Opona se otevírá.

Představení začíná.

 

Hřbitov, noc.

 

[Buffy zvolna kráčí mezi náhrobky. Pozorně se kolem sebe rozhlíží. Znenadání začíná zpívat.]

 

 "Každičkou noc je to stejné.

 Jdu ven a vedu svůj nekonečný, marný boj.

 A navíc, pořád cítím podivné odcizení.

 Nic tady není reálné, nic není opravdové."

[Zpoza náhrobních kamenů se noří upíři a hrnou se k Buffy. Obklíčí ji a začnou okolo ní kroužit. Buffy, s mečem v ruce, se pomalu otáčí dokola a znovu začíná zpívat.]

"Pořádám přehlídky  [úder pěstí nejbližšímu z démonů]

násilí, ran a bití.

Jen doufám, že nikdo netuší,  [ostrý výkop, pak popadne upíra a odhodí ho za sebe]

že se jen hýbám.

Hraji svou roli.

Plním svou povinnost."

[Buffy si sáhne do kapsy u bundy a vytáhne kolík. Zezadu ji napadne upír. Probodne ho, aniž se ohlédne.]

"Zdá se, že nic není sto vstoupit do mého srdce."

[Kráčí dál a zpívá.]

"Vždy jsem byla statečná. Jedna ze spravedlivých.

Teď najednou zjišťuji, že začínám váhat."

[Vidíme, že se u jednoho ze stromů sešli dva upíři a démon. Je k němu připoután člověk. Upíři si všimnou Buffy a zaútočí.]

"Kdykoliv vylezete ze svého hrobu ven,

čeká vás jen jediné, výprask.            [praští upíra]

Neberte si to osobně."           [pecka do nosu druhého upíra]

 

Upír 1:

"Ta kočka je mimo."

 

[Upír uhodí Buffy a ta jde k zemi. Její meč uvíznul ve hřbitovní půdě, vedle ní. Buffy leží na zádech. Je slyšet, jak cvrčci vyhrávají na své housličky.]

 

BUFFY:

"Díky, že sis všim‘."

 

[Buffy pořád leží v trávě a upíři spolu s démonem tančí okolo ní.]

 

Upír a démon, duet:

"Ďábly z pekel pořád zvládá na jedničku,

ale poslední dobou o ní můžeme s klidným svědomím říct,

[Buffy vstává a uchopí meč.]

že jí to nejde od srdce,

jen se pohybuje."

 

Démon:

"Jen se pohybuje."

 

[Buffy si přitáhne prvního upíra a jedinou ranou mu odsekne hlavu.]

 

Upír 2:

"Kruci, nějak se to posralo."

 

[Buffy ho odstrčí stranou a probodne démona.]

 

Démon:

"Dokonce není dívkou ani z poloviny, ona-  [konečně si všimne svého zranění]

Aúúúú."

 

[Démon padá obličejem na zem. Buffy jde dál a v ruce třímá meč.]

 

BUFFY:

"Taková zůstanu už navždy?

Jako náměsíčná budu procházet svým životem?"

 

[Mečem přesekne provazy, kterými byla nevinná lidská oběť připoutána ke stromu. Ta obejde kmen a my vidíme hošíka, přímo k nakousnutí.]

 

POHLEDNÝ MLADÝ MUŽ:

"Jak ti to můžu-"

 

BUFFY:

"Nech to plavat."

[Skoro znechuceně se od něj odvrátí a odhodí meč. Jde pryč.]

"Já se jen nechci..."

[Zastaví se na mírně zvýšené plošině, v kruhu soch s morbidní tématikou.]

"… pouze hýbat.

Bez žízně po životě.

Dokonce ani nevím,

jestli jsem to pořád opravdu já.

A vážně toužím jen po tom být… "

[Upír číslo dva na ni naivně zaútočí a ona ho pohotově probodne. Jeho tělo se rozpadne ve velmi sugestivní prachové puzzle. To na okamžik zakryje volný výhled na Buffy. Když se vzduch zase pročistí, začíná velké finále.]

"… živáááá!"

 

            Poslední nota písně dozněla a ozval se aplaus. No, aplaus. Dvě ruce prostě zatleskaly. Buffy se koukla směrem, odkud potlesk přicházel a udělala obličej. Uviděla totiž Spika a ten vypadal náramně pobaveně.

            "Well, kdybych věděl, že se na tomhle hřbitově konají noční představení na otevřené scéně a navíc s živou hudbou, zašel bych častěji." Buffy v rozpacích seskočila dolů a oprašovala se. Snažila se nějak zaměstnat, aby se na něj nemusela podívat.

