jsem viděl, budeš před nimi v nebezpečí.“

Angel: „proč?“

Bast: „nemůžou si dovolit tě nechat jenom tak běhat po světě, protože co je dobré, to je mocné. Až příliš mocné, řekl bych.“

Buffy. „Takže mě budou chtít zabít?“

Bast: „Zvlášť teď, když jsi našla svoji vnitřní rovnováhu a dokážeš plně využít své síly.“

Buffy: „takže musím přejít do ofenzivy.“

Bast: „To sice ano, ale stále je tu to nebezpečí, že se zhroutí čas a prostor, Síly nemůžeš zničit.“

Buffy: „Ale kým je nahradit, aby mi přestali otravovat život?“

Bast: „Na to už musíš přijít sama. Ale věř někomu, kdo vidí do lidí a démonů, že nic není tak čisté a nesobecké, aby nešlo taky za svými zájmy.“

Angel: „Kromě Buffy.“

Bast: „Kromě tebe.“

Buffy: „Ale já tam jít nemůžu, takže… mám to!“

Bast: „Vážně?“

Buffy: „Musíme hned domů. Díky Baste.“

Bast: „Všechno ohledně alba by ti mělo přijít co nejdříve poštou.“

Buffy s Angelem vstali, rozloučili se a běželi k autu, aby byli co nejdříve doma, jak buffy chtěla.

         Ve stejnou chvíli se Alex objevil v obýváku. Zrovna tam byla celá sestava kromě Bufy, Angela a Davida, který byl v práci.

„Ahoj.“ Pípnul Alex. Všichni na něj zírali jako na zjevení. Cordy vyskočila a objala ho. Nikdo nedokázal pochopit, jakto, že vůbec nezestárnul, když tam byl tak dlouho, zestárnul nanejvýš o tři nebo čtyři roky. Postupně ho všichni objali.

„Ahoj, my se neznáme, Alex.“

„Aisha.“ Podala si s ním ruku tak, aby jí Julie neupadla.

Alex: „Tak další Summers?“

Aisha: „Summersová, Julie.“

Alex: „No skvělý.“

Cordy: „kde jsi byl tak dlouho?“

Alex. „promiň, čarodějky mě trochu zaúkolovaly, ani jsem tam nestrávil moc času.“

Thomas: „Angel s Buffy by se měli co nejdřív vrátit.“

Alex: „Jasně. Spiku, co tu děláš?“

Spike: „Znáš to, přemožitelka potřebovala pomoct, tak zavolala mě, tvůj táta je k ničemu.“

Alex: „S čím potřebovala pomoct?“

Spike: „S přemožitelkou.“

Eve: „Teď trénuju se Spikem.“

Alex: „Tak máma k Angelovi nepouští už ani tmavovlásky?“

Eve: „náhodou, pochválila nás nová ředitelka školy pozorovatelů, že se lepšíme.“

Alex. „Jaká nová ředitelka?“

Cordy. „Ty o tom nevíš? Robins umřel, myslím, že ho napadli.“

Alex. „Co? To si děláte srandu? Co na to máma? Dokážu si představit, že táta skákal tři metry vysoko radostí.“

Thomas: „neměla moc času o tom přemýšlet, zařizovala spoustu věcí pro radu a hledala novou ředitelku.“

Alex. „A to je kdo?“

Eve: „To nikdo neví, asi nějaká Buffyina známá z jiné dimenze.“

Eve hrdinně zalhala, všichni ostatní, kdo věděli pravou totožnost nové ředitelky, Spike, Thomas a Cordelie se na sebe podívali.

Spike: „jak jsi na tom vlastně se schopnostmi?“

Alex: „Celkem dobře, už ovládnu i silné povahy, ale na Buffy a tátu si ještě netroufnu. Celkově na žádného upíra.“

Spike: „A čarodějky?“

Alex: „Úplně v pohodě. Mezi námi, podařila se mi i Angie.“

Thomas: „Ty jsi s ní mluvil?“

Alex: „Samo, vždyť jsem tam šel hlavně kvůli ní.“

Cordy: „A už je připravená, usmířit se s rodinou?“

Alex: „To nevím.“

Zrovna vešli Buffy a Angel. Buffy hned Alexe objala tak pevně, že mu málem zlámala žebra, nechybělo málo a začal by se dusit.

