V obýváku si hned sedla vedle Angela a přitulila se k němu.

„Miluju tě.“ Šeptla a skryla tvář v záhybech jeho košile. Hladil ji po vlasech a urovnával si v hlavě, na co právě myslel.

Giles: „něco důležitého?“

Angel: „Jen staré záležitosti.“

Wesley: „Vraťme se k tématu šílené přemožitelky…“

„Jsi v pořádku?“ Pošeptal, aby je nikdo neslyšel.

„Ano, jsem. Jenom se objevil náhle, nechápu, proč zrovna teď.“

„Všechno má svůj důvod, lásko.“

Giles: „Buffy, až Faith dorazí, musíš se s ní setkat.“

Buffy: „Samozřejmě. Už se nemůžu dočkat.“

Angel: „Moc jí ale neubližuj.“

Buffy: „neboj se, budeš u toho.“

Thomas: „Vážně z tebe mám strach.“

Buffy: „není radno dostat se se mnou do křížku.“

Willow: „Budeme dneska cvičit?“

Buffy: „Samozřejmě, už se těším.“

Willow: „Dnes téma?“

Buffy: „Však já si ještě něco vymyslím.“

Thomas. „To abychom se báli už teď.“

Buffy: „Gilesi, našel jste něco o tom démonovi?“

Giles: „Nic moc, teď nebudu ostatní nudit, řekneme si to později.“

         Buffy seděla na sedačce, Angel ležel vedle ní, měl položenou hlavu na jejím klíně. Byli rádi, že jsou aspoň chvíli v klidu, sami. Ale jenom do chvíle, kdy vtrhl Alex s Willow. Vůbec by si jich nevšimli, nebýt křiku, kterým na sebe upoutávali pozornost.

„Co se děje?“ zvedla hlavu Buffy.

Willow: „Tohle je…“

„Faith, přemožitelka.“ Představila se sebevědomě. Buffy naznačila Angelovi, aby ji nechal vstát a šla k přemožitelce. Pozorně si ji prohlížela.

Buffy: „Přemožitelka, čekala jsem tě.“

Faith: „mluvíš jako pozorovatel.“

Buffy: „Nenech se tím zmást, jsem Buffy.“

Faith: „Takže slavná Buffy, čekala bych, že budeš vyšší.“

Buffy: „Předsudky.“

Alex: „Thomas s Cordy brzy přijdou, nemohl tě sehnat na mobilu.“

Buffy: „Vypnula jsem ho.“

Willow: „To bychom tě pak mohli shánět, co?“

„Ahoj, jsem tady.“ Kvičel Thomas, že málem převrátil barák naruby.

Thomas: „mami…“

Buffy: „Ahoj, jak jste si to užili?“

Cordelie: „Skvěle, kdo to je?“

Buffy: „To je Faith. Faith, Thomas, Cordelie a Angel.“

Faith: „nazdárek lidi.“

Thomas: „Takže vy jste přemožitelka?“

Faith: „Jo, to jsem, mladej.“

Thomas: „hej, nejsem pro tebe mladej.“

Faith: „promiň, klučino.“

Buffy: „Hej, do rohů, jasný? Dneska si dejte pauzu.“

Willow: „Ještě jsem nemluvila s Gilesem.“

Buffy: „Je to OK, dnes k němu jdu. Půjdeš se mnou Faith?“

Faith: „jasně B, že váháš.“

Alex: „Tak my si sedneme, jo?“

Buffy: „Klidně. Jdete večer někam?“

Thomas: „Ještě ti to řekneme, zatím…“

Buffy: „My máme hodinu…“

Willow: „Samozřejmě, jdu se připravit.“

Willow objala Alexe a šla do ložnice.

Angel: „Žádný oheň, žádné portály…“

Buffy: „Žádné transformační a nebezpečná kouzla, jistě. Taky ti bezmezně věřím.“

Pohladil ji po tváři a díval se za ní, když odcházela.

Alex: „zase jsme tu zůstali sami.“

Thomas: „Čekejte brzy výbuch.“

Angel: „Máš štěstí, že tě Buffy neslyší.“

Faith: „Hej, jsem myslela, že se aspoň poperu s přemožitelkou a ona zmizí.“

Angel: „Mají pravidelnou hodinu.“

Faith: „Jdu tam.“

Thomas: „Minule to znamenalo výbuch.“

Faith nedbala jeho vady a vběhla do pokoje, kde Willow i Buffy zmizely. Za chvilku se ozval Buffyin varovný křik. Angel a Alex tam hned běželi, kolem Faith létala žlutá světýlka. Buffy seděla na posteli a před sebou měla sáčky s bylinkami a hmoždíř.

Angel: „Co to je?“

Buffy: „Bude to Ok, jenom se nikdo nehýbejte.“

Faith: „Tobě se to mluví.“

Buffy: „Chvilku počkej, musím si vzpomenout, jak to zmizí, přerušila jsi mě v polovině.“

Faith: „Já za to nemůžu.“

Buffy: „Vy jste jí neřekli, že nás nesmí rušit?“

Angel: „Samozřejmě, že jsme jí to řekli.“

Willow: „Začíná to Lux.“

„Už to mám.“ Řekla si sama pro sebe Buffy a odříkala zpaměti kouzlo. Světýlka zmizela.

Buffy: „Nemáš za co.“

Faith: „Tak dík.“

Angel: „Jsi v pořádku?“

Buffy: „Jo, jasně.“

Faith: „Hej, na mě letěly kuličky.“

Angel: „Ty jsi v pořádku.“

Willow: „Budeme pokračovat?“

Buffy: „Faith, co jsi potřebovala.“

Faith: „myslela jsem, že si spolu aspoň zatrénujeme.“

Buffy: „Až po hodině, domluv se s Angelem.“

Willow: „Pokračujeme.“

Buffy: „Určitě, připrav si zatím tu směs, my se domluvíme, jo?“

Willow: „Super, můžu to dělat sama?“

Buffy: „Klidně, ale je světlá postel, tak to dělej vedle.“

„Pojď na chvilku vedle.“ Objal ji Angel kolem pasu a vyvedl ji z pokoje.

Faith: „Tak co? Buď půjdeme za pozorovatelem, nebo jdu pryč.“

Buffy: „Tak jdi, za Gilesem půjdu až večer. Nebo za ním jdi sama.“

Alex: „Víš jistě, že to může dělat Will sama?“

Buffy: „Určitě, je to jednoduché. Angie to dělala hned, jak začala kouzlit, byly jí tři.“

Angel: „To není moc dobré srovnání.“

Faith odešla, Willow dokončila kouzlo a Buffy ho zkontrolovala, bylo to přesně to, co po ní žádala. Buffy potom hrozně bolela hlava, tak už dál nepokračovaly. Šla si hned lehnout.

         Buffy stále ještě ležela v posteli a vůbec se jí nechtělo vstávat. Zasněně se tulila k Angelovi a tiše mluvila sama se sebou, i když ji pozorně poslouchal. Najednou se dveře rozletěly, ve stejnou chvíli Buffyina dýka vyletěla jejich směrem. Zastavila se v rámu dveří jen těsně vedle Faithiny hlavy.

„Co tady sakra chceš?“ Křikla naštvaně Buffy a posadila se na posteli.

Faith: „hej, hej, klídek, nemusíš hned šílet. Chtěla jsem s tebou zkusit trochu trénovat.“

Buffy: „Mám telefon.“

Faith: „Co to s tebou je?“

Buffy: „Počkej na mě venku, musím se oblíknout.“

„jasně, žádnej problém.“ Hned zmizela ve dveřích.

Angel: „Nemám něco udělat?“

Buffy: „Cokoliv, abych nemusela vstát a jít tam.“

„Nechci tě pustit, ale co nadělám.“ Pohladil ji po zádech a políbil na rameno. Vstala a hodila na sebe župan. „Přijdeš?“

Angel: „Přijdu, za chvíli.“

Buffy: „Díky.“Rychle se oblékla a šla za Faith.

         Samozřejmě nervózně přešlapovala po pokoji.

„připravená?“

Buffy: „Já ano a ty?“

Faith: „Vždycky, ale ty nevypadáš.“

Buffy: „O mě se nestarej.“

Faith vyrazila, rána střídala ránu, obě přemožitelky bojovaly jako o život. Stejně jako Buffy věděla, že Faith v sobě má sílu naštvané přemožitelky, tak i Faith věděla, že v sobě má Buffy jistou sílu. Nevěděla ještě přesně, kdo Buffy je, zatím vůbec nic nevěděla, ani Gilese neznala. Za chvíli dostala Buffy Faith do kolen.

„Tak co nato říkáš?“ Obrátila se na Angela, který už hodnou dobu stál ve dveřích.

„Na to, že už dlouho naplno nebojuješ…“ Konstatoval chladně. Rozběhla se a skočila mu kolem krku. Faith se zatím skládala na nohy.

Buffy: „Máš pro mě dneska překvapení?“

Angel: „Dneska určitě. Jenom co se setmí, lásko.“

Buffy: „Zabiješ pro mě pár upírů?“

Angel: „Pokud budeš chtít, tak i to.“

„hooodnej.“ Usmála se a vlepila mu pusu na tvář.

Angel: „Kde je synáček?“

Buffy: „Půjdu ho najít. Jak se cítíš Faith?“

Faith: „Dobrý, dobrý.“

Angel: „Chceš panáka?“

Faith: „Jeden by bodnul.“

„Tak já se jdu zatím podívat po Thomasovi, hm?“ Prohrábla mu rukou vlasy a zmizela v Thomasově pokoji.

Faith: „Tohle město mě fakt bere.“

Angel: „Pokud budeš hodná, dostaneš dárek. Buffy ti ukáže svého pozorovatele.“

„Já to slyšela.“ Ozvala se Buffy z Thomasova pokoje.

„Já vím.“ Odpověděl jí, zatímco se vracela do obýváku.

Buffy: „K němu do pokoje jde všechno slyšet.“

Angel: „Můžeš se ho na to zeptat.“

Buffy: „Za trest tě tu nechám a půjdu se s Faith bavit.“

Angel: „Do setmění doma.“

„Přinesu večeři.“ Líbla ho na tvář a vzala si džínové sako.

„nezlob.“ Křikl ještě za ní, když s Faith odcházela.

         „Zase jdeš pozdě. Tvoje schopnosti jsou sice nedocenitelné, ale tvoje disciplína stále zůstává na bodu mrazu, jsem…“ Ani nedokončil svůj obvyklý proslov, protože si všiml druhé přemožitelky. Zmateně si sundal brýle a jal se je leštit.

