Kde ty divoké věci jsou

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Jakmile se dveře Lowell House otevřely, oběma nově příchozím (Anya a Spike, exdémonka a upír) se naskytl pohled, který víceméně očekávali a ani je nepřekvapil. Hučelo to tam jako v úle. Prostě klasická párty na vysoké, všude se poflakovaly do sebe zahleděné párky mladých lidí a občas se taky vytrácely ven, někteří hráli flašku, byla tady spousta chlastu, aby sklenice všech po celou noc ani na moment nezůstaly prázdné. Spike se usmál. Ačkoli měl dnes v noci jiný program, než bratříčkovat se s bandou studentů, tohle zatím vypadalo docela dobře. Možná bude legrace. Oči mu čistě intuitivně zabloudily k jednomu ze štěňat s pivem a on k němu bez prodlení zamířil, ale vtom ho něco zastavilo. Oči se mu zúžily pozorností, jak si začal prohlížet ty lidičky tady, cítil něco známého, někde na pozadí mysli.

            "Znám tady někoho?" zeptal se trošku zmateně Anyi, která pořád ještě nasávala atmosféru a hlavně se snažila nehledat Xandera. "Pravděpodobně," odpověděla jednoduše. "Základna Iniciativy je rovnou tady dole, pod touhle místností a většina z těchhle chlápků jsou vojáci." Šok, hrůza a děs. Začal se nervózně rozhlížet kolem sebe. Najednou už mu nepřipadalo, že být tady je taková legrace. Jestli ho někdo pozná, bude natotata zpátky dole v mučírně, teda laboratoři, a tentokrát už se mu utéct nepovede ani omylem.

            "Přeskočilo ti?" zasyčel na Anyu. "Ze všech míst, co jich na světě je, jsi mě přivedla právě sem?" Než stihla odpovědět, přidal se k nim Xander. "Proč jsi ho sem do pekla přivedla?" zeptal se s přezíravým pohledem upřeným na Spika. V jeho očích, kterými ty dva doslova rentgenoval, bylo také jasně čitelné podezření. "Chceš mi snad říct, že teď, když už se mnou nechceš mít žádný sex, se nesmím scházet s jinými lidmi?" zaútočila Anya. "Ne, jen chci vědět, proč jsi sem přišla s NEŽÁDOUCÍM ČÍSLO SEDMNÁCT?" vrátil jí to schválně víc než nahlas Xander, s krutým úšklebkem. "Dal by sis kapku KRVE, kámo?" "Xandere, nech toho!" zasyčela na něj vztekle Anya, teprve teď ztichnul. V té chvíli už byl Spike dokonale vyděšený, byl na nejlepší cestě vyběhnout v hrůze ven ze dveří, do chladné, bezpečné noci, když vtom si ohromeně uvědomil, že si jich nikdo nevšímá. Ty Xanderovy kecy tady byly každému úplně fuk. Ještě pořád trochu roztřesený se nadechl a usmál. "Zdá se, že tady nakonec přece jen bude zábava. Dám si něco k pití, pivko by bodlo." A na to leknutí třeba i něco tvrdšího, pomyslel si. Jakmile zmizel v davu, Anya se otočila a zadívala se na Xandera.

            "To bylo tak ubohé. Mohl's ho zabít nebo hůř, víš co jsou ti tady zač." "Takže ty ho teď budeš bránit?" zachraptěl nevěřícně Xander. "Pěkný, takže ti stačilo celejch pět minut, abys šla dál!" "Cože? Ty si myslíš, že jsem měla se Spike sex?" Anya skoro nevěřila vlastním uším. Nejdřív s ní Xander nechtěl souložit a teď ji navíc obviňuje z toho, že to dělala s někým jiným. Xandrovi to konečně došlo a přinejmenším v sobě našel tu slušnost, aby se jí, poté co před chvílí vybuchla jako Krakatoa, zeptal: "Well... já... a neměla?" "Ne! Narazila jsem na Spika v Bronzu. Oba jsme byli na dně, tak jsem ho sem pozvala. Jen proto, že si sex s tebou tak užívám neznamená, že prostě půjdu ven a budu to dělat s kdekým!" Xander si nemohl pomoci, ale musel se smát. Když viděl jak Anya vchází dovnitř se Spikem, měl pocit, že mu někdo rve srdce z těla a ještě po něm dupe. Ale její slova ho dokonale uklidnila, byl idiot, že ho vůbec kdy napadlo opustit ji. "Anyanko, je mi to moc líto," řekl měkce, natáhnul ruku a pohladil ji. Jen jeho dotek stačil, aby se zachvěla rozkoší. Vidět ho tak, jako teď, jí připomenulo, proč by mu nikdy nedokázala vykuchat vnitřnosti. "Mě je to taky líto," zašeptala dřív, než se jí na tváři objevil skoro až nemravný úsměv, který doprovodila velice výstižným pohybem ruky. "Pojďme, uděláme si zase dobře, jo?" Xander jí beze slova sevřel dlaň a oba vyběhli nahoru, zmizeli v jedné z ložnic. Měli co dohánět.

