Fanfiction

Kdo jsi

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

Faith měla její život. Tomu se říká dobrej start, o takovým se jí nikdy ani nesnilo. Ale teď jí to všechno patřilo, přátelé, rodina, všechny věci, které kdy Buffy záviděla, byly najednou její. Zmocnila se jich, díky starostovi. Ten věděl jaký dárek ji nejvíce potěší. Faith by si přála už jen jediné, aby žil, to by mohla i ona žít tak, jak by chtěla a nemusela by používat cizí tělo.

"Hey, Buffy." Faith neodpověděla, ještě pořád byla ztracená ve svých myšlenkách. "Buffy?" Teprve teď si vzpomněla… ONA SAMA je Buffy. Budu si na to muset konečně zvyknout. Otočila se a uviděla, že se na ni zubí Willow. "Hi, Willow," odpověděla a násilím vyloudila na tváři úsměv. To pro ni byla změna, nikdy se neusmívala. Úšklebek, jistě. Zlomyslně se zaculit, fajn, ale šťastný a srdečný úsměv.... tomu ještě nikdy neměla důvod. Ale to se právě teď změní. "Chceš si s náma zatancovat?" Faith zabloudila zrakem k parketu, na němž se líně, mírně mimo rytmus, pohupoval Xander se svou dívkou, údy blaženě propletené. "Ani ne," odpověděla. "Nějak nejsem zrovna v trsací náladě." Samozřejmě to byla lež, tanec milovala, ale tušila, že její styl by mohl vzbudit u lidí, co znali Buffy lépe, než sami sebe, podezření. Bude na to muset jít pěkně zvolna. Willow s porozuměním přikývla. "Jdeš za Rileym?" Faith nastražila uši. Úplně zapomněla, že si už Buffy stihla pořídit do postýlky novýho fešáka, svižná kočka, svou věčnou lásku, Angela, teda nahradila dost bryskně. Tohle by teda vážně mohla být zábava podle mýho gusta. "Yeah, jdu. Uvidíme se později." Willow se usmála a kývla, než se vydala zpátky za Xanderem. Faith se obrátila a s jasným cílem zamířila ke dveřím, jenže… tváří se zabořila do něčí svalnaté hrudi. Její první reakcí bylo sevřít ruku v pěst a udeřit toho otravu, co si jí dovolil stát v cestě, ať už je to kdokoliv. V poslední chvíli, když už se její myšlenky téměř staly realitou, se zastavila. Už není Faith, je Buffy, a ta by to neudělala.

Když Spike zjistil, kdo to do něj tak neurvale vrazil, vztekle si odfrkl. Je prostě smolař, nemůže si ani v klidu vypít pivo, aby nenarazil na přemožitelku. "No skvělý, zase ty," zavrčel. Buffy si ho jen lhostejně měřila a to Spika naštvalo ještě mnohem víc. Když spolu bojovali, ať už slovy nebo pěstmi, to s ním aspoň jednala jako… jako s někým, jako s chlapem. "To už si upír ani nesmí vypít svý mizerný pivo, za který poctivě zaplatil, abys mu hned nezačala dělat potíže?" Faith se celá napjala, takže tenhle chlápek je upír. A Buffy ho nechává naživu? Ta holka je mnohem zvrácenější, než by si kdy pomyslela. Vždycky to vypadalo, že je tak čisťounká a dokonalá, úplná Miss America a přitom je už úplně jasné, že má pro nemrtvé slabost. Ačkoliv... vkus má dobrý. Ani by ji nepřekvapilo, kdyby si Buffy tohohle šviháka držela potají, Rileymu za zády, čistě jen pro zábavu. To mohla zjistit pouze jediným způsobem.

"Možná chceš, abych ti dělala potíže," zavrněla a udělala pár kroků, aby mu byla ještě blíž. "Dobrej nápad," ušklíbnul se výsměšně Spike. "To, že mi ten zatracenej čip v mý hlavě nedovolí tě zabít ještě neznamená, že jsem změknul." Faith couvla. Možná se zmýlila. Jenže... na tom upírovi něco bylo, něco, co jí bránilo jen tak jednoduše odejít, něco v jeho očích, jak zářily když si s ní povídal. Cítila, že tady jde o něco víc, o něco víc než o... nenávist. Je možné, že ten upír k Buffy něco cítí? Tohle by mohlo být mnohem lepší, než vošukat Rileyho. Udělala krůček zpátky, blíž k upírovi. "Možná ti JÁ chci udělat... potíže, takové, co by se ti moc líbily." Na důkaz svých slov Spikovi sjela rukou dráždivě dolů po hrudi a zastavila se až na přezce opasku. Významně se na svou ruku podívala, dávala mu jasně na vědomí, že by mohla pokračovat... jen kdyby chtěl. Spike ztěžka polkl.

