Druhý den Buffy jako obvykle pracovala už od rána v kanceláři. Angel seděl u ní na sedačce a hledal něco v knize přemožitelek, když Buffy zavolali z recepce, že za ní přišla ta stejná dívka, co předešlý den.

Angel: „kdo to je?“

Buffy: „Asi mám dceru.“

Angel: „Další netušené dítě.“

Buffy: „Ne, přemožitelka.“

Angel: „našla jsi ji?“

Buffy: „Ona si našla mě.“

Angel: „Proč jsi mi to neřekla?“

Buffy: „Včera jsme neměli čas a dnes jsem na to úplně zapomněla.“

Ozvalo se klepání na dveře, Buffy hned zahlásila, ať vejde.

Buffy: „Ráda tě vidím Eve, už ses rozhodla?“

Eve: „Dobrý den.“

Buffy: „To je Angel, můj manžel.“

Angel: „Ahoj, rád tě poznávám.“

Eve: „Jsem Eve.“

Angel: „Takže, ty jsi přemožitelka.“

Buffy: „Nepředbíhej času. Tak Eve, posaď se a pověz mi, jak ses rozhodla?“

Eve: „Chci se stát přemožitelkou.“

Buffy: „No super!“

„Jediná přemožitelka získala další poslání, má vychovat další generaci přemožitelek. Přemožitelka ji shledává nadanou a výjimečně silnou. Už teď si k ní vytvořila přátelský vztah a vzala ji pod pomyslná ochranná křídla…“ Odříkával Angel předčítající z knihy.

Eve: „Co to je?“

Buffy: „Můj životopis. Akorát si ta blbá knížka ještě nezapamatovala moje jméno.“

Eve: „Aha.“

Buffy: „Nemáš se čeho bát. Všechno ti vysvětlím.“

Eve: „Tak co, už mi řeknete, co teda jsem?“

Buffy: „Chvilku, už jsem to našla, mám to v počítači.“

„V každém pokolení je jedna vyvolená, osamocena bude bojovat proti upírům, démonům a silám temnoty. Je to přemožitelka, jediná dívka na světě. Zrozena s nadpřirozenou silou a obratností k boji s upíry. Po celou dobu, co existují upíři, je tu i ona. Když jedna přemožitelka zemře, je povolána další. Na její cestě osudem ji provází pozorovatel, který jí pomáhá a vede.“ Přetlumočila jí Buffy proroctví, Eve chvilku vypadala překvapeně, ale potom nechápavě naklonila hlavu.

Eve: „Promiňte, ale já to nechápu.“

Buffy: „První věta je nedůležitá… druhá taky… a ty ostatní taky. Ve zkratce jsem ti to už řekla, jsi jediná na světě, vyvolená abys zabíjela upíry a démony.“

Eve: „Jediná? A co vy?“

Buffy: „Já jsem vlastně mrtvá. Umřela jsem už hodně dávno.“

Angel: „Dělá si legraci.“

Buffy: „Angele!“

Angel: „jasně, jsem ticho.“

Buffy: „Na pár minut jsem umřela a povstala nová přemožitelka, tak jsme dvě. Časem ti řeknu i o jiných výjimkách. Tak co? Pořád ještě neutíkáš?“

Eve: „Máte tu kolu i dietní?“

Buffy: „My dvě si budeme rozumět. Tak vítej mezi obludy, Eve.“

Eve: „Obludy?“

Angel: „Za chvíli si zvykneš.“

Buffy: „Angele, mohl bys nás teď nechat chvíli o samotě?“

„Samozřejmě, přijdete potom do SSka?“ Položil knihu vedle Buffy na stůl a pohladil ji po ruce.

„Určitě.“

„Budu se na tebe těšit.“

„Počkej, vezmi knihu sebou.“

„Dobře, miláčku. Ahoj Eve.“

„Naschle.“

Buffy: „Chtěla jsem s tebou mluvit jenom mezi čtyřma očima.“

Eve: „O čem?“

Buffy: „Jsi už dost stará na to, aby ses dokázala rozhodnout. Buď to přijmeš a budeš bydlet po dobu svého učení zde, nebo zůstaneš doma. Chci tím říct, že nemůžeš zůstat, kde jsi a chodit sem. A pokud zařídím, abys byla zde, už to nemůžu zrušit. Jsi opravdu rozhodnutá?“

Eve: „Mám z toho trochu strach, ale ano.“

Buffy: „Dobře. Dej mi telefon do domu, kde bydlíš, zavolám tam, že dnes zůstaneš zde. Potom zařídím zbytek. Až budeš mít čas, napíšeš mi na nějaký papír svoje údaje a všechno potřebné, ano?“

Eve: „Ano, proč jste to nechtěla říkat před manželem?“

Buffy: „Nesouhlasil by s tím, co chci udělat. Budu tě mít potom v opatrovnictví, takže…“

Eve: „Já vím, co to znamená. Povídali jsme se o tom v domově pohádky.“

Buffy: „Teď ti představím ostatní, s kým se budeš setkávat.“

Eve: „Já… možná bych vám měla něco říct.“

Buffy: „Co.“

Eve: „Já, odmalička mám menší problémy se seznamováním s lidmi.“

Buffy: „Jaký přesně?“

Eve: „Bojím se cizích lidí.“

Buffy: „Neboj se. Jsme sice obludy, ale nikomu neublížíme.“

Eve: „Jasně.“

Buffy: „A kdyby něco… umím skvěle zacházet s mečem.“

Eve: „To mě uklidnilo.“

         Buffy s Eve vešli do SSka, kde zrovna byli všichni, kdo trvale bydleli v domě. Buffy si hned myslela, že je to Angelovou zásluhou, ale nehodlala to nějak rozvádět.

„Jsem ráda, že jste tady všichni. Tohle je Eve, přemožitelka.“ Řekla rychle Buffy a ukázala na dívku.

Spike: „Nová přemožitelka. Jsem zvědav, s kterým démonem bude spát ona.“

„Spiku!“ Okřikla ho hned zlobně Buffy.

Buffy: „jeho si nevšímej Eve, je to zatrpklý starý upír.“

Spike: „Jo, jsem zatrpklý starý upír.“

Buffy: „Nechtěj mě naštvat.“

Spike: „Nechci tě naštvat.“

David: „To by stačilo Spiku.“

Buffy: „Díky Davie. Eve, klidně si sedni, tohle představování bude na dlouho.“

„To je David, můj a Angelův syn, jeho žena Natasha a jejich dcera Stacy.“

Natasha: „Anastasie.“

Buffy: „Promiň, Anastasie. Thomas, Angelův syn, Anette a Spike. Angela, mého manžela už znáš a tady je náš druhý syn Alex.“

Angel: „Victor Alexander.“

Buffy: „Vy jste se proti mně spikli.“

David: „když ž o tom mluvíme, jmenuju se David William.“

Buffy: „Kašlu na vás.“

Angel: „Posaď se, miláčku.“

Buffy: „Ty na mně radši ani nemluv.“

Angel: „To si děláš legraci?“

„Rovnou mě líbej.“ Pošeptala mu a jemně ho políbila na rty.

David: „Eve, jak ses dozvěděla, že jsi přemožitelka?“

Eve: „Paní Summersová mi to řekla.“

Natasha: „kdo?“

David: „Moje matka.“

Natasha: „Paní Summersová? To je legrační.“

Když Stacy viděla, jak se její matka směje, vyskočila jí na klín a objala ji rukama kolem krku. Alex, který si to ve svých deseti letech málokdy dovolil, něco potichu kul se Spikem.

Eve: „Vy víte, co to je přemožitelka?“

David: „Bohužel je to moje matka.“

Eve: „A jak vypadá upír?“

Teď už se nesmála jen Natasha. Buffy zvedla hlavu, co že se to děje.

David: „Jak vypadá upír?“

Buffy: „Eve, děje se něco?“

Eve: „Já nevím, normálně jsem se zeptala, jak vypadá upír.“

Buffy: „Lidi, buďte zticha. Chováte se jako dobytek.“

Angel: „Ticho!“

Buffy: „Díky Angele.“

Angel: „Taky bys mohla někdy zvýšit hlas.“

Buffy: „Mám přece tebe. Eve, nic si z toho nedělej. Zítra ti všechno ukážu, ano?“

Eve: „Jo, jasně.“

Buffy: „A jestli s tím má někdo problém…“

David: „nemá, mami.“

Buffy: „To je dobře. Alexi.“

Alex: „Ano mami?“

Buffy: „Co si to tam šeptáte se Spikem?“

Spike: „Já nic.“

Buffy: „Zase mi ho kazíš.“

Spike: „To není pravda.“

Buffy: „Spikey.“

Spike: „Okej. Všechny tvoje děti nemůžou být dokonalé.“

Buffy: „Ale Alex bude.“

Alex: „Ale mami…“

Buffy: „Ticho.“

Alex: „Tati.“

Angel: „Snad nechceš, abych šel proti Buffy. To bych byl sám proti sobě.“

Alex: „Nemám tu zastání, kde je Angie?“

Buffy: „Ta pracuje.“

David: „Klídek bráško, mámu to za chvíli přejde.“

Buffy: „Všichni jsou proti mně.“

„Promiň mi to, maminko.“ Vyskočil i Alex své matce na klín.

Buffy: „Ty seš teda… Vidíš Spiku? Nakonec vždycky vyhraju já.“

Alex: „Ups.“

Angel: „Co je?“

Alex: „Duch.“

Buffy: „kde?“

Hned se koukla směrem, kam Alex ukázal. Hned jí zmrzl úsměv na rtech.

Angel: „kdo je to?“

Buffy: „Ahoj, co tu děláš?“

„Musel jsem přijít, je to důležité.“

Buffy: „Promiňte, musím na chvíli odejít. Eve, můžeš tu zůstat?“

Eve: „Jistě.“

Buffy: „Půjdeme do ateliéru, tam budeme mít klid.“

„Co to je?“ Zeptala se Eve, když Buffy odešla.

Angel: „Buffy mluví s duchy a Alex cítí jejich přítomnost.“

Eve: „To dokáže každá přemožitelka?“

Angel: „ne.“

Spike: „Naše přemožitelka je výjimečná, viď?“

Alex: „Jdu spát. Pak to prosím řekněte mámě.“

Angel: „Nechceš na ni počkat?“

Alex: „Děláš si srandu? To byl Wesley, to bych mohl čekat i pět hodin.“

David: „Jak víš, že je to Wesley? To se tak zlepšují tvoje schopnosti?“

Alex: „ne, to jste neviděli, jak se smála? Vždycky se tak usmívá, když je to Wesley.“

Angel: „Tak běž, já půjdu s tebou, abych přichystal pokoj pro Eve, neříkala ti Buffy, který pokoj budeš mít?“

Eve: „Nic mi neříkala, možná byste na ni měl počkat.“

Angel: „Musím jít s Alexem. Kdybych s ním nešel, Buffy by mě asi umučila.“

David: „To je slabé slovo. Vezmete prosím i Stacy?“

Stacy: „Já ještě nechci jít spát.“

Natasha: „Anastasie, tatínek řekl spát, tak půjdeš spát.“

Stacy: „Dobře, ale jsem naštvaná.“

Natasha: „Tak buď, ale mazej s Angelem.“

Angel si vzal každé dítě za jednu ruku a odešel s nimi.

Natasha: „Moc ji rozmazluješ, potom nám odporuje. Jenom si všímej, jak se choval Alex a jak se chová Anastasie.“

David: „Nat, miláčku, Alex je génius.“

Natasha: „To jsem moc ráda, že je tvůj bratr génius, ale Anastasie je tvoje dcera.“

David: „už jsem si všiml, drahoušku, ale Summersovi se vždycky chovají jinak než ostatní děti.“

Natasha. „Anastasie je taky Summersová.“

David: „Miláčku, prosím tě zase nevyváděj, promluvíme si o tom později, ano?“

Natasha: „Později, později, jako vždycky.“

Spike: „Já jsem ti říkal, že si ho nemáš brát.“

David: „To si ale pleteš, kdo tu koho sbalil.“

Natasha: „Co? To přece nemyslíš vážně.“

David: „No…“

Natasha: „Davie!“

David: „Co?“

Natasha: „Davide, ty jsi taková kecka. Pamatuješ, jak jsem za tebou přišla a tys měl pořád tu košili?“

David: „Když jsme u toho, pamatuješ, jak jsem říkal, že spolu nemáme spát?“

Natasha: „A já říkala, že mi nemáš brát ty knížky?“

David: „Stejně jsi nejlepší ženská, co na světě je.“

Natasha: „Jo, hned po tvojí matce co?“

David: „řekl jsem nejlepší.“

Natasha: „Ty vždycky víš, jak na mě.“

David: „Angel je můj otec, to mám po něm.“

Spike: „Jo, ten to s ženskejma vždycky uměl.“

Anette: „Povídej Spiku.“

Spike: „No, s Buffy to uměl vždycky nejlíp. Ta vždycky udělá, co chce on. Nevím, jak to dělá.“

David: „To jsou ty komplimenty.“

Spike: „Jo, ten vždycky ví, co říct.“

Buffy se vrátila a měla natrženou sukni. Když šla, tvářila se naštvaně, ale jak je viděla, začala se usmívat.

David: „Co říkal Wesley, pohádali jste se?“

Buffy: „Uh, jenom mě zkoušel, znáte to. Myslím, že se rozbil stojan, ale myslím, že na něm stejně nikdo nemaluje.“

Anette: „A jak tě zkoušel?“

Buffy: „Uhýbal přede mnou.“

„Wesley je můj bývalý pozorovatel.“ Osvětlila směrem k Eve.

