Jsem do tebe blázen

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Spike soustředěně sledoval, jak Buffy bojuje s jedním z jejich podřízených upírů. Přímo ji studoval. Musel přiznat, že (pokud pomine násilí a hrubost toho všeho) její pohyby jsou více než elegantní, spíš to připomínalo tanec, než boj o život. Byla skvěle koordinovaná. Spike jí byl zcela uchvácen, když provedla dokonalé salto jímž se dostala za upíra a jediným bodnutím ukončila jeho existenci, zasmál se nahlas. Zvedl dálkové ovládání a stiskl REWIND.

            Tu scénu si pouštěl nejmíň po tisící. Nemohl se jí nabažit. Dobře si pamatoval jak kdysi přikázal jednomu z upírů, aby mu Buffy natočil a on tak mohl prostudoval její bojovou techniku. Už tehdy ho ohromila, ale teď byl zaujat ještě mnohem víc. Na kazetu si vzpomněl jednou v noci, kdy se obzvlášť nudil. Dru byla s Angelusem na lovu, jako obvykle, a on zůstal v Sídle sám, na kolečkovém křesle. Nejdřív se chtěl jen trochu pobavit, ale posléze se mu video-Buffy stala nepostradatelnou společnicí a nebylo noci, kdy by si ji aspoň jednou nepustil. V paměti měl vtisknutou každou vteřinu přemožitelčiny exhibice. Protáhnul si nohy a stiskl PLAY.

            Fyzicky už byl více méně v pořádku a teď už čekal jenom na vhodnou příležitost, aby zničil Angeluse a svůj vztah s Drusillou uvedl do původního stavu. Dnes, jako každou noc, byla Dru venku spolu s Angelusem a Spikovi bylo jasné, že dřív, než se začne rozednívat, se neobjeví a pak oba půjdou rovnou do postele. Spolu. Skoro s nikým se nevídal. Jenom služební upíři mu občas přinesli jídlo a Dru mu řekla 'Sbohem', než odešla nebo 'Dobré jitro', když se nad ránem vrátila. Ale většinou byl úplně sám.

            Nazítří se rozhodl, že půjde projít, riziko, že by ho při tom nachytal Angelus nebo Dru bylo minimální. Určitě budou lovit celou noc. Pohled na zdi Sídla se mu už hnusil a navíc potřebuje trénovat chůzi, přecházení sem a tam po pokoji není to pravé. Sotva osaměl, popadl kabát a vyšel ze dveří, nevěděl kam půjde a bylo mu to jedno. Všude jinde mu bude lépe než tady.

            Chvíli se jen tak potuloval, až se před ním najednou objevila brána jednoho ze Sunnydaleských hřbitovů. Vešel dovnitř. Miloval ten vlahý, voňavý vzduch, tak typický pro všechny hřbitovy, v srdci mu zavládl klid a mír. Pohled na hroby konejšil bolest, kterou cítil vždy, když si vzpomněl na Dru. Hlasitý výkřik protnul noc. Pohoda skončila. Spike se rozhlédl okolo sebe a ještě stačil zahlédnout běžící dívku, ječela a držela se za krk. Očividně nebyl jediným upírem, který se dnes v noci vydal na hřbitov. Vykouknul zpoza keřů směrem, odkud k němu doléhal zvuk boje. To mohlo znamenat jen jedno... přemožitelka. Namířil si to za ní, šel potichu, proplétal se tújemi, aby nebyl zpozorován. Konečně se mu dostalo plného výhledu. Přikrčil se a pozorně ji sledoval.

            Bojovala snad ještě lépe, než na jeho kazetě, byla perfektní, ani se nezapotila, když praštila a potom kopla svého protivníka. Byla s ním rychle hotová. Probodla ho a narovnala se ze svého bojového postoje.

            "Well, well, well," zaznělo jízlivě za Spikem. "Koukněme kdo se nám to rozhodl vstát a jít na procházku." Pomalu se otočil a zůstal stát tváří v tvář Carlosovi, jednomu z mnoha Angelusových oblíbenců. Toho Spike obzvlášť nenáviděl, trpěl totiž klamnou iluzí své dokonalosti a už se viděl, jak se jednou stane pánem upírů jako Angelus nebo dokonce Pán. "Jsem si jist, že Angeluse velmi zaujme fakt, že jeho domácí kriplík se prostě šel projít." Spikovi se ve tváři nepohnul ani sval.

