1x01: A Hard Day's Night

Hlas Meredith: Hra. Říká se, že buď máte co je potřeba proto, abyste hráli nebo ne. Moje matka byla jedna z nejlepších. Já, na druhé straně... jsem tak trochu v prdeli.

Meredith je první den v nemocnici. Mluví k nim doktor:

Doktor: Každý z vás sem dnes přišel s vírou, že se dostane do hry. Před měsícem, jste se na fakultě učili být lékaři.  Dnes...jste lékaři. Sedm let, které tady strávíte jako chirurgičtí rezidenti, budou nejlepší a nejhorší ve vašem životě. Dostaneme vás k bodu zlomu. Rozhlédněte se. Pozdravte své soupeře. Devět z vás požádá o změnu na lehčí specializaci.  Pět nevydrží tlak. Dva z vás požádáme, aby odešli. Tohle je vaše startovní čára. Tohle je vaše aréna. Jak dobře budete hrát, to už je na vás.

Hlas Meredith : Jak jsem řekla...jsem v prdeli.

 

 

1x02: The First Cut Is the Deepest

Hlas Meredith: Všechno je o řadách.Cílová čára na konci rezidentury.  Čekání v řadě na šanci dostat se na operační sál. A pak je tady nejdůležitejší čára, čára oddělující vás od lidí se kterými pracujete. Nepomáhá se příliš seznámit. Být přáteli.  Potřebujete hranice mezi sebou a zbytkem světa. Ostatní lidé dělají příliš zmatku. Všechno je to o čárách.  Nakreslit čáru v písku a modlit se aby ji nikdo nepřekročil.

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Někdy se musíte rozhodnout.  Hranice nedrží ostatní lidi mimo. Uzavírají vás uvnitř. Život je zmatek. Jsme jací jsme.  Můžete ztrácet čas kreslením čar... ...nebo můžete žít svůj život, když je překračujete. Ale jsou tady některé čáry...které je příliš nebezpečné překročit. Tady je má zkušenost. Pokud to risknete... pohled z druhé strany...je velkolepý.

 

 

1x03: Winning a Battle, Losing the War

Hlas Meredith:  Přežíváme na chirurgickém oddělení. Sedm dní v týdnu, 14 hodin denně. Jsme spolu více, než jsme sami. Po chvíli se...cesty spolubydlících... stávají cestou života. Zaprvé…Vždycky počítej skóre. Zadruhé: Udělej cokoli, aby jsi přechytračil toho druhého. Zatřetí: Nebratříčkuj se s nepřítelem. Oh, a ano, číslo čtyři...Všechno, všechno je souboj.

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Je tu ještě jeden způsob jak přežít soupeření. Cesta, kterou vám zdá se, nikdy nikdo neukáže. Kterou se musíte naučit sami. Zapáté: Vůbec to není o soutěži.  Nejsou vítězové nebo poražení.  Vítězství se počítají podle toho kolik je zachráněno životů.  A jednou za čas, pokud jste chytří, život který zachráníte bude váš.

 

 

1x04: No Man's Land

Hlas Meredith:  Důvěrnost je tříslabičné slovo  pro "Tady je moje srdce a duše. Prosím rozemelte je do hamburgrů a vychutnávejte." Je žádaná a obávaná, nesnadná v životě a zároveň nepostradatelná. Důvěrnost přichází do života ve spojení s třemi R: Příbuzní, láska, a spolubydlící. (relatives, romance, roommates). Některým věcem neutečete. A některé věci nechcete vědět.

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Přála bych si, aby byla kniha pravidel důvěrnosti. Nějaká příručka, která by ti řekla když překročíš čáru. Nemůžete se takhle vzdát. Bylo by hezké, vědět o tom dopředu. Nevíme jak do všeho zapadáme. Bereš tam, kde můžeš...a snažíš se vydržet co nejdéle. A pravidla... Nepoužívám. Možná žádné nejsou.  Možná pravidla důvěrnosti jsou něco, co si definuje každý sám.

 

 

1x05: Shake Your Groove Thing

Hlas Meredith: Pamatujete, když jste byli děti a vaší největší starostí bylo, jestli dostanete kolo k narozeninám  nebo, jestli k snídani dostanete oblíbené sušenky? Být dospělý -- úplně naopak.Vážně to nejsou jen skvělé boty a úžasný sex a že vám rodiče nemluví do toho, co děláte. Dospělost je zodpovědnost. Zodpovědnost -- je vážne na houby. Je to vážně otrava. Dospělí musí pořád někde být a něco dělat, vydělávat na živobytí a platit nájem. A ještě z vás dělají chirurga, a vy najednou držíte v rukou lidské srdce -- Vážně! Mluvte mi o zodpovědnosti! To pak kola a sušenky jsou nezajímavé, že ??