Eve: „Pozorovatel?“

Buffy: „Ten byl v proroctví taky, strážce.“

Eve: „Ano, už si vzpomínám. Angel se mě ptal na nějaký pokoj.“

Buffy: „jejda, na to jsem úplně zapomněla. Potom se s ním domluvím. Jsi už unavená?“

Eve: „Ne.“

Buffy: „On šel s Alexem?“

David: „Ano, vzal i Stacy.“

Buffy: „Dobře.“

Anette: „Říkal Wesley něco zajímavého?“

„Spikey, pamatuješ na Lamače?“

Spike: „Děláš si srandu? Na to se zapomenout nedá.“

Buffy: „Jsou tady. Je jich hodně. Včera jsem našla čtyři jejich oběti. Teda nevím to jistě, ale měly zlámané všechny kosti a vypadaly stejně jako ty v L. A.“

Spike: „Kde?“

Buffy: „Pár bloků odsud.“

Spike: „To je průser. Pokud je jich víc, jsou nebezpeční.“

Buffy: „Musí se jim useknout hlava?“

Spike: „Nebo zlomit vaz. Řekla jsi to už Angelovi?“

Buffy: „Neměla jsem čas.“

Spike: „Zítra večer se musíme podívat po dalších obětech. Já o nich moc nevím, ale Angel vypadal, že je zná, snad bude vědět, kde je hledat.“

Buffy: „Snad.“

Spike: „Jsi nervózní?“

Buffy: „Jo, víš, co to znamenalo minule.“

Spike: „Myslíš, že jdou po přemožitelce?“

Buffy: „Najali si je. Jsou zkouškou jako předtím od Thaose. To jen potvrdilo domněnky.“

Spike: „Víš, kdo ji chce?“

Buffy: „Nic, snad ti lamači.“

Spike: „Nic neřeknou.“

David: „Něco ti o nich zkusím najít.“

Buffy: „nevím, jestli se jmenují lamači, Angel je tak označil. Lámou obětem všechny kosti v těle, aby způsobili co největší bolest a nakonec jí zlomí vaz.“

David: „Zítra se ti na to podívám. Sice tam mám ten svazek křížů, ale ten počká.“

Buffy: „Díky, Davide, já… Angele.“

„Tak co, ráda mě vidíš?“ Vyskočila a vyběhla proti němu. Pověsila se mu na krk a začala ho zuřivě líbat. Nikdo si toho nějak zvlášť nevšímal, to bylo přece normální. Kromě Eve. Ale to bylo všem zase jedno.

„Až tak jsem ti chyběl?“

„Tak a ještě mnohem víc.“

Angel: „Máš roztrženou sukni? Co jsi dělala?“

Spike: „Zuřivý sex s Wesleym.“

Buffy: „Ty dvě slova ve stejné větě zní víc než legračně.“

Angel: „Tak jak se ti to stalo?“

„Wesley zkoušel moje reflexy. Vykopla jsem nohou, asi takhle…“ jako názornou ukázku vykopla vysoko do výšky.

„...a už to bylo.“ Dokončila k velkému pobavení obecenstva.

Angel: „Můj bože. Ten Wesley si nedá pokoj.“

Buffy: „Ty za ním v ničení oblečení nezůstáváš pozadu, tak si nestěžuj.“

Angel: „jenže my jsme desítky let manželé, já to mám skoro z povinnosti, on je…“

Buffy: „Mrtvý?“

Angel: „To není to správné slovo, ale taky to vystihuje. Mimochodem, víš, kolik mám košil bez knoflíků?“

Buffy: „Snad nechceš, abych je přišívala?“

Angel: „Ne, ale rozepínala.“

„Ale to já přece umím.“ Začala mu rozepínat knoflíky.

„jenže to hrozně zdržuje.“ Komentovala to, když měla košili rozepnutou.

Natasha: „Proč ty nemáš utrhané knoflíky?“

David: „Protože nenosím košile miláčku.“

Angel: „Taky o tom začínám uvažovat, protože Buffy je rychleji ničí, než kupuje.“

Buffy: „Nevymýšlej si. To jenom ty si pořád nemůžeš vybrat. Jednou je moc černá a jednou málo černá.“

Angel: „Musí být optimálně černá zlatíčko.“

„Z toho už se nevyvlékneš.“ Utrousila naoko uraženě, zatímco uváděla jeho košili do původního stavu.

Spike: „Lamači.“

Buffy: „Angele, pamatuješ lamače?“

Angel: „No jistě, měla jsi černé kalhoty.“

Spike: „Fakt?“

Angel: „No jistě. Kouzlo pravdy ne?“

Spike: „To je pravda.“

Buffy: „Angele, lamači.“

Angel: „Promiň, když ty jsi v těch kalhotách vypadala tak úžasně.“

David: „Tati.“

Angel: „Jo, lamači, lámou kosti v těle, celkem si to užívají, tmavá krev, čtyři ruce.“

Buffy: „Ty jsi brouček.“

Anette: „Dokážu si pod Angelem představit cokoliv, jenom ne broučka.“

Spike: „Leda nějaké opravdu velkého hovnivála.“

Buffy: „Pch.“

Thomas: „Bufy, máme zmrzlinu?“

Buffy: „Angele, tvůj syn je závislý na zmrzlině.“

Angel: „A ty zase na kofeinu.“

Buffy: „Klidně si zajdi do kuchyně, určitě tam nějaká bude.“

Thomas. „Dík. Macecho.“

Buffy: „To si s tebou ještě vyřídím. Nebo radši s tvým otcem. Že Angele!“

Angel: „Co?“

Buffy: „Já a macecha?“

Angel: „Nejkrásnější macecha na světě.“

Buffy: „Angele, nemůžeme se normálně hádat?“

Angel: „Když ty jsi tak úžasná.“

Buffy: „Panebože, ty mě vždycky ukecáš.“

Angel: „Taky mám víc, jak padesát let praxi, ne?“

Natasha: „Davide, nikdy s tebou nebudu padesát let.“

David: „nemusíme být ve všem jako moji rodiče.“

Anette: „To snad ani nejde.“

Thomas se přiřítil s velkou pikslou čokoládové zmrzliny a šťastným úsměvem na tváři.

Buffy: „Dejte mu zmrzlinu a bude nejšťastnější muž na světě.“

Natasha: „Ten jestli se někdy ožení tak jedině s cukrářkou.“

Thomas: „Bože, to by byl ráj.“

Angel: „Synu, klidni se, prosím.“

Thomas: „Angele, to promiň, ale za to může tvoje krásná žena. To ona mi poprvé ukázala zmrzlinu.“

Buffy: „přiznávám se.“

Angel: „To ti upíři, má z toho následky.“

Buffy: „Jak jinak, když je tvůj syn.“

Angel: „Co tím chceš říct?“

Buffy: „Ale vlastně vůbec nic.“

Angel: „To je dobře.“

Buffy: „Jsem utahaná jak kotě a zítra brzy ráno musíme s Eve začít. Tak už půjdu spát. Půjdeš se mnou Eve a já ti ukážu tvůj pokoj ano?“

Eve jí ani neodpovídala, rovnou vstala.

Angel: „Přijdu později.“

Buffy: „Budu se koupat, nespěchej.“

Angel: „Teď budu naopak spěchat.“

„Miluju tě.“ Jemně ho políbila a i s Eve odešla.

Angel: „Ona mě jednou zabije.“

         Buffy ukázala Eve pokoj a řekla jí, že ji přijde vzbudit, potom budou trénovat a nakonec vyřídí všechny formálnosti. Když se ji Eve snažila přesvědčit, že to může trvat roky, ujistila ji, že na to má svoje páky. Po namáhavém dni si konečně lehla do postele. Hned, jak si lehla do polštářů, usnula. Angel tu noc do ložnice nepřišel, až ráno, kdy se oblékala, ho viděla přijít.

„Kde jsi byl? Když jsem říkala, že nemáš spěchat, tak jsem nemyslela, že nemáš přijít vůbec.“ Jakoby vůbec neposlouchal, co říká, přitáhl si ji k sobě a vášnivě ji líbal.

„Stejně se z toho nevyvlíkneš.“ Konstatovala.

Angel: „Byl jsem venku.“

Buffy: „Panebože, ty jsi horší, než malé dítě.“

Angel: „Miláčku, nemohli bychom jen…“

Buffy: „Jít spát? Kde už jsem to slyšela.“

Angel: „Buffy prosím, byla to náročná noc.“

„Já se s tebou stejně hádat nechci. Tak si pojď lehnout.“ Pomohla mu svléknout se a počkala, než si lehne do postele.

Chytl ji za ruku, když odcházela: „Ty tu nezůstaneš?“

„Tentokrát ne. Musím se postarat o Eve. Potom musím vyřídit ještě nějaké formální záležitosti. Doufám, že mi v tom necháváš volnou ruku.“

„Samozřejmě. Je to tvoje přemožitelka.“

„Teď spi, přinesu ti jídlo.“ Zatáhla závěsy a odešla. Hned šla vzbudit Eve, než se oblékla, odnesla krev pro Angela. Eve čekala v obýváku, aby Angela nevzbudila.

„Má lehké spaní. Upíři bývají naštvaní, když je někdo vzbudí. Jenom mu dám jídlo, hned jsem zpět.“ Vysvětlovala jí a to už zmizela ve dveřích. Položila hrnek na stůl a sedla si vedle něj na postel. Tvrdě spal, vážně musel mít rušnou noc. Kdyby jí tak někdy něco řekl, pořád v sobě dusil všechny city i názory. Jsou spolu tak dlouho a pořád ještě jí nedovolil do sebe nahlédnout. Vzpomněla si na Eve, rychle vstala a šla za ní.

„V pořádku?“ Eve se jí ptala způsobem, který by od téhle dívky nečekala. Určitě ji ještě překvapí.

„Ano. Už se můžu věnovat tobě. Pro začátek jdeme do tělocvičny. Až se vyspí, přijde za námi Angel, aby mi pomohl některé věci ukázat.“

„Už se těším.“

Buffy: „nevypadáš tak.“

Eve: „Celkem mám z toho strach.“

Buffy: „To všichni z něčeho tak nového.“

         Jako první jí tělocvičnu celou ukázala. Když se přistěhovali zpět z L. A. Buffy ji nechala znovu předělat, aby vyhovovala jejím potřebám. Pokud se o něco pečlivě starala, tak šlo o tělocvičnu.

Buffy: „Dělala jsi už někdy nějaká bojová umění?“

Eve: „Jako karate?“

Buffy. „například karate.“

Eve: „Ne.“

Buffy: „Tak budeme začínat. Ze začátku to bude hodně těžké, protože většinou přemožitelku vychovávají už od dětství, ale neboj, já taky začínala v patnácti.“

Eve: „Co to znamená?“

Buffy: „Jen, co dorazí Spike nebo Angel, ukážeme ti, co se budeš učit. Teď ti aspoň pár věcí vysvětlím.“

Eve: „Například?“

Buffy: „Tvoje hlavní náplň práce, upíři. Co o nich víš?“

Eve: „No, doteď jsem si myslela, že existují jenom ve filmech.“

Buffy: „Kolík do srdce, useknout hlavu, svěcená voda, kříže.“

Eve: „To jako fakt?“

Buffy: „Zkoušela jsem to i různými jinými způsoby, ale tohle je nejzaručenější.“

Eve: „Jak vypadá upír?“

Buffy: „Jednou budeš chtít, abys to zase nevěděla.“

Eve: „Jak jste mluvila včera o těch lamačích, jsou opravdu tak nebezpeční?“

Buffy: „Jsou. Ale nejsou nejnebezpečnější, s jakými jsem se kdy setkala.“

Eve: „Budu se s nimi muset utkat?“

Buffy: „Ty zatím ne. Nemusíš se bát, to bude práce jenom pro nás.“

„Nazdárek, neruším?“ Spike stál ve dveřích s cigaretou v puse.

Buffy: „nerušíš, ale típni tu cigaretu, tady se nekouří.“

Spike: „No jo porád. Nazdar přemožitelko.“

Eve: „Jmenuju se Eve.“

Spike: „Já vím.“

Buffy: „On říká všem přemožitelkám, přemožitelko, viď?“

Spike: „kromě tebe, mazlíčku.“

Buffy: „Jdeš cvičit?“

Spike: „myslel jsem, že ti zpestřím nudné ráno s Bručounem, ale zapomněl jsem, že začneš s přemožitelkou. Když jsme u toho, kde je Bručoun?“

Buffy: „Spí. To znamená, že ho nemáš budit.“

Spike: „Ty mě vždycky prokoukneš. Tak já si jdu dát něco k jídlu.“

Buffy: „Ne, počkej Spikey, mohl bys Angela na chvíli nahradit.“

Spike: „neblázni, lásko, já chci mít ještě všechny zuby.“

Buffy: „Ty taky pořád myslíš jenom na to. Pomůžeš mi ukázat Eve pár věcí, ano?“

Spike: „Takže ty mě chceš zase zmlátit?“

Buffy: „To jsem celá já.“

Spike: „Tak to teda ne, budu bojovat.“

Buffy: „Já neřekla, že se nemáš bránit. Eve, jdi prosím bokem, abychom ti neublížili.“

Spike: „Jo, Buffy to má ráda divoký.“

„Blbče.“ Šťouchla do něj letmo rukou.

„Uvidíme.“ Vrazil jí pěstí. Nečekala to a zavrávorala.

„To jsi neměl dělat.“

„Tak bojuj, chudinko.“ Radši to neměl říkat, protože ho vysokým výkopem kopla do hrudníku, až ztratil rovnováhu. Na poslední chvíli ji vyrovnal laciným výpadem levou rukou. Buffy jako obvykle využívala kopů, což Spike moc dobře věděl. Dával si na ně pozor, ale když Buffy udeřila několikrát pěstí, neměl šanci. Neměl takový cvik v boji s ní, jako Angel, během čtvrt hodiny ho dostala do kolen. Pomohla mu vstát.