            "Muselo to být kouzlo nebo něco takového. Nevím co se se mnou dělo," mumlala. Najednou k němu pozvedla zrak, oči vyčítavě zúžené. Spikovi to neušlo.

            "Cože? Ty si myslíš, že je to moje práce? Sorry, lásko, ale vážně jsem si dnes večer nedal za úkol donutit tě vyzpívat, co tě tíží na srdíčku." Zoufale si přála dostat se pryč. "To je jedno, stejně musím jít. Musím zjistit, jestli to kouzlo působí jen na mne nebo jsou v tom i ostatní." Sotva se otočila, Spike ji pevně chytil za paže a něžně obrátil zpátky k sobě.

            "To, o čem jsi zpívala... Opravdu se tak cítíš?" Díval se jí přímo do očí. Tak soucitně a s takovou láskou, že kývla dřív, než jí došlo co dělá. Spike vypadal, že ji každou chvíli vezme do náručí a přitiskne k sobě, ale zůstal klidně stát vedle ní. "Buffy, já vím, že je to pro tebe těžké. Já jen... chci, abys věděla, že ať už budeš potřebovat cokoliv, jsem tady." Výraz její tváře trošku zněžněl. Očividně ji potěšilo, že o ni má starost. "Já to přece vím," řekla měkce. Pousmála se na něj a odešla. Spike se za ní díval. Ten výraz smutku na její tváři. Z hloubi svého mrtvého srdce si přál, aby jí dokázal nějak pomoci.

 

* * *

 

            Druhý den ráno seděla Buffy, Giles, Willow, Tara, Xander i Anya v Magic Boxu a probírali nejnovější události.

            "Nic drsnějšího jsem nikdy neviděl," stěžoval si Xander. "Jednu chvíli poklidně opravujeme střechu baráku a o zlomek vteřiny později začnou všichni zpívat a tančit. Nemyslím, že se mi někdy podaří se přes tu scénku přenést. Natřásající se pupkáči. Hrůza." Anya ho něžně hladila po ruce. "Neměj strach, zlato. Slibuji, že ti nedovolím tančit, dokud si znovu řádně neužijeme sex. Buď v klidu. Ten pupek ti zmizí." Willow měla co dělat, aby se při pohledu na Xanderovy rozpaky nahlas nerozesmála. Raději začala vážně.

            "Přemýšlím, čím to je. Na bandě studentů, prozpěvujících o teoriích psychologie, není zcela jistě něco v pořádku." "Ačkoliv, byla to švanda, když Mike vylezl na stolek a začal si okolo hlavy uvazovat kravatu," neodpustila si Tara.

            "Musíme zjistit o co jde. Přece to někdo musí mít na svědomí," ozvala se Buffy přemožitelským tónem.

 

GILES:

"Mám teorii.

Je to démon.

Démon tance!

Ne, na tom něco nehraje."

 

WILLOW:

"Mám taky teorii.

Nějaké dítě sní

a my jsme uvízli v jeho noční můře o Broadwayi."

 

[Tara luská prsty do rytmu.]

 

XANDER:

"Mám teorii,

že bychom to měli vyřešit."

 

ANYA/TARA/WILLOW/XANDER:

"To rozjásané zpívání všude okolo se už vážně stává děsivým."

 

XANDER: [vyskočí ze židle]

"A co takhle čarodějky?

Nějaké zlé čarodějky!            [dodá, když vidí, jak se Willow a Tara tváří]

Absurdní nápad, protože ty už všechny upálili.

Wicca jsou dobré a milují zemi a ženskou sílu.

Už mlčím."     [sedá si zpátky]

 

ANYA:

"Mám teorii! Mohli by to být králíčci!"

 

[Ticho. Všichni na ni zírají. Někde cvrkají cvrčci.]

 

TARA:

"Mám-"

 

[Melodie se najednou změní. Je slyšet šílená hard-rock muzika, elektrické kytary. Anyu sledují bodové reflektory a bláznivě okolo ní krouží.]

 

ANYA:  [ječí ve stylu Alanis Morissette]

"Králíčci nejsou jen roztomilí, jak si všichni myslí!

Mají hopkavé nožky a nervózní malé nosánky!

A co všechna ta mrkvička?

Na co vlastně potřebují tak dobrá očička?   [hraje na kytaru]

Králíčci!

Králíčci!

To musí být králíčci!"

[Ohňostroj zmizí a postupně se rozptýlí i kouř. Ostatní na ni stále jen němě zírají. Opět zní původní klidná hudba.]

"Nebo možná trpaslíci..."

 

WILLOW: [rychle usedá vedle Gilese a otevírá knihu]

"A já mám teorii, že bychom si s tím měli švihnout."

 

WILLOW/GILES:

"Protože než se nadějeme, mohlo by to být opravdu vážné."