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Naneštěstí, jak se jednou ocitnete za obdobím rovnátek a podprsenek číslo jedna, zodpovědnosti se už nezbavíte. Nemůžete se jí vyhnout. Ale stejně, dospělost má své výhody. Tím chci říct, že ty boty, ten sex, že rodiče nejsou nikdy nablízku a neříkají vám co máte dělat...  to je zatraceně dobrá věc.

 

 

1x06: If Tomorrow Never Comes

Hlas Meredith: Před pár stovkami let se Benjamin Franklin podělil se světem o tajemství svého úspěchu  -- "nikdy neodkládejte věci na zítřek," říkával, "co můžete udělat dnes." To je ten muž, co zkoumal elektřinu. Tomu co řekl by mělo naslouchat daleko více z nás.  Nevím, proč vůbec něco odkládáme, ale pokud mám hádat, řekla bych, že hlavním důvodem je strach -- strach z neúspěchu, strach z bolesti, strach z odmítnutí. Občas, máte strach udělat rozhodnutí...protože, co když je špatné? Co když zrovna děláte chybu, kterou nemůžete vrátit?

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Raní ptáče, dál doskáče. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Nemůžeme předstírat, že nám to neříkali. Všichni známe ta přísloví, slyšeli jsme filosofy, slýcháme od prarodičů varování, abychom neztráceli čas,  slýcháme básníky, kteří nám radí abychom prožili naplno každý den. Ale stejně, někdy, si to musíme vyzkoušet sami. Možnosti dnešního dne musíme zamést pod koberec zítřka, snad jednou pochopíme, co tím Benjamin Franklin myslel... vědět znamená víc než myslet...probudit se je lepší než spát... …a potom i ten největší neúspěch,  i ta nejhorší chyba je naprosté nic  proti tomu, když něco nezkusíte.

 

 

1x07: The Self Destruct Button

Hlas Meredith:  Takže, kdyby vám kdokoli říkal, že se vyspíte teprve po smrti, řekněte mu, aby mi to přišel říct, až bude dělat pár měsíců stážistu. Samozřejmě, že ne každou noc jsme vzhůru kvůli práci. Jestli je život už tak dost těžký, proč si potom sami přiděláváme další problémy? Proč máme tu potřebu zmáčknout sebedestrukční tlačítko?

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Možná, že máme rádi bolest. Možná je to naše přirozenost... ...protože bez ní. Já nevím......možná bychom neměli ten pravý pocit. "Proč se pořád mlátím do hlavy kladivem?" "Protože je to tak bezva pocit, když přestanu."

 

 

1x08 Save me

Hlas Meredith:  Vzpomínáte, jak jste byli malí a věřili na pohádky? Jak váš život bude fantastický --bílé šaty, šarmantní princ, který si vás odveze do zámku na kopci. Lehli jste si v noci do postele, zavřeli oči  a bezvýhradně jste tomu věřili. Santa Claus, zubničková víla, princ z pohádky …  ti byli tak blízko, že jste je mohli polaskat. Ale nakonec vyrostete. Jednoho dne otevřete oči, a pohádce je konec.  Většina lidí se přikloní k věcem a lidem, kterým mohou věřit. Ale ono je totiž těžké, vzdát se zcela pohádek. Skoro každý má pořád kousek naděje -- víry -- že jednoho dne otevřou oči  a všechno se stane skutečností.

Na konci epizody

Hlas Meredith:  A na konci dne si uvědomíme, víra je vlastně legrační věc.  Objeví se tehdy, když už to ani nečekáte. Jako by jste jednou zjistily, že pohádka může být o malinko jiná, než jste si vysnili. Ten zámek .. no možná ani nemusí být zámkem. A dobrý konec není to nejdůležitější. Důležité je, že lidé jsou šťastní zrovna teď. Víte, čas od času, po dlouhé době, lidé vás překvapí. A tu a tam vám mohou lidé i vyrazit dech.

 

 

1x09: Who's Zoomin' Who?

Hlas Meredith:  Ve vědě se tajemství ukrýt nemohou. Medicína odhaluje veškeré lži. Mezi zdmi nemocnice je pravda svlečená do naha. Jak udržete tajemství mimo nemocnici --no, to je trochu něco jiného. Jedna věc je jistá. Ať už se snažíme skrýt cokoliv,  nikdy nejsme připraveni na okamžik, kdy nás|pravda přistihne nahé.  To je ta potíž s tajemstvími ..jako neštěstí, nechodí nikdy samo.  Tajemství se hromadí a hromadí, až nakonec všechno kolem sebe pohltí… pak nemáte prostor pro nic jiného...a když jste plní tajemství, máte pocit, že explodujete.

Na konci epizody

Hlas Meredith:  Lidé zapomínají na to, jak hezký je to pocit, když se nakonec tajemství prozradí. Ať už je dobré, či špatné, alespoň je venku...berte to jak to je.  A jak je jednou tajemství vyzrazeno, nemusíte se za něj nadále schovávat.   Problém s tajemstvím je, že i když si myslíte, že ho máte pod kontrolou... tak nemáte.

 

 

 

Závěr první série