„Jsi v pořádku?“

„Jediný co utrpělo, moje ego.“

„To zvládneš.“ Usmála se a přejela mu po tváři. Změnil ji zpět na lidskou a taky se na ni na oplátku usmál.

Eve: „To bylo skvělý, to budu taky umět?“

Buffy: „Pokud ne všechno, tak aspoň část z toho.“

Eve: „Super.“

Buffy: „Mimochodem, sledovala jsi Spikovu tvář?“

Eve: „Jo, vypadá trochu jako jedna naše vychovatelka.“

Buffy: „Upír.“

Eve: „Takže, takhle vypadá upír.“

„V celé svojí kráse.“ Usmál se Spike a objal Buffy kolem pasu.

„No nazdar, co to tady zase děláte?“ To právě vešel do tělocvičny David.

Buffy: „Nepokoušej mě Davie, víš, že mi do tělocvičny chodit nesmíte, když cvičím.“

David: „četla jsi dnes noviny?“

Buffy: „Možná Angel, ale ten teď spí.“

David: „Skoro deset obětí těch lamačů.“

Buffy: „Jak jsi to poznal?“

David: „Pojď se mnou.“

Buffy hned šla za ním, Eve, pořád seděla.

Buffy. „Eve, budeš chodit všude se mnou, budeš se učit, ano?“

Eve: „Dobře, promiň.“

Všichni šli k Daviemu do kanceláře.

David: „Podívej.“

Buffy: „Popis vypadá na lamače.“

Spike: „Nejlíp to bude vědět Angel.“

Buffy: „Ale on teď spí a sám víš, jak jsou upíři naštvaní, když je vzbudíš.“

David: „Když to budeš ty…“

Buffy. „Dobře, ale jestli se ožene pěstí, uhnu a zbije tebe.“

David: „Jako kdyby tebe někdy bil.“

Buffy: „Chceš vidět ty škrábance a otlaky?“

Spike: „Tak jdeme, rodinko.“

         Buffy je nechala čekat v obýváku a sama šla do ložnice. Angel ještě spal. Sedla si vedle něj a pohladila ho po tváři. Za chvíli otevřel oči a otočil se k ní.

„Buffy.“ Vztáhl k ní ruku.

Buffy: „Promiň, že tě budím, ale jsou tu další oběti lamačů, potřebuju tě.“

„Pojď ke mně, miláčku.“ Zajel jí rukou do vlasů a políbil ji.

„Později, teď máme práci.“

„Lamači počkají, útočí jen v noci.“

„No tak, lásko.“ Usměrnila ho. Vstal a rychle se oblékl. Ještě jednou ji políbil.

„Dnes jsi nádherná. Máš krásné vlasy. Sama sis je zapletla?“

„Sama, vůbec mi to nešlo.“

„Tak počkej.“ Otočil ji k sobě zády, stáhl jí gumičku a projel vlasy prsty. Chvíli prameny zaplétal a hrál si s nimi. Nakonec z nich vytvořil drdol, který zkracoval délku jejích vlasů. Když skončil, zavolala ostatní do ložnice.

Angel: „Tak co máš, chlapče?“

David: „Deset obětí, nasvědčuje to lamačům.“

Angel: „Kde máš ty popisy?“

„Sakra, zapomněl jsem je v kanceláři.“ Nadal si David, Buffy máchla rukou a noviny se objevily na stole.

David. „Tohle bys neměla dělat.“

Buffy: „Je čas.“

Angel: „Čas na co?“

Buffy: „Na prověrku.“

Spike: „Ne, Buffy zase nevyváděj.“

David: „Co?“

Buffy: „Musím jít.“

Angel: „Ne, ty tu musíš zůstat.“

Buffy: „Budu brzy zpět, slibuju.“

Spike: „Proč ty musíš pořád vyvádět.“

„Je čas.“ Zopakovala ještě jednou větu a zmizela.

David: „Síly?“

Angel: „Vrátí se. Tak, co máš o těch lamačích.“

David: „Jsem si skoro jistý, že jsou to oni.“

„O co jde?“ Zeptala se nevinně Eve.

Spike: „Nic, Buffy se chystá zničit svět.“

Eve: „To ona dokáže?“

Spike: „Mávnutím ruky.“

Eve: „A to nic neuděláte?“

Angel: „Po setmění je půjdeme zabít, Spiku souhlasíš?“

Spike: „Určitě. Musí jim useknout hlavu a to Buffy miluje, nemůžu se dočkat.“

David: „Kde berete tu jistotu, že se vrátí?“

Angel: „Slíbila to.“

Spike: „Jsem zvědavej, co provede tentokrát.“

„Takže, večer je zabijete?“ Obrátil jejich pozornost David zpět k novinám.

Angel: „Buffy o nich má určitě něco v počítači, jen co se vrátí, naplánujeme to. Kde je Alex?“

David: „S Natashou a Stacy.“

Angel: „Chceš říct Anastasií.“

David: „Ještě ty začínej.“

Oslnila je bílá záře a objevila se Buffy. Unaveně dosedla na sedačku vedle Angela.

„Miláčku, jsi v pořádku?“ Odkryl jí vlasy z tváře. Záporně zavrtěla hlavou.

Spike: „Buffy, co se stalo?“

Buffy: „Neprošli zkouškou.“

David: „Takže ty…“

Buffy: „… jsi zničila Síly.“

Angel: „Panebože.“

David: „To není možné, vždyť když Síly zaniknou, zanikne vše.“

Buffy: „To je pravda, ale jsou nové Síly.“

Angel: „Nechceš si lehnout?“

Buffy: „Ne, jsem v pořádku. Jenom, musím nabýt sílu.“

Spike: „kafe?“

Buffy: „Smrťáka.“

Spike: „Jenom pro tebe mazlíčku.“

Spike odešel, Buffy kvíkla, že je jí zima. Hned ji Angel zabalil do její oblíbené deky.

David: „mami, jak se to stalo?“

„Dala jsem jim ultimátum, nesplnili ho, tak jsem je zničila.“ Pošeptala sotva slyšitelně.

„To není možné, nikdy jsi nedokázala zabít nevinného člověka.“ Ozvalo se tiše z rohu místnosti.

„Gilesi! Půjdeme na chvilku vedle, chci si s vámi promluvit.“ Vstala Buffy a odešla do obývacího pokoje.

Giles: „Tak, jak to opravdu je?“

Buffy: „Nezničila jsem je. Jenom jsem jim vzala moc. Jejich moc jsem dala někomu jinému.“

Giles: „Komu?“

Buffy: „Promiňte, ale to vám nemůžu říct.“

Giles: „Jsem na tebe pyšný Buffy.“

„Díky, Gilesi.“ Smutně se usmála. Duch zmizel.

„Wesley!“ Zavolala dalšího ducha. Během vteřiny se objevil.

Wesley: „Už všechno vím.“

Buffy: „Tím to pro mě končí?“

Wesley: „Teprve začíná drahá.“

Buffy: „Udělala jsem to dobře.“

Wesley: „Udělala.“

Buffy: „Večer.“

Wesley: „Tak zase večer.“

Spike se vracel s velkým hrnkem kouřící kávy. Usmála se na něj. Společně se vrátili.

David: „Vyřešili jste si to?“

Buffy: „Samozřejmě, co lamači?“

Angel: „Večer na ně půjdeme. Až si odpočineš, všichni tři půjdeme do tělocvičny, budou se sekat hlavy.“

Buffy: „Už se těším, ale Eve půjde s námi.“

Angel: „To není moc správné rozhodnutí miláčku, je to nebezpečné.“

Buffy: „Myslela jsem trénink.“

Angel: „Samozřejmě.“

Buffy seděla a soustředěně se dívala před sebe. Mířila dlaněmi proti sobě a snažila se mezi ně přivolat svoji sílu, ale nešlo jí to.

David: „Proč to nejde?“

Buffy: „Jsem utahaná. Spiku, hoď po mě zapalovač.“

Spike: „Zase chceš fetovat?“

„Spikey!“ Ani nemusela zvýšit hlas, už jí hodil stříbrnou krabičku. Zapálila jemný plamínek. Přemístila si ho do dlaně a chvíli ho pozorovala. Zaťala pěst a tím plamínek zničila. Znovu dala ruce dlaněmi k sobě a tentokrát se jí tam už objevila červená koule.

Angel: „Jsi si jistá, že to chceš udělat?“

„Musím.“ Jemně se dotkla prsty koule a začala do ní proudit energie. Angel ji držel rukama kolem pasu. Když všechno skončilo, měla zavřené oči.

Spike: „Ok?“

Angel: „Omdlela, bude OK.“

Eve: „Tohle doufám nebudu dělat.“

Angel: „nemusíš se bát, nebudeš.“

Spike: „Už se nemůžu dočkat, až nás přemožitelka zase ztrapní s mečem v ruce.“

Eve: „To jako já?“

Spike: „Držela jsi někdy meč v ruce?“

Eve: „Ne.“

Spike: „Tak nemyslím tebe.“

David: „Já se klidím, jestli nechám Natashu ještě chvíli s dětmi samotnou, zblázní se.“

Angel: „Děti, nebo Natasha?“

David: „Ale tati! Samozřejmě, že děti.“

         Všichni čtyři se vydali do tělocvičny. Buffy hned každému vybrala meč. Sobě i Angelovi vzala ten, který měli obvykle a Eve vybrala ten, který se pro ni nejlépe hodí. Stále byl ještě ve vitríně Nelliin první meč, ten jí nemohla dát, ale dala jí jeden, který se pro ni hodil.

Spike: „Takže, ani se asi nebudu ptát, jak se rozdělíme.“

Buffy: „Chci začít s Eve, ty budeš s Angelem, pak se vyměníme.“

Angel: „Dej na sebe pozor.“

„Ty taky miláčku. Spikey, ne že mi ho zmrzačíš.“

Spike: „Všechno jen pro tebe, lásko.“

Angel se Spikem se hned pustili do boje. Buffy prvně popsala pár věcí Eve, ukázala jí pár pohybů a vyzkoušela si jednoduchý boj. Asi za půl hodiny Spike konstatoval, že by bylo nejlepší, kdyby teď byla Buffy s Angelem. Ti se odklidili do rohu a pustili se do své oblíbené činnosti. Teda ne úplně nejoblíbenější. Nakonec skončili na zemi. Buffy obkročmo klečela na Angelovi, meč stále svírala v ruce, ale jinak se plně věnovala Angelovi.

Spike: „Děti, uklidněte se.“

„Spiku, víš, co mi můžeš.“ Poznamenala Buffy a znovu začala Angela zuřivě líbat. Ten rozhodně nebyl proti.

Spike: „Předveďte Eve pořádnej boj.“

Buffy: „Dobře no.“

Znovu se pustili do boje a znovu skončili na zemi a líbali se.

Spike: „Takhle nás ti démoni zabijou.“

Buffy se konečně odtrhla od Angela a oba vstali.

Spike: „Až půjdeme proti lamačům, musíš se ovládat.“

Buffy. „Uklidni se, tohle dělám jenom, když bojuju s Angelem.“

Angel: „No, že bys líbala lamače, není moc dobrá představa.“

„Žádné představování.“

Angel: „Pozdě.“

„Angele!“

Eve: „Tohle budu taky umět? S tím mečem?“

Buffy: „Budu se o to snažit.“

Spike: „Tak co Buffy, troufneš si proti nám oběma?“

Buffy: „Kdykoli.“

         Když přišel za ostatními do SSka, ležela Buffy na jedné sedačce, nohy nahoře a zaujatě sledovala nějakou rozsáhlou knihu, kterou překvapivě nebyla kniha přemožitelek. Pozdravil se s ostatními a šel za ní. Sotva si ho všimla, zvedla hlavu a usmála se. Odhrnul jí vlasy z tváře a jemně ji políbil.

Angel: „Copak to čteš?“

Buffy: „Jen hledám něco pro Eve.“

Angel: „Za dvě hodiny vyrážíme. Chceš se jít ještě rozcvičit?“

Buffy: „Ani ne, i bez toho mě bolí celé tělo.“

Angel: „Kde máš vlastně Eve?“

Buffy: „Je u sebe v pokoji.“

Angel: „Tak pojď, chtěli jsme ještě mluvit o tom případu.“

Chvíli se zamyslela, pak se jí rozsvítila tvář úsměvem. Položila knížku na stůl a natáhla k němu ruku.

         Po druhé hodině ranní už celý hotel spal. Trojice potichu doklopýtala dovnitř a potichu se odklidili do ložnice Buffy a Angela.  Zatímco Angel rovnal v rohu všechny tři meče, Buffy ošetřovala Spikovu ránu na břiše. Podařilo se mu totiž Angelovi vběhnout do rány, když zabíjel Lamače, který se chystal Buffy zlomit už druhou ruku. Buffy totiž drželi dva démoni a jeden jí už zlomil na jedenkrát ruku, když Angel a Spike měli co dělat se svými přírůstky. Jak Angel spatřil, co démoni provádějí jeho Buffy, naštval se a bohužel byl Spike poblíž. Chudák už byl do půl pasu nahý, Buffy mu přejížděla prsty kolem zranění.

Spike: „Snažíš se mě zabít?“

Angel: „Radši se zdrž těchto poznámek, nebo ti to vyčistím já a to teprve uvidíš vraždu.“

Buffy: „Ještě chvilku vydrž, Williame, jenom to vyčistím.“

Spike: „Od tebe si nechám líbit všechno, zlato.“

Angel: „můžeš mu to natřít něčím, aby to opravdu hodně pálilo?“

„Tak už to je broučku, ale obléct se můžeš až za chvíli.“ Klepla ho Buffy za chvíli do žeber.