 

[Giles vstává a začíná stoupat po schodech nahoru do patra s knihovnou.]

 

BUFFY:

"Já mám teorii, že to nevadí."

[Giles se zastaví a otočí se. Všichni koukají na Buffy.]

"O co by muselo jít, abychom se tomu nedokázali postavit, když jsme spolu?

Proč zrovna nyní bychom neobstáli?

Apokalypsa?

To už tady bylo.

Nic nového pod sluncem

Tak proč se třást?"

 

VŠICHNI MIMO GILESE:

"Co nezvládnem', když se do toho vážně pustíme?

Budem' s tím hotoví do minutky."

 

[Buffy zpívá a přitom hledí na Gilese. On se zase dívá na ni a nakonec se přidá.]

 

VŠICHNI:

"Musíme to zkusit.

Zaplatíme za to.

Buď tohle nebo smrt."

 

BUFFY:

"Hey, já už umřela dvakrát."

 

[Giles se usměje a schází po žebříku.]

 

VŠICHNI:

"O co by muselo jít, abychom se tomu nedokázali postavit, když jsme spolu?"

 

GILES: [diskant]

"O co by muselo jít..."

 

VŠICHNI:

"Proč zrovna nyní bychom neobstáli?"

 

GILES:

"... když jsme spolu?"

 

VŠICHNI:

"Není nic, čemu bychom se nemohli postavit."

 

ANYA: [si sedá]

"Ovšem kromě králíčků."

 

            Tahle věc se zpíváním začíná být pěkně k vzteku, uvědomili si všichni a unisono si povzdechli.

 

            "Možná by sis mohla promluvit se Spikem," navrhl Giles. "Podívat se, jestli něco neví. Pokud je to démon nebo něco podobného, je šance, že už o něm slyšel." Buffy nejistě kývla. Nebyla si jistá, zda se s ním chce setkat nebo ne. Zvlášť, když jí hrozí, že znovu začne pět o svých citech. Ostatní štěbetali o zpívání a jejích rozpaků si nikdo nevšimnul.

 

* * *

 

            Loudala se hřbitovem, stejně jako minulou noc. Dneska však všude panovalo hrobové ticho. Žádná hudba, žádný zpěv. Před sebou uviděla Spikovu hrobku a poněkud zpomalila. Vážně nevěděla, jestli chce jít dovnitř nebo raději ne. Nakonec se zastavila úplně. Najednou se za ní ozval tichý hlas a ona nadskočila leknutím.

            "Tahle naše dostaveníčka musí přestat," zažertoval Spike. Pomalounku se otočila. Moc si přála nezačít zpívat. "Potřebuji od tebe informace," oznámila mu. "Počítám, že jo," vyfoukl kouř. "Víš co nutí lidi zpívat a tančit?" Zavrtěl hlavou a snad poprvé v životě mu Buffy uvěřila. Posadila se na jeden z náhrobků. "Musím tu záhadu vyřešit a zastavit to, než-" zmlkla. Nechtělo se jí větu dokončit. Spike přesně věděl, co chtěla říci. "Dříve, než někdo zjistí, co se před kámošema snažíš utajit," dopověděl místo ní. Nedokázala se na něj podívat. Pravda bolí. Ale kývla. "Všichni jsou tak šťastní, že jsem zpátky a že mě zachránili. Nemůžu jim to říct." Spike byl trošku jiného názoru, ale zůstal zticha. Od chvíle, kdy se vrátila, už měli za sebou pěkný kousek cesty k... V žádném případě nehodlal riskovat, že ji nějakým hloupým slůvkem od sebe zase odežene. Ať chce cokoliv, má to mít.

            "Poptám se. Uvidím, co se mi podaří zjistit," slíbil. "Díky," usmála se smutně. "Tak co, nestavíš se na chvilku u mne doma? Ještě mi zbyla nějaká whisky," navrhnul. Buffy se jen zašklebila. "Mám takový pocit, že s pitím jsem skončila jednou provždy." Přes tvář mu přeběhl zklamaný stín. Všimla si toho. "Ale můžeme se projít. Pravdou je, že dokud ty zpívánky neskončí, raději bych nebyla ostatním moc na očích." Usmál se. "Well, co se takhle vydat na výzvědy spolu? Chceš?“ Vrátila mu úsměv. "To zní docela dobře." Bok po boku se vydali ke hřbitovní bráně. Buffy se rozpovídala. Její zábrany, se kterými sem přišla, se vedle něj jako zázrakem vypařily.

