Hope
Autor: Dith
Popis povídky: Od uzavření Brány pekel v Sunnydale uběhlo už 60 let a z Buffy je babička. Nyní se její vnučka dozvídá, že je také přemožitelka. Buffy před svou smrtí má poslední přání – rozloučit se s upíry, které milovala. Jenže nic se nevyvíjí podle plánu.
Zařazení do kategorie: BA – česky, romantické (jiné páry)
Postavy: Angel, Buffy, nová postava, Spike, Willow
Přístupnost: Pro všechny
Žánr: romantika, dobrodružné
Časové období: vzdálená
budoucnost
Prolog
Bylo mi tehdy sedmnáct a celý můj život se změnil z vteřiny na vteřinu. Zemřel mi ten nejbližší člověk na tohle světě. Moje máma. Žena, která se o mě starala, i když jsem ještě nespatřila světlo světa, žena, která byla u mého první slova, prvního krůčku, držela mě za ruku, když jsem šla poprvé do školy, ta, co se o mě vždy bála, aby se mi něco nestalo.
Táta to tehdy nezvládl a zhroutil se. Šlo to s ním tak špatně, že to museli na nějaký čas zavřít do léčebny. A já se musela přestěhovat k babičce. Táty mi bylo líto, ale k ní jsem se těšila. Je to už pár let, co se s mámou pohádaly a my k ní přestali jezdit. A teď jsem znovu byla v domě provoněným vanilkou.
Babi byla tak strašně hodný člověk, o životě toho věděla mnoho a já cítila, že jí můžu říct všechno a ona mě vyslechne a poradí. Je to týden, co jsem se vrátila ze školy a ona seděla ve svém velkém pohodlném křesle a dívala se z okna. Slunce už bylo se chtělo schovávat za hory a paprsky světla si hrály na její tváři. Posadila jsem se vedle ní, babi se ke mně otočila a koukala na mě těma svýma pronikavýma smaragdovýma očima. Prozradila mi své velké tajemství. Byla přemožitelka. Přemožitelka upírů. Nikdy jsem to neslyšela a tak mi to přišlo jako nesmysl, že babi už tak trochu senilní, ale potom co mi povyprávěla o celém svém životě, vím, že její svět existuje a je naprosto úžasný. Dozvěděla jsem se vše o Sunnydale, o Bráně pekel, o jejích přátelích Willow a Alexovi, ale i o jejích velkých láskách Spikovi a Angelovi. Ti dva mě z toho celého vyprávění přitahovali nejvíce. Upíři s duší, kteří stejně jako babi bojovali proti silám temna. Babi o nich mluvila s takovou vášní, jakou jsem u ní nikdy neviděla, a já je toužila poznat. Když jsem chtěla, aby mi o nich řekla něco víc, hned zavedla řeč na něco jiného a mě bylo jasné, že už nic víc o nich neuslyším. Ve škole se mi vedlo dobře, bydlení u babi bylo skvělé a táta se taky pomalu dostával do normálu. Jenže mě nikdy nic v životě nevychází, tak jak bych si přála. Doktoři babičce zjistili, že má leukémii ve velmi pokročilém stádiu a moc času už jí nezbývalo. Byla čím dál tím slabší. Přestala vycházet ze svého pokoje a s postupem času už ani nemohla vstát z postele.
Dnes v noci za ní přijela dívka. Byla zvláštní. Navenek byla sice mladá, ale měla výraz staré ženy. Na druhou stranu dnes celý den prší a ona přesto na naše dveře zaklepala úplně suchá, bez jakéhokoliv deštníku. Byly s babiččině pokoji zavřené několik hodin a já vůbec nevěděla, co tam spolu dělají. Snad se brzy něco dozvím.
* * *
1. kapitola – The Secret
„Meredith!“ zavolala na mě babička z pokoje. Zvedla jsem se z postele a šla přes chodbu rychleji, snad aby na mě nečekaly, možná proto, že jsem čekala, že mi řeknou, co tam celou dobu dělaly. Zastavila jsem se přede dveřmi, ale než jsem stačila zaklepat, dveře se samy otevřely. Pomalu jsem vstoupila dovnitř. Na posteli seděla babička a … usmívala se. Byla to dlouhá doba, co jsem mí takhle viděla. Tahle návštěva jí vážně prospěla.