Alex: „Taky vás rád vidím.“

Buffy. „Konečně jsi doma.“

Alex: „Moc se neradujte, za chvíli zase mizím, mám od čarodějek další úkol.“

Buffy: „To se ani nezdržíš?“

Alex: „Snad chvíli.“

Buffy si dál povídala s Alexem, ostatní v obýváku taky setrvali v rušném hovoru i dlouhou dobu potom, co Buffy s Angelem odešli. Jistě šli vyřešit problém ohledně Sil.

 

 

Angelina Jane, nejstarší dcera Buffy a Angela, i když byla na křtu Jamesovy knihy, s nikým jiným z rodiny už nepromluvila. Dál vykonávala svoji nekonečnou funkci kněžky a marně se snažila najít a přimět k návratu svoji dceru Michelle. Její manžel, Daniel Osbourne, Michellin otec, přezdívaný Oz ji sice ve všem podporoval, ale později mnohem častěji utíkal do laboratoří, ke svým výzkumům. Jeho vztah s Angie ochladl, když začala fanaticky vykonávat úkol kněžky i na úkor svojí rodiny. Nedokázalo je spojit ani hledání jejich dcery vzhledem k tomu, že Oz zastával názor, že pokud se Michelle nevrací, i když může, je to jistě z důvodu, že je j tam lépe, i když tady má rodinu. Buffy ho ujistila, že je myška v pořádku a má se dobře, to mu stačilo. Angelina se po „odchodu“ Buffy a Angela pokusil aspoň o slabý kontakt se sourozenci, ale zjistili, že nemají sestře co říct. Jejich sestra pro ně už neexistovala, vzala jim ji wicca. Někdo z nich říkal, že se to zhoršilo, když umřela Nellie, někdo, když se musela vzdát Michelle. Jisté je, že po neúspěšném kontaktu s rodinou se ještě více zabrala do práce a to, jak škola v čele s Caitlin Robinsovou pracuje proti wicce, když jí přebírá mladé čarodějky a děti, u kterých se začaly objevovat schopnosti.

         Oz, potom co se stále častěji objevoval v Londýně a ve firmě, rychle se spřátelil s Jackem, vlkodlakem, kterého objevila Buffy. Ve spolupráci se školou se snažili najít co nejvíce vlkodlaků a pomoci jim v jejich začátcích a snad i zabránit dalšímu rozšiřování, které se zvyšovalo geometrickou řadou. Jeho vztahy se sourozenci Summersovými, i přes celkové odcizení rodiny, byly mnohem lepší, než za celou dobu. Ve chvíli, kdy se mu podařilo aspoň trochu odpoutat od wiccy, začal znovu objevovat klady „normálního“ života.

         O Michelle Osbournové, jejich dceři se toho později moc nevědělo. Vlastně jen to, co jim Buffy prozradila. Buffy sama ji několikrát navštívila a do svého odchodu s ní zůstávala v kontaktu. Ale tajemství pobytu myšky i všech okolností jejího nového života si odnesla s sebou. Později se několik z nás domnívalo, že všechno řekla Davidovi, ale ten nikomu nic neřekl, takže to nadále zůstávalo tajemstvím.

         David William, třetí dítě a první chlapec v rodě Summersů se podruhé oženil. S Aishou se kterou měl nádhernou dceru Julii, která byla miláčkem celé rodiny. Sama vím, že David byl se svou druhou ženou velmi šťastný, šťastnější, než s Natashou. Zvláště potom, co do jejich rodiny natrvalo přibyla i Stacy, kterou Aisha milovala, jako vlastní dceru. Obě dívky, Julie a Anastasie, spolu vyrůstaly jako vlastní sestry a nikdy jim nepřišlo na mysl, že snad by se neměly rády, protože mají každá jinou matku. I později k sobě měla děvčata velmi blízko, i potom, co se rodina začala rozcházet. Aisha se později, když Julie povyrostla, vrátila k medicíně a pracovala v nemocnici v Londýně, kde s Daviem a celou rodinou žili až do doby, o které mohu vypovědět.