„Chápu, že se na mě ráda díváš, přece jenom v porovnání s Bručounem…“ Oplatil jí úsměvem za Angelova neustálého mračení.

Buffy: „Sory Spikey, ale s mým Angelem se nemůžeš rovnat.“

Spike: „Tak ten tvůj Angel je ze všech nejlepší.“

Buffy: „Jak by mě jinak mohl milovat?“

„Naopak, jenom blázen by tě nemiloval.“ Políbil ji jemně Angel do vlasů. Spokojeně zavrněla a přitulila se k němu.

         Další den, hned brzy ráno (hodinu před polednem) dorazila do firmy nečekaná návštěva. Nejednalo se tak o návštěvu, jako o příbuzné, kteří se vraceli z opravdu dlouhé cesty. Šlo o mladého Jamese Summerse s jeho „chotí“ Holie. Všichni byli více než překvapení, protože se ztracený syn nenamáhal poslat sebemenší zprávu. Všichni se tak museli sejít v SSku, aby to probrali, samozřejmě.

James: „Prostě jsme se vrátili, protože jsme vás chtěli vidět.“

David: „myslím, že kecáš.“

Holie: „Promiňte, ale Angie mě volá, musím jít.“

Buffy: „To je výmluva, nikdo tě nevolá.“

Holie: „Ale jo.“

„Ne.“

„Jo.“

„Ne.“

„Jo.“

„Ne.“

„Miláčku, neodporuj mojí matce.“

Holie: „Ale já mám pravdu.“

Buffy: „Nemáš.“

Angel: „Klidně běž Holie.“

Spike: „Přemožitelka má jenom blbou náladu co?“

Buffy: „Víš, co Spiku?“

James: „Vrátili jsme se, protože mi nabídli práci v největším nakladatelství v zemi.“

Buffy: „To je skvělé Jamie.“

James: „A taky jsem napsal knihu.“

Spike: „Jakoby Summersovi nebyli chytří dost.“

James: „Poslal jsem ji nakladateli a on ji slíbil vydat, už mám i datum.“

Angel: „Proč jsi nám o tom neřekl dřív?“

James: „protože byste mi to rozmluvili, asi by to bylo správné, ale já chci taky někdy udělat blbost.“

Buffy: „Už se nemůžu dočkat.“

Anette: „Ti Summersovi jsou tak všestranně nadaní…“

David: „Jsme prostě úžasná rodina.“

„Buffy? Přišel za tebou nějakej chlap ze sociálky. Promiňte, neruším?“ Eve nesměle vešla do SSka. Vždycky byla v téhle místnosti nervózní. Bylo tu tolik lidí, tak vřele se mezi sebou bavili a ona si připadala, že sem nepatří.

„Ale ne Eve, pojď, představím ti Jamese. Je dvojče Elie, tu už znáš, ta je u kultu Wicca.“

„Ráda vás poznávám, Eve.“

„James. Ty jsi co, démon? Polodémon? Upír? Právník?“ Vyhrkl James na Eve, až ustoupila o krok zpět.

Buffy: „Takhle na Eve mluvit nemůžeš. Eve je přemožitelka.“

James: „Hm. Takže to ty jsi dostala sílu naší sestřičky, se podívejme.“

Nastalo ticho, všichni se tomuto tématu už dlouho vyhýbali.

Buffy: „Je tu teprve chvíli.“

Eve: „Buffy, ten muž čeká.“

Buffy. „Ano, jistě. Pojď se mnou.“

Eve: „Jak si přeješ.“

Buffy vzala Eve za ruku a odvedla ji k sobě do kanceláře, kde na ně čekal ten muž.

James: „Takže nová přemožitelka. Je silná?“

Angel: „Buffy ji hýčká, moc se nedá poznat, jestli je silná. Zatím nic neukázala.“

Thomas: „Ale je celkem milá.“

Alex: „když zrovna mluví.“

David: „Je jenom nesmělá.“

James: „Brácha je přece odborník na city, ten to musí vědět.“

David: „Hlavně by mě zajímalo, o čem je ta tvá knížka.“

James: „nechej se překvapit, brzy vyjde.“

Michelle: „Já se tak hrozně nudím. Co Darren odjel, nemám se s kým bavit, kromě devítiletýho kluka.“

Alex: „Nějakej problém?“

Natasha: „Zkus si povídat s Anastasií.“

Michelle: „O nic lepší. Chci zase nějakou zábavu.“

Spike: „Můžeš s námi trénovat, to bude teprve zábava. Sledovat Buffy, jak cvičí přemožitelku a zároveň dává pozor, aby se nezranila, jakoby byla z cukru, je zábavné.“

David: „Až tak hrozné to je?“

Angel: „Buffy na ni jenom dává pozor. Eve je křehká dívka.“

Spike: „Ale je to přemožitelka sakra. S tou se nikdo mazlit nebude.“

Michelle: „Myslím, že ji Anne ještě neměli svěřovat, že je ještě brzy.“

Angel: „Už je to skoro dva roky. Musí se přece hnout a ona je nejlepší.“

Spike: „Pokud někdo dokáže vychovat dobrou přemožitelku, je to ona.“

David: „Ale když je toho zrovna schopná.“

Angel: „Věřte jí, ona to zvládne.“

David: „Rád bych měl tvoji víru Angele.“

Angel: „Vy ji neznáte tak jako já. Ona to dokáže.“

Thomas. „Taky si to myslím.“

James: „Ty?“

Thomas: „Jistě.“

James: „A z čeho to usuzuješ?“

Thomas: „Říkala mi, jak se cítila po smrti Nellie a myslím, že když je tu jiná přemožitelka, o kterou se má starat, jedině to pomůže, protože může nahradit svoje domnělé chyby, i když je třeba neudělala.“

Natasha: „Thomas má pravdu.“

James: „Taky jsi teďka znalec?“

Thomas: „Co tím myslíš?“

James: „Jenom se tak ptám. Že se najednou tak vyznáš v tom, co Buffy cítí a jaká vlastně je. Dřív ti to bylo přece jedno ne? Nebo že bys přestal být aspoň na vteřinu takový sobec? Tomu se mi ani nechce věřit, protože pokud jsi něco zdědil po našem milém otci, je to sobeckost. Nemám pravdu, tati?“

Angel: „Myslím, že je z tebe opravdu skvělý kritik synu.“

James: „Oh, snad se nepokoušíš o ironii, tati? Tohle si zkoušej na mámu, ta ti to možná spolkne.“

Angel: „Ironie pouze je, že jsi byl kdysi ještě mnohem sobečtější, než všichni v téhle místnosti dohromady. Copak ty si nepamatuješ, jak kvůli tobě byl pořád dům vzhůru nohama, jak jsi vyřvával. Byl jsi největší otrava. Tak mi řekni, co ti dává právo někoho soudit. To že jsi strávil několik let u mírumilovného kultu?“

James: „Snad na mě nechceš vytahovat moje dětství? Panebože, každé dítě bylo nesnesitelné. Nepopírám, že já taky. Já byl zvlášť nesnesitelný, ale pořád ještě do téhle rodiny patřím, tak mám právo říct svůj názor.“

Angel: „To ti samozřejmě neupírám. Jenom se myslím naplňují obavy tvé matky, že jsi zdědil Hankovu nesnesitelnou povahu.“

James: „Jak…jak můžeš něco takového říct?“

Angel: „úplně normálně, nedělá mi to nejmenší problém. Teď ti docházejí slova, když se nemůžeš schovat za matčiny sukně, co Jamesi?“

James: „Nikdy jsem se za mámu neschovával.“

Angel: „Cože? Všichni se za ni schováváte, pořád. Stejně tak Spike, jako David, Michelle a Chris. Jediný, kdo se trochu trhl, byla Angie a potom i Nellie. Jediné dvě dokázaly odejít a postavit se na vlastní nohy.“

James. „Ale jak dopadly. Jestli sis nevšiml, tak Nellie je mrtvá, mrtvá. To je to, o čem se tu všichni neodvažujete mluvit. Naše sestra zemřela, protože byla přemožitelka.“

Angel: „Ona neumřela, protože byla přemožitelka. Ona umřela, protože chtěla udělat správnou věc. To se vám to mluví, jak jste silní, když vás pořád někdo chrání. Ale Nellie byla nejsilnější z vás ze všech, protože ona šla na vlastní pěst.“

James: „A zaplatila za to životem, ona i Nicholas.“

Angel: „Každý jednou umřeme, a jestli v boji, nebo v posteli si rozhodne každý sám. Nellie věděla, jak umírá správný bojovník.“

James: „No to byl skvělej proslov, jak umírá správný bojovník. Ale ona z toho ještě neměla rozum, byla moc mladá, aby něco takového chápala.“

Angel: „To není pravda. Uměla všechno, co má přemožitelka umět a taky věděla, že umře jako každá přemožitelka.“

James: „Bolestivě.“

Angel: „Sama. Každá přemožitelka zůstane nakonec sama, protože ona je nejsilnější. Nellie byla silná. Neměla ty slabiny, které má Buffy. Nellie byla dokonalá přemožitelka a umřela v tvrdém boji. Jsem pyšný, že byla Nellie moje dcera, protože ona byla výjimečná.“

James: „Další motivační proslov, to si nacvičujete po večerech s mámou, abys věděl, co máš říct, až se budeš obhajovat?“

Angel: „Máš snad pocit, že je nutné, abys do toho zatahoval svoji matku? Ta vždycky dělala všechno správně.“

James: „No jistě. Dělala. Protože dělá, co chceš ty.“

Angel se na to chystal něco říct, ale přerušil se, když do místnosti tiše jako myška vešel jeden zaměstnanec: „Paní Summersová vám vzkazuje, že potřebuje okamžitě vaši pomoc ve své kanceláři. Máte vzít největší zbraň, jakou najdete.“

Angel: „Zbraň?“

Muž ale na to nic neřekl a vytratil se. Angel se omluvil a okamžitě šel za Buffy.

Michelle: „To bylo dobrý Jamie, to sis předem nacvičoval?“

James: „Co je?“

David: „Jsi fakt citový kopyto.“

James: „Ty bys to měl vědět nejlíp ne?“

Natasha: „To se dneska jako postupně pustíš do všech?“

James: „Oh, promiň Natasho, já si dovolil něco říct Daviemu zvýšeným hlasem.“

David: „Ovládej se prosím tě. Máš štěstí, že tu není Angie.“

James: „Pošleš na mě velkou sestřičku že? Takový strašidlo pro malý děti. Buď hodný, nebo na tebe zavolám Angie.“

Spike: „Jamie, musím uznat, že se den ode dne lepšíš. Už jsi předčil i mě.“

James: „na tebe bych málem zapomněl, co Spiku. Nebo radši Spikey? Nebo Williame? Oh promiň, tak ti může říkat jenom máma co? Celou dobu se jí šineš za prdelí, jenom aby ses mohl kochat pohledem na ni co? Ubohý malý Spikey, kdy už asi dospěje, najde si ženskou, kterou během chvíle nezabijou, nebo která mu neuteče za hranice existence. Copak s tím Spikeym jenom uděláme? Jestli nebylo lepší, když byl normální. Ta duše ti brání přemýšlet co? Kdybys hezky požádal, Buffy tě jí klidně zbaví. Když navíc uděláš smutný oči, může z tebe udělat člověka. Ale to musíš hodně pěkně prosit.“