* * *

Spike se mezitím královsky bavil. Nikdo si ho nevšímal ani za mák a všude bylo dost pití a různých dobrot, aby se zabavil na celou noc. Bylo to mnohem lepší než vysedávat sám doma v hrobce u těch blbostí, co dávají v televizi, s levným bourbonem v ruce. Usadil se s kelímkem piva pěkně do kouta a sledovat bzukot okolo něj. Lidé jsou mnohem zajímavější než telka. Zaměřil se na flašku, seděla tam Willow. Bylo príma pozorovat lidi, co zná, jak ze sebe dělají blázny.

            Aniž věděla, že má publikum, Willow se nervózně rozhlédla okolo sebe. Nikdy moc nebyla na tyhle hrátky, jenže Tara byla jiného názoru. Myslela si, že to bude švanda. Takže obě teď klečely v kruhu a Tara právě točila. Zasmála se přes kruh na Willow, jak se láhev roztočila, Will zalapala po dechu, v Tařiných očích totiž zahlédla záblesk kouzla. Potom se hrdlo zastavilo přímo před ní. Za vzrušeného jásotu a pískání, ze strany mužské části spoluhráčů, se Tara po čtyřech přiblížila k Willow. "Jak to tak vypadá, máš dneska šťastnej den." Nadechla se a než Willow stačila zjistit co se děje, Tara po ní skočila a pohltila její rty vášnivým polibkem. Spike se při tom pohledu začal dusit pivem a skoro spadl ze židle. Tohle ještě nezažil. (Ačkoliv… když kdysi Darla s Dru začaly blbnout…) Líbaly se skoro minutu, ale Tara najednou vyskočila, tvářila se zhrozeně a znechuceně. "Pane bože," zašeptala, hned pak se otočila a utekla, ohromenou Willow tam nechala.

            Spike zklamaně usoudil, že představení skončilo, povzdechl si a rozhodl se zjistit, jestli se něco zajímavého neděje někde jinde. Doplnil si plastový kelímek tekutým chlebem a vmísil se do davu. Tak trochu doufal, že narazí na něco stejně pikantního, jako byla ta pusa před chvílí. Hned potom si všiml, že se tady vážně děje něco podivného. Byly to jen maličkosti. Křičící dívka. Pár studentů, co se mačkali u jedné ze zdí. Potom uviděl ty děti. Nejdřív malého kluka stojícího na schodech, ale pak se jich objevilo mnohem víc, cítil energii, co z nich vychází. Tohle místo je začarované.

            "Co tady děláš?" ozval se za ním znenadání chladný hlas, upír vyskočil. Pomalu se otočil a zjistil, že stojí tváří v tvář Buffy a Rileymu. "Máš vůbec představu jaká pitomost byla přijít sem?" pokračoval Riley a ani se nepokusil zakrýt, že je pěkně naštvaný. Buffy byla naopak nezvykle klidná. Dívala se na Spika spíš zvědavě, jako by ho viděla poprvé. Spike se na Rileyho zaculil, už se mu to mockrát osvědčilo, když byl v maléru, snažil se z něj dostat velkohubým žvaněním. "Well, pozvali mě dál a zdálo se mi poněkud neotesané jen tak odmítnout." Riley zrudl a Buffy měla co dělat, aby nevyprskla smíchy, takže se na ni Spike zmateně zahleděl. "Jsi v pohodě, přemožitelko?" Srovnala si obličej a kývla, promluvit nahlas si však neriskla. "Tak co tady dělají ti bubáci?" zeptal se Spike, pokukujíc Rileymu přes rameno na dušíky dětí, co se tam vznášeli. Nevadilo mu, že je vidí, vadilo mu co cítí. Skoro cítil, jak se mu jejich malé, chladné prstíky svírají okolo jeho nebijícího srdce. Poněkud znepokojující pocit, dokonce i pro upíra.