         Natasha, Davidova první žena se po jejich rozvodu odstěhovala zpět do rodného Švýcarska. Později se vdala za vlivného švýcarského politika, a pokud vím, měli spolu jednoho syna. Její druhý manžel odmítal vychovávat cizí dceru a tak, radši než aby ji dala do internátu, nechala péči o ni na Davidovi. Potom, co se dcerky vzdala, už se s ní podruhé nesetkala.

         James se i později věnoval žurnalistice. Vydal další úspěšnou knihu a stal se známým a žádaným kritikem ve všech oblastech. Po odchodu Buffy a Angela napsal zčásti fantastickou knihu, která měla popisovat vztah jeho rodičů. Šla rychle na odbyt, a i když se objevilo několik dohadů, zda nejde jen o fiktivní postavy nýbrž o skutečně žijící osoby, nikdy se to nepotvrdilo. Naštěstí byl james natolik ohleduplný, že nevyzradil nic z opravdového vztahu jeho rodičů. Stali se mu předlohou pro sarkastický román ze života páru, který spolu prožil spoustu let a ve stáří vzpomíná na společný život. Sama jsem tuto knihu četla, stejně jako všechny ostatní, a moc se mi líbila. Zdá se, že James nezdědil jen ty špatné vlastnosti a krásu, ale taky Angelovu ironii, která se u něj vyhrotila do závratných výšin. Bylo to něco tak strašného, že mu za to lidi dobře platili. Jeho dvojče Elizabeth vždycky říkala, že má štěstí, že našel ženu tak hloupou, aby ho milovala. Holie byla všeobecně považovaná za hloupou, vzhledem k tomu, že když vyrůstala v dimenzi wicca, nevěděla nic o Zemi. Ale postupně se do toho dostávala a to hlavně díky Jamesovi, který by pro ni snesl modré z nebe. Když james řekl v jednom rozhovoru, že má rád jen dva lidi, sebe a svou ženu, byla šťastná „jako blecha“. Protože tohle byl něco jako způsob jeho vyznání lásky, někdo tak kritický nebyl schopný poetických sonetů a dlouhých ód. Nejspíš měl tu ironii, tak hluboko v krvi, že to ani jinak neuměl. Holie byla prostě jeho sluníčko a opravdu snad jediný člověk, kterého měl opravdu rád a miloval. Přesto spolu nikdy neměli děti, ani jeden potom zřejmě netoužil.

         Elizabeth, Jamesovo dvojče, se objevovala doma stále méně často. Nebyla moc společenská, mnohem radši seděla nad nějakými starými texty a překládala. S kým jakžtakž dokázala zapříst rozhovor, byl David, se kterým spolupracovala na analýzách textů. Možná i James jí byl celkem blízko. Setkala jsem se s ní později snad jen jednou nebo dvakrát. Vím jen, že i později žila s Jen v Londýně a občas u wiccy , což bylo spíše výjimečné.

         Alex se vrátil od wiccy těsně předtím, než Buffy s Angelem odešli. Vrátil se s obrovským odporem k čarodějkám. Samozřejmě kromě Buffy, Holie a Sáry! Naučil se mistrně ovládat svoje schopnosti a později dokázal ovládat i mimořádně odolné osoby. Po dlouhém rozhovoru s Buffy svoje schopnosti nezneužíval-občas. Později odjel do N. Y., ale nevím, co tam dělal, snad dál studoval.

         Sarah, dcera Willow a Alexe, je sestra Chrise. Buffy a Angel ji vychovávali a potom, co zmizeli, si ji k sobě vzali Cordelie s Thomasem. Sára zůstala u nich a já s Chrisem jsme si ji občas brali k sobě. Když se zjistilo, že je Sára čarodějka jako Willow, nesl to Chris špatně. Dál jsme se s ní stýkali stále míň, až veškerý kontakt vymizel. Cordelie dala Sáru na nějakou dobu do školy ke Caitlin, myslela si, že by to pro ni bylo dobré. Vždycky si stýskala, že kdyby tu byla Buffy, učila by ji stejně jako předtím její matku.