Spike: „A jak budeš prosit ty, aby z tebe udělala člověka?“

James: „Teď jsi mě ranil drahý druhu. Já že nejsem lidský? Všichni se tu přetvařujete, jak se máte všichni rádi. A děláte, jakoby se nic nedělo. Protože jestli jste si nevšimli, s naší slavnou rodinou to jde z kopce, Nellie umřela, Elie utekla pryč a nechce nikoho z nás vidět. Abych nezapomněl, nějakej kluk se nám tu přifaří, jako že je náš brácha, budiž, ale pak tu máme ještě hroutící se přemožitelku, že? Přemožitelka, která je tak přecitlivělá, že sama nedokáže ani zabít upíra. Přemožitelka, která je tak výjimečná svojí silou, až málem zničila svět. A když už ho nestihla zničit, aspoň ničí sebe, proč ne? Abychom mohli naši krásnou rodinku doplnit, nesmí nám tu chybět náš papá, že? O tom už toho bylo řečeno dost, že? Akorát jsme zapomněli zmínit, že se bojí si i uprdnout bez svolení svojí manželky. Když už jsem v tom, Angie, naše milá čarodějka. Nechala nám tu dceru, o kterou se náš Davie tak pěkně postaral, že? Pak se najednou zase objevila a všechno je zase OK, že? Jenže ouha, Angie už není ta sestřička, se kterou jsme si hráli, že? Pak tu máme vlkodlaka Oze, ten je snad jediný v celé rodině, na kterého si nemůžeme stěžovat. Až na jednu věc, že je totálně pod pantoflem. Ale to mu nemůžeme vyčítat, že? To už chlapi u nás v rodině mají, že? A co jejich dceruška. Naše malá, milá myška. Skoro třicetiletá holka, která stále není schopná se odpoutat od svého velkého ochránce co? Kdyby jenom naše myška nebyla pořád tak rozmazlovaná. Neboj Davie, ty taky přijdeš na řadu, knihomol, kterej si nějakým obrovským zázrakem našel taky přítelkyni. Velký oblíbenec maminky. No jo, náš Davie byl vždycky hodný klouček, ten nikdy nic neprovedl. A jeho fanatická žena Natasha. To vaše Švýcarsko musí být vážně žúžová země. Jo, takhle holka si to umí zařídit. Dvě mouchy jednou ranou, zelená karta pro pobyt v Americe a ještě k tomu prachy, jo, náš Davie je vážně bestovní partie. O vaší dcerunce Stacy, promiň Natasho, Anastásii nic říkat nemusím, protože toho prcka má každý rád, ostatně, jako každé dítě v téhle rodině. O Spikovy jsem už řekl dost, Chris ten je ztracený případ, sotva mohl, uchytl se dobrého bydla u kamarádů svých rodičů a už se nepustil, že? Anette, naše sladká polodémonka. Někdo z nás si ještě pamatuje drahého Marca, mezi ně bohužel nepatřím, tak si netroufám soudit. Pokud ale vím, původně jsi sem přišla jen, aby ses ujistila, že Buffy s Angelem opravdu existují a není to jen výplod fantasie tvého otce. Každý normální člověk by potom odešel, ale ne, Anette na samaritánský popud našich nejdražších rodičů tu zůstala. Ostatně stejně jako všechny zbytky, které kde našli. No jo, naše maminka je holt lidumil a papá jí nic nedokáže upřít. Ale Alexe jsem si nechal skoro nakonec. Protože Alexander je přece nejoblíbenější Summers. Takové to vytoužené dítě, že? Alex je ale tak strašný protiva, že to s ním pomalu už ani Buffy nemůže vydržet. Mamííí já nemám žádný schopnosti, mamííí já jsem jenom člověk mamííí… no to všichni známe. Už nás z toho pěkně bolí uši. Jo, náš nejmladší bráška je prostě nejlepší. Ale určitě nesmím zapomenout na Thomase. Ten je tady přece nejdůležitější, že? Už jsem se o něm párkrát zmínil, kdo si dělá poznámky. Joo, Thomas je tady ten úplně nejlepší. Táta si pěkně užije s nějakou támhle z Ulirie a my se o jeho další potomky máme starat. Teda ne my, přesněji jeho podvedená žena. Tohle mě vážně bere, cokoliv ten táta udělá, Buffy mu to odpustí. Vážně dokonalá ženská, až na tu přecitlivělost, ale ta se dá odpustit. Ale zpět k Thomasovi. Nejen že málem zlikvidoval firmu do základů, což je likvidace skoro celoživotního díla našich rodičů, ale to je prostě smůla. Pak se řekne, zkusíme našeho Thomase jenom poznat. Už ho poznáváme pátým rokem a furt nic. Furt mi připadá, jako kluk, kterej nám jenom přišel zničit životy. Nebylo všem bez něho líp? Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, to by mě fakt mrzelo.“

Když Jamie skončil, všichni chvíli seděli jak zařezaní, než první reagoval Spike a začal tleskat. „Opravdu dokonalé Jamesi. Měli jsme to nahrát na diktafon, aby si to poslechli i ti, co nejsou přítomni. Protože tohle byl fakt výkon. Tohle vás učili na škole?“

James: „Škoda, že si nemůžu vyfotit ty vaše obličeje, ty stojí za to.“

„Promiňte, já…“ přišla Eve a nesměle je vyrušila ze „zajímavé“ diskuse.

Michelle: „Co potřebuješ Eve? Teď řešíme něco důležitého.“

Eve: „Nechci rušit. Buffy mě sem poslala, abych vás tady zadržela, že sem za chvíli přijdou a chcou, abyste tu všichni byli.“

James: „Tak když to svatí rodičové chtějí, bude to tak.“

David: „Sklapni Jamesi!“

James: „Super, není tu sestřička, tam ji nahrazuješ, co?“

David: „Někdo to dělat musí.“

Michelle: „Prosím, jenom se zase nehádejte před nimi.“

James: „Všichni už dávno víme, že to se u nás nesmí. O přecitlivělosti už jsem něco říkal, ne? Nerad se opakuju.“

Ale nastala chvíle, kdy i James musel zmlknout, protože vešli Buffy s Angelem v živé konverzaci a smíchu. Překvapilo je ticho, které nastalo.

Buffy. „Děje se něco?“

David: „Ne, jenom menší diskuse.“

„na jaké téma?“ zajímala se Buffy, zatímco si sedala s Angelem na sedačku.

Chris: „Jako obvykle, blondýnky, nebo brunetky?“

Buffy: „No určitě blondýnky.“

Chris: „Když už, tak zrzky.“

Michelle: „Chtěli jste nám něco?“

Buffy: „Zítra hned po setmění jdeme na formální recepci a vrátíme se asi až další den po setmění. Proto jsem potřebovala vědět, jestli se nám někdo postará o Alexe.“

Natasha: „Hlady nebude a sám taky ne. Nemusíš se o něj bát.“

Buffy: „Tak díky. A ještě jedna věc. Eve už asi všichni znáte, kdo ne, Eve je přemožitelka. Asi už vám to leze krkem, ale je teď vaším dalším sourozencem. Teda ne úplně, nevím, jak je to formálně. Víte, co tím chci říct?“

James: „Že se z nás stává útulek?“

Angel: „Ne. Eve je od teď součástí rodiny, má s tím někdo problém?“

Eve: „Já?“

Buffy: „Jaký?“

Eve: „Musím dělat ty věci s mečem?“

David: „Myslím, že s mámou ani s ničím jiným bojovat nemůžeš.“

Buffy. „Ne, ona myslí něco jiného, to dělat nemusíš.“

Michelle: „Co?“

Buffy: „Ale zkoušela jsem takovou blbost s meči, co jsme dělali s Nellie.“

Spike: „U toho jsem byl?“

Buffy: „Ne, jen Angel a Eve. Angel musel chytat meče, protože mi padaly.“

Michelle: „Bolelo to?“

Buffy: „Mě ne.“

Angel: „Mě jo, ale to je vedlejší.“

Natasha: „Buffy a máš koupené šaty?“

Buffy: „Šaty ano, musím přece representovat firmu, ale ještě nemám vybrané šperky.“

Angel: „To budeme řešit později, ano?“

Buffy: „No jistě. Tak, Eve, vstávat, jdeme trénovat.“

Eve: „Už zase?“

Buffy: „Později budeš trénovat míň, ale teď zezačátku je důležitý pravidelný trénink. Ale tím nebudeme ostatní zdržovat, za půl hodiny?“

Eve: „Budu tam čekat.“

Buffy: „jdu se převléct.“

Angel: „Budu tady.“

„Už teď se těším.“ Políbila ho jemně na tvář a vyskočila. Zálibně ji poplácal po zadečku, než mu úplně utekla.

Angel: „Tak. Teď přišla ta správná chvíle na to, abyste řekli, proč jste se tady sakra zase hádali.“

David: „Ale my jsme se přece nehádali.“

Angel: „To je skvělé. Asi jste zapomněli, že jsem vás slyšel už u schodů, to jste byli někde vprostřed svojí velmi poučné hádky.“

Michelle: „nechápu, proč máte pořád potřebu se hádat nebo si nějak něco dokazovat. Myslela jsem, že jsme tu proto, aby byla rodina pohromadě, ne abychom se hádali. A už vůbec si nemyslím, že to co Jamie říká je pravda.“

Natasha: „myslím, že tomu vůbec nemusí být přítomni děti.“

Angel: „naopak si myslím, že je to velmi poučné. Jen ať vidí, jak se k sobě chová rodina.“

„Tak a už toho mám dost!“ Objevila se za krásné světelné show Angelina.

James: „už jsem si říkal, kdy se objeví náš velký kápo.“

Angie: „Jamesi, dnes jsi obzvláště zajímavý.“

James: „Co Angie, přišla jsi mě usměrnit, nebo mě budeš vychovávat?“

Angie: „Co naši zanedbali, já už nedoženu, jenom se můžu pokusit pár věcí vysvětlit.“

James: „na mě ty svoje čáry nezkoušej.“

Angie vstala, jakoby jediným krokem přeletěla místnost a v jediné vteřině se už dotýkala Jamesovy hlavy. Během té samé chvíle už seděla na jednom křesle. Jen v mžiku okamžiku zjistila všechno, co chtěla.

James: „řekl jsem, ať to neděláš.“

Angie: „Bohužel, já jsem po té samaritánské přecitlivělé části našich rodičů, takže je mi to jedno ty slabochu.“

Michelle: „Zjistila jsi něco?“

Angie: „Hypnóza.“

James: „Ty jsi mě zhypnotizovala?“

Angie: „Ne, někdo jiný a kvůli tvému genetickému základu se to trochu obrátilo proti tobě.“

Chris: „Takže James říká blbosti, protože ho někdo zhypnotizoval?“

Angie: „Ale to nebyla hypnóza jako taková, pro tuhle hypnózu stačí jen, abys pár minut pozoroval jedno místo, a pak se ozval hlasitý zvuk.“

Spike: „To je hustý.“

David: „Nic podobného jsem nikdy neslyšel.“

Angie: „Funguje to jen u specifického procenta lidí.“

James: „A mezi ně já patřím.“

Angie: „Jo, prostě shoda náhod.“

James: „A hlasitý zvuk?“

Angie: „Pokud Holie pořád tak cinká náramky…“

James: „Aha.“

Angie: „Pojď se mnou, podívám se, jak víc na tom jsi.“

„Dobře.“ Přisvědčil a s Angie zmizel.

Angie: „Nebylo moc rozumné to říkat.“

James: „Někdo už musel.“

Angie: „Ale neměl jsi pravdu. Příště už ti nepomůžu.“

James: „Ano maminko, už to neudělám.“

Angie: „Víš, jenom se divím, jak můžeš něco takového říkat o mámě, nebo o tátovi, nebo jim dokonce vyčítat Nelliinu smrt.“

James: „Ale ty víš, jak to je.“

Angie: „Vím, ale nechám tě o tom přemýšlet.“

James: „Pošli mě zpět.“

Angie: „Přemýšlej o tom.“ Mávla ledabyle rukou a přenesla ho zpátky.

         Buffy byla u sebe v kanceláři a dodělávala potřebné věci, aby mohla večer zmizet. Přitom Eve podrobně popisovala některé svoje boje a taky jí říkala něco, co potřebovala vědět z teorie.

Eve: „A večer budu mít volno, když jste pryč?“

Buffy: „Nebudeš drahoušku, budeš se učit.“

Eve: „Co zase?“

Buffy: „Do školy přece. Že jsi přemožitelka, neznamená, že nemusíš dělat nic do školy.“

Eve: „Jasně a komu mám říct, když budu chtít jít ven.“

Buffy: „Dej na sebe pozor, víš, co je tam za potvory, ale stačí, když řekneš třeba Daviemu, ten je asi nejzodpovědnější.“

Eve: „Dobře, tak ať vám to dobře dopadne.“

Buffy: „Pro firmu je to důležité, tak se musíme blýsknout.“

Eve: „Ty se musíš blýsknout. Jak vypadá Angel, je jim jedno, na pěknou ženskou se chlapi rádi podívají.“

Buffy: „No vidíš a já se pořád nerozhodla pro šperky.“

Eve: „To je chyba. Jestli chcete, můžu vám s tím pomoct.“

Buffy: „To Angelovi nemůžu udělat. Co si obleču, rozhoduje v takovýchto příležitostech převážně on.“

Eve: „To ho baví?“

Buffy: „Vyžívá se v tom.“

Zrovna v tu chvíli vešel s tichým zaklepáním Angel. Jak se říká, my o vlku a vlk za dveřmi. Kývnul směrem k Eve a zamířil rovnou k Buffy. Pohladil ji po vlasech a políbil na tvář.

Angel: „Dneska jsi krásná.“

Buffy: „To už říkáš z povinnosti.“

Angel: „Copak děláte? Nějaké ty přemožitelské řeči?“

Buffy. „Spíš ženský. Co náš malý génius?“

Angel: „Můžu ho dát chvilku k tobě? Vím, že dneska ho mám mít já, ale přijde mi démon.“

Buffy: „No to víš, že jo. Je přece i můj syn ne?“

Angel: „Ty jsi tak dokonalá, čím jsem si tě zasloužil?“

Buffy: „To nevím, ale ty prachy taky docela ujdou.“

Angel: „Co bych bez tebe dělal?“

Buffy: „No to nevím. Zkus o tom přemýšlet.“

Angel: „Byl bych nešťastný a sám a určitě bych se nudil.“

Buffy: „Se mnou zažiješ legrace, že nebudeš vědět, co s ní dělat.“

Angel: „Tak já ti toho génia pošlu. Miluju tě.“

Buffy: „Taky.“

Za chvíli už přiběhl Alex, sedl si na sedačku vedle Eve.

Buffy: „Musím si zavolat, tak se prosím chvíli nějak zabav.“

Alex: „Jo, už jsem byl u táty.“

„Jsem jako putovní pohár.“ Postěžoval si chlapec Eve.