            "Co to kecáš?" zeptal se pořád ještě vztekle Riley. Spike na něj kouknul a pak si zhluboka povzdechl. "Paráda, takže

vy je nevidíte. Doprdele." "Nevidíme co?" zeptal se Riley a udělal krok vpřed, snažil se vypadat hrozivě. Místo Spika mu odpověděl dům, otřásl se, což způsobilo, že většina přítomných zaječela a vrhla se k východu. Za to, co následovalo, by se žádný poltergeist stydět nemusel. Knihy začaly vylétávat z polic a padaly na lidi, co chtěli za každou cenu utéct. "Musíme se odtud dostat," řekla Buffy, zřejmě až teď našla svůj hlas. Riley a Spike kývli a všichni tři se vydali ke dveřím. Už byli skoro venku, když najednou ze zdi vypadl chomáč elektrických drátů a omotal se okolo Spika. Než si vůbec stihnul všimnout co se s ním děje, vtáhlo ho to zpátky dovnitř a on tam zůstal viset jako nějaká obří loutka. Nezáleželo na tom jak moc se snažil, uvolnit se nemohl, to už byli Buffy i Riley venku, teprve pak si všimli co se mu stalo.

            "Ujisti se, že všichni ostatní jsou o.k.," nařídila Buffy a vrazila zpátky dovnitř dřív, než tomu Riley stihnul zabránit. Spike dělal co mohl, bojoval vší svou silou démona, ale dosáhl jediného, dráty se kolem něj stáhly ještě pevněji. Byl tam pěkně přišpendlený, jako Lišaj paví oko (Smerinthus ocellata) ve sbírce nějakého motýlologa.

            "Spiku!" Když uslyšel své jméno, zvedl hlavu a pořádně ho překvapilo, když uviděl, že před ním stojí Buffy a rozhlíží se, jestli neuvidí nějakou zbraň. "Vydrž," zavolala, zřejmě si všimla něčeho na druhé straně místnosti. "Dostanu tě dolů." "Vydrž, to se jí pěkně řekne," brblal si Spike, když mu Buffy zmizela z očí. "Jako bych mohl dělat něco jiného." Buffy brzy našla to, co hledala. Na zdi visela replika starého meče. Vytáhla ji z pochvy a spěchala za Spikem. "Hele, dávej bacha," pobledl upír víc než obvykle, když uviděl co má v ruce. "Rád bych se odtud dostal pokud možno se všemi údy, co mi matička příroda nadělila," remcal. Buffy jen protočila oči a meč zasvištěl, projel dráty jako nůž máslem, ani nevadilo, že nebyl zrovna z nejostřejších. Spike dopadl na zem s tupým žuchnutím, dřív než je mohlo zase něco polapit, Buffy ho popadla a spíš vynesla než vyvedla ven ze dveří. "Nenávidím duchy," mumlal si Spike a oprašoval ze sebe suť. "Nemáš zač," utrousila Buffy jedovatě, když zjistila, že upír nepronáší žádná slova díků, které si ona přece právem zasloužila. Brzy se k nim přidal i Riley a ostatní, kteří na ně už čekali.

            "Jsi o.k.?" ptal se jí Riley a kontroloval, jestli není někde zraněná. "Je mi fajn," odpověděla. "Jsou v pořádku i všichni ostatní?" Willow popošla vpřed, Tara těsně za ní. Na jejich tvářích bylo jasně vidět, jak moc jsou znepokojené. "Buffy, nemůžu najít Xandera. Já... já si myslím, že je pořád ještě uvnitř." "A-Anya také," dodala koktavě Tara. Buffy se otočila a zadívala se zpátky na kolej, dům tam stál, tichý a klidný... teď, když už z něj skoro všichni odešli. "Lidi, vy běžte pro pomoc. Najděte Gilese, ať zjistí jak se zbavíme těch nevítaných hostí. Já se vrátím dovnitř a dostanu ty dva ven." Riley se okamžitě postavil vedle ní. "Jdu s tebou." "Já taky," přidal se i Spike. Všichni se k němu jako na povel otočili, ve tvářích šok a překvapení. "Co je?" ozval se uraženě upír. "To, že jsem zlej ještě neznamená, že si nezasloužím drobet povyražení. Mimochodem, jsem tady jedinej, co ty příšerky vidí." Buffy si vzdechla a kývla. "O.k., tak fajn." "Budeme zpátky coby dup," slíbila Willow a bez meškání vyrazila hledat Gilese. Buffy, Spike a Riley se obrátili k domu, poněkud rozklepaně a s obavami se blížili ke vchodu.