„Taky tě ráda vidím Gilesi, tohle je Faith.“

Giles: „Jsem Rupert Giles, rád tě poznávám Faith.“

Faith: „Jasný, tak vy jste pozorovatel jo?“

Giles: „Ano, občas si tak odvažuji říkat.“

Faith: „Hm.“

Buffy: „Máte pro mě něco?“

Giles: „Řekl bych všechno. Co říkáš na meč?“

Buffy: „Miluju vás.“

Giles: „Dobře. Musíš mu useknout hlavu a potom oddělit všechny části těla. Angel se o to postará.“

Buffy: „Ani ranu, všechno, co souvisí s meči, je moje.“

Giles: „jak myslíš, nechci se vám do toho plést, ale přece jen, jsi z formy.“

Buffy: „Dejte mi meč a já vám ukážu formu, že budete zírat. V L.A., ani v Londýně se mi nikdo nevyrovná, teda zatím mě nikdo neporazil.“

Giles: „Rád se někdy podívám, ale teď je důležitý náš přítel démon.“

Buffy: „Samozřejmě.“

Faith: „A co já? B dostane všechny démony a já co?“

Giles: „Dnes vyzkouším, v jaké jsi formě.“

Faith: „A B se zatím bude bavit? Kdy bude zkoušená ona?“

Giles: „To je na jejím ochránci, aby si ji chránil.“

Faith: „Tak ty máš i ochránce jo? Vstoupila jsi do odborů?“

Buffy: „ne, chodím s nejúžasnějším chlapem pod sluncem.“

Giles: „Buffy.“

Buffy: „Hned po Gilesovi.“

Giles: „Tak jsem to nemyslel, nechtěla by sis ověřit, jestli jsi připravená.“

Buffy: „Teď mě urážíte. Ale klidně. Večer budeme trénovat s Angelem, tak mě můžete zkontrolovat.“

Giles: „Ovšem, pokud u toho bude tvůj Průvodce.“

Buffy „Nechovejte se, jakoby vám bylo pět.“

Giles: „Dobře, uvidíme se večer, po hodině s Willow?“

Buffy: „Nejspíš, zatím nevím. Angel říkal, že má pro mě překvapení.“

Giles: „Upíři.“

Buffy: „Ti to prý nejsou. Přiznej se, že ty něco víš?“

Giles: „Samozřejmě, že ne.“

Buffy: „Vidím vám to na očích, vy jste nikdy neuměl lhát.“

Giles: „Vážně nic nevím.“

Buffy: „V pohodě, vymlátím to s Thomase.“

Giles: „nemůžeš Thomase zmlátit.“

Buffy: „Proč? Aha, on je můj nevlastní syn. Ach jo. Pro tentokrát… Ha, už vím, Willow. Znám jedno skvělé kouzlo pravdy, působí na každého, kdo je v rozsahu.“

Giles. „jakto, že ho znáš?“

Buffy: „Jednou ho na mě použila jedna čarodějka a taky na Angela, Spika a Dana.“

Giles: „předpokládám, že to bylo zajímavé.“

Buffy: „To bylo. Spike si z toho udělal svoji vlastní komedii, kdy se nás ptal na intimní otázky.“

Giles: „To mohlo být opravdu zábavné.“

Buffy. „To určitě.“

Faith: „Vždycky mluvíte tak škrobeně?“

Giles: „promiňte?“

Faith: „Zkusil jste se někdy uvolnit?“

Buffy: „Tak se uvidíme večer, jdu najít zbloudilého synka.“

Giles: „Zase utekl? Viděl jsem ho s Cordelií nasedat do auta.“

Buffy: „Do jakého auta?“

Giles. „Mám takové tušení, že vypadalo úplně stejně jako to Angelovo.“

Buffy: „Ježíši, musím ho najít, než to zjistí. Thomas řídí auto, můj bože.“

Giles. „je tak hrozný řidič jako ty?“

Buffy. „Hej, co jezdím každý den do práce, zlepšila jsem se.“

Giles: „Rád věřím. Tak ahoj večer.“

Buffy. „Ahoj.“

         „Takže, tyhle, nebo tyhle?“ Cordy stála uprostřed svého pokoje a držela před sebou dvoje šaty. Thomas seděl na posteli a měl porovnat, které se mu líbí víc.

„Nevím, co ty bílé? Jsou hezké?“

Cordelie: „jsem něžná Cordelie, jsem neposkvrněná a nevinná.“

Thomas: „To souvisí? Tak si vezmi ty tmavě červené.“

Cordelie: „Jsem Cordelie, mrcha, která jde s každým.“

Thomas: „A nějaké co říkají, miluju jenom Thomase, tam nemáš?“

Cordelie: „Ty to nechápeš, je složité vybrat si oblečení.“

Thomas: „Máma si taky vybírá dlouho. Ale většinou to vymýšlí s tátou.“

Cordelie: „Já nejsem tvoje matka, ani nejsem Buffy, nebudu, nikdy nebudu.“

Thomas: „neříkám, že jsi ona, ale…“

Cordelie: „Ale mohla bych být aspoň trochu jako ona, že?“

Thomas: „ne… ty to nechápeš.“

Cordelie: „Tak mě do toho zasvěť.“

Thomas: „Ty a Buffy jste jediné ženy, které znám tak dobře.“

Cordelie: „Jak dobře?“

Thomas: „Více, než jen povrchně, od vidění. Doma, v Ulirii jsem nebyl na výsluní. Angelův první syn, teda jeho potomek tam vládl a to, že já jsem byl něco jako znečištění rodu. Já ani matka jsme nebyli pouštěni mezi lidmi. Jenom Felčar mě říkal o venkovním světě. Nemám se tam proč vrátit, nic mě tam nečeká, jen opovržení. Buffy a táta mi dali něco, co jsem tam neznal, domov. Jsem jim za to vděčný a nejen za to. Přijali mě do své rodiny. Znám vlastně jen tebe a svoje nevlastní sestry. Než jsem potkal tebe, myslel jsem, že všechny ženy jsou jako Buffy.“

„Tohle jsem nevěděla.“ Sedla si vedle něj a vzala ho za ruku.

„Pomačkala sis šaty.“ Ukázal za sebe, ale ona ho jenom políbila.

Thomas: „Trochu jsi jako ona.“

Cordelie: „V čem?“

Thomas: „Jsi na mě hodná.“

Cordelie: „To víš, že jsem.“

Thomas: „Nemáš nějaké zelené?“

Cordelie: „proč?“

Thomas: „Hodí se přece k hnědé.“

Cordelie: „Jako moje vlasy.“

Thomas: „Jako tvoje oči.“

Cordelie: „Teď?“

Thomas: „Jdeme domů.“

Cordelie: „Třeba mi Buffy poradí, jak se jí vyrovnat.“

         Když Cordelie s Thomasem dorazili, byli Buffy s Angelem v plném boji. Giles je jen z povzdálí pozoroval. Víc než bojovali, se pošťuchovali a smáli. I když jediná část, kterou se měly dotýkat, byly jejich meče, nevynechali jedinou možnost dotknout se toho druhého. Giles je sice pozoroval kritickým pohledem, ale v jádru musel uznat, že Buffy říkala pravdu. Nechal je bojovat a všímal si Thomase a Cordelie, kteří zrovna přišli.

Thomas: „Už zase? Kvůli čemu tentokrát?“

Giles: „Co?“

Thomas: „Boj.“

Giles: „Trénink.“

Thomas: „Aha. Tak my jdeme ke mně, jo?“

Buffy jediným úderem na chvíli zastavila Angela a obrátila se na Thomase.

„Broučku, dneska večer bude Faith vyvádět, bojím se, že bude na hřbitově, dej na sebe prosím tě pozor.“ Jemně na něj mluvila, zatímco Angel poslouchal tón jejího hlasu a objímal ji kolem boků.

Thomas: „jasně, nemusíš se o mě přece bát. Jestli v noci nepotřebujete být sami, můžeme být tady.“

Angel: „To bude skvělé, protože my v noci stejně nebudeme doma, až k ránu.“

Buffy: „Vážně?“

Angel: „Mám pro tebe překvapení, zapomnělas?“

Buffy: „Já myslela, že to jsou meče.“

Angel: „Ne, jen se nech překvapit.“

Buffy: „A co si mám obléct?“

Angel: „jsem přesvědčený, že ať si oblečeš cokoliv, budeš nádherná.“

Buffy: „nemám ráda překvapení, protože to se většinou rovná velké bolesti a zašpiněnému oblečení.“

Angel: „neboj se. Formální oblečení bude skvělé.“

Buffy: „Vážně?“

Angel: „Něco společně vybereme.“

Buffy: „Miluju, když mi vybíráš oblečení.“

Angel: „Já miluju, když ti ho smím svléct.“

Buffy: „Takhle před dětmi a Angličany nemluv.“

Angel: „promiň.“

Giles: „Co jsi myslela těmi Angličany?“

Buffy: „Pořád ještě jsem starší, než vy!“

         Thomas, Cordelie a Giles seděli na sedačce, Angel s nimi čekal, než Buffy přijde.

Giles: „Tak kam teda jdete?“

Angel: „Menší překvapení, menší večírek, tanec. Buffy ráda tančí.“

Giles: „To je pravda, menší odreagování je vhodné.“

„Tak co na to říkáte?“ Buffy už byla připravená, měla na sobě černé šaty se stříbrným lemováním. Teprve nedávno jí je Angel koupil pro tento účel. Jediné, co ještě neměla připravené, byly vlasy. Sedla si k Angelovi a podala mu spony a hřeben. Jenom chviličku zabralo, než vyčesal požadovaný účes.

Buffy: „Tak jak vypadám?“

Thomas: „Dokonalé.“

Cordelie: „Pěkné šaty.“

Buffy: „Gilesi?“

Giles:  „Pěkné, vytříbené.“

         Ráno se jako vždycky se svítáním začal obývák zaplňovat. Thomas a Angel byli mezi prvními, taky se objevila Cordelie v županu, který původně patřil Buffy. Mimo jiné si taky vzala Buffyin hrnek a uvařila si Buffyinu kávu. Když se Buffy konečně objevila, vypadala, jakoby spala ani ne hodinu. Stále ještě měla na sobě jeden ze svých typických bílých županů a vlasy spletené do copu. Cordy jí hned podala hrnek.

„Jak ses vyspala, lásko?“ Odhrnul jí župan a líbal ji na krku a rameni.