            "Jo, určitě by to rád věděl, ale má smůlu. Od tebe se to už nedozví. Dva upíři se na sebe vrhli, Carlos Spika srazil k zemi, ale ten ho ze sebe bryskně odkopnul a vyskočil na nohy. Carlos se na Spika znovu rozeběhl, ale starší upír jen ustoupil stranou, chytil ho a hodil přes rameno na nedaleký kamenný náhrobek. Přistál Buffy u nohou. Překvapeně koukala na keře, které se ještě hýbaly. Bylo jí jasné o co tady jde, chvíli váhala, jestli se má přidat, ale pohled na upíra, který se škrábal na nohy, to za ni vyřešil. Jedinou ranou ho rozprášila a znovu se zadívala na místo, odkud k ní přiletěl. Chtěla zjistit kdo nebo co tam je. Člověk to asi nebyl. Žádný lidský tvor neměl tolik síly, aby dokázal přemoci upíra tak, jak toho byla právě svědkem. Opatrně se přiblížila ke keřům, rychle do nich strčila ruku a vytáhla to ven. Překvapení na její tváři bylo rychle nahrazeno upřímným znechucením, když poznala kdo to je. Automaticky vytáhla kolík a namířila mu na srdce.

            "Tak prrr... zadrž přemožitelko!" protestoval Spike a na znak toho, že není ozbrojen, zvedl ruce, jako by se vzdával. Buffy to nijak nedojalo, praštila ho tak tvrdě, že mu skoro zlomila nos. "Tomu nemůžu uvěřit, tak Angel tě poslal, abys mne špehoval? Co s ním je, sám už na takovou špinavost nestačí?" Zvedla kolík. "Well, aspoň zjistí jak to dopadne s upírem, který si troufne mne sledovat."

            "Dobrej plán, přemožitelko, teda moh' by bejt, kdyby Angelovi na mě záleželo aspoň co by se za nehet vlezlo. Takhle mu bude trvat nejmíň měsíc, než si vůbec všimne, že jsem zmizel." Buffy zaváhala, ale potom jí opět tvář ztuhla odhodláním. "Čekáš, že mě tím dojmeš? Mám tě politovat?" Pokrčil rameny. "Mysli si co chceš, přemožitelko. Ale já nemám proč lhát, stejně se chystáš mě rozprášit." Dívala se mu do očí a ruka jí pomalu klesla. "Takže, když Angel neví, že jsi tady, co teda chceš?"

            "Na rozdíl od tvého pevného přesvědčení, věř že se všechno netočí jen okolo tebe, mazlíčku. Jenom jsem se procházel a náhodou jsem zabloudil sem." Buffy nedůvěřivě pozvedla obočí. "Takže tím chceš říct, že tudy jen procházíš?" "Well... jo." Došla mu slova, jediné na co dokázal myslet bylo to, jak krásně jí to ve světle měsíce sluší... a jak moc by ji chtěl políbit. Buffy protočila oči a zamířila k východu.

            "Dělej si co chceš, ale nepleť se mi do cesty. Jestli tě ještě jednou načapám, jak se kolem mě poflakuješ, buď si jist,  že co se týká kolíku, už nebudu tak velkorysá jako dnes.

            "Počkej!" zavolal na ni, nevěděl co ho to tak najednou popadlo, ale Buffy se zastavila a otočila se k němu. Musí něco vymyslet a musí to být dobrý a hlavně rychle. "Chtěl bych pomoct." Buffy byla ohromená a měla na to plné právo, nevěřila vlastním uším. "Co-cože?" vykoktala konečně ze sebe. "Myslím to úplně vážně," potvrdil pevně. "Jsem pravděpodobně jediná osoba, která nenávidí Angela stejně jako ty a proto jsem ten nejlepší, kdo ti ho může pomoci dostat." Chvíli o tom uvažovala, potom ji něco ve způsobu jak to řekl a výraz jeho očí přesvědčil, že mluví pravdu.

            "Máš plán?" kývnul. "Pro Angela pracuje spousta upírů, nejdřív je odstraníme a pak zaútočíme dřív, než si Angel uvědomí, co se vlastně děje. Ukážu ti kde se nejčastěji krmí, znám všechna jejich místa." "Tak jo, sejdeme se tady zítra večer a pustíme se do toho." Přikývl a vklouzl do tmy.