"Co to do pekla děláš?" zachraptěl. On dělal co mohl, aby nedal najevo, jak moc ho její doteky vzrušují. "A co dělám... podle tebe...?" zašeptala Faith smyslně, to už se o něj opírala a její teplý dech ho zašimral v uchu. Její ruka sklouzla ještě níž a Spike musel vynaložit všechnu svou sílu, aby se ovládnul a hlasitě nezasténal rozkoší, raději zavřel oči. Faith se jen ušklíbla a odstrčila ho, okamžitě otevřel oči. "Najdu si tě," zasmála se pyšně a zmizela v davu. Chvíli trvalo, než Spike dokázal udělat něco jiného, než jen zírat do míst, kde ještě před chvílí stála Buffy. Nevěřil, že mu TO udělala. Zamračil se. Vážně nevěřil, že by byla schopná jemu něco takového udělat. Možná je… Anička posedlá. Rozběhl se za ní.

Faith už byla skoro venku ze dveří Bronzu, když ucítila ruku, co se obemknula okolo její paže a otočila si ji zpět. Zjistila, že čelí stejnému planoucímu zraku jako před chvílí. "Sorry, upírečku," pokrčila rameny a snažila se zamlžit fakt, že vůbec netuší jak se jmenuje. "Pro dnešek jsme se už pobavili víc než dost." Upír zkoumavě sklonil hlavu na stranu a pozorně si ji prohlížel, dost ji tím znepokojil. Cítila se skoro až trapně.

"Kdo jsi?" zeptal se konečně. Faith zbledla. Jak doprdele zjistil co se stalo? Nikdo jiný si ničeho nevšimnul. Dokonce ani Buffyina máma. "Co to kecáš?" Pokoušela se blufovat. "Jsem přece Buffy." "A nelžeš?" zeptal se Spike výhrůžně. "Well, znám Buffy už pár let, ale ty to rozhodně nejsi. Takže, co jsi zač? Vlkodlak či co? Nebo duch, co ji posednul? Démon, co jí sebral tělo?" Faith sebou trhla. "Já nejsem démon." "Tak si to ověříme." Než stihla zareagovat, Spike jí dal pěstí do nosu. Okamžitě zařval příšernou bolestí, která mu vystřelila z čipu přímo do hlavy. Faith se na něj jen na zlomek sekundy zadívala, hned potom prchla do noci. Když se Spike vzpamatoval, byla už dávno pryč.

* * *

I když dodávka, do níž Buffy naložili, a kterou ji vezli bůhvíkam, drncala jako o život, Buffy se přinutila zůstat ležet bez pohnutí, oči zavřené. Bylo jí jasné, že pokud dá najevo byť jen minimální schopnost pohybu, ti lidé, co ji unesli, do ní prostě střelí další drogy a ona bude zase mimo. Faith to měla nepochybně u všech pěkně polepené, Radu nevyjímajíc, už jí nehodlali dát ani tu sebemenší šanci na útěk. Pokusila se jim vysvětlit co jí Faith provedla, ale vůbec ji neposlouchali. Takže teď mohla dělat jediné, tiše čekat na příležitost a až nastane ten správný moment, pokusit se zdrhnout. Najednou ucítila, že se auto zastavilo a někdo otevřel přední dveře. Zvenku se ozývaly tlumené hlasy. "Vrtulník nás vyzvedne zítra ráno. Nemyslíš, že bychom jí měli píchnout další dávku? Pro jistotu." Buffy uslyšela jak se otevírají dveře do nákladního prostoru, dokonale se uvolnila, snažila se co nejvěrohodněji předstírat, že je stále v bezvědomí. "Je pořád tuhá," řekl jiný hlas. "Nech ji být. Jestli to bude nutné, tak jí přidáme, ale nerad bych ji předávkoval." "Dobrý." Dveře zaklaply a ona si poprvé dovolila otevřít oči, pozorně si prohlížela kde vlastně je. Moc toho neviděla. Dodávka vzadu neměla žádná okna a dveře byly pevně zatarasené. Navíc měla pouta. Bylo jí jasné, že ani se svou přemožitelskou silou se jen tak neosvobodí. Zklamaně si povzdechla, bylo to beznadějné, uvědomila si, že aby se z téhle šlamastiky dostala, musel by se stát zázrak.