Buffy: „Začínám zapomínat, co je spánek.“

Cordy: „jaké to včera bylo?“

Buffy. „Nádherné. Už jsem skoro zapomněla, jak skvěle Angel tančí.“

Angel: „V mé době to byla povinnost.“

Thomas: „Kdy jste se vrátili?“

Angel: „Kolem druhé.“

Thomas: „Asi jste si to užili, protože jsme mysleli, že tu byli lupiči.“

Buffy: „Mimochodem, ten župan ti sluší.“

Cordy: „Jo, dík. Akorát máš o několik čísel menší velikost, ale tenhle mi sedí.“

Buffy: „Klidně si ho nechej, je mi velký. Ten jsme kupovali už dávno, ještě před spojením.“

Cordy: „Hm.“

Angel: „nesluší ti tak jako Buffy, ale sluší ti.“

Cordy: „Myslím, že tohle byl kompliment.“

Thomas: „To určitě byl, jiný od Angela neuslyšíš.“

Buffy: „Mám říct vašim, že jsi byla u mě, abys neměla problémy?“

Cordy: „V pohodě, spala jsem u Candy.“

Thomas: „Má to souvislost se mnou?“

Angel: „Jen malinkou.“

Buffy: „Cítím se, jako bych nespala měsíce.“

„Tak si odpočiň, budu s tebou.“opřela se o něj, jen co zavřela oči, usnula. Hladil ji po vlasech a díval se na její tvář.

Thomas: „Snad nemá máma zase ty sny?“

Angel: „Ne, akorát, v noci jsme se moc nevyspali. Ani včera, i když za to nemůžu já.“

Cordy: „Slyšeli jsme.“

Angel: „Vy si máte na co stěžovat.“

Thomas: „nechej té ironie, to si nech pro Buffy.“

„Pch.“

V místnosti přibyl další člověk-čarodějka. Fialková záře oznámila její příchod.

„Mater,“čarodějka před sebe natáhla ruce, dobře známé roucho se zlatým lemováním. Gesto to bylo zbytečné, Buffy spala a nevnímala ji do chvíle, kdy ji Angel probudil.

„Mater, potřebujeme tě.“

Buffy: „Jak dlouho?“

„Nevíme. Kněžka pro tebe posílá.“

Angel: „Cože? Odkdy ona poručí?“

„Promiňte, špatně formulováno, kněžka poníženě žádá, aby Mater přišla k ní a pomohla jí.“

Buffy: „To řekla?“

„Přibližně. Prosím, nemáme moc času.“

„Dobře, obleču se.“ Vzala si od ní šaty a pomalu vstala.

Thomas: „Proč se neoblečeš tady?“

Buffy: „Nic pod županem nemám.“

Potom co odešla, čarodějka jen stála vprostřed místnosti a ani se nehla. Všichni (kromě Cordelie) to brali jako samozřejmost a nevšímali si jí. Buffy se vrátila, měla už rozpuštěné vlasy a oblečenou klasickou róbu, ve které se objevovala ve společnosti čarodějek. Angel šel k ní a tiše si v rohu promluvili.

Buffy: „Nevím, na jak dlouho budu muset odejít.“ 

Angel: „Budu tu čekat.“

Buffy: „Miluju tě.“

Angel: „Taky, brzy se uvidíme.“

Buffy: „Doufám.“

Vzala čarodějku za ruku a zmizela.

         Giles si usilovně čistil brýle, jak jinak, když stejně usilovně přemýšlel. Thomas ho napodoboval a Rupertovi se to nezdálo ani trochu divné, že se všichni smějí.

Angel: „Přišel jsi na něco?“

„Nechej mě přemýšlet.“ Pozorovatel se znovu sklonil nad hrací desku a prohlížel si partii šachů, kterou zrovna hrál proti Angelovi. Rozhodl se, váhavě vzal do ruky figurku a přemístil ji. Angel se usmál a během vteřiny zničil celou Gilesovu snahu.

Cordelie: „Teď už s tebou hrát nebude.“

Thomas: „Angel se teď hrozně nudí, co je Buffy pryč.“

Cordelie: „Chudáček, nemá se o něj kdo starat.“

Giles: „Už aby byla zpět.“

Angel: „určitě to nebude dlouho trvat, už je tam dlouho.“

Thomas: „Máš pravdu, už to je víc, jak měsíc a to jenom pro nás, je to jako třicet let tam, ne?.“

Angel: „NO právě.“

Thomas: „Mám pocit, že máma říkala, že jsi hrál šachy s Angie.“

Angel: „hrál, promiňte Gilesi, ale ve svých čtyřech letech hrála lépe, než vy.“

Giles: „Díky.“

Thomas: „neberte si to tak, tou dobou už jí nikdo nerozuměl. Mluvila moc…“

Cordelie: „Chytře?“

Thomas: „nejspíš, já u toho nebyl.“

Angel: „Ale ty ano.“

Cordelie: „Já?“

Angel: „Hm. Přijela jsi, když se malá narodila.“

Cordelie: „To je úžasný.“

Giles: „To jistě je.“

Angel: „Ruperte, jsi na tahu.“

Giles: „Já vím, přemýšlím. Nemohla by sem tvoje dcera přijít a vyhrát nad tebou?“

Angel: „To jistě mohla, aspoň by se mi vrátila Buffy.“

Faith: „Děláš, jakoby se hroutil svět, když tady B chvíli není.“

„Mohli bychom jít někam jinam?“ Naklonil se Thomas ke Cordelii, aby ho slyšela jen ona.

Cordelie: „Souhlasím, jdeme.“

Zrovna, když odcházeli, zasvítila v místnosti bílá záře a těsně vedle Thomase se objevila Buffy. Hned potom mu spadla do náruče.

          „když se vrátila Buffy, bude teď všechno jinak.“ V pokoji byli jen Faith a Angel. Ten teď rázoval po pokoji a snažil se situaci přemožitelce vysvětlit.

Faith: „Jo, já to chápu.“

Angel: „Byla dlouho pryč a teď je vyčerpaná, musím se o ni starat, je to moje poslání. Ty víš, co to je, jsi přemožitelka. Já jsem Průvodce přemožitelky.“

Faith: „Jasně, já to chápu.“

Angel: „Mohla bys…“

Faith: „Jo, uvidíme se ráno, až se všichni přijdou přivítat s B.“

Angel: „Dík.“

Faith odešla a Angel se podíval směrem k ložnici. Dveře byly pootevřené a sotva byla Faith pryč, dveře se otevřely. Stála tam Buffy v růžovém pyžamě, vlasy měla spletené do copu a byla připravená jít spát. Ve tváři měla unavený výraz, ale v očích slzy.

„Měla bys spát.“ Šel k ní blíž, ale ona ustoupila do ložnice.

„Dobře, jdu.“

„Já…“

„Nechci o tom mluvit.“ Lehla si do postele a zabalila se do přikrývky. Cítil, že nemůže usnout, že je neklidná. Lehnul si vedle ní a přivinul ji k sobě, jako každou noc. Vydechla, jakoby se jí ulevilo a usnula. Ale Angel nemohl usnout, pořád musel myslet na to, co se stalo ten den. Buffy se vrátila, zatím nepromluvila dohromady ani pět vět. Moc dobře věděl, jak dlouho byla pryč, jak dlouho to pro ni bylo. Tiskl ji k sobě, jak jen mohl, aby zase oba cítili, že jsou spolu.

         Ráno už byli všichni shromáždění a přichystaní Buffy přivítat, když vstávala. Ještě rozespalá, jenom v pyžamu vyšla z ložnice směrem kuchyň, aby doplnila dávku kofeinu, když na ni všichni vybafli.

„Co tu děláte?“ Ještě trochu v šoku si promnula oči, aby se ujistila, že se jí to vážně nezdá.

Willow: „Byla jsi dlouho pryč, přišli jsme tě přivítat.“

Alex: „menší párty na uvítání Buffster.“

Buffy: „Díky, to je milé, ale nebylo to nutné.“

Giles: „Určitě bylo. Jak se má tvoje dcera?“

Buffy: „Angie, nebo Elie?“

Giles: „Obě.“

Buffy: „Angie se má dobře, vlastně jsem s ní mluvila jen tak jednou za pár let, je dost vytížená.“

Angel: „A Elie?“

Buffy: „Pořád se mnou nemluví.“

Angel: „A vypadá už líp?“

Buffy: „Já se teď půjdu obléct, abych nebyla v pyžamu, jo?“

Hned odešla do ložnice a Angel za ní hned běžel.

„Proč jsi mi neodpověděla na otázku?“ Mluvil k jejím zádům, zatímco byla otočená ke skříni a hledala si oblečení.

Buffy: „Nechtěla jsem to před ostatními říkat.“

Angel: „A já to můžu slyšet?“

Buffy: „Málem jsem ji nepoznala. Jakoby to vůbec nebyla ona, viděla jsem ji vlastně jenom dvakrát, ale…“

„Tak je v pořádku?“ Násilně ji k sobě otočil čelem.

„Není, myslím, že není. Vůbec nevypadala jako naše holčička, měla strhaný obličej, kruhy pod očima, rozcuchané vlasy. Akorát jsem ji vždycky viděla s nějakou knihou. Ona s nikým nemluví, jenom pokud potřebují něco z knihy. Chtěla jsem jí hrozně pomoct, ale ona mě odmítla. Já…“ Objal ji a ona se rozbrečela. Musel to být silný zážitek, když ho nedokázala popsat. Elie s nimi nepromluvila, co zemřela Nellie. Nikdo ji od té doby neviděl, kromě Angie a ta o ní nemluvila. Jediné, co věděli, že je u kultu a relativně v pořádku.

„Ty za to přece nemůžeš.“ Přesně věděl na co myslí.

„Měla jsem tam být, zachránit Nellie. Nebo jsem měla otočit čas, měla jsem něco udělat a ne se jen dívat, jak naše dcera umírá.“

Angel: „nemohla jsi nic dělat, nejsi všemocná.“

„Ale měla bych být. Copak nemám lidi chránit? Zatím kvůli mně jenom umírají. Umřela Nellie i Nicholas a Elie se mnou nemluví. Měla jsem to udělat, měla.“ Křičela na něj, všichni v obýváku slyšeli každé její slovo, protože dveře zůstaly trochu pootevřené.

