Halloween

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Výkřik Buffy proříznul noc i Angelovo srdce. Ona se ho bála a to bylo něco, co nedokázal snést. Couvala pryč od něj, s očima rozšířenýma hrůzou. "Buffy, ne!" Zavolal na ni, ale už bylo příliš pozdě. Vyběhla ze dveří do noci.

            Tohle Spike miloval. Všude panoval naprostý chaos, vyděšení lidé křičeli a ve slepé panice pobíhali okolo. Už si byl jistý, tohle město má něco do sebe a toto byla jenom malá ukázka toho, jak zábavný život u Pekelné brány může být. Definitivně se rozhodnul, že si pobyt tady užije. Další výkřik zazněl nocí a on se zakřenil.

            Buffy běžela. Nevěděla kde je ani kam utíká. Jediné co jí bylo jasné byl fakt, že se musí dostat co nejdál od toho upíra, neměla žádné pochyby o tom, že ji pronásleduje plný touhy po její krvi. Všechno kolem ní jí bylo tak cizí, nechápala co se stalo a jak se ocitla na tomto příšerném místě. Moc se chtěla dostat domů. Ulice byly opuštěné, ale nocí se nesly zděšené výkřiky. Malinko vzlykla a přidala do kroku. Musí někoho najít, kohokoli. Tam! Přímo před ní někdo stál, muž. Skoro vykřikla úlevou, určitě ji ochrání. Konečně k němu doběhla, pověsila se mu okolo krku, slzy jí tekly proudem.

            "Pane, prosím..." vzlykala. "Musíte mi pomoci. Honí mne démon." Spike se překvapeně zahleděl na mladou ženu, která se k němu tiskla. "Cože? Běžte ode mne." Pokusil se ji odstrčit, aby se jí zbavil, když vtom zvedla hlavu a podívala se na něj. Zjistil, že hledí do nejkrásnějších zelených očí, jaké za celý život spatřil. Vůbec nevadilo, že byly zarudlé od pláče a pořád plné slzí, úplně ho zhypnotizovaly. Najednou mu zabořila obličej do hrudi a začala hlasitě vzlykat. Zranitelnost této dívky ho podivně dojala. Možná, někde hluboko uvnitř, v něm zůstal zbytek lidskosti, ať už to bylo cokoliv, přimělo jej to vztáhnout ruku a pohladit ji po vlasech. Vzlyky postupně nahradilo tiché popotahování, ale jinak se nezdálo, že by se od něj chtěla odtáhnout. Spike se pousmál, tohle se mu překvapivě moc líbilo.

            Angel šílel. Buffy byla sama, příšerně zranitelná v tomto městě, momentálně obydleném netvory a démony. Musí ji najít, rychle. Ať se ji rozhodne napadnout cokoliv, není šance, že se ubránila. Běžel, jeho oči bleskově zkoumaly ulici, snažil se najít jakoukoliv stopu, která by ho k ní přivedla. Náhle se zastavil, celý zkameněl, pokoušel se pochopit co vidí. Byla to Buffy. Buffy... rukama objímala Spika. Ještě horší bylo, že nevypadal, že se ji pokouší zabít, spíš jako by ji utěšoval. Od tebe utekla, ale s ním se cítí v bezpečí. Démon v něm se ušklíbnul. Angel cítil, jak se v něm vaří vztek, upíří obličej nedokázal potlačit.

            "Spike," zasyčel skrze sevřené zuby. "Běž od ní!" Spike vzhlédnul, Buffy se ho pustila, aby se mohla otočit a podívat se, kdo to mluví. Když uviděla Angela, pořád ještě s upíří tváří, zaječela a schovala se za Spika. Ten se bavil. Miloval ironii. Tohle kouzelné stvoření hledalo záchranu u zlého upíra a před tím jediným správňákem prchalo. Přesto měl pocit, že je povinen udělat to, o co jej požádala a to bylo, držet jí Angela od těla. A navíc, nakopat mu zadek, to je jako bonus. "Sorry, brácho. Ale vypadá to, že dámě se líbí tam, kde je." To Angela dožralo ještě víc, temně zavrčel, Buffy strachem zakňučela. "Dotkni se jí a uříznu ti hlavu," vyhrožoval Angel. "To bych rád viděl," utrousil posměšně Spike a přiloudal se blíž.