* * *

Giles se pohodlně usadil, aby si vychutnal svůj šálek čaje, zvedl jej k ústům a... málem se polil. Ode dveří se totiž ozval kravál, dovnitř bez zaklepání vrazil Spike a začal se hned kolem sebe zběsile rozhlížet. "Je tady Buffy?" vyhrkl udýchaně místo pozdravu a snažil se aspoň trochu zklidnit. Giles vstal a zmateně na upíra civěl. "Ne." "Něco se jí stalo." V Gilesovi zahrály všechny svaly a vykročil dřív, než si Spike stihnul uvědomit co se děje. Popadl upíra za triko a přišpendlil ho ke zdi. "Jestli's jí něco udělal..." zasyčel. "Já ne, ty blbče!" protestoval Spike a snažil se pozorovateli vytrhnout, ale pokud možno tak, aby neaktivoval čip. "Vážně si myslíš, že kdybych jí já něco udělal, utíkal bych rovnou za tebou, abych se tím pochlubil? Věř nebo ne, ale já fakt nejsem úplnej idiot." Giles to chvíli zvažoval a pak upíra pustil. "To ti to doprdele trvalo," brblal Spike a snažil se uhladit si pomačkané triko.

"Máš přesně dvě minuty na to, abys mi řekl co je s Buffy, než tě představím tomu ostřejšímu konci kolíku." ucedil Giles s ledovým klidem, oči upřené na upíra. "Dobrý, dobrý. Ať si ještě necvrkneš do trenek. Takže, nevím o co přesně jde, ale něco s ní není v pořádku. Vypadá jako Buffy, ale není to ona. Myslel jsem, že je démon, takovej, co umí na sebe brát lidskou podobu, ale když jsem ji praštil, vysloužil jsem si parádní migrénu." Giles okamžitě přistoupil blíž ke Spikovi, v očích vztek přímo v krystalické podobě. "Ty jsi ji udeřil?" Spike couvnul. "Musel jsem. Jak jinak bych zjistil, jestli démon je nebo není. Myslíš, že si ty bolesti hlavy užívám krucifix?" Giles si povzdechl. "Nuže dobrá. Co tě přimělo k tomu myslet si, že s ní něco je?" Spike pokrčil rameny, moc se mu nechtělo zabíhat do detailů a prozradit co přesně mu Buffy řekla a jak, tedy kde, se ho dotýkala a co při tom on cítil. "No... způsob jakým se mnou mluvila. Znám Buffy. Tohle nebyla ona." "Vypadala úplně normálně, když odtud s Willow, Xanderem a Anyou odcházela. Kdyby se jí po cestě něco stalo, některý z nich by mi to už určitě zavolal." Spike znovu pokrčil rameny. "Řekl jsem ti co jsem viděl.. J na tobě jak s mou informací naložíš," urazil se upír. Giles mu několik vteřin pozorně hleděl do tváře.

"Za předpokladu, že jsi mi řekl pravdu..." "Co tím chceš říct, za předpokladu?" dožadoval se vztekle vysvětlení. "Já ti řekl pravdu!" "A proč bych ti jako měl věřit?" zeptal se Giles ledově. "Musím ti připomínat, že když jsme spolu mluvili posledně, dal jsi mi jasně najevo, že pokud budeš mít šanci, naženeš nás všechny Faith rovnou do náručí? Kde se v tobě najednou vzala ta neodbytná touha pomáhat někomu, koho jsi ještě včera z hloubi své duše... leda pendrek, tu nemáš, tak z hloubi svého mrtvého srdce upřímně nenáviděl?" Spike jenom otevřel a zase zavřel ústa. Giles na to kápnul. Proč se jí vlastně snažím pomoci? Možná proto, že si tak užíval jejich vzájemné potyčky, z jeho strany poslední dobou jen ústní, ale než mu dali ten zatracený čip, byli si, co se boje týká, pěkně šul nul. Na Gilesovu otázku ale odpovědět nedokázal.

"Zapomeň na to, pozorovateli. Ale se až vás všechny ta nebo to, co v ní teď bydlí, rozhodne pozabíjet, tak to pak nesváděj na mě," utrousil po cestě ven a zmizel ve tmě. "Najdu si ji sám," zamumlal potichu.

* * *

Problémem však bylo, jak Spike brzy zjistil, že ani omylem netuší co nebo koho vlastně hledá. Dokud nezjistí co se Buffy přihodilo, neví vlastně kde začít. A aby toho nebylo málo, nevěděl ani proč ji hledá. Ale jedno věděl jistě, v Sunnydale existuje jen jediné místo, kde může získat potřebné informace.

Spike rozrazil lítačky Willyho útulného zapadáku a zastavil se na prahu, na poslední chvíli zadržel trpký úšklebek, který se mu už už rodil na rtech, když si ho nevšimnul ani jeden z démonů, co tam jako vždycky vysedávali, ani barman. Už to bylo dávno, co je vystrašila pouhá jeho přítomnost. Bruslí tady na pořádně tenkém ledě a bude muset jednat se všemi jako v rukavičkách, pokud se chce odtud dostat v jednom kuse.