„Bylo toho hodně, nechceš si ještě odpočinout?“

„Nechci, nechci odpočívat, chci to změnit.“

„Buffy nedělej to, prosím. Elie se s tím za nějakou dobu vyrovná.“

„Elie, Elie a co ostatní? Kdo bude další na řadě? Všichni budou postupně umírat a my se na to budeme dívat?“

„To je trest za nesmrtelnost.“

„Co když nezvládnu ochránit ani Eve? Kdyby ji Giles mohl naučit všechno, co mě.“

Angel: „Giles Nellie učil, když byla malá, dlouho, nic to nezměnilo, proč by mělo u Eve?“

„Končím tuhle rozmluvu.“ Máchla rukou a zmizela.

„Willow? Jsi v pořádku?“ Vešel do obýváku.

Willow: „Jo jasně, v pohodě, proč?“

Angel: „Buffy si zase vzala tvoji sílu.“

Willow: „To těžko, to bych cítila.“

Thomas: „Co je s Buffy?“

Angel: „Jenom je trochu unavená. Teď zmizela, ale za chvíli tady určitě bude.“

Thomas: „Víš, kam šla?“

Angel: „Nevím. Nerozumím jí.“

Buffy se vrátila. Měla na sobě roucho kultu Wicca.

Angel: „kde jsi byla?“

Buffy: „Vyřídit si poslední věc.“

Angel: „Co jsi udělala?“

Buffy: „Vyrovnala účty. Lidi, vážně jsem ráda, že jste přišli. Willow, hned dnes večer budeme pokračovat. Mám od Angie jedno kouzlo, které se ti bude líbit, ukazovala mi ho v knize, snad mi ji pošle.“

Willow: „To je skvělý.“

Angel: „Ty sis nevzala sílu Willow na přenos?“

Buffy: „Ne.“

Faith: „půjdeš se mnou dneska večer na hlídku?“

Buffy: „Ne, nemůžu.“

„Proč?“ Místo odpovědi Buffy zvedla pravou ruku a pokusila se natáhnout prsty, ale skoro nic se nestalo.

Giles: „Co se ti stalo?“

Buffy: „přerušené nervy, mělo by se to spravit do několika dnů.“

Willow: „nervy se nespraví.“

Buffy: „Já Angie věřím.“

Angel: „nevšiml jsem si, že máš něco s rukou.“

Buffy: „Stalo se mi to těsně předtím, než jsem se vrátila, jedna čarodějka mě omylem trefila kouzlem a já se ho snažila zastavit ohněm, k mé smůle reagovalo a zranilo mě.“

Faith: „O tom ohni jsem slyšela, prý s tím umíš pěkný kousky.“

Buffy: „Momentálně jsem bez plynu.“

Faith: „No tak nenech se vybízet Human-Torch.“

Buffy: „Nedokážu se zapálit.“

Angel: „Tak se aspoň posaď.“

Giles: „Proč jsi vlastně odešla?“

Buffy: „Musela jsem zase po Angie zamést nepořádek. Ne promiňte, wiccy jsou pacifistky, potřebovali s něčím pomoct. S něčím hodným pro zabijáka.“

Giles: „Přemožitelka neznamená zabiják.“

Faith: „Naopak, B pochopila celou věc celkem dobře.“

Giles: „Tak my radši půjdeme, aby sis mohla ještě odpočinout, byla jsi dlouho pryč. Uvidíme se večer.“

Buffy: „Co můj démon?“

Angel: „Promiň, musel jsem ho zabít.“

Buffy: „To je dobrý, useknu hlavu jinýmu.“

Willow: „Potřebuju něco na dnešek?“

Buffy: „Pošlu ti to na mail.“

Postupně se scoobies rozloučili, i Thomas s Cordelií odešel. Angel k sobě Buffy přitiskl.

Angel: „Chyběla jsi mi.“

Buffy: „Ty mě taky.“

Angel: „Nebuď kvůli Elizabeth smutná, určitě se to časem spraví.“

Buffy: „Já vím. Ale znáš ty moje zkraty, vždycky mě to chytne a nedokážu to zastavit.“

Angel: „neboj se, teďka jsi se mnou a já se o tebe postarám.“

Buffy: „Děkuju ti. Myslela jsem, že to ty roky nevydržím.“

Angel: „Chápu tě. Teď tě nenechám ani na chvilku odejít.“

Buffy: „Myslím, že bych na to ani neměla sílu.“

Angel: „Je ti špatně?“

Buffy: „Jsem trochu vysílená, ale v pořádku.“

„V ruce nemáš žádný cit?“ Vzal ji něžně za ruku a pohladil ji.

Buffy: „Momentálně skoro žádný.“

Angel: „Jak se ti to stalo? Tentokrát pravdu.“

Buffy: „Zaútočila na mě čarodějka z wiccy, věděla, že se budu bránit ohněm, tak se proti tomu pojistila.“

Angel: „Máš ještě jiná zranění?“

Buffy: „naštěstí jsem to schytala jenom do ruky. Kouzlo se soustředilo na oheň a ten mi v tu chvíli vycházel jenom z pravé ruky. Myslela si, že se bude celé moje tělo chovat jako ruce. Nebýt její chyby, asi bych byla mrtvá.“

Angel: „A co Angie?“

Buffy: „Nevím, jak se to stalo, sama Angelina to teď řeší.“

Chvíli seděli a tiše se dívali do ohně, než Buffy tiše řekla, „Faith.“ Otočil se k ní, čekal, jestli ještě něco řekne. Co všechno ví?

„Zítra večer přijde, bude s tebou chtít jít na hlídku.“

„nemůžu. Půjdeš ty?“ takže nic neví, slíbil, že ano. Přitulila se ještě blíž k němu, než zase něco řekla, „chtěla bych být zase normální, být tou, kterou jsi miloval.“ Tím ho znovu překvapila.

Angel: „Ale já tě miluju takovou, jaká jsi.“

Buffy: „Vím, na co myslíš. Jsem sobecká, pořád myslím jenom na sebe, ale chtěla bych, abys byl šťastný. Abychom byli šťastní jako dřív.“

Angel: „jsme šťastní.“

Buffy: „Nejsme, když s námi byla jen Angie, když jsme byli v Římě, to jsme byli šťastní.“

Angel: „I teď jsme, trochu jinak, ale jsme. Hlavně jsme spolu, to stačí.“

Buffy: „Co bych jenom mohla udělat, abych to změnila? Udělat tě zase člověkem.“

Angel: „nemůžu být člověk, pokud tě mám chránit.“

Buffy: „kdyby tak všechno bylo jako dřív.“

Angel: „Nebude, ale slibuju, že všechno bude ještě lepší, než předtím.“

Buffy: „určitě? Brzy se vrátíme, cítím to.“

Angel: „A Thomas?“

Buffy. „nevím…nevím, co bude. Zatím si musíme užít, že jsme zase s těmi, kdo už nežijí.“

Angel: „Hodně věcí se bude muset změnit, až se vrátíme, takhle to nepůjde dál.“

Buffy: „Teď na to nemusíme myslet, teď jsme jenom my.“

„Jenom my?“

„My dva a nikdo jiný.“ Zajel jí rukou pod tričko a bloudil jí po bříšku. Zrovna ji líbal za uchem, když přišel Thomas.

„nechci rušit.“

Angel: „Ale rušíš.“

Thomas: „Dneska je Bronz zavřenej a Cordy už něco má, já jsem fakt utahanej, tak jdu spát.“

Buffy: „Mluvíš jako dlaždič.“

Thomas: „Promiň, už jsem si odvyk, co jsi byla pryč.“

Buffy: „Tři dny děti netrestej – vylezou na střechu a sházejí tašky. Tři dny nečti a ústa zhrubnou. Tři dni nepiš a ruka zeslábne.“

Thomas: „A ty jsi byla pryč celej měsíc, vidíš, co to se mnou udělalo.“

„Stýskalo se mi po tobě, broučku.“ Pověsila se mu na krk, až mu nezbylo, než ji obejmout kolem pasu a držet, aby nespadla.

Thomas: „neříkej mi broučku před lidma, kazíš mi pověst.“

Buffy: „jsi můj mazánek.“

Thomas: „Ty vždycky potřebuješ někoho, o koho se staráš, co?“

Buffy: „Nebuď přece protiva.“

„No tak tati, vem si ji.“ Naklonil se k Angelovi, ale ten dál nehybně seděl.

Buffy: „Jsem těžká?“

Thomas: „Ani ne, ale pokud se tě někdo opováží jenom dotknout, táta ho vykuchá zaživa a já bych se rád dožil aspoň pětadvaceti.“

„Klídek, rodina se nepočítá.“ Přesto vstal a vzal si Buffy do náruče.

„U tebe je mi stejně nejlíp.“ Opřela si o něj hlavu a křečovitě se ho držela rukama kolem krku. Thomas si zatím mohl konečně sednout.

Thomas: „Škoda, že jsem vás neviděl, jak jste tančili.“

Angel: „jako když nás vidíš bojovat s mečem, jenom si odmysli zbraně.“

Buffy: „Myslím, že jsem Angelovi podupala nohy.“

Angel: „ne, byla jsi úžasná, jako bohyně.“

„To jsem přece vždycky.“

Angel: „O tom bych se neodvážil pochybovat.“

„Buffy, Buffy, máme problémy.“ Giles běžel jako o závod.

Buffy: „Co se stalo?“

Giles: „Četl jsem něco z tvých zápisků, které jsi mi dala. Nejspíš se tu objevil někdo, kdo si hraje s dimenzemi a nejspíš se chystá na…“

„Velký bum?“ doplnil ho Thomas.