„Meredith, seznam se, tohle je má nejlepší přítelkyně Willow.“ Ukázala na dívku, která stála u okna, ale v místnosti bylo šero a já na ní skoro neviděla. Najednou mávla rukou a pokojem se rozlilo světlo.
„Ta Willow? Tvá kamarádka ze střední?“ To snad není možné. Téhle dívce je jen o pár let víc než mně. Jak je to možné?
„ 27, to je oficiální verze už skoro 60 let. Jak asi víš, jsem čarodějnice. Provážela jsem velmi těžké kouzlo, které se nepovedlo a já přestala stárnou, bohužel nevím jak, takže jak teď myslíš na to, že bych to stejné mohla udělat s Buffy, ale je mi líto.“ Zrzka ke mně mluvila klidně, i když jsem v jejím hlase cítila smutek. Věděla jsem, že by babi pomohla, kdyby mohla.
„Jak jsi věděla na co myslím?“
„Čtení myšlenek. Za ty roky moje schopnosti vzrostly a tak můžu číst lidem jejích volné myšlenky, ale naštěstí jen na několik metrů ode, jinak bych se z toho zbláznila, jako tenkrát málem jako tady Buffy.“ Zasmála se čarodějka, ale smála se i babi.
„To musí být velmi zajímavé a užitečné, ale kvůli čtení mých myšlenek jsi sem asi nepřijela?“ řekla jsem možná trochu tvrději, ale byla jsem rozhodnutá zjistit důvod téhle podivné návštěvy.
„Ne, to opravdu ne.“ Mluvila s velmi vážným výrazem a já věděla, že jsme se konečně dostaly k jádru věci.
„Přijela jsem, abych na nějaký čas odvrátila Buffyinu smrt a ty ses tak mohla připravit.“
„Připravit se na co?“ Vůbec jsem nechápala o čem to mluví.
„Meredith, posaď se ke mně.“ Podala mi svou ruku babi. Já jsem jí pevně stiskla a přisedla si na postel.
„Je tu něco, co jsem ti neřekla, nebo jsem spíš neměla říkat. Ty víš, že jsi jiná a určitě cítíš tu pozitivní energii, tu sílu, která tě obklopuje. Víš, že tam uvnitř tebe něco je a já to z tebe chci dostat ven.“ Nechtěla jsem poslouchat tyhle věci okolo a chtěla jsem se zeptat, proč nejdeme rovnou k věci, ale jako by to babi věděla a nenechala se přerušit.
„Máš jistý dar. Joyce, tvoje matka, nechtěla, abych ti to řekla, ale já umírám a ty musíš znát svůj osud a vykonávat tohle poslání. Meredith, ty jsi přemožitelka.“ Při posledním slovu, mi ruku stiskla tak, že to až zabolelo.
„Já nevím. Proč jsem to neměla vědět?“ Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem ze sebe nevydala žádnou smysluplnější větu.
„Joyce chtěla, abys žila obyčejný život, jaký jsme já ani ona neměly. Ano Mer, tvoje máma byla taky přemožitelka. Chtěla abys chodila do školy, měla kamarády, ale já věděla, co v tobě je. Nechtěla o tom, ani slyšet, abys trávila noci po hřbitovech a zabíjela, stejně jako ona. Ale já se musím před svou smrtí musím postarat, abys jsi dostála svému osudu, musím tě do tohohle života zasvětit.
„A proto jsem tu já.“ Sedla si k nim Willow.
„A myslím, že bychom s tréninkem neměly otálet. Dnes je krásná teplá noc a upíři budou mít chuť na něco čerstvého.“ Byla jsem z toho stále v šoku. Bylo to moc informací najednou.
„Já nevím, celé je to moc divné. Víte, jediného upíra, co jsem kdy viděla, byl ve filmu a vážně mi z nich šel mráz po zádech a vážně je nechci vidět na vlastní oči. Na to vážně nejsem připravená.“ Zvedla jsem se a rychle jsem z pokoje utekla, aby ani jedna z nich mě nestačila zastavit. Potřebovala jsem být sama a o tom všem přemýšlet. Zamkla jsem se ve svém pokoji.