"Hey, Spiku," pozdravil ho zvesela Willy, když se upír usadil k baru a na pult hodil dvě zmuchlané papírové bankovky. Willy byl tady jedním z mála, co považoval Spikovu neschopnost ubližovat lidem za dobrou věc. Dokud upír za to co si objednal řádně zaplatil, Willy se k němu rád choval zdvořile a téměř přátelsky. "Pintu červené, barmane," poručil si Spike. "Lidskou, jestli je na skladě." Willy kývnul a promptně naplnil sklenici, podal ji Spikovi. Ten si zhluboka zavdal. "Tak co je nového?" zeptal se zdánlivě nezúčastněně Spike, když si olíznul rty. "Furt sem ještě lezou ti vojáčci a dělají tady bordel?" Willy pokrčil rameny. "Ani ne. Akorát v jedné postranní uličce blízko Espresso Pump včera v noci našli mrtvýho Enosh démona. Měl zlomený vaz, to na vojcly nevypadá. Šly řeči, že ho má na triku ta tvoje přemožitelka." Spike ztuhnul a nervózně se okolo sebe rozhlédnul. Ale žádný z démonů to asi neslyšel a pokud ano, bylo jim to ukradené. Všichni si mírumilovně všímali pouze svých sklenic. Spike se uvolnil a utočil se zpátky k baru.

"Ona není žádná moje přemožitelka," zasyčel. "A kromě toho, Enosh démoni jsou pouzí poslíčkové. To na přemožitelku nevypadá, ta démony, kteří nejsou nebezpeční, nezabíjí." Dopil posledních pár kapek krve a vrátil sklenici Willymu. "Díky, Willy, tak zase příště." Spike pomalu odcházel a zvolna se v něm rodil pocit, že je trošku blíž k odhalení toho, co se vlastně stalo.

Najít zmíněnou uličku mu dlouho netrvalo, pach smrti cítil zdaleka. Byl si jistý, že tělo démona najde ledabyle pohozené na smetišti. Ať už ho zabil kdokoliv, byl to očividně lajdák nebo se nebál, že by ho mohli chytit. Vzhledem k tomu, že nic víc co by ho zajímalo ve smeťáku nenašel, zaměřil se Spike na žebřík, co stál na konci uličky. Jedině tudy mohl vrah utéct, pokud by nechtěl jít předem. Vylezl po žebříku nahoru a vytáhnul se do okna, u něhož končil. Vlezl do nevelké místnosti, která připomínala sklad, kam až jeho oko dohlédlo ležela spousta papírových krabic. Chvíli klopýtal ve tmě, než si na ni jeho oči přivykly. Potom uviděl video a televizi. Ovládání leželo hned vedle a Spike zvědavě zmáčknul PLAY, nemohl se dočkat co uvidí. Když se na obrazovce objevil ex-starosta, byl víc než překvapen.

"Hello, Faith. Holčičko moje, jestli se koukáš na tuhle kazetu, znamená to jediné. Jsem mrtvý." Faith? Náhle do sebe všechno začalo zapadat. Bylo zřejmé, že to ona zabila démona, co ho našli v uličce a Spike tušil, že tahle nahrávka mu také objasní, co se stalo Buffy.

"Překvapení!" vykřikl rozjásaně starosta. "Podívej, tohle není žádný automat na žvýkačky. Zatímco jsi spala, ty moje malá kouzelná Šípková Růženko, poznal jsem nové přátele. A někteří z nich umí vytvořit elegantní, maličké věcičky, šikovný vynález, takový, jako právě teď držíš v dlaních." Takže starosta tady pro Faith něco nechal, Spike si jenom přál vědět co.

"Předpokládám, že jsi celá nadržená vědět co to umí, viď?" pokračoval starosta s chlípným úsměvem. "Dovol, abych ti to vysvětlil…" Spike se ušklíbnul. Dneska má fakt dobrej den.

***

Když nahrávka skončila, Spike se protáhnul oknem ven a sklouznul po žebříku dolů. Sotva se jeho nohy dotkly pevné země, rozběhl se tak rychle, jak jen mu jeho upíří síly dovolily. Už věděl vše. Buffy je opravdu Faith, což znamenalo, že je kdoví kde uvězněná v jejím těle. Musí rychle něco udělat, než bude pozdě. Už podruhé ten večer vrazil do Gilesova domu. Naštěstí tam byl Giles pořád sám, Spike netušil co by dělal, kdyby tam s ním byla Faith/Buffy.