Giles: „něco takového.“

Buffy: „Co přesně.“

Giles: „Zkoumal jsem velmi detailně příznaky narušení dimenzionální rovnováhy.“

Angel: „Jak moc je to zlé?“

Giles: „na stupnici od jedné do desíti?… dvacet.“

Buffy: „kdo, jak proč… hned.“

Giles: „kdo to tu vede.“

Buffy. „Promiňte, tak co máš?“

Giles: „Nic moc, jen jsem zkoumal příznaky, však víš, lidem se narodila štěňata, v potocích se objevila krev… všechno podle tvých poznámek a všeho, co jsem si ještě pamatoval… všechno tomu naznačuje, jsme ve velkém nebezpečí.“

Buffy: „Víme kdo?“

Giles: „Ne, ale má neuvěřitelnou sílu, možná je to ten, kdo vás sem poslal. Snad brzy zjistíme víc.“

Buffy: „Jestli nás sem dostal, jistě se s námi bude chtít brzy setkat.“

Angel: „A setká se s ne moc dobře naladěnou Buffy.“

Giles: „Neberte to na lehkou váhu, tohle může mít kolosální následky.“

Buffy: „Nebojte, párkrát už jsem málem zničila svět. Zatím se pokuste sehnat co nejvíc informací, my s Angelem půjdeme do terénu.“

Giles: „Co Faith? A tvoje ruka?“

Buffy: „Máte pravdu, nemůžu jít.“

Angel: „Ale já nechci jít bez tebe.“

Giles: „nemáš moc na výběr, půjdeš s Faith.“

Angel: „Bezva.“

Buffy: „Thomasi, byl jsi unavený, radši si jdi lehnout.“

Thomas: „Lépe řečeno vypadni, abychom mohli mluvit.“

Buffy: „Ne, já jdu taky, sotva udržím oči otevřené.“

Angel: „Gilesi, počkáte prosím chvilku?“

Giles: „Samozřejmě.“

Buffy: „Nechám ti tady počítač, ano?“

„Teď si odpočineš, za chvíli tě přijdu zkontrolovat, jestli spíš klidně, ano?“ zatímco s ní mluvil, znovu ji vzal do náruče a zamířil k ložnici. Giles se jen znovu a znovu podivoval, jakým způsobem spolu tihle manželé mluvili. Byl u zrodu jejich vztahu, ale nikdy by nečekal, že z toho vzejde něco takového. Nemusel čekat dlouho, než se Angel vrátil, určitě během té doby stihl uložit svoji přemožitelku ke spánku a čekal, než klidně usne.

„Tak mi řekněte, co jste ještě zjistil.“ Vyrušil ho Angel z přemýšlení.

Giles: „Všechny indicie k tomu vedly, pokusím se zjistit víc, zatím vím jen to, co jsem říkal Buffy. Snad něco zjistíte, až budete na hlídce, zkuste se i někoho poptat.“

Angel: „Samozřejmě. Spolehněte se. Jenom se musím domluvit s ostatními, kdo bude hlídat Buffy.“

Giles: „nemusí ji nikdo hlídat, je přemožitelka.“

Angel: „Nemůžu ji nechat samotnou. Musí s ní někdo být, nebo aspoň být v domě.“

Giles: „Trochu tu ochranu přeháníš.“

Angel: „Musí to tak být.“

Giles: „jak myslíš, já zatím půjdu. Budu celou noc hledat.“

Angel: „Tak vám přeji hodně štěstí.“

         Mírně pootevřela oči, byla právě doba, kdy mělo svítat, ale ona viděla jen něžný plamen několika svíček, které ozařovaly ložnici. Pohladila Angela po ruce, vrátil se teprve před chvílí a teď tvrdě spal. Vstala a oblékla si přes pyžamo župan, chystala se vyjít ze dveří, když Angel zašeptal její jméno. Určitě se musel vzbudit, když vstávala. Vrátila se a sedla si vedle něj. Objal ji kolem pasu a přitáhl ji k sobě.

„Jaké to s Faith bylo?“

Angel: „Jako s psychopatem.“

Už několik dní chodil každou noc s Faith na hlídky a ona na něj poslušně čekala. Stále ještě čekala, kdy bude moct ruku tak dobře ovládat, že nebude v boji jen přítěží.

Buffy: „Našli jste něco?“

Angel: „Nic. Ani u Willyho.“

Buffy: „Tak teď spi, když jsi byl celou noc pryč.“

Angel: „jak to víš?“

Buffy: „Čekala jsem na tebe.“

„Tak to bys měla taky spát.“ Zajel jí rukou do výstřihu a líbal ji na krku.

„Jsi horší, než puberťák.“

„To víš, po dobrém boji do vyhřáté postele za krásnou milenkou.“

Buffy: „Už jsi jako ta Faith.“

Angel: „Proč mě s ní pořád srovnáváš.“

Buffy: „Protože jsi byl ještě před chvílí s ní.“

„Proč sakra TEĎ mluvíš o Faith?“

„Třeba protože nemám jinou možnost s tebou mluvit. Přes den spíš a v noci jsi s Faith.“

„Takže si chceš promluvit.“

„Ne, nechci, jenom chci, aby sis uvědomil, že nejsem krásná milenka, která na tebe čeká.“

Angel: „Nechtěl jsem tě naštvat.“

„Promiň. Dneska nemám moc dobrou náladu.“

„Tak ještě spi, třeba to pak bude lepší.“ Svlékl jí župan a položil ji zpět do postele. Znovu oba usnuli.

         Sotva zapadlo slunce, Angel se s Buffy rozloučil a odešel s Faith na hlídku. Thomas zůstal v domě, aby hlídal buffy, ale…

„Skočím si jenom za Cordy, bude to pět minut.“

„Klidně běž.“ Bylo už pozdě v noci, tak se rozhodla jít spát. Převlékla se do noční košilky a zachumlala se do peřin. Tvrdě spala, tak nemohla vidět, jak se pokojem rozlilo zelené světlo.

„Spící panna, ty mám nejraději.“ Ani nepřirozeně zlý smích někoho, kdo se objevil se zeleným světlem, ji neprobudil. Dál klidně spala, jakoby v jejím pokoji nebyl nezvaný návštěvník. Když se Thomas vrátil, šel se na Buffy podívat, vyděsil se, když ji našel v bezvědomí, všude kolem ní byla krev. Vzal ji do náruče a hned s ní běžel do nemocnice.

         Angel tam dorazil hned, jak se to dozvěděl, Buffy byla stále v bezvědomí.

„Co se stalo?“

Thomas: „na chvíli jsem odešel, zrovna šla spát, a když jsem se vrátil, našel jsem ji takhle.“

Angel: „když jsem tě s ní nechal, spoléhal jsem, že se o ni postaráš.“

Thomas: „když se neubránila přemožitelka, co myslíš, že bych zmohl já?“

Angel: „Nevymlouvej se, neměl jsi odcházet.“

Thomas: „Máš pravdu.“

„Promiňte, kdo jste?“ Sestřička se ho skoro bála zeptat, jak byl vytočený.

„Manžel.“

„Doktor s vámi chce mluvit.“ Zavedla ho k muži v bílém plášti, který držel desky se spoustou papírů.

Angel: „Co je s ní?“

Doktor: „Velká ztráta krve, je zázrak, že ještě žije. Zjistili jsme několik zranění, byla napadena člověkem, zatím se nám moc nepodařilo zjistit, má kousnutí na krku a všechno napovídá tomu, že byla zneužita. Máme nějaké vzorky DNA útočníka, které podstoupíme policii, je velká pravděpodobnost, že ho naleznou.“

Angel: „Kdy se probere?“

Doktor: „Jak jsem říkal, je zázrak, že vůbec žije, zatím nemůžeme říct, kdy, nebo jestli vůbec.“

Vší silou praštil do zdi, ruka se mu zastavila až o železný panel.

„Tati, takhle jí nepomůžeš.“ Snažil se ho uklidnit Thomas, ale s mizivým úspěchem.

Angel: „Zavolej Gilesovi, já jdu najít to prase, co jí to provedlo.“

Thomas: „nemůžeš vědět, kdo to je.“

Angel: „Já to poznám. A až ho najdu, budu ho tak dlouho mučit, až si bude přát, abych ho zabil.“

Thomas: „nechceš být radši s ní?“

Angel: „Kdyby se probrala, zavolej.“

„Angele!“

Angel: „Promiň, ale mám práci.“

Když se Buffy konečně probrala, byl u ní zrovna doktor.

„Jak se cítíte, paní Summersová?“

„Thomas.“

„Kdo?“

Buffy: „Kde je Thomas?“

„Váš syn čeká vedle, mám ho zavolat?“

„Ano prosím.“ Hned jak to dořekla, Thomas už k ní běžel jako o život.

„Buffy, Buffy, hrozně jsem se o tebe bál, neměl jsem tě nechat samotnou.“ Objímal ji, že se málem dusila.

„An...Angel…“

„Volal jsem mu, hned přijde.“ Přerušil ji.

Buffy: „Angelus.“

Thomas: „Co je s ním?“

Buffy: „Je tady.“

Thomas: „Jak to? Jak tohle víš?“

Buffy: „To byl on, najednou byl v ložnici.“

Thomas: „Ale já jsem s tátou mluvil a byl úplně v pořádku.“

Buffy: „Zavolej Willow, raději ať se připraví.“

Thomas: „A co táta?“

Buffy: „Jenom zavolej Willow.“

„Nemůžu se od tebe ani hnout.“

„Okamžitě běž na chodbu a zavolej Willow.“

Thomas: „jasně, už jdu.“

„Mluvil jsem s Willow, pojede k nám a přiveze tvůj notebook, musíš jí dát kletbu.“

Buffy: „Dobře. Jenom mi dej chvilku, obleču se a můžeme vyrazit.“

Thomas: „Kam? Táta mě zabije, jestli ti dovolím odejít.“

Buffy: „Pokud mě nenecháš odejít, použiju násilí.“

Thomas: „jdu s tebou.“

Buffy: „Tak mi dej nějaké oblečení.“

Thomas: „Nic nemám.“

Buffy: „Jak to? Něco jsem musela mít na sobě ne?“

Thomas: „Já…“

Buffy: „Už si vzpomínám. Tak snad něco Willow přinese.“

„Thomasi, doktor říkal, že… Buffy, už jsi vzhůru.“ Angel stál ve dveřích a už se k nim hnal, když mu Thomas zahradil cestu: „Je mi jedno, že mě zmlátíš, ale přese mě neprojdeš.“

Angel: „neblázni, nebudu tě mlátit.“

Buffy: „Angele? Jsi to ty?“

Angel: „Samozřejmě, kdo jiný?“

Sklonil se nad ni a jemně ji políbil na čelo.

„Vezmi mě domů, prosím.“ Chytla se ho rukama kolem krku.

„Už jsem tady, okamžitě od ní ustup, dělej, mám zbraň.“ Křičela Willow s dřevěným křížem v ruce.

Angel: „Co to s váma všema dneska je?“

Willow: „To jsi ty?“

Angel: „Ne, Santa, přijel jsem dřív.“

Willow: „Thomas zase kecal?“

Thomas: „Já?“

Angel: „Já to vůbec nechápu.“

Willow: „Mám kouli, všechno připravené, akorát mi chybí slova.“

Thomas: „Buffy?“

Buffy: „Jsem si jistá, že to byl on, vážně, nejsem blázen.“

Angel: „kdo?“

Buffy: „Angelus, určitě to byl on, vždyť jsem ho viděla. Určitě to byl on, nejsem blázen.“

„Neříkáme, že jsi blázen. Půjdeme domů, odpočineš si a všechno bude v pořádku.“ Vzal ji do náruče a zamířil ke dveřím.