* * *

            Dům byl děsuplně tichý, vešli, nikde se nic ani nepohnulo. Bylo těžké si představit, že by se tady mohlo stát něco nadpřirozeného. Z řádu věcí se vymykaly pouze dráty elektrického vedení, které visely nebezpečně ze stropu dolů a knihy, ležící všude možně po zemi. "Měli bychom se rozdělit," navrhla Buffy tichounce, jakoby se bála porušit hrobové ticho, které tam vládlo. "Riley, zkontroluj to dole, vyznáš se tady. Já a Spike si vezmeme vršek." Rileymu to moc nevonělo, s chutí by proti tomu začal protestovat, ale nechtěl vypadat otravně vlezle. Takže jen kývnul, přesně ve vojenském stylu. Zatímco Riley začal prohledávat přízemí, Buffy se Spikem se vydali nahoru. Ačkoliv všude pořád vládlo ticho, jak stoupali po schodech stále výš, věci se začaly poznenáhlu měnit. Vzduch tady byl hustší a těžší a měli pocit, že někdo nastavil termostat na přímo pekelné vedro. Když se časem dostali až nahoru, byli oba zpocení a těžce dýchali i přesto, že Spike, čistě technicky, neměl ani cítit horko ani nepotřeboval dýchat.

            "Vypadá to, že se duchové vrátili," zajíkala se Buffy a dlaní si utírala mokré čelo. "Yeah," souhlasil Spike, svlékl si kabát a pověsil ho přes zábradlí. Buffy upíra napodobila a položila přes jeho druhou kůži své sako. Jak odtahovala ruku, náhodou se lehce otřela o Spikovu a... zalapala po dechu. Bylo to, jakoby jí projel elektrický proud, ze Spikova pohledu zřetelně poznala, že je na tom stejně. Oči měl otevřené doširoka a upřeně na ni hleděl. "Wow," vydechla a natáhla ruku, aby se jej dotkla ještě jednou. Něco takového ještě nikdy v životě nepocítila. Bylo to, jako by se veškerá rozkoš, co ji kdy okusila, zkoncentrovala do jednoho jediného okamžiku. Někde hluboko uvnitř Spike věděl, že na tom něco nehraje. Neexistoval způsob, jak by mu jediná dívka mohla dát tolik rozkoše, obzvláště ne přemožitelka.

            "Buffy," pokusil se říct, ale vyšlo z něj sotva zasténání. Buffy zvedla oči a ty se na zlomek sekundy setkaly s jeho, potom ho popadla za triko a přirazila tvrdě ke zdi, začala mu svými ústy drtit rty. Všechny Spikovy dobré úmysly shořely na popel, když cítil jak se k němu její štíhlé tělo tiskne, políbil ji zpátky se vší vášní, které byl schopen. A že jí bylo… Jeho paže ji objaly okolo pasu a on se snažil přitáhnout si ji ještě blíž. "Takhle... nikdy... nemůžeme... Xandera... najít," mumlala mezi polibky, ale nepokusila se od něj odtrhnout. Spike stěží kývnul a nepřestával ji líbat. Oba byli ponořeni jeden do druhého a vůbec si nevšimli, že Riley stoupá po schodech nahoru a je už skoro vedle nich.