            Zírala za ním, došlo jí co právě provedla. Tvrdě ji to zasáhlo... Vždyť ona uzavřela příměří se svým úhlavním nepřítelem!

* * *

            Uběhly dva týdny a Buffy se opět, jako každý večer, setkala při hlídce se Spikem. Počet Angelových pohůnků každým dnem klesal a už nebude trvat dlouho a oni budou moci zaútočit. Chvíli jí sice trvalo, než si zvykla trávit hlídky se Spikem, ale časem se na něj začala dokonce těšit. Svým kamarádům o něm neřekla, po tom všem s Angelem by asi nevydýchali, že se stýká s dalším upírem. Díky hlídkám trávila se Spikem víc času, než s kýmkoliv jiným. Zprvu to pro ni bylo obtížné, ale Spike byl vždy ochoten jí naslouchat a ona zjistila, že k němu může být zcela otevřená a upřímná. Na oplátku jí zase on pověděl vše o Angelovi a Dru. Postupně se podělili i o svou minulost. Buffy Spikovi vyprávěla o svém životě, když ještě nebyla přemožitelkou a také o tom, jak jí bylo, když se jí stala. On jí zase vylíčil všechna dobrodružství svého dlouhého nemrtvého života a také jí popisoval cizí země, která spolu s Dru, Angelusem a Darlou navštívil.

            "Tak si myslím, že dlužíme Angelovi návštěvu. Už je nejvyšší čas," řekla ten večer Buffy Spikovi, sotva ho uviděla. "Myslím, že už jsme na něj připravení." Chvíli mlčel a pak zavrtěl hlavou. "Ještě je moc brzy, vydrž to ještě chvilku." V duchu se proklel. Měla pravdu, už by na něj stačili, ale on to schválně odkládal. Až totiž Angeluse porazí, jejich příměří skončí a on se s ní už nebude moci vídat. Buffy nervózně přešlapovala. "Jak dlouho chceš ještě čekat? Čím déle to budeme odkládat, tím víc lidí bude v nebezpečí." "Dlouho ne, brzo se do toho pustíme, slibuju." "Brzo?" odfrkla si. "Podívej, uvědomuju si, že tobě na čase nezáleží, ale tady jde o životy mých přátel a mé matky. Ti jsou první na řadě. Angel už zabil Gilesovu přítelkyni. Kolik lidí ještě musí zemřít, než ty uznáš, že přišel ten správný čas? Možná bych se za Angelem měla vydat sama a hned." Pevně ji popadl za ruku.

            "Nechovej se jako idiot. Jestli to uděláš, nepřežiješ ani pět vteřin." Setřásla ho, oči jí planuly. "Já už prostě nedokážu jenom čekat! A to jen proto, že tobě jde pouze o to, aby se ti vrátila holka bez ohledu na to, kdo všechno tím bude trpět." Při zmínce o Dru sebou Spike trhl.

            "Well, ale hlavně nezapomínej, že kdyby ses s tím kreténem nevyspala, byli bychom oba bez problémů." Těch slov litoval hned jak mu vyletěly z pusy. Tvář jí pošedla bolestí a oči se zalily slzami.

            "Milovala jsem ho," zašeptala a potřásla smutně hlavou. "Ale ty o lásce nic nevíš." Otočila se šla pryč. Spike byl tak překvapený, že se ji ani nepokusil zavolat zpátky.

* * *

            Týden se neviděli. Ani jeden nedokázal zapomenout na bolest, kterou si svými slovy vzájemně způsobili. Ty věty se jim stále honily hlavou. Nakonec se potkali na hřbitově a dohodli se, že přes rozdílnost svých názorů budou pokračovat, dokud se Angela nezbaví. Už se o hádce nikdy nezmínili, ale jejich slova jim pořád vrtala v hlavě.

            "Víš něco o duchách?" zeptala se Buffy jednou v noci na společné hlídce. Spike pokrčil rameny. "Něco málo, proč?" "Ve škole máme s jedním duchem trochu problémy." Pak mu vypověděla celý příběh o tom, jak se v roce 1955 do sebe zamilovali žák a jeho učitelka a jak potom, když se to ona snažila ukončit, on se zbláznil a zastřelil nejdřív ji a pak sám sebe. "Hádám, že tady něco nestihli dokončit. Co tak může duch chtít?" uvažoval Spike nahlas.