"Spiku, co tady do pekla chceš teď?" "Buffy je Faith," zasýpal Spike a unaveně se opřel o zeď. Potřeboval chytit dech a jeho svaly na nohou taky žebraly o trošku odpočinku. "Cože?" zeptal se Giles a sundal si brýle, rychle je přeleštil a vrátil si je na nos. "Buffy je vážně Faith. Vyměnily si těla." Giles si otráveně povzdychl a zase se posadil. "Spiku, na rovinu, pokud za mnou přijdeš s takovou absurdní historkou, měl by ses přinejmenším pokusit udělat ji věrohodnou."

"Je to čistočistá pravda," vyjekl upír. "Starosta jí nechal jakýsi udělátor, co jí umožnil prohodit si tělo." Giles nevypadal, že by ho to přesvědčilo. "Předpokládám, že to můžeš dokázat," prohodil ironicky. Slova mu však odumřela na rtech, když Spike sáhnul do kapsy a s výrazem Houdiniho vytáhnul videokazetu. Potom jen němě sledoval, jak upír vložil médium do přístroje a následně starostův odkaz Faith. Když se obraz ztratil a nahradila ho prázdná černá plocha, pozorovatel jen zahanbeně zíral před sebe. Jak jsem mohl být tak slepý. A nejen on. Nikdo si toho nevšimnul… ani on ani její přátelé, dokonce ani její matka. "Už mi věříš?" uslyšel měkký Spikův hlas a zvedl hlavu. "Ano," odpověděl stejným tónem. Hned potom vyskočil. "Musíme okamžitě zjistit kam odvezli Faith." Spike kývnul, to už Giles držel v ruce sluchátko a vyťukával číslo.

"Tady je Rupert Giles. Jestli jsem správně informován, máte pod dohledem Faith." Zmlkl a poslouchal hlas na druhém konci linky. "Má jisté zásadní informace, které potřebujeme. Je nezbytné, abych si s ní promluvil dřív, než ji odvezete. Kde ji máte?" Další chvilka ticha. Poté si Giles s úlevou oddechl. "Děkuji vám." Položil telefon a obrátil se na Spika. "Jdeme."

* * *

Buffy poměrně brzo došlo, že když tam bude jen sedět a tupě zírat před sebe, nikdy se jí utéct nepodaří, takže vší svou přemožitelskou silou začala tahat za řetězy a doufala, že povolí. Najednou se dveře dodávky otevřely a ona spatřila siluetu muže. "Už mám toho tvých bouchání plný zuby," zasyčel na ni. "Tohle tě zklidní." Jak se k ní přiblížil, uviděla v jeho ruce injekční stříkačku, hbitě od něj zacouvala co možná nejdál, pokoušela se získat pozici, v níž by se mohla co nejlépe bránit. Zaplať pánbůh k tomu už nedošlo. Ještě než se jejímu vězniteli podařilo vlézt za ní dovnitř, bolestně zasténal, bezvládně spadl na obličej a zůstal ležet bez hnutí. Buffy si všimla, že mu z krku trčí malá šipka. Pak už jen ohromeně hleděla na Spika, který jí klečel u nohou a odemykal jí pouta.

"Ty se vážně umíš dostat do pořádnýho průseru, viď mazlíčku?" Buffy byla stěží mocná slova. "Co to děláš, Spiku?" "Pomáhám ti získat zpátky tvý tělo. Neboj, poděkovat mi můžeš později." V té chvíli si byla úplně jistá, že ji zdrogovali a tohle se jí jenom zdá. "Ty víš co se stalo? Jak?" zeptala se nejistě. "To je na dlouho," odpověděl Spike a odemknul poslední zámek. "Raději bychom si měli švihnout, lásko, než Faith vezme tvý sexy tílko někam, odkud ho už nedostaneme." Když po cestě ven šlápla na bezvědomé tělo lovce přemožitelek, Buffy se překvapeně zadívala na Spika. "Jak's to udělal, že tě nebolí hlava?" To už lezla ven a viděla, že na zemi okolo dodávky jsou roztroušená další nehybná těla.

"Neudělal," ozvalo se za ní, otočila se a uviděla Gilese s uspávací puškou v ruce. Zavyla úlevou a vrhla se k němu, pověsila se mu okolo krku. "Já věděla, že poznáte, že to nejsem já." Giles se zatvářil poněkud rozpačitě a přes šošolku její hlavy pokukoval na Spika. "Ano, well, měli bychom odtud zmizet. Musíme najít Faith dřív, než si uvědomí, že víme co provedla." Buffy i Spike zamířili zpátky do auta. Buffy proto, aby ji nikdo neviděl a Spike proto, aby se skryl před slunečními paprsky, protože právě začínalo svítat. Když se motor s hlasitým zařváním probudil k životu a Giles vycouval ze skladiště, v němž byla dodávka zaparkovaná, Buffy se konečně mohla uvolnit. Brzy by mělo být po všem. Letmo hodila očkem po Spikovi, ten vypadal, že je ztracený ve svých myšlenkách.