            Angel, bez jakéhokoliv varování, vyrazil vpřed a praštil Spika, ten narazil obličejem do stromu, který stál hned vedle. Potichu klel, proklínal se, že si včas nevšimnul Angelova útoku a nechal se překvapit. "Tak na tohle už dlouho čekám," uplivnul si a začal dávat jednu ránu za druhou muži, který v upířím slova smyslu byl jeho praotcem. Nic nemohlo smýt pocit zrady, který ho zasáhnul, když zjistil, že se Angel obrátil proti němu. Angel se ze všech sil snažil Spika odrazit, ale jeho potomek byl nemilosrdný ani na moment nepolevil. Nakonec to Spika začalo nudit, srazil Angela na zem, chytil ho za hlavu a prudce jí udeřil o chodník, okamžitě omdlel.

            Spike se narovnal a, ač to vůbec nepotřeboval, zhluboka se nadechnul. Hned mu bylo líp. Pak si vzpomněl proč se vlastně s Angelem začal rvát. Otočil se a ztuhnul. Ležela na zemi, jako polámaná hračka, oči zavřené. Došel k ní a kleknul si, trochu zmateně se zamračil. Neměla žádné viditelné zranění a ani necítil krev. Nakonec pustil ke slovu své upíří smysly a pozorně se zaposlouchal. Pak to uslyšel. Její pulz, srdce jí tlouklo pomalu, ale pravidelně a její prsa se pohybovala nahoru a dolů, dýchala. Musela jen omdlít hrůzou. Nemůže ji nechat jen tak ležet na ulici. Vzal ji do náruče a zvedl ze země, překvapilo ho, jak byla lehounká. Rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že nejsou daleko od jeho bytu. Nejvyšší čas jít domů.

            Chvíli poté, co zjistil, že odemčít dveře s bezvládnou dívkou v náručí není zas tak úplně jednoduché, se Spikovi konečně podařilo dostat se dovnitř. Položil ji do své postele a odešel do koupelny. Namočil žínku do studené vody a vrátil se zpátky do ložnice, sedl si vedle ní. Díval se na ni. Byla opravdu nádherná. Na čelo jí přiložil obklad. Po chvíli se její víčka nejprve zachvěla a potom otevřela dokořán. Zamrkala, její pohled byl jakoby zamžený, několik vteřin trvalo než si vzpomněla, kdo je a co se stalo. Rychle se posadila a rozhlédla se okolo, hledala upíra. Nikde ho neviděla, tak si s úlevou oddechla.

"Vy jste ho přemohl?" zeptala se. Spike se usmál, tu vzpomínku si vychutnával. "Jo, mazlíčku. Odrovnal jsem ho." Trochu se zamračila. "Zvláštně mluvíte." Najednou na něj vykulila oči. "Jste zraněný." Spike se na sebe zahleděl, necítil se zraněný. Sundala si obklad z čela a přisunula se k němu blíž. "Dovolte mi, abych vás ošetřila," řekla něžně. Nejistě zvedla ruku a opatrně přitiskla látku na Spikovo oko. Ucítil ostrou bolest. Uvědomil si, že to bude následek toho, jak s ním Angel praštil o kmen stromu. Tiše seděl a nechal ji, ať si s ním dělá co chce. Bylo to pro něj snazší, fakt, že se v zrcadle nevidí, měl i své stinné stránky. Udivilo ho, že ačkoliv ještě před chvílí brečela, ječela a omdlévala, pohled na jeho krev ji nezastrašil. Trvalo jí to pár minut a potom žínku, teď nasáklou krví, odložila na noční stolek.

"Pane, ráda bych vám vyjádřila své díky za to, že jste mi dnes přispěchal na pomoc. Děkuji." Spike natáhl ruku a jemně ji pohladil po vlasech. "Není zač, lásko." Buffy bylo jasné, že se asi chová nevhodně, když mu dovolí, aby se jí takto dotýkal, ale na druhou stranu, na tomto příšerném místě, byl to jediné, co ji naplňovalo pocitem bezpečí.