            "Odpuštění?" Přikývnul. "Musí existovat nějaký způsob jak zařídit, aby mu Grace odpustila." Buffy se zastavila a zírala na něj.

            "Ty si vážně myslíš, že by mu měla odpustit? A hlavně, ty si myslíš, že si to zaslouží?" Otočil se k ní. "Buffy, lásko, všichni děláme chyby, ale to neznamená, že bychom za ně měli pykat navždy." Mluví ještě vůbec o Grace a Jamesovi, napadlo je, ale nahlas to neřekli.

            "A ty jsi přesvědčen, že by mu měla odpustit prostě proto, že je mu to líto? Tak to není. Kvůli němu zemřeli nevinní lidé, měl ty za to trpět." Spike už začínal tušit odkud vítr vane.

            "Poslouchej mne, lásko. Vím jak moc ti Angel ublížil, ale to, že tady James uvízne navždy, protože se mu nepodaří dokončit co začal, tvou bolest nezmenší." "Tohle s Angelem nesouvisí," odsekla. "Tohle souvisí s..." Hlas jí odumřel, jak v panice hledala slova. Málem na něj vyhrkla, že to není jen o Angelovi, ale i o něm, že i on jí ublížil, skoro stejně jako Angel. Ale ta slova jí odumřela na rtech.

            "S čím?" pobídl ji, moc chtěl, aby mu řekla co ji trápí. Nesnesl pomyšlení, že se na něj ještě zlobí. To ať mu raději jednu vrazí, než aby to v sobě dusila. Dočkal se jen studeného, vzteklého pohledu.

            "Pusť to z hlavy. Jsem utahaná, jdu domů."

            Díval se za ní, jak odchází a jeho opouští, byl skleslý, jeho nemrtvé srdce ho bolelo, ztrácel ji. Nešťastně se loudal do Sídla, byl už v půlce cesty, když dostal nápad. Nemohl ji tak nechat, ne ve stavu v jakém byla, ať tak nebo tak, ona si s ním o tom, co se mezi nimi odehrálo, promluví pouze v případě, že ji k tomu dotlačí. Věděl, že než půjde domů, ještě se staví ve škole, aby podala hlášení Gilesovi. Musí ji dohnat. Rozběhl se zpátky.

* * *

            Buffy si po cestě domů utírala slzy. Mizernej Spike, to je jenom jeho vina, že se tak cítí. Copak si už nevytrpěla dost na celý život?

"Potřebuji tě," zašeptal jí znenadání větřík a ona potřásla hlavou, něco se jí zdálo.

            "Pojď za mnou." Aniž si uvědomila proč, otočila se a běžela zpátky ke škole.

            Jakmile se Buffy přiblížila k budově školy, bzučící závoj vos se před ní rozhrnul jako opona. Ani to nezaznamenala, jediné co věděla bylo, že tady musí být a zúčastnit se plesu Sadie Hawkinsové. Vyšla pomalu po schodech a vešla do dveří. Procházela chodbami, zastavila se u skříňky s poháry a ostatními pamětními trofejemi.

            "Přemožitelko... musíme si promluvit. Mimochodem, co ty vosy venku?" Spike se zastavil jen kousek za ní, nebyl zraněn, vosy jak se zdá, nemrtví nezajímali. Buffy nic neříkala, jen tam tiše stála, zády k němu. "Podívej, vím, že se na mne zlobíš. Ale nemám moc času, nechci, aby se Angel domáknul, že jsem pryč."

            "Jsi jediná," řekla Buffy měkce. "Jediná, se kterou můžu mluvit." Spike k ní popošel blíž, v srdci mu svitla naděje. "Já cítím totéž, ale já... já jen chci, abys vedl normální život. To my dva nikdy nebudeme moci. To přece víš." Minulost se opakovala, James a Grace znovu prožívali poslední momenty svého života, jako už tolikrát. Tentokrát vstoupil James do těla Buffy a Grace posedla Spika.

            "Já kašlu na normální život! Šílím z toho, že se nevídáme. Pořád na tebe musím myslet. Každou minutu." Spike vztáhl ruku a položil ji Buffy něžně na tvář, ta smutně sklopila víčka. "Já vím," řekl Spike měkce. "Ale je konec, musí to tak být." Otočil se a odcházel od ní, zvedla oči. "Vrať se, ještě jsme neskončili." Dohonila ho a popadla za ruku, otočila ho tváří k sobě.