"Tak kolik ti Giles musel zaplatit, abys mu pomohl?" vyhrkla bez rozmýšlení. Spike pomalu zvedl hlavu a podíval se jí do očí. Jeho ústa se otevřela a Buffy čekala jakou jedovatost na ni vyplivne. Místo toho si však jen povzdechl, potřásl hlavou a zase sklopil oči k zemi. Buffy se zamračila. Tady jí něco nehrálo. Nebyla si jistá co, ale jen co získá své tělo zpět, zjistí si to. Spike si přál, aby ho automatický předpoklad Buffy, že ho museli podplatit, aby jí pomohl, rozzuřil, ale pravdou bylo, že jí rozuměl. Nemyslela by si to, kdyby už někdy v minulosti byl ochotný jim úplně nezištně pomoci. On zcela jistě nebyl tím, co udělá něco za nic. Přesto toužil, aby byla schopná se nad minulost povznést, vždyť právě a pouze on si všimnul, že není ve svém těle. Než stačil něco štěpného vymyslet, auto se s trhnutím zastavilo a on uslyšel, jak se otevírají dveře u řidiče. Ve vteřině se otevřely i ty zadní a Spike v panice skočil do nejtemnějšího kouta kabiny, aby se ukryl před paprsky, které osvítily téměř celý prostor. Giles po něm omluvně kouknul.

"Dveře jsou odtud jen pár stop. Když se rozběhneš, budeš v pořádku." Buffy vylezla z auta a vydala se do Gilesova bytu. Spike se psychicky zocelil a snažil se nemyslet na bolest, kterou pocítil, když vystřelil z dodávky a bleskově proběhl pod ostrými paprsky ranního slunce dovnitř. Mimo pár obláčků kouře, které z něho stoupaly ke stropu, byl o.k.

"Takže co dál?" zeptala se Buffy, když už všichni tři seděli v bezpečí Gilesova obýváku. "Nejdřív musíme najít Faith. Hned potom potřebujeme zjistit jak se jí to povedlo, abychom to mohli zvrátit. Všimla sis něčeho, co se stalo těsně před tím, než to Faith udělala a co by nám mohlo pomoci?" Buffy se na moment zamyslela. "Praly jsme se. Pevně mi stiskla dlaň. Hned potom jsem už koukala sama na sebe. Omráčila mě dřív, než jsem se stihla ozvat." "Nenávidím se, že to musím říct," ozval se Spike, "ale i když toho ptáčka chytíme, jakou máme šanci, že nám něco poví?" Giles nevypadal, že by ho to trápilo. "Najdeme způsob jak ji donutit mluvit. Při nejhorším použijeme kouzlo." Buffy kývla. "Brnkněte Willow. Pravděpodobně ji budeme potřebovat."

"Potřebovat koho?" zeptala se Willow, vcházejíc do pokoje, s Tarou v těsném závěsu. "Oh, Buffy. To je dobře, že jsi tu." "Willow, počkej," vyhrkla Buffy. "Já ti to všechno vysvětlím-" Zmateně zmlkla. "Ty jsi mi řekla Buffy?" Willow kývla a postrčila Taru vpřed. "To je moje přítelkyně Tara. Je to opravdu mocná čarodějka. Když tě potkala... well, ne tebe... včera v noci v Bronzu, poznala, že je něco špatně. Tak jsme udělaly kouzlo a stvořily tohle," řekla a podala Buffy malou krabičku, když ji otevřela, uviděla uvnitř zářivé tělísko. "Mělo by tě to vrátit. Jestli najdeš Faith." "Myslím, že s tím můžu pomoct," konstatoval Giles, zvedl telefon a zpaměti vyťukal číslo. "Buffy, to jsem já, Giles," řekl, když se mu ozvala. "Zdá se, že Faith utekla... Ne, je tady u mne. Pokoušela se mi napovídat jakousi nesmyslnou báchorku, ale podařilo se mi ji zkrotit. Už jsem kontaktoval Radu, přijedou si pro ni, ale myslím, že by bylo nejlepší, abys sem přišla a dohlídla na ni, kdyby se ještě o něco pokusila. Dobře, sbohem." Zavěsil a obrátil se na ostatní. "Přijde."