Willow: „Kde teda je?“

„Nejspíš jenom v její mysli.“ Pošeptal jí Thomas, aby ho slyšela jen ona. Angel se na něj otočil, ale nic neřekl a pokračoval dál, ke dveřím.

„Počkejte, nemůžete odejít.“ Zastavila je tentokrát sestra.

Angel: „Pošlu vám šek.“

Sestra: „Nemůžete ji odvést, je to nebezpečné, promluvte si aspoň s doktorem.“

„Co se tady sakra děje?“ Doktor už samozřejmě doklusal.

Angel: „Všichni se mě dneska snaží naštvat. Nic se neděje, jenom vezmu svoji ženu domů.“

Doktor: „Ale to nemůžete, musíme provést další vyšetření a sladovat přístroje, taková ztráta krve může přinést další problémy.“

Angel: „Dík za varování.“

„Tati, třeba má pravdu.“ Poznamenal Thomas, když si všimnul, že Buffy zase omdlela.

Angel: „Bude v pořádku, teď musíme jít.“

Willow: „jestli to byl opravdu on, musíme si pospíšit, nebo přijde dokončit, co začal.“

         Když dorazili domů, začínalo už svítat. Domluvili se na pravidelných hlídkách, které budou hlídat Buffy, zatímco ostatní vyrazili hledat útočníka. Slunce už bylo vysoko na obloze, když se probrala s pocitem velké síly. Rychle se oblékla a proklouzla kolem hlídky Cordelie. Vyrazila na místo, kde si myslela, že najde toho, koho hledá. Byly to jeskyně v lesích za Sunnydale. Hned jak tam vešla, bylo jí jasné, že se nemýlila, protože za chvíli ho našla, Angel seděl opřený o stěnu a nepřítomně se díval před sebe.

„Angele?“

„Kdo jsi? Kdo jsi?“ Uskočil od ní a napřímil se. Vypadal jako Angel, ale nebyl to on.

„To jsem já, Buffy.“

„Co jsi mi to udělala?“

Buffy: „Nic jsem ti neudělala.“

„To bolí. Proč to všechno cítím?“

Buffy: „Kdo jsi ty?“

„Do toho ti nic není.“

Podívala se mu do očí a viděla tam něco zvláštního.

Angelus: „Co jsi mi to udělala? Proč?“

Buffy: „Nic jsem neudělala.“

Angelus: „Pálí to, hrozně to bolí.“

Buffy: „Ty… máš duši.“

Angelus: „ne! Proč? Proč?“

Buffy: „Taky mě napadá ta stejná otázka, zloune.“

„Ty malá mrcho.“

„Mám pro tebe návrh, buď půjdeš se mnou dobrovolně, nebo tě k tomu přinutím, ale to bych pak byla moc naštvaná a to bys byl sám proti sobě.“

„Vypadni.“ Křikl na ni, usmála se, natáhla před sebe ruku a řekla: „Rescuto.“

Angelus znehybněl. Máchla rukou a oba je přenesla do obýváku sídla.

Cordelie: „Buffy!“

Thomas: „Co to sakra zase vyvádíš, táta mě zabije.“

Buffy: „Tohle je ten, kdo mě napadl.“

Cordelie: „Vypadá jako…“

„Jako já.“ Angel stál ve dveřích a jeho výraz nepřipomínal ani zdaleka plyšového méďu.

Angel: „Můžeš mi říct, kam jsi sama šla?“

Buffy: „Nevěřili jste mi, musela jsem vám to dokázat.“

„Bál jsem se o tebe.“ Přitiskl ji k sobě. Kouzlo na Angeluse přestalo působit a tvrdě dopadl na podlahu.

„Ty jedna malá mrcho…“ zanadával skoro sám pro sebe.

Angel: „Tak se na to podíváme. Vypadá celkem neškodně.“

Cordelie: „Chtěl jsi říct, vypadám co?“

Buffy: „Asi má duši.“

„Co jsi mi udělala?“

Buffy: „A pořád to vyčítá mě.“

Angel: „Ale co uděláme?“

Thomas: „Máme tu teď dva Angely, Buffy má dva manžely, to je dobrý ne?“

Buffy: „Jo praktický, když už jeden nemůže, je na řadě druhý.“

Angel: „Buffy!“

Buffy: „Zavolám Willow, zkusíme nějaké kouzlo.“

Angel: „A co kouzlo pravdy?“

Buffy: „Miláčku ty jsi génius.“

Angel: „Já vím.“

Buffy: „Brnknu Willow, pomůže mi.“

Cordelie: „A co s ním?“

„Znovu ho…“

Angel: „ne, spoutáme ho.“

Buffy: „Ty se máš nějak rád.“

Angel: „Budeme ho ještě potřebovat.“

Thomas: „Mučení se asi nekoná, když jsi to byl ty co?“

Angel: „Nikdo se mojí Buffy ani nedotkne, i on dostane svůj díl trestu.“

„Děvka malá.“ Vysmíval se skřehotavě Angelus, než dostal pěstí od Thomase. Ten hned na to začal kňučet bolestí.

Angel: „Ten má tvrdou palici.“

„Fuj, čarodějka.“

Buffy: „Už jsem málem začala zapomínat, jak jsi sladký jako Angelus.“

Angel: „Cokoliv jen ne sladký.“

„Ahoj lidi, co potřebujete?“ Willow s Alexem i Gilesem už dorazili.

Giles: „Angel.“

Angel: „Angelus.“

Willow: „Takže jste vážně dva, Buffy není blázen.“

Buffy: „Vezmu si tvoji sílu, jsem nějak vyždímaná.“

Willow: „Super, co potřebuješ?“

Buffy: „Všichni jděte od Angeluse co nejdál, Willow, jdi ke dveřím.“

Angel „Budu ho hlídat.“

Buffy: „Bude to účinkovat i na tebe.“

Angel: „To nevadí.“

Buffy natáhla ruku k Willow a na dlani se jí objevila velká kulička, zavřela oči a po paměti začala odříkávat, kde konci ji obklopil kouř. Kolem Angela i Angeluse začaly současně kroužit modré koule, chvíli potom se objevila zářivá kulička i u Buffy, byla červená. Otevřela oči a zkontrolovala situaci.

Buffy: „jakto, že je to i u mě?“

Angel: „Dotkl se tě rukou.“

Buffy: „Ty syčáku.“

Willow: „Fungovalo to?“

Buffy: „Uvidíme, jak se jmenuješ zloune?“

„Angelus.“

Buffy: „Účinkuje. A bude, dokud tu bude to světlo.“

Thomas: „Takže to působí i na tebe a na tátu.“

Angel: „Ano. Tohle už je táák starý.“

Buffy si klekla vedle Angeluse a začala s otázkami: „Odkud jsi přišel?“

„Z pekla holčičko.“ Odpověděl výsměšně Angelus.

Thomas: „Neměl by být krotší, když má duši?“

Buffy: „Spíš je otázkou, jak k ní přišel.“

Angel: „není tu nikdo, kdo tu kletbu zná.“

Buffy: „Jak ses sem dostal.“

Angelus: „Nevím, prostě jsem tu najednou byl.“

Buffy: „V mé ložnici?“

Angelus: „jo.“

Angel: „Cos dělal těsně předtím.“

Angelus: „Taková malá blondýnka, tmavé oči, Paříž.“

Angel: „Vzpomínám si. Radši nechtěj vědět, co dělal.“

Angelus: „Klidně ti to povyprávím.“

Buffy: „Co jsi dělal potom, co jsi odešel z domu?“

Angelus: „Nechceš spíš slyšet, co jsem dělal s tebou? Bohužel jsi omdlela příliš brzy, prošvihla jsi to nejlepší.“

Angel: „Drž hubu.“

Buffy: „Co jsi dělal potom.“

Angelus: „Bylo mi šoufl, máš špatnou krev, děvenko. Ale chutnala skvěle, jako život, jako…“

Angel: „To nás nezajímá. Kam jsi šel?“

Angelus: „Tam, kde mě našla.“

Buffy: „jak mohl jen tak dostat duši.“

Willow: „Třeba to fakt bylo v tvojí krvi.“

Angelus: „Škoda, že sis to neužila jako já. Můžu říct, že jsi křičela nádherně. Tvoje bolest byla jako nejsladší písnička.“

Thomas: „Umlčte ho.“

Buffy: „Musíme zjistit, jak se sem dostal a jakto, že má najednou duši!“

Giles: „Třeba to udělal ten narušitel dimenzí.“

Willow: „Třeba s duší už přišel.“

„Kdyby měl duši, nemohl by to udělat, já bych to nemohl udělat.“ Zavrhl to Angel. Buffy ho vzala za ruku, povzbudivě se na něj podívala.

Angelus: „No fuj, já s nějakou bosorkou.“

Buffy: „Taky jsem přemožitelka, sweetie.“

Angelus: „na to ses nějak málo bránila, vlastně ses nebránila vůbec, bylas fakt sladká. Hej ty co vypadáš jako já, byla fakt dobrá, divoška.“

Tentokrát dostal od Gilese.

Angel: „Mám to!“

Buffy: „Jo? Co máš?“

Angel: „Vždyť to Viola říkala, moje duše je v tobě. Může si za to sám, kdyby tě nechal, neměl by duši.“

Willow: „Tak to ho můžeme poslat zpět.“

Buffy: „Co když je tu ještě jeden?“

Angel: „prostě ho pošleme pryč.“

Buffy. „nevím, jestli to dokážu.“

Angel: „Já ti věřím.“

Buffy odběhla a za chvilku se vrátila s knihou přemožitelek. Klekla si před Angeluse, rozdělala mu pouta, jednu ruku položila na knihu a druhou se dotkla Angelusova čela. On měl ruce svěšené podél boků.

„Dělej, tak dělej.“ Šeptala naléhavě, než cítila, že se jí zmocnil. Začala odříkávat v nějakém cizím jazyce. Když skončila, Angelus byl pryč. Angel k ní o krok přistoupil, ale zastavila ho. Na poslední chvíli stihl uhnout, když jí z rukou vyšlehly plameny. Pak se rukama opřela o zem a byla to zase ona.

Angel: „jsi v pořádku?“

„Víceméně, spíš méně, než více.“ Sbírala se za jeho pomoci ze země. Giles naznal, že musí odpočívat, všichni odešli a zůstali jen Buffy, Angel a Thomas.

„Jdu do svého pokoje a pustím si hodně nahlas hudbu, takže neuslyším, o čem mluvíte.“ Vypařil se i Thomas.