            "A ty už jsi něco zazpíval?" zajímala se hned. "Ne, zdá se, že já jsem vůči tomu imunní. Dost úleva. Víš jak by dopadla má pečlivě pěstovaná image 'big bad', kdybych tady poskakoval a zpíval jako nějakej buzík?" Buffy se zasmála. Pobavilo ji, že pořád lpí na své staré image. Dokonce i když ona ví, že je teď nebezpečný jako třídenní kotě. Najednou se Spike zastavil a podíval se na ni. "Co se děje?" zeptala se překvapeně. "Já nevím-" hlesl. A k překvapení jich obou začal zpívat.

 

„Mým dárkem je má píseň a tato je pro tebe.

Celému světu můžeš povědět: ‘Tato píseň je má.‘

Možná je trošku naivní, ale už se stalo.

Jen doufám, že se nebudeš zlobit.

Doufám, že se na mne nenahněváš

za to, že zpívám píseň o tom,

jak je život báječný,

protože nyní jsi ty zase na světě.“

 

[Spike pružně vyskočil na střechu jedné z krypt a sedl si. Nohy mu visely přes okraj a on jimi pohupoval do rytmu.]

 

Seděl jsem si tak na střeše a loupal z ní starý mech.

Well, některé verše byly dobré hned, z jinými jsem měl kříž.

Ale kamarád měsíc byl ke mě laskavý, zatímco já skládal tuto píseň.

Je pro lidi jako jsi ty.

Pro ty, co to nevzdají.

 

Buffy na něj hleděla téměř polekaně. Sledovala, jak seskočil zpátky na zem a teď se k ní pomalu blíží.

 

Tak odpusť, že jsem zapomněl, ale to se mi stává.

Víš, já zapomněl, jestli jsou zelené nebo modré.

Ale hlavně jsem chtěl říci, co vím zcela jistě.

Máš ty nejlíbeznější oči, které jsem kdy viděl.

 

Buffy si nemohla pomoci, ale musela se usmát. Holkám se dnes zase tak často serenády nehrají.

 

A můžeš všem říci, že tohle je tvoje píseň.

Slova jsou snad jednoduchá, ale lépe to neumím.

Mám naději, že se nezlobíš? Doufám, že ti nevadí,

že jsem ji složil pro tebe.

 

Jak krásný je život, když jsi zpátky na zemi.

Já doufám, že se nezlobíš.

Já doufám, že se nezlobíš, že jsem to vyjádřil ve verších.

Jak nádherně je na světě, když jsi v něm i ty.

 

            Píseň dozněla. Spike se podíval Buffy do očí a zasténal. "Oh, bloody hell." "Takže jsi imunní, huh?" konstatovala pobaveně. Spike se styděl. Byl na rozpacích. Vždyť já jí všechno vykecal! Všechno o své lásce k ní a navíc ve verších. "Well, tímto má sebeúcta vzala navěky za své," povzdechl si. Vydal se jí napospas.

            "Myslel jsi to doopravdy? Že tě to, že já... těší?" "A ještě mnohem víc," přiznal zcela vážně. Na to nevěděla co říct. Nikdy si neuvědomila a hlavně ani nepřipustila, skutečnou hloubku citů, které k ní chová. Takže raději špitla: "Měli bychom jít." Kývnul. Oběma bylo dost trapně. Hřbitov opustili v úplné tichosti.

 

* * *

 

            O několik hodin později šli městem zpátky k Buffy domů. "Well, jednoznačně ztracený čas," povzdechla si. "Yeah, sice jsme mohli na něco přijít, ale to by se nám muselo podařit donutit někoho přestat jódlovat na víc než blbejch pět minut," vztekal se Spike. Zrovna míjeli Magic Box, z něhož se linulo matné světlo. Buffy se zarazila. "To je podivné, někdo pracuje ještě tak pozdě v noci." Šla ke dveřím a všimla si, že jedna ze skleněných tabulek je rozbitá. Takže se tam někdo vloupal. Pokynula Spikovi. Hned se k ní přidal a společně koukali skrz sklo.

            "Jdu tam," zašeptala. Kývnul a šel za ní. Do obchodu vstoupili jak nejtišeji mohli. Všude byla tma. Pak uviděli čtyři siluety s baterkami. Buffy zaútočila a jednu z nich srazila na zem. Spike se držel zpátky. Nedokázal odhadnout, jestli to jsou lidé nebo ne. Jenomže v té chvíli se do ní pustili všichni čtyři vetřelci naráz a to bylo moc i na přemožitelku. Sama je nemohla porazit.