* * *

Faith byla vzteky bez sebe. Měla vědět, že se něco takového stane. Měla Buffy zabít, když se jí ta příležitost naskytla. Buffy nebyla z těch, co se vzdají bez boje. Jak mohla být tak stupidní a neuvědomit si, že Buffy uteče a pokusí se zkontaktovat své přátele. Takže teď to ukončí. Bez skrupulí, bez soucitu. Jakmile ji Giles nechá s Buffy, byť i jen na zlomek sekundy, o samotě, udělá to, co měla udělat už dávno. Jakmile uviděla Gilesův dům, rozběhla se. Čím dříve to bude mít za sebou, tím lépe. "Gilesi, už jsem tady," zavolala, když přešla přes práh. Nejdřív uviděla Buffy, ležela na zemi, zápěstí i kotníky měla svázané. Vypadalo to, že je v bezvědomí. Její drahý pozorovatel ji tedy pěkně zkrotil. Hodnej kluk, všechno bude mnohem snadnější. "Gilesi!" zakřičela znovu, ještě hlasitěji. "Jste tady?" "Za minutku jsem dole." Uslyšela shora jeho hlas.. Byl to teď nebo nikdy. Klekajíc si vedle Buffy, vzala Faith do rukou polštář, co ležel na gauči. "Promiň Bé, nemůžeš se tady poflakovat, když zase konečně znovu začínám žít." Vtom se Buffy posadila, pouta se jí svezla ze zápěstí. To už tady jednou bylo. Jenže tehdy měla… spoluhráče.

"Hádám, že tím myslíš žít můj život." Než se Faith stačila vzpamatovat z toho šoku, Buffy ji pevně popadla za ruku a stiskla její dlaň. Faith ucítila, jak jí projela vlna energie a potom už viděla jen... Buffy... zpátky v jejím vlastním těle. Zoufale zavřeštěla a vyskočila, s hrůzou si uvědomila, že se jí šťastná budoucnost opět rozplynula pod rukama. Byla zase tím, co byla dřív. Vrahem. Otočila se a vyběhla ven. Buffy strnule hleděla ke dveřím, postupně se k ní připojili i ostatní, Giles, Spike, Willow a Tara.

"Nemyslím si, že ji ještě někdy uvidíme," konstatovala měkce. Někde hluboko v duši se modlila, aby to, co Faith v jejím těle, z jejího života zažila, ji postrčilo někam dál, někam, kde by se pokusila se změnit.

* * *

"Nemůžu tomu uvěřit," vydechl v šoku Riley, když Buffy skončila své vyprávění. "Měl jsem to poznat. Myslel jsem, že jsi se prostě... změnila, ale nevěděl jsem, že... A když jsme pak..." Uhnul pohledem, nedokázal to vyslovit nahlas. Buffy na něj vytřeštila oči. "Ty jsi s ní spal!" "Ne!" zařval Riley a přitáhnul si ji blíž. "To bych já nikdy... myslel jsem, že jsi to ty. Já to nevěděl," zaúpěl. Zvedl ruku, aby ji pohladil, ale Buffy se od něj odtáhla, jako by byl nakažený leprou.

"Ne. Dost. Musím o tom přemýšlet." Jako smyslů zbavená vyrazila ze dveří a Riley klesl na postel. "Jsem kretén," pronesl tu nejpravdivější větu ve svém, od základů zmanipulovaném, životě.

* * *

"Gilesi, musím se vás na něco zeptat," zahlásila Buffy, když si to nakráčela dveřmi rovnou do jeho obývacího pokoje, kde zrovna seděl a meditoval. "Jak jste přišel na to, že je Faith v mém těle?" "C-Cože?" vykoktal ze sebe nervózně a jen velice nejistě položil na konferenční stolek šálek s pravým Earlgrey. Vážně doufal, že na to zapomene. "Jediná osoba, která si toho všimla byla holčina, která mě nikdy v životě neviděla. Co na mě bylo jiné, že jste si uvědomil, že to nejsem já? Proč to nikdo jiný neviděl?" Giles to vzdal, zhluboka si povzdechl a ukázal jí, aby si sedla.

"Musíš to brát s nadhledem, Buffy. Kdyby se Willow nebo Xander začali chovat trošku... řekněme zvláštně... určitě by sis nemyslela, že je v jejich těle někdo jiný. Nebo ano?" Buffy zavrtěla hlavou. "Asi ne. Ale znám je natolik dobře, abych si všimla, že s nimi něco je... jako třeba když byl Xander posedlý hyenami. Ale o to teď nejde. Jak jste to poznal vy?" Giles si velice pomalu sundal brýle a přímo šnečí rychlostí je začal čistit.

"Buffy... musím ti něco říct. Vlastně jsem to nebyl... já... kdo si uvědomil, že je něco... špatně." Zůstala na něj nevěřícně zírat. "Tomu nerozumím. Přišel jste a zachránil mne." Giles si zlomeně povzdechnul.