Angel: „Pernej den.“

Buffy. „To jo.“

Angel: „Chtěl bych se ti omluvit, je mi to strašně líto.“

Buffy: „Já vím.“

Angel: „Ale tak tě to bolí a co jsem způsobil…“

Buffy. „Vím, že jsi to nebyl ty. Dávno jsem se smířila s tvojí minulostí, s tím, jaký jsi bez duše. Jsem v pořádku. Jenom, když mě probudil, myslela jsem, že jsi to ty a že se tak díváš, protože jsi ještě naštvaný. Vím, že nejsem nejlepší žena, jakou bys chtěl, já… začala jsem se omlouvat… pořád se smál. A pak to udělal… roztrhal mi oblečení… nakonec mě kousnul a pil moji krev. Cítila jsem, jak ho to vzrušuje, choval se jako smyslů zbavený. Tak strašně jsem se bála. Pak už jen vidím doktora v nemocnici, jak mi říká, že mě někdo znásilnil v mé vlastní ložnici, že jsem přežila jen zázrakem. Thomas musel být tak vyděšený, když mě našel.“

Angel: „Prosím, už o tom nemluv, je to pryč. Už nikdy tě nenechám samotnou, nikdo ti neublíží.“

Buffy: „Mám strašný strach, že mě opustíš, protože jsem jen přítěží. Zabilo by mě to.“

Angel: „Každou minutu na tebe musím myslet, protože jinak bych nemohl žít. To s Faith…“

Buffy: „Co?“

Angel: „Musím říkat pravdu, promiň, promiň mi to.“

Buffy: „Co jsi udělal?“

Angel: „Nějaké drogy, asi mě nadrogovala.“

Buffy: „Takže zase vyhrála, kdy se to stalo?“

Angel: „Když jsi byla pryč, ale nic se nestalo, vzpamatoval jsem se včas. Jen před tebou nechci nic tajit, protože jsi pro mě tak důležitá. Sobecky tě chci jen pro sebe, ale pořád ti ubližuju.“

„Zachraňuješ mě. Každý den zas a znovu mě přivádíš k životu.“

„To ráno, když jsme se hádali, jsem pochopil, že se tě snažím odtrhnout od světa, aby ti neublížil.“

Buffy: „Jen mě miluj, celý život. Pak budu šťastná a nevyhrají.“

Stulila se mu v náruči.

         „Ne, ne, nikdy.“ Tenhle zoufalý křik přivedl ještě rozespalou Buffy do obýváku.

„Co to sakra děláte?“

Cordelie: „Tohle si nikdy neobleču.“

Buffy: „Co to je?“

Cordelie: „Kostým na Halloween.“

Buffy: „Aha, tak jo, příště u toho tak nekřičte.“

Thomas: „Promiň.“

Buffy: „Potřebuju kafe, nejmíň půl litru.“

Cordelie: „Právě došlo.“

Buffy: „To snad ne.“

„Co se zase děje?“ K rodinné sešlosti se přidal i Angel, stejně jako Buffy právě vstal, takže když viděl Cordy… „Cordelie? Ehm, ahoj.“

„Ahoj Angele.“ Pozvedla obočí, protože Angel stál ve dveřích jenom ve spodním prádle. Buffy hned vyprskla smíchy.

Angel: „Ty tu jako teď budeš pořád?“

Cordelie: „Chci vlastní šuple.“

Buffy se rozesmála ještě víc a zdá se nemohla přestat.

Thomas: „Co je?“

Angel: „Nic. Člověk není v bezpečí ani ve vlastním domě.“

Buffy: „Představ si, že mi vypili všechno kafe.“

Angel: „Tak to už je vrchol.“

„Je mi šílená zima. Jdu se obléknout, vy sežeňte kafe.“ Proběhla kolem Angela do ložnice.

Thomas: „Co tvoje kouzlo pravdy?“

Buffy: „Přestalo na mě účinkovat téměř okamžitě.“

Angel: „V noci to bylo zajímavé.“

Cordelie: „Vážně?“

Angel: „Ne tím způsobem, který napadl vás. Povídali jsme si.“

Thomas: „Aha.“

„Co?“ Buffy už byla oblečená, teď si sedla na opěradlo křesla a obouvala si boty, zatímco se šel obléknout Angel.

Cordelie: „Ale nic, samozřejmě, nechceš zajít na kafe se mou?“

Buffy: „nemáš školu?“

Cordelie: „Jsi snad moje matka?“

Buffy: „ne, skoro tchýně.“

Cordelie: „Náhodou ne.“

Buffy: „Tak jdeme.“

„Nemůžeš jít sama.“

Buffy: „Jdu s Cordelií.“

Angel: „Nic proti, ale Cordelia tě těžko ochrání.“

Cordelie: „My si poradíme, že?“

Buffy: „jasně.“

„Tak dobře, ale buďte opatrné.“ Políbil ji na tvář. Zapnula mu košili a slíbila poslušnost.

Cordelie: „Potřebuješ ještě nějaké povolení, nebo můžeme jít?“

Buffy: „jdeme.“

Cordelie: „Můj bože.“

Thomas: „Co?“

Cordelie: „Máš nádherný boty.“

Buffy: „Dík.“

„Bože, Buffy a Cordelie spolu? Samy? Už teď se třepu strachy.“ Komentoval to Thomas, jen se dostali z doslechu.

Angel: „Víceméně se nemáš čeho bát. Těžko bude Buffy vyprávět, jak jsi byl roztomilý s těmi plenkami.“

Thomas: „Tohle někdy dělala?“

Angel: „Ne, fakt se nemáš čeho bát.“

         Možná se Angel mýlil, protože hned jak si Cordelia s Buffy sedli s hrnkem kávy ke stolku, jejich první téma byl Thomas…

„Připadá mi, že ho vůbec neznám.“ Postěžovala si Cordelie hned, jak dosedla.

Buffy: „Třeba je to pravda.“

Cordy: „když je to složitý, mám ho ráda a chci s ním fakt být, ale nechápu, nic mi neříká, vůbec nemluví, je tak tajemný.“

Buffy: „Je Angelův syn, co jsi čekala?“

Cordy: „Ale Angel ti pořád dává najevo, že tě miluje, ale Thomas je…“

Buffy: „Taky jsem si musela Angela vycvičit, nějakou dobu to trvalo, ale už jsme dokonale sehraní. To se může podařit i tobě, pokud budeš vědět, jak na to.“

Cordy: „Poradíš mi něco?“

Buffy: „To nevím. Ale budeš to mít lehčí, Thomas je proti Angelovi otevřená kniha.“

Cordy: „Možná pro tebe, mně připadá uzavřený, vůči všem kromě tebe.“

Buffy: „Můžeš se přidat do klubu.“

Cordy: „Budu podávat kabáty?“

Buffy: „ne, vést celé představení. Prostě mu namluv, že bez tebe nemůže žít.“

Cordy „Namluv?“

Buffy: „Spíš se postarej, aby si to myslel.“

Cordy: „Takže on je na tobě závislý, protože si myslí, že bez tebe nemůže žít?“

Buffy: „ne, je na mě závislý, protože beze mě by asi brzy zemřel. Je alergický na většinu jídla a já ho musím hlídat. Potřebuje rychlou pomoc.“

Cordy: „To mají tam u nich všichni?“

Buffy: „Ne, zatím jsem se s tím u nich nesetkala. Kromě Thomase samozřejmě.“

Cordelie: „Pro tebe je to tak jednoduché.“

Buffy: „Vždycky nebylo. Když se Thomas objevil, všichni jsme ho vlastně brali jako velké zlo. Protože on se vetřel do naší rodiny a snažil se ji rozvrátit. Nikdy nemluví o své minulosti, jen vím, že znal stejné lidi, jako my s Angelem.“

Cordelie: „Něco mi o tom říkal.“

Buffy: „Vidíš, něco ti říkal.“

Cordelie: „Tím to skončilo, dál nic.“

Buffy: „Ostatní není důležité. Zatím jsem poznala jen jediný případ, kdy se dívá tak zasněně jako na tebe.“

Cordelie: „To je?“

Buffy: „když vidí kelímek zmrzliny.“

Cordelie: „Skvělý, má mě rád jako zmrzlinu.“

Buffy: „On je závislý na zmrzlině. Bez ní by nežil. Přines mu zmrzlinu a bude tě milovat do konce věků.“

Cordy: „Dobrá rada.“

Buffy: „Já vždycky dobře radím, mám na to přece věk.“

Cordy: „Kolik ti vlastně je?“

Buffy: „Pravdu? Víc, než sedmdesát, ale míň, než sto.“

Cordy: „To je hustý.“

Buffy: „Viď? Aspoň si udržím věčně krásného manžela.“

Cordy: „Vydrželi jste spolu tolik let.“

Buffy: „A tolik dětí.“

Cordy: „Měly bychom se už vrátit, nebo vyhlásí pátrací akci.“

Buffy: „Páni, to by byla legrace.“

„Jak pro koho.“ Řekla si spíš sama pro sebe Cordy, když se otočila pro kabelku. Buffy se širokým úsměvem pro číšníka zaplatila a chystala se k odchodu: „Skočíme ještě koupit kafe a zmrzlinu pro Thomase, bude nadšený.“

Cordy: „To určitě bude.“

         Angel se zrovna snažil naučit Thomase další prvky sebeobrany, když děvčata dorazila. Cordy se hned vytasila se zmrzlinou, Thomas jí i bez toho skočil kolem krku (ne doslova), Buffy využila chvíle, kdy je pozornost soustředěna na Thomase a vrhla se kolem krku Angelovi (doslova).

Thomas: „jak jste si to užily?“

Buffy: „Drbaly jsme.“

Angel: „Ty se nikdy nezměníš.“

Buffy: „To víš, Angie se dlouho neozvala a tak nemám s kým kecat. S tebou to moc pokec není. Pořád jenom koukáš a přikyvuješ.“

Angel: „Když ty děláš tak nádherné grimasy když komentuješ něčí oblečení.“

Buffy: „S tebou se vůbec nedá mluvit, buď mě vůbec neposloucháš, nebo mě posloucháš až moc.“

Angel: „Právě poslouchám jen tvůj hlas.“

Buffy: „jako vždycky. Jednou tě fakt zabiju.“

Angel: „Už se nemůžu dočkat. Chceš si to nacvičit?“

„Tvá bolest bude nekonečná.“ Varovala ho s potutelným výrazem. Oba se vypařili, ostatní si ani nestihli všimnout kam.