         Eve se Spikem zůstali bydlet v domě Summersů. Myslím, že odtud Eve často jezdila, kde ji bylo třeba. Stala se z ní opravdu dobrá přemožitelka. Potom, co si ji Buffy vzala do parády společně se Spikem, začala se rychle zlepšovat. Jak Spike předvídal, potila krev, aby byla nejlepší. Spike a jeho city pro mě, stejně jako pro všechny ostatní kromě Buffy, zůstanou navždy tajemstvím. Byl jediný, kdo si mohl dovolit cokoli, byl Buffyin miláček a taky snad jediný muž v její blízkosti, na kterého její manžel nežárlil. Když Buffy začala znovu trénovat a chodit na hlídky, zase našla to, co jí chybělo, část její osobnosti, bez které se necítila úplná, přemožitelku. Byla potom nesmírně šťastná, stejně tak i Angel. Eve se pak přestala obávat, že by někdy dopadla jako ona, doufala v to! Nemohla ani věřit, jak se Buffy změnila, když zase hlídkovala. Eve to pomohlo pochopit, že není jen přemožitelka, ale taky normální dívka. I Caitlin s ní byla spokojená a uznala, že může být dobrou přemožitelkou. Stejně jako Spike, jehož poklonou vůči ní bylo, když jí jednou jedinkrát řekl, „jsi dobrá“, to byl největší kompliment, jakého byl schopen. Měla bych se opravit, schopen větších lichotek byl, ale myslím,ž e se tomu záměrně bránil a schovával se za masku tvrďáka, myslím, že k ní choval jisté city, že se mu líbila, že se do ní zamiloval, ale nikdy se ani slůvkem nezmínil, tak je to snad jen můj dojem.

         Caitlin, dceru Davida Robinse a Buffyina dvojčete, jsme už zmiňovala, není nutné o ní dlouho mluvit vzhledem k tomu, že ji nikdo neměl znát a taky neznal. Vlastně ji znali jen Buffy, Angel, Spike a Eve. Myslím, že o její pravé totožnosti řekla Buffy i Cordelii a Thomasovi, ale ti se s ní nikdy nesetkali. Nikdo další o ničem nevěděl a to bylo dobře, protože kdyby se to někdo dozvěděl, mohlo to vyvolat jen další zbytečné hádky.

         Zbývá mi jen napsat pár lidí, o mně a Chrisovi moc nebudu psát, nebylo by to na místě. Jediné, o čem bych měla cosi říct pár slov je to, co píši. Můj otec byl Marc Nicholas, moje matka se jmenovala Janete Carielly a byla zčásti démonka. Moje jméno je Anette Carielly a potom, co jsem se setkala s Buffy a Angelem, rozhodla jsem se pokračovat v práci mého otce a dopsat, co se stalo později. Původně to celé vzniklo jako soubor poznámek, které otec sesbíral v příběhu, v němž byl mytologem. Když se s Buffy a Angelem setkal a oni ho přivedli sem, poznámky se začaly rychle rozrůstat až nakonec vznikl rozsáhlý spis končící jeho smrtí. Pokračovala jsem druhým, stejně rozsáhlým spisem, který končil, když Buffy málem zničila svět, ale vrátila se domů. Myslela jsem, že dál už nebude o čem psát, že dál už bude jejich život poklidný, nudný a plný obtloustlých vnoučat motajících se jim kolem nohou. Pak jsem ale byla donucena pokračovat, když se jejich životy začaly ubírat nadpřirozeným směrem. Musela jsem sepsat, jestli se Buffy vyléčí, co se stane s její rodinou a jestli je čeká život či jen samá smrt. Dokumenty už dávno nebyly jen o Buffy a Angelovi, ale i o jejich dětech a dětech jejich dětí. Jistě jste si všimli, že zbývá ještě říct, co se stalo s Angelovým nevlastním synem Thomasem a jeho přítelkyní Cordelií.

         Nejdůležitější je asi říct, že se Cordelie konečně dočkala prstýnku od Summerse. Ale to není všechno, stejně důležité je taky, že Buffy a Cordelie byly nejlepší kamarádky a Thomas měl k ní a Angelovi velmi blízko. Proto si troufám říct, že oni byli z těch, kterým chyběli nejvíce. Cordy s Thomasem zůstali bydlet v domě Summersů v Londýně, Cordelia vždycky říkala, že kdyby se Buffy vrátila, mrzelo by ji, kdyby zjistila, že prodali její vysněný dům. Právě oni dva se snažili udržet rodinu pospolu nejvíc. Když zjistili, že tím, že se přenesli-že je Buffy přenesla z jiné reality, nestárnou. Podle Buffyiných poznámek zjistili, že mohou stárnout jen v dimenzi, odkud se přenesli. Cordelii byl totiž svěřen Buffyin počítač, se všemi poznámkami a hlavně s deníkem, o kterém věděla jen ona. Taky jediná znala heslo, ale nikomu neřekla o existenci deníku, ani o jeho heslu.