Buffy: „Můžeš být jedině rád, že se nemusíš učit.“

Alex: „Jo, ale zítra zase jo.“

Buffy: „To je život broučku. Davie se učil už od pěti let, stejně tak i Michelle.“

Alex: „Jenže Davie je Davie mami. Knihomol a Michelle se neučila, jenom odevzdávala úkoly, které napsal Davie.“

Buffy: „Ale snaha byla.“

Alex: „Mami?“

Buffy: „Hm?“

Alex: „Už to se mnou nemůžeš vydržet?“

Buffy: „Ale jak jsi na to přišel miláčku?“

Alex: „Já nevím.“

Buffy: „Takové věci si přece nemůžeš myslet. Máme tě s tatínkem rádi.“

Alex: „Jako Thomase?“

Buffy: „Proč máš dnes tak divné otázky?“

Alex: „Jako Thomase?“

Buffy: „Ne, tebe máme radši.“

Alex: „Kdo je Thomas, mami?“

Buffy: „Proč se mě na to ptáš?“

Alex: „A proč ty mi neodpovídáš?“

Buffy: „Thomas je tvůj nevlastní bratr.“

Alex: „Co to znamená?“

Buffy: „Že máte společného jen jednoho rodiče.“

Alex: „Takže je to pravda?“

Buffy: „Co?“

Alex: „To, co říká Jamie.“

Buffy: „Nevím, co říká. Ale Angel je Thomasův otec.“

Alex: „Proč ho nikdo nemá rád?“

Buffy: „Koho broučku?“

Alex: „Thomase.“

Buffy: „Dospělí mají prostě občas zvláštní názory. Jednou to taky pochopíš.“

Alex: „Proč se ke mně všichni chováte jako k dítěti?“

Buffy: „Protože jsi dítě, Victore.“

Alex: „Ale…“

Buffy: „Nechápu, proč mi všichni Summersovi pořád odporují, to že jste inteligentní, ještě neznamená, že nejste děti. Panebože, jak vyváděla Angie, nebo David, nesnesitelné.“

Alex: „A Nellie?“

Buffy: „Nellie byla přemožitelka. Ona byla ve všem jiná, než vy.“

Alex: „Takže je pravda, že nám nebyla tolik podobná?“

Buffy: „Nellie měla povahu jako Angel, byla vždycky trochu jiná, a proto byla skvělá přemožitelka.“

Alex: „Nellie byla naše sestra.“

Buffy: „To nepopírám, jen se ti snažím vysvětit, proč se od vás lišila.“

Alex: „Kdo teda může za to, že umřela?“

Buffy: „Dnes už bylo otázek moc Alexi, musím chvíli pracovat.“

Alex. „Ne, ty mi nechceš odpovědět.“

Buffy: „Nemůžu ti odpovědět, protože to nevím.“

Alex: „Proč se tomu vyhýbáš?“

Buffy: „Tohle by už stačilo broučku, zase za chvíli, ano?“

Alex: „Mami!“

Buffy: „Co je?“

Alex: „Odpověz mi!“

Buffy: „Victore Alexandře, to by dnes stačilo.“

Alex: „Nemůžeš se tomu pořád vyhýbat. Nellie umřela, stalo se to a ty si už musíš vyjasnit proč.“

Buffy: „Alexi, myslím, že dnes jsi už překročil určité meze.“

Alex: „Mami!“

Buffy: „Tak dobře, můžu za to já. Stačí? Už mě necháš?“

Alex: „Nenechám, protože…“

Buffy: „Promluvíme si o tom jindy, ano?“

Alex: „Nellie jsem naposledy viděl na tvých narozeninách před čtyřmi lety. Je moje sestra a já o ní nic nevím. Ale každá přemožitelka musí umřít. Proto taky nemá mít soukromý život.“

Buffy: „nechápu, co to s tebou dneska je.“

Alex: „Myslím, že bys měla otevřít oči. Co se asi v domě děje, když tam zrovna nejsi? Teď půjdu za Daviem, pomůže mi s úkolem do školy.“

„Alexi.“ Ještě za ním volala, ale to už klučina vyběhl ze dveří.

Eve: „Tvoje dcera byla přemožitelka?“

Buffy: „Teď o tom nechci mluvit.“

Eve: „Myslím, že má tvůj syn pravdu.“

Buffy: „Přála bych si být všude, ale to nedokážu, aniž bych tím něco ztratila. I když jsem mohla, nepřišla jsem včas, když moje dcera umírala.“

Eve: „Nepřišla včas?“

Buffy: „Co tu jsi, mohla jsi vidět, že mám jisté schopnosti. To normální přemožitelka nemá. Můžu upíra zabít jediným mrknutím, mávnutím ruky. Můžu oživit mrtvého, obrátit pravidla na zemi. Pár let potom co se Alex narodil, jsem měla možnost zničit svět a podobně. Z toho vyplývá, že jsem měla možnost ji zachránit, ale nedokázala jsem to.“

Eve: „No já nevím. Já to nemůžu posoudit, ale myslím, že se zatím nikdo tady nebyl schopen s tím vyrovnat.“

Buffy: „Jdu si vybrat šaty.“

Eve: „Tvůj syn má pravdu, vyhýbáš se odpovědím.“

Buffy: „Promiň, ale musím jít.“

         Buffy seděla u toaletního stolku a upravovala si vlasy, zatímco se Angel potýkal s formální garderobou. Když byl hotov, objal ji kolem ramen a chvíli ji pozoroval. Otevřela jednu kazetu se šperky a podívala se do zrcadla.

„Ne, dnes to chce něco výjimečného.“ Pohladil ji po nahém rameni a vytáhl jednu kazetu ze stolku. Tam byl nádherný náhrdelník s jemnými kamínky. Zapnul jí ho kolem krku, bylo to přesně to, co k černým šatům ladilo nejlépe. Pohladil ji po loknách, byla nádherná. Podala mu ruku a pomalu vstala.

Angel: „Jsi tak krásná.“

Buffy: „Můžeme jít?“

Angel: „Dneska zazáříš.“

Buffy: „Zazáříme, jako dvojice.“

Angel: „Zase se na tebe bude dívat tolik lidí a já tě nebudu mít jenom pro sebe.“

Buffy: „Někdy budeš.“

Angel: „Už se nemůžu dočkat.“

Zářivě se usmála.

         Buffy s Angelem stáli ve velkém sále kousek od jednoho stolu. Neustále se u nich někdo střídal, protože byli vlastně hlavní atrakcí celého večera, jako úspěšní podnikatelé a jejich jméno mělo váhu nejen v Londýně, ale i v Los Angeles. Tu ale do sálu vešla další dvojice, příjemně vypadající muž a slečna v krásných šatech. Buffy vydechla překvapením. Hned vyšla ženě vstříc. Angel je pozoroval z povzdálí, jak si ženy skočily kolem krku a bylo jim úplně jedno, co si o tom kdo na recepci myslí. Angel k nim šel blíž, už dlouho mu bylo jasné, koho Buffy v ženě poznala.

Angel: „Ahoj.“

„Panebože, Angele. Ty ses vůbec nezměnil.“

Angel: „Stále stejně krásná.“

Buffy: „Co tu děláš? Jak to, že nejsi v L.A.?“

Fione: „Dozvěděla jsem se, že tu bude nejslavnější dvojice Londýna, chtěla jsem znát nové drby, u toho jsem nemohla chybět. Copak jsem mohla tušit, že jde o vás?“

Buffy: „Kdybys někdy zavolala, věděla bys to.“

Fione: „Vypadáš úžasně.“

Buffy: „Dík, to vybíral Angel.“

Fione: „Skvělej vkus rytíři.“

Angel: „Díky Fione. Tak, seznámíš nás s tvým doprovodem?“

Fione: „jasně, John. Johne, Buffy a Angel.“

John: „Rád vás poznávám, hodně jsem toho o vás slyšel.“

Buffy: „Vážně?“

Fione: „Zapřela jsem vás.“

Buffy: „Jak jsi mě mohla zapřít? Tolik jsme toho spolu prožily, půjčila jsi mi boty!“

Fione: „Dobře no. S Johnem se budeme brát.“

Angel: „Tak to blahopřeji.“

Buffy: „Já samozřejmě taky. Ani nezavoláš, člověk se o tobě nic nedozví.“

Fione: „promiň, když ty jsi pořád mladá a krásná a já jsem…“

Angel: „Ještě krásnější?“

Fione: „Huh, a to jsem myslela, že umíš lichotit jenom svojí ženě.“

Angel: „Ta je totiž ze všech nejkrásnější, pak je lichocení jednoduché.“

Fione: „Pak už to není lichocení, ale sdělování pravdy, ne?“

Angel: „zase máš pravdu.“

Buffy: „To ty boty.“

Fione: „Jak se má vlastně váš syn?“

Angel: „Který?“

Fione: „Alex.“

Buffy: „Zase je na mě moc chytrý.“

Fione: „A tvůj syn?“

Angel: „Thomas? No… já nevím.“

Buffy: „Má se dobře.“

Fione: „Vážně miluju ty tvoje šperky, kde to všechno kupuješ?“

Buffy: „To já ne, to Angel.“

John: „Tak to mi budete muset dát pár typů, v tomhle ohledu je Fione…“

Buffy: „Nenasytná?“

John: „Tak nějak.“

Angel: „Tak to bychom si je mohli vyměnit, moje Buffy zase šperky nosí nerada.“

Buffy: „Ty bys mě vyměnil? Copak jsem velbloud.“

Angel: „Ne drahoušku, ten má nějakou cenu.“

Buffy: „Jak tohle můžeš říct?“

Angel: „Úplně jednoduše, pohybují se mi rty.“

Fione: „Divím se, že to s tebou ještě vydržela.“

Buffy: „Povím ti tajemství. Miluju ho.“

Angel: „Ach jo.“

Fione: „Můžeš být rád, že máš za ženu zrovna Buffy.“

Angel: „Vážně?“

Fione: „Takovouhle postavou se může pyšnit málokterá žena po tolika letech a ještě k tomu ty vlasy jsou fakt úžasný.“

Angel: „Málem jsem měl infarkt, když jsem ji viděl ostříhanou na krátko.“

Fione: „Ty jsi teda potvůrka.“

Buffy: „Snažím se.“

Angel: „Bez Buffy bych nezažil žádnou legraci.“

Fione: „Tak co oheň, stále jsi taková žhářka?“

Buffy: „Mnohem hůř.“

Angel: „kdybys viděla, co s tím dělá, vážně se jí bojím.“

Fione: „Vždyť tobě to může být jedno ne?“

Buffy: „Oheň mu ublíží víc než normálním lidem.“

Fione: „Tak to ses vážně skvěle oženil.“

Angel: „Viď?“

Fione: „Musím plnit společenský kredit, ale určitě si ještě později promluvíme, ano?“

Buffy. „Bez toho tě odejít nenechám.“

Angel: „Dojdu ti pro něco k pití.“

Buffy: „Díky.“

John: „Jste první, koho jsem potkal z Fioniny minulosti.“

Buffy: „Ono toho asi moc není.“

John: „Připadá mi, že mi něco tají.“

Buffy: „Určitě vám to později řekne. Ona totiž nemá minulost.“

Angel se vrátil se dvěma skleničkami šampaňského.

Angel: „Zatančíš si se mnou?“

Buffy: „Já myslela, že nerad tancuješ.“

Angel: „Pro tebe bych vraždil. Dobře, to není moc dobré přirovnání. Pro tebe bych se poléval svěcenou vodou, lepší?“

Buffy: „Docela to ujde. Ještě to budeme muset vylepšit.“

Položila skleničku na stolek a přijala nabízenou ruku. Angel ji druhou rukou objal kolem pas a začali se pomalu pohybovat v rytmu hudby. Za chvíli ale přišla Fione a zabavila si Angela pro sebe, na Buffy se hned nalepil nějaký chlápek.

„Jsem Goder, z městské rady.“ Představil se, zatímco se na ni až neslušně tiskl.

„Summersová.“

„AI?“

„Přesně tak.“ Přikývla, i když se mu snažila dát co nejvíce způsoby najevo, že o další tanec nestojí, nehodlal se té možnosti vzdát a ona ho nemohla odmítnout. Naštěstí ji vysvobodil John, přítel Fione. 

„Díky.“

„Někteří jsou vážně otravní.“

Buffy: „Víc než to.“

John: „Zdá se, že Fione vzala tu výměnu vážně.“

Buffy: „Mají si o čem povídat.“

John: „Znáte se dlouho?“

Buffy: „Znala jsem hlavně jejího bratra. Když zemřel, byla Fione chvilku u nás, ale sblížili se spíš s Angelem. Já jsem v té době byla, tak nějak nefunkční.“

John: „Sblížili.“

Buffy: „Fione u nás nějakou dobu bydlela, než se vyrovnala s bratrovou smrtí.“

John: „nevěděl jsem, že měla bratra. Moc o sobě nemluví.“

Buffy: „To většina lidí. Promiňte, nějak mi není dobře.“

„Ale jistě, zavolám vašeho přítele.“ Odvedl ji kousek stranou a na chvilku odešel. Opřela se rukou o jeden stolek, protože se jí točila hlava. Za chvíli přišel Angel, John i Fione.

Angel: „Miláčku, nemám ti něco přinést?“

Buffy: „Jenom se mi nějak točí hlava.“

Angel: „Jsi unavená, radši už půjdeme.“

Buffy: „To nemůžeme. Za chvíli budu v pořádku, vážně.“

Fione: „Angel má pravdu, jsi nějaká bledá.“

Buffy: „Já jsem bledá normálně.“

Angel: „Pojď si na chvíli sednout.“

Naštěstí se mohli brzy vypařit a odjet do hotelu. Buffy si hned lehla do postele, protože se jí točila hlava, že se neudržela na nohou. Angel hned zavolal doktorovi, Jim za nimi přiletěl z L.A. s celou rodinou jen měsíc potom, co se přestěhovali. Během chvíle byl v hotelu i s desetiletým synem.

Buffy: „Jime, nemusel jsi jezdit.“

Jim: „Jenom se na tebe podívám, pro jistotu, vždyť jsem tvůj soukromý doktor.“

Buffy: „Tvůj syn?“

Jim: „Ano, Peter.“

Buffy: „Vyrostl.“

Jim: „Dlouho jsi ho neviděla. Teď tě prohlédnu, ano?“

Angel: „Budeme s Peterem vedle, ano?“

Jim: „Radši buď tady Angele, Peter to zvládne sám, viď?“

Peter: „No jasně, nejsem přece prcek.“

Buffy stále ležela na posteli ve večerních šatech, vůbec neměla sílu se převlékat. Jim provedl obvyklou prohlídku a zeptal se na pár otázek. Nakonec jí dal zase další lahvičku s léky.