            "Buffy, dole jsem nic nenašel. Co takhle-" zarazil se uprostřed věty a ztuhnul při pohledu na svou dívku ztracenou ve vášnivém upírově objetí. "Buffy?" zasýpal, mozek mu napovídal, že to co vidí není možné, že jde o nějaký šílený přelud. Buffy, bohužel, nedávala nijak najevo, že ho slyšela. Místo toho spokojeně pokračovala a líbala dál Spika, jako by na tom nebylo vůbec nic špatného. Konečně Rileyho mozek akceptoval fakt, že se mu to jen nezdá a bryskně napochodoval k tomu zvláštnímu páru, odtrhl je od sebe. Buffy nespokojeně zakňourala, když ztratila se Spikem kontakt a upír vypadal řádně nasr- píp… naštvaně. "Hey, co to děláš?" zavrčel a natáhnul se po Buffy, která, jak se zdálo, měla slzy na krajíčku. "Co JÁ dělám?" zařval Riley nevěřícně. "To TY tady obděláváš MOJI holku!" "Poněkud panovačně řečeno," mumlala si Buffy nespokojeně, v té chvíli vypadala jako malá holčička, které sebrali panenku.

            "Myslím, že je tady na dámě, aby si vybrala," navrhl sebejistě Spike a udělal krok vpřed. Vojáček zareagoval bez meškání, chytil Spika za triko a přirazil ho k zábradlí, přitlačil, takže horní část upírova těla visela přes okraj a komíhala se ve vzduchu. "Takže teď si něco vyjasníme," zasyčel Riley. "Nemám rád upíry a obzvlášť nemám rád tebe. Jestli se na Buffy ještě jednou třeba jen koukneš, jako před chvílí, udělám to, co jsem měl udělat už dávno." Buffy na ty dva moment zírala vytřeštěnýma očima, pak se rozběhla a popadla Rileyho, vší silou ho táhla dozadu. Dosáhla svého, Riley odletěl a udeřil do zdi. Bohužel to však také znamenalo, že povolil stisk, kterým držel Spika, upír se převážil a spadl o poschodí níž. Buffy si rukou přikryla ústa, když jí došlo, co bezděčně způsobila. Rychle seběhla po schodech dolů, za sebou nechala popleteného Rileyho, stále ještě zhrouceného na podlaze.

            "Spiku?" volala ho jménem a klekla si k padlému upírovi. "Jsi o.k.?" Odpovědí jí bylo bolestné zanaříkání a Spike otevřel oči. "Do hajzlu, to bolí," stěžoval si a třel si blond zátylek, který si při pádu zřejmě pořádně narazil. "Jseš o.k.," usmála se Buffy s úlevou, objala ho a zasypala mu tvář drobnými polibky. Bolest se rázem stala nezajímavou, vzal ji do náruče a políbil do vlasů. "Je mi fajn, lásko," ujišťoval ji. "Takže, proč nenajdeme tvý kámoše a nevypadneme odtud, abychom pak mohli tohle dokončit někde, kde budeme mít víc soukromí." Buffy nadšeně kývla a vyskočila, natáhla ke Spikovi ruku, aby mu mohla pomoci na nohy. Když už oba stáli, vydali se zpátky, vzhůru po schodech. Riley tam stál a čekal na ně, když se dostali nahoru, při pohledu na jejich spojené ruce se zamračil.

            "Buffy, co se tady děje?" zeptal se unaveně. "Můžeme to probrat později?" odpověděla mu přezíravě otázkou a přitiskla se blíž ke Spikovi. "Musíme najít Xandera a Anyu." Riley si povzdechl a kývnul, všichni tři se společně vydali chodbou dál. "Co je tady?" zeptala se Buffy u prvních dveří. "Koupelna," odpověděl Riley. Buffy kývla. "O.k., Spike a já-" "NE!" přerušil ji nekompromisně Riley. "Můžeš ji zkontrolovat sama. Spike a JÁ prohlédneme ložnice. Každý zvlášť." "Ale-" začala Buffy protestovat, Riley ji uťal rázným zavrtěním hlavy. Zklamaně si povzdechla a vzala za kliku. "Tak do toho," zavelel Riley a dožraně koukal na Spika, který toužebně hleděl za Buffy. Oba si povzdechli a začali prohledávat pokoje.

* * *

            Buffy byla zklamaná, v koupelně bylo všechno v pořádku a po Xanderovi a Anye ani vidu ani slechu. Od chvíle, kdy ji Riley násilím držel dál od Spika, zoufale hledala něco, s čím by se mohla poprat, aby se zbavila napětí. Oči jí padly na vanu ukrytou za sprchovým závěsem. Látka se jemně vlnila, jakoby odněkud foukalo, ale Buffy nic necítila. Pomalu se přiblížila k vaně a odhrnula závěs, s hrůzou uviděla, že je plná vody a pod hladinou leží malý chlapec, něco neviditelného ho drželo, nožky se mu škubaly v zoufalé snaze uniknout. Na moment ji napadlo, že by to snad mohl být Xander a rychle se ohnula, aby mu pomohla. Příliš pozdě si uvědomila, že se mýlí, tak tak stihla zakřičet když kluk náhle zmizel a něco za ní ji strčilo do vody a drželo pod hladinou.