Thomas: „Kde jsou?“

Cordy: „Zmizeli.“

Thomas: „Těsně předtím se líbali, že?“

Cordy: „Mám ten pocit.“

Thomas: „Tak je to v pohodě, buď jsou spolu, nebo ho Buffy zabíjí a v tom případě jsou taky spolu.“

Cordy: „Skvělá logika.“

Thomas: „Za chvíli si zvykneš.“

Cordy: „Řekni mi něco o svých sourozencích.“

Thomas: „Jakých?“

Cordy: „Nevlastních, Angelovy a Buffyiny děti.“

Thomas: „Ehm, jo. No osobně si myslím, že mají naši nejblíže k Angie, protože vlastně s ní byli sami, dokud nedospěla, až potom měli Nellie. Angie je hodně podobná Buffy, řekl bych, že je hlavně Angelův miláček. Myslím, že se k ostatním sourozencům chová spíš jako matka, než jako setra. Buffy je ta hodná maminka a Angie je ta zlá, co posílá dělat úkoly a nadává. Nellie jsem viděl asi jen jednou, nebo dvakrát, znám ji jenom z vyprávění. Byla prý jako Angel, ale byla dobrá přemožitelka, hodně oddaná svému poslání. David se už jako dítě choval hodně dospěle, protože do čtyř let byl bez matky, vlastně byl jenom s Angelem a ten tak trochu truchlil nad ztrátou Buffy. Když se Buffy vrátila, přivedla Angie Michelle, svoji dceru. David se o ni staral a stal se jejím stínem, což je víceméně doteď, pořád se o ní stará a nehne se od ní málem na krok. Dvojčata… dvojčata byli trochu jiní, Elie neznám, ale James mi připadá, jakoby ani nebyl ze sourozenců Summersových. Když byli malí, byli dost klackovití, Angie si je vzala do parády, aby je zpacifikovala, nikdo neví, co s nimi dělala, ale pak se to s nimi dalo vydržet. Dvojčata to měly těžký, protože vlastně celý dětství prožili, když Buffy měla problémy s démonem a následně se vyrovnávala se spojením. Asi nikdy doopravdy neměli mámu jako ostatní. Buffy se vždycky chovala ke všem dětem stejně, ale Alex byl pro ni její zlatíčko. Byl to ten benjamínek, kterého mají všichni rádi, mělo to být něco jako zpečetění jejich lásky. Alex se vlastně narodil jen pár měsíců přede mnou. Je to hodnej kluk, jenom je rozmazlenej, protože mu Buffy věnuje tolik pozornosti, nikdy mu nic nevyčte, neřekne, to je špatné. Myslím, že v tomhle dělá chybu. Proto taky pořád slyšíme, jak chudáček nemá žádný schopnosti. Pořád kvičí, ať s tím Buffy něco udělá. Samozřejmě tak, aby u toho nebyl Angel, protože ten by mu to rázně zatrhl. Angel vlastně nikdy nebyl moc jako táta, byl pro děcka Summersovy spíš jako někdo, kdo miluje jejich mámu a kamarádí se s nima. Ale když už ho naštvaly, dal jim rázně najevo, kdo je autorita, u toho jsem byl jednou a jsem rád, že takhle ještě nekřičel na mě.“

Cordy: „A jakej máš vztah k Angelovi ty?“

Thomas: „Já? Ani nevím. Buffy se nás už od začátku snažila dát dohromady, měla představu, že se jenom přiřadím k ostatním dětem. Jenže to moc dobře nejde, když tě vnímají jako vetřelce. Ale mně to nevadí, jsem na to zvyklý. Před ní dělají, že mě berou, aby si nedělala starosti, a to stačí, jim i mě. Asi Angelovi mluvila do duše, protože se ke mně pokoušel najít cestu, ale není to jednoduchý, protože si pořád vyčítá, že Buffy podvedl a to že mě má na očích mu to pořád připomíná a myslí si, že Buffy taky.“

Cordelie: „Myslíš, že je jejich rodina šťastná?“

Thomas: „Asi jo. Všichni se snaží, aby byla Buffy šťastná, tak budí to zdání, ale všiml jsem si, že nějaké rozpory tam jsou, hlavně kvůli Jamesovi, pořád vyvolává nějaké hádky a taky Alex, ten ještě celou věc nepochopil, je ještě malý.“

Cordelie: „To musí být nádhera, žít ve velkém domě, kde je celá moje rodina, starat se o sebe navzájem…“

Thomas: „To určitě.“

         Pozoroval Buffy, jak klidně oddechuje, připadala mu sladká. Na klíně držel skicák a kreslil do něj další z vyobrazení Buffy. Když byl hotov, vstávala a tulila se k němu jako kotě.

„Podívej, co pro tebe mám.“ Podal jí jeden list, na kterém byla ona. Přitáhla si ho blíž k očím, aby ho lépe viděla a zaujatě si ho prohlížela, jakoby to ani nebyla ona.

„Tohle sis vymyslel, tohle já přece nedělám.“ Nazlobeně našpulila rty a ukazovala na pózu na kresbě.

„Jak to? Dělala jsi to zrovna včera, dneska taky.“ Obhajoval se s úsměvem. Nenechala se, sedla si blíž k němu a ukázala znovu na list, „tohle?“ Jakoby se o tom chtěla vážně přesvědčit, nemohla tomu uvěřit.

„Touha ti sálá z očí, prostě vášeň, nic jiného.“

Buffy: „Proč jsi mě maloval nahou?“

Angel: „Protože jsi při tom byla nahá, jinak by to nešlo.“

Buffy: „Při čem? Chceš říct, že se takhle tvářím, když se milujeme?“

Angel: „někdy.“

Buffy: „To je hrozný.“

Angel: „je to krásný, ty jsi krásná.“

Buffy: „Ne, tohle je krásný, je pěkný, jak jsi to namaloval, ale nechápu, jak se můžu takhle tvářit.“

Angel: „jsi sladká.“

Buffy: „Jo, já vím, nemůžeš beze mě žít.“

Angel: „To si piš. Když už tu máme tužku a papír, zkus mi nakreslit, toho démona, co jsi viděla na hřbitově.“

„ale nebudeš se smát.“ Brala si příslušné potřeby a pustila se do toho.

„Ne takové tahy miláčku, rozvážné tahy, pokud nemáš objekt v ruce.“ Něžně jí vedl ruku po papíře.

Buffy: „V ruce?“

„Myšleno, že ho maluješ často… Třeba já bych tvoji tvář nakreslil se zavřenýma očima, ale ty se musíš soustředit na to, co kreslíš.“ Šeptal jí do ucha, zatímco její ruka klouzala s tužkou po papíře a začínal se objevovat hrubý obrys démona. Seděla k němu zády, tak nemohla čekat, co udělá, začal ji líbat na krku a její ruka s tužkou sjela k okraji papíru, přičemž za sebou zanechávala zřetelnou stopu. Tiše vzdechla a tak obrátila jeho pozornost znovu k listu.

„To má být ocas?“

Buffy: „Za to můžeš ty.“

Angel: „Promiň. Nemohl jsem ti odolat, tak nádherně voníš.“

Buffy „Jak?“

Angel: „jako milování.“

Buffy: „Ty můj poeto.“

„Tak měl ten démon ocas?“ Svedl řeč jinam.

Buffy: „neměl. Myslím, teda, neměl. Měl jen takové divné výrůstky, asi takhle.“

„Tím je to hotovo?“

Buffy: „myslím, že je hotový.“

Angel: „Pěkné, máš jedničku s hvězdičkou.“

Buffy: „A dostanu věcnou cenu?“

Pokračoval v líbání, kde předtím přestal, její ruka se svezla po papíře a zanechala za sebou rozmazanou šmouhu tužky. Nakonec mu zajela rukou do vlasů.

         Sešli se s Gilesem v knihovně, kde byla i Willow. Později měli všichni společně jít do sídla.

Giles: „Máš pro mě toho démona?“

Buffy: „Jenom jeho obrázek.“

Podala mu kresbu, kterou nakreslila s Angelovou pomocí.

„Tohle je ocas?“ ukázal na Buffyinu čáru. Angel se hned rozesmál, Buffy ho praštila do břicha.

Buffy: „Za to může Angel. To není ocas.“

Giles: „A proč je to tak rozmazané?“

Buffy: „musíte to řešit?“

Giles: „ne, je to skvělé, hned večer se do toho pustím, ano?“

Buffy: „Díky.“

Willow: „Kdo to je?“

Buffy. „Viděla jsem ho ve svém snu, jak mě sleduje na hlídce. Byl to jeden z těch přmeožitelských snů.“

Willow: „Dnes bude hodina?“

Angel: „Určitě.“

Willow: „S tebou?“

Angel: „Ne, dneska hlídáš.“

Willow: „Já?“

Buffy: „Dneska na tebe vyšlo hlídání.“

Willow: „Jé, já hlídám poprvé, dostala jsem výsadu, hlídám Angelův poklad.“

Angel: „Dneska hlídala i Cordelie.“

Willow: „Aha.“

„Já nejsem dítě.“ Znovu nazlobeně našpulila rty. Byla tak sladká, že ji musel vzít do náruče a tancovat s ní po místnosti.

Giles: „Zbláznil ses?“

Angel: „Asi láskou.“

Buffy: „A proč mě vlastně nehlídáš ty?“

Angel: „protože budu celou noc pryč, budu hledat toho démona.“

Buffy: „S Faith.“

Angel: „Snad nebudeš žárlit.“

Buffy: „To teda budu, za prvé je to Faith a za druhé ona s tebou jít může a já ne?“

Angel: „Jsi můj život, nechci, aby se ti něco stalo. Musíš být v bezpečí, proto tě až odejdu, bude hlídat Willow a po hodině Thomas.“

Buffy: „Máte i rozvrhy?“

Angel: „nezlob se, prosím.“

Buffy: „Vždycky mě obejdeš.“

Angel: „Nemůžu dopustit, aby ti zase někdo ublížil.“

Buffy: „Dobře.“

Angel: „To je moje holčička.“

Buffy: „Jak to, že mě bude hlídat Thomas, co Cordelia?“

Angel: „Oni budou vedle v pokoji a ty budeš spát, protože jsi unavená, ano?“

„Ano prosím.“ Přitulila se k němu a jemně mu zasypala rty polibky.

Angel: „Nejhodnější ze všech.“

Buffy: „jsem tvoje nejoblíbenější manželka, co?“

Angel: „Za posledních pár let.“

Buffy: „Tys už byl někdy ženatý?“

Angel: „Nevím o tom.“

5. kapitola