Jim: „Ty tvoje migrény…“

Buffy: „Pomůže to?“

Jim: „nevím, zatím nezabralo nic. Tohle je ale vážně silné, dej si pozor.“

Buffy: „Neboj se.“

Jim: „Objednám tě do nemocnice na vyšetření, nechci nic zanedbat.“

Buffy: „je možné, abych byla zase nemocná?“

Jim: „Možné je všechno, ale že by se znovu opakoval stejný druh onemocnění, je nepravděpodobné.“

Buffy: „A horší to být může?“

Jim: „To nevím. Snad se něco dozvíme po těch vyšetřeních.“

Angel: „Pojedeme okamžitě domů.“

Buffy: „Ne, máme tu ještě povinnosti.“

         Po několika týdnech přišel jeden den, který byl víc, než nabitý. Všechno začalo už ráno. Buffy výjimečně vynechala trénink s Eve, protože měla už ráno s Angelem poradu. Uprostřed důležitého jednání dovnitř vlétla Buffyina sekretářka.

„Co se děje?“

„Paní Summersová, četla jste dnes noviny?“

„Ještě ne, Angele?“

Angel: „Taky ne.“

„Píše se tam o vás.“

Buffy: „Zajímavé, přečtu si to později.“

„Myslím, že byste měla hned.“

„Dáme si na chvíli přestávku, ano?“ Buffy převzala od sekretářky noviny a začala nahlas předčítat: „Právě dnes o půlnoci se objevil na pultech debutový román Jamese Summerse, jehož jméno většina z nás bude znát spíš podle rodinné firmy Summersů. Zůstává jen otázkou, jestli román se skandálním názvem „Žil jsem s Bohem“ pomůže, nebo uškodí jménu známému už nejen v našem městě. Během několika dní bude známo nejen to, čekejte recenze a názory ve večerním vydání našich novin.“

Angel: „Hm.“

Buffy: „Uh-hm.“

Angel: „Takže…“

Buffy: „Jsem zvědavá, jaká ta knížka bude.“

Angel: „Co když to vážně zlikviduje firmu?“

Buffy: „Tak to bude kvůli našemu synovi, ne?“

Angel: „Ty jsi vážně dokonalá.“

Buffy: „Tak co s tím uděláme?“

Angel: „Myslím, že nic.“

Buffy: „Alice, sežeň mi tu knihu, co nejdříve.“

Alice: „Ano paní.“

Hned potom přiběhla Eve a vymohla si trénink. Byla sice hodně ostýchavá, ale na Buffy začínala být závislá a viděla v ní svůj velký vzor.

Angel: „jen běž, dokončím to za tebe.“

Buffy: „V SSku.“

Angel: „Budu se těšit.“

Buffy: „Miluju tě.“

Angel: „Taky.“

Pohladila ho po tváři a odešla. Zůstal sám.

         V SSku bylo hodně lidí, přestože bylo dopoledne. Michelle, Chris, David, Natasha, Anette, Thomas a děti, za chvíli se připojil i Angel.

Chris: „Kdy přijde Buffy?“

Angel: „Trénuje.“

Anette: „Musíme jí něco říct.“

Angel: „Slíbila mi, že brzy přijde.“

Michelle: „Tak co? Četli jste noviny?“

Angel: „Buffy je nadšená.“

David: „Takže ano a co na to říká?“

Angel: „Nic moc.“

Buffy už běžela k nim, společně s Eve. Hned se přisála na Angela a nehodlala se ho jen tak pustit.

Chris: „Ehm, Buffy?“

„Hm?“

Chris: „Mohla bys mě chvilku poslouchat?“

Buffy: „No jasně, co se děje?“

Chris: „Chceme s Anette odjet.“

Buffy: „proč?“

Anette: „Do L. A., ale ještě se vrátíme.“

Buffy: „Dobře.“

David: „Co?“

Buffy: „Dobře.“

Angel: „Nemám ti něco přinést?“

Buffy: „Kafe prosím.“

Thomas: „Skočím ti tam.“

Buffy: „Díky broučku. Takže, proč odjíždíte?“

Chris: „Trochu za změnou a taky se tam máme s někým setkat.“

„Anastasie, miláčku, tohle nedělej.“ Napomenula Natasha děvče, které se povážlivě přibližovalo ručkama k ohni. Buffy za holčičkou hned šla a sedla se vedle ní. Vzala její ručky do svých a vzala do nich plamen ohně. Natasha vyděšeně vykřikla, ale David ji uklidnil. Pro Buffy byl oheň neškodný, a pokud chtěla, tak i pro Stacy. Plamen zmizel a Buffy vzala holčičku do náruče. Usmívala se.

Natasha: „Neměla bys tohle dělat, Anastasie si pak bude myslet, že oheň není nebezpečný.“

Buffy. „není přece blbá. Ví, že oheň je dobrý služebník, ale zlý pán.“

„Ano.“

Buffy: „To mám ale chytrou vnučku.“

„Mami? Jsi v pořádku?“

Buffy: „Jo, jasně. Jsem, jen… musím na chvíli odejít.“

David: „Kam šla?“

Angel: „jen ji nech, nic se jí nestane.“

Eve: „Půjdu ještě trochu cvičit.“

Angel: „To není dobrý nápad Eve. Jen počkej na Buffy.“

Eve: „Dobře, ale…“

Angel: „Eve!“

Eve: „Ano Angele.“

Angel: „Hodná.“

David: „Panebože, všechny ženský mu zobou z ruky, doufám, že to mám po tobě.“

Angel: „Natashu jsi získal celkem snadno.“

David: „Ale to ona sbalila mě.“

Natasha: „No dovol.“

Angel: „Kdybys teprve viděla, jak mi trvalo, než mi došlo, že Buffy miluji.“

Chris: „Tys ji někdy i nemiloval?“

„Už jsem tady, tak o mě nemluvte.“ Zvolala Buffy ode dveří.

Angel: „jsi v pořádku? Tys plakala?“

Buffy: „Mluvila jsem s Gilesem a Violou.“

David: „A co ti řekli?“

Buffy: „Nic.“

Eve: „Můžu jít ještě cvičit?“

Buffy: „Samozřejmě, že ne. Vždyť si přetáhneš svaly, nejmíň dva měsíce pak nebudeš moct naplno trénovat.“

Thomas: „A teď jsi jí dala návod.“

Buffy: „Že já ti omezím porce zmrzliny?“

Thomas: „Já vůbec nemluvil.“

Buffy: „Taky myslím.“

Eve: „Tak můžu jít?“

Buffy: „Nepíšeš zítra test?“

Eve: „Ještě se na to podívám.“

Buffy: „Hodná. Tak dobrou.“

Eve: „Vám taky.“

Angel: „Jsi hrozně bledá. Ty prášky nezabírají?“

Buffy: „Jaké prášky?“

Angel: „Od Jima.“

Buffy: „už je nemám. Ale dnes má volat kvůli těm výsledkům, tak se ho můžeme zeptat.“

Chris: „A teď už se dozvíš, co ti je?“

Buffy: „Snad. Ale můj démon je silný, právě teď je silný.“

Angel: „Možná tě oslabuje.“

Buffy: „Když je silný on, jsem silná i já.“

David: „V knize něco není?“

Buffy: „Nedramatizujte to, přece neumírám…. Dobře, to nebylo dobré přirovnání, ale Jim říkal, že to stejné to znovu není, takže můžeme být klidní.“

Natasha: „Víš, kolik podobných nemocí existuje? Může to být cokoliv, mozek je velmi zranitelný.“

Buffy: „Tak to se nemám čeho bát ne? Já nemám ani vejšku.“

Natasha: „Neměla by sis zahrávat.“

Buffy: „Nebojte se, pokud by mi opravdu něco bylo, byli byste první, kdo by se to dozvěděl.“

„Promiňte. Teď není vhodná chvíle.“ Promluvila teď trochu formálnějším hlasem za sebe.

„Je to nutné.“

Buffy: „nemám čas, přijďte zítra.“

„Dobře, zítra.“

David: „kdo je to?“

Buffy: „Nikdo důležitý.“

Začal zvonit telefon vnitřní linky soukromé části budovy. „Vezmu to.“ Navrhl hned Chris a zvedl sluchátko. Jeho úsměv se proměnil v kamenný výraz.

„Chrisi?“

„Buffy? To je pro tebe.“

Buffy si vzala telefon od Chrise a chvíli s někým mluvila, nakonec slíbila, že přijde a hovor ukončila.

David: „Co se děje?“

Buffy: „Musíme jet.“

Angel: „Jim?“

Buffy: „Máme k němu přijet.“

         K Jimovi dorazili snad v rekordním čase, i když se předtím Buffy oblékala. Čekal na ně se všemi výsledky, aby jim řekl pravdu.

Buffy: „Ahoj Jime.“

Jim: „Ahoj Buffy, Angele.“

Angel: „Tak, už něco víš?“

Jim: „Máme tu ty výsledky. Podle těchto testů jsi dokonale zdravá. Mozek i všechny ostatní orgány máš naprosto nedotčené. Jako malé dítě.“

Buffy: „Takže?“

Jim: „Jsi úplně zdravá.“

Buffy: „Nechci ti odporovat, ale vůbec se zdravá necítím.“

Jim: „Musí to být psychologického charakteru.“

Angel: „Co?“

Jim: „Úplně normální vysvětlení, všechny tvé potíže souvisí se stresem. Prostě míň pracuj a víc odpočívej, připadá mi, že jsi toho poslední dobou moc nenaspala.“

Buffy: „To je blbost! Není to stres.“

Angel: „Není to stres, ale obrana proti stresu, obrana tvého démona.“

Buffy: „To nehodlám akceptovat.“

Jim: „Buffy, nebuď jako malá.“

Buffy: „Já nejsem jako malá.“

Jim: „Víc pro tebe nemůžu udělat. Snad bys měla zajít za svým psychologem.“

Buffy: „Já nemám žádného svého psychologa.“

Jim: „každý Američan ho má.“

Buffy: „Tak to jsem výjimka.“

Jim: „najdi si nějaký koníček, něco kromě šermování mečem a zabíjení upírů. Něco beze zbraní: malování, šachy, hudbu…“

Buffy: „To si děláš legraci, ne?“

Jim: „Co tě bavilo na střední škole?“

Buffy: „Zabíjení?“

Angel: „Bruslení.“

Buffy: „Nebruslila jsem přes padesát let.“

Jim: „Co třeba jízda na koni?“

Buffy: „Nakupování?“

Jim: „Tomu se radši vyhni. Co třeba tanec… nebo zpěv.“

Buffy: „Tohle není moc dobrý nápad.“

Jim: „nebudeme to zbytečně prodlužovat, prostě míň práce, míň zabíjení, více zábavy.“

Buffy: „S třinácti lidmi v baráku?“

Jim: „Jediný, o koho se musíš starat, je tvůj syn, a tomu je deset, zvládne to.“

Angel: „na co tím narážíš.“

Jim: „jediné, co doporučuji, je klid, naprostý klid.“

Buffy: „Ty mě chceš zabít?“

Jim: „Klidně dál zabíjej, jenom se tolik nehoň.“

Buffy: „Dobře.“

         Buffy a Angel se vrátili do hotelu. Začínalo se stmívat. V tu stejnou chvíli se Chris a Anette balili, aby mohli druhý den odjet. Angie byla společně s Holie u wiccy, zatímco jejich protějšky, spolu se Spikem a Thomasem hráli poker. Eve byla u sebe a učila se, Michelle hrála na klavír a David s Natashou a Stacy si dělali rodinný večer. Alex se momentálně učil od Spika hrát poker. Buffy se položila do vany plné bublinek a relaxovala, Angel jí chystal postel na spaní. Poklidný večer, kdy dům plný lidí žil svým vlastním životem. Ne na dlouho ale byli všichni spolu, Chris a Anette měli hned druhý den odjet a Michelle se k tomu taky chystala, aby byla s Darrenem.

         Ráno šla Buffy hned po tréninku jako obvykle do kanceláře, na stole na ni čekala kniha v tmavém obale. Na obálce bylo velkým bílým písmem na tmavém podkladu napsané, Žil jsem s Bohem. Zvědavě knihu otevřela. Bez přestávky četla až do oběda. Za tu dobu zjistila, o čem kniha je. Stejně si ale nechala od Alice přinést všechny noviny, ve kterých by mohla něco najít. Nemohla si pomoct, ale hrozně ji zajímalo, co na knihu říká kritika.

Skandální kniha pobuřuje veřejnost

vEŘEJNÉ PÁLENÍ VÝTISKŮ NA ULICÍCH

KRITIKA TRHÁ ROMÁN NA KUSY. CO NA TO AUTOR?

To a hodně podobného hlásaly titulky recenzí. Musela se pousmát, její syn má vážně smysl pro skandál. Zavolala mu, hned přišel, zarazil se, když viděl noviny a knihu na jejím stole.

James: „Já ti to vysvětlím.“

Buffy: „Jsem na tebe pyšná.“

James: „Vážně?“

Buffy. „Jistě.“

James: „Nechceš mi vynadat?“

Buffy: „Děláš si legraci? Samozřejmě, že ne.“

James: „To bych nečekal.“

Buffy: „Četl jsi noviny?“

James: „Ne.“

Buffy. „Trhají tě na kusy.“

James: „To jsem čekal.“

Buffy: „Pěkně si to užíváš co?“

James: „Těšil jsem se na pořádný pozdvižení. Jenom doufám, že to neuškodí vaší firmě.“

Buffy: „Toho se neboj, když jsem dokázala Thomase vysekat z vraždy a ještě na tom vydělat, tohle zvládnu s přehledem.“

James: „Četla jsi to?“

Buffy: „zatím jen pár stránek, ale líbí se mi to.“

James: „Dík.“

Buffy: „nemáš za co, je to vážně dobrý.“

James: „Co na to táta?“

Buffy: „Zatím jsem s ním o tom nemluvila. Mám podezření, že se mi vyhýbá.“

James: „Vy abyste si pořád nedělali problémy.“

Buffy: „Trochu úcty prosím.“

James: „Uvidíme se večer?“

Buffy. „V SSku. Musím teď odejít a vrátím se až pozdě. Kdyby se Angel ptal, šla jsem hrát golf.“

James: „Cože?“

Buffy: „To je ta hra.“

James: „Vím, co je golf.“

Buffy: „Tak zatím.“

James: „Dej na sebe pozor.“

Buffy: „Jako vždycky.“

         Když se Buffy před svítáním vrátila, Angel spal. Nechtěla ho sice budit, ale hned jak vešla, probudil se.