            Giles se zahleděl na zbité a zkrvavené tělo Ethana Rayna, jeho pohled byl chladný a neprozrazoval žádné emoce. "Takže, jak zruším to kouzlo?" Ethan věděl kdy je nejvyšší čas to celé zabalit, právě teď. "Janus," zašeptal a vyplivnul trochu krve. "Rozbij jeho sochu." Giles mu už nevěnoval ani jeden pohled navíc. Prošel okolo něj a uchopil sochu Januse. Zvedl ji nad hlavu a vší silou jí udeřil o zem.

            Spike ji nepřestával hladit po krásných dlouhých tmavých vlasech, najednou strnul, byly jiné, už nebyly tak příjemné na dotek, jako ještě před malou chvílí. Podíval se na ni a v šoku skoro zaječel. V ruce držel hnědou paruku a dívka, která seděla vedle něj a dívala se mu do očí byla... přemožitelka. Odhodil paruku a vyskočil. "Co to do pekla… ?" zeptal se zmateně. Ale teď není ta správná chvíle na otázky, pomyslel si. Znovu se podíval na Buffy. Ani se nepohnula, pořád seděla na jeho posteli a dívala se přímo na něj.

"Kouzlo," odtušila. "Někdo mne očaroval a proměnil v... můj kostým na Halloween." Spike mlčel, ale začal pomalu couvat ke dveřím. Paráda, přemožitelka měla tu čest se seznámit s jeho lidskou stránkou, ale to by pro ni byla jen ubohá výmluva, je přece upír... a teď se patrně chystá ho probodnout.

            "Počkej, Spiku," zadržela ho, když si všimla, že míní zmizet. Slezla z postele a přistoupila k němu, jemně ho chytila za ruce. "Proč jsi mne nezabil? Měls příležitost." Na moment na ni pohlédl, zajímalo ho, jestli si s ním chce trochu pohrát před tím, než ho zabije. Avšak, na její tváři neviděl nic, než upřímný zájem. Opravdu to chtěla vědět, ale on si nebyl jistý, že je schopný jí odpovědět. Sám to nevěděl. Pokrčil rameny.

"Nevěděl jsem, že jsi to ty, jako bruneta vypadáš jinak. A ty šaty vážně nejsou tvůj styl." Buffy se zamračila. Tím chtěl říct, že kdyby věděl kdo doopravdy je, tak by ji zabil? Nějak se jí tomu nechtělo věřit. Byl na ni tak hodný, zajistil, aby byla v bezpečí, staral se o ni, přestože byla jenom obyčejná dívka. "Kromě to," pokračoval, "chtěl jsem tě zabít, už jsem se na to chystal." Buffy se zaculila.

"A cos měl v plánu? Umilovat mě k smrti?" Rozhostilo se trapné ticho. Buffy nemohla uvěřit, že použila slovo milovat při rozhovoru se Spikem. Ani on ne. Nakonec ticho znovu prolomil její hlas. "Spiku, chci se tě na něco zeptat a chtěla bych, abys... byl naprosto upřímný. Ty... cítíš ke mě něco?" Zamyšleně se na ni podíval. Popravdě, nevěděl co vlastně cítí.

"A záleží na tom?" zeptal se nakonec. "Máš přece Angela." "Nemluvíme o mě a o Angelovi," odpověděla mu. "Teď mluvíme o nás. Odpověz na mou otázku." "Já nevím," přiznal. "Nic takového se mi ještě nikdy nestalo, ne s člověkem, ne s přemožitelkou."

            Buffy se k němu přiblížila ještě víc, jejich tváře se téměř dotýkaly. Opřela se o něj a jemně ho políbila. "Nepomůže tohle?"

Spike zůstal stát, ochromený šokem. V tom kraťounkém okamžiku, kdy se jejich rty setkaly, celé jeho tělo vzplanulo. Cítil oheň, touhu. Lásku. Objal ji okolo pasu a přitáhnul si ji zpátky do náruče, líbal ji s mnohem větší vášní, než si až dodnes dokázal představit, že by kdy mohl pocítit. Bylo to bláznivé, ale kašlal na to. Po dlouhé chvíli, která jim připadala jako celé hodiny, se od sebe odtáhli, Buffy lapala po dechu. Zvedla ruce k ústům a konečky prstů si přejížděla po opuchlých rtech. 

"Wow," vydechla.

"Myslím, že odpověď na tvou otázku zní… ano," mrknul na ni.

Buffy se zasmála. "To ti to trvalo."