         Teď zbývá poslední zpráva, ke které směřuji celou dobu svého souhrnu. Co se vlastně stalo s Buffy a Angelem, že náhle zmizeli, záhadně odešli…. nebo jak to nazvat?

         Buffy s Angelem se vrátili z jedné ze svých hlídek, celý dům už spal. Buffy zaběhla zkontrolovat jako každý večer po návratu Sáru a Eve, jestli se taky v pořádku vrátila z hlídky. Když se vrátila do ložnice, Angel už byl nachystaný na spaní, vběhla rychle do koupelny a za chvíli už se k němu tulila v posteli a neměla daleko do spánku. Jemně se jí probíral ve vlasech a vdechoval tu nádhernou vůni, když něco pošeptala.

„Promiň, cos říkala, neslyšel jsem tě.“

„Ty mě vůbec neposloucháš.“

„Zamyslel jsem se.“

„To jsi celý ty. Miluju tě.“

„Taky tě miluju, ale co jsi teda říkala?“

„Už ani nevím. Jsem šťastná.“

„Proč to pořád říkáš?“

„Protože je to pravda a já jsem za to neuvěřitelně ráda a stále bych ti za to chtěla děkovat, protože je to díky tobě.“ Podíval se na ni, nádherně se usmívala, když to říkala. Otočila se k němu čelem a políbila ho. V posledních dnech, jakoby žili v pohádce. V reklamě na dokonalé štěstí. Nic nebylo špatné, vše bylo v pořádku. Dřív nevěřili, že by to tak snad mohlo být. Ale teď viděl, že mu chce něco důležitého říct.

„Myslím… že nastala ta pravá chvíle.“

„Chvíle na co?“

Buffy: „Tady jsme už udělali vše, co jsme mohli a je na čase, abychom šli.“

Angel: „Do jiného města?“

Buffy: „Do jiné sféry.“

Angel: „Nechápu tě.“

Buffy: „Mělo to být už dřív, ale nemohla jsem tu všechno a všechny opustit, ale myslím, že teď je všechno v pořádku a můžu odejít.“

„zemřít?“ Zeptal se vyděšeně.

„Ne, odejít do jiné sféry. I s tebou.“

„Kam a proč?“

„Mám vyšší poslání, nekonečné poslání, které se neomezuje jen na tohle místo.“

„Chceš tohle všechno opustit?“

„Já musím. My musíme.“

„Teď?“

„Myslím, že je nejvhodnější doba.“

„Ale… chtěli jsme toho ještě tolik. Chtěl jsem, abys mi zazpívala tu písničku, a chtěli jsme další dítě, chtěl jsem namalovat tvůj obraz a…“ Začal výčet toho, co mu zrovna přišlo na mysl. Ale zadusila vodopád slov polibkem: „Neumřeme, budeme v jiné sféře bytí, v jiné dimenzi. Třeba se sem ještě někdy vrátíme.“

„Kdy?“

„Až bude třeba. Angele, já chápu, jak se cítíš, ale už delší dobu na mě tlačí a já to musím udělat. Myslela jsem, že budeš chtít jít se mnou.“

„Budu s tebou na každém kroku, ale… ty to chceš všechno opustit? Děti, přátele, tenhle život.“

„Prosím, nedělej mi to těžší, než to je.“ Smutně k němu vzhlédla. Ale on jí to nechtěl dělat těžší, dělal si o ni starosti, protože tohle bylo vážné rozhodnutí, které změní celý její-jejich život.

„Miluju tě a budu tě provázet na každém kroku.“ Pohladil ji po tváři, na které se objevil malý úsměv.