Celou noc jsem nezahmouřila oči. Přemýšlela, jsem o včerejším večeru. Jsem pěknej zbabělec. Takhle utéct. Vždy jsem problémům čelila se vztyčenou hlavou. Nevím, co mě to najednou popadlo. Zklamala jsem jediného člověka, který mi věřil, věřil, že udělám správnou věc. Řekla mi jako jediná pravdu a nechala mě, abych se sama rozhodla. Musím si něco vyřídit. Rychle jsem na sebe hodila nějaké věci, co jsem měla hozené na židli. Byly trochu zmačkané, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Slezla jsem po okapu dolů a rychle utíkala pryč. Nezastavovala jsem se. Nevnímala jsem lidi, domy a ani auta, která kolem mě projížděla. Všechno mi to splývalo v jeden obraz. Přesto jsem věděla, že běžím tím správným směrem. Začala jsem zpomalovat až jsem se úplně zastavila. Byla jsem na místě. Stála jsem před hrobem své matky.
„jak jsi mi to mohla udělat? Měla jsi mi to říct, měla jsi mě nechat, ať si zvolím sama. Je to můj život, mé rozhodnutí a můj osud… Já tě tak nenávi…“
„Neříkej něco, čeho by jsi později mohla litovat.“ Otočila jsem se se slzami v očích. Viděla jsem ty zrzavé vlasy. Čarodějka stála naproti mně. Její pohled mě probodával. Jedna strana mého já byla ráda, že mě sledovala a zastavila mě, v tomhle nesmyslném obviňování mámy.
„Ale ona mi lhala.“ Začaly padat studené kapky deště, které padali na mou smutnou tvář plnou slz.
„Ne, nelhala ti, jen ti nechtěla říct pravdu. Víš, udělala to, co si myslela, že pro tebe bude nejlepší. Tvá matka proklínala svůj život přemožitelky. Buffy na jednu stranu nenáviděla, že jí to řekla a ona tak musela dostát tvému osudu. Nechtěla, abys i ty, žila svůj život po nocích na hřbitově, bez přátel, bez vidiny obyčejného života se svojí rodinou.“ Willow měla pravdu a mě začínalo být líto, že jsem tady na mámu před chvílí řvala. Udělala jsem pár rychlých kroků a čarodějku jsem objala. Stály jsme tam v objetí snad několik hodin, byly jsme už celé promočené a slunce začalo pomalu zapadat.
„Jsme na hřbitově, co si mě vyzkoušet?“ Jsem Vyvolená a byla jsem rozhodnutá dostát svému osudu.
„Víš jistě, že to chceš? Je to velké rozhodnutí, které změní celý tvůj život a není cesty zpět.“
„Já vím, Will, přesto jsem připravená udělat tenhle těžkej krok.
Tu noc jsem zabila svého prvního upíra. Bylo to něco neskutečného. Ta síla, kterou jsem v sobě cítila, byla neuvěřitelná, a já věděla, že jsem udělala dobře. Celým svým srdcem i duší jsem se ponořila do tohohle nebezpečného světa a s postupem času jsem se stávala lepší a lepší. Má síla i mé schopnosti rostly a já i s upíry zabíjela i démony. Willow mi ukazovala, že studie knih a magie mohou být velmi užitečné. Babi mi pomáhala s technikou a s používáním zbraní. Po pár měsících jsem byla přemožitelka v pravém slova smyslu. Během mých každonočních hlídek jsem zabíjela jednoho upíra za druhým. Zvládala jsem i několik upírů najednou. Taky jsem se učila od té nejlepší přemožitelky a jedné z nejmocnějších čarodějek.
„ Tak Meredith, už jsi připravená a já můžu odejít.“ Willow dostála svému slibu, co dala babi, stala se ze mě opravdová přemožitelka. Tahle zrzavá čarodějka mi bude chybět. Za těch pár měsíců jsem si zvykla, že s námi žije v domě. Když mě objala, měla chuť rozbrečet se, jako malý mimino.
„Vážně už tu nemůžu zůstat. Energii, kterou Buffy potřebuje, je den ode dne vetší a já jsem už příliš slabá. Není tě už co učit, a tak se zase musím vrátit, i když vím, že se mi po vás bude moc stýskat. Ale vím, že se zase brzy uvidíme.“
„Jak to víš?“
„Nezapomeň, že vím, co se lidem honí hlavou.“ Šibalsky se na mě usmála. Najednou se kolem ní objevilo modré třpytivé světlo a ve vteřině zmizela.
Od Willowina odchodu to šlo s babi z kopce a já věděla, že už moc času jí nezbývá. Byla den ode dne bledší. Jeden den jsem jí nesla večeři. Chtěla, abych se k ní posadila.
„Chci se rozloučit,“ řekla mi polohlasně.