            "Spiků!!!" zaječela. Beze slova vběhl dovnitř a dva od ní odtáhnul. Migréna se nekonala, lidé to nebudou. Takže do nich začal bušit a Buffy si vzala na starost zbylé dva. Chvíli svorně bojovali a nezvaní hosté se nakonec stáhli a utekli. Buffy se Spikem osaměla. Rozsvítila, aby mohla posoudit škody. Nebylo to tak zlé. Pár zásuvek a nějaké vitríny byly vysypané, ale nic nebylo příliš vážně poškozeno. "Asi něco hledali," uvažovala nahlas. "Teď jde o to, jestli to našli nebo ne," dodal Spike. "Viděl's je dobře?" "Ani omylem. Bylo tady moc tma i na mě," zklamal ji upír, noční tvor. "Nejlíp asi bude, když zavolám Gilese a Anyu," povzdechla si a odešla k telefonu.

            Spike se začal rozhlížet, jestli ho něco netrkne. Jestli si nevšimne něčeho, co by jim bylo vodítkem, o co tady šlo. Blízko místa, kde se ještě před chvílí rvali, se na zemi něco zablýsklo. Sehnul se a zvedl to. Zlatý talisman na řetízku. Bylo na něm něco vyryto. Podíval se blíž. Vtom ho někdo zezadu popadl. Byli to stejní hoši, co s nimi spolu s Buffy bojoval. Teď ve světle jim bylo vidět do tváří. Vypadali jako dřevěné, lakované loutky, co používají břichomluvci. Než stačil zavolat Buffy na pomoc, jedna loutka mu dala do úst roubík a druhá ho do krku píchla malou jehlou. Bránil se stále méně, až odpadl úplně. Talisman mu vyklouzl z bezvládných prstů na podlahu. Jeden z démonů jej zase zvedl a pověsil Spikovi okolo krku. Potom upíra vzali na ramena a odnesli pryč. Po chvilce se vrátila Buffy. O šarvátce a následném únosu neměla ani tušení.

            "Celý gang už je na cestě sem. Našel jsi něco?" Zmateně se rozhlížela. Obchod byl prázdný, dveře dokořán. "Spiku?" Nikde ho neviděla, tak zamířila ke dveřím. "Spiku!" zavolala znovu. Ulice byla pustá, Spike ani démoni nikde. Začalo jí to dělat starosti. Vrátila se dovnitř. Nakonec vešla do tělocvičny. Pohled jí padnul na stříbrnou jehlu. Zvedla ji a prohlédla si ji zblízka. Zatřpytilo se na ní pár kapek zelené tekutiny. "Podivné," zašeptala sama pro sebe.

 

* * *

 

            Za chvíli se do obchodu nahrnuli ostatní. Dawn byla v pyžamu. Očividně ji vytáhli z postele, aby nemusela zůstat sama doma. Giles se hned pustil do podrobného zkoumání nalezené jehly. "Vypadá to, že byla ponořena do velice silného uspávacího prostředku. Obvykle se používá na krocení démonů," uvažoval nahlas. "Nebo upírů," dodala Buffy. To, že se Spikovi něco stalo, ji velice rozrušilo. Začínala se o něj bát, ale ostatním to bylo fuk. Nebo tak aspoň vypadali. Všichni mimo Dawn, která se o svého kamaráda a opatrovníka v jedné osobě strachovala, stejně jako ona. Taky se hned za ní vydala a objala ji. "Neboj, Buffy. Spike je drsňák. Něco vydrží. Jsem si jistá, že je o.k." konejšila ji. Buffy se sebejistě usmála. Chtěla malou sestru uklidnit. "Já ho najdu," slíbila.

            "Myslíš, že to má něco společného s tím vším zpíváním?" Přidala se k nim Willow. "Možná," kývla Buffy. "Mám takové tušení, že když najdeme Spika, tak najdeme i toho, kdo je za to všechno zodpovědný."

 

* * *

 

            Mezitím na jevišti v Bronzu stojí démon Sweet. Pokud pohledem kloužete od jeho nohou vzhůru až hlavě, máte o zábavu postaráno. Ďáblík je jasně červený a navíc má i rudý oblek. Stepuje, nejdřív pomalu, potom se rytmus zrychluje. Zakrouží po pódiu až ke schůdkům a klapká dolů. Zastaví se u kulečníku a podívá se na zelené plátno.

            "Well, tohle je opravdu zajímavé. Něco takového jsem tedy rozhodně nečekal," vykulí zmateně oči. Na kulečníkovém stole před ním totiž leží, stále ještě spící… Spike. Na krku se mu třpytí amulet. Sweet jej na moment vezme do dlaně a pak si povzdechne. "Oh, well. Takže představení pokračuje." Spike se konečně začíná hýbat. Víčka se mu zachvějí a oči začnou pomrkávat, jak se snaží nabrat vědomí. "Přemožitelko?" zamumlá ospale. To démona zaujalo. "Přemožitelka? Tady?" Bleskově se otočí na své oživlé loutky a přikáže: "Najděte ji a přiveďte ke mě!" Jeho únosci z povolání se vyhrnou ze dveří a Sweet se obrátí znovu na Spika, který ještě pořád napůl spí.