* * *

            "Co to bylo?" zeptal se Spike a vykouknul z jedné z prázdných ložnic. "Nevím, odpověděl Riley, oba se zaposlouchali, z koupelny se ozvalo šplouchání. "Buffy," konstatovali unisono a rozběhli se. Spike tam byl první, sotva vrazil dovnitř, dveře za ním zapadly. Riley doběhl o pár vteřin později a někdo mu dveře přirazil přímo před nosem. Snažil se je otevřít. Zrovna se rozhodl, že je vyrazí, když ho zastavil hluk vycházející zezadu. Otočil se a překvapeně zíral na tlusté šlahouny vinné révy, které mu rychle rostly před očima, táhly se z jeho pokoje a pomalu, ale jistě, pokrývaly podlahu. Stěží stihnul zareagovat, když se jeden z nich obtočil okolo jeho krku a začal jej škrtit.

* * *

            Sotva Spike vběhl do koupelny, uviděl jedno z dětí, co už dříve zahlédl, jak se naklání přes okraj vany. Přiskočil blíž a s hrůzou viděl, že drží Buffy pod vodou, ještě bojovala, ale stále slaběji. "Ty malej prevíte, hned ji pusť!" zaječel. "Je to nemrava," odpověděl kluk klidně. "Musí být potrestaná." "Nech ji být," vrčel nebezpečně Spike. "Nebo ti garantuju, že budeš litovat, žes tady kdy strašil." Chlapec na něj chvíli zvědavě koukal, potom začal blednout, až se ztratil docela. Spike rychle sáhnul do vany a vytáhnul Buffy ven, přitiskl si ji na hruď, začala vykašlávat vodu a taky vzlykat. Dýchala krátce a pořád ještě lapala po dechu, pokoušela se zklidnit. Její sice dávná a krátká schůzka se smrtí, kterou jí poskytly ruce Pána, byla dodnes živá a zanechala v Buffy panickou hrůzu z utopení. "Je to o.k.," tišil ji něžně Spike, zatímco mu vzlykala v náručí. "Šššš, držím tě. Už jsi v bezpečí." Ani jeden z nich nevěděl jak dlouho tam tak seděli, na studených dlaždičkách koupelny, konečně Buffy přestala plakat a vděčně ke Spikovi vzhlédla. "Děkuju," usmála se a pohladila ho po tváři. "Rádo se stalo," odpověděl Spike, sklonil se k ní a vtiskl jí na rty měkký polibek. Oba si uvědomovali, že se jejich vztah mění. Vášeň a zvířecí chtíč, co cítili ještě před chvílí, byl pryč. Místo toho se objevilo něco jiného, něco, co se spíš podobalo lásce. "Měli bychom jít," řekla Buffy měkce a zvedla se. Spike kývnul a oba šli ke dveřím. Stisknul kliku a dveře se hladce otevřely. Skoro vrazili do Rileyho bezvládného klátícího se těla.

            "Oh, pane bože," zaječela Buffy při pohledu na jeho promodralou tvář a kalný pohled očí. Jestli ještě nebyl mrtvý, pak mu k tomu moc nescházelo. Spike už škubal za šlahouny, co měl okolo krku a Buffy se k němu rychle přidala, spojili své síly a podařilo se jim houževnatou rostlinu přemoci. Rileyho tělo spadlo na zem a Buffy si k němu klekla a hledala nějaké známky života. Začala mu třít zarudlý a do živého masa rozedraný krk, po chvilce Riley slabě zakašlal a otevřel oči. "Jsi o.k?" zeptala se Buffy znepokojeně. Kývnul a pokoušel se promluvit, z jeho vysušených a popraskaných rtů vyšlo stěží víc než slabé zapískání. "Můj pokoj." Buffy mu koukla přes rameno a všimla si, že rostlina vyrůstá ze dveří Rileyho ložnice. Nemusela být génius, aby jí došlo, že tam pravděpodobně bude i Xander s Anyou. Natáhla se a sundala ze zábradlí svoje sako, dala ho Rileymu pod hlavu jako polštář. "Odpočívej," řekla jemně. "Za minutku se pro tebe vrátíme." Riley kývnul a zavřel oči, Buffy vstala postavila se vedle Spika.