„Ale babi ještě ne, ještě máme čas.“Začala jsem brečet.
„se Spikem a s Angelem.“ Na tyhle dva jsem úplně zapomněla.
„Přiveď mi je sem, Meredith, prosím… Paní Bakerová od vedle se o mě postará, zatím co budeš pryč.“ Stále jsem brečela a hladila její tvář. Byla tak unavená a povadlá.
„Ale pospěš si, moje malá holčičko, už mi neubývá moc času, cítím to.“ Políbila jsem jí na čelo a šla jsem si zabalit své věci. Vytáhla jsem z garáže Buffyin starý kabriolet a vydala jsem se do městského magic shopu, kam jsem chodívala s Willow. Bohužel bylo zavřeno, ale to mě nikdy neodradilo, tak proč teď? Vykopla jsem dveře a vzala jsem si z poličky knihu s vyhledávacím kouzlem. Naštěstí tu byly všechny přísady.
Los Angeles, to bylo to místo, na kterém se křišťál zastavil. L.A. bylo daleko a má finanční situace mi nedovolila nic jiného než jet autem přes celou Ameriku až na západní pobřeží. Cesta byla úmorná. Celé dva dny jsem přemýšlela, jak v tam velkém městě najdu dva upíry. Ale odpověď přišla hned po příjezdu do Města andělů. Vedle dálnice vedoucí do měla jsem uviděla velký billboard s nápisem: Angel Investigation.
„Kolik lidí na světě běhá na světě s jménem Angel?“ Neměla jsem co ztratit, a tak jsem se vydala na zmíněné místo. Na adrese stál několika patrový dům. Zaparkovala jsem vedle budovy a vydala jsem se směrem k hlavnímu vchodu.
Hala byla menší s vysokém stropem. Byl tu velký gauč a několik křesel. Na druhé straně bylo velké schodiště pokryté červeným kobercem. Vedle něho byl menší výtah. Vydala jsem se směrem k recepci.
„Dobrý den, potřebovala bych mluvit s ředitelem téhle firmy.“ Za recepčním stolem seděla mladá blondýnka lakující si nehty na růžovo. Hodila po mě vražedným pohledem, jako že jsem jí hrozně vyrušila od práce.
„A vaše jméno, slečno?“ pořád tak divně na mě koukala.
„Meredith Summers.“ Ta holka dvakrát mrkla do počítače a odsekla mi:
„Vy ale nemáte domluvenou
schůzku. Musíte se objednat, protože máme hodně práce.“ Ty zrovna, pomyslela
jsem si.
„Já s ním, ale potřebuju velmi naléhavě mluvit.“
„Je mi líto, ale nejde to. Můžu vás objednat. Máme tu volno za tři týdny.“
„Tři týdny? Řekla jsem vám, že je to naléhavé.“ Naštvala jsem se a hledala jsem, čím bych po ní mohla hodit. Nakonec jsem velkou silou praštila do stolu, ta holka se lekla a spadla ze židle na zem.
„Hej, hej, hej!“ Někdo mě chytil zezadu velmi silným stiskem.
„Snad nám to tu nechcete rozmlátit.“
„Vlastně mám tu chuť.“ Vyškubla jsem se z jeho sevření a otočila jsem se na něj čelem. Přede mnou stál vysoký, mladý blonďák s krásným úsměvem a pronikavýma očima. Ten jeho pohled se mi dostával do kůže. Stáli mlčky naproti sobě a jen se na sebe dívali snad několik minut.
„Co se stalo, že jsi tak rozzuřená?“ Z mého snění mě probrala až jeho otázka.
„Chtěla jsem mluvit s Angelem, ale tamhleta mě nechtěla pustit.“ A ukázala jsem na tu drzou recepční, co se právě zvedala ze země.
„Ona za to nemůže, Angel není zrovna společenskej typ a stejně tu teď není. Co bys řekla, že bych tě vzal na skleničku a pak tě dovedu k Angelovi?“ Neměla jsem důvod, proč nejít, čekat v hale s tou otravnou holkou se mi vážně nechtělo, a tak jsem kývla.
„Mimochodem, jmenuju se William.“
„Meredith.“ Jdu s pěknym chlapem, co má úžasnej zadek, v noci do baru. To by ze mě babi vážně měla radost.