            "Jak to tak vypadá, našel jsem lepší řešení."

 

* * *

 

            V Magic Shopu se mezitím chystala záchranná výprava. "Já chci také pomoct," zaprosila Dawn. Buffy jí sice rozuměla, že má o Spika starost, ale to neznamenalo, že byla ochotná ji kvůli němu vystavit nebezpečí. "Pomůžeš. Zůstaneš tady s Tarou a budete hledat kouzlo, které by nám řeklo, kde Spike je. "Sama to nestihnu včas, Dawnie. Potřebuji tě," zapojila se Tara okamžitě do hry. Tím Dawn dostala. Neochotně kývla hlavou. "O.k., takže budu tady," povzdechla si. Buffy mrkla na Taru. Jen ústy naznačila 'Děkuji.' a otočila se k odchodu. Na prahu se zjevil jeden ze Sweetových dřevěných panáčků a než stačila cokoliv povědět, začal mluvit.

            "Můj pán drží v Bronzu jako rukojmí vašeho přítele, protože ten jej vyzval. Ale můj pán ho chce vyměnit za vás!" pronesl jakoby umělým hlasem a ukázal na Buffy. Hned pak se zvrtl na patě a uháněl pryč. Ji tam nechal stát. "Říkal mi, že s tím nemá nic společného," zašeptala smutně.

 

            "Ale ty tam nepůjdeš, že ne?" vyhrknul Xander. "Tím myslím, je to jen Spike. Bude nám bez něj líp," naléhal. Buffy v hlavě zazněla slabounká ozvěna Spikovy písně a odhodlaně vzhlédla.

            "Půjdu," oznámila ostře. Všichni, mimo Dawn, na ni v šoku hleděli. Ona chce kvůli Spikovi riskovat svůj vlastní život! "Buffy, to přece nemůžeš," zkusila ji zastavit měkkým hlasem Willow. "Mohlo by tě to zabít." Buffy si jen pohrdavě odfrkla. "Zase? Well, tak to je šance, kterou musím využít. Prostě, Spika jenom tak neopustím. Je teď jedním z nás. Neříkali jste náhodou, že dělal s váma celou tu dobu, kdy jsem byla pryč?" Na to neměli co namítnout. Nakonec k ní přistoupila Dawn a objala ji. "Hlavně buď opatrná." Buffy se na ni vděčně usmála. Byla ráda, že aspoň někdo je na její straně a chápe její rozhodnutí. Pak beze slova vyšla ze dveří a ztratila se v temné noci. V obchodě bylo ticho jako v kostele. Scoobies se pokoušeli nějak srovnat s tím, co se právě odehrálo.

            "Budete tady celou noc stát jako sochy nebo jí půjdete pomoct?" zaútočila Dawn jedovatě. To je probralo, takže popadli zbraně a rychle se vydali za Buffy. Dawn s Tarou osaměly.

 

            "Co budeme dělat? Lokační kouzlo už nepotřebujeme." "Myslím, že prostě zůstaneme tady," usmála se na ni Tara. Dawn si nešťastně povzdechla a dívala se ke dveřím. Nenáviděla už tu myšlenku, že dva lidi, na kterých jí na celém světě záleží asi nejvíc, jsou v nebezpečí a ona tady sedí jako pecka a nedělá nic. Nakonec to nevydržela a rozběhla se ven.

            "Jdu za nimi." Tara hned za ní. "Dawn, ne. Je to příliš nebezpečné!" vykřikla na ni udýchaně, když ji na konci ulice konečně dohnala a pevně popadla. "Já tady nedokážu jenom tak sedět. Chci být tam. Co když se Buffy něco stane? Tentokrát už mi ani nebude moci říct sbohem!" naříkala. "Dawn, Buffy by nechtěla, aby ses dostala do nebezpečí." "Budu se držet stranou. Slibuju. Jen tam chci být!" Při pohledu do těch tmavých, krásných očí, které se zalévaly slzami, to Tara vzdala. "Tak teda dobře. Ale nehneš se ode mne ani na krok a jestli začne jít do tuhého, mizíme." Dawn kývla a obě spěchaly do Bronzu.

 

            Buffy kráčela stejnou cestou jako ony. Sama. Hluboko ponořená do svých neveselých myšlenek. Uvědomovala si, že bude opět čelit smrti. Znenadání jí na rtech vykvetla písnička.

 

„Jdu za nocí,

světlo snášet nedokážu.