„Napsala jsem dopis pro Cordelii, je uložený v počítači, vyzná se ve všem, najde ho tam. Kdyby něco potřebovali, můj počítač jim pomůže a mohla bych jim i v krajním případě pomoct.“

„Jak dlouho se na to připravuješ?“

„Pamatuješ si na chvíli, kdy jsem ti řekla o Caitlin a tys řekl, „Věřím, že jsi udělala to, co jsi považovala za nejsprávnější. Vím, že bys mě nikdy nezradila“. Pamatuješ si to?“

„Myslím, že ano.“

„Tak v té chvíli, mám to před očima… děkovala jsem ti a objala jsem tě. V tu chvíli jsem měla vizi, ve které mi Viola řekla, co musím udělat.“

„Ale to je strašně let.“

„Hledám okamžik.“

„Bože, lásko, proč jsi mi nic neřekla?“

Už na to neodpověděla, vstala z postele a hodila na sebe župan.

Angel: „Co je?“

Buffy: „Zatím nevím, kam se dostaneme, ani jak dlouho tam budeme. Asi si nebudeme moci nic vzít sebou, nic na památku. Nejspíš si sebou vezmu jenom katanu…“

„Proč se na mě nepodíváš?“ Vpíjel se do ní pohledem. Zvedla hlavu, tohle nebylo jednoduché rozhodnutí, ale musí to udělat. A když to neudělá teď, pak už nebude mít odvahu.

Buffy. „Musí to být hned.“

Angel: „Ale…“

„Chtěla bych se ještě rozloučit s dětmi ale…“ Chytla se bolestně za břicho, hned k ní vyběhl.

„Ale už nemám čas, musí… musím hned.“ Pevně ji objal. V očích se jí zaleskly slzy, nedal jí ani čas aby se rozloučila, naposledy se podívala na obrazy svojí dcery, setkala se s dětmi, všechny je objala. Nenáviděla toho démona, co měla v sobě, který ji k tomu nutil, nenáviděla ho, ale věděla, že je to zbytečné. Jeho odznak na jejím pravém zápěstí začal výrazně zářit. Viděl to Angel? Podívala se na něj, ano viděl, nechápe to. Jak mu vysvětlit všechno co cítí, o co tu jde. Pochopil by to vůbec? Má ještě čas udělat pár posledních věcí. Dochází jí síly v této realitě. Připoutala k nim v přenosu několik věcí a oblékla oblečení. Mezi věcmi, které k nim připoutala, byla opravdu i její oblíbená zbraň. Sama se tam přidala i kniha přemožitelky. Bylo toho tolik, co by si chtěla vzít, bylo toho tolik, co chtěla později mít, ať už to bude kdekoli a kdykoli. Poslední věc, kterou stihla před přenosem udělat, poslala dvěma lidem dvě téměř stejné vize. Obsahovaly vysvětlení, co se stane během několika vteřin. Byli to Angel a Cordelie. Někdo musel vědět všechno. I to, co se nedostalo do dopisu. Něco, co nemohla napsat, protože jí bylo těžko to i vyslovit. Přitiskla se k Angelovi, obklopilo je bílé světlo a oba zmizeli, nadobro.

         Cordelie mi odmítla prozradit cokoli, samozřejmě mám jisté zdroje, díky nimž jsem mohla napsat detaily rozhovorů a vše, co se událo. Potom, co Buffy s Angelem zmizeli, v celé rodině byl zmatek, i když všichni podvědomě cítili, že to tak má být, že nemohli očekávat, že s nimi budou napořád. Postupně se začala rodina rozpadat, zbývalo jen pár letmých kontaktů a jediná menší přežívající „komunita“ v domě Summersů. Snad je to špatně, jak to dopadlo, ale sama myslím, že je to dobře. Nikdo nemohl očekávat, že spolu všichni sourozenci zůstanou bydlet v jednom doně do konce života a jejich potomci a všichni další… Bylo to dobře, ne, že by nikoho z nich nečekaly další překážky či tragédie, to ne, ale teď už to nebylo tak nepřirozeného charakteru. Co tedy ještě zbývá napsat? Jestli se opravdu Buffy s Angelem ještě někdy vrátí, už to nebudu já, kdo o tom napíše. Snad se setkají s někým, kdo bude pokračovat a po jeho smrti další, protože život tohoto páru a jejich rodiny stojí za to, aby byl zaznamenán. Nejspíš bylo vysvětleno, co dosud zůstalo utajeno. A jak že to končily Dvojice? Nevím, jestli žijí, nebo zemřeli, mohu jen říct, že byli šťastní…

Anette Carielly

 

>> Pokračování příště <<