Tak to nakonec nabyl a jen jedna sklenička, ale celá flaška. Oba jsme byli už opilejší a bylo nejlepší se vydat zpátky. William, byl užasnej vypravěč, mluvim o svým životě, co všechno prožil. Měl tolik zážitků, jako by mu bylo sto let. Měl úžasný hlas a já jen poslouchala. A co bych mu taky vyprávěla? Že jsem přemožitelka? To jsem nemohla. Dostali jsme se do méně osvětleného parku.Chytil mě za ruku a přitáhl k nejbližšímu stromu. Začali jsme se líbat. Byl zuřivější a mě se to líbilo, chtěla jsem víc, dokud se na cestě neobjevila partička upírů.
„Au, ty jsi mě kousla.“ Jo, kousla, promiň, ale jinak bych tě od sebe nedostala. Instinktivně jsem vyndala z kapsy svůj kolík. William se na mě koukat, c to mám, ale teď mi bylo jedno, že to uvidí, byla to moje práce a já jsem ho před nimi musela ochránit.
„Ty jsi…“
„Teď není čas na řeči.“ Skočila jsem mu do řeči a už jsem mířila směrem k upírům. Byli tři a dva z nich se na mě okamžitě vrhli. Jejich technika byla hrozná, asi nějací nováčci. Za chviličku jsem s nimi byla hotová. Zbyl z nich už jenom prach, který někam odvál vítr. Když jsem chtěla pomoc Williamovi, vytáhl z kapsy kolík a přesným zásahem do srdce upíra rozprášil.
„Ty jsi přemožitelka? No jasně, že jsi přemožitelka, proč zase já? Já jsem snad nějakej magnet na vás.“ Kroutil hlavou a odcházel prč.
„Počkej!“utíkala jsem za ním. Co to mělo znamenat, chtěla jsem vysvětlení. Zastavil se.
„Proč vždycky musím narazit na přemožitelku? Co chceš?“ Vyštěkl na mě.
„No, tak potřebuju mluvit s Angelem, jak už víš, a co víš o přemožitelkách?“
„Co já o nich vím? Co třeba to, jak chutná jejich krev, jak je zabít, jaké jsou přemožitelky v posteli?“ Snažila jsem se zachovat klid, tohle už jsem jednou slyšela.
„Spiku?“ To bylo tak jediné na co jsem se vzmohla.
„Ano?“ Skočila jsem mu kolem krku, byla jsem tak šťastná, že jsem ho našla a že Angel není daleko a já je budu moci dovést za babi. Ale on mě odhodil a já skončila na zemi.
„Co se stalo?“ Udělala jsem jen, co jsem cítila.
„Už s přemožitelkama nechci mít nic společného. Navrtáte se do mýho života a obrátíte ho vzhůru nohama, díky, ale už nechci. Takže se seber a vypadni z města, už tě tu nechci vidět. My si poradím i bez tebe.“ Než jsem stačila nějak reagovat, otočil se a zmizel ve tmě.
Nevím, co mu udělaly jiné přemožitelky, ale já ho jen objala. Bůh ví, co si myslil, ale kdyby mě pustil ke slovu, věděl by, že jsem přijela kvůli jeho Buffy a nehledat by v tom nějaké harašení, i když se mi líbil, to je fakt. Babi měla dobrý vkus. Našla jsem ho a hned zase ztratila. Ale já nejsem holka, co se vzdává jen tak bez boje.
2. kapitola – Taste of vengeance
Chodila jsem celou noc. Táhlo mě to do těch nejzapadlejších a nejtmavších uliček. Zabila jsem každého upíra, na kterého jsem narazila, úplně bez milosti. Ten zatracenej upír mě tam v tom parku nechal samotnou a ani mě nevyslechl. Tohohle, že moje babi milovala? To snad ani nemohla být pravda. Teď jsem si vyčítala, že jsem přijala to jeho pozvání. Už začínalo svítat a já potřebovala načerpat nové síly. Našla jsem motel, byl sice celý zchátralý, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Stejně jsem neplánovala zdržovat se nějak dlouho. V hladní budově seděl postarší prošedivělý muž. Přes svoje tlusté brýle sledoval v televizi fotbal. Kdybych si hlasitě neodkašlala, snad by si mě ani nevšiml.
„Jeden pokoj, prosím.“
„A máte peníze?“ Vyštěkl na mě stařík, aniž by odtrhl oči od televize.
„Co je to za otázku. Jsem zákazník, který doufá, že ho obsloužíte.“ Konečně jsem upoutala jeho pozornost.