Kdy začnu znovu žít?

 

Jednoho dne odletím pryč.

Všechno zde zanechám dnům včerejším.

Co víc by tvoje láska mohla pro mne udělat?

Kdy už budu mít život za sebou?

 

Proč žít život od jednoho snu k druhému?

A děsit se dne, kdy sny skončí.

 

[ozvěna Spikova hlasu:] Jak je život báječný, když ty jsi na světě.

 

Jednoho dne odletím pryč.

Všechno zde zanechám dnům včerejším.

Proč žít život od jednoho snu k druhému?

A děsit se dne, kdy sny skončí.

 

Jednoho dne odletím pryč.

Odletím, odletím...

pryč.

 

            Zastavila se před vchodem do Bronzu. Zhluboka se nadechla a vstoupila. Sweet seděl na  pódiu a vedle něj Spike. Svázaný. "Buffy, okamžitě odtud zmiz!" zakřičel na ni zoufale, sotva ji uviděl.

            "Ne, neopustím tě," zavrtěla hlavou. Sweet se jejich výměnou názorů jasně bavil, takže ji sledoval beze slova. "Nepřemůžeš ho, lásko. Prostě jdi pryč!" skoro škemral upír. "Že ho nepřemůžu? Neříkalo se to taky o Glory?" "Yeah a jak to pak dopadlo!" Buffy po něm střelila pohledem a jemu konečně došlo, o čem mluví. Jestli neporazí Sweeta, tak se pokusí zase umřít. "Buffy, ne! Nedovolím ti, abys to kvůli mě udělala!" "Nemyslím, že jsi schopen s tím moc co nadělat," rejpnul si Sweet. "Koukni, mazlíčku, vím, že je to pro tebe těžké, ale musíš žít. Nedokážu tě znovu ztratit." "Žít? A kvůli čemu?" zeptala se Buffy a začala zpívat.

 

„Život je představení

a každý z nás v něm má svou roli.

Když hudba zazní,

naše srdce se otevírají.

A tak je to správně.

No a když se něco pokazí,

[Buffy si všimla, že loutky berou do rukou tága.]

zazpíváme si šťastnou písničku.

A vy můžete zpívat s námi.„

 

[Rytmus hudby se změnil. Ozval se drsný hard-rock se spoustou elektrických kytar. Loutky zaútočily.]

 

„Být jako jiné dívky.“

 

„Tam, kde je život,    [sebere loutce tágo a zasadí ránu]

tam je každý den i naděje na             [rýpne loktem to druhé loutky]

dar. Přání se mohou              [kopnutí]

splnit.

Pískej si,         [úder]

když pracuješ             [rána tágem]

tak těžce         [rána]

každý den.“    [hodí tágo, to propíchne třetí loutku]

 

[Rytmus hudby se vrací k původní písničkové melodii.]

 

„Být tak stejná jako ostatní dívky.“

 

[Giles, Anya, Xander, Willow, Tara a Dawn vběhnou dovnitř.]

 

„Zapadnout do tohoto třpytivého světa.

 

Nedávej mi písničky.

Nedávej mi písničky.

Dej mi něco, o čem bych mohla zpívat.

Potřebuji něco, o čem bych zpívala.

 

Život je písnička.

Vy si ji nacvičit nemůžete

a každý verš

může vše zhoršit.

 

[Buffy zvedne ruku, jako pomyslný štít před pohledem svých přátel.]

 

A ještě mí přátelé…

neví proč ignoruji

tak milion věcí nebo ještě víc.

Proto bych měla tančit.

 

Všechny radosti života

přináší rodina a přátelé.

Všechny zátočky a shyby

vědí, že to končí.

Well, ale to závisí na tom,

jestli vás nechají jít.

[rozhlédne se po Scoobies]

Jestli vědí, dost dobře chápou,

že když se pokloníte,

opouštíte jeviště.

 

Nebyla žádná bolest,

žádný strach ani pochyby.

Dokud mne nevytáhli z nebe.

[ohlédne se na ostatní, Giles a Xander vypadají překvapeně]

Tak tohle je můj refrén.

[Willow hledí zhrozeně]

Já žiji v pekle.

[Xander se dívá vyděšeně]

Protože jsem byla vyhnána z ráje.

[Willow kouká vyděšeně]

Tak mi dejte něco, o čem bych mohla zpívat!

[otočí se zpátky na Sweeta]

Prosím, dejte mi něco...“

 

            Buffy je zoufalá. Tak moc chce být šťastná, že jí stoupají do očí slzy. Výraz na Spikově tváři je stejný jako ten její. Sdílí s ní její bolest a chce jí nějak ulevit. Dívá se na ni něžně a měkce jí začíná zpívat.