"Ano, ale až potom, co mi Spike velice podrobně a s hmotnými důkazy vysvětlil, že jsem jednak idiot a jednak... co se vlastně stalo. Ukázal mi videozáznam." Buffy němě otevřela ústa. Spike byl jediný, který to poznal. Jediný z lidí co ji znali, pouze její úhlavní nepřítel poznal, že je s ní něco není v pořádku. "Takže vy jste mu nezaplatil, aby mne zachránil..." odtušila váhavě. Giles zavrtěl hlavou. "Buffy, je mi to líto. Až teď si uvědomuji, že jsem to měl poznat. Ale, jak už jsem řekl, nikdo nemohl předpokládat, že by se něco takového mohlo stát." Buffy vstala. "Musím jít." Teď, když už znala pravdu, musela se setkat pouze s jediným člověkem. S tím, kdo je schopen odpovědět na její otázky.

* * *

Buffy netušila jak dlouho stála před Spikovou kryptou. To byla ta nejtěžší věc, kterou kdy musela udělat. Její bitvy, které musela svést, aby zabránila apokalypsám, byly ve srovnání s tímto jen jako komáří štípnutí. Konečně se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Zamžourala... když si zvykla na příšeří, uviděla Spikovo tělo, ležel na katafalku, nedbale přikrytý dekou. Zdálo se, že spí a nebylo divu. Musel být vzhůru aspoň osmačtyřicet hodin. Udělala pár krůčků a zastavila se u něj. Cítila se schizofrenně, jedna její část neměla to srdce, aby ho po tom všem vzbudila, ale ten zbytek chtěl vědět jak to vlastně bylo. Nakonec nevydržela, zvedla ruku a jemně jím zatřásla. Spike se ošil, jako by na něj sedla moucha, ale nevzbudil se. Zatřásla jím znovu a mnohem důrazněji.

"Spiku vstávej!" "Neser..." zamumlal ospale. "Spím." "Spiku, musím s tebou mluvit." "Bloody hell," zavrčel. Konečně velice neochotně otevřel oči a posadil se. "Co musí upír udělat, aby si mohl v klidu zdřímnout?" Buffy se trošku omluvně pousmála a jeho oči k ní konečně zabloudily. "Hey." Spike vypadal víc než jen překvapeně, když zjistil, kdo sedí vedle něho. "Myslel jsem, že touhle dobou budeš slavit,“ zívnul. "Ty a ti tví kámoši.... budet házet prskavky a jo... abych nezapomněl... ten tvůj chlapeček..." Při zmínce o Rileym sebou Buffy trošku škubla a sklopila oči ke svým rukám. "Nemyslím si, že bych právě tohle teď chtěla..." To ho dokonale probudilo. Spike přehoupnul nohu přes náhrobek a konečně se posadil zpříma.

"Copak, stíny v ráji? Něco je v nepořádku s kapitánem Amerika?" "Já tomu nerozumím," vyhrkla Buffy tak nahlas, že Spike nadskočil. "Jak je možné, že mí nejlepší přátelé, muž, který by mne měl znát lépe než můj vlastní otec a hlavně... moje maminka... nepoznali, že v tom těle nejsem já. Bože... jen přítelkyně Willow, která mě nikdy ani neviděla, poznala, že je někde chyba a…" Spike na ni moment jen zíral.

"Ty si myslíš, že já tě neznám? Dovol, abych ti něco řekl, přemožitelko. Já tě znám… líp, než si myslíš. Vím jak bojuješ, nikdy předtím ani potom jsem nic takovýho neviděl, nikdo nebojuje jako ty. Taky vím, že bys udělala cokoliv, jen abys ochránila své kamarády a mámu. Jsi úplně jiná, než holky co jsem kdy za víc než sto let svýho života potkal. To je důvod, proč mi bylo hned jasný, že tohle nejsi ty." Buffy se zasmála. "Kdybych si nebyla jistá, že je to pitomost, řekla bych, Spiku.... t ses o mě bál?" Ztuhla, když zvedl ruku a odhrnul jí neposlušný pramen vlasů z tváře.

"Neměla by sis být jistá vším, o čem jsi přesvědčená, mazlíčku." Později se shodli na tom, že ani jeden z nich neví, kdo se vlastně pohnul první. Věděli jediné. Jejich rty se setkaly v sladkém, něžném polibku. Trval jen pár vteřin, ale oni dva měli pocit, jako by se čas zastavil. Když se od sebe odtáhli, Buffy se usmála.

"Myslím, že mne vážně znáš."

Spike ještě pořád nevěřil, že se to opravdu stalo, jen kývnul.

"Takže teď mi dovol," pokračovala Buffy, "abych ti ukázala jak dobře znám já tebe."

A poté, co se k němu přitiskla v dalším polibku, mu to předvedla opravdu pečlivě.