            "Myslím, že Xander a Anya jsou tam," řekla, ukazujíc na dveře Rileyho pokoje. Spike kývnul. Proniknout dovnitř asi nebude jednoduché, ale nedostali se až sem, aby to vzdali. Nasadil si upíří obličej, když to bude nutné, tak se tam prokoušu. "Zůstaň za mnou," přikázal a pomalu postupoval vpřed. Pro tentokrát si Buffy nijak nestěžovala, že ji někdo ochraňuje. Beze zbraně tady byla k ničemu a neměla čas nějakou hledat. Šlahouny spoutávaly Spikova zápěstí a Buffy mu pomáhala se z nich vymotávat. Pomalu ale jistě postupovali vpřed a už byli téměř u dveří. Spike se s výkřikem vrhl vpřed a vyrazil je z pantů. Atmosféra se okamžitě změnila, vzduch se pročistil a réva byla ta tam. Ať už tam strašilo cokoliv, bylo to pryč. Buffy spěchala za Spikem, který vešel do zbytků dveří a civěl dovnitř. Nakukovala mu přes rameno a uviděla Xandera a Anyu sedět na posteli, byli zamotaní do prostěradla.

            "No tak lidi," reptal dožraně Xander, "tohle není peep-show. Nemůžeme mít trošku soukromí?" Buffy se Spikem na sebe jen rezignovaně a vyčerpaně pohlédli a šli raději pryč. Nebezpečí bylo zřejmě zažehnáno a Xander s Anyou si tak užívali svůj sex maratón, že si ani nevšimli co se venku děje. Jakmile se vrátili, Buffy překvapeně koukala na Rileyho, který tam stál, jako by se nechumelilo. "Když réva zmizela, bylo to, jako by nikdy ani neexistovala," vysvětloval a ukazoval na svůj krk, na němž už nebylo nic vidět. Buffy kývla a pousmála se na něj.

            "Takže všechno je zase jako normálně, správně?" zeptal se s nadějí. "Myslím tím vás dva, už je to pryč, byla to jen součást všeho toho strašení?" Buffy se podívala na Spika, ale neřekla nic. Pravdou bylo, že necítila nic jiného, než cítila ještě před pár minutami. Rileyho úsměv poněkud pohasl, výraz její tváře hovořil za všechno. "Já... půjdu," řekl tiše. "Až zjistíš co vlastně chceš, přijď za mnou." Bez dalšího slova se otočil, sešel po schodech dolů a pak ven do noci. Buffy se dívala na Spika, oči měla zaplavené nervózní nejistotou. Když přišla na tuto party, nikdy… ani za milion let, by si nedokázala představit, že se stane něco takového. Prostě další podivná noc u brány pekla.

            "Tak... co teď budeme dělat?" zeptala se. "Tím myslím, možná to byli jenom ti duchové. Všechno se to semlelo tak rychle a teď, jsou pryč... možná zmizelo i to... ostatní." "Všechno se vrátilo do normálu, že?" zeptal se Spike měkce. Buffy kývla. "Tak, co cítíš? Ke mě." Buffy o tom chvíli přemýšlela, bála se, že jestli mu řekne pravdu o tom co cítí, že on jí poví, že u něj je to jinak. "Já... nevím," odpověděla vyhýbavě.

"Well, co bys dělala, kdybych tě políbil, hned teď a tady," zeptal se Spike,

oči zkoumavě upřené na její tvář a udělal krok blíž k ní.

"Chceš mě políbit?" zeptala se Buffy a plaše sklopila oči.

"Kdybych nechtěl, tak o tom nebudu mluvit," zašeptal se svádivým úsměvem.

"Nebudu se zlobit, jestli o to nestojíš," zalhal.

Buffy se usmála, sklonil se k ní a přikryl její ústa svými.

Když se jejich rty pomalu a něžně spojily, náhle bylo oběma jasné

co k sobě navzájem cítí.

A s tím už duchové neměli vůbec nic společného.