 

„Život není píseň.

Život není blaženost.

Život je právě tohle.

Je to žití.

Tobě se to podaří.

Bolest, kterou teď cítíš,

můžeš vyhojit jen žitím.

Musíš žít dál.

Tak jeden z nás bude živý.“

 

            Buffy po tvářích tekly slzy. Takže teď už to ví každý. Bylo to, jako by jí někdo ze zad sejmul těžké břemeno. Uvědomila si, že smrt není řešením. Sweet teatrálně povstal a lusknul prsty. Provazy, kterými byl Spike spoután, zmizely, stejně jako amulet z jeho krku. Spike vstal a popošel k Buffy. Přitáhnul si ji do náruče a objal. Tiše mu vzlykala na rameni.

            "Well, zdá se, že tady jsem skončil. Čas stáhnout oponu," zadeklamoval Sweet a v dramatické pokloně zmizel, stejně jako jeho loutky. Buffy, pořád pohodlně uvelebená ve Spikově náruči, se otočila tváří k ostatním, kteří tam pořád stáli v totálním šoku. Pro uklidněnou se na ně usmála. Je připravená žít dál, ale bude potřebovat jejich pomoc. Pak se obrátila zpátky na Spika, na němž bylo vidět, jak moc se mu ulevilo, že tam s ním pořád je. Přitulila se k němu blíž a užívala si útěchu jeho náruče.

            "Můžete nám dát chvilku?" řekla nahlas. Parta jen neochotně zamířila ven a nechala je o samotě. Buffy vztáhla ruku a něžně pohladila Spika po tváři, přičemž mu stírala slzy.

 

            "Děkuju, že jsi mne zachránil." "Děkuju, že jsi mne neopustila." Nejistě se na sebe usmáli. Moc nevěděli jak dál.

            "Spiku, něco ti musím povědět. Když mi tam v obchodě došlo, že se ti něco stalo, dostala jsem hrozný strach. Vážně jsem se vyděsila. Představila jsem si, jak by vypadal můj život bez tebe a vůbec se mi to nelíbilo. Vždyť od chvíle, kdy jsem se tady znovu ocitla, jsi byl jediný, kdo mi rozuměl a byl tady pro mne. Už nikdy se tak cítit nechci." Zmlkla. Hledala odvahu mu říct to, co měla na srdci a co mu říci chtěla. Spike na ni hleděl překvapeně, zmateně a s nejasnou nadějí.

            "Já-já tě miluju. Mám strach, ale nemůžu si pomoct," zašeptala. Usmál se. Byl dokonale šťasten. Pohladil ji po líčku. Vzhlédla k němu s obavami, celá rozechvělá. "Tak, kam teď půjdeme? Co bude dál?" Spike místo odpovědi začal tiše zpívat.

 

„Nikdy jsem netušil, že bych tohle mohl cítit.

Jako bych nikdy dřív neviděl oblohu.

Chci se ztratit ve tvých polibcích.

Každý den tě miluji víc a víc.

Naslouchej mému srdci. Slyšíš jak zpívá?

Napovídá mi, abych ti snesl modré z nebe.

Roční období se mohou změnit, po zimě přijde jaro,

ale já tě budu milovat do konce věků.

 

Ať se stane, co se má stát.

Ať se stane, co se má stát.

Budu tě milovat až do skonání.“

 

Buffy se šťastně usmála. Jeho slova ji ubezpečila, že se své lásky k němu nemusí bát. Proto se k němu přidala.

 

„Najednou se zdá, že svět je perfektní místo.

Najednou vše dokonale klape.“

 

BUFFY a SPIKE:

„Najednou můj život už není tak marný.“

 

BUFFY:

„To vše jen díky tobě.“

 

BUFFY a SPIKE:

„A žádná hora není příliš vysoká.

Žádná řeka příliš široká.

Zpívej tuhle píseň a já ti budu stát po boku.

Na nebi se mohou kupit bouřkové mraky.

Hvězdy mohou padat,

ale já tě budu milovat až do konce času.

 

Ať se stane, co se má stát.

Ať se stane, co se má stát.

Budu tě milovat až do skonání.“

 

BUFFY:

„Oh, ať se stane, co se má stát, ať se stane, co se má stát.

Budu tě milovat, budu tě milovat.

Najednou se zdá, že svět je perfektní místo.“

 

BUFFY a SPIKE:

„Ať se stane, co se má stát.

Ať se stane, co se má stát.

Budu tě milovat až do skonání.“

 

Když píseň dozněla,

vášnivě se políbili.

Plni čisté, horoucí lásky.

 

Opona se zavírá.

Představení končí.

 

KONEC