„Musíte mě omluvit, slečno, ale
v týhle čtvrti je to jedno individuum vedle druhýho a musel jsem se
ujistit. Tady je klíč s číslem
* * *
„Spiku, kde jsi byl?“ Zeptala se čarodějnice naštvaného upíra.
„Pozval jsem jednu krásku, kterou jsem potkal tady na recepci, na skleničku. Jenže bys nevěřila, co se z ní vyklubalo. Přemožitelka! Ony mi snad nedají ani na chvíli pokoj. Je to…“
„Jaká přemožitelka?“ Nenechala ho domluvit.
„Nevím, mladá blondýnka s dlouhýma nohama, hbitá a dost emocionální.“ Ušklíbl se Spike.
„Její jméno?“ Zařvala na něj.
„Meredith!“
„Ach bože, a kde je teď? Proč jsi ji sem nepřivedl?“ Naléhala zrzka.
„Hele byla to přemožitelka. Ty víš, jaké jsme na ně měli s Angelem posledních pár let štěstí, a nehodlal jsem to znovu pokoušet.“
„Ale ona přišla kvůli Buffy.“ Povzdychla si.
„Buffy? Jak myslíš kvůli Buffy?“ Angel přišel po schodech do haly.
„Buffy umírá, Meredith je její vnučka, která vám měla vyřídit, že se chce s dáma Buffy rozloučit. A ty jsi jí odehnal Bůh ví kam.“ Hodila po Spikovi zlým pohledem.
„To jsem ale nemohl tušit.“ Bránil se Spise.
„Možná kdybys jí nechal mluvit, tak by ti to řekla. Pojďte nahoru, zkusíme vyhledávaní kouzlo.“ Zavelela Willow a všichni se vydali směrem k výtahu.
* * *
„Ach bože, tak na takhle tvrdý posteli jsem snad ještě nikdy nespala. Bolely mě záda, ale bylo mi to jedno, hlavní bylo nezklamat babi. Jediná cesta proto vedla do Angel Investigation.
„Potřebuju mluvit s Angelem, hned!“ V recepci seděla zase ta samá holka. Kupodivu, si nic nedělala s nehty. Ty byly pravené a celé růžové. Ale že by pracovala, to se nedalo říct. Alespoň se vzdělávala čtením časopisu.
„Ale Angel nepřijímá neohlášené návštěvy.“ Ušklíbla se a nenechala se dál vyrušovat. Jednoduše mě ignorovala.
„To je mi vážně jedno.“ Byla jsem rozzuřená tak, že ani tornádo či zemětřesení by mě nezastavilo. Arogance téhle holky mě vážně štvala. Vzala jsem do ruky vázu s květinami, co stála na recepčním stole, a hodila jsem jí na protější zeď, jenže ona se před zdí zastavila a vrátila se zpátky neporušená na stůl.
„Kdo to udělal?“ Křikla jsem a otočila se na toho, kdo mi takhle překazil moje vystoupení. U schodiště stála moje moje zrzavá přítelkyně. Byla jsem překvapená, ale zároveň i potěšená, že jí tady vidím.
„Kde ty se tady bereš?“
„Pracuju tady. Pomáhám tu Angelovi s démoními záležitostmi.“ Zakřenila se a objala mě.
„Hledala jsem tě celou noc, pomocí kouzel, ale ty ses nechtěla nechat najít, a tak k ránu se Angel se Spikem vydali za Buffy sami.“
„A co já? Will, ty bys nás přeci mohla přenést.“ Automaticky jsem se jí chytla, že jen uděláme puf a budeme stát u babiččiny postele, ale Will se z mého sevření vymanila.
„Promiň Meredith, ale jsem moc unavená, teď bych nepřenesla ani sama sebe do svý postele. Trvalo by celý den, než bych nabrala síly. Bude lepší, když poletíme obyčejným linkovým letadlem.“ Chytla mě za ruku a táhla mě směrem k výtahu. Vezli jsme se do podzemních garáží a Willowiným super vybaveným autem jsme vyjely směr letiště.
* * *
„Dále“ Někdo dvakrát lehce zaklepal na velké dubové dveře a za nimi se ozval tichounký hlásek zvající je dovnitř. Do pokoje vstoupili dva urostlý mladíci v černých pláštích.
„Vůbec jste se nezměnili. Pořád jste stejně krásní.“ Ležící stará žena natáhla obě ruce a každý se chytil jedné z nich.