            "Už nemáš zájem, je to tak?" Spike potlačil vzlyknutí. "Na tom nezáleží, nezáleží na tom, co cítím." "Tak řekni, že mne nemiluješ. Řekni to!" Spike k ní vzhlédl, hlas se mu třásl. "To je to, co potřebuješ slyšet? Pomůže ti to? Nemiluji." Pokoušel se ji odstrčit, ale držela se ho pevně. "Nemiluji, teď mne nech odejít."

            "Ne. Člověk se jen tak jednoho dne neprobudí s tím, že někoho přestal milovat!"

            Spike na ni zděšeně zíral, když pustila jeho paže a pár kroků couvla... v ruce revolver. Natáhla kohoutek a zamířila na něj. Spike se podíval na zbraň a potom zpátky na Buffy, v očích měl strach.

            "Láska je navždy," řekla Buffy rozechvělým hlasem. "Nebojím se to použít, přísahám. Jestli s tebou nemůžu být já..." "Oh, můj bože," zašeptal Spike těsně předtím, než se otočil a rozběhl se chodbou pryč. "Neutíkej ode mne, děvko!" zakřičela Buffy a rozběhla se za ním. Spike utíkal pořád dál, rozrazil dveře na balkón, Buffy mu byla v patách. "Stůj!" zaječela. "Stůj! Nenuť mne k tomu!" Spike se zastavil u zábradlí, chvěl se strachem.

            "Dobře. Jenom..." Pomalu se otočil, aby jí viděl do tváře. "Víš, ty to vlastně nechceš udělat. Pojďme se oba... uklidnit. Teď mi dej tu zbraň." Natáhl k ní ruku. "Ne," odsekla zarputile. "Nemluv se mnou, jako bych byl hloupý..." Najednou, bez varování, zbraň v její ruce vystřelila, hlasitá rána se rozlehla budovou.

            Spike se zkroutil bolestí a ruku si tisknul k hrudi. Když ji odtáhnul, viděl, že má prsty pokryté krví. Podíval se nahoru, jeho či se setkaly s očima Buffy, hleděla na něj s otevřenou pusou, byla v šoku z toho, co právě provedla.

            "Jamesi," zašeptal chraplavě Spike a přepadl přes zábradlí, zůstal ležet dole u schodů. Buffy se chvíli dívala na jeho nehybné tělo a potom se pomalu vrátila do budovy. Neviděla jak Spike otevřel oči a začal si pomalu sedat. Vešla do sálu a pustila gramofon. Postavila se před velké zrcadlo. Dívala se z něj na ni Jamesova tvář, oči plné slz. Podíval se zbraň, kterou stále držel a Buffy ji pomalu zvedla. Něčí ruka překryla tu její a stáhla ji dolů. Otočila se spatřila Spika.

            "Grace!" vyjekla v šoku. "Nedělej to," šeptal něžně, položil dlaň na ústí hlavně. "Ale-ale... já jsem tě zabil." Spike zavrtěl hlavou. "Byla to nehoda. Nebyla to tvoje vina." Buffy se z očí řinuly slzy.

            "Oh... je to moje vina. Jak jsem jen mohl..." "Šššš," konejšil ji Spike. "To mě by to mělo být líto, Jamesi. Dovolila jsem, aby sis myslel, že už tě nemiluji. Ale tak to není, milovala jsem tě do posledního dechu." Buffy vzlykla. "Šššš... už žádné slzy." Přitáhl si ji do náruče a začali se líbat. Pevně se objímali. Za okamžik v místnosti zazářilo modré svět a duše Jamese i Grace opustily tento svět. Konečně nalezli klid. I když se už světlo vytratilo, Spike stále líbal Buffy. Odtrhli se od sebe až po dlouhé chvíli.

            "Je mi to líto," šeptala Buffy, slzy jí pořád tekly. "Neměla jsem ti říkat ty ošklivé věci." Spike kroutil hlavou a stíral jí slzy.

            "Já jsem ten, kdo by se měl omlouvat, lásko. Neměl jsem žádné právo mluvit o Angelovi. Vím jak moc ho miluješ."

"Milovala," opravila ho důrazně.

"Je pryč... už jsem se s tím dávno smířila... jen jsem si to nechtěla přiznat dokud..."

Něžně ji hladil po vlasech.

"Dokud co, mazlíčku?" Stoupla si na špičky a políbila ho.

"Dokud jsem tě nepotkala."