„Kde jsi byla?“

„Znáš to, zabíjení.“

Angel: „Buffy, víš, co ti říkal Jim.“

Buffy: „Angele.“

Angel: „Budeš hodná, ano?“

Buffy: „Já jsem vždycky hodná.“

Angel: „Lhát se nemá.“

Buffy: „Dobře. Už nikam nepůjdu, aspoň dnes.“

Angel: „Ach jo, jsi horší, než děti.“

Buffy: „Aspoň se se mnou nenudíš.“

Angel: „To určitě ne.“

„Haló, je tu někdo?“ Křičel někdo v obýváku.

Buffy: „Ne, děti jsou horší.“

Angel: „Co budeme dělat?“

Buffy: „Jdu pro něj, ať nevzbudí Eve.“

V obýváku byl Thomas, Buffy ho přivedla do ložnice, aby nevzbudil Eve a Alexe.

Angel: „Potřebuješ něco?“

Thomas: „Doufám, že vás neruším, nebo nebudím.“

Buffy: „Obojí, ale to nevadí, potřebuješ něco?“

Thomas: „Přijali mě na universitu.“

Buffy: „Nejsi na to moc starý?“

Thomas: „ne, na semináře.“

Angel: „Eh-hm a?“

Thomas: „Budu bydlet na koleji. Když budu moct, přijedu, ale…“

Buffy: „Mám toho dost. Všechny vás dám na řetěz. Teď jdu pryč.“

Angel: „kam zase?“

Buffy: „Pracovat.“

„Doufám, že jsem ji nenaštval.“

„Ona je teď naštvaná pořád, toho si nevšímej.“

Thomas: „problémy?“

Angel: „Dá se to tak říct. Myslím, že mě má plný zuby.“

Thomas: „Vždyť jste spolu padesát let, dejte si chvilku volno.“

Angel: „Jaký volno?“

Thomas: „prostě si od sebe chvilku odpočiňte, vždyť vy dva jste spolu pořád. Kde je Buffy, je jistý, že jsi i ty a naopak.“

Angel: „Ale vždyť jsme manželé.“

Thomas: „Víš, proč lidi žijou tak krátce?“

Angel: „Strava?“

Thomas: „ne, aby spolu nemohli být tak dlouho, chápe?“

Angel: „Asi jo. Takže co mám udělat?“

Thomas: „Tvoje mise bude mít dvě části, za prvé. Odjedeš na nějaký závažný úkol, který musíš plnit sám a když se vrátíš, pojedete společně na nějakou dovolenou. Jen vy dva, bez dětí.“

Angel: „Co bychom bez tebe dělali.“

Thomas: „Měli byste další dítě, tím by se to dočasně vyřešilo, ale později spíš zkomplikovalo.“

Angel: „Kecko.“

Thomas: „hej, v budoucnosti mi budeš vděčit za své manželství, měl bys mi spíš děkovat.“

Angel: „Měl, možná…“

Thomas: „Tolik vděku si snad ani nezasloužím.“

Angel: „Máš pravdu, nezasloužíš.“

Thomas: „Dostanu teď zmrzlinu?“

Angel: „Horší, než malé dítě.“

         Buffy si užívala chvíle, kdy v domě nikdo nebyl. Eve a Alex byli s Jamesem v zoo. David, Natasha a Stacy byli u sebe v domě, kam se před nějakou dobou přestěhovali, aby se osamostatnili. Spike s Ozem byli v baru a Thomas se už před několika měsíci odstěhoval. Už jich zbývalo v domě jen málo, a když se odstěhoval i Angel, připadala si často sama. Taky, že často sama byla. Nechápala, proč to Angel udělal. Nebylo to, protože se pohádali, to určitě ne. Ale výsledkem bylo, že byla sama. Usínala ve velké pohodlné posteli s myšlenkou na Angela, která jí vyvolávala úsměv na rty. V noci ji probudila neuvěřitelná bolest, která jí procházela celým tělem. Zhluboka dýchala, aby se přinutila myslet na něco jiného, než jen na tu zničující bolest. Ve vteřině ustala, jako přišla. Klesla zpátky do postele a připadala si smrtelně vyčerpaná. Její další probuzení už bylo o poznání hezčí, ale jen s velkým sebezapřením se přinutila pootevřít oči. Seděl vedle ní Angel a usmíval se.

„Dobré ráno, zlatíčko.“ Políbil ji jemně na čelo.

Buffy: „Angele, co tu děláš?“

Angel: „Vracel jsem se z hlídky a ještě jsem tě chtěl vidět.“

Buffy: „Zvládneš dojít domů?“

Angel: „Tunely.“

Buffy: „Promiň, jsem utahaná.“

Angel: „Jsi v pořádku? Vypadáš vážně unaveně.“

Buffy: „Nevím, celá dnešní noc byla tak divná.“

„Neboj se, teď jsem tady.“ Vzal ji za ruku. Podívala se a teď už se úplně probudila.

Angel: „Co se děje?“

Buffy: „Kde je znamení?“

Angel: „jaké znamení?“

Buffy: „Můj démon.“

Angel: „Máš pravdu. Jenom se hlavně nerozčiluj, určitě to má racionální vysvětlení.“

Buffy: „Například? Vyšel si na procházku?“

Angel: „Dýchej, hlavně nezapomeň dýchat, ano? Uklidni se.“

Buffy: „Já jsem přece úplně klidná, nevidíš?“

Angel: „Dobře…teď si odpočineš a já se podívám do knihy, co se ti stalo.“

Buffy: „Ne, půjdu s tebou.“

Angel: „To tedy nepůjdeš, zůstaň tu prosím. Nevíme, jak se bude tvoje tělo chovat, když nemáš svého démona.“

Buffy: „Ale Angele…“

Neposlouchal její námitky, uložil ji zpět do polštářů a snažil se ji donutit spát. Potom odešel, ale cestou do její kanceláře, kde chtěl najít knihu přemožitelek, se s někým srazil. Nemohl uvěřit tomu, co vidí, byla to totiž Buffy, ale ne taková Buffy, jakou znal on, ale jakou mohl poznat. Ve světlých vlasech měla šedivé prameny, na tváři unavený výraz plný vrásek.

„Buffy?“

„Jsem to já. Nepoznal jsi mě viď?“

Angel: „Ale ano. Svoji Buffy poznám vždycky.“

„neboj se, až se vrátíš do pokoje, kde jsi mě nechal, bude tam zase krásná mladá Buffy.“

Angel: „Ani jsem si nevšiml, že bys vypadala jinak.“

„Nemám moc času, pojď se mnou.“ Šla chodbou, ale on ji chytil za loket.

Angel: „Jak to, že nemáš čas?“

„jsem tu jen na chvíli. Když se uvolnil můj démon, vnikla jsem sem trhlinou v čase, jsem z budoucnosti. Musím ti něco ukázat.“ Vysvětlila, jako souhlas ji vzal za ruku a nechal se vést. Zavedla ho do tělocvičny.

Angel: „Co mi tu ukážeš?“

„Nejlepší sex tvého života?“

Angel: „Co?“

„Nikdy jsi nebyl na legraci. Chvíli počkej.“ Odběhla do zadní části a vrátila se s velkou dýkou.

Angel: „Na co to máš?“

„Věř mi Angele, to jsem přece já, tvoje Buffy.“ Uklidňovala ho a kroužila s dýkou kolem něj. Připoutala ho pouty ke stěně, byl překvapený, ale stejně jí vůbec neodporoval, proč taky.

„Angele, jenom mě zajímalo, jak budeš na tohle reagovat.“

Angel: „na co?“

„Na tohle.“ Vrazila mu dýku do dlaně a přišpendlila ho tak ke stěně. Bolestně polohlasně vykřikl, ale než se stačil vzpamatovat, druhá dýka mířila do levé dlaně, Kolem ostří dýk začala stékat temně rudá krev a Buffy se na to dívala s mírně pobaveným výrazem.

Angel: „Buffy?“

„Snad nejsi překvapený, miláčku?“

Angel: „Proč to děláš?“

„Jenom jsem se chtěla ujistit, že je vše tak, jak jsem předpokládala.“

Angel: „Jak?“

„Mám tě ve své moci, lásko. Jsi tak slabý, a já tak slabá. Bude nutné tě zabít, nebo odloučit, aby byla zase silná. Silná, jako dřív a mnohem víc. Tak co si vybereš? Opustíš svoji milovanou Buffy, nebo zemřeš?“

Angel: „Ty nejsi ona.“

„Ale jsem k sakru. Proto taky vím, co je v budoucnosti. Samá smrt a jen kvůli nám. Nechci být sobecká. Proto radši, dřív, než se narodí, musím se tě zbavit.“

Angel: „narodí kdo?“

„Zase jediné, co tě zajímá, jak si užít. Řekla jsem toho až moc, teď dost!“ Usmívala se ironicky a zamávala třetí dýkou, jakoby přemýšlela, kam bodnout.

Angel: „Co, tak tě mám přesvědčovat?“

„Ale ne Angele, jen mi to usnadni.“ Napřáhla se, ale potom jí ruka klesla. Ještě jednou se napřáhla a dýka už málem našla svůj cíl, než se Buffy rozplynula. Nevěřícně se díval na místa, kde ještě před chvílí stála. Pak už zase viděl jenom svoji Buffy, jak mu vyndává dýky z dlaní a odpoutává mu řetězy. Byla to jeho Buffy, mladá krásná, s mnohem láskyplnějším výrazem ve tváři.

         Probral se ve své posteli, Buffy seděla vedle něj na posteli, na klíně měla notebook, určitě teprve před chvílí vstala.

„Buffy?“

Buffy: „Konečně, už jsem se o tebe bála. Teda, měla jsem proč. Co se ti stalo? Už je ti líp? Proč mi tohle děláš?“

Angel: „V jakém pořadí mám odpovídat?“

Buffy: „Miluju tě.“

Angel: „Jsi v pořádku?“

Buffy: „Já? To ty jsi zraněný? Jak se ti to stalo?“

Angel: „Napadli mě.“

Buffy: „Nějaká ženská ne? Já jen, že ses nechal spoutat.“

Angel: „Musíme to řešit?“

Buffy: „Ne. Nemusíme. Kdybys chtěl, řekl bys mi to, viď?“

Angel: „Samozřejmě.“

Buffy: „Tak, jak ti teď je? Můžu ti vyměnit obvazy?“

Angel: „Jaké?“

Buffy: „Na rukou.“

Nechápavě se podíval na svoje ruce, měl je obvázané čistě bílými obvazy. Brala to jako souhlas, přisunula se k němu a vzala z nočního stolku lékárničku. Netrvalo jí to dlouho, vždyť v obvazování už měla nějakou tu praxi. Neměla ani tušení, kdo mu rány způsobil, ale věděla, že se to dozví, až bude on chtít.

Angel: „Co tvůj démon?“

Buffy: „Vrátil se, sám od sebe.“

Angel: „Vidíš, nebylo to tak hrozné.“

Buffy: „Měla jsem o tebe strach, když jsem tě tam viděla.“

Angel: „Slíbila mi nejlepší sex mého života a přišpendlila mě na zeď.“

Buffy: „A mohla bych ji zastat já?“

Angel: „Jedině ty.“

Buffy: „Bolí to hodně?“

Angel: „Vůbec. Jak se vlastně má tvůj démon?“

Buffy: „Je naštvaný, hrozně naštvaný, ale nevím proč.“

Angel: „S tím si nedělej starosti, ono ho to přejde.“

Buffy: „Ty teď budeš spát a já ti něco přinesu. Určitě máš hlad.“

Angel: „Jsi úžasná.“

 

O několik týdnů později:

         Venku byla ještě tma, vstala a byla ráda, že je v domě klid. Hodila na sebe lehký župan a přešla celou místnost k oknu. Opřela se bokem o skříň a zadívala se z okna. Ani nevěděla, jak dlouho tam stála, když ucítila chladný dotek přes župan. Sama pro sebe se usmála a opřela se o něj. Otřela se mu tváří o krk, hlasitě vydechl a přitiskl ji k sobě.

Angel: „Jak jsi spala?“

Buffy: „Úžasně, ale byla mi zima, příšerná zima.“

Angel: „Taky jsem ti v noci spravoval deku, byla na zemi.“

Buffy: „panebože, co jsem to zase vyváděla? Ještě, že tu nebyl Wesley.“

Angel: „Určitě by to oživilo jeho posmrtný život. Protože jenom pomyšlení na to, co máš pod tím županem mě…“

Buffy: „Shh, ještě chvíli počkej.“

Přesto ji vzal do náruče a přenesl k posteli. Svlékl jí župan a zabalil ji do přikrývek: „Teď prosím spi.“

Buffy: „Ty mě tu takhle necháš?“

Angel: „Chceš zazpívat ukolébavku?“

Buffy: „Přinést kafe.“

Angel: „Teď budeš spát a pak tě překvapím.“

Buffy: „Už se moc těším.“

3. kapitola