„Jste tu oba. Jediní dva muži, které jsem ve svém životě milovala.“ Usmála se mě.
„Ty Angele, má životní láska, má první láska. Moje srdce i má duše vždy patřily tobě. Nikdy jsi ve mně neviděl jen přemožitelku, která musí zachraňovat svět, ale i ženu, která má své vlastní touhy a sny. Tenkrát jsi mě opustit, protože naše láska nebyla možná. Nenáviděla jsem tě zato, ale teď už vím, proč jsi to udělal a rozumím ti. Odus k nám byl nespravedlivý, vteřinka naprostého štěstí a já bych tě ztratila, ale musíš vědět, že jsem byla šťastná každý okamžik, který jsem strávila s tebou. A ty Spiku ses do mě zamilovala já tě odmítala. Byl jsi jediný, kdo mi rozumněl, když jsem se vrátila z nebe zpět na zem. Ty jediný jsi věděl, jak se cítím. A nakonec jsem byla tvůj cit ke mně opětovat, ale nebylo to kvůli našemu milostnému vztahu, ale kvůli tomu, že jsi mi dokázal porozumět, po tom, co jsi se vrátil s duší. Ano, milovala jsem vás po celý můj život a to se nezněmilo ani teď.“ Angel se k ní sklonil a políbil jí na čelo. To samé udělal i Spike. Věděli, že je konec, konec jedné dlouhé éry jejich života. Oba věděli, že zůstane v jejich srdcích i vzpomínkách navěky.
* * *
„Babi už jsem doma.“ Otevřela sem hlavní domovní dveře a vyběhla nahoru do jejího pokoje. Byl prázdný.
„Babi? Babi, kde jsi?“ Doufal jsem, že jí jen převedli do nemocnice, že něco nebylo v pořádku a jediný, kdo mi to mohl vysvětlit byla paní Bakerová. Zazvonily jsme s Will u jejích dveří a netrpělivě jsme čekaly na odpověď. Bohužel, to byla ta nejhorší zpráva, kterou jsme slyšely.
„Tvá babička dnes ráno zemřela. Byli u ní zrovna takoví dva mladí pánové…“ Sousedka pokračovala dál, ale mně začala její slova splývat v jeden hlasitý šum. Zatřásl se se mnou celý svět…a potom si už nic nepamatuju. Probudila jsem se až za několik hodin v mojí posteli. Willow hned ke mně vstala a objala mě. Rozbrečela jsem se v jejím náručí. Nezkoušela mě zastavit, ani zamluvit obvyklými frázemi, že všechno bude dobrý, že všechno přebolí. Sama moc dobře věděla, že to není pravda a mě pomocí slz odcházela bolest z těla, duše i srdce. I Willow ztratila osobu, kterou milovala. Znala tu bolest, kterou jsem měla v sobě a věděla, že jí musím ze sebe dostat ven. Ona to neudělala a málem zničila svět.
Následující týdny byly pro mě malou noční můrou. Zařizování pohřbu, balení všech babiččiných věcí do krabic. Ještě, že tu Will se mnou zůstala a pomohla mi. Spoustu času jsem ale strávila vysedáváním v babiččině oblíbeném křesle. Stále bylo provoněné jejích parfémem. Dívala jsem se ven z okna, jak ve dne, tak i v noci. Tak nějak jsem pořád doufala, že se babi ukáže ve dveřích a obejme mě. Ale nestalo se tak. Musela jsem dům prodat. Jeho údržba byla moc drahá a já si to nemohla dovolit. Bolelo mě opouštět tenhle dům.
„Meredith, jsi v pořádku?“ Poklepala mi na rameno Will, když jsem za sebou naposledy zavírala domovní dveře.
„Ne, nejsem, ale musím teď nabrat síly na pomstu.“ Zaťala jsem obě ruce v pěst.
„Pomstít? O jaké pomstě to tady mluvíš?“
„Neříkej, že nevíš! Musela sis to už dávno přečíst.“ Byla jsem na ni naštvaná a ani jsem nevěděla proč.
„Spike nemůže za to, že Buffy zemřela.“ Ano, věděla to. A já byla ráda, nechtěla jsem před ní tajit tyhle mé myšlenky.
„Může za to, že jsem se s ní nemohla ani rozloučit. Kdyby mě tu noc vyslechl a neodešel bez jediného slova, Možná by se mi usínalo lépe. Spala bych s vědomím, že jsem byla u její postele, držela ji za ruku, věděla bych, že neodchází sama. Ale to se nestalo. A já chci, aby se cítil stejně. Bude umírat sám s pocitem, že ho všichni opustili.“
„Ale Meredith, Spike je dobrý a tohle v žádném případě nechtěl.“
„Mě je jedno, co chtěl, důležité je, co udělal.“ Dveře se nadobro zaklaply. Nasedla jsem do auta, naloženého svými věcmi. Koukala jsem na Will ve zpětném zrcátku, dokud se mi neztratila v dáli, stojící stále u doma a koukající na mě. A můj cíl? Los Angeles.
Našla jsem si byt v jedné z okrajových čtvrtí. Byt byl dosti levný, protože se nenacházel zrovna v klidné čtvrti. Ulice byly plné narkomanů a jejich dealerů, o upíry a démony tu nouze také nebyla. Ale mně to vyhovovalo. Doufala jsem, že mě tu nikdo hledat nebude. Ve Washingtonu jsem týdny netrénovala, a nyní jsem se potřebovala připravit na boj se Spikem. Věděla jsem, že to nebude nic jednoduchého. Tenhle upír byl dost starý a navíc měl zkušenosti v boji s přemožitelkami.
„Hele, mám vážně naspěch. Co to udělat rychle, bez nějakého většího protahování?“ Ušklíbla jsem se na upíra. Evidentně nováček, vždyť před chvíli ani nevěděl, jak se do té holky zakousnou.
„Ty si nechceš se mnou pohrát?“ Na takovýhle řeči jsem vážně neměla náladu. Kopla jsem ho do obličeje a přesně mířenou ranou, jsem mu zabodla kolík do srdce.
„Moc mluvíš…“ A odešla jsem. Noc teprve začínala a já měla před sebou ještě spoustu práce. Noc co noc, jsem zabíjela upíry a démony, všechny, na které jsem narazila, jsem zabila. Bez slitování. Tak se musí chovat správná přemožitelka. S postupem času jsem si v tomhle městě získávala respekt. Nikdo mě neznal, a ti, co mě viděli, byli mrtví. Říkali mi Andělský přízrak. Prý jsem byla seslána, abych z města vymítila všechno zlo. Bylo dobré mít takovou pověst. Dodávalo mi to odvahu. Věděla jsem, že můj velký boj se blíží. Předcházel tomu už jen jeden poslední krok.
* * *
„Zajímalo by mě, co je zač ten přízrak, o kterém poslední dobou všichni mluví. Je tu jen pár týdnů, ale démoni se ho bojí. Někteří kvůli němu odjíždějí z města.“ Spike přišel do Angelovi kanceláře s ranním hrnkem krve.
„A co tě štve, že se ho bojí víc než nás?“ Ušklíbl se Angel a položil noviny na stůl.
„Asi vím, kdo to je a proč to dělá.“ Do kanceláře vstoupila i Willow a odpovídala na otázku, jako by poslouchala za dveřmi.
„Myslím, že je to Meredith. Vzpomínáte, vnučka Buffy. Ona, totiž, nechtěla jsem vám to říkat, doufala jsem, že ten nesmysl pustí z hlavy, ale asi se tak nestalo.“
„Will, co kdyby si místo toho okecávání, šla rovnou k věci. Nemáme moc času. Víš, že máme vyřídit tu zakázku pro toho boháče.“ Usrkl si ze svého hrníčku Spike.
„No, myslím, že až se za tebou staví Meredith, už nebudeš mít, co na vyřizování. Ona tě totiž chce zabít…“
„Mě? Proč? Byl jsem s ní jen jeden večer. Chce mě snad zabít kvůli tomu, že se mnou tak trošku napila, a tím tak porušila přemožitelské zásady, nebo co?“ Utahoval si z čarodějky.
„Ne, to opravdu ne. Viní tě z toho, že se kvůli tobě nestihla rozloučit s Buffy, což jí velmi zasáhlo, a teď přemýšlí o pomstě.“ Někdo akorát dvakrát zaklepal na dveře a dovnitř vstoupila blonďatá recepční.
„Spiku, ta blondýnka, co tu před několika měsíci udělala ten rozruch, ti na recepci nechala tenhle balíček.“ Předala mu menší dárek s velkou červenou mašlí. Angel s Willow se naklonili ke Spikovi, který ten balíček pomalu otevíral. Ležel v něm dřevěný kolík s vyřezaným